EUR 24,240 || 
JPY 13,247 || 
USD 20,664 || Praha - Tenisový challenger UniCredit Czech Open v Prostějově letos na začátku června ozdobí účast dvou bývalých členů první světové desítky Španěla Roberta Bautisty a Japonce Keie Nišikoriho či exhibice...
Čas načtení: 2019-11-14 15:30:46
Na výstavě fotografií „1989“ se podílejí i followeři ze sociálních sítí
Nahlédnout do atmosféry strachu, naděje a vítězství – emocí, které ovládly před třiceti lety společnost, umožňuje návštěvníkům výstava fotografií v Muzeu umění Olomouc (MUO) nazvaná prostě „1989“. Otevřena bude až do 16. února. „Řada fotografů v té době pořídila cenné, z dnešního pohledu již historické záběry. Mnoho jich bylo pozapomenuto v soukromých archivech, některé se dostaly do veřejných sbírek. To je i případ malé kolekce dokumentárních fotografií, uchovávaných ve sbírce Muzea umění Olomouc,“ říká kurátorka výstavy Štěpánka Bieleszová. Přestože je sbírka MUO zaměřena především na fotografie experimentální a konceptuální, podařilo se v posledních letech vytvořit malou, ale reprezentativní kolekci dokumentárních a reportážních snímků, včetně těch vztahujících se k událostem roku 1989. „Týká se to fotografií Vladislava Galgonka, Petra Zatloukala, Mileny Valuškové, Jindřicha Štreita, Zdeňka Sodomy, Michala Štosela či Luďka Peřiny, kteří svými fotoaparáty zachytili nejen průběh sametové revoluce v Olomouci, ale i dalších událostí. Například útěky občanů NDR do západní Evropy nebo bourání Berlínské zdi,“ říká autorka výstavy. Kromě fotografií jsou na výstavě i dobové dokumenty a promítání řady snímků z privátních fotoalb, které muzeum získalo při spolupráci s Univerzitou Palackého a díky výzvě na Facebooku a Instagramu. „Poprvé jsme se pokusili oslovit čtenáře našich sociálních sítí. Díky hashtagu #MUO_1989 jsme získali desítky fotografií. Budeme rádi, když nám lidé budou posílat své snímky i v průběhu výstavy, protože je můžeme zařadit do videoprojekce,“ uvádí Lukáš Horák, PR specialista Muzea umění. „Tahle forma komunikace osvědčila a určitě na ni navážeme při dalších projektech.“ Výstavu navíc doprovází publikace mapující celý rok 1989, která vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. „Kniha Olomoucké okamžiky 1989 je koncipována jako kronika či deník událostí jednoho roku a zaměřuje se na dění v Olomouci a v tehdejším okrese Olomouc. Nabízí snímky z rodinných archivů, které zachycují běžné události i všední život v takzvaném reálném socialismu. Samozřejmě fotografie připomenou také revoluční dění v Divadle Oldřicha Stibora, okupační stávku studentů Univerzity Palackého, recesistická představení a happeningy, vystoupení osobností kulturního a společenského života či generální stávku 27. listopadu,“ objasňuje Štěpánka Bieleszová. „Velká část snímků v knize je výsledkem dlouhodobého terénního sběru a průzkumu soukromých archivů, který jsem prováděla s týmem pracovníků Státního okresního archivu v Olomouci a Prostějově, Moravského divadla a Univerzity Palackého,“ dodává Bieleszová. Kniha obsahem i formátem inklinuje k méně „oficióznímu“ pojetí oslav 30. výročí sametové revoluce. „Je zaměřena především na mladší generaci, pro niž jsou mnohé události roku 1989 již dávno zapomenutou minulostí, kterou, jak ukazuje vývoj soudobé společnosti, je třeba neustále připomínat,“ zdůrazňuje spoluautorka knihy. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2008-12-07 00:00:00
Klasická elegance tradiční české značky OP Prostějov Profashion
Značka OP Prostějov Profashion je známá pro svou jednoduchou klasickou a slušivou módou, se kterou nikdy nešlápnete vedle. Značka s dlouholetou tradicí OP Prostějov Profashion je pokračovatelem dlouholeté krejčovské tradice v Prostějově, která sahá až do roku 1491, kdy byl v Prostějově založen kre ...
