Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-12-22 09:00:00

Aneta Kapuciánová (Seznam.cz): Na své pozici si nemohu dovolit nevědět

Pomyslnou audio tečku za hosty v našem podcastu udělá Aneta Kapuciánová. V Seznamu je už šest let a po celou dobu se věnuje komunikaci. V současné době působí na pozici manažerky PR a interní komunikace. Martinovi prozradila, jak se ke své práci dostala, jak vypadá její pracovní den nebo jak si její tým poradil s interní komunikací v době home officů. Jaké formy komunikace používáte v rámci interní komunikace? Jsou vlastně Seznamáci komunikativní? Používáme klasický online intranet, ve kterém využíváme různé formáty - text, audio i video. Máme chatovací platformu, LCD obrazovky a snažíme se v komunikaci využívat i offlinové kanály.  Zaměstnanci v Seznamu rádi a často komunikují. Někdy jsou jejich postřehy konstruktivní, ale objeví se i povzdechy, kdy si lidé potřebují jen odložit svůj názor. Jako otevřená firma jim samozřejmě dáváme prostor svůj názor vyjádřit, ale někdy se s ním dá těžko dál pracovat. Jak hodnotíš naši firemní komunikaci a za co bys pochválila svůj tým? Svůj tým interní komunikace bych chtěla pochválit především za jejich věčný klid. Všem zaměstnancům se snažíme vyjít vstříc a pochopit je. Vysvětlujeme, trpělivě odpovídáme na komentáře. Ocenění zaslouží například komunikace během lockdownu, kdy kolegyně z interní komunikace na svou práci nerezignovaly i přesto, že v kancelářích nikdo nebyl, a snažily se vymýšlet aktivity, aby kolegové zůstali i nadále nějakým způsobem v kontaktu a ve spojení s firmou. Jak velkou volnost máš v externí komunikaci? Seznam je otevřená firma, komunikujeme často a není naším cílem balit vyjádření do otřepaných frází. Je ale faktem, že v momentě, kdy mluvím jménem firmy, není prostor na moje osobní názory. Naštěstí se mi ale nestalo, že bych musela komunikovat něco, co by bylo v rozporu s mým osobním přesvědčením. Spíš naopak. A co dalšího uslyšíte: Jak se udržuje komunikačně tzv. v kondici?Jak pandemie ovlivnila CSR projekty, které Seznam organizujeKterá období pro ni byla komunikačně hektickáJak se jí pracuje pod ryze mužským vedením

Čas načtení: 2018-11-13 11:33:51

Inspirujte se dětmi ke zdravějšímu životu

Děti musíme všemu nejprve naučit. Leckdy je káráme, leckdy jim vysvětlujeme, co dělají špatně a jak to udělat lépe, a máme pocit, že jsme ve všem lepší, protože jsme zkrátka starší a zkušenější. Ale existuje řada věcí, jimiž bychom se měli po vzoru dětí řídit a náš život by byl zdravější a spokojenější.

Čas načtení: 2024-02-14 15:48:55

Debata o euru a maastrichtská kritéria. Co musí Česko splnit, aby mohlo uvažovat o společné měně?

Česko by mohlo letos splnit tři ze čtyř maastrichtských kritérií, která posuzují, zda by země obstála v eurozóně. V posledních letech jich Česko plnilo minimum a podmínky se často zmiňují v debatách o přijetí eura. Vysvětlujeme, v čem kritéria spočívají.

