Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2023-10-18 10:51:13

Hamás a Izrael se navzájem viní z útoku na nemocnici, při kterém zemřelo přes 500 lidí

Exploze v Gaze zásadně komplikuje úsilí USA udržet situaci v oblasti pod kontrolou a zabránit, aby přerostla v rozsáhlý válečný konflikt s globálními důsledky

Čas načtení: 2014-03-25 12:43:57

Deep Rising / Chobotnice (1998 )

V naší matičce zemi se sice Deep Rising přeložil jako Chobotnice, ve skutečnosti je ale tahle potvůrka spíš přerostlá oliheň nebo tak něco (zoologové prominou, fakt se to zařazuje těžko). A co je sympatické: nikdo neví odkud se vzala. Takže žádné radioaktivní pokusy nebo návštěvy z vesmíru. Jednou se prostě … ... celý článek The post Deep Rising / Chobotnice (1998 ) first appeared on HORORBLOG.

Čas načtení: 2020-08-29 11:31:47

David R. Gillham: Město žen (ukázka z knihy)

Berlín, 1943. Válka se nevyvíjí tak, jak měli Němci slíbeno. Kde jsou všichni muži? Na frontě, nebo pod zemí. Berlín se stává městem žen. Městem navenek poslušných žen, které si nechají všechno líbit. Přivírat oči, dívat se jinam a myslet si svoje se ale nedá věčně. Přijde okamžik, kdy je třeba zachovat se správně… Sigrid Schröderová je vzorem manželky německého vojáka: denně dochází do práce, s potravinami na příděl dělá, co může, stará se o všetečnou tchyni a ignoruje hrůzné nemravnosti režimu. Za touto fasádou se ovšem ukrývá docela jiná Sigrid, žena snící o někdejším milenci, nyní ztraceném v chaosu války. Její milenec je Žid. Sigrid není jediná, kdo má tajemství. Do protějšího bytu se nastěhuje rodina vysoce postaveného důstojníka SS, která ji začne zaplétat do svého příběhu. Mladé ženě, která vypomáhá v rodině s početným potomstvem o patro níž, docházejí výmluvy ještě dřív, než jí Sigrid začne klást otázky. A slepec prodávající na ulici tužky – jako by ji ty oči za tmavými slepeckými brýlemi sledovaly. Sigrid je záhy vtažena do světa, o němž nic nevěděla a který jí otevírá oči. Sleduje, co se kolem ní děje, a její léty pečlivě vystavěné opevnění se postupně drolí. Musí začít rozlišovat, co je správné a co špatné, a co spadá do šedé zóny mezi tím. David Gillham ve románu zkoumá, co se v neobyčejné době děje s obyčejnými lidmi.   Ukázka z knihy Kapitola první Slepec rytmicky poťukává holí. Ťuk-ťuk-ťuk, ťuk-ťuk-ťuk, ťuk--ťuk-ťuk, aby upoutal pozornost kolemjdoucích Berlíňanů. Je to mrtvolný strážce, hlavu pod vojenskou čapkou má vyholenou, z plechovky zavěšené kolem krku prodává tužky. Na rukávu má slepeckou pásku se symbolem pyramidy ze samých teček, kulaté černé brýle připomínají dva otvory, jimiž do dne zatéká noc. Sigrid se vynoří nad schodištěm U-Bahnu, z kabelky vyloví peněženku na drobné a vhodí mu do hrnku pár desetifeniků. „Bůh vám žehnej,“ zasípá muž v odpověď na cinkot mincí. „Vezměte si tužku, prosím.“ Sigrid mu poděkuje, když ale muž stočí hlavu za jejím hlasem, připadá jí, jako by si ji čímsi ukrytým za slepotou černých brýlí označkoval. Tužku strčí do kabelky, počká na znamení a přejde na protější chodník. Vstupenka na odpolední představení teď stojí tři a půl marky. Zdražila o padesát feniků. Sigrid ale novou cenu bez reptání zaplatí. Dnešní film nese název Vojáci zítřka. Fotografie ve vitríně zachycují dychtivé blonďaté kluky v polovojenských úborech Hitlerjugend, jak pochodují po hřišti s dřevěnými puškami, cvičí prostná nebo nakukují do hlavně těžkého kulometu pod usměvavým dohledem armádního důstojníka. Na tom, co dávají, ale nesejde. Nepřišla na film. Vejde a obvyklí návštěvníci biografů válečných let ocení její koupi vstupenky prázdným pohledem. Vestibul páchne plesnivinou a špinavými koberci, světlo kdysi impozantního lustru je mdlé a flekaté chybějícími žárovkami. Pult se sladkostmi je prázdný. Není co prodávat, stejně jako ve zbytku města. Šatnář si čte ve sportovním magazínu, aby zahnal nudu, jelikož se tu skoro netopí a počasí je příliš sychravé na to, aby si někdo odkládal kabát. Houf lidí už nicméně čeká, až uvaděči otevřou dveře do sálu. V městě, kde je to s jídlem špatné a čím dál horší, kde přídělový systém vyprázdnil výlohy obchodů, v městě pomalu umdlévajícím ve stoce dalšího roku války jsou biografy místem, kde se dá utratit pár marek, aniž by člověk musel odstřihávat přídělové kupony nebo marnit život nekonečným čekáním ve frontě. Důchodci s popelavými tvářemi se hrbí nad holemi. Tovární dělnice s vlasy utaženými do uzlů, které tu tráví čas mezi šichtami, si posílají dokola jednu cigaretu. Pouliční štětky s tvrdým výrazem v očích si vyhlížejí kunčafty mezi vojáky na dovolence. Ženy v domácnosti svírají na klíně těžké kabely a trpělivě čekají, s úlevou, že na pár hodin unikly dětem a domácím povinnostem. Sigrid Schröderová ke všem promlouvá pouze svým mlčením. Pracuje jako stenografka v oddělení přihlášek patentového úřadu na Gitschiner Strasse, kousek od Belle-Alliance-Platz. Ráda si myslí, že jí to ještě pořád sluší. Pod šátkem, který si váže na hlavu, má ještě pořád husté plavé vlasy. Tělo má ještě pořád silné, dobře tvarované. Při pohledu do zrcadla není nespokojená, jen se zkrátka málokdy obtěžuje podívat. Válečné roky ji předefinovaly značně omezujícím způsobem. Je teď číslem na výplatní knížce, číslem na bloku přídělových lístků, tváří na průkazu totožnosti. Je Frau Schröder, válečná žena. Manželka frontového vojáka. Její jméno je jen něčím, na co slyší. S očima upřenýma na vzor prošlapaného běhounu stoupá po schodech na balkon nad sálem, který má tvar podkovy. Šlapky si nahoru někdy vodí zákazníky. Mají tam větší soukromí a uvaděčům to zjevně nevadí, nejspíš doufají ve spropitné. Sigrid se naučila nevšímat si jich. Také ona spoléhá na řídké obsazení balkonu během odpoledního promítání. Po zjištění, že se starý strejda v uniformě uvaděče uchýlil na sedadlo u dveří a dává si šlofíka, Sigrid ignoruje číslo na vstupence, sedá si do poslední řady a hlavu si opírá o stěnu. Je to její sedadlo vzpomínek. V prvním roce války byla zlá zima. Město sevřely nejtužší mrazy za celá desetiletí. V lednu spadly teploměry dvacet stupňů pod nulu a lidé trpce vtipkovali, že v rámci paktu o neútočení se Sověty vyhandlovali Berlín za Sibiř. Ke konci měsíce ovšem začal humor, spolu se zásobami uhlí, docházet i Berlíňanům. Byl to ten typ chladu, který vás provází i do místnosti, který si najde skulinky v oblečení a pomalu vás prostoupí, až vám nakonec zaleze do srdce a zchladí krev. V ložnici hledala teplo přimáčknutá k manželovi. Kdykoli se ale odvážila zabloudit mu rukou do partií pod pasem, odtáhl se od ní. „Prosím tě, Sigrid. Zítra mě čeká dlouhý den,“ zněla jeho obvyklá námitka. Potom už jen zírala do mrazivé tmy nad manželskou postelí, dokud ji nepohltil spánek. „Je to kvůli tomu potratu?“ zeptala se konečně jedné noci. „Musím se vyspat, Sigrid,“ odpověděl po chvíli. „A ty taky. Promluvíme si o tom jindy.