Aktuální Zprávy

Kdybyste měli psa, který by pokousal každého třetího člověka, jenž by k vám přišel, nechali byste si ho?

---=1=---

Čas načtení: 2024-02-08 07:07:38

Po přečtení nepijte. Proč je střízlivost jako malé černé?

Věříte, že alkohol v malém množství léčí? Jde o častý mýtus – a upřímně také o častou výmluvu všech, kteří si rádi připijí skleničkou vína, piva nebo něčeho ostřejšího. Pravdu však ukazují nejen výzkumy, ale bohužel i řada lidí s pochroumaným zdravím a rozpadlými vztahy. Co alkohol doopravdy přináší našemu životu? A proč Suchej únor prospěje i těm, kteří podle svých slov pijí alkohol jen příležitostně?

Čas načtení: 2024-08-12 06:00:00

Viktor Mravčík: Svět bez drog je jen chiméra

Mezinárodně uznávaný epidemiolog a expert na drogovou problematiku se dlouhodobě zasazuje o změnu represivního přístupu ke konopí i dalším ilegálním látkám či rostlinám. Po boku národního protidrogového koordinátora trpělivě vysvětluje odborné i laické veřejnosti, proč nedává smysl trestat lidi za pár kytek na zahrádce, a usilovně pracuje na chystané reformě protikonopných zákonů. Na jakých vědeckých základech stojí tvrzení, že konopí je mnohem méně nebezpečné než alkohol nebo tabák? Ukazatelů, podle kterých můžeme hodnotit různé psychoaktivní látky a jejich relativní škodlivost, je celá řada. Jsou to různé zdravotní a sociální dopady, ať už na úrovni jednotlivce nebo jeho okolí, komunity, případně celé společnosti. Legální produkty by měly být pro uživatele natolik atraktivní, aby byli motivováni k přechodu z nelegálního trhu na legální. Když hodnotíte škodlivost různých návykových látek v rámci komplexních analýz, tak pravidelně – alespoň v zemích našeho sociokulturního okruhu – vycházejí jako rizikové hlavně alkohol, heroin, metamfetamin nebo crack kokain. Ty se vždy umisťují v pomyslném žebříčku škodlivosti nejvýše. Konopí se v závislosti na analýze a kontextu umisťuje buď na úplném konci, nebo někde za středem. Odborníci proto tuto rostlinu, respektive THC hodnotí jako mnohem méně škodlivou látku, než jsou legální alkohol nebo tabák. Platí to ve všech kontextech užívání? Když se podíváte na hlavní ukazatele, které považujeme za důležité, kam patří například závislostní potenciál ... The post Viktor Mravčík: Svět bez drog je jen chiméra appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2025-02-22 11:00:14

Proč řidiči ujíždějí od nehod? Strach, alkohol, nebo šok? Denně jde o téměř 50 případů

Existuje mnoho důvodů, proč řidiči po dopravní nehodě z místa ujedou. U méně závažných nehod, jako je například střet se zaparkovaným vozidlem, může být motivem obava ze ztráty bonusu z pojištění odpovědnosti. U závažnějších nehod hrají roli i možné trestněprávní následky. Během loňského roku došlo na pozemních komunikacích v České republice k 17 964 dopravním nehodám, […]

Čas načtení: 2020-09-03 12:47:22

Jazykovědma: Kdo byl ve starém Řecku idiot?