Čas načtení: 2021-09-15 08:56:39
Jarmila Pospíšilová: Neumím si představit život bez knihy
Úspěšný detektivní cyklus s překladatelkou Marii Kovandovou má dvanáct knih a detektivka Boty do nebe jí vynesla Cenu Jiřího Marka. Letos ji vyšel detektivní román Pod Palcem s bývalým policistou, který se shodou okolností stane starostou, Viktorem Palcem, který zahajuje další sérii, jelikož Jarmila Pospíšilová v současnosti pracuje na dalším příběhu s tímto hrdinou. Sama působí jako advokátka a psaní ji baví. Neinspiruje se skutečnými příběhy, ale nechává pracovat svoji fantazii, a knihy nejen ráda píše, ale také ráda čte a jak říká: „Bez knihy si neumím představit život.“ Jak vzpomínáte na dětství? Jaká jste byla holčička a co vás bavilo? Měla jste vysněné povolání? Dětství jsem měla hezké, mé vzpomínky jsou plné světla a harmonie, i když zákonitě muselo někdy i pršet a být zima. Myslím, že jsem byla bezproblémové, poměrně klidné dítě, dobře jsem se učila, se zlobením to asi nebylo nijak strašné. Uměla jsem být tvrdohlavá, což mi zůstalo i v dospělosti, ale snad jsem vcelku dělala rodičům radost. Vyrůstala jsem se dvěma sourozenci a byli jsme v úzkém kontaktu s babičkou. Ta s námi později bydlela a hodně mě ovlivnila. Oba mí rodiče žili především pro rodinu, byli jsme takový malý uzavřený vesmír. Tatínek mi vštípil lásku k přírodě a naučil mě houbařit, maminka milovala květiny a zahradu, babička byla laskavá a moudrá. Zní to téměř jako kýč, ale v mých vzpomínkách toto všechno je. Pravda, měla jsem i povinnosti a byla vedená k odpovědnosti, občas jsem něco musela či nesměla a dobře si pamatuji, že jsem se zlobila a chtěla „být konečně velká“, abych mohla dělat jen to, co chci já sama. A co mě bavilo? Od dětství jsem byla spíše tvořivá, takže jsem pořád něco vyráběla, časem jsem se naučila ručním pracím a dodnes se uklidňuji při pletení. Ráda jsem chodila do přírody, což mě provází celý život. Nevybavuji si žádné výrazné vysněné povolání, postupem doby jsem chtěla být jednou učitelkou, jindy lékařkou, veterinářkou, chovatelkou zvířat, krmičkou v zoo apod. Vždycky jsem si ale s oním aktuálním vysněným povoláním spojovala nezávislost. Od roku 1993 působíte jako advokátka v Prostějově. Co vás přivedlo k této profesi? Možná právě ona potřeba nezávislosti. Vystudovala jsem práva, prošla několika právnickými profesemi a zjistila jsem, že nezávislá advokacie mi vyhovuje ze všech nejlíp, přestože je to podle mého přesvědčení ta nejnáročnější právnická profese. Máte obrovskou odpovědnost, nic nedostanete zadarmo, a pokud nejste ze dřeva, zadírají se vám pod kůži občas i velmi těžké a složité životní osudy klientů. Přesto mám tuto práci ráda a vidím v ní smysl. V jednom rozhovoru jste řekla, že jste k psaní měla vždycky blízko a ráda jste se vyjadřovala psaným slovem a již na vysoké škole jste se pokoušela psát, ale k vydání první knížky Prach, popel a dým byla dlouhá cesta. Co nakonec rozhodlo, že jste stvořila překladatelku Marii Kovandovou, která zatím pomohla objasnit zapeklité příběhy ve 12 dílech? Já vlastně sama ani přesně nevím, když se ohlédnu zpět, zdá se mi, že šlo o přirozený vývoj. Nějakou dobu jsem v hlavě nosila námět, který jsem zpracovala ve své druhé detektivce Leopard nemění skvrny. To byla myšlenkově moje prvotina. V době, kdy jsem měla příběh vcelku promyšlený a téměř se dral na svět, jsem narazila na téma, které jsem zpracovala ve své vytištěné prvotině Prach, popel a dým. Na jedné z procházek jsem narazila na ruiny starého mlýna, taková romantická zbořenina u potoka v údolí, kolem krásná příroda, místo téměř idylické. Kousek od něj stojí pomníček s křížem a vyrytými jmény. Pár dní před koncem války tam nacisté zastřelili čtyři mladé lidi z okolí. V životě jsem viděla mnoho pomníků, k některým se kladly věnce a probíhaly u nich formální vzpomínkové akce, ale nijak to na mě nepůsobilo. Ovšem tady, u křížku v lesích u potoka, kde se možná ani nikdo nezastaví, na mě dolehla síla té tragédie. Někdy v té době jsem si koupila v antikvariátu knihu a z ní vypadl starý dopis. Lišil se od dopisu, který jsem zasadila