“ K čemuž ovšem nikdy nedošlo. Co začala válka v Polsku, prodloužili jim v bance pracovní dobu a Kaspar začal být náladový a zamlklý. Několik zaměstnanců už povolali do armády a on si byl jistý, že brzy dojde i na něj. Sigrid se snažila představit si ho v uniformě, s puškou v ruce, ten obrázek jí ale připadal příliš absurdní. Bylo mu pětatřicet. Jistě je spousta mladších mužů, kterým dá armáda přednost. A jakkoli se to stávalo jen zřídka, Kasparova matka s ní protentokrát souhlasila. „Máš v bance důležité povinnosti,“ prohlásila stará žena s jistotou v hlase. „Vláda chápe, že si některé z našich nejlepších mužů musíme ponechat doma, aby zemi udržovali v chodu.“ V tomto bodě věnoval oběma nepřítomný pohled a zdvořile požádal o další šálek kávy. Opona se s cinkáním roztahuje a světla zhasínají. Sigrid si sundává šátek. Promítání začíná pohledem kamery na vojenský sbor, který se pouští do zpěvu pochodové „Písně Horsta Wessela“. V reakci na to se ozývá změť hlasů z hlediště. Diváci jsou vyzýváni, aby se ke zpěvu vlasteneckých písní přidávali. Stojí to na vývěsce v předsálí, jelikož ale na balkoně není, kdo by ji mohl udat, Sigrid mlčí. Po paralyzujícím otřesu z porážky Šesté armády u Stalingradu – té armády, která teprve nedávno rozdrtila Francii – začala strana organizovat novou vlnu vlasteneckého nadšení. Víc vlajek, víc sloganů, víc plakátů všude po zdech. Pod povrchem ale oficiální přesvědčení o vítězství rozleptává strach. V prvním únorovém týdnu se před pravidelným rozhlasovým vysíláním náhle ozval wagnerovský smuteční pochod. Reichsmarschall Göring přednesl ponurým hlasem prohlášení ministerstva letectví. Muži z Šesté armády údajně bojovali do poslední střely. Několik týdnů nato vystoupil Goebbels ve Sportovním paláci a prohlásil, že jedinou odpovědí na jejich oběť je totální válka. Ptám se vás: Chcete totální válku? Pokud to bude nutné, chcete válku totálnější a radikálnější než cokoli, co si dnes dokážeme představit? Publikum ve Sportovním paláci zaburácelo bouřlivým nadšením. Většina Berlíňanů ale reagovala zmateným mlčením. Stalingrad měl přece být největším vítězstvím wehrmachtu od pádu Paříže. Podle všech zpráv utrpěla Rudá armáda na Volze drtivou porážku. Jak se to tedy mohlo stát? Tři sta tisíc německých mužů mrtvých nebo v zajetí. Jak se to stalo? Otázka často šeptem kladená, ale zůstávající bez odpovědi. Na plátně se objevují první záběry filmového týdeníku: vojáci přeskakující krátery po granátech, tank drtící kamennou zeď. Nápor vstříc vítězství na Východě pokračuje, přinejmenším v biografech. Sigrid se ztěžka nadechne. Tam někde je teď Kaspar. Povolali ho dva měsíce před tažením do Ruska a spolu s několika stovkami tisíc dalších německých manželů trčí kdesi jižně od Moskvy. Každý večer před spaním na něj myslí. Bojí se, že trpí zimou, stejně si ale nedokáže přát mít ho vedle sebe v posteli. Znamená to, že je i ona stejně chladná jako ruská zima? Možná jen její srdce, uvažuje. Plamenomet chrlí hořící naftu. Ve vzduchu zahaleném kouřem sborově vřeští rakety. Drnčí těžký kulomet. Sigrid před tím vším zavírá oči. Prahne po tom čtverci tmy jako po droze. Jediným útočištěm před současným světem je snění. Sama ve tmě znovu vstupuje do minulosti a vrací se do okamžiku, kdy na ni Egon prvně promluvil. Tohle si poslechněte, slyší ho říkat z prázdného sedadla vedle sebe, přestože ví, že je to jen šepot vzpomínky. Na balkoně bylo toho dne jako v mrazicím boxu, ale pouhý pohled na toho muže, který nebyl její manžel, ji k němu přitáhl, jako kdyby právě objevila nečekaný zdroj tepla. Byl hladce oholený, na sobě měl kašmírový kabát se zvednutým límcem coby náznak šviháctví, což se ale neslučovalo se syrovostí, kterou vyzařoval. V jeho výrazu bylo cosi nezkrotného a držení těla prozrazovalo sebevědomou živočišnou sílu. Toho dne přišla do kina hledat vylidněný prostor. Válečné filmy byly pro ten účel nejlepší, protože návštěvnost byla obvykle nízká, a tak si koupila vstupenku na odpolední promítání Bitvy v Gdaňské zátoce, aby mohla být chvilku sama. Potřebovala utéct před každodenní rutinou, uniknout rachotu psacích strojů v kanceláři. Utéct před hlučnými stížnostmi své tchyně i němou kritikou manželových pohledů. Když vešla, světla v sále ještě svítila. Muž zadumaně sedící nad výtiskem Morgenpostu přitáhl její kradmý pohled, nemohla si pomoct. Působil dojmem, že sem nepatří, ale záměrně. Úmyslný outsider. Byl tohle důvod, proč se rozhodla ignorovat číslo na vstupence a posadit se na místo pouhá dvě sedadla od něj? Pohlédl na ni a potom pohled odvrátil. Potom nic. Věnoval se novinám, zatímco ona si upravila šátek, uvelebila se na sedadle a snažila se obehnat hradbou z neviditelných zdí. Obtloustlý Berlíňan s kloboukem přes uši obsadil jedno ze sedadel v přední části balkonu a v poslušném očekávání zíral na plátno skryté za oponou. Sigrid nasála proužek kouře klesající k ní z promítačovy cigarety. Vedle ní si muž, který nebyl její manžel, zamručel cosi pro sebe a otočil stránku novin. Uvědomila si, že i ona sedí v poslušném očekávání, dlaně zvlhlé potem. Očekávala něco? Existovalo mnoho důvodů, proč by si neměla sedat tak blízko k cizímu muži. Bezpočet důvodů a zdaleka ne nejmenším z nich byla skutečnost, že si právě založila ruce a vynaložila tak jisté drobné úsilí o skrytí snubního prstenu. Úzkého kroužku bez příkras z galvanizovaného zlata na prsteníčku pravé ruky. Stejně bez příkras jako samotné manželství. „Tohle si poslechněte,“ řekl muž zničehonic, bez předmluvy, bez úvodu, jako kdyby byli uprostřed hovoru. Hlas měl hluboký, jako by se třel o jeskynní skálu. „‚Lékař pravé německé krve, padesát sedm let, veterán operací kamerunské kampaně vroucně touží po manželském svazku se skromnou, šetrnou árijskou ženou, silnou a zdravou, obdařenou širokými boky k rození dětí, s odporem k nikotinu a kosmetice.‘ Panebože, to je ovšem partie,“ řekl a vůbec poprvé jí předvedl svůj úsměv. „Netvrďte mi, že nejste v pokušení.“ „Ne, myslím, že ne,“ odpověděla Sigrid, přestože věděla, že by mu odpovídat neměla. Přestože na to neměla právo. „Obávám se, že jsem bývala majitelkou rtěnky.“ „Hm, tak potom tenhle. Vím jistě, že tenhle vám srdce rozbuší. ‚Zámožný árijský vdovec, šedesát dva let, si přeje získat mužského potomka skrze manželství s mladou, plodnou árijskou ženou, pro záchranu starého rodového jména před vymřením.‘ Tady to máte. Staré rodové jméno, a může být vaše.“ Četl dál. Stařec ten a stařec onen hledající nocležnici čisté árijské krve, Sigrid ho ale moc neposlouchala. Místo toho sledovala jemné vibrace jeho brady při řeči. Lehké chvění svalu, které ji lechtalo pod kůží. Znovu se na ni usmál, tentokrát zkoumavě. Představil se jí příjmením, o němž se Sigrid brzy dozví, že bylo falešné. „Trvám ovšem na tom, abyste mě oslovovala křestním jménem. Jsem Egon,“ řekl muž, který nebyl její manžel, a podal jí ruku. „Vím, že je ode mě velice nevychované takhle vám vtrhnout do soukromí. Doufám ale, že mi to prominete. Zahlédl jsem vaši tvář a musel jsem zkrátka slyšet váš hlas.