Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-19 07:23:00

MHMP: V letošním roce se v Praze konalo přes 700 veřejných shromáždění

V hlavním městě se koná jako již tradičně největší množství veřejných shromáždění. Za celý minulý rok jich bylo 948, v letošním roce se jich uskutečnilo již více jak 700. Obvykle jsou největší veřejná shromáždění spojena s různými svátky, například 1. května nebo 17. listopadu. Kromě některých demonstrací pak co počtu účastníků zamíří nejvíce lidí na Prague Pride, který se koná v srpnu.

Čas načtení: 2025-05-25 19:10:00

Putin mír nechce! Je příliš mnoho mrtvých. EU vyzývá ke zvýšení tlaku na Rusko

Na Ruskou federaci je třeba vyvinout co největší tlak, aby zastavila válčení na Ukrajině. Uvedla to dnes šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová v reakci na rozsáhlé ruské vzdušné útoky, při nichž v noci na dnešek zemřelo nejméně 12 lidí, včetně tří dětí. Podle ukrajinských médií se tuto noc jednalo o největší útok, který Rusko uskutečnilo od začátku války v únoru 2022. Podle německého ministra zahraničí Johanna Wadephula se ukazuje, že ruský prezident Vladimir Putin o mír nestojí. Zvláštní zmocněnec Spojených států pro Ukrajinu Keith Kellogg hovořil podle agentury Reuters o porušení ženevských protokolů.

Čas načtení: 2024-05-04 12:47:00

Rusům brát majetek. Budou miliardy na zbraně a reparace... Bojovná sešlost TOP 09

Je třeba už konečně Rusům a Rusku zabavovat majetek a vklady. V tom chceme hrát opět prim, jako v případě nábojů. Tak hned budou miliardy na další zbraně a poté na válečné reparace. To mimo jiné zaznělo na besedě s kandidáty TOP 09 do Evropského parlamentu, které se uskutečnilo v Plzni. Zúčastnil se stávající europoslanec Luděk Niedermayer, poslanec Ondřej Kolář a poslanec, pedagog a ekonom Miloš Nový. Přítomní si pochvalovali české členství v EU, kde je podle nich náš hlas dostatečně slyšet a celý svět udivuje největší demokratické uskupení na zeměkouli, které je příkladem pro ostatní a pro které BRICS není žádným vážným konkurentem. Spojené státy evropské, to je podle členů i činovníků TOP 09 federální budoucnost EU.

Čas načtení: 2024-06-13 15:35:00

Hizballáh uvedl, že v reakci na smrt velitele zahájil velký útok drony na Izrael

Bejrút - Libanonské šíitské hnutí Hizballáh dnes oznámilo, že uskutečnilo největší dronový útok na izraelské cíle od začátku války v Pásmu Gazy loni 7. října. S odvoláním na představitele hnutí o tom...

Čas načtení: 2024-06-13 15:35:00

Hizballáh uvedl, že v reakci na smrt velitele zahájil velký útok drony na Izrael

Bejrút - Libanonské šíitské hnutí Hizballáh dnes oznámilo, že uskutečnilo největší dronový útok na izraelské cíle od začátku války v Pásmu Gazy loni 7. října. S odvoláním na představitele hnutí o tom...

Čas načtení: 2024-06-13 16:07:00

Odveta za zabití velitele: Hizballáh vypustil na Izrael desítky dronů

Libanonské šíitské hnutí Hizballáh uskutečnilo největší dronový útok na izraelské cíle od začátku války v Pásmu Gazy, tedy od 7. října loňského roku. S odvoláním na představitele hnutí o tom dnes informovala agentura Reuters. Hizballáh podle svého prohlášení vypálil rakety a drony celkem na devět vojenských objektů Izraele. Útok nastal den poté, co židovský stát oznámil, že se mu podařilo zneškodnit vysoce postaveného velitele šíitského hnutí.

Čas načtení: 2024-06-13 17:34:10

Hizballáh v odvetě za smrt velitele provedl velký útok na Izrael

Libanonské šíitské hnutí Hizballáh tvrdí, že uskutečnilo největší dronový útok na izraelské cíle od začátku války v Pásmu Gazy, tedy od 7. října loňského roku. S odvoláním na představitele hnutí o tom ve čtvrtek informovala agentura Reuters. Hizballáh podle svého prohlášení vypustil rakety a drony celkem na devět vojenských objektů Izraele. Útok proběhl den poté, co židovský stát oznámil, že se mu podařilo zneškodnit vysoce postaveného velitele šíitského hnutí.

Čas načtení: 2024-06-13 17:28:57

Masivně útočíme na Izrael, tvrdí Hizballáh

Libanonské šíitské hnutí Hizballáh oznámilo, že uskutečnilo největší dronový útok na izraelské cíle od začátku války v Pásmu Gazy, tedy od 7. října loňského roku. Na více než deset vojenských objektů Izraele vyslalo na 30 dronů a vypálilo 150 raket. Izraelská armáda útoky zneškodnila, hořící úlomky způsobily několik požárů.

Čas načtení: 2024-10-05 14:52:00

Evakuace lidí z Libanonu: Slovenský speciál přistál v Bratislavě, Blanár neřekl, zda v něm byli Češi

První slovenský speciál, který evakuoval lidi z Libanonu, přistál dnes brzy odpoledne v Bratislavě. Na jeho palubě bylo 46 lidí, dalších 44 přiletí druhým letadlem, uvedl na letišti slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár. Slovensko pomáhá i s evakuací českých občanů. Blanár řekl, že evakuace z Libanonu je největší podobnou operací, kterou kdy Slovensko uskutečnilo. Slováky, Čechy, ale i občany dalších osmi zemí nejprve z Bejrútu do kyperské Larnaky evakuoval vojenský speciál, z Larnaky je pak transportuje dvojice vládních letadel.

Čas načtení: 2025-05-18 09:04:00

Největší dronový útok od začátku invaze. Rusko zaútočilo 273 bezpilotními letouny

Rusko uskutečnilo zatím největší dronový útok od začátku invaze. Celkem na Ukrajinu vyslalo 273 dronů, 88 bylo sestřeleno, uvedly ukrajinské úřady. Útok zabil v Kyjevské oblasti ženu a zranil nejméně tři lidi včetně dítěte. Podle agentury Reuters to uvedly v neděli ráno místní ukrajinské úřady. Moskva po pátečních mírových jednáních výrazně zintenzivnila své útoky.

Čas načtení: 2019-07-09 08:51:25

Kompletní přehled cen udělených na 54. Mezinárodním filmové festivalu Karlovy Vary