Čas načtení: 2020-04-15 18:00:56

Tomáš Dianiška: Civilizace se zastavila – můžeme svět vnímat jinak

Stávající pandemie nového koronaviru dramaticky zasáhla do chodu běžného života každého z nás. I výsledky výročních Cen divadelní kritiky musely být 16. března vyhlášeny pouze prostřednictvím kanálu YouTube. Mimořádný úspěch znamenaly pro mladou renesanční osobnost českého divadla (ač původem ze Slovenska), herce Tomáše Dianišku. Jeho hru Transky, body, vteřiny o úspěšné meziválečné atletce Zdeně Koubkové, která se narodila s vývojovou vadou reprodukční soustavy, uvádí Divadlo Petra Bezruče. Jako její autor a režisér proměnil Dianiška všechny své nominace.    Co pro vás znamená ocenění v kategorii Poprvé uvedená česká hra a Inscenace roku 2019 za Transky, body, vteřiny?  Pro mě jsou to nejzajímavější divadelní ceny u nás, takže je to velmi povzbudivé. Zároveň mi to ukazuje plynutí času, vývoj mého vlastního myšlení. Kdysi před patnácti lety, když jsem nastoupil na DAMU, vyhrál stejnou cenu můj profesor, režisér Jan Nebeský. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že na to někdy dosáhnu i já a ejhle.    Jak jste k námětu Transek dospěl?  Na příběh jsem narazil náhodou. Vedení divadla už potřebovalo znát název a anotaci kvůli podávanému grantu. Zašel jsem do knihkupectví a četl si přebaly novinek. Nejsem sportovní fanda, ale knížka Pavla Kováře Příběh české rekordwoman mě ihned zaujala. Výběr tématu je pro mě klíčový. Potenciál jsem ucítil hned – první republika, transgender, skandál. V tu chvíli jsem o této problematice nevěděl nic, ale co je důležitější, v tom knihkupectví mě to dojalo. Nevěřím na ezo splynutí a kouzelná vnuknutí, ale v některých případech se řídím tzv. srdíčkem. I když pak přípravě inscenace věnuji rok života, při výběru látky dám na svou intuici. V tomto případě to trvalo pár vteřin.    Stále trváte na tom, že psaní není váš hlavní obor? Možná to k tomu postupně spěje. Píšu čím dál víc a mám pocit, že mě to naplňuje. Hraní mi k tomu ale velice pomáhá. Píšu s představou, jak se to chudák herec bude učit. Možná to je tím napsané líp „do pusy.“ Tím, že mám hlavní pracovní náplň hraní, udržuji si nad psaním i jistý nadhled. Nemusím to brát moc zodpovědně. A herectví je samozřejmě mnohem zábavnější činnost než sezení u počítače.    Mluvil jste o významu vaší intuice při volbě tématu. Zasahuje vám i do procesu tvorby inscenace? Nezanedbáváte analýzu?  Ó, to je zajímavé. Myslím, že s kolegy zkoušíme spíš intuitivně a během toho to zároveň analyzujeme. Jde to ruku v ruce. Nechat všechno jen na pocitech je nebezpečné. Jednou se to na zkoušce povede, ale pokud si neřeknete, čím to bylo, už se to nemusí nikdy zopakovat. Za ty roky už máme vybudovanou určitou zručnost, nějakou techniku. Hodně se to osvědčuje při budování gagu, nebo komediálním timingu. Tam je analýza důležitá – proč ten vtip funguje, nebo ne. Často si to vysvětlujeme i po představení v šatně. Proč dnes něco nevyšlo.    A při psaní? V psaní je to podobné. Nechávám volně plout myšlenky, ale analyticky je filtruji, ať udržím žánr, ať neztratím tah příběhu. Analýza s intuicí je jako chlebíček s hermelínovým salátem. Taková česká varianta symbolu jin a jang.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Je pro vás těžší napsat hru, nebo ji inscenovat? Možná vás teď režie začala lákat... Láká. Je to velice pohodlné zaměstnání, když víte, co dělat. Když tápete, musí to být horor. Já si troufám jenom na svoje hry. Ty už doma píšu s představou, jak to bude vypadat. Takže pro mě je těžší napsat text. Předchází tomu přibližně půlroční až roční samostudium. Poslouchám dobovou hudbu, dívám se na dokumenty, tematické filmy, čtu knížky a googluju si informace. Při samotném psaní je to pak samotářská mravenčí práce. To na jevišti už jen plním představu, kterou jsem za ten rok v hlavě nashromáždil. Můžu se nechat překvapovat herci, kteří na zkouškách taky dostávají asociace a nápady, častokrát lepší než ty moje, a to máme pak všichni radost z tvorby.    