“ Pohlédla na ruku, kterou jí nabízel, jako by ji mohla ignorovat, jenže ten úsměv na ni byl příliš. Otevřený. Nenucený. Dravý. S ostnem bolesti, který jej dělal ještě přitažlivějším. Nabízenou ruku přijala. Byla teplá, a ona ucítila sílu jeho sevření. „Tak jste ho slyšel,“ řekla. Ještě ten den ji zavedl do kavárny vonící vařeným cukrem, balzámovým olejem a kouřem z dýmky. Byl to malý podnik na Savignyplatz s vitrážovými špaletovými okny, kde byl slyšet rachot projíždějících vlaků S-Bahnu. Donesl jí kávu a dort s jablky a pobavil ji tím, že ho většinu snědl sám. Hlavně ji ale poslouchal a ona s dychtivou úlevou přeskakovala od jednoho tématu k druhému. Konverzační témata přerůstala do vážnějších. Škrábání brambor k večeři přerostlo do pocitu stagnace ze života pod tchyninou střechou. Vzpomínka na to, jak její otec zbožňoval nazdobené dorty, přerostla ve vyprávění o jeho útěku a pocitu prázdnoty, který zažívala u matčiny smrtelné postele. Náhle si uvědomila, jak moc mluví, a omluvila se, on ji ale hloubkou svého pohledu vybídl, aby v tom pokračovala. Když si všimla, jak je pozdě, znervózněla. On se ale jen znovu usmál, zamáčkl jednu z mnoha cigaret, které vykouřil, a zaplatil. V noci pak nemohla zaplašit vzpomínku na jeho oči. Nemohla zapomenout na jejich nekomplikovanou touhu, na jejich smyslnou inteligenci. Přestože ležela vedle Kaspara v jejich posteli s hlučnými pružinami, měla pocit, jako by ji Egon stále pozoroval. Dva dny nato si koupila lístek na Mořská esa. Setkali se v předsálí. Podala mu ruku a on ji sice přijal, ale políbil ji na tvář. Krátce, ale rozhodně. Nahoře na balkoně na sedadle vedle něj zjistila, že si netroufá pohlédnout mu do tváře. Roztáhla se opona a na plátno s lehkým praskáním vtrhly stříbrné obrázky. Svědomitě upírala oči na plátno, na němž za vřískotu trubek spustil týdeník filmové společnosti UFA. Záběry muničních vozů a tanků. Polští váleční zajatci stojící ve frontě na polévku na pastvině obehnané plotem. Před kamerou se řadily pracovní skupiny starých varšavských Židů s ježatými vousy. Hleděli do kamery s úzkostným mrkáním. Když začal hlavní film, dívala se přímo před sebe na plátno. Hrdinství podmořské flotily v Severním Atlantiku pro ni ale bylo jen hlučným, mihotajícím se odváděním pozornosti. Její oči se kradmo stáčely do strany, v myšlenkách se nakláněla k muži, který nebyl její manžel a jehož dotek náhle ucítila na tváři. Když ji políbil poprvé, odstrčila ho. Když ji políbil podruhé, jeho polibek opětovala. V kině byla tma. Zatímco kapitán ponorky na plátně zahlédl periskopem nákladní loď, Egon jí s klidem zavedl ruku do středu svých kalhot. „Cítíš to?“ zašeptal. „Ano.“ „Takže víš, k čemu to je.“ V tu chvíli ji ze vzpomínek vytrhne něčí příchod. Do vědomí se jí tlačí jakýsi dílek skládanky současnosti. Přestože hned neotevře oči, vnímá, že někdo obsadil vedlejší sedadlo. Tohle je v dnešní době problém. Samotná žena. Vojáci na dovolence. Většinou je snadno odpálkuje. Stačí několik ostrých slov, a pro případy, kdy to nezabere, s sebou začala nosit kapesní nůž. Zkouší si přidržet žár minulé vzpomínky, když ale uslyší dívčin stísněný šepot, rázem má oči dokořán. „Řekněte jim, že jsme přišly spolu, prosím.“ „Cože?“ zamrká Sigrid. „Prosím, Frau Schröder. Řekněte jim, že jsme přišly spolu. Že jsme tady obě od začátku promítání.“ Je to děvče pracující na roční výpomoc u paní Granzingerové. Jak jen se jmenuje? Hubené stvoření s dlouhými končetinami, s oválným obličejem a jako saze černými vlasy pod vlněným baretem. V očích má tak zjevné napětí, že z nich odlétají jiskry. Sigrid se chystá promluvit, něco jí v tom ale zabrání. Možná je to pohled na dva muže obcházející podkovu sálu pod nimi s ručními svítilnami, které rozkrajují tmu uličky mezi sedadly. Několik diváků zaprotestuje, když jim kužel světla dopadne na tvář, dokud muži nekřiknou: „Sicherheitspolizei! Rozsviťte!“ S tím, jak se světla rozsvěcí a film se s cukáním zastavuje, nese se sálem nesouhlasné bručení, to ale rychle ustane, jakmile muži začnou kontrolovat doklady. Dveře na balkon se otevírají a vstupuje postava. Uvnitř Reichu chodí příslušníci bezpečnostní policie v civilu. V tomto případě je to dlouhý nepromokavý khaki plášť a klobouk s ohnutou krempou. Muž bez okolků probouzí spícího uvaděče, stařec se škrábe na nohy a drmolí: „Ano, Herr Kriminal-Kommissar“, a „Ne, Herr Kriminal-Kommissar“. Muž ho mávnutím ruky propouští a prohlíží doklady mladé Fräulein, která se ještě před chvílí mazlila se svým mládencem, holobradým pucflekem od luftwaffe. „O co tady jde?“ dožaduje se vysvětlení mladík ve snaze projevit vojenskou statečnost, policista ho ale zcela ignoruje a hoch je s odvahou brzy v koncích. Pohled dolů, pohled nahoru a komisař míří přímo k řadě, kde jsou usazené Sigrid a to děvče. Sigrid cítí, jak jí dívka chňape po ruce, ale uhne. „Vezmi si tohle,“ zašeptá a strká jí kontrolní útržek své vstupenky. „Rychle. Schovej ho do kapsy.“ Geheime Staatspolizei. Nápis je vyražený na malém hliníkovém odznaku visícím na řetízku. Stejný nosí všichni agenti gestapa. Muž ho nechá viset na prstech dost dlouho, aby patřičně zapůsobil, potom si ho překlopí zpátky do dlaně. Má ostře řezanou bradu a není nehezký, ve tváři se mu ale usadila jakási živočišná únava. Jeho oči prozrazují nespavost, jako by je nedokázal zavřít. „Doklady,“ oslovuje nejdřív dívku. Děvče beze slova vyloví z kabelky průkaz a podává mu ho. Muž si ho letmo prohlédne. Nechává si ho. „Doklady,“ obrací se na Sigrid a natahuje k ní dlaň. Sigrid s polknutím otevírá kabelku. Jednou, když jela tramvají po Friedrichstrasse, chtěl její doklady vidět nějaký horlivý seržant od policie a jí trvalo tři minuty, než průkaz našla. Byly to nejdelší tři minuty jejího života. Tentokrát to ale není žádný problém. Stránky jejího průkazu už mají častým užíváním zohýbané rohy. Když ho teď policistovi podává, dá si záležet, aby prsty zlehka zavadila o jeho ruku. Jen náznak doteku, který ovšem stačí přivolat mužův letmý pohled, než se zadívá na její fotografii přicvaknutou k šedým deskám průkazu. „Frau Schröder.“ „Ano,“ potvrdí Sigrid. „Znáte tuto mladou ženu?“ ptá se a kývnutím hlavy ukáže na děvče vmáčknuté do vedlejšího sedadla. Zaváhala s odpovědí? Jakoby ta slova slyšela dřív, než si uvědomí, že je říká. „Ano. Slouží svůj povinný rok u sousedky jedno patro pode mnou.“ „Povinný rok?“ „Nepochybně jste zpraven o tom, Herr Kommissar, co se dnes od mladých žádá. Našla si práci jako pomocnice v domácnosti, pečuje o děti šestinásobné matky. Držitelky mateřského kříže.“ „Skutečně? Jak chvályhodné,“ odpoví muž mechanicky. „A předpokládám, že tady spolu sedíte od začátku filmu?“ „Ano,“ odpoví Sigrid jednoduše.   David R. Gillham studoval scenáristiku na Jihokalifornské univerzitě, po přestěhování do New Yorku začal pracovat v nakladatelství. Šest let zasvětil výzkumu osudů Anne Frankové a její rodiny. Více na http://davidrgillham.com/   Nakladatelství JOTA, 2020, pevná vazba s přebalem, 400 stran, originální název: City of Women, přeložila: Helena Hartlová

