EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Velehrad (Uherskohradišťsko) - Po desítkách let si lidé budou moci ve Velehradě na Uherskohradišťsku opět prohlédnout barokní kapli svatého Jana Nepomuckého. Arcibiskupství olomoucké dokončilo její...
Čas načtení: 2025-05-07 11:33:00
Lidé si ve Velehradě po desítkách let prohlédnou kapli svatého Jana Nepomuckého
Velehrad (Uherskohradišťsko) - Po desítkách let si lidé budou moci ve Velehradě na Uherskohradišťsku opět prohlédnout barokní kapli svatého Jana Nepomuckého. Arcibiskupství olomoucké dokončilo její...
\nČas načtení: 2022-06-14 09:15:28
Socha svatého Jana Nepomuckého se vrátila do Spálené ulice v centru Prahy
Barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého se vrátila na své původní místo ve Spálené ulici v Praze 1. Město sochu získalo do své správy a ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy (GHMP) se zasadilo o její restauraci. „Socha svatého Jana Nepomuckého byla roky v dezolátním stavu. Hned po našem nástupu na radnici jsme dotáhli do konce převod sousoší do správy Galerie hlavního města Prahy, aby mohlo být opraveno. Mám velkou radost, že se podařilo zachránit a že originál této krásné barokní sochy českého zemského patrona, jehož život je úzce spjatý s Prahou, bude nadále přístupný všem Pražanům,“ říká Hana Třeštíková, radní pro kulturu a cestovní ruch. Sousoší sv. Jana Nepomuckého se dvěma andílky v kubistické nice, nacházející na parcele č. 745 mezi kostelem Nejsvětější Trojice a domem Diamant, bylo dlouhodobě ve velice špatném stavu. Nápravu komplikoval fakt, že dlouho nebylo vyřešeno vlastnictví a správa této historické kulturní památky. Galerie nechala sochu sv. Jana Nepomuckého i s oběma doprovázejícími andílky sejmout, protože havarijní stav plintu již nedovoloval další otálení. Všechny figury byly odvezeny do depozitáře a předány restaurátorům. Plastický podstavec zůstal na místě, na zimu byl zahalen, aby již nedocházelo k dalším poškozením. Barokní sousoší je datováno dedikačním nápisem trinitářů na podstavci, chronogramem s rokem 1717. Dílo z pískovce je vsazeno do kubistické niky (arkády) z roku 1913, uzavírající uličku mezi kostelem a domem Diamant. Původní výklenek, kde sv. Jan Nepomucký stával, byl zbořen v roce 1865. Socha je zapsána na seznamu kulturních památek. Autorství sochy nebylo dříve přesně doloženo, předpokládalo se, že sochař zřejmě pocházel z jäckelovského okruhu. Po sejmutí sochy a průzkumu byla v jejích zádech nalezena signatura prokazující autorství Matouše Václava Jäckela a datace 1718. Před zahájením restaurátorského průzkumu nebylo jasné, jak významné je poškození hlavní sochy. Naštěstí se ukázalo, že originál sochy lze restaurovat. Naopak jeden z andělů zřejmě utrpěl v minulosti závažné poškození pádem z podstavce a byl rozbitý na několik kusů. Neodbornou a vcelku dosti neumělou opravou bylo změněno gesto jeho levé ruky i natočení hlavy. „Během restaurování jsme ve spolupráci s odborným restaurátorem Danielem Talaverou a pod dohledem zástupkyně památkové péče dohledali původní podobu a vrátili andílkovi jeho ikonografický význam a gesto, kterým nyní upozorňuje diváka na knihu ve své pravé ruce. Nově také bude po dohodě s památkovou péčí osazena kolem sousoší kovová umělecká mříž volně inspirovaná kubistickou architekturou domu Diamant a mřížovím ve výklenku,“ doplňuje Marie Foltýnová, vedoucí správy veřejné plastiky GHMP.