Ve zmiňované anketě byl nominován i další kus, o jehož autorství se dělíte s Igorem Orozovičem. Bezrukého Frantíka o životě tělesně postiženého spisovatele a podnikatele Františka Filipa uvádí vaše domovské Divadlo pod Palmovkou v Praze. Hlavní interpreti obou her si rovněž odnesli ceny. V čem byl pro vás rozdíl pracovat s ostravským Divadlem Petra Bezruče od toho, na co jste zvyklý se svým souborem? Byl to zásadní rozdíl. Už po technické stránce. Do Ostravy jsem musel denně vstávat v pět ráno a po zkoušce zas letět na vlak, ať stihnu večerní představení na Palmovce. Byla to teprve moje třetí regulérní samostatná režie. Kromě těchto drobných nepříjemností musím uznat, že režie je velice pohodlné zaměstnání. Pokud máte oporu v hercích a suverénní představu a vizi, jak inscenovat text, je to příjemná šéfovská pozice. Herec však může po zkoušce „vypnout“ a věnovat se jiným zájmům. To režisér nedokáže. Po zkoušce musí plánovat program na další dny, vybírat a stříhat hudbu a zvuky, řešit scénu s výtvarníky, světla, škrty a úpravy v textu a najednou je zas ráno a další zkouška.  Se souborem na Palmovce pracujeme jinak. Využíváme kolektivní režii. Funguje to tak, že dodám text a na zkouškách do toho mluvíme všichni. Vyžaduje to partu lidí, co se k smrti neurazí, když se denně hádají. Já tu hádku jenom moderuji, ať se nezamotáme do nesmyslů. Výsledek má jiné kvality. Divák cítí, že to šlo „z nás“, že jsme sehraní, a to skupinové nadšení se na něj přenese. To je výhoda autorského divadla. Že je to velice autentické, že s výsledkem souhlasíme všichni. Ono to v repertoárovém divadle není úplně obvyklé. O tom diváci častokrát nemají ani potuchy. Herce někdy nebaví to, v čem hrají, ale pokud jsou profíci, divák nic nepozná. Stejně se tomu snažím vyhnout. Náš kolektivní režisér se jmenuje František Xaver Kalba.   Soubor F. X. Kalby jste spoluzaložil v Liberci jako odnož Divadla F. X. Šaldy, vašeho prvního angažmá, a okamžitě zaplnil jakousi mezeru na trhu. Momentálně působí ve Studiu PalmOff Divadla pod Palmovkou, kde uvádí řadu vašich her. Máte pocit, že v ČR je nedostatek atraktivního (zábavného a přitom inteligentního) divadla, které by vycházelo vstříc vaší generaci? Podobných partiček je hodně: 11:55, X10, A studio Rubín, Chemické divadlo, Letí, Divadlo za branou, Masopust, MeetFactory... My s Kalbou ale opravdu děláme střední proud. Nebojíme se podat velký příběh popkulturní formou. Diváci mají pocit, že se dívají na artík, ale dostávají popík. Nebojím se hledat vzory v Hollywoodu.   Formálně je vám blízký žánr sitcomu s řadou popkulturních odkazů. Ve svých tématech se přitom poněkud nesourodě vracíte k polozapomenutým kauzám 20. století (případně do dob svého dospívání). Čím si vysvětlujete zvýšenou poptávku po této poetice? I filmoví producenti často využívají magnet v podobě věty „podle skutečné události.“ Mě historie baví. Rád si minulost zasazuju do kontextu a vyvozuju odpovědi k dnešku. Sto let mi vůbec nepřipadá dlouhá doba. Samozřejmě naše životy jsou položeny na starých událostech, od kterých se naše společnost odrazila. Každá správná sci-fi, ať už z minulosti nebo budoucnosti, se musí dotýkat hlavně dneška. Úspěch Transek si vysvětluju hlavně tím, že má veliký přesah k nám do současnosti. Vypovídá o strachu lidí z neznáma, o nástupu extremismu, o závisti, o rasismu, o hledání identity a boji proti hloupému establishmentu. Když si divák uvědomí, že lidé před sto lety měli úplně stejné problémy jako my, může dojít ke katarzi. Třeba totiž na svět nahlédne z větší dálky a uvědomí si malost a křehkost našich životů.   Vybíráte si záměrně vážná témata, která mohou mít přesah. Na Ceny divadelní kritiky jste navíc nebyl nominován poprvé. V roce 2017 jste se stal Talentem roku i díky vašemu „totalitnímu hororu o nástrahách skautingu“, Mlčení bobříků. Přesto jste ještě nedávno tvrdil, že je pro vás nejdůležitější pobavit, nikoli sdělovat poselství. To jsem asi jenom machroval. V prvopočátku opravdu musí stát silná emoce, která se mě dotkne a donutí k psaní. Pak už to celou dobu jenom zlehčuju. Nastává rozpor mezi hravou formou a vážnou story. A to je moje oblíbené hřiště. Je to trik. Divák má pocit, že se celou dobu dívá na trošku pokřivenou komedii a najednou na něj vybafnu tu samou emoční nálož, kvůli které to celé dělám. Možná i proto jsou moje hry v současnosti úspěšné. V době, kdy nikdo nemá čas. Jsou to tragédie, které jsou napsané jen tak rozverně, neumětelsky hala-bala, čtyřicet stránek a šup domů. Třeba nám virová krize leccos napoví. Najednou se civilizace zastavila a můžeme svět vnímat jinak.    