Čas načtení: 2020-07-26 17:41:02

Erben. Poznámky ke knize Otomar Dvořák Vřeteno osudu

Název knihy je pochopitelný, jen bych rád věděl, kolik lidí ví, co to takové vřeteno je a jak vypadá. Díky muzeím snad někdo odliší to vřeteno kolovratu od vřeten jiných. I jinak jsou básnické obrazy v knize rozmístěny pečlivě, a ladí s dobou knihy, vybavuju si věčně bijící srdce hluboko pod zemí, stačí přitisknout dlaň a ucítíme ho… Co když je to naše srdce? – Četl jsem před časem Dvořákovu knihu o Janu Nerudovi a překvapilo mě, jak se autorovi podařilo odlišit atmosféru obou knih! Vyjádřit změnu doby. – Erben ještě zažil pozůstatky krutostí a mučení, šibenic, mučících oslů a jiných hnusných věcí… Musel s nimi být obeznámen. To všechno do jeho Kytice prosakuje a jen poezie to umí zmírnit. (Nevím, jestli Kytici ještě vezmu do ruky) – Co všechno si lidi pouští do hlavy – když se pocit člověka slušného, který není hrdina, začne zamotávat, to musí být černota. Peklo, pojem hříchu, výčitky. A ještě zemřelý bratříček – dvojče! Bílé ticho sněhu je Erbenovi tichem smrti. Já pamatuji a mám v sobě zimy veselé! Zimy, kde na sníh svítí slunce. Tohle je velký rozdíl mezi dobou Karla Jaromíra Erbena a dobou dnešní – my se snažíme říkat svým dětem, že jsou báječné, jedinečné, milované! Žijeme krásný život a snažíme se radost z něj předávat i druhým. Většina má co k snědku a střechu nad hlavou. Chceme být slušní a dobří sami ze sebe, zevnitř, protože je to dobré… Každá doba ovšem má svoje vlastní přechody. I dnes si mnozí myslí, že musejí padat na kolena a prosit za odpuštění „hříchů“ a přitom už v roce 1926 u nás vyšla osvícená kniha pana O. S. Mardena o síle správného myšlení… – Slova ze strany 325: Čím jsem starší, tím víc váhám nad vinou a trestem. Ale příběhy z Kytice jsou tím vším prosáklé, od Pokladu, přes Záhořovo lože, trest je mnohdy stejně neúměrně krutý jako v pohádkách bří Grimmů. Jako by si křesťanství ještě nezvyklo na Nový zákon. A přece v sobě Erben nezapře pohana: Stovky světel (svíček) vzplanou, aby přivolaly zpátky z temnot nové slunce! – Strana 356: Jen na díle záleží, které přetrvá – no, někdo tomu pořád věří, já už ne. – Asi největší přínos Vřetena osudu je (alespoň pro mě) oživení těch časů, doby. Jaké bylo obecné povědomí? Znovu si to můžu zkusit představovat…Vlastenectví… Někteří mysleli, že je třeba vzkřísit češtinu – křísili bychom ji dnes? Kolik lidí tehdy bylo bilingvní? Jaký podíl měl císař na vztazích Čechů s Němci? Začínalo české divadlo, noviny. A vrací se spousta reálií… Ostatně, nebude dlouho trvat a H. G. Schauer vznese Naše dvě otázky – převyprávěno – ptá se, zda to vzkříšení češtiny – z hlediska okolního světa – vůbec stálo za to. Jistě, neměli bychom třeba Máchův Máj, ale kdo z ciziny si ho přečte a ocení? V knize pochopitelně kromě jiných slavných postav najdeme například Havlíčka, je tu dostatečně zmíněna jeho cesta do Ruska. Když se z ní vrátil, zavrhl naivitu panslavismu a snažil se národ vyléčit z jakéhokoliv tulení k medvědům či dubiskům… (vzpomeňme Křest sv. Vladimíra) a ještě se mi chce jedna věta z Vřetena citovat: Čím víc byl Havlíček zahlcen hořkostí, tím byl vtipnější. (Líbila se mi kniha Jiřího Moravy C. K. disident Karel Havlíček, která u nás po sameťáku vyšla. To C a K znamená císařsko – královský, bylo mi řečeno kdysi…) Na Boženu Němcovou se názory různily a různí. Nebudu psát, že přerostla svou dobu, ona byla prostě svoje. Každý máme tu svou BN, Erben, Dvořák i já. (Za okupace (Němci) byla našimi básníky svatořečena a postavena na piedestal, až se stala nudnou, BN a nuda!) A díky nakladatelství Lidové noviny, které vydalo její obsáhlou korespondenci, si můžete tu ženu představit i vy. Taky díky jejím knížkám… A váš názor na ni se s věkem může měnit. Jako se to stalo mně. Hanka Václav a jeho „objevené“ rukopisy…Kolik odvahy bylo třeba, aby někdo ta díla označil za plagiát! A ustál to… A co Sabina Karel a národní soud nad ním… Kdo si chce udělat hlubší a přesnější obrázek, lze snad ještě koupit výbornou knihu o něm z pera pana Charypara. Ano, Sabina byl odsouzen k smrti a zcela jistě nevěděl, že on i ostatní dostanou milost! Nic nechci omlouvat, ani udavače, jen si tak říkám – koho by to nezlomilo? – My, kdo jsme se na gymnáziu učili literaturu z Balajkovy knihy, pamatujeme na stránkách o Erbenovi jeden podnadpis: Erbenův nadosobní řád. A právě tohle je pro mě silné téma a možná i původní důvod, proč jsem knihu pana Dvořáka uvítal a přečetl. Zajímalo mě, jak se s tímhle vyrovnal. Nemám rád nadosobní řády, u každého se ihned ptám, kdopak ho vymyslel, kdo jaký pořádek prosazuje, komu je dobrý a proč ho všichni tak bez odmluvy poslouchají. Autor Vřetena osudu čtenáři nechává dost místa k vlastnímu přemýšlení, a i když jsou názory autora zřejmé, necpou se do prvního plánu. A mám chuť po přečtení otevřít znovu i jiné knihy a nerozumím tomu, že za časů mých studentských let bylo právě „obrození“ nejméně oblíbenou probíranou látkou. A ještě jedna věc se mi zdá v životopisech a literatuře o Erbenovi divná – poměrně málo zmínek o „teplu mladé roby“. Měl ten pán štěstí už na první manželku, dle svědectví hezkou a příjemnou, o sedm let mladší. A co teprve druhá, Žofie, 25 let rozdíl věku! Opravdu byla její nejdůležitější funkcí hospodyně a vychovatelka? Nedostal K. J. E krásné a lehké spočinutí už za života? Nejsou k jeho pochopení důležité fotografie jeho žen (a dětí)? – Kytice je bezesporu věčné básnické dílo. Vyhověla by dokonce i úvaze J. L. Borgese o tom, že poezie nutně potřebuje, aby se do ní vrátil děj, drama. Ani nevím, do kolika jazyků byla přeložena – pokud vůbec. Ne, drama v ní nechybí. A žije! Kytice žije. Vezměte si třeba stejnojmenný film režiséra Brabce! V Suchého (a Havlíkově) Kytici, kterou dělal Semafor, se například v Polednici šťastně sešel komik intelektuál s komikem živelným a podařilo se jim předat divákům úžasný pocit srandy. A ten byl tehdy, kolem roku 1975 potřeba skoro zoufale! Záznam vydal Supraphon na deskách. Srandu si z Kytice dokázal dělat i Rada – Žák v první půli dvacátého století. Jaroslava Adamová z Kytice recitovala na CD poměrně nedávno. Mám doma. Jen pro silné povahy. Báseň Vrba cituji ve své knize Tajemství dřeva. {loadmodule mod_tags_similar,Související} A u dobrých knihkupců je k mání kniha Vřeteno osudu. Napsal, vyprávěl, Otomar Dvořák.