do své knihy, byly to spíše praktické poznámky, ovšem dostavil se nápad. Všechno se mi propojilo a příběh se hlásil o slovo tak silně, že Leopard musel počkat. Obě knihy jsem pak propojila postavou Marie Kovandové a časem přišly další. Také jste napsala samostatné detektivky – Slepá bába a letos vyšla detektivka Pod Palcem. Kromě toho několik společenských románů a na svém kontě máte zatím celkem 22 knížek. Někde jste řekla, že je máte ráda všechny. Pracujete na novém románu? Slepá bába není typická detektivka, není v ní nikdo zavražděný ani neprobíhá vyšetřování. Je to spíše román s napětím, je o stalkingu. Detektivka Pod Palcem už dlouho samostatná nebude, pracuji na další a pravděpodobně bude časem nová řada se starostou a bývalým policistou Palcem. Postavy, které jsem uvedla v detektivce Pod Palcem, se mi ještě nechce opouštět a volají po rozvoji svých příběhů, stejně tak i vymyšlený Kročín se mi docela zalíbil, takže se tam asi pár zločinů ještě stane. Spolupracovala jste na prvních dílech krimiseriálu Policie Modrava a spolupráci jste označila za zajímavou zkušenost. Co vám tato zkušenost dala a přijala byste znovu podobnou nabídku? Jsem autorkou námětů ke dvěma dílům a podílela jsem se jako spoluautorka na scénářích k nim. Vzhledem k rozsahu seriálu je moje spoluúčast poměrně malá. Pro mě však šlo o významnou zkušenost, do té doby jsem na ničem podobném nepracovala. Psaní scénáře má svá pevná pravidla a je to zcela jiný typ tvůrčí práce než literární tvorba. Tam mám absolutní svobodu, píšu jen podle svého. U seriálu se jednalo o spolupráci s dalšími lidmi a dodržení řady opodstatněných pravidel, bez nichž by dílo nedrželo pohromadě. Jiné je i samotné autorské vyjádření, v knize například mohu popisovat různé výjevy, prostředí, scenérii krajiny nebo počasí, hnutí mysli svých postav, jejich úvahy a vnitřní monology. Pokud jde o zhodnocení, co mi tato zkušenost dala, pak mohu říct, že jsem si cosi nového osahala a snad se i trochu naučila. Umím si představit, že bych podobnou nabídku přijala znovu. Detektivka Boty do nebe vám vynesla Cenu Jiřího Marka a své detektivky zasazujete do venkovského prostředí. Proč právě venkov? Troufám si říct, že venkov znám. Sama na venkově žiji a do značné míry jsem i vyrůstala. Bydlela jsem sice od svých dvou let v okresním městě, ale na vesnici jsem trávila víkendy, prázdniny. Pocitově to byl vždy můj domov a před lety jsem se na venkově usadila natrvalo. Myslím, že i pro čtenáře je venkovské prostředí atraktivní a dává mi prostor pro vykreslení postav a jejich příběhů. Hrdinové mých detektivek zakořeňují v určitém prostředí, které je ovlivňuje a oni zpětně působí na svoje okolí. Věřím, že vzájemná vazba mezi člověkem a jeho životním prostorem funguje obecně, ale na venkovském prostředí ji snad jsem schopná ztvárnit a čtenáři ozřejmit. V jednom rozhovoru jste řekla: „Psaní mě baví, ale dává pořádně zabrat.“ Také, že psaní je protiváha práci advokátky a neláká vás psát o skutečných případech a raději necháváte pracovat svoji fantazii a při psaní požíváte hlavu jinak než při práci advokátky. O čem ráda píšete? A proč právě detektivní žánr? Neumím asi uspokojivě vysvětlit, proč právě detektivky. Snad možná proto, že je sama ráda čtu, vždycky jsem měla k tomuto žánru blízko. Ráda píši o mezilidských vztazích, o příbězích, které často mívají kořeny v minulosti a poslední dobou mě stále více zajímá vazba mezi člověkem a jeho okolím obecně, nejen mezi lidmi, ale též ve vztahu ke krajině, přírodě. Je o vás známé, že jste velká čtenářka a ráda čtěte také detektivky. Máte oblíbeného autora? Těch je opravdu hodně a všechny je určitě nevyjmenuji. Ze starších českých autorů mám ráda Hanu Proškovou, Milenu Brůhovou, Boženu Šimkovou, Václava Erbena, Zdenu Salivarovou a Josefa Škvoreckého, ze současných Michaelu Klevisovou. Pokud jde o zahraniční autory, nemohu vynechat klasiky jako je Raymond Chandler či Dashiell Hammett, P. D. Jamesová, a také autoři, s jejichž dílem jsem se seznámila v posledních letech – zajímavá spisovatelka Fred Vargas, Ilaria Tuti. To jsou pouze někteří z mých