Festivalové poroty ocenily 6. července 2019 nejlepší filmy 54. MFF Karlovy Vary. Ceny byly předány během závěrečného ceremoniálu.   Hlavní soutěž   Velká cena - Křišťálový glóbusOtec / BashtataRežie: Kristina Grozeva, Petar ValchanovBulharsko, Řecko, 2019Intimní rodinné drama o nelehkém hledání cesty k našim nejbližším, v němž nechybí pečlivě vystavěné absurdní či komické situace.   Zvláštní cena porotyLara /LaraRežie: Jan-Ole GersterNěmecko, 2019Precizně zkomponované psychologické studie, kterou jeden z nejúspěšnějších německých tvůrců své generace Jan-Ole Gerster navazuje na ceněný debut Sakra, kluku!.   Cena za režiiTim Mielants za režii filmu Patrick/ De PatrickBelgie, 2019Tragikomedie o tom, jak důležité je hlídat si vlastní nářadí, o (nejen) existenciální nahotě a o lidech, pro něž přívěs znamená celý jejich svět.   Cena za ženský herecký výkonCorinna Harfouch za roli ve filmu Lara / LaraRežie: Jan-Ole GersterNěmecko, 2019 Za roli autoritativní matky.   Cena za mužský herecký výkonMilan Ondrík za roli ve filmu Budiž světlo/ Nech je svetloRežie: Marko ŠkopSlovenská republika, Česká republika, 2019 Film o gastarbeitrovi, který se na Vánoce vrací domů a zjišťuje, že jeho syn je coby člen polovojenské mládežnické skupiny zapleten do události, jež otřásla místní komunitou.    Zvláštní uznáníSrpnová madona / La virgen de agostoRežie: Jonás TruebaŠpanělsko, 2019 Film se odehrává v době srpnových městských slavností, kdy lze vnitřní zmatek ukotvit v letmých setkáních i nečekaných dobrodružstvích.   Zvláštní uznáníNadějná mladá herečka Antonia Giesen za roli ve filmu Muž budoucnosti / El hombre del futuroRežie: Felipe RíosChile, Argentina 2019 Zestárlý řidič kamionů Michelsen vyjíždí na poslední cestu s nákladem na jih chilské Patagonie. Náročná dlouhá jízda mezi nádhernou bujnou přírodou jezer a pásmem ledových hor se proměňuje v rekapitulaci vlastního života, když jeho cestu nenadále zkříží dospělá dcera, kterou od dětství neviděl.   Soutěž Na východ od západu   Velká cena Na východ od západuBýk / BykRežie: Boris AkopovRusko, 2019 Šéf místního gangu Anton Bykov, jemuž se přezdívá Býk, se po jedné z potyček s konkurenční bandou ocitne na policejní stanici. Vězení se vyhne jen díky zásahu obávaného mafiána, který však od něj za svou pomoc požaduje riskantní protislužbu.    Zvláštní cena poroty Na východ od západuMé tiché myšlenky / Moi dumki tikhiRežie: Antonio LukichUkrajina, 2019 Pětadvacetiletý Vadym se živí nahráváním a prodejem zvuků. Když přijde velkoryse honorovaná nabídka, která by mu pomohla uskutečnit sen o cestě do Kanady, dvakrát se nerozmýšlí a vydává se nahrávat zvuky zvířat na Zakarpatí…    Soutěž dokumentárnách filmů   Cena za nejlepší dokumentární filmNesmrtelní / SurematuRežie: Ksenia OkhapkinaEstonsko, Lotyšsko, 2019 Esejistický portrét, který přibližuje pevným řádem určovaný život na ruském industriálním maloměstě   Zvláštní cena dokumentární porotyKonfuciánský sen / Kongzi mengRežie: Mijie LiČína, 2019  Příběh matky hledající správný klíč k alternativní výchově, jež by zohledňovala morální rozvoj jejího syna.   Divácká cena deníku Právo Jiří Suchý – Lehce s životem se prátRežie: Olga SommerováČeská republika, 2019   Dokumentární film Olgy Sommerové je portrétem umělce a člověka, portrétem doby.   Křišťálový glóbus - cena za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii Julianne Moore, USAPatricia Clarkson, USA   Cena prezidenta MFF Karlovy vary za přínos české kinematografii Vladimír Smutný, Česká republika  „Kameraman patří za kameru, před plátno patří výjimečně, jsem rád, že pan Jiří Bartoška mi tuto výjimečnost umožnil a že mám tuto cenu, kterou není lehké získat jeho kameraman. Já si té ceny vážím a ona váží taky,“ děkoval Vladimír Smutný.   Cena mezinárodní filmové kritiky Uděluje Mezinárodní federace filmových kritiků (FIPRESCI)Srpnová madona /La virgen de agostoRežie: Jonás TruebaŠpanělsko, 2019 Cenu získává skromné, neokázalé filmové dílo, jež obratně otevírá celou řadu témat a vyvolává různé emoce, aniž by se zpronevěřilo inspirativnímu a pozitivnímu pohledu na svět.   Cena ekumenické poroty Lara /LaraRežie: Jan-Ole Gerster          Německo, 2019Za skvěle zahraný a inteligentně režírovaný film o matce trpící depresí a synovi - hudebním skladateli - kterého psychicky ponižuje. Dramatické a dynamické zachycení vztahů mezi matkou a synem ukazuje jejich vzájemné odcizení, ale nabízí i náznaky pozitivního vývoje.   Zvláštní uznáníBudiž světlo/Nech je svetloRežie: Marko ŠkopSlovenská republika, Česká republika, 2019Film je vystavěný na příběhu složeném z nepřeberné řady chybných kroků, jichž se dopouští jak rodina, tak tradiční vesnice s kulturními a náboženskými zvyklostmi. Film diváka motivuje a nutí k tomu, aby přehodnotil pojetí morální odpovědnosti v prostředí prostoupeném násilím.   Cena FEDEORA Federace filmových kritiků z Evropy a Středomoří za nejlepší film v Soutěži Na východ od Západu. Cenzor /GörülmüştürRežie: Serhat KaraaslanTurecko, Německo, Francie, 2018Za empatii, s níž tvůrci přistupují k univerzálnímu tématu cenzury a režimního útisku, a zároveň si pohrávají s dvojsečností, jíž se může tvůrčí posedlost promítnout do společenské reality,   Zvláštní uznání poroty FEDEORAAgův dům /Shpia e AgësRežie: Lendita ZeqirajKosovo, Chorvatsko, Francie, Albánie, 2018 Za odvážný filmařský počin, jenž v drobnohledu přináší ucelené a jímavé vyprávění o ženských životech nahlížených dětskýma očima. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Cena EUROPA CINEMAS LABEL Za nejlepší evropský film v Hlavní soutěži a v Soutěži Na východ od Západu.Skandinávské mlčení /Skandinaavia vaikusRežie: Martti HeldeEstonsko, Francie, Belgie, 2019Film mladého estonského režiséra divákům nabízí procházku mimořádným filmařským zážitkem. Příběh složitého sourozeneckého vztahu tu získává podobu různých forem ticha. Do příběhu vtáhne diváka nejen působivá kamera a vynikající hudba, ale také ryzí filmařský přístup, silný scénář a originální způsob vyprávění.   A trocha statistiky na závěr 54. MFF Karlovy Vary 2019 se zúčastnilo 12 521 akreditovaných návštěvníků – z toho 10 363 s festival passy, 395 filmových tvůrců, 1158 filmových profesionálů a 605 novinářů. V průběhu festivalu se uskutečnilo 497 filmových představení a bylo prodáno celkem 139 271 vstupenek. Uvedeno bylo celkem 177 filmů, z toho 156 hraných a 29 dokumentárních. Z filmů uvedených na 54. MFF Karlovy Vary mělo na festivalu 34 světovou, 8 mezinárodní a 6 evropskou premiéru. 206 projekcí osobně uvedla delegace tvůrců. Uskutečnilo se 97 projekcí pro novináře a filmové profesionály.

Čas načtení: 2024-03-04 12:53:00

Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Kancelář ředitele

Žadatel si podal žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve které žádal o poskytnutí informací a to ve znění žádosti: 1) „Prosím o sdělení počtu oznámení podaných k PČR na rušení nočního klidu nebo jiným událostem v místě/podniku Chapeau Rouge, nacházející se na adrese Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1 – Staré Město, a to v období od 1. 1. 2021 do dnešního dne. 2) Kolik výjezdů na základě výše uvedených stížností se uskutečnilo, co bylo zjištěno a jakým způsobem byla situace na místě řešena? 3) Prosím o sdělení počtu oznámení podaných k PČR na rušení nočního klidu nebo jiným událostem v místě/podniku INDUSTRY Prague, nacházející se na adrese Malá Štupartská 3, 110 00 Praha 1 – Staré Město, a to v období od 1. 1. 2021 do dnešního dne. 4) Kolik výjezdů na základě výše uvedených stížností se uskutečnilo, co bylo zjištěno a jakým způsobem byla situace na místě řešena? „

Čas načtení: 2024-04-21 14:14:13

Parkovací aplikace zažívají boom. V Praze se touto cestou loni uskutečnilo přes devět milionů transakcí

Premianty v používání parkovacích aplikací při placení jsou na evropském kontinentu rozhodně Dánsko a Nizozemsko. V dánské Kodani volí úhradu parkovného prostřednictvím mobilní „appky“ dokonce 95 % řidičů. Ani česká metropole však úplně nezaostává. Preference platit za parkovné přes mobilní aplikace v posledních dvou letech v hlavním českém městě povyskočila o čtrnáct procent. Mimochodem na konci roku 2023 takto […]

Čas načtení: 2025-01-03 10:20:34

Bachelor Honza už má svou favoritku! Kráska prožila rande na luxusní jachtě i vášnivou líbačku

V Bachelorovi se uskutečnilo mnoho dramatických situací. Tajila se kariéra v erotice, děti a názorové konflikty zřejmě ještě budou pokračovat. Přesto se uskutečnilo i několik romantických momentů a dámy touží o Jana Solfronka ještě víc.

Čas načtení: 2016-12-12 19:41:47

Imagination Festival 2016 foto report

 Koncem listopadu se v holešovickém Veletržním paláci uskutečnilo další pokračování úspěšného Imagination festivalu. Becker pro vás nafotil pár fotek.    

Čas načtení: 2015-05-28 23:00:00

Zástupci akreditovaných školicích středisek IRU Academy se sešli v Sodertalje

23. dubna se ve švédském Sodertalje sešli delegáti jarního zasedání zvláštní sekce pro profesní vzdělání Unie mezinárodní silniční dopravy IRU. Ne náhodou se toto setkání uskutečnilo v sídelním městě výrobce nákladních vozidel a pohonných jednotek Scania. V následujících dnech se totiž konalo finále ...

Čas načtení: 2014-02-18 17:15:00

Nekonference Reklama 2014

14. února 2014 se v prostoru alternatívního hudebního klubu Leitnerka v Brně uskutečnilo čtvrté pokračování Nekonference s podtitulem Reklama 2014. Z názvu byla tentokrát vypuštěna zkratka PPC, jelikož program přesahoval rámec striktně vymezený Pay Per Click reklamními systémy. V neformálním prostředí pod psychedelickou kresbou nad dveřmi se tak mohli účastníci dozvědět mnohé aktuální novinky ze světa online reklamy.

Čas načtení: 2021-05-25 10:24:55

Svatby během covidu – online streamy obřadu, svatební weby a venkovní hostina bez hudby

Již více než rok je mimo běžný rytmus i svatební sezóna. Protiepidemická opatření nadále ovlivňují konání svateb, a tak se veselky ruší nebo přesouvají jako na běžícím páse. Jen v loňském roce se jich uskutečnilo o jednu pětinu méně. V opačném případě probíhají v omezeném počtu za velmi přísných hygienických podmínek – doposud jsou například...