Čas načtení: 2021-05-25 12:38:33
V předvečer 300. výročí blahořečení svatého Jana Nepomuckého vystoupí operní pěvkyně Eva Urbanová v samém srdci města Nepomuk. Zpěvačku na pódiu doprovodí Komorní orchestr Národního divadla pod vedením dirigenta Davida Švece. Koncert uvede program ČT art v neděli 30. května od 20:15 hodin. „Na koncertě zazní duchovní skladby i árie ze slavných oper. Velmi si cením toho, že vedle světoznámé Evy Urbanové vystoupí mladí talentovaní sólisté,“ říká kreativní producent Patrick Diviš a pokračuje: „Je důležité si připomínat světce Jana Nepomuckého, který ctil lidské a morální hodnoty i za cenu vlastního života. Takových příkladů osobností si musíme vážit zvláště v dnešní době.“ Eva Urbanová měla být na startu své kariéry v roce 1993 jedním z pilířů nepomuckých událostí k výročí šesti set let od umučení českého patrona. Koncert se však nakonec neuskutečnil a diváci se jej dočkají až nyní, téměř o tři desetiletí později, u příležitosti tří set let od blahořečení světce, symbolu celé epochy českých dějin. Kromě přední české sopranistky, kterou doprovodí Komorní orchestr Národního divadla pod vedením dirigenta Davida Švece, vystoupí také sólisté Michaela Katráková a Martin Vydra, reprezentující město Nepomuk a svatého Jana Nepomuckého od loňského roku na tuzemských i zahraničních koncertech organizovaných k blížícímu se výročí. Večerem diváky provede moderátorka Martina Kociánová. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-06-27 10:00:00
Musím říct, že pokaždé když na Mariánském sloupu přibude nějaká nová "featura", zvyšuje se míra mého pobavení. píše Matěj Metelec. To, že tenhle konkrétní anděl ve tváři připomíná komunistického malíře Diega Riveru, ve mě vzbuzuje po ránu veselost už několik měsíců. Bronzové propriety, kterými byli andělé i ďáblové nedávno opatřeni, jdou ale ještě dál. Vyvolávají totiž neodbytný dojem, že byly vytvořeny v bezprostředním okolí sloupu, na Staroměstském náměstí během jednoho z bezpočtu trhů, které se tu konají, v takové té "středověké kovárně", u které se prodávají různě přívěšky na krk, mosazné pivní korbele atp. Už teď se nemůžu dočkat, co přijde dál. Ať žije sloup smíchu! Pozn. JČ. Ta intenzita toho bulvárního primitivismu je šokující. To nikdy v českém prostředí nebývalo: Jo a ještě jedna "drobnost". Katolíci vzdorně pořádají 16. května na svátek Jana Nepomuckého oslavné plavby po Vltavě, aby tím připomněli praxi ze sedmnáctého století. Lidi si možná neuvědomují, jak je to šokující. Mýtus Jana Nepomuckého byl zaveden do Habsburky po Bílé hoře okupovaných Čech, aby se vymazala vzpomínka na Jana Husa, Oslavování Jana Nepomuckého je oslavováním nejděsivějšího útlaku Čechů, kteří byli z devadesáti procent do Bílé hory protestanty: byli brutálně donuceni přejít na katolictví, protestantští šlechtici byli ze země vyhnáni. Šlo to ruku v ruce s naprostou ekonomickou exploatací, vydíráním lidí. Všichni, kdo měli moc, byli cizinci, když jste byli otrokem na vesnici, nejenže jste neměli žádná práva, ale ani jste se se svými vládci nedomluvili, oni nemluvili česky. Právě proto dává česká literatura od Boženy Němcové přes Haška až k Hrabalovi a Haklovi důraz na rozhovory lidí: je to pokusem překonat traumatizaci z dehumanizace Čechů po Bílé hoře. No a pražští katolíci tohle oslavují. Budou příště také pořádat plavby po Vltavě na oslavu Reinharda Heydricha?
Čas načtení: 2024-03-11 12:25:54
Temno [Alois Jirásek / ARTiS - Michaela Dusíková]
Děj románu Aloise Jiráska Temno je umístěn do doby zápasu o svatořečení Jana Nepomuckého; začíná korunovací Karla VI. a končí svatořečením Jana Nepomuckého (1729), kniha tedy popisuje šest let z doby pobělohorské. Příběh se odehrává v Praze a na Ska
Čas načtení: 2010-04-13 12:46:00
Nepomuk je historicky spojen především s Janem Nepomucký. Novodobě se Škvoreckého černými barony. Kostel sv. Jakuba je z 13. století. Za dnešní podobu kostelu sv. Jana Nepomuckého z let 1734 – 38 K. I. Diezenhoferovi. Mimochodem, v Nicově u Plánice, což je odsud řekněme 20 km,...