oblíbených autorů detektivek, ale čtu i jiné žánry a mám nespočet dalších oblíbených autorů jak českých, tak i těch zahraničních a každou chvíli objevím něco nového…, byl by to nekonečný seznam. A co chvíle volna, jak je ráda trávíte? Dočetla jsem se, že vás baví zahradničení… Jak je všem jasné z mých předchozích odpovědí, ráda čtu a bez knihy si neumím představit život. Ale také ráda chodím na procházky do přírody, houbařím, pletu. Miluji svoji zahradu, která je obrovská a letos poněkud zanedbaná, protože se mnou zahradničí odrůstající štěně. Ráda si občas zajedu na výlet, pořád mám co dělat. V životě jsem se ani chvíli nedokázala nudit. Jarmila Pospíšilová se narodila se v roce 1965. Vystudovala práva (JUDr.) a od roku 1993 působí jako advokátka v Prostějově. Od roku 2007 je také spisovatelkou. Byla starostkou obce Vincencov. Píše detektivky a společenské romány. Je držitelkou Ceny Jiřího Marka za detektivku Boty do nebe. V literární soutěži nakladatelství MOBA O poklad byzantského kupce, jednou obsadila třetí místo a podruhé soutěž vyhrála. Napsala detektivky (série s Marií Kovandovou: Prach, popel a dým, Leopard mění skvrny, Podzimní blues, Kejklíř, Smrt a Blázen, Kosa a kámen, Boty do nebe, Vražda v lázních Skalka, V pekle ptáci nezpívají, Šumavský bubínek, Když se rojí smrt, Malovaná pýcha, Lišákova pravda), Slepá bába, Pod Palcem. Je také autorkou společenských románů Palačinky s pepřem, Katedrála z písku, Kočka na plotně, Šaty z duhy, Peří v průvanu, Skořápky na vodě, Pod hvězdou bláznů, …a naposled konvalinky.
Čas načtení: 2024-02-20 09:00:00
Svět navždy opustil výsadkář tělem i duší Jindřich Starý
V pondělí ráno, v nedožitých 87 letech, dotlouklo srdce Jindřicha Starého, plukovníka ve výslužbě a bývalého velitele 22. výsadkového pluku v Prostějově. Poslední rozloučení s Jindřichem Starým se uskuteční v pátek 23. února v obřadní síni Městského hřbitova v Prostějově.
Čas načtení: 2024-03-16 14:15:01
Hitlera stvořili okultisté. Šéf tajné společnosti mu přikázal nosit u sebe mandragoru
Vídeň i Berlín ve 20. a 30. letech byly centra volnomyšlenkářství. Tou dobou „frčely“ revoluční myšlenky jako fašismus, komunismus nebo anarchismus. Lidé byli pobláznění do okultních věd, vyvolávání duchů (spiritismus) se stalo jakousi společenskou tradicí. Seancemi se nezabývali jen majetní lidé ve městech, měly své zastoupení i na venkově. Vznikalo mnoho spolků, které se hlásily k pohanskému původu Germánů. Opuštěný a zhrzený malíř Tehdejším Mnichovem se potloukal vojenský veterán, nezaměstnaný, bydlící na ubytovně. Později dostal práci jako jeden z armádních zpravodajů. Ti byli posíláni do různých politických skupin, aby zkoumali jejich cíle a působení. Měli zkrátka předstírat, že jsou nadšenci do jejich myšlenky, a stát se členem takového uskupení. Adolf Hitler byl poslán do krajně pravicového spolku, ve kterém se mísil antisemitismus, okultismus a indický mysticismus. Byla jím Německá dělnická strana. Její zakladatelé byli většinou členové ezoterického spolku Thule. Ti věřili v magickou a všeprostupující sílu Vril, se kterou se snažili pracovat pomocí invokací a magických hůlek. Hitler byl myšlenkami této strany doslova nadšen. Její členové byli také stoupenci tehdy velmi rozšířené myšlenky zvané Dolchstoßlegende. Šlo o přesvědčení, že Němci prohráli první světovou válku proto, že jim někdo bodl dýku do zad. Ten někdo měli být socialisté a Židé. Nejvíc Hitlera upoutal básník, mág a samozřejmě člen zmíněného spolku Dietrich Eckart. Naučil jej řečnickému umění, knihu Mein Kampf původně věnoval právě jemu. Později se strana přejmenovala na již známou NSDAP. Podle našich zjištění v té době Hitlera ezoterika příliš nelákala, jeho zájem o ni vzrostl až v nadcházejících letech. Hitlerův most do nikam: Záhadná stavba uprostřed nádrže Švihov Číst více Vzestup temného mága Lidé se, jak známo, uchylují ke spirituálním myšlenkám zejména v nejhorších životních obdobích. Hitler nebyl výjimkou. Chmurné období pro něj nastalo, když se mu nepovedl tzv. pivní puč. Šlo o pokus uchvátit moc ve státě, pochod, který měl napodobit Mussoliniho