Čas načtení: 2021-04-27 20:47:44

Univerzita Palackého otevírá Japonské centrum

Přednášky, besedy, workshopy, letní školy, kurzy japonštiny, festivaly a třeba i výstavy. S cílem přispět k hlubšímu poznání současného Japonska a každodenního života běžných Japonek a Japonců otevírá Univerzita Palackého Japonské centrum. Akce připravované Japonským centrem UP budou přístupné široké veřejnosti. První bude beseda s názvem Hanami aneb Svátky jara po japonsku. Slovo „hanami“ doslova znamená „pozorování květů“. Podrobně o tom, jaké květy lidé v Japonsku pozorují a jak toto období kvetoucích stromů prožívají, bude hovořit Shinobu Chinju, Japonka, která dlouhodobě žije v Olomouci. Podle prorektora pro zahraničí UP Martina Kudláčka a zároveň iniciátora myšlenky vzniku Japonského centra vedl Univerzitu Palackého k jeho zřízení dlouhodobý zájem o budování strategického partnerství s japonskými univerzitami, organizacemi a japonskou ambasádou v ČR. „Na UP již v minulosti vznikla kulturní centra, která nám pomáhají poznávat kultury daných zemí, představovat naší akademické obci, školám i veřejnosti z Olomouce a okolí cizí jazyky a podporovat jazykové vzdělávání na základních a středních školách. Kromě britského či francouzského centra máme na naší univerzitě také korejský Institut krále Sedžonga a čínský Konfuciův institut. Výuka japonštiny má na naší univerzitě dlouhodobou tradici, a Japonské centrum tak doplní v souladu s univerzitním strategickým záměrem výše uvedenou skupinu. Univerzitě Palackého umožní prohloubit spolupráci s našimi japonskými partnery a zároveň představí tradiční i moderní japonskou kulturu široké veřejnosti,“ uvedl. Ve své přednáškové činnosti počítá Japonské centrum UP především s českými odborníky a odbornicemi na japonskou kulturu a společnost a zároveň s Japonkami a Japonci, kteří žijí v České republice. Centrum však vítá rovněž návrhy na akce i aktivity z řad veřejnosti. „Vždy rádi uslyšíme o lidech, kteří by u nás chtěli přednášet nebo vést workshop. Budeme se také těšit na návrhy na spolupráci a taktéž vítáme jakoukoliv zpětnou vazbu,“ řekla Halina Zawiszová, koordinátorka Japonského centra. Dodala, že Japonské centrum UP se bude orientovat především na témata, která mají přiblížit život v současném Japonsku. „V průběhu roku se budeme snažit volit témata tak, aby korespondovala s ročními obdobími a s nimi spojenými událostmi. Chceme se věnovat japonské kultuře jídla a pití, oslavám každoročních svátků a životních událostí, studijnímu a pracovnímu životu současných Japonek a Japonců, cestování, umění, sportu i odívání. V rámci workshopů se pak kromě vaření japonských jídel nebo cvičení zaměříme i na tradičnější oblasti japonské kultury, například na přípravu čaje, kaligrafii, oblékání kimona nebo balení do látky (furošiki),“ doplnila Halina Zawiszová. Přestože epidemická situace zatím nedovoluje, aby se slavnostní otevření centra uskutečnilo jinak než online, organizátoři akce i tak srdečně zvou všechny zájemce. Ve virtuálním prostředí se ceremoniál uskuteční v angličtině a jeho součástí bude krátký koncert i vyhlášení soutěže o nejlepší haiku. Jde o velmi krátkou japonskou básnickou formu, která je v současnosti již známá po celém světě. „Věříme, že se epidemická situace zlepší. Zatím však počítáme s tím, že minimálně do podzimu budou naše akce a aktivity probíhat on-line. V létě máme v plánu uskutečnit letní školu zaměřenou na japonský jazyk nebo na vaření japonských jídel. Na podzim plánujeme kurzy japonštiny pro veřejnost, uskutečnit by se měl i víkendový kulturní festival (macuri). Kromě kulturních vystoupení, stánků s jídlem a workshopů chceme během festivalu zorganizovat i takzvaný sportovní den (undókai), během kterého si při tradičních japonských hrách a soutěžích užijí malí i velcí spoustu legrace,“ řekla koordinátorka centra. Informace o chystaných akcích jsou dostupné na webu a Facebooku Japonského centra. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-03-22 20:05:36

Soud dal zapravdu Kverulantovi: Stát měl zprávu OLAF o Čapím hnízdě poskytnut veřejnosti bezodkladně

Kverulant má za to, že zpráva významné evropské instituce OLAF, která popisuje trestnou činnost premiéra, měla být veřejnosti poskytnuta hned, jak do republiky přišla. To se nestalo, a tak se Kverulant se státem soudil. Městský soud v Praze dal v pondělí 22. března Kverulantovi zapravdu. Stát měl zprávu OLAF o Čapím hnízdě poskytnut veřejnosti bezodkladně. V prosinci 2017 zaslal Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) do ČR zprávu o Babišových aktivitách v kauze Čapí hnízdo. Adresátem této zprávy bylo ministerstvo financí (MF). Kverulant o ní požádal podle zákona o veřejném přístupu k informacím. Ministerstvo mu ji ale odmítlo poskytnout. A tak se Kverulant obrátil na soud. Soud mu dal v červenci 2018 zapravdu. MF nařízení soudu vyhovělo a zprávu OLAF mu poskytlo, ale až půl roku po tom, co ji mělo k dispozici. Kverulant má za to, že zpráva významné evropské instituce, která popisuje trestnou činnost premiéra, měla být veřejnosti poskytnuta hned, jak do republiky přišla. Proto Kverulant v srpnu 2018 k soudu zaslal vyjádření, ve kterém se domáhal rozsudku označující postup ministerstva za nezákonný. V pondlí 22. března se ve věci uskutečnilo jednání u Městského soudu v Praze. Kverulant byl u soudu úspěšný. Soud konstatoval, že průtahy, které provázely poskytnutí zprávy byly nezákonné. Kverulant chce věřit, že tento soudní výrok do budoucna ztíží státu možnost odepírat veřejnosti informace a ignorovat zákon.  V této kauze byl Kverulant úspěšný, ale další kauzy na dokončení teprve čekají. Podívejte se, na čem Kverulant pracuje.   Autor je ředitel a zakladatel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-09-13 16:58:11

Zemřel Václav Šorel, autor legendární Vzpoury mozků a dalších komiksů

Ve věku 83 let zemřel Václav Šorel, který několik generací dětí těšil vystřihovánkami v časopise ABC, ale především jako autor komiksů, z nichž nejznámější je Vzpoura mozků, která vycházela na konci sedmdesátých let rovněž ve zmíněném časopise. Václav Alois Šorel (8. září 1937 Kladno-Rozdělov – 12. září 2020 Praha-Chodov) byl český publicista, spisovatel, autor historických publikací z oblasti letectví i sci-fi románů, scenárista sci-fi komiksů, konstruktér vystřihovánek, bývalý zástupce šéfredaktora dětského časopisu ABC, propagátor letectví a leteckého, plastikového a papírového modelářství. Původní profesí byl konstruktér v letecké továrně Avia. V Avii se také potkal i se svým pozdějším spolupracovníkem a přítelem Františkem Kobíkem, který ho následně pozval k externí spolupráci s legendárním časopisem ABC. Na plný úvazek tam nastoupil v roce 1984 (časem se stal i zástupcem šéfredaktora). Pod značkou ŠOK (Šorel-Kobík), někdy i KOŠ, vytvořili legendární dvojici autorů vystřihovánek. Spolupracoval s nakladatelstvími Mladá fronta, XYZ, Computer Press, Argo a Albatros. V roce 1999 odešel do důchodu, avšak nadále se věnoval práci a literární činnosti. Z literárního hlediska byl Šorel ovšem především autorem slavného komiksu Vzpoura mozků z let 1977 až 1979 o vesmírném hvězdoletu Prométheus a jeho odvážné posádce, která pomůže osvobodit Zemi od nadvlády robotů. V osmdesátých letech na něj navázalo pokračováním Galaxia a před pěti lety jej uzavřel třetím dílem s názvem Odysseus. První dva díly ilustroval František Kobík stejně jako Šorelův komiks Tvrz, který vycházel v ABC v letech 1980 až 1981. Název odkazoval k tvrzi v jihočeské Lásenici, dříve Hlásenici, která byla vypálena a srovnána se zemí bezprostředně před bitvou u Lipan. Hlavního hrdinu knihy, pilota Martina Hrubého, nechal autor propadnout v čase právě do 15. století, do období husitských válek. Spolu také vytvořili komis Operace Jericho na motivy skutečné akce na osvobození vězněných francouzských partyzánů odsouzených na smrt, které se uskutečnilo za spolupráce odboje s britským letectvem Inspirací pro Vzpouru mozků byl skutečný počítač v Avii. „Dneska má každé dítě tablet. Ale tehdy mě vyděsilo, jak lidé okolo počítače skákali, nosili velké předměty. To na mě zanechalo hrozný dojem. Ten krám bude jednou řídit zeměkouli!,“ vzpomínal předloni pro Radiožurnál.  Byl také autorem komiksů Operace slunce (sci-fi v blízké budoucnosti, v níž se Zemi pokouší ovládnout mafie), Biggles (o slavném pilotovi, jehož literárním otcem je William Earl Johns) Generál Fajtl (o jednom z nejvýznamnějších československých stíhacích pilotů ve službách RAF, generála Františka Fajtla) či Vrabec (o mladém skautu Janu Nováčkovi, který touží stát se pilotem a přispět za války k osvobození Československa). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-27 14:52:01

Zvláštní zpravodaj OSN: Julian Assange byl týrán a hrozí mu, že bude utýrán k smrti