Čas načtení: 2020-01-24 12:14:35

Problémy a pozitiva České televize a Českého rozhlasu

I přes jejich kritiku jsou nezávislá veřejnoprávní média pro společnost demokratického státu a jeho informační politiku nezastupitelná. Projevilo se to před časem i při projednávání výročních zpráv o činnosti a hospodaření České televize za poslední tři roky v Poslanecké sněmovně. V případě neschválení hrozilo, že poslanci mohou odvolat Radu ČT a generálního ředitele ČT. To někteří poslanci včetně většiny sociálních demokratů v konfrontaci s aktivitami prezidenta a jiných poslanců zrušit rozhlasové a televizní poplatky považuje za pokus o ovládnutí televize. Sociálně demokratický poslanec Roman Skalák to považuje za „osvědčený pokus o přeměnu nezávislé veřejnoprávní televize být hlásnou troubu právě vládnoucí garnitury“. Tedy koho jiného než právě také sociální demokracie? Nebo se už ČSSD nepovažuje za součást koalice, její role přerostla ve vyhraněně rebelskou? Za veřejnoprávní média jsou obecně považovány hromadné sdělovací prostředky hrazené z veřejných financí a řídící se právně definovanými povinnosti, aby byly využívány ve prospěch demokratické společnosti, ne pro parciální zájmy, zejména politické. To předpokládá, že tato média budou nezávislá, ale zároveň odpovědná za to, že budou objektivně sloužit celé společnosti. Není sporu o tom, že ČT má vynikající program ČTart a ČTsport i pořady pro děti; nejčastěji je kritizována jen vlastní umělecká tvorba, že je neúměrně závislá na dílech vytvořených za minulého režimu. Podobně je možné hodnotit vysílání Českého rozhlasu.  Co se ale na sociálních sítích stává objektem kritiky, jsou publicistické pořady veřejnoprávních médií. Kritizováno je zejména to, že někteří moderátoři dávají až příliš najevo svou politickou orientaci a podle toho si vybírají i účastníky svých pořadů. Není přece znakem nezávislosti, když divák, posluchač či čtenář předem pozná, jak se moderátor či redaktor bude k pozvanému a zpovídanému chovat, tedy vstřícně až servilně, objektivně a neutrálně, nebo kriticky až útočně, jak se často stává premiérovi Andrejovi Babišovi, takže lze obdivovat jeho shovívavost, což si řada politiků už často nenechává líbit. I zastánci veřejnoprávních médií přiznávají, že mají nedostatky. Lidé na sociálních sítích, kteří sledují zpravodajství i na soukromých médiích, vytýkají těm veřejnoprávním výběr, přesnost, úplnost a opožděnost informací. Někdy až příliš technických závad. Samostatným problémem je sdělnost informací. Veřejnoprávní média by měla být příkladem využívání českého jazyka. K tomu mají daleko, zvláště až přebytečným zneužívání anglicismů a angličtinou poznamenaných vazeb, nedodržováním shody podstatného a přídavného jména a málo redaktorů už ví, že máme dokonavá a nedokonavá slovesa. A když už je často řeč o televizních a rozhlasových poplatcích, měly logiku, když neexistovala soukromá média. Nic by se nestalo, kdy veřejnoprávní média financoval stát. Stejně by to bylo z daní občanů, A ušetřilo by se na jejich spravování. Autor je sociolog. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-12 09:55:56

Herní sluchátka Patriot Viper V380 (RECENZE)

Společnost Patriot je známá hlavně pro své high-endové produkty v oblasti paměti. V dnešní době je však pro mnohé z nás atraktivní, pokud nějaká společnost překročí svůj stín a začne vkládat finance na vývoj něčeho mimo konvenční produktové řady společnosti. Přesně to se děje v posledních letech u Patriotů. Nabídka přerostla hluboko do herní divize trhu a jejich vývoj herní řady Viper Gaming pokračuje v zajišťování výborných periferií a příslušenství. Díky velmi rozumným cenám jsou produkty o něco konkurenceschopnější, což ocení nejeden z nás. Výjimkou nejsou ani sluchátka Viper Gaming V380, které přišly na trh s množstvím prémiových funkcí za The post Herní sluchátka Patriot Viper V380 (RECENZE) first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2024-02-20 00:00:00

Rusko 2034. To nejzajímavější přijde po odchodu Putina, píše ruský expert

Agrese proti Ukrajině přerostla v nekonečnou válku, Rusko se definitivně rozešlo s Evropou a obrátilo se na východ. Jak bude vypadat za deset let? „Rychlý návrat Ruska k demokracii a zdravému rozumu si lze jen těžko představit,“ píše ve své prognóze pro iDNES Premium opoziční publicista Alexandr Morozov.