Čas načtení: 2018-10-04 07:00:00
FESTIVAL BRIKCIUS - http://Festival.Brikcius.com
Jste zváni na Festival Brikcius 2018 - 7. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Praze (BACH333, #Czech100), který se každoročně koná pod záštitou starosty Městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého a v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days. Letošní dramaturgie je zaměřena na 333. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha, 100. výročí vzniku Československé republiky, benefiční koncert pro Lékaře bez hranic | Médecins Sans Frontières a 20. ročník festivalu Den poezie (208. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy). V rámci 7. ročníku vystoupí český violoncellista František Brikcius, česká violoncellistka Anna Brikciusová a sourozenecké violoncellové Duo Brikcius. Koncerty 7. ročníku Festivalu Brikcius se konají 14. - 16. listopadu 2018, v Praze (barokní kaple Italského kulturního institutu, Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého a Novomlýnská vodárenská věž). Vstup na všechny akce je volný. Více informací na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .
Čas načtení: 2016-10-30 06:00:00
FESTIVAL BRIKCIUS - http://Festival.Brikcius.com
Jste zváni na Festival Brikcius - 5. ročník cyklu koncertů komorní hudby v Praze (Bach331 - MAKANNA - Goldbergovské variace 1741 - ITALSKÉ BAROKO - Nocí prošel den), který se každoročně koná pod záštitou starosty Městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého a v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days. Letošní dramaturgie je zaměřena na 275. výročí vydání Goldbergovských variací 1741, benefiční koncert k 331. výročí narození Johanna Sebastiana Bacha a 100. výročí úmrtí Maxe Regera (#Reger2016), virtuózní tvorbu italských barokních skladatelů (275. výročí úmrtí Antonia Vivaldiho, 365. výročí narození Domenica Gabrielliho) a 18. ročník festivalu Den poezie (206. výročí narození básníka Karla Hynka Máchy). Koncerty Festivalu Brikcius se konají 1. - 16. listopadu 2016, v Praze (Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého, Unijazz, Loreta, barokní kaple Italského kulturního institutu a Štefánikova hvězdárna Petřín). Vstup na všechny akce je volný. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .
Čas načtení: 2016-10-29 07:00:00
Pozvánka: benefiční koncert pro po Lékařie bez hranic | Médecins Sans Frontières
Jste zváni na benefiční koncert VIOLONCELLOVÉ SUITY pro organizaci Lékaři bez hranic | Médecins Sans Frontières, který se koná ve čtvrtek 3. listopadu 2016, od 19:30 hodin, ve Vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého (Kanovnická 5/72, Praha 1 - Hradčany). Na zahajovacím koncertu festivalu vystoupí violoncellista František Brikcius, který zahraje III. Suitu C-dur (BWV 1009) od Johanna Sebastiana Bacha (331. výročí narození), II. Suitu d-moll (Op. 131c) od Maxe Regera (100. výročí úmrtí Maxe Regera, #Reger2016) a Passacaglii Georga Friedricha Händela. Ve spolupráci s Duchovní službou AČR. Vstupné dobrovolné, veškerý výtěžek půjde na dobročinné účely organizace Lékaři bez hranic | Médecins Sans Frontières. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com , http://www.Lekari-Bez-Hranic.cz a https://www.youtube.com/watch?v=c8mrcYWYzxo .
Čas načtení: 2016-10-03 07:00:00
Benefiční koncert FESTIVAL BRIKCIUS - Lékaři bez hranic | Médecins Sans Frontières - trailer
Jste zváni na benefiční violoncellový koncert 5. ročníku Festivalu Brikcius - VIOLONCELLOVÉ SUITY, který se koná ve čtvrtek 3. listopadu 2016, od 19:30 hodin ve Vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého (Kanovnická 5/72, Praha 1 – Hradčany). Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com , http://www.Lekari-Bez-Hranic.cz a https://www.youtube.com/watch?v=c8mrcYWYzxo .