Vykonstruované znásilnění a manipulované důkazy ve Švédsku, tlak z Velké Británie, aby se proces nezastavoval, podjatí soudci, vazba, psychologické týrání a výhled na brzké vydání do USA s očekáváním trestu vězení na 175 let za to, že odhalil válečné zločiny. Nils Melzer, zvláštní zpravodaj Organizace spojených národů, poprvé promluvil o výbušných poznatcích z jeho vyšetřování případu zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho.    Pane Melzere, proč se zabývá zvláštní zpravodaj OSN pro týrání Julianem Assangem? To se mne před nedávnem také ptalo ministerstvo zahraničí v Berlíně: Je to opravdu váš základní mandát? Je Assange obětí týrání?   Co jste odpověděl? Tento případ se dotýká mého mandátu ze tří pohledů. Za prvé: Tento muž zveřejnil důkazy o systematickém týrání. Místo těch, kteří týrali, je ale teď pronásledován on. Za druhé je on teď tak týrán, že sám vykazuje symptomy psychologického týrání. A za třetí má být vydán do státu, který lidi jako on drží v takových podmínkách vazby, které jsou organizací Amnesty International označovány za týrání. Julian Assange odhalil týrání, byl sám týrán a mohl by být vydán do USA, kde by mohl být utýrán k smrti. A to všechno by nemělo spadat do mé kompetence? Navíc je to případ, který má význam pro každého občana v demokratickém státě.   Co Assangeho čeká, bude-li vydán?  Nedostane se mu žádného právního řízení. Také proto nesmí být vydán. Assange přijde před porotu v Alexandrii ve státě Virginia, před proslulý „špionážní soud“, který projednává všechny případy národní bezpečnosti. To místo není náhodné, protože porotci musí být vybráni proporcionálně k lokálnímu obyvatelstvu a v Alexandrii 85 procent obyvatel pracuje v segmentu národní bezpečnosti – tedy CIA, NSA, ministerstvo obrany nebo ministerstvo zahraničních věcí. Když se před takovou porotou ocitneme s obžalobou za porušení národní bezpečnosti, je rozsudek od začátku jasný. Řízení vede vždy stejná soudkyně, za zavřenými dveřmi na základě tajných důkazů. V žádném takovém případu nebyl nikdo osvobozen. Většina obviněných proto přistoupí na dohodu, že se přinejmenším částečně přiznají k vině a dostanou za to mírnější trest.   Říkáte tedy, že Julian Assange nebude mít v USA žádný právní proces? Bezpochyby. Pokud se budou státní zaměstnanci USA držet rozkazů svých nadřízených, mohou se zúčastnit agresívních válek, dopouštět se válečných zločinů a týraní, mohou si být jisti, že nebudou stíháni. Kde je poučení z norimberských procesů? Pracoval jsem dlouho v konfliktních oblastech, abych věděl, že ve válkách se stávají chyby. Není to vždy kriminalita bez svědomí, mnohé se stane ve stresu, přetížení a panice. Jsem proto schopen pochopit, že vlády říkají: Řekneme pravdu, ale jako stát přejímáme odpovědnost za způsobené škody. A není-li individuální zavinění příliš závažné, nepadnou žádné drakonické tresty. Pokud je ale pravda potlačována a zločinci nejsou voláni k odpovědnosti, začíná to být extrémně nebezpečné. Ve třicátých letech minulého století vystoupily Německo a Japonsko ze Společnosti národů. Patnáct let poté ležel svět v troskách. Dnes USA vystoupily z Rady pro lidská práva OSN a ani masakr „vedlejších škod“, ani týrání CIA po 9/11, nebo agresívní válka proti Iráku nevedly k trestnímu vyšetřování. Tento příklad nyní následuje Velká Británie. V roce 2018 zveřejnil výbor pro zpravodajské služby a bezpečnost britského parlamentu dvě velké zprávy, které dokazovaly, že Velká Británie byla mnohem hlouběji zatažena do tajných operací CIA s týráním, než se dosud myslelo. Prvním úředním krokem vlády Borise Johnsona bylo, že tato vyšetřování anuloval. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Proč jste se tedy tímto případem nezabýval už dříve?  Představte si tmavý pokoj. Najednou se světlo soustředí na slona v této místnosti, na válečné zločince, na korupci. Vlády jsou na okamžik šokovány. Pak ale otočí kužel světla na obvinění ze znásilnění. Je to klasická manipulace s veřejným míněním. Slon je zase v temnotách, za kuželem světla. Místo něj je v centru Assange a my se bavíme o tom, jestli na ambasádě jezdí na skateboardu, anebo jestli správně krmí svoji kočku. Najednou všichni víme, že je to násilník, hacker, špión a narcista. A jeho odhalení nepořádků a válečných zločinů blednou v temnotě. To se stalo i mně, nehledě na moji profesní zkušenost, která mne měla nabádat k opatrnosti.    Můžeme začít od počátku? Jak jste se k tomu případu dostal? V prosinci 2018 mne jeho advokáti poprvé požádali o zásah. Nejdříve jsem odmítl. Byl jsem zavalen ostatními žádostmi a ten případ jsem ani neznal. V mém vnímání, které bylo ovlivněno médii, jsem i já měl předsudek, že Julian Assange je nějakým způsobem vinný a že mne chce manipulovat. V březnu 2019 za mnou přišli jeho advokáti podruhé s tím, že se potvrzují náznaky, že by Assange měl být brzy vypovězen z ekvádorského velvyslanectví. Poslali mi některé klíčové dokumenty a shrnutí jeho případu. A tehdy jsem si řekl, že jsem dlužen mojí profesní integritě se na to alespoň podívat.   A potom? Rychle mi bylo jasné, že tady něco nesedí. Že je tady rozpor, který mi moje celá právní zkušenost nedokáže vysvětlit: Proč je tento člověk devět let v trestně právním vyšetřování, aniž by došlo k obžalobě?   Je to tak výjimečné? Ještě nikdy jsem neviděl srovnatelný případ. Každý může proti každému vyvolat vyšetřování, pokud půjde na policii a toho druhého obviní. Švédské úřady ale vůbec nezajímala výpověď Assangeho. Cíleně ho nechávaly v nejistotě. Představte si, že budete devět a půl roku konfrontováni celým státním aparátem a médii s obviněními ze znásilnění, ale nemůžete se bránit, protože nikdy nedojde k obžalobě.   Říkáte, že švédské úřady nezajímala výpověď Assangeho. Média a úřady vykreslovaly ale opačný obraz: Julian Assange před švédskou justicí uprchl, aby se vyhnul zodpovědnosti. To jsem si nejprve myslel také, než jsem se pustil do rešerše. Je to přesně naopak. Assange se mnohokrát hlásil švédským úřadům, protože se chtěl k obviněním vyjádřit. Ale úřady to odmítaly.   Co to znamená, že úřady to odmítaly? Mohu začít od počátku? Mluvím plynně švédsky a mohl jsem proto číst originální dokumenty. A nevěřil jsem svým vlastním očím. Podle vyjádření postižené ženy se nejednalo o žádné znásilnění. A nejen to: Výpověď této ženy byla následně bez její účasti stockholmskou policí přepsána, aby se nějak podařilo vytvořit podezření ze znásilnění. Mám všechny ty dokumenty, maily, sms.   „Výpověď té ženy byla policií přepsána“, o čem to vlastně mluvíte? Dvacátého srpna 2010 přišla paní S.W. v doprovodu druhé ženy A.A. na policejní stanici ve Stockholmu. S.W. vypověděla, že měla s Julianem Assangem sex, se kterým souhlasila. Ale bez kondomu. Nyní se obává, zda se nemohla nakazit HIV, a chtěla by vědět, jestli může Assangeho zavázat k tomu, aby si nechal udělat test na HIV. Má velkou obavu. Policie zapíše její výpověď a okamžitě informuje státní zastupitelství. Ještě než je vůbec uzavřen její výslech, informují S.W., že bude Assange zadržen pro podezření ze znásilnění. S.W. je tím šokována a odmítá se dále zúčastnit výslechu. Ještě z policejní stanice posílá jedné přítelkyni sms, ve které píše, že nechce vůbec Assangeho obvinit, jenom chce, aby si nechal udělat test na HIV. Policie ho ale chce zjevně „chytit za ruku“.    Co to znamená? S.W. vůbec neobvinila Assangeho ze znásilnění. Odmítá dále pokračovat ve výslechu a odjíždí domů. Přesto se po dvou hodinách objeví v bulvárním švédském deníku Expressen titulek: Julian Assange podezřelý z dvojnásobného znásilnění.   Dvojitého znásilnění? Ano, ještě je tam ta druhá žena, A.A. Ta také nechtěla podat žádné obvinění, pouze doprovázela S.W. na policejní stanici. Ten den se jí nikdo na nic neptal. Později ale řekla, že ji Assange sexuálně obtěžoval. Pochopitelně nemohu říci, zda je to pravda, či nikoliv. Pouze pozoruji celý průběh: Jedna žena přijde na policejní stanici. Nechce podat žádné obvinění, chce jen od Assangeho test na HIV. Policie dostane nápad, že by to mohlo být znásilnění, a prohlásí to za oficiální delikt. Žena to odmítá podepsat, odchází domů a píše přítelkyni, že nechce, aby policie dostala Assangeho „do rukou“. A za dvě hodiny je to v novinách. Dnes už víme, že tisku to podstrčilo státní zastupitelství. A to bez toho, aby se Assangeho vůbec na něco zeptali. A ta druhá žena, která měla být podle titulku z 20. 8. také znásilněna, byla vyslechnuta teprve 21.8.   Co tato druhá žena později vypověděla?  Řekla, že Assangemu, který přijel do Švédska na konferenci, dala k dispozici svůj byt. Malý jednopokojový byt. Když byl Assange v bytě, vrátila se do bytu dříve, než bylo plánováno. Řekla, že to nebyl žádný problém, může s ní spát v jedné posteli. Té noci pak došlo k souhlasnému sexu. Řekla ale, že Assange během pohlavního styku záměrně porušil kondom. Pokud by to tak bylo, je to přirozeně sexuální delikt. Ta žena ale také říká, že si toho všimla až následně, že je kondom narušený. Je v tom ovšem rozpor, který musí být nezbytně vyjasněn: Pokud si toho nevšimnu, nemohu ani vědět, zda to partner udělal záměrně. Na kondomu, který byl přiložen jako důkaz, navíc nebyly zjištěny žádné stopy DNA Assangeho nebo A.A.   Odkud se ty dvě ženy znaly? Ve skutečnosti se neznaly. A.A., která Assangeho ubytovala a působila jako jeho tisková tajemnice, se seznámila s S.W. z toho důvodu, že nosila růžový kašmírový svetr. Zřejmě věděla od Assangeho, že se snaží o sexuální dobrodružství také s S.W. Jednoho večera dostala od jednoho známého sms: Assange bydlí u ní a on by se s ním rád spojil. A.A. mu odpověděla: Assange zřejmě spí s „kašmírovou dívkou“. Druhý den ráno telefonuje S.W. s A.A. a říká jí, že skutečně s Assangem spala a má teď strach, že se nakazila HIV. Její strach byl zřejmě skutečný, protože dokonce vyhledala kliniku, aby si nechala poradit. Na to jí A.A. navrhla: Pojďme na policii a donutíme Assangeho, aby si nechal udělat test na HIV. Obě ženy ovšem nejdou k nejbližší policejní stanici, ale k vzdálenější, kde pracuje přítelkyně A.A. jako policistka. Ta také vede výslech, zpočátku dokonce za přítomnosti její přítelkyně A.A., což není korektní. Až dosud je možné mluvit o nedostatečné profesionalitě. Zlomyslnost úřadů se ukázala později, když okamžitě rozšířily podezření ze znásilnění prostřednictvím bulvárního tisku. A to bez výslechu A.A. a v rozporu s výpovědí S.W. A také v rozporu s jasným zákazem švédských zákonů zveřejňovat jména pravděpodobných obětí a podezřelých ze sexuálních deliktů. Nadřízená státní zástupkyně je na tento případ upozorněna a po několika dnech vše uzavírá s tím, že výpovědi S.W. působí důvěryhodně, ale nezavdává to podezření z deliktu.   Ale pak se celá záležitost teprve opravdu rozjela. Proč?  Nadřízený policistky, která prováděla výslech, jí napíše, že má výpověď S.W. přepsat.   Co policistka přepsala? To nevíme. Ten první výslech byl v počítači přímo přepsán a už neexistuje. Víme jenom, že původní výpověď podle stanoviska hlavní státní zástupkyně neobsahovala žádné důkazy o deliktu. V revidovaném zápisu stojí, že došlo k několikanásobnému pohlavnímu styku. Souhlasně a s kondomem. Ale ráno se žena probudila s tím, že Assange se pokoušel do ní vniknout bez kondomu. Ptá se ho: Máš kondom? On říká: Ne. Ona říká: You better not have HIV, ale nechá ho pokračovat. Tato výpověď byla redigována bez účasti této ženy a nebyla jí také podepsána. Je to zmanipulovaný důkazní prostředek, ze kterého pak švédské orgány zkonstruovaly znásilnění.   Proč by to švédské úřady dělaly? Rozhodující je časový kontext. Koncem července zveřejnily WikiLeaks ve spolupráci s New York Times, Guardian a Der Spiegel tak zvaný „Afghan War Diary“. Je to jeden z největších informačních úniků americké armády. USA okamžitě požádaly svoje spojence, aby Assangeho zahrnuli žalobami. Neznáme celou korespondenci, ale Stratfor, což je bezpečnostní firma, která radí vládě USA, doporučila žalovat Assangeho příštích 25 let.    Proč se tehdy Assange nepřihlásil policii? Ale on to udělal, jak už jsem naznačil.   Rozveďte to, prosím. Assange se z tisku dozvěděl o obvinění ze znásilnění. Kontaktuje policii, aby k tomu zaujal stanovisko. Nehledě na publikovaný skandál, bude mu to umožněno až po devíti dnech, když už ale obvinění ze znásilnění S.W. je smeteno ze stolu. Řízení kvůli sexuálnímu obtěžování A.A. ale stále běží. 30. srpna 2010 přijde Assange na policejní stanici, aby vypovídal. Je vyslýchán policistou, který mezitím vydal pokyn přepsat výpověď S.W. Úvodem rozhovoru Assange řekne, že je připraven vypovídat. Nechce ale, aby se obsah rozhovoru opět objevil v tisku. To je jeho právo a je o tom ujištěn. Ale téhož večera je všechno opět v novinách. Pocházet to mohlo jedině od úřadů, protože u rozhovoru nebyl nikdo další přítomen. Zjevně se jednalo o to, aby bylo jeho jméno cíleně poškozeno.   Jak pak vůbec vznikla ta historie, že Assange chtěl před švédskou justicí utéci? Bylo to vykonstruováno, vůbec to neodpovídá skutečnostem. Pokud by chtěl zmizet, nepřišel by dobrovolně na policejní stanici. Na základě přepsané výpovědi S.W. bylo proti zastavení, které provedla státní zástupkyně, podáno odvolání a 2. 10. 