Před deseti lety jste autorsky debutoval hrou Googling and Fucking. Váš styl se od té doby asi posunul. I cílové publikum vašich komedií, dnešní generace třicátníků, stárne a jeho priority se mění. Zrcadlí se to ve vašich kusech? Myslím, že ano. Taky stárnu. Dnes už by mi punková hříčka ve stylu Googlingu přišla banální. Osobně si myslím, že dělám rodinné komedie. Ta rodina musí mít ovšem už odrostlejší děti. Od jisté chvíle k nám na Palmoffku na představení 1000 věcí, co mě serou začali chodit diváci ve věku mých rodičů. Za cílovku tohoto dílka jsme primárně předpokládali vysokoškoláky. S kolegy jsme došli k závěru, že šedesátníci na nás chodí, aby rozuměli svým dětem. Aby věděli, o čem se třicátníci baví a jaké problémy řeší.    Jako hrdiny svých her si zpravidla vybíráte skutečné osobnosti s pohnutými osudy. Jejich příběhy ale vyprávíte s velkou mírou nadsázky a ironie. Tragikomické lomení je dramaticky velmi působivé. Máte ale nějaké limity, za než byste svůj černý humor nevpustil? Častokrát si řeknu: „To už je moc.“ Dám příklad ze své zatím poslední hry Bezruký Frantík. Předem nám bylo jasné, že inscenaci uvidí i hendikepovaní diváci, například z Jedličkova ústavu, kde se hra zčásti odehrává. Ale už při psaní jsem si zakázal se nějak cenzurovat. Protože někdy mě samozřejmě napadlo: Ty jo, až tohle uvidí nějaký vozíčkář, může se ho to dotknout. A totéž se opakovalo při inscenování. Ale když inscenaci lidé z „Jedličkárny“ viděli, přišla jim úplně v pohodě, protože mají hodně velký smysl pro humor.  Nějaké limity samozřejmě určitě mám, ale to jsou tak ošklivé nápady, že o tom nebudeme mluvit.   Psát jste začal podle vlastních slov neplánovaně a spíš z legrace. Jako dramatik jste si ale už vybudoval solidní pověst. Je to pro vás svazující? Teď už vím, že na ty hry nechodí jenom kamarádi. Musím si dávat pozor na jazyk. Vážit slova. Ale jen odsud posud. Dvakrát se mi stalo, že moje hry někdo odsoudil ještě před začátkem zkoušení. Proti Mlčení Bobříků vznikla petice za stažení z repertoáru. A naposled se od Transek distancoval zmiňovaný autor knižní předlohy Pavel Kovář. Je to trošku frustrující. Takže teď, když píšu hru o Anthropoidu, nechci vyvolávat rozbroje. Ale určitě existuje spousta historiků, kteří mi každý detail omlátí o hlavu. Třeba že Heydrich ve skutečnosti nemohl tancovat na písničky rakouského zpěváka Falca, čímž celá hra začíná.    Hra se bude jmenovat 294 statečných, jak jsem se dočetla, a Divadlo pod Palmovkou, které vám téma patrně zadalo, plánuje její premiéru na září. V jaké fázi se momentálně nachází?  Téma jsem si zvolil sám. Vypovídá o lidech, kteří byli kvůli své pomoci výsadku Anthropoid popraveni. Mělo by to vypadat jako akční film z 80. let. Takže Gabčík s Kubišem budou vypadat jako Rambo s obrovskýma bouchačkama. Jsem zhruba v půlce, ale kdo ví, kdy začneme zkoušet. Je pravděpodobné, že se celá příprava kvůli karanténě přesune.    Budete sám režírovat? Režírovat budu sám, kolektivně ukočírovat tolik herců by byl problém.   Z vašeho popisu je patrné, že i tento titul bude provokovat. Není riziko, že mladší generace bude mít tendenci vážná témata nahlížena vaší optikou zlehčovat? To bych rozhodně nechtěl. Předpokládám vzdělaného diváka, který se s danou látkou nesetká v mých hrách poprvé. Divadlo není dokument. Nemám ambici diváky vzdělávat, spíš v nich vyvolávat emoce. Připomenout jim, že přese všechny problémy žijeme pohodový, fajn život.    Jak ve vás osobně období heydrichiády rezonuje? Do školy jsem chodil na Slovensku a přiznám se, že jsme toto téma moc neprobírali. Měli jsme spoustu problémů se Slovenským štátem a povstáním. Takže celé to peklo, hrdinství a odbojové činy, na mě naplno dopadly až před deseti lety, když jsem poprvé navštívil Národní památník hrdinů heydrichiády. Poslední rok se to snažím intenzivně studovat a přiznávám, že mě to nesmírně vzrušuje a dojímá.    Předpokládám, že současné nucené divadelní prázdniny vám aspoň umožňují víc se věnovat psaní. Co dalšího připravujete? Ano, píšu denně. Na podzim bych měl režírovat svou hru o vzestupu a pádu Vlasty Buriana pro liberecké divadlo. Pak ještě hru o Věře Špinarové pro Bezruče. Vyvíjím seriál pro televizi, ale teď je to všechno v mlze. Snažím se přesvědčovat sám sebe, že ty hodiny strávené s textovým editorem nejsou zbytečné.    Garderobiérky Divadla pod Palmovkou se zapojily do pomoci nemocnicím a šijí roušky. Jak to teď u vás vypadá – zkouší se? Nezkouší. To by nešlo. Na jevišti na sebe všichni neustále prskáme, je to kontaktní sport. Připravujeme s kolegy podcast, předčítáme pohádky, Čapka, Jiráska. Snad to co nejdřív pomine. {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-02-27 06:24:00