Čas načtení: 2022-03-30 08:44:16
Zuzana Koubková: Na psaní mě baví, že se podívám za hranice všedních dní
Díky historickému šermu, kterému se věnovala, se začala zajímat o historii a tento zájem ji přivedl k psaní historických knih. Začínala romány o význačných mužích české historie, aby se nakonec Zuzana Koubková našla v psaní historických dobrodružných příběhů ze středověku, jako jsou příběhy s bratrem Zdislavem nebo s asketickým jezuitou Koniášem, s nímž se setkáváme v její nejnovější knížce Koniášův klíč. Vyrůstala jste s bratrem v Praze a své kořeny máte v Louňovicích pod Blaníkem. Jaké bylo období vašeho dětství a čím jste chtěla být? Dětství bylo fajn. S bratrem jsme měli bujnou fantazii a neustále vymýšleli nějaké příběhy a dobrodružství. Bydleli jsme v Praze, ale – jak sama říkáte – naše kořeny byly v Louňovicích. Tady máme chaloupku po předcích (z matrik jsem vysledovala, že ji zakoupili roku 1815), jezdili jsme sem na prázdniny a já se do Louňovic před dvěma lety nastěhovala. Čím jsem chtěla být, si už opravdu nepamatuju. Asi učitelkou, nebo zdravotní sestřičkou, to přece chtějí všechny holky. (smích) Co vás přivedlo ke studiu ochrany rostlin na České zemědělské univerzitě? Na gymnáziu byly mými nejoblíbenějšími předměty biologie a chemie, proto jsem si zvolila přírodovědný obor. Ochrana rostlin byla v první polovině 90. let, tedy v době, kdy jsem chodila na hnojárnu, pardon univerzitu, velmi populární téma. Vznikaly nejrůznější alternativní postupy, které měly nahradit klasické chemické postřiky. Připadalo mi to zajímavé… Byla jste řadu let členkou historicko-šermířského spolku Záviš. Čím vás okouzlil historický šerm, a objevila jste se v nějakých představeních? Okouzlila mne především možnost podívat se do jiných staletí. Do té doby jsem se o historii nijak zvlášť nezajímala, až šerm mi do ní otevřel úžasné okénko. Začala jsem studovat prameny, dovídala se zajímavosti o lidech, které známe z hodin dějepisu a vůbec je nevnímáme, jako živoucí bytosti, ale oni žili, trápili se, milovali… byli to lidé jako my. V představeních se sem tam objevuju dosud. Sice už nešermuji (přece jen mi bude napřesrok padesát), ale pořádáme s kámoškami (a kámoši) historické módní přehlídky. Právě šerm vás přivedl ke studiu odborných historických pramenů a posléze k psaní historických románů. Svoji první knihu, která vyšla v roce 2003, Rytíř zelené růže jste věnovala Záviši z Falkenštejna, podle něhož se spolek jmenuje. Pak přišel román Kníže Václav, na nějž navazuje Boleslav – příběh bratrovraha. Jak se vám knihy o těchto význačných mužích české historie psaly? Zpočátku dost těžko. Byla jsem historií nepolíbená, takže jsem doslova „objevovala Ameriku.“ Něco jsem napsala, a pak jsem zjistila, že jsem se nechala strhnout fantazií, místo abych dočetla odstavec a zjistila, že to bylo jinak. Ale nakonec jsem se právě v tomhle hledání našla. Najednou mi začaly zápletky a příběhy zapadat do sebe, aniž bych se o to snažila. Samozřejmě sem tam bych dnes něco napsala jinak. Například mne velmi mrzí, že jsem nechala zemřít Zbraslava. Teprve když už byl Kníže Václav vydaný, jsem zjistila, že Zbraslav svého otce nejspíš přežil a stal se knížetem Stodoranů… V roce 2015 vyšel první díl série historických dobrodružných příběhů ze středověku s bývalým templářem bratrem Zdislavem, z něhož se stal johanita, nazvaný Ztracený templářský poklad. Série má zatím šest dílů. Bude další pokračování? Jak se vám tyto knihy píšou? Ráda bych doplnila ještě sedmý díl, mám už i nějakou ideu, ale skutek se nedaří. Ale tak už to se Zdíkem je – střídavě jasno, střídavě oblačno… Zdislava jsem vymyslela vlastně náhodou. Známý a veleplodný spisovatel Honza Bauer mne oslovil, zda bych nechtěla napsat historickou detektivku, mě pochopitelně nic nenapadalo, ale