2010 bylo stíhání kvůli znásilnění obnoveno. Oběma ženám byl na státní útraty přidělen právní zástupce Claes Borgström. Tento muž je partnerem v právní kanceláři bývalého ministra spravedlnosti Thomase Bodströma, pod jehož vedením švédská tajná policie zatýkala uprostřed Stockholmu osoby, které Spojené státy podezíraly, a předávala je bez jakéhokoliv procesu CIA, která je pak týrala. Tím se vyjasňuje transatlantické pozadí celé záležitosti. Poté, co bylo obnoveno obvinění ze znásilnění, vzkázal přes svého advokáta Assange několikrát, že chce k tomu zaujmout stanovisko. Příslušná státní zástupkyně to odmítla. Jednou se jí to nehodilo, jednou byl příslušný policista nemocný. Až zhruba po třech týdnech napsal advokát Assangeho, že musí už skutečně na konferenci do Berlína. A zda může Švédsko opustit. Státní zastupitelství písemně souhlasilo. Může Švédsko krátkodobě opustit.   A potom? V den, kdy Assange opustí Švédsko, kdy přitom není ještě vůbec jasné, zda krátkodobě, nebo dlouhodobě, je na něj vystavený zatykač. Ze Stockholmu letí do Berlína s SAS. Přitom z jeho podaných zavazadel zmizí jeho laptopy. Když přiletí do Berlína, žádá Lufthansa SAS o pátrání po zavazadle, ale ta odmítne jakoukoliv informaci.   Proč? To je právě ten problém. V tomto případě se neustále stávají věci, které vlastně nejsou možné, pokud nezměníte úhel pohledu. Assange potom pokračuje v cestě do Londýna, neutíká ale před justicí, nýbrž nabízí státnímu zastupitelství přes svého právníka několik možných dat k výslechu ve Švédsku – korespondence k tomu existuje. Pak se stane následující: Assange se dozví, že v USA bylo proti němu zahájeno tajné trestní řízení. Tehdy to nebylo USA potvrzeno, ale dnes víme, že to tak skutečně bylo. A od tohoto okamžiku říká jeho advokát: Assange je připraven vypovídat ve Švédsku, ale žádá diplomatické záruky, že ho Švédsko nevydá do USA.    Byl to vůbec realistický scénář? Absolutně. Několik let předtím, jak jsem už zmínil, předala švédská tajná policie dva ve Švédsku registrované žadatele o azyl bez jakéhokoliv řízení CIA. Už na letišti ve Stockholmu byli týráni, omámeni a pak dopraveni do Egypta, kde týrání pokračovalo. Nevíme, jestli to byly jediné případy. Ale známe právě tyhle, protože tito muži přežili. Později podali žalobu před komisí OSN pro lidská práva a vyhráli. Švédsko muselo každému z nich zaplatit půl miliónu dolarů odškodnění.    Jak reagovalo Švédsko na Assangeův požadavek? Advokáti říkají, že během těch sedmi let, kdy Assange žil na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, více než třicetkrát švédským úřadům nabízeli, že Assange přijede do Švédska, pokud mu zajistí, že nebude vydán do USA. Švédové to odmítli s tím, že přece neexistuje žádná žádost o jeho vydání do USA.   Jak hodnotíte tento jeho požadavek? Takové diplomatické záruky jsou v mezinárodní praxi běžnou záležitostí. Necháte se ujistit, že nebudete vydáni do země, kde hrozí nebezpečí těžkého poškození lidských práv, a to nezávisle na tom, zda už existuje požadavek na vydání z této země, či nikoliv. Je to politický, nikoliv právní proces. Uvedu příklad: Francie žádá Švýcarsko o vydání kazašského obchodníka, který žije ve Švýcarsku, ale je Francií i Kazachstánem hledaný pro daňové podvody. Švýcarsko nevidí ve Francii žádné nebezpečí týrání, ale v Kazachstánu ano. Proto Švýcarsko sdělí Francii: Vydáme vám tohoto muže, chceme ale diplomatické ujištění, že nebude následně vydán do Kazachstánu. Pak Francouzi neodpoví: Ale Kazachstán žádnou žádost o vydání nepodal, nýbrž samozřejmě poskytnou požadovanou záruku. Argumenty Švédů byly přitažené za vlasy. To je jedna věc. Ta druhá je, a to vám říkám se všemi mými zkušenostmi z pozadí kulis mezinárodní praxe: Pokud je vám takové diplomatické ujištění odmítnuto, tak jsou všechny pochyby o důvěře v danou zemi oprávněné. Proč by to nemohli Švédové garantovat? Z právního pohledu nemají přece USA se sexuálním řízením ve Švédsku vůbec nic společného.   Proč nechtěli Švédové dát ty garance? Je třeba se jen podívat, jak bylo toto řízení vedeno: Ve Švédsku nikdy nešlo o zájmy těchto dvou žen. Assange chtěl i poté, co nedostal ujištění o tom, že ho nevydají, nadále vypovídat. Říkal: Pokud nemůžete garantovat, že nebudu vydán, jsem vám k dispozici v Londýně nebo přes videolink.    Je ale normální nebo právně jednoduše možné, aby švédští úředníci k takovému výslechu cestovali do jiné země? To je další důkaz pro to, že Švédsku nikdy nešlo o hledání pravdy. Právě pro takové justiční případy existuje dohoda mezi Velkou Británií a Švédskem, která předpokládá, že pro výslech osob mohou cestovat švédští úředníci do Anglie a opačně. Anebo je možné výslech provést přes video. Mezi Švédskem a Anglií se to v tomto období uskutečnilo ve 44 jiných řízeních. Jen u Juliana Assangeho Švédsko trvalo na tom, že je zásadně důležité, aby se osobně dostavil.    Proč na tom trvali?  Pro to všechno – odmítnutí diplomatické garance, odmítnutí výslechu v Londýně, je pouze jedno vysvětlení: Chtěli ho dostat do rukou, aby ho mohli vydat do USA. Co se všechno ve Švédsku během několika málo týdnů koncentrovalo v rámci trestního předvyšetřování, je absolutně groteskní. Stát oběma ženám přidělil právního zástupce, který jim vysvětlil, že znásilnění je oficiální delikt, takže trestněprávní interpretace jejich zkušenosti je nyní záležitostí státu, nikoliv jejich. Když byl upozorněn na rozpor mezi výpověďmi žen a úřední verzí, odpověděl jejich právní zástupce, „že zkrátka nejsou žádné právničky“. Státní zastupitelství pět let Assangeho nevyslechlo k obviněním ze znásilnění, až se konečně jeho právníci dostali ke švédskému nejvyššímu soudu, aby si vynutili, že státní zastupitelství buď vznese obžalobu, nebo ji stáhne. Když Švédové Angličanům sdělili, že pravděpodobně budou muset řízení zastavit, odpověděli znepokojení Britové: „ Dont´you dare get cold feet!“   Jak prosím? Ano, Angličané, jmenovitě Crown Prosecution Service, chtěli Švédy nezbytně odradit od toho, aby řízení zastavili. Přitom by vlastně měli být Angličané rádi, že by nemuseli vydávat milióny daňových peněz na hlídání ekvádorského velvyslanectví, aby zabránili útěku Assangeho.   Proč byli Angličané zainteresováni na tom, aby Švédové řízení nezastavovali?  Musíme si přestat myslet, že zde skutečně šlo o to, vést šetření kvůli sexuálnímu deliktu. Co udělaly WikiLeaks, to ohrožovalo politické elity USA, Anglie, Francie a Ruska současně. WikiLeaks zveřejnily tajné státní informace. A to je ve světě, kde i v takzvaných zralých demokraciích utajování nabylo převahy, považováno za zásadní ohrožení. Assange zdůraznil, že státům dnes nejde o legitimní důvěrnost, nýbrž o potlačení důležitých informací ke korupci a zločinu. Vezměme si typický příklad, který zveřejnila Chelsea Manning, tzv. video o kolaterálních škodách. Je to video americké armády, které ukazuje, jak američtí vojáci zabijí v Bagdádu více lidí, mezi nimi dva spolupracovníky agentury Reuters. Jako dlouholetý právní poradce Mezinárodního červeného kříže vám mohu říci, že se jednalo nepochybně o válečný zločin.   Co by měl dělat právní stát v takovém případě?  Právní stát by měl proti Chelsea Mannig možná postupovat pro vyzrazení úředního tajemství, protože předala video Assangemu. Zcela určitě by ale nepronásledoval Assangeho, protože ten zveřejnil video ve veřejném zájmu, v zájmu klasického investigativního žurnalismu. Co by ale právní stát měl především učinit, to je vyšetřit a potrestat válečné zločince. Tito vojáci patří za mříže. Ale proti žádnému z nich nebylo zahájeno trestní řízení. Místo toho sedí muž, který informoval veřejnost, v Londýně ve vydávací vazbě a může v USA dostat 175 let vězení. To je míra trestu, která je zcela absurdní. Pro příklad: Hlavní váleční zločinci v jugoslávském tribunálu dostali tresty 45 let. 175 let vězení ve vazebních podmínkách, které jsou označovány zvláštním zpravodajem OSN a Amnesty International jako nelidské. Opravdu ohromující na tomto případu je bezprávný prostor, který se vyvinul – mocní mohou beztrestně jít přes mrtvoly a z žurnalismu je špionáž. Je zločinem říkat pravdu.   V dubnu 2019 anglická policie Juliana Assangeho odvlekla z ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Jak hodnotíte tuto akci? V roce 2017 přišla v Ekvádoru k moci nová vláda. Tehdy napsal americký Kongres dopis: Potěšilo by nás, kdyby USA mohly kooperovat s Ekvádorem. Šlo samozřejmě o mnoho peněz. Ale je tam jedna překážka: Julian Assange. Jsou ochotni kooperovat, když Ekvádor předá Assangeho USA. Od tohoto okamžiku začíná na ekvádorském velvyslanectví tlak na Assangeho masivně stoupat. Je mu ztěžován život. Ale zůstává. Pak Ekvádor ruší jeho azyl a dává Anglii zelenou pro jeho zatčení. Protože mu dřívější ekvádorská vláda udělila ekvádorské občanství, je třeba mu odejmout pas, protože ústava Ekvádoru zakazuje vydávání vlastních občanů. To se všechno stane bez jakéhokoliv správního řízení přes noc a Assange nemá žádnou možnost k tomu zaujmout stanovisko, nebo použít právní prostředky. Britové ho zatknou a stejného dne je předveden před anglického soudce, který ho pro porušení podmínek kauce odsoudí.   Jak posuzujete rychlost toho odsouzení? Assange měl jen 15 minut času k přípravě se svým právníkem. Řízení samo trvalo také 15 minut. Assangeův právník položil na stůl tlustý svazek a podal okamžitě odvolání kvůli zaujatosti jedné přísedící soudkyně, protože její muž figuroval v 35 případech WikiLeaks. Soudce ale jeho námitky odmítl bez jakéhokoliv zkoumání. Assange řekl během jednání jedinou větu: Jsem nevinný. Soudce se k němu obrátil a řekl: Jste narcista, který myslí jen na svoje zájmy. Odsuzuji vás kvůli porušení podmínek kauce.    Pokud vám dobře rozumím: Julian Assange neměl od začátku žádnou šanci? Ano, tak to je. Neříkám, že Julian Assange je anděl. Anebo hrdina. Ale tím nemusí být. My přece mluvíme o lidských právech a ne o právech andělů nebo hrdinů. Assange je člověk a má právo se obhajovat. Má právo se bránit a být s ním lidsky zacházeno. Cokoliv je Assangemu předhazováno, má právo na férové řízení. A to mu bylo důsledně odmítáno, a to jak ve Švédsku, v USA, v Anglii i v Ekvádoru. Místo toho ho nechali sedm let smažit v jedné místnosti a pak ho vyrvali a během hodin a bez jakékoliv přípravy odsoudili kvůli přestupku o kauci, který spočíval v tom, že od jednoho ze států OSN dostal diplomatický azyl. Přesně tak, jak to předpokládá mezinárodní právo a jako toho využilo nesčíslné množství čínských, ruských a jiných disidentů na západních velvyslanectvích. Je zjevné, že se tu jedná o politický proces. Ostatně i v Anglii v podobných procesech o porušení kauce padají výjimečně tresty vazby, většinou jen pokuty. Assange naproti tomu dostal 50 týdnů vazby ve vězení s nejvyšší mírou ostrahy – zjevně nepřiměřený trest, který sledoval jediný cíl: Aby USA mohly v klidu připravit obvinění ze špionáže.    Podobné podmínky pro jednoduchý přestupek porušení kauce? Od kterého okamžiku se vazba stává týráním? Julian Assange byl cíleně psychologicky ze strany Švédska, Anglie, Ekvádoru a USA týrán. Nejprve zcela svévolným vedením procesu. Vedení řízení ze strany Švédska, s aktivní pomocí Anglie, bylo zaměřeno na to, aby se dostal pod tlak a zůstal uvězněn na velvyslanectví. Švédsku nešlo nikdy o to, dopátrat se pravdy a těm ženám pomoci, nýbrž dostat Assangeho do kouta. Jedná se o zneužití soudního řízení, které má dostat člověka do pozice, kdy se už nemůže bránit. Toto trvalé zneužití státní moci způsobilo u Assangeho enormní stavy stresu a strachu a zanechalo měřitelné kognitivní a neurologické škody. Navštívil jsem Assangeho v květnu 2019 v jeho cele v Londýně spolu se dvěma světově respektovanými lékaři, kteří jsou specializováni na forenzní a psychiatrické vyšetřování obětí týrání. Diagnóza obou lékařů byla jednoznačná: Julian Assange vykazuje typické symptomy psychologického týrání. Pokud nebude vzat co nejrychleji v ochranu, je třeba počítat s rychlým zhoršením jeho zdravotního stavu až k smrti.    Když už seděl půl roku v Anglii ve vydávací vazbě, zastavilo v tichosti Švédsko v listopadu 2019 najednou řízení proti Assangemu. Po devíti letech. Co se stalo? Skoro deset let švédský stát stavěl Assangeho cíleně na pranýř jako sexuálního zločince. Pak najednou zastaví řízení se stejným argumentem, jako to udělala státní zástupkyně v roce 2010 po pěti dnech: Výpověď ženy je sice důvěryhodná, ale nejsou k dispozici žádné důkazy o trestném činu. Je to neuvěřitelný skandál. Ale ta časová shoda není náhodná. 11.listopadu byl zveřejněn oficiální dopis, který jsem dva měsíce předtím předal švédské vládě. V tomto dopise jsem vyzval švédskou vládu, aby v 50 bodech vysvětlila, jak souvisí její vedení vyšetřování s lidskými právy. Jak je možné, že se tisk všechno dozvěděl, ačkoliv je to zakázáno? Jak je možné, že podezření bylo zveřejněno, ačkoliv se výslech ještě vůbec nekonal? Jak je možné, že tvrdíte, že šlo o znásilnění, ačkoliv postižená žena s tím nesouhlasí? V den zveřejnění jsem dostal ze Švédska strohou odpověď: Vláda nemá k tomuto případu žádné další připomínky.   Co ta odpověď znamená? Je to přiznání viny. {/mprestriction}  Z rozhovoru na webu republik.ch přeložil Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2019-10-26 11:54:00