pochod na Řím. Neuspěl, vše skončilo fraškou, Hitler a ostatní nacističtí vůdci skončili ve vězení. Dalším neúspěchem byly volby. Budoucí vůdce třetí říše na tom byl psychicky tak špatně, že přemýšlel poprvé nad sebevraždou. Právě v této době, jako na zavolanou, potkal jasnovidce a černého mága Erika Jana Hanussena. Kouzelné spojení s mandragorou Astrolog Hanussen tehdy neúspěšného politika Hitlera okouzlil. Není divu, byl to špičkový manipulátor, který by dneska určitě pracoval v politickém PR. Sám o sobě tvrdil, že je dánský šlechtic, často se představoval také jako „von Hanussen“. Ve skutečnosti pocházel z Moravy, nebyl Dánem, ale ani čistokrevným Árijcem, byl totiž Židem, což Hitler tehdy ještě nevěděl. Značnou část života strávil v Prostějově a udělal závratnou kariéru postavenou na kouzlech, která jej dovedla až do Hitlerovy kanceláře. Psal se rok 1932 a Hitler nevěřil, že volby dopadnou dobře. Tehdy mu Hanussen slíbil náhlý obrat a také vytvořil jakési magické spojení, ke kterému potřeboval kořen mandragory rostoucí na pozemku, kde se nacistický vůdce narodil. Poté vytvořil spojení mezi ním, kořenem a Adolfem Hitlerem. Přísahal, že ho štěstí bude provázet, dokud tomuto svazku zůstane věrný. Dobové noviny skutečně ukazují kresbu Hitlera na setkání s nacisty v Mnichově, kde onu mandragoru svírá v ruce. Hanussen byl také ten, kdo vymyslel sérii gest, kterými později při svých proslovech Hitler nechvalně proslul. Dostával se v nich až do transu. Můžeme jen hádat, zda byla tato gesta skutečně magickými invokacemi. Nacistický kat Alois Weiss pracoval i v Praze. Zrůda bez svědomí, detaily nahánějí hrůzu Číst více Tajemné hrady SS Hanussen nezůstal ve službách Hitlera dlouho. Vysoce postaveným nacistům v nejbližším okruhu Adolfa Hitlera se jejich podivný vztah nezamlouval. Hledali na Hanussena špínu a nemuseli hledat dlouho. V Prostějově býval aktivním členem židovské obce, dokumenty, které si obec vedla, jej bohužel prozradily. V dubnu 1933 jej nalezli mrtvého u něho doma, pravděpodobně otráveného členy SA. Sepjetí s okultismem však trvalo. Hitler se ale po svém úspěšném zvolení vůči těmto praktikám ohradil a veřejně je zatratil. Tiše je toleroval šéfovi SS Heinrichu Himmlerovi. Ten sám sebe považoval za inkarnaci císaře Jindřicha Ptáčníka. Na hradech, které obsadila SS pro výcvik svých členů, se děly pohanské rituály, ale také různé magické pokusy. Například snaha telepaticky pohnout věcí ležící v jiné místnosti. Jejich hlavním sídlem byl hrad Wewelsburg, u nás je známým hradem spojeným s jednotkami SS Sovinec, který není zdaleka jediný. Zdroj: autorský článek (autor své znalosti čerpal z knih Nacisté a okultismus: Temné síly ve službách třetí říše – Paul Roland a Strážce brány – Stanislav Motl a přednášek A. Vašíčka) KAM DÁL: Odborníci našli plyn, který může změnit svět. Je úplně všude, jen ho nevidíme, říkají
Čas načtení: 2024-05-02 14:30:00
Zkouška sirén se nepovedla. Ve městě málem vypukla panika
O letošním prvním máji se bude v Prostějově mluvit zřejmě ještě nějakou dobu. Tento slavnostní den totiž připadl na první středu v měsíci, kdy se pravidelně koná celostátní zkouška sirén. V Prostějově ale bylo tentokrát všechno jinak. A nejen tam.
Čas načtení: 2024-09-05 10:16:53
Koudelka: V Prostějově chybovaly policie, státní zastupitelství i magistrát
Marie Šabinská byla Magistrátem města Prostějov, oddělením přestupků předvolána 15. 8. 2024 jako podezřelá z přestupku proti občanskému soužití k podání vysvětlení. Předvolání podepsaly... Článek Koudelka: V Prostějově chybovaly policie, státní zastupitelství i magistrát se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-09-28 20:02:00
„Očekávám, že za to budu vyhozen.“ Nejen o Gregorové. Pirát vynesl informace
„Má kritika necílí na Ivana Bartoše, necílí na větší část našich poslanců, kteří dělají národní politiku, ale cílí na extrémistické křídlo, které má ve straně velký vliv,“ sdělil nám člen České pirátské strany Petr Kapounek. Je členem komise IT a Smart city v Prostějově. Byl nicméně i zastupitelem v Prostějově a členem krajského předsednictva Pirátů.