Odchylka od původního směru nemusí být na škodu: Test Renaultu Espace

Francouzská značka Renault se v poslední době zaměřuje na zaplnění i těch posledních mezírek ve své nabídce rodinných aut. Nová generace vozu Espace nedává zákazníkům možnost výběru motorizace, přináší ale dobrý vnitřní prostor a komfortní výbavu. V naší recenzi vysvětlujeme, jaké jsou rozdíly mezi typy Espace a Austral. A také to, jak moc umí být hybridní pohon úsporný v reálném provozu na tuzemských silnicích.

Čas načtení: 2024-02-28 11:48:52

Drobný přivýdělek i směna kryptoměn. Kdy musí zaměstnanec podat daňové přiznání sám

V dalším díle letošního daňového speciálu vysvětlujeme, za jakých podmínek nelze při podání daňového přiznání spoléhat na svého zaměstnavatele.

Čas načtení: 2024-03-08 06:00:00

Chytří lidé, ale kam patří Češi? Aneb jak funguje Evropský parlament

Proč je nesmysl chtít po českých europoslancích, aby společně hájili národní zájmy? V Evropském parlamentu jsou některé frakce s velkým vlivem a jiné bez vlivu: kam patří čeští zástupci? A jak europoslanci vůbec ovlivňují dění v EU? Vysvětlujeme v...

Čas načtení: 2024-03-29 07:21:00

Evropský soud odsoudil Česko: jaký je nejslavnější případ? A kdo je Juliane Kokott?

Proč vůbec na úrovni EU existuje soud, který je vlastně nejvyšším soudem v celé unii? Kvůli čemu u něj Česko může čelit žalobě? A jak vlastně na něco takového může dojít? Vysvětlujeme v další Abecedě Bruselského diktátu. Vkládaný objekt typu...

Čas načtení: 2024-04-05 15:10:00

Podcastový seriál o energetice #2: Čínský solární monopol je problém. Řešení ale nemáme

Ministerstvo průmyslu a obchodu v poslední aktualizované verzi Státní energetické koncepce představilo plán zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v Česku na 37 % do roku 2030, což je zhruba trojnásobek současného stavu. V dalším energetickém speciálu podcastu Business Club vysvětlujeme, proč je tento cíl splnitelný pouze skrze solární zdroje a co je nutné pro jeho splnění udělat. 

Čas načtení: 2024-04-10 08:02:00

Halving: O co jde a co od něj mají čekat ti, kteří vlastní bitcoiny?

V dubnu nastane pro bitcoin poměrně významný milník. Dojde k tzv. halvingu. V dnešním podcastu vysvětlujeme, co to je, co to není a co v souvislosti s ním očekávat.

Čas načtení: 2024-04-12 07:00:00

Co nedokázal pochopit Petr Nečas: k čemu jsou nám Češi v Bruselu a proč jich tam mít co nejvíc

Když se Čech stane úředníkem v Evropské komisi nebo v jiné instituci EU, nesmí hájit zájmy Česka. Takže jsou nám takoví lidé k něčemu? Jasně že ano a často jsou pro Česko důležitější, než kdyby zůstali někde v Praze na ministerstvu. Vše vysvětlujeme...