Anketu Neviditelný herec vyhráli Taťjana Medvecká a Ivan Trojan

Taťjana Medvecká a Ivan Trojan zvítězili ve 23. ročníku ankety Neviditelný herec, kterou pořádají Český rozhlas a Týdeník Rozhlas. Vyhlášení vítězů se uskutečnilo v sobotu 26. října. Již posedmé zvítězila v anketě Neviditelný herec Taťjana Medvecká, která se tak stala nejúspěšnější herečkou v historii této soutěže. Letos ji posluchači ocenili za roli Marianne v rozhlasové adaptaci posledního filmu režiséra Ingmara Bergmana Sarabanda. Inscenace v režii Štěpána Pácla byla natočena v roce 2018 ke stému výročí Bergmanova narození. V mužské kategorii zvítězil herec Ivan Trojan, a to za roli Švece v rozhlasové adaptaci divadelní hry Rudolfa Medka Plukovník Švec. Hra v režii Lukáše Hlavici měla na stanici Český rozhlas Vltava premiéru den před oslavami stého výročí Československé republiky. Posluchači ocenili Trojanův výkon v roli plukovníka, který legionářské službě v Rusku zasvětil svůj život. Janě Strykové a Janu Hartlovi patří druhé místo, Zdence Procházkové a Miroslavu Táborskému pak místo třetí. Jana Stryková zaujala rolí dcery slavné Marlene Dietrich v rozhlasové četbě knihy Moje matka Marlene Dietrich, kterou napsala Marie Riva coby osobitý portrét své matky. Rozhlasová četba této strhující knihy prozrazující mnohé ze soukromí slavné herečky získala zároveň Cenu čtenářů Týdeníku Rozhlas za nejoblíbenější rozhlasovou realizaci. Role Marlene Dietrich se zhostila Vilma Cibulková, režie se ujal Jakub Doubrava. Jan Hartl získal druhé místo za svou roli svatého Vojtěcha v původní rozhlasové hře Pavla Molka Pokušení svatého Vojtěcha. Epizodu ze života českého biskupa natočil režisér Dimitrij Dudík a premiéru měla na stanici Český rozhlas Vltava v den výročí Vojtěchova svatořečení, tedy 23. dubna 2019. Třetí příčka patří herci Miroslavu Táborskému, který ztvárnil roli bývalého Vojtěchova žáka. Třetí místo v ženské kategorii získala Zdenka Procházková za roli židovky Rozálie Lautmannové ve hře Obchod na korze. Za tutéž roli už letos herečka obdržela Cenu Thálie. Rozhlasové zpracování slavné stejnojmenné novely Ladislava Grosmana, podle níž vznikl i oscarový film, nastudoval režisér Petr Mančal.