Čas načtení: 2024-02-21 08:00:01

Pecháčková ze ZOO sbalila kolegu. Ten se kvůli ní vzdal starého života a musel se stěhovat

Dlouho se spekulovalo o tom, proč nemá tahle krásná a talentovaná mladá dáma štěstí na muže. Spekulovalo se přitom hned o několika z nich. Nejdřív jí měl učarovat při nástupu do ZOO sympaťák David Gránský, jenže ten se v poslední době soustředí primárně na rodinu, a tak nemá na nějaké pletky ani pomyšlení.  Krásná Sabina Laurinová v slzách. Zase je v tom chlap, to už je snad prokletí Číst více Diváci jásají, přesně tohle si přáli Na přetřes pak přišel například Tomáš Klus, nebo dokonce Robert Urban. Jak se ale říká, pod svícnem je největší tma. Jiskra přeskočila až mezi Michaelou Pecháčkovou a Šimonem Bilinou, kteří hrají v seriálu pár. Je tak možné, že intimní scény je sblížily natolik, že jejich láska přerostla ve skutečné pouto. To je pro skalní diváky seriálu ZOO pochopitelně splněný sen. Co jiného by si mohli přát, než aby se jejich oblíbené postavy zamilovaly i ve skutečném životě? Pecháčkové s Bilinou to neskutečně sluší a je jasné, že se k sobě perfektně hodí. Bývalá Šimonova přítelkyně přiznala přitom až loni v srpnu, že už netvoří pár. Do té doby platili za perfektní dvojici, která se na veřejnosti dohromady sice ukazovala střídmě, o to však silnější byla. Z jejich okolí se dokonce nesly zvěsti, že Bilina vybírá prstýnek a brzy před Hankou poklekne. Na tom by u něj nebylo nic zvláštního, je velmi rodinně založený a jeho nejlepším kamarádem je Tomáš Klus, který pro své tři děti dýchá. Možná, že se Bilina toužil stát také brzy otcem. Nebo se od Kluse naučil přece jen něco jiného? Gránský ze ZOO býval divoch. Vztah s manželkou nebral vážně Číst více Byla na začátku nevěra? Ačkoliv je totiž Tomáš Klus idolem mnoha dívek a žen, není to tak dávno, co přiznal, že všechny své partnerky včetně manželky podvedl. Snad právě tehdy se ukázalo, že má vedle sebe dokonalý poklad, protože Tamara ani nemrkla a stála za svým mužem jako pevná skála. Že by Šimona napadlo také prozkoumat i jiná srdce? To by znamenalo, že se kvůli Michaele rozhodl riskovat vše, opustil svůj starý vztah s Hankou a ještě se musel stěhovat – v době jejich největší lásky spolu totiž bydleli. O svém soukromí mluví velmi málo, a tak těžko říct, co za rozchodem s Hankou tehdy opravdu stálo. Navíc se zdá, že jsou stále velmi dobří přátelé, a tak šlo zřejmě o poklidný konec, na kterém se dohodli oba. Vzhledem k přiznání Pecháčkové, že co se škádlivá, to se rádo mívá, si však mnozí domyslí, co mohlo být příčinou. Už tehdy se totiž šuškalo, že je i před kamerou evidentní, že tihle dva nejsou jen přátelé. Jisté je však jedno – zatímco Bilina mlčí jako hrob, Pecháčková nikdy nevypadala šťastnější a zdá se, že se chce s fešákem po svém boku pořádně pochlubit. Uvidíme, zda jejich věkový rozdíl nebude nakonec překážkou. Někdy i osm let může udělat své! Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Bilina s Pecháčkovou zase spolu? Laškování, dojemné pohledy, ale i velká faleš.

Čas načtení: 2024-02-21 16:04:34

Index Dow Jones přivítá Amazon! Co to pro akcie firmy znamená?

Revize indexu Dow Jones vyřadila maloobchodníka v problémech a místo něj přivítá firmu, která svůj maloobchodní původ přerostla. Článek Index Dow Jones přivítá Amazon! Co to pro akcie firmy znamená? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-03-15 11:30:36

Ornella Koktová se po návratu ze Survivoru rozpovídala o vztahu s maminkou Monikou Binias

Jablko spadlo daleko od stromu. Tak by se dal parafrázovat vztah Ornelly Koktové a její maminky Moniky Binias. Ty dvě spolu už drahnou dobu nemluví. Respektive dříve si vyměňovaly ostrá slova přes média, aby i toto skončilo. Prý proběhly nějaké pokusy o usmíření, ale zacelil dávné křivdy nedokázaly. A tak Ornella Koktová nemá mámu a její děti zase babičku. Zdá se, že Ornella přerostla svoji rodinu jak inteligencí, tak schopností sebereflexe. O aktuální situaci mezi těmito dvěma ženami se mladší z nich rozpovídala pro web extra.cz.

Čas načtení: 2024-03-15 12:46:06

Prodavačka se tahala se zlodějkou o lup v Brně pod okny policejní stanice

V divokou tahanici přerostla výprava sedmatřicetileté ženy prahnoucí po parfémech, ovšem uzmutých bez placení. Na lup se vydala do centra Brna do jednoho z obchodů na náměstí Svobody.

Čas načtení: 2024-03-26 09:13:00

Gorenje přináší už 74 let jednodušší život!

Praha 26. března 2024 (PROTEXT) - Jednodušší, příjemnější a méně komplikovaný život s každým výrobkem Gorenje. S touto jasnou vizí se v roce 1950 značka a firma zrodila – tehdy jako malá dílna v idylické vesnici Gorenje ve Slovinsku. Během sedmi desetiletí přerostla v renomovanou značku, která si našla cestu do domovů v bezmála stovce zemí celého světa.Dnes je Gorenje jedním z největších mezinárodních výrobců malých i velkých domácích spotřebičů s výjimečným designem a skvělými funkcemi, s nimiž je každodenní život příjemnější a méně komplikovaný.Duben bude měsícem splněných přáníGorenje slaví narozeniny 5. dubna. Narozeninová oslava však nebude trvat jen jeden jediný den. Na celý duben je připravená řada lákavých nabídek, s nimiž bude život jednodušší a každodenní úkoly, které život přináší, méně komplikované. Vlastně se tak mnohým splní dvě přání najednou – pořídí si skvělé spotřebiče výhodněji a naplní se i často opakované rčení, které možná doma slýcháte i vy: ono SE TO udělá. Protože někdo jiný se postará.Vybrané spotřebiče bude možné pořídit až s 50% slevou – stačí sledovat nabídky na webu společnosti a nakoupit přes e-shop cz.gorenje.com. A protože oslavy by měly být bezproblémové, nákupy malých domácích spotřebičů přes e-shop společnosti budou s dopravou zdarma.Narozeninová oslava s exkluzivními nabídkami půjde ještě dál – každý, kdo v narozeninovém měsíci nakoupí přes e-shop Gorenje, postoupí do slosování o dvojici lístků na zápas Česko-Portugalsko na ME ve fotbale EURO 2024. Jeden šťastlivec i s doprovodem tak bude moct vyrazit fandit na zápas, který se bude hrát v Lipsku 18.6.2024. I to zcela určitě dodá narozeninové oslavě tu správnou jiskru.Gorenje znamená víc než spotřebiče: je součástí rodinyAť už je řeč o vestavných troubách OptiBake, myčkách UltraClean, chladničkách GardenFresh, nebo pračkách a sušičkách WaveActive, všechny mají jedno společné: inovativní technologie a skvěle vyladěné funkce, které zjednodušují každodenní rutinu. Proto se stávají spíš než spotřebiči spolehlivými členy rodiny, s nimiž SE TO udělá, ať už jde o jakýkoliv úkol.Ohlédnutí zpět, pohled do budoucnosti i radost z EHF EURO 2024Oslava narozenin není jen příležitostí se ohlédnout zpět na historii a dědictví značky, ale je to hlavně okamžik, kdy je potřeba hledět dopředu. Tím, co propojuje domovy napříč zeměmi, jsou i významné sportovní události. V letošním sportovním super roce je to nedávné ME v házené mužů EHF EURO 2024 a blížící se ME v házené žen Women’s EHF EURO 2024 – Gorenje je oficiálním partnerem obou vrcholných šampionátů. Kromě toho již Gorenje oznámilo podporu ME v házené žen i mužů v roce 2026. Sport podporuje Gorenje i lokálně – v ČR je například partnerem prestižního a dlouhodobě úspěšného házenkářského klubu DHC Slavia.S jasnou vizí budoucnostiGorenje ví, že budoucnost patří inovacím, které se snadno a intuitivně používají, skvělému designu a konektivitě. A také projektům a aktivitám, které přispívají k utváření lepšího světa. Proto bude i nadále nabízet inteligentní domácí spotřebiče, které se jako spolehliví pomocníci hladce začlení do jakékoliv domácnosti. Stejně tak se bude zaměřovat na smysluplné aktivity a společensky odpovědné projekty, které život usnadňují, a to na mezinárodní i tuzemské úrovni. Příkladem může být nedávné propojení s neziskovou organizací Nedoklubko a s neonatologickými odděleními v Čechách a na Moravě. Protože na jednoduchosti záleží.Více informací: cz.gorenje.com    