zrovna tou dobou jsem si našla nového endokrinologa (trpím disfunkcí štítné žlázy). Trpí jí i můj syn Bolek, a tak jsme k novému doktorovi do pražské Uhříněvsi vyrazili spolu. A když už jsme tam byli, prošli jsme se a zjistili, že v Uhříněvsi bývala templářská komenda! Na kdekterém hradě po celých Čechách a Moravě vám budou vyprávět pověsti o templářích, přesto, že ti tam prokazatelně nikdy nepobývali. A najednou místo, kde templáři byli a nic se tam o nich netraduje! Tak jsem si řekla, že to je výzva a stvořila Zdislava. Bohužel mě během psaní jeho dobrodružství potkalo pár neštěstí, a tak se mi nepsalo vždycky dobře. Jsou knížky, na jejichž tvorbu vzpomínám jako na velký flám (Zabitý před klášterem, Zlatá růže), ale i takové, u nichž jsem se vyloženě trápila (Záhada zlatodolu). V roce 2021 vám vyšla historická kniha Koniášův klíč, v níž líčíte příhody jezuitského misionáře Antonína Koniáše. Budou další příběhy s tímto misionářem a jeho pomocníky? Neuvažujete napsat něco ze současnosti? Koniáš je dítětem pandemie a lockdownu. Trčela jsem doma a strašlivě se nudila. Zrovna jsem si přečetla Jiráskovo Temno, a tak mě napadlo stvořit žertovnou povídečku o asketickém jezuitovi a nepořádné vdově, která neumí vařit a chová milion koček (že by autobiografie?). Povídka měla úspěch, tak jsem psala další a další, až z toho byla kniha. Přemýšlím o pokračování, ale je to podobné jako se Zdíkem, nápadů spousta, ještě z nich něco vytvořit. O příběhu ze současnosti také přemýšlím, ale bojím se, abych nesklouzla ke klišé… unavená žena středních let, zpackané vztahy, kočky… Pokud se do něčeho takového pustím, bude tam určitě nějaký nadpřirozený prvek. Pracujete jako rostlinolékařka. Co vás na psaní tak baví, že je vaším velkým koníčkem? A máte čas i na jinou zábavu? Baví mě právě to, že se podívám za hranice všedních dní. Nemusím ani nikam cestovat, sedím doma v županu a při tom se plavím po moři, bojuji s nepřáteli, naslouchám loutně v rukou krásného rytíře. Samozřejmě, že mám čas i na jinou zábavu. Ostatně baví mě i moje zaměstnání. V poslední době pracuji jako terénní inspektor Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu (ÚKZÚZ), takže chodím po různých polích, na místa, kam by běžný turista nešel, objevuju tak všelijaké zapadlé křížky, ztracená boží muka… Nadchla jsem se pro osobnost svatého Jana Nepomuckého a fotím jeho sochy. Dokonce se mi podařilo „zblbnout“ řadu mých přátel, takže mi fotky „Johánkových“ soch posílají z široka, daleka. Jak to máte se čtením? Máte oblíbeného autora nebo žánr? Mám ráda sci-fi, fantasy, horor, detektivky, a pak samozřejmě historické romány, ale i literaturu faktu. Nedávno jsme s kámoškami tady v Louňovicích pod Blaníkem založily čtenářský klub a dáváme si různé výzvy. Díky tomu jsem přečetla i knihy, po kterých bych jinak nesáhla. Oblíbených autorů mám řadu. Z těch současných českých jsou to především Otomar Dvořák, Miloš Urban a Leonard Medek. Jak ráda trávíte volné chvíle? Čtením, psaním. Posezením s přáteli. Ve společnosti svého syna, manžela, rodiny. Samozřejmě s kočkami. Na vycházkách, v lese, prohlídkou památek… a – no, dobře já to přiznám – v hospodě. (smích) Zuzana Koubková se narodila 10. května 1973 v Praze. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu, obor ochrana rostlin a pracuje v Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu (ÚKZÚZ) v Benešově. Od roku 2020 bydlí v Louňovicích pod Blaníkem s manželem, synem a momentálně pěti kočkami. Roku 2003 vyšla její prvotina Rytíř zelené růže, následovaly knihy Kníže Václav, Boleslav – příběh bratrovraha, Invisible a série historických „detektivek“ s někdejším templářem, posléze johanitou bratrem Zdislavem Ztracený templářský poklad, Znesvěcený hrob a další. Loni vyšla série povídek Koniášův klíč.