Čas načtení: 2019-10-16 15:00:47

Divadlo ABC otevírá sezonu Havlovou Žebráckou operou

Jediné dílo Václava Havla napsané na cizí námět bude mít v režii Davida Radoka premiéru v pražském Divadle ABC v sobotu 19. října. Proslulý příběh o zločineckých ganzích v londýnském podsvětí napsal Havel v roce 1972 a věnoval jej svému příteli Andreji Krobovi. Prvního veřejného uvedení se hra dočkala až o tři roky později v ochotnické produkci spolku Divadla na tahu v sále hospody v Horních Počernicích. První oficiální uvedení na profesionální scéně se uskutečnilo až v roce 1990 v Činoherním klubu, na jehož objednávku text původně vznikl. Hra o 14 obrazech vycházející z předlohy Johna Gaye podle režiséra Radoka pravdivě popisuje základní lidské vlastnosti a chování: „Když ji Havel v době normalizace adaptoval, tak velmi přesně vystihovala morální devastaci, kde si mnoho lidí šikovně ospravedlňovalo svoje amorální chování.“ „Žijeme ve světě, v němž každý nesmysl má vědeckou podobu a v němž žvanění nahrazuje řeč,“ napsal Václav Havel v dopise věnovaném Žebrácké opeře Alfrédu Radokovi před téměř padesáti lety. V jeho Žebrácké opeře jsou zloději morálně integrovaní, kurtizány čtou Descarta, zločin a zákon se bratrsky podpírají a zrada má erotický náboj. Slétněte na zem, zbavte se iluzí a svých abstraktních zásad, radí Peachum zloději Filchovi.  „Havel převrací význam pojmů lež, pravda, morálka. Staví lidské jednání do vyhrocených situací, které jsou komické, smějeme se jim, ale zároveň nám kladou trochu nepříjemné otázky o našem vlastním chování. Pokusím se vyprávět o vlastnostech lidí, kteří jsou kolem nás, kteří nás obklopují. Myslím, že v dnešní době, stejně jako v normalizaci, lze nalézt mnoho bezcharakterních obracečů pravdy,“ zdůrazňuje David Radok. Uvedením Žebrácké opery se Václav Havel symbolicky vrátí do divadla, kde jako kulisák začínal a kde asistoval režisérovi Alfrédu Radokovi, o jehož inscenaci „Žebrandy“ tehdy velmi stál. Normalizace jeho přání zmařila stejně jako osud velkého režiséra. Symbolicky je naplní po padesáti letech právě inscenace režisérova syna Davida Radoka. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-03 16:44:51