Čas načtení: 2024-09-28 20:02:00
„Očekávám, že za to budu vyhozen.“ Nejen o Gregorové. Pirát vynesl informace
„Má kritika necílí na Ivana Bartoše, necílí na větší část našich poslanců, kteří dělají národní politiku, ale cílí na extrémistické křídlo, které má ve straně velký vliv,“ sdělil nám člen České pirátské strany Petr Kapounek. Je členem komise IT a Smart city v Prostějově. Byl nicméně i zastupitelem v Prostějově a členem krajského předsednictva Pirátů.
Čas načtení: 2025-04-29 18:07:00
FCC zvýšila kapacitu chystané linky na tuhé alternativní palivo v Prostějově
Společnost FCC ČR zvýšila roční zpracovatelskou kapacitu plánované linky na výrobu tuhého alternativního paliva (TAP) z odpadu v Prostějově z původních 50 000 tun na 80 000 tun energeticky využitelného odpadu ročně. ČTK informaci získala z nové dokumentace zaslané do systému posuzování vlivu staveb na životní prostředí (EIA). Firma FCC původně chtěla technologii na výrobu TAP instalovat v Prostějově ve svém areálu nedaleko hlavního nádraží, což ale vzbudilo nevoli místních obyvatel. Projekt s kapacitou 50 000 tun odpadu pak přesunula do průmyslové zóny v Kojetínské ulici v okrajové části města a posléze zpracovatelskou kapacitu zvýšila o 30 000 tun.
Čas načtení: 2025-06-02 18:25:00
Menšík vypadl v Prostějově hned v prvním kole s hráčem ze třetí stovky
Další zklamání pro Jakuba Menšíka, který nezažívá dobré období. Na antukovém challengeru v Prostějově vypadl překvapivě hned v prvním kole. Nejvýše nasazený hráč a vítěz březnového Masters v Miami nedotáhl na domácím turnaji UniCredit Czech Open stejně jako před týdnem na Roland Garros nadějně rozehraný zápas a s Vitalijem Sačkem z Ukrajiny prohrál 4:6, 6:1, 5:7. Turnaj v Prostějově nabídne ČT sport a ČT sport Plus prvním přímým přenosem ve čtvrtek v 11:00.
Čas načtení: 2025-08-08 15:16:39
Za neoprávněný zábor veřejného prostranství hrozí podstatně vyšší pokuty než u dopravního přestupku. K tomu hříšník dostane i zápis do registru přestupků.
Čas načtení: 2025-10-20 14:24:45
Dva cyklisté skončili po nehodách na Prostějovsku v nemocnicích
Dva starší cyklisté skončili o víkendu se zraněními v nemocnici v Prostějově a Olomouci po nehodách s osobními auty v Prostějově a Mostkovicích. Okolnosti nehod policisté vyšetřují, oba cyklisté jeli bez ochranných přileb.
Čas načtení: 2025-11-05 18:05:00
Expozice harmonií v Prostějově. Harmonia z Evropy i Ameriky - dohromady na 130 nástrojů - v nové muzejní expozici v Prostějově. Do městských prostor na náměstí T. G. Masaryka ji umístili soukromí sběratelé Ondřej Mucha a Jan Tománek
Čas načtení: 2024-02-14 09:54:23
HOPI využije elektrický tahač Mercedes-Benz eActros 300
Logistická firma HOPI převzala plně elektrický tahač návěsů Mercedes-Benz eActros 300. Vozidlo bude využívat v pravidelné přepravě zboží z pobočky v Prostějově. The post HOPI využije elektrický tahač Mercedes-Benz eActros 300 first appeared on Hybrid.cz.
Čas načtení: 2012-07-23 00:00:00
Rozhovor s návrhářem Leem Macenauerem - výhercem 3.místa New Fashion Contest
Leo Macenauer je velmi talentovaný český návrhář, o kterém v budoucnu ještě zcela určitě uslyšíme. Zúčastnil se 1.ročníku prestižní soutěže New Fashion Contest, na které získal krásné 3.místo. Gratulujeme! Leo vystudoval Střední školu designu a módy v Prostějově, a poté se vrhl na studia na Univerzi ...
Čas načtení: 2012-10-12 11:45:00
Navštivte prodejnu Světluška s.r.o.
Chcete náhradní díly na nákladní automobily vybrat osobně v naší prodejně za pomoci odborného technika? Neváhejte a navštivte naše prodejny v Brně a v Prostějově. Na stovkách metrů čtverečních vám nabízíme všechny důležité náhradní díly na nákladní vozy • Náhradní díly Tatra T815 • Náhradní díly Av ...