Čas načtení: 2022-03-11 10:00:50
V Národním muzeu se právě otevřela další zcela nová expozice s názvem Dějiny, která atraktivním způsobem zachycuje minulost českých zemí od 8. století až do první světové války. Na celkové ploše 1300 m2 je vystaveno na dva tisíce exponátů, které společně vypráví příběh naší historie. Jedná se tak o u nás zcela ojedinělý muzejní projekt jak rozsahem, tak i množstvím sbírkových předmětů ilustrujících tak dlouhý časový úsek. Od nejmenších předmětů středověkých šperků nebo drobných artefaktů dokumentujících každodenní život lidí až po největší exponát v podobě arcibiskupského kočáru z 18. století, který lze s trochou nadsázky označit za Mercedes své doby. Za posledních osm měsíců tak Národní muzeum otevírá čtvrtou rozsáhlou stálou expozici. Expozice Dějiny nabízí v celkem sedmi sálech domácím i zahraničním návštěvníkům zcela jedinečnou možnost zorientovat se v dějinách na našem území natolik, aby pochopili nejen události jako takové, ale i souvislosti mezi nimi a mohli si utvořit celistvý obrázek naší minulosti. Středověk s raným novověkem propojuje téma náboženské víry, raný novověk s moderním 19. stoletím a jeho hlavním mottem pokroku zase téma objevování a poznávání světa pomocí vědy. Příběh dějin spojuje několik rovin informací. Hlavní snahou autorů bylo poukázat na souvislosti a připomenout vztah našich předků k tomuto území. Začínáme sice již v 9. století a končíme stoletím 19., ale mnohé z témat jsou ryze aktuální i dnes a budou i nadále. Expozice poukazuje na téma hranic a budování státu, na téma identity – ať již náboženské, zemské či národní – jazykové. Významnou roli hraje i fenomén střetu způsobeného touhou po vlivu a moci – tak často končícímu ve válečných událostech. V mikropohledu dějin tak návštěvník může sledovat středověké dobývání Křivoklátu, stejně jako velké dějiny v případě turecké expanze v 16. století nebo širší souvislosti bitvy u Kolína v 18. století. Naše území se velmi brzy na počátku středověkých dějin dostalo do dlouhodobě stabilních hranic, uvnitř kterých se odvíjí bouřlivý náboženský vývoj a později i stejně tak bouřlivý vývoj národní. Je to silný příběh vztahu k místu, k půdě, k vlasti. Ať již jde později o uvědomělý příběh český, německý či židovský. Všechny tyto odstíny a rozdíly expozice postihuje. Zdůrazňuje i souvislosti vztahu k sousedním územím a celkům, včetně staleté spolupatřičnosti našeho území k širším státním celkům. „Národní muzeum během několika málo měsíců otevírá již svou čtvrtou stálou expozici. Tentokrát jednu z nejdůležitějších, nejvýznamnějších a dnes také z nejaktuálnějších. Expozice Dějiny návštěvníka provede našimi složitými dějinami od vzniku českého státu až do počátku první světové války. Ukáže zlomové, významné, ale i tragické okamžiky naší historie, na které bychom neměli zapomínat a seznámí s důležitými souvislostmi. Muzeum ji otevírá ve své Historické budově na Václavském náměstí, která se stala nejen jedním ze symbolů naší státnosti, ale též svědkem brutální okupace v roce 1968,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. V jednotlivých sálech expozice návštěvník rozhodně nepřehlédne jejich