Čas načtení: 2024-04-01 18:00:01

Toflův gang: když policistům nestačil jejich plat, vrátily se praktiky z devadesátek

Drsné devadesátky byly už deset let ty tam a české podsvětí již nepoužívalo brutální metody nátlaku, nájemné vraždy sice zůstaly, bylo jich však minimum. Případ z Brna byl proto výjimečný, vykazoval všechny „symptomy“ nájemné vraždy, také střelbu ze samopalu policisté už dlouho neřešili.  Kolínský gang dopadl až ostravský kriminalista Valerián. Hlavní kat bandy chce ven z vězení Číst více Policista, který sešel na scestí  Detektivové dojeli na místo činu. Čekalo je zde nabourané, prostřílené auto s mrtvým řidičem. Měl průstřel břicha, který se mu stal osudným, bylo na něj vystřeleno dohromady 11 ran. Další udivení detektivům naskytla totožnost zastřeleného muže. Byl to jejich kolega z odboru hospodářské kriminality, který však od policie odešel a věnoval se dále podnikání.   Nejtěžší pro kriminalisty bylo oznámit celou věc rodině, manželka se zavražděným policistou mluvila přes telefon ještě před 10 minutami. Právě od ní dostali vyšetřovatelé první indicii, kdo mohl stát za předem připravenou střelbou. Její manžel a bývalý kriminalista Tofl jí jednou před odchodem z domu řekl, že pokud se mu něco stane, může za to Petr Bezděkovský.   Za vším hledej peníze  Při vyšetřování vraždy se dělá důkladné šetření kolem všech možných zainteresovaných osob. Policisté mohli vyloučit rodinné členy, daleko více je začala zajímat podnikatelská činnost zavražděného Tofla. Právě tady se jeho jméno propojilo se jménem Bezděkovský. Celý proces objasňování trval dlouhé dva roky, kriminalisté se totiž dostali na stopu skupině, která pomocí policejních kontaktů vydírala podnikatele.   Fungovala na principu falešných trestných stíhání, která na podnikatele zkorumpovaný policista ušil. Za úplatu poté nabízel, že stíhání ukončí a vše vyřeší. Krom toho měl skoro každý v této skupině ještě nějaký další vlastní ilegální kšeft.   Brněnský gangster jak z filmu  Výraznou figurou této skupiny byl právě Petr Bezděkovský, který podnikal v mnoha odvětvích. Například skrytě ovládal masokombinát Filex v Uherském Hradišti. Celý komplex jednoho dne záhadně lehl popelem. Policisté se už tehdy domnívali, že jde o pojistný podvod a prsty v něm má právě Bezděkovský.  Měl pověst surového a nekompromisního člověka. Jiný podnikatel, který si přes realitku koupil jeho dům, se stal terčem vydírání, protože nechtěl s Bezděkovským rozjet byznys. Bezděkovský si myslel, že když si dotyčný koupil přes zprostředkovatele jeho nemovitost, jsou teď obchodní partneři, tohle byl styl jeho uvažování. Když podnikatel odmítal setkání s Bezděkovským, vystřelil mu na dům ze samopalu. Jedna kulka málem vletěla do dětského pokoje.  Poslední kapka  Předchozí řádky asi stačí čtenáři k pochopení, o jakého člověka se jednalo. Přes brutální praktiky měl obchodní talent a jednou uzavřel smlouvu s firmou Ebusy, kterou už měla v hledáčku policie. Vychytralí majitelé se obrátili na Bezděkovského, ten měl mít z celé pohledávky několik milionů. Zde měl právě nastat konflikt s Toflem, který si dělal nárok na část z těchto peněz. Rozepře mezi nimi přerostla poté v otevřenou nenávist, kdy měl Tofl dostávat esemeskami výhrůžky smrtí.   Ukradl půl miliardy a slehla se po něm zem. Poslední stopy Procházky vedou do jižní Ameriky Číst více Rozkrytí nájemné vraždy  Podnikatele Bezděkovského už měli policisté ve vazbě kvůli obvinění z podpálení masokombinátu. Na inkriminovanou dobu vraždy měl však přesvědčivé alibi, byl na oslavě a byl zachycen na několika kamerách. To vedlo vyšetřovatele k myšlence, že tím, kdo střílel v Brně, nebude Tofl. Dostali se k osobám Radka Sobotky a Tomáše Trkana, se kterým Bezděkovský seděl dříve ve vězení. Po chvíli zapírání přiznali střelbu, tvrdili však, že chtěli Tofla jen postrašit. To ovšem vyloučila rekonstrukce, mezitím byl vyslechnut i Bezděkovský.   Kriminalistka Leony Vejnárová se pro podcast Kriminálka svěřila, že čekala drsného sebevědomého gangstera. Před ní však na židli „usedla hromádka neštěstí a bázlivý člověk, který nebyl schopen dát dohromady jedinou větu. Všechno, co řekl, bylo ne, že nebude vypovídat.“ Nejspíš si plně uvědomoval bezvýchodnost celé situace. Později na cele spáchal sebevraždu a nemohl být tedy souzen.   Policisté odkryli rozsáhlý gang, který však nebyl tak pevně strukturovaný, neměl třeba jediného bosse, nazývat jej tedy „Toflův“ je lehce zavádějící. Jeho chapadla však sahala všude, tedy nejen přes zkorumpované policisty, ve skupině se našel i člověk z GIBS. Trkan a Sobotka dostali za nájemnou vraždu 19 let. Doufejme, že takto definitivně skončilo pokračování devadesátých let v současnosti. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Pravda o Ježíšovi se církvi líbit nemusí. Ale už nemá smysl to dále tajit

Čas načtení: 2024-04-17 12:04:00

Jako ze seriálu Okresní přebor: emoce na hřišti v Kožlí a napadení rozhodčího

Fotbalová vášeň přerostla v násilí a soudní tahanice. Události ze zápasu mezi SK Kožlí a TJ Dlouhá Ves, kde došlo k napadení rozhodčího, se nyní dostaly před soud. Obviněný fanoušek čelí trestu za výtržnictví a ublížení na zdraví, s verdiktem nesouhlasí a odvolal se.