Čas načtení: 2020-05-25 16:32:11
Fanoušci v České republice se mohou znovu těšit na představení londýnského National Theatre: na moderní verzi Cyrana z Bergeracu s Jamesem McAvoyem, divadelní předlohu úspěšného seriálu Phoebe Waller-Bridge Potvora, oceněný návrat Helen Mirren do role královny Alžběty II. v Audienci, kouzelnou verzi komedie Sen čarovné noci či Benedicta Cumberbatche coby Hamleta. Samotné britské Národní divadlo nicméně zůstává zavřené, svým příznivcům se připomíná alespoň díky záznamům vybraných představení, které každý čtvrtek streamuje zdarma na svém YouTube kanále. V tomto týdnu je ke zhlédnutí drama Tramvaj do stanice touha s Gillian Anderson, které ve čtvrtek vystřídá zákulisí britské politiky 70. let Parlament od tvůrce filmu Brexit Jamese Grahama. V červnu si fanoušci mohou připomenout Toma Hiddelstona v Shakespearově tragédii Coriolanus. Tyto streamy jsou zdarma, z technických důvodů ovšem nemohou být opatřeny českými titulky. Největší zájem mají česká kina o zatím poslední novinku NT Live Cyrano z Bergeracu. Francouzskou klasiku, kterou v režii provokativního Jamieho Lloyda radikálně upravil dramatik Martin Crimp, si zatím naplánovala do programu kina v Praze, Brně, Jihlavě, Brandýse nad Labem, Boskovicích, Prostějově a Olomouci. Romance o poetickém vojákovi zamilovaném do ženy, která si vyhlédla jiného, načas zůstane bohužel posledním novým titulem v řadě úspěšného projektu NT Live, který loni oslavil své desáté narozeniny. Kvůli pandemii a uzavření divadel byl zrušen plánovaný květnový přenos nového dramatu Lucy Kirkwood Nebeská klenba a momentálně i uvedení komedie Jack Absolute Flies Again a novinky Toma Stopparda Leopoldstadt, obě tyto hry by se však na jeviště ještě měly vrátit. Benedict Cumberbatch si Shakespeara naposledy zahrál v roce 2015, konkrétně Hamleta, a záznam této vyprodané inscenace se opět vrací do českých kin (a tedy s českými titulky) také toto jaro a léto. Komediální genialitu Shakespeara připomene Sen čarovné noci, ve kterém hvězda Hry o trůny Gwendoline Christie zahrála potutelnou královnu víl. Fanoušci cenami Emmy ověnčeného seriálu Potvora by si neměli nechat ujít jeho divadelní předobraz, stejnojmennou one-woman show Phoebe Waller-Bridge, drzý, vtipný a upřímný pohled na jednu ženskou existenci. Audience doplňuje pohled Petera Morgana na osobnost a život britské panovnice Alžběty II., který začal v oscarovém filmu Královna a pokračuje v seriálu Koruna. Program všech promítání NT Live v českých kinech lze najít ZDE.
Čas načtení: 2020-05-19 17:17:19
Červený domek v Kostelci na Hané opět připomíná básníka Petra Bezruče
Po letech je veřejnosti znovu přístupný domek v Kostelci na Hané, ve kterém posledních 19 let svého života strávil básník Petr Bezruč. Olomoucký kraj investoval do opravy objektu téměř osm miliónů korun. „Červený domek dlouho chátral. V minulosti se dokonce uvažovalo o jeho zbourání. Teď v regionu přibylo další místo, kde lidé získají informace o životě a tvorbě umělce, který se zapsal do naší historie,“ říká náměstek hejtmana pro oblast kultury a památkové péče Petr Vrána. Opravám Bezručova domku předcházela demolice sousedního objektu takzvaného Bílého domku. Červený domek pak byl kompletně zrekonstruován – řemeslníci odstranili původní a položili nový krov a strop nad druhým nadzemním podlažím. Vybudovali sociální zařízení, úklidovou místnost a elektrické vytápění. Práce zahrnovaly také výměnu podlah za nové dřevěné či keramické. Ve dvou přízemních místnostech domu je teď situována expozice o jeho nejslavnějším obyvateli básníku Petru Bezručovi. „V místnosti do ulice je k vidění vybavení pokoje tak, jak jej Petr Bezruč obýval. V místnosti do dvora jsou panely s texty o životě a díle básníka. Uprostřed stojí vitrína s dokumenty a osobními věcmi,“ uvádí ředitelka Muzea a galerie v Prostějově Soňa Provazová. K domu byla přistavěna pergola, kde mohou návštěvníci posedět. Nechybí travnatá plocha ani altánek, ve kterém Bezruč rád trávil volné chvíle. Provoz Červeného domku bude pouze sezónní – od dubna do října s otevírací dobou od úterý do neděle. Zájemci o výklad se musí předem objednat. Pro ostatní je vstup volný. Červený domek sloužil od roku 1962 jako Památník Petra Bezruče. Ve vedlejším Bílém domku, který Bezruč za svého života využíval ke schůzkám a jednáním, byla v roce 1977 otevřena stálá expozice věnovaná jeho životu a dílu. Po roce 1989 klesla návštěvnost natolik, že oba objekty byly uzavřeny a chátraly. Nakonec byl Bílý domek zbourán, protože podle představitelů kraje neměl velkou historickou hodnotu, a Červený domek zrekonstruován. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-14 15:30:46