architektonické dominanty. Po vstupu do prvního sálu uvidí velkou obrannou zeď středověkého hradiště, do jejíž druhé strany jsou zabudovány vitríny s ukázkami impozantního bohatství středověkých archeologických nálezů z českého území. Ve stejném prostoru se pak nachází také stavba rotundy s tématem příchodu křesťanství. V dalším sále je dominantní kompozice obrovského kříže demonstrujícího náboženský konflikt mezi katolictvím a protestantstvím. Pro navození atmosféry baroka byla v následujícím sále vytvořena stylizovaná kaple s ukázkami sochařského umění své doby. V dalším prostoru je zcela nepřehlédnutelný kočár pražského arcibiskupa Viléma Florentina ze Salm-Salmu znázorňující symbol tehdejší technické vyspělosti a dynamiky. Vrchol této práce s architektonickými prvky pak návštěvník nalezne v poslednímu sálu 19. století, kterému dominuje velký model budovy Národního muzea, instituce, která sehrála významnou roli v našich dějinách a ovlivnila jejich vývoj. Z něj pak návštěvník vejde do monumentálního Panteonu Národního muzea, aby se rozloučil s obdobím monarchie a vykročil do 20. století, jehož expozici najde v Nové budově Národního muzea. Jednotlivá historická období do jednoho příběhu propojují velkoformátová videa, která nejen vytváří dobovou atmosféru a líčí souvislosti, ale též návštěvníka vtahují do jednotlivých historických událostí. Prožije tak například průběh staroměstské exekuce roku 1621 nebo se ocitne uprostřed bitvy u Kolína roku 1757. Pro velké i malé návštěvníky je připravena i celá řada interaktivit. Potěžkají si tak například středověký meč či palcát, vyzkouší si, jak by jim slušela přilba nebo si prohlédnou nejrůznější štíty s vyobrazenými erby. V expozici se nachází i množství vzácných předmětů. Mezi takové patří například nejstarší dochovaná soška hlavy Jana Žižky z roku 1515, unikátní soubor obrazů ze slavnostní dekorace u příležitostí svatořečení Jana Nepomuckého v Římě a v Praze roku 1729, keramická zdobná dlaždice s vůbec prvním vyobrazením Českého lva z 13. století, horoskop Albrechta z Valdštějna, Slavnostní uniforma rakousko-uherského polního maršála z majetku císaře Františka Josefa I., cestovní kufříkový klavír Emy Destinnové nebo sádrový odlitek lebky Karla Hynka Máchy.
Čas načtení: 2024-02-26 17:42:00
Zloděj ukradl v Žehrově sochu Jana Nepomuckého, zbyl po ní jen podstavec
Sochu Jana Nepomuckého z 19. století ukradl neznámý zloděj ve středočeském Žehrově v Českém ráji. Podle facebookového profilu Žehrov a Skokovy zmizela socha světce v noci na 25. února, na místě po ní zbyl pouze podstavec. Policisté krádež vyšetřují, na další podrobnosti je podle nich zatím příliš brzy. Kriminalisté ještě ani nemají vyhodnocené stopy.
Čas načtení: 2024-02-26 17:42:05
Zloděj ukradl v Žehrově sochu Jana Nepomuckého, zbyl po ní jen podstavec
Sochu Jana Nepomuckého z 19. století ukradl neznámý zloděj ve středočeském Žehrově v Českém ráji. Podle facebookového profilu Žehrov a Skokovy zmizela socha světce v noci na 25. února, na místě po ní zbyl pouze podstavec. Policisté krádež vyšetřují, na další podrobnosti je podle nich zatím příliš brzy. Kriminalisté ještě ani nemají vyhodnocené stopy.