Čas načtení: 2024-05-03 18:00:01

Když ve Zlíně vybuchovala auta a miliony se nosily v igelitkách: Takový byl příběh LTO

Podnikatel Miroslav Kovařík bydlel v jednom ze zlínských sídlišť a nikdy nedělal svým vzhledem dojem movitého člověka. Snad mohlo něco napovědět jeho BMW, ke kterému ten den přistoupil. Usedl na místo řidiče, ale než stačil zasunout klíč do zapalování, ozval se obrovský výbuch. Z těla Miroslava Kovaříka zbyla pouze ruka, ze které získali vyšetřovatelé DNA, aby potvrdili jeho identitu. Vše bylo o to hrůznější, když se zjistilo, že na místě byla také Kovaříkova malá dcerka, která právě kráčela vstříc tátově autu. Naštěstí zůstala bez zranění.   Mrázkův učitel Běla vládl pražskému podsvětí tvrdou rukou. Skončil tragicky Číst více Tušení spojitosti Další vražda se stala opět v květnu 1995, asi týden po vraždě Kovaříka. V Uherském Hradišti byl zastřelen ve svém domě František Blažíček. Obě tragédie spojovala jedna věc – oběti byly zapleteny do obchodu s lehkými topnými oleji. „To, co se stalo ve Zlíně, je klasickým příkladem organizovaného zločinu, jde o vyřizování účtů mezi podnikateli, jejichž obchody se pohybují na hraně, nebo jsou přímo kriminální,“ bylo prohlášení policie bezprostředně po vraždě Kovaříka.  Princip podvodu Rokem 1995 pro kriminalisty začala kauza, která nakonec přerostla do obludných rozměrů. Prvním případem byla vražda Lubomíra Holého, která se stala na začátku roku, nejvíc děsivé byly však právě výbuchy ve Zlíně. Kriminalista Karel Tichý založil speciální tým, který spolupracoval s celníky, a společně začali krůček po krůčku rozplétat masivní komplot, o kterém všichni věděli, ale svorně dělali, že neexistuje. Princip celého podvodu tkvěl v tom, že se jeden produkt nazýval dvěma jmény, stačilo zaměnit název lehký topný olej za naftu. Na LTO byla ze zákona nulová daň, obchodníci tak měli čistý nezdaněný zisk. Například zmíněný zavražděný Lubomír Holý si takto denně vydělal přes 20 milionů korun, a to byl prý jen „malou rybou“. Mnoho tehdejších podnikatelů s LTO bylo spojeno s družstvem Slušovice, které vedl František Čuba. Ti, kteří zde pracovali, měli pak v byznysu výrazný náskok. Pivo za tisícovku Kriminalistům se nedařilo objasnit výbuchy ve Zlíně ani vraždu Holého. A další přibývaly, mizeli podnikatelé i bílí koně. Někteří o sobě dali vědět a česká justice je dodatečně potrestala, jiní se stále schovávají, zbylí jsou nejspíš mrtví. Novinářka Jana Lorencová ve svém dokumentu Krvavé oleje napočítala 12 mrtvých. Jednou z nejhorších vražd byla likvidace bílého koně Marka Lehkého. Žil velmi bohémským životem, ověšoval se zlatem.   Koluje historka, jak pozval kamarády na bečku piva do hotelu. Číšník nosil z jednoho hotelu pivo do druhého (nejspíš mu v tom prvním nechutnalo). Za jeden půllitr inkasoval tisíc korun. Lehký se dostal do dluhů, posílal prázdné cisterny a bral za ně peníze. Jednou se stalo, že ho dokonce unesli. Jeho kamarád a zároveň tajná spojka a vymahač Jiří Večeř jej osvobodil. Byl to však nakonec on, kdo jej vylákal na schůzku, kde byl Lehký svázán do kozelce a na břehu řeky Moravy odpálen. Před smrtí musel prožívat hrozná muka. Kriminalista Miroslav Vlček, který tento případ vyšetřoval, se zmínil, že veškeré ochlupení na těle oběti bylo čistě bílé, přestože Lehký byl hnědovlasý.  Nečekaný korunní svědek Průlom v případu nastal, když se policii přihlásil právě Jiří Večeř. Ten se původně skrýval v zahraničí, vrátil se ale zpět do Čech, a jelikož měl strach o život, začal vypovídat. Stal se z něj korunní svědek v celé kauze. Večeř se přiznal k organizaci vražd Lubomíra Holého a Marka Lehkého, jako organizátory označil vlivné podnikatele Vratislava Kutala a Milana Šišmu, kteří měli firmy po celé republice. Oba se nakonec povedlo usvědčit, byl to však náročný proces například proto, že Kutal byl bývalý policista a znal postupy kriminalistů. Gangster zosnoval vraždu Jonákové, změnil si jméno a znovu se dal na dráhu zločinu Číst více Kdo stál v pozadí Do vězení se dostali všichni obvinění, zbývalo vyřešit další neobjasněná úmrtí. Křiklavá vražda pana Kovaříka a zastřelení pana Blažíčka se nepodařily nikdy objasnit a staly se pomníčkem, několikrát byl v této souvislosti obviněn právě Večeř, ale nakonec byl zproštěn viny. Nikdy se také nepodařilo odhalit pozadí celé kauzy, kdo skutečně za vším stál. Museli to být tehdy vrcholní politici, kteří se vše dozvěděli, ale celý podvod nechali běžet dalších šest let. Kriminalista Tichý řekl, že jej nejvíc zasáhlo, když tehdejší premiér Václav Klaus řekl, že nezná pojem špinavé peníze. Lze se domnívat, že celý koncept byl původně vymyšlen ruskou mafií, která si jej poprvé vyzkoušela v Maďarsku, kde bylo také zavražděno v souvislosti s LTO mnoho lidí a někteří se do teď pohřešují.      Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Dvojí život nevyléčitelně nemocného Pavla Kříže: V Kanadě bychom ho ani nepoznali

Čas načtení: 2024-05-11 10:00:00

Prachové bouře před 90 lety smetly z Velkých planin stamiliony tun půdy a spustily humanitární katastrofu

Před 90 lety zažily Spojené státy důsledky hospodaření řízeného neviditelnou rukou trhu. Nekontrolovaná zemědělská výroba způsobila na velkých planinách Středozápadu ekologickou katastrofu, která rychle přerostla v katastrofu ekonomickou a humanitární. Její příchod oznámila obří prachová bouře.

Čas načtení: 2024-06-09 20:40:00

Facka a zoufalství voličů, hodnotí německá média neúspěch vládních stran

Berlín - Nejistota a frustrace v Německu z politiky vlády sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze přerostla v zoufalství, z čehož těžily strany na pravém i levém okraji spektra. Tak hodnotí deník...

Čas načtení: 2024-06-09 20:40:00

Facka a zoufalství voličů, hodnotí německá média neúspěch vládních stran

Berlín - Nejistota a frustrace v Německu z politiky vlády sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze přerostla v zoufalství, z čehož těžily strany na pravém i levém okraji spektra. Tak hodnotí deník...

Čas načtení: 2024-06-16 19:26:04

WARNO – ne až tak studená válka

Francouzští vývojáři z Eugen Systems jsou na poli válečných RTS zkušenými harcovníky. Na výsluní je dostala série Wargame, nabízející pohled do alternativní studené války, která přerostla ve válku světovou. Článek WARNO – ne až tak studená válka se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-06-28 18:10:00

Policisté chtěli vybrat úl, královny vytáhly žihadla. Před 55 lety zažehla razie v newyorském gay baru vzpouru

V newyorském baru Stonewall Inn se 28. června 1969 postavili členové gay komunity na odpor policejní brutalitě. Akce přerostla v sérii velkých demonstrací a stala se okamžikem vzniku organizovaného hnutí za LGBT práva. Výročí Stonewall Riot dodnes připomíná každoroční pochod Gay Pride.