Čas načtení: 2024-04-23 07:07:00

Babišova změna aliancí: Jak se v Evropě chystá výměna spojenců hnutí ANO

Jak je to doopravdy s povinnými kvótami na přijímání uprchlíků nebo s údajnou výjimkou, kterou Česko z nového migračního paktu má? Vysvětlujeme, aby v tom už konečně bylo jasno. Máme taky informace o zákulisních jednáních o budoucnosti hnutí ANO v...

Čas načtení: 2024-05-03 06:43:00

Pět velvyslanců v jednom městě? Proč má Česko v Bruselu tolik lidí a co dělají

V Bruselu opravdu působí hned pět českých velvyslanců. Je to vyhazování peněz? Nebo tam tito lidé dělají jasně danou práci, které navíc rozhodně není málo? A jak jsou dobří? Vysvětlujeme v další Abecedě Bruselského diktátu. Vkládaný objekt typu...

Čas načtení: 2024-05-31 07:42:00

Bída a zoufalství, nebo maximum možného? Jak funguje společná zahraničí politika EU

Proč EU tak dlouho trvá, než se dohodne na postoji k zásadnímu dění ve světě? Jak společná zahraniční politika funguje? A jak hodnotit dvě ženy a jednoho muže, kteří zatím v čele této společné politiky stáli? Vysvětlujeme v další Abecedě Bruselského...

Čas načtení: 2024-06-07 12:55:00

Seriál Radiožurnálu: Kromě sčítání hlasů komisaři kontrolují jejich platnost. Výsledky budou známy v neděli ve 23 hodin

V Česku je první den voleb do Evropského parlamentu – Češi v nich budou hlasovat až do zítřejšího odpoledne. Radiožurnál tradičně nabídl úplně poslední předvolební debatu, kterou si můžete pustit z audiozáznamu i na Youtube. Celý týden také krok po kroku vysvětlujeme všechno, co se eurovoleb týká. V závěrečném dílu našeho seriálu proto shrnují redaktoři Vojtěch Tomášek s Lucií Pávovou, co se děje po uzavření volebních místností.

Čas načtení: 2024-06-13 00:03:00

Poslední chvíle před bouří? Vyzkoušeli jsme nový iPad Pro a iPad Air

Vyzkoušeli jsme nové iPad Pro M4 a iPad Air M2, porovnali je se špičkovým tabletem s čipem od Intelu a vysvětlujeme, proč se extrémně těšíme na druhou polovinu června.

Čas načtení: 2024-06-13 00:03:00

Rozdíly mezi ženami a muži v jejich soužití: Máte to podobně?

Různá nedorozumění mezi mužem a ženou jsou tu od nepaměti. Často k nim dochází, protože si chování partnera špatně vysvětlujeme. Máme prostě jiné myšlení a reakce.

Čas načtení: 2024-07-16 06:50:00

Hájit národní zájmy? Tak určitě. Seznam protičeských bláznů, s kterými se spojili Babiš a Okamura

České národní zájmy jsou nám vším, tvrdí Andrej Babiš a Tomio Okamura. V Evropě se ale spojili s těmi vůbec nejvíc protičeskými politiky. Co tito lidé vůči Česku prosazují? A proč s nimi Babiš a Okamura uzavřeli spojenectví? Vysvětlujeme taky, proč...

Čas načtení: 2024-08-03 06:00:00

Zálohujme.cz: Sedm důvodů pro zálohování PET lahví a nápojových plechovek

V reakci na nedávné prohlášení Sdružení místních samospráv, které uvádí sedm údajných důvodů, proč podle nich nedává smysl zavádět povinné zálohování PET lahví a nápojových plechovek v ČR, níže vysvětlujeme sedm důvodů, proč je naopak zavedení zálohování v Česku zcela nezbytné. Výběr nebyl snadný, protože pozitivních argumentů pro zavedení zálohového systému je mnohem více než výmluv, proč nezálohovat. Veškerá využitá data jsme (narozdíl od uvedeného prohlášení) také pečlivě odzdrojovali.

Čas načtení: 2024-09-10 06:40:00

Jak je to doopravdy s portfoliem pro Síkelu v Evropské komisi. Tady je zákulisní info z Bruselu

Energetika, obchod, nebo něco úplně jiného? Spekulací o tom, co bude mít Jozef Síkela jako český eurokomisař na starosti, je spousta. My jsme získali důvěrný dokument s rozdělením portfolií v nové Evropské komisi. A vysvětlujeme, co Síkela nakonec...