Čas načtení: 2024-03-10 23:48:57
Autor: Standa Datum: 10.03.2024 23:48:57 Název:Name:ChřibskáChribskaOriginální název:Original Name:ChřibskáDalší názvy:Other Names:KreibitzNižší územní celek:Lower Administrative Area:okres DěčínDecin districtGPS souřadnice:GPS Coordinates:Místní části:Local Municipalities:Dolní ChřibskáChřibskáHorní ChřibskáKrásné PolePrvní písemná zmínka:First Written Reference:1352Vojenské objekty:Military Objects:--Památky:Historical Sights, Places of Interest:Kostel sv. JiříSilniční most se sochami sv. Jana Nepomuckého a Panny MarieFara Radnice Venkovská usedlost čp. 10Venkovská usedlost čp. 160Venkovská usedlost čp. 182Vodní náhon a akvadukt Hornův mlýn na kořeníPomník obětem válek 19. stoletíPomník obětem 1. světové válkyMuzea:Museums:Muzeum Chřibská-Osobnosti:Personalities:-Dislokované jednotky:Garrisoned Units:-Průmyslové podniky:Industry:-Vlajka:Banner:Znak:Coat of Arms:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C5%99ibsk%C3%A1commons.wikimedia.orgcommons.wikimedia.org
Čas načtení: 2024-03-15 00:00:00
pod sochou sv. Jana Nepomuckého podřimoval cizí člověk. Byl neupraveného zevnějšku a čpěl pivem na tři kroky.
Čas načtení: 2024-03-15 00:00:00
pod sochou sv. Jana Nepomuckého podřimoval cizí člověk. Byl neupraveného zevnějšku a čpěl pivem na tři kroky.
Čas načtení: 2024-03-15 11:15:32
Autor: agnes Datum: 15.03.2024 11:15:32 Název:Name:OsičkyOsickyOriginální název:Original Name:OsičkyDalší názvy:Other Names:německy: Klein WositzNižší územní celek:Lower Administrative Area:okres Hradec KrálovéHradec Kralove DistrictGPS souřadnice:GPS Coordinates:Místní části:Local Municipalities:-První písemná zmínka:First Written Reference:1073Vojenské objekty:Military Objects:--Památky:Historical Sights, Places of Interest:socha svatého Jana NepomuckéhoMuzea:Museums:--Osobnosti:Personalities:-Dislokované jednotky:Garrisoned Units:-Průmyslové podniky:Industry:-Vlajka:Banner:Znak:Coat of Arms:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:https://www.osicky.cz/https://cs.wikipedia.org/wiki/Osi%C4%8Dky
Čas načtení: 2024-04-02 12:24:00
Žďárská Zelená hora odhalila důkaz, proč ji nazývali rubínovým klenotem
Komplex poutního místa ve Žďáru nad Sázavou, kostel sv. Jana Nepomuckého s celoobvodovým ambitem, končí s další velkou etapou rekonstrukce. Téměř hotova je obnova ambitu. Na vstupu se přitom zdá, že řemeslníci na něco zapomněli. Jde ale o záměr.
Čas načtení: 2024-04-13 09:42:18
Autor: agnes Datum: 13.04.2024 09:42:18 Název:Name:VšerubyVserubyOriginální název:Original Name:VšerubyDalší názvy:Other Names:německy: WscherauNižší územní celek:Lower Administrative Area:okres Plzeň-severPlzen-sever DistrictGPS souřadnice:GPS Coordinates:Místní části:Local Municipalities:ChrančoviceChrástovKlenoviceKokořovPopoviceRadimoviceVšerubyPrvní písemná zmínka:First Written Reference:1212Vojenské objekty:Military Objects:--Památky:Historical Sights, Places of Interest:kostel svatého Duchakostel svatého Martinažidovský hřbitovzaniklý hrad Všerubykaple svatého Jana NepomuckéhoMuzea:Museums:--Osobnosti:Personalities:-Dislokované jednotky:Garrisoned Units:-Průmyslové podniky:Industry:-Vlajka:Banner:Znak:Coat of Arms:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:https://www.vseruby-mesto.cz/cs.wikipedia.org
Čas načtení: 2024-04-14 10:16:45
Na opravu dlažby kostela na Zelené hoře použili unikátní geopolymerní technologii
Opravené dlaždice jsou nyní v barvě i struktuře velmi podobné originálu. Vědci z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR (ÚSMH AV ČR) se podíleli při rekonstrukci kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou na opravě keramické dlažby. Využili při tom technologii geopolymerních materiálů, kterou v ústavu již dlouho studují. …