Ondřej Lipár: Literární dům je zapotřebí – pro literáty i veřejnost

Jednou z mála tuzemských literárních organizací, jejichž hlas proniká i k širší veřejnosti, je Asociace spisovatelů. Otázky týkající se jejího fungování a budoucnosti, ale i aktuálního dění na české literární scéně nám zodpověděl současný předseda, básník a fotograf Ondřej Lipár.    Na konci minulého roku jste se stal v pořadí třetím předsedou Asociace spisovatelů od jejího založení v roce 2014. S jakými pocity a plány jste tuto funkci po Václavu Kahudovi přebíral a jak se na tuto organizaci a svou roli v ní díváte nyní? S Václavem Kahudou jsem jako člen vedení Asociace spolupracoval, nevstupoval jsem tedy na úplně novou půdu. Osobně ji vnímám v prvé řadě jako prostředek ke komunikaci mezi autory a institucemi. I z toho důvodu se snažím být v kontaktu s ministerstvem kultury, Českým literárním centrem, knihovnami nebo některými organizacemi v zahraničí. A samozřejmě udržovat také živou komunikaci s členy, tedy spisovatelkami a spisovateli, abych měl jasnější představu o tom, co je pálí. Zároveň jsme si s dalšími kolegy ve vedení stanovili některá témata, kterým bychom se chtěli věnovat i bez podnětu členů. Jde mi zejména o to, aby autoři vyžadovali a dostávali za svou práci odpovídající odměnu, aby tak získávali větší finanční stabilitu, a tím také svobodnější prostor pro vlastní tvorbu. S tím souvisí třeba i téma vyšších náhrad za knihovní výpůjčky, které jsou v České republice zatím velmi nízké.   Předsedat podobnému spolku jistě není práce na plný úvazek, avšak nepochybně to znamená méně času na jiné aktivity. Co vám tato zkušenost naopak dala? Kdyby bylo po mém, práce na plný úvazek by to byla – bohužel zatím nemáme dostatek prostředků ani odpovídající zázemí, aby to tak mohlo skutečně fungovat. Jako mladý oborový spolek jsme de facto malá neziskovka, která zatím hledá způsob, jak fungovat i jinou formou, než jsou projekty a spolupráce s dalšími organizacemi. Práce pro Asociaci spisovatelů mě každopádně utvrdila v přesvědčení, že organizace tohoto typu je zapotřebí a může mít velmi reálný dopad na to, co se v oboru děje. Důležitý je podle mého v tomto smyslu i kontakt s kolegy v zahraničí.   Jedním z prvních rozhodnutí nového výboru, jehož členy jsou kromě vás básnířka Ingrid Artezz, básníci Jonáš Hájek a Vít Janota a prozaička Ivana Myšková, bylo právě začlenění AS do mezinárodní federace autorských profesních organizací European Writers’ Council, která zastupuje na 150 000 autorů a překladatelů ve 44 autorských sdruženích působících ve 34 zemích. Už se to uskutečnilo? A naplnila se vaše očekávání? EWC na svém červnovém zasedání v Rize schválilo naši žádost o přijetí a stali jsme se tak plnohodnotnými členy. Umožňuje nám to zejména rychlou výměnu informací. Nezanedbatelnou roli ale podobná organizace hraje i vůči orgánům Evropské unie, aktivně se totiž podílí na legislativě. Připadá mi důležité, že je v ní konečně zastoupené i Česko, a jsem také rád, že zářijové jednání úzkého vedení EWC se poprvé uskuteční v Praze. S aktuální šéfkou organizace Ninou George chceme mimo jiné usilovat o to, aby mezi členy přibylo také Slovensko.   Pokud jde o spolčování autorů, česká literární scéna je poměrně nejednotná – spisovatelských organizací u nás působí celá řada a navzájem si často nemohou přijít na jméno. Usilujete o nějaký dialog s ostatními tuzemskými literárními spolky? Rozhodně ano – s jejich zástupci se ostatně setkáváme jak osobně, tak jako profesionálové reprezentující své organizace. Nevidím tu příliš velkou řevnivost, mám spíš dojem, že každý hledá tu oblast, kterou by chtěl pokrývat. Za velmi užitečný považuji zejména kontakt s Obcí překladatelů, kde nacházíme některá společná témata a zájmy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kolik má vlastně AS v současné době členů? A jaké jsou podmínky pro přijetí? Museli jste už někoho vyloučit? Asociace spisovatelů sdružuje přes sedmdesát autorek a autorů prózy a poezie. K tomu, aby se někdo stal členem, je zapotřebí mít vydanou alespoň jednu beletristickou knihu a získat doporučení jednoho stávajícího člena – to je základní filtr. Tím druhým je pak ještě hlasování úzkého vedení, výboru. Už jsem se setkal s tím, že to je bod, který některé autory odradil od vstupu, ale má svou logiku, přinejmenším v této fázi. Osobně bych byl rád, aby se Asociace nejprve v jistém smyslu profesionalizovala, vytvořila si pevné zázemí a stálý aparát, a teprve pak prošla vnitřní debatou o tom, do jaké míry se otevřít většímu množství autorů a autorek – naši skandinávští kolegové v tomto razí přístup, že podobný spolek má plnit roli odborů a sdružovat co možná nejvíc spisovatelů.   Jak je činnost AS financována? Dostáváte kromě členských příspěvků i peníze od státu nebo z jiných zdrojů? Pravidelně se nám daří získávat peníze z grantů, které používáme v drtivé většině na jednotlivé projekty, tím myslím kupříkladu cyklus autorských čtení Spisovatelé do knihoven nebo spolupráci s kolegy z berlínského Haus für Poesie na vystoupeních řady Překladiště na cestách / VERSschmuggel auf Reisen. Získávání peněz ze soukromých zdrojů je něco, k čemu bychom se rádi v dohledné době propracovali.   Ve vašich Stanovách se hovoří mimo jiné o záměru založit Literární dům a vytvořit Státní fond na podporu literatury. Podnikly se již v tomto směru nějaké konkrétní kroky? Myšlenka literárního domu se měla původně zhmotnit v Českém literárním centru, o kterém se původně uvažovalo jako o samostatné instituci, která bude mít na starosti nejen export literatury, ale také podporu namířenou do tuzemska, včetně reprezentativního fyzického sídla. Jak dobře víte, České literární centrum sice vzniklo, ale zatím pouze jako oddělení Moravské zemské knihovny, navíc se sídlem v prostorách, které výstavní rozhodně nejsou. Téma jsem znovu otevřel s aktuálním vedoucím ČLC panem Kraflem, hovořil jsem o něm i na ministerstvu kultury a kontaktoval jsem také pražský magistrát. Zatím bez úspěchu. Nic ale nevzdávám. Literární dům je zapotřebí – jak pro literáty, tak pro veřejnost.   A idea Státního fondu na podporu literatury nezačala nabývat nějakých konkrétnějších obrysů? Není zvláštní, že existuje Státní fond kinematografie a vedle toho už jen Státní fond kultury obecně? Souhlasím a beru to jako jeden z bodů, u kterého jsme zatím nevyvinuli dostatečnou aktivitu, byť jsme téma probírali několikrát jak s kolegy, tak i se šéfem Svazu českých knihkupců a nakladatelů panem Vopěnkou. Situace samozřejmě zvláštní je – proč má mít jeden tvůrčí průmysl vlastní separátní nástroj financování?   V uplynulých týdnech se hodně mluvilo a psalo o již zmíněném Českém literárním centru, jehož dosavadní vedoucí Ondřej Buddeus podal výpověď (viz rozhovor s ním v Literárních novinách 7/2019 a reakce ředitele Moravské zemské knihovny Tomáše Kubíčka v tomto čísle LtN). Vy sám jste své stanovisko uveřejnil na webu iLiteratura.cz, kde jste se pozastavil nad průběhem následného zasedání Rady ČLC a jeho výsledky. Jak vlastně dosud vypadala spolupráce Asociace spisovatelů s ČLC a co si od ní slibujete do budoucna? Kontakt mezi Asociací a Českým literárním centrem je poměrně standardní – účastníme se zasedání Rady ČLC, jsme k dispozici, pokud je potřeba zprostředkovat kontakt nebo dát doporučení, předáváme informace z centra našim členům. Považuji České literární centrum za důležitou instituci, která svou činnost dobře nastartovala, ale měla by fungovat samostatně. Je podle mě chyba, že byl nový vedoucí ČLC stanovený bez výběrového řízení, stejně jako to, že Ondřej Buddeus z vedení centra odešel po tak krátké době. Nevysílá to dobrý signál o tom, jak České literární centrum ve struktuře Moravské zemské knihovny funguje.   A pokud jde o spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou, která zodpovídá za prezentaci české literatury v zahraničí? Třeba Petra Hůlová kritizovala fakt, že naše hojně opěvované hostování na lipském knižním veletrhu proběhlo bez spolupráce s profesními spisovatelskými organizacemi. Nevzpomínám si, že bychom jako profesní spolek zatím vešli do přímého kontaktu s jinými částmi Moravské zemské knihovny vedle Českého literárního centra. K přípravě lipského veletrhu myslím MZK oslovovala konkrétní lidi, kteří se pak kupříkladu podíleli na výběru autorů, nikoli organizace. A jestli se nemýlím, k Lipsku proběhla jedna větší veřejná prezentace – v tomhle směru byla komunikace vůči tuzemské literární komunitě poměrně slabá.   A co říkáte na nedůstojné dění kolem postu ministra kultury? Uvítal jste Staňkův odchod? Viděno dnešní optikou ano, uvítal, ale je to dané především celým děním okolo výměny ministra a tím, jak začala na povrch vyplouvat důležitá rozhodnutí, která Staněk učinil v samém závěru svého působení. Obecně řečeno, byl bych raději za stabilitu, v ideálním případě samozřejmě pod vedením kompetentního člověka, který má jasnou představu o tom, jaký význam kultura má.   Nového ministra čeká zanedlouho předávání Státní ceny za literaturu, o které se po odchodu většiny porotců v čele s Petrem Hruškou hodně psalo pro změnu během loňského léta. Jak jste vnímal reakci Jiřího Hájíčka, který následně ocenění odmítl? A máte tip na letošního laureáta? Jiří Hájíček myslím reagoval celkem logicky a věcně – odstoupení porotců bylo silným politickým gestem, on, jestli si dobře vzpomínám na jeho vyjádření, nechtěl celou věc ještě více udržovat v rovině aktuální politiky. Oba postoje chápu. Petr Hruška a jeho kolegové využili svého postavení v porotě a deklarovali svůj postoj vůči vládě Andreje Babiše a podpoře, kterou mu ve sněmovně poskytli komunisté. Mohli ho stejně tak deklarovat v textu pro noviny, ale asi by nevyvolal takový zájem a nepodnítil stejně živou debatu. Netroufnu si tipovat, kdo bude v letošním roce laureátem, ale když se probírám seznamem oceněných, kde je řada úctyhodných spisovatelů, bylo by po osmi letech namístě vyznamenat některou z autorek – ten nepoměr bije do očí.   Ale vraťme se zpátky k aktivitám AS. V září odstartuje již třetí ročník projektu nazvaného Spisovatelé do knihoven, který připravujete ve spolupráci s deseti vybranými tuzemskými knihovnami. Do každé z nich postupně zavítá desítka autorů a autorek – letos kupříkladu Michal Ajvaz, Pavla Horáková, Aleš Palán či Radek Malý. Jaký je zájem ze strany knihoven, potažmo spisovatelů a jaký mají vaše autorská čtení ohlas? Spisovatelé do knihoven jsou cyklus, který mi dělá velkou radost. Dobré reakce na něj máme od knihoven i autorek a autorů. A zájem je také poměrně velký, a to z obou stran. Knihovnám, včetně těch menších v regionech, nabízí možnost získat na celou sezonu, od září do června, pravidelný program s kvalitními autory. Spisovatelky a spisovatelé naproti tomu poznávají větší množství čtenářů, kteří přicházejí na jejich vystoupení zpravidla dobře připravení, takže výsledkem může být skutečně plodné setkání. Byl bych rád, kdyby pokračoval ještě dlouhou dobu.   A jaká je vaše osobní zkušenost, vítáte příležitost představit svou básnickou tvorbu tváří v tvář svým čtenářům? Veřejná čtení a s nimi spojené debaty a setkávání mám rád. Možná je to dané tím, že právě osobní kontakt s posluchači a dalšími autorkami a autory byl způsob, jakým jsem k poezii původně přicházel do styku. Do nějaké míry vystoupení beru jako prověrku kvality textů. Nejsem ale zrovna extrémně plodný autor, takže se mnohem častěji ocitám na druhé straně a čtení spíše poslouchám. Může to být podobně silný zážitek, ze kterého si člověk často odnese naprosto odlišný dojem než ze soukromého a tichého čtení doma.   Má předseda Asociace spisovatelů vůbec čas na psaní? Pracujete na nové sbírce?  V současné době mám pouze v zápisníku a v počítači fragmenty textů, na kterých bych chtěl někdy v budoucnu stavět. To je vlastně docela běžný způsob, jakým píšu – delší dobu sbírám střepy a pak se z nich pokouším vystavět něco většího. Sice si nemyslím, že moje pomalé tempo má něco společného s prací pro Asociaci spisovatelů, ale uznávám, že bych se rád vypravil na tvůrčí pobyt, až vedení spolku převezme někdo další. {/mprestriction}  Ondřej Lipár  (*1981) se narodil a žije v Praze. Na Fakultě sociálních věd UK vystudoval marketingovou komunikaci a PR a mediální studia. Pracuje jako novinář a fotograf. Knižně debutoval básnickou sbírkou Skořápky (Klub rodáků a přátel Kutné Hory) v roce 2004, druhá sbírka Komponent (Fra) mu vyšla v roce 2014. Od loňského prosince stojí v čele Asociace spisovatelů. 

Čas načtení: 2024-02-20 18:02:00

Rozvoral (SPD): Velké poděkování všem pořadatelům a organizátorům MS v biatlonu!

Česká republika připravila pro sportovní fanoušky velký sportovní zážitek, když se zcela profesionálně zhostila pořádání mistrovství světa v biatlonu, které se uskutečnilo od 7. do 18. února 2024 v Novém Městě na Moravě.

Čas načtení: 2024-02-22 15:52:04

Secesní palác v srdci lázní poslouží výtvarníkům i filmovému festivalu

Secesní palác Sparkasse na Divadelním náměstí v lázeňském centru má velké ambice stát se novým kulturním centrem Karlových Varů. První vlaštovkou v tomto ohledu bylo slavnostní otevření galerie Display, které se uskutečnilo ve čtvrtek 22. února. Její otevření úzce souvisí s projektem J&T Banky Magnus Art Residency.

Čas načtení: 2024-02-23 13:04:18

Novým členem Rady vlády se stal ekonom Josef Švejda z Onsemi

V pátek 23. února 2024 se ve Strakově akademii uskutečnilo pravidelné zasedání Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Členové RVVI projednali např. návrhy na jmenování nových členů/členek Komise pro hodnocení výzkumných organizací a ukončených programů (KHV), přípravu společného zasedání s Mezinárodním poradním orgánem RVVI nebo činnost Rady pro mezinárodní spolupráci ČR ve výzkumu, vývoji a inovacích (INTER), která byla ustavena v loňském roce v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Čas načtení: 2024-02-23 12:04:00

Novým členem Rady vlády se stal ekonom Josef Švejda z Onsemi

V pátek 23. února 2024 se ve Strakově akademii uskutečnilo pravidelné zasedání Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Členové RVVI projednali např. návrhy na jmenování nových členů/členek Komise pro hodnocení výzkumných organizací a ukončených

Čas načtení: 2024-02-24 07:36:00

Česko v loňském roce uskutečnilo nejdražší armádní nákupy v historii

Nejdražší armádní nákupy od vzniku České republiky i od jejího vstupu do Severoatlantické aliance (NATO) Česko uskutečnilo v posledním roce. Pořízení 246 pásových bojových vozidel pěchoty CV90 za 59,7 miliardy korun, které loni v květnu schválila vláda, překonal nákup 24 letounů páté generace F-35 za 150 miliard korun.