Na výstavě fotografií „1989“ se podílejí i followeři ze sociálních sítí
Nahlédnout do atmosféry strachu, naděje a vítězství – emocí, které ovládly před třiceti lety společnost, umožňuje návštěvníkům výstava fotografií v Muzeu umění Olomouc (MUO) nazvaná prostě „1989“. Otevřena bude až do 16. února. „Řada fotografů v té době pořídila cenné, z dnešního pohledu již historické záběry. Mnoho jich bylo pozapomenuto v soukromých archivech, některé se dostaly do veřejných sbírek. To je i případ malé kolekce dokumentárních fotografií, uchovávaných ve sbírce Muzea umění Olomouc,“ říká kurátorka výstavy Štěpánka Bieleszová. Přestože je sbírka MUO zaměřena především na fotografie experimentální a konceptuální, podařilo se v posledních letech vytvořit malou, ale reprezentativní kolekci dokumentárních a reportážních snímků, včetně těch vztahujících se k událostem roku 1989. „Týká se to fotografií Vladislava Galgonka, Petra Zatloukala, Mileny Valuškové, Jindřicha Štreita, Zdeňka Sodomy, Michala Štosela či Luďka Peřiny, kteří svými fotoaparáty zachytili nejen průběh sametové revoluce v Olomouci, ale i dalších událostí. Například útěky občanů NDR do západní Evropy nebo bourání Berlínské zdi,“ říká autorka výstavy. Kromě fotografií jsou na výstavě i dobové dokumenty a promítání řady snímků z privátních fotoalb, které muzeum získalo při spolupráci s Univerzitou Palackého a díky výzvě na Facebooku a Instagramu. „Poprvé jsme se pokusili oslovit čtenáře našich sociálních sítí. Díky hashtagu #MUO_1989 jsme získali desítky fotografií. Budeme rádi, když nám lidé budou posílat své snímky i v průběhu výstavy, protože je můžeme zařadit do videoprojekce,“ uvádí Lukáš Horák, PR specialista Muzea umění. „Tahle forma komunikace osvědčila a určitě na ni navážeme při dalších projektech.“ Výstavu navíc doprovází publikace mapující celý rok 1989, která vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. „Kniha Olomoucké okamžiky 1989 je koncipována jako kronika či deník událostí jednoho roku a zaměřuje se na dění v Olomouci a v tehdejším okrese Olomouc. Nabízí snímky z rodinných archivů, které zachycují běžné události i všední život v takzvaném reálném socialismu. Samozřejmě fotografie připomenou také revoluční dění v Divadle Oldřicha Stibora, okupační stávku studentů Univerzity Palackého, recesistická představení a happeningy, vystoupení osobností kulturního a společenského života či generální stávku 27. listopadu,“ objasňuje Štěpánka Bieleszová. „Velká část snímků v knize je výsledkem dlouhodobého terénního sběru a průzkumu soukromých archivů, který jsem prováděla s týmem pracovníků Státního okresního archivu v Olomouci a Prostějově, Moravského divadla a Univerzity Palackého,“ dodává Bieleszová. Kniha obsahem i formátem inklinuje k méně „oficióznímu“ pojetí oslav 30. výročí sametové revoluce. „Je zaměřena především na mladší generaci, pro niž jsou mnohé události roku 1989 již dávno zapomenutou minulostí, kterou, jak ukazuje vývoj soudobé společnosti, je třeba neustále připomínat,“ zdůrazňuje spoluautorka knihy. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-23 15:44:04
Wolker jako básník, jehož slova stále mají co říci. Díky AI provází vlastní výstavou
Netradiční výstavu připravilo ke sto letům od úmrtí básníka Jiřího Wolkera muzeum v jeho rodném Prostějově. Nová stálá expozice nazvaná #JIRIWOLKER míří hlavně na mladší návštěvníky zapojením umělé inteligence a technologií. Je zde vystavena i replika básníkova křesla.