Jak vznikly hašlerky? Proč se říká desetikoruně pětka? Co máte, když máte sakumpak, sakumprásk či sakumpikum? Kdo byl ve starém Řecku idiot? Co znamená, když je něco tuplované? Co je to fortel? Proč se dolaru říká babka? Co že jsou to techtle mechtle? To všechno se dozvíte na twitterovém účtu Jazykovědma, jehož srpnové posty přebíráme. Cokoliv chcete (3. 8.) Cokoliv, kdykoliv, ačkoliv…, anebo cokoli, kdykoli, ačkoli…? Jakkoli(v) chcete! Varianty zakončené na -koli a -koliv jsou obě spisovné a rovnocenné. Písmeno -v na konci tohoto typu slov je pozůstatek někdejší částice -věk (např. nikolivěk), která se dnes již nepoužívá. Člověk spořící si na spořicí účet (4. 8.) Jak na přídavná jména končící na -icí (spořicí) vs. -ící (spořící)? * Jde-li jen o nástroj, který je krátký na to, aby akci prováděl sám, je krátce -icí: spořicí účet, kojicí podprsenka. * Jde-li o osobu, je dlouze -ící: osoba spořící si na důchod, kojící žena. Hašler populárnější než Caruso (5. 8.) Víte, jak vznikly hašlerky? Původní receptura pochází z Německa, kde se tyto bonbony proti kašli a chrapotu prodávaly jako Caruso Hustenbonbons podle pěvce Enrica Carusa. Naše hašlerky se jmenují podle českého umělce Karla Hašlera, jenž byl u nás populárnější než Caruso. Půjč mi pětku (6. 8.) Proč se říká desetikoruně (ne)logicky pětka? Může za to rakousko-uherská peněžní reforma z roku 1892. V rámci ní se místo zlatek začalo platit korunami, a to v kurzu jedna zlatka za dvě koruny. Desetikoruna tudíž měla hodnotu pěti zlatek. Všechno bylo sakumprásk v balíku (7. 8) Co máte, když máte sakumpak, sakumprásk či sakumpikum? Všechno! Všechny tyto výrazy jsou odvozeny z německého pořekadla „mit Sack und Pack“, které doslova znamená „s pytlem a balíkem“. Přeneseně se pak používá ve smyslu „se vším všudy“ či „dohromady“. Co si počnout s infinitivem (10. 8) Jak na čárky se slovesem v infinitivu? * Zastupuje-li infinitiv celou vedlejší větu, musí se oddělit čárkou. Nevím, jak začít. * Zastupuje-li infinitiv jen jeden větný člen, čárka se nepíše. Začít je těžké. * Infinitiv s mít/být je bez čárky. Nemám jak začít. Idiotští nevoliči (11. 8) Kdo nevolí, ten je idiot. Doslova! V antickém Řecku se totiž výraz idiōtēs používal pro soukromou osobu, tedy takovou, která se neúčastní veřejného života. Ve významu slabomyslný člověk a jako urážka se slovo idiot začalo používat až následně, a to nejprve v angličtině. Ostrakizace začala v Aténách (12. 8.) Podívejme se na dějiny jednoho aktuálního sociologického termínu: ostrakizace. Ostrakizace značí vyloučení ze společnosti. Koncept pochází ze starověkých Athén, kde bylo možné nežádoucí občany vypudit do exilu hlasováním pomocí hliněných střepů (řecky ostraka). Jsi normální? Obuj si boty! (13. 8) Váháte mezi si a jsi? Nejjednodušší pomůcka: místo si/jsi dosaďte sobě (zájmeno) nebo nespisovné seš (sloveso být, časujeme s „j“ na začátku: já jsem, ty jsi, on je…). * Kde je seš, tam je jsi (Jsi normální? = seš). * Kde je sobě, tam je si (Obuj si boty! = sobě). Tuplovaný debl (14. 8.) Co znamená, když je něco tuplované? Že je to přesně dvojité! Proč právě dvojité? Protože tuplovaný, tuplem či tuplák se odvozují z německého doppelt (dvojitý), a to přes francouzské doble, z latinského duplus. Stejného původu je i debl (čtyřhra v tenise). Kečup bez rajčat (17. 8) Kečup podle původní receptury? S rajčaty neměl nic společného! Původ kečupu se vykládá dvěma způsoby: * Z čínského dialektového kētsiap, což je rybí omáčka. * Z indonéského ketjap, sójová omáčka. Kečup jako rajčatová omáčka vznikl počátkem 19. století v USA. Kdy dát čárku před „ani“ (18. 8.) Základní pravidlo pro čárku s „ani“: * Je-li ve větě jedno „ani“, čárku nepotřebuje. Nemám štěstí v lásce ani ve hře. * Jsou-li ve větě dvě „ani“ jako dvojitý spojovací výraz „ani – ani“, druhé „ani“ se musí oddělit čárkou. Nemám štěstí ani v lásce, ani ve hře. „I“ versus „ani“ (19. 8.) Kdy použít spojku i vs. ani? Je v tom rozdíl! * V kladných větách (tj. sloveso zde není v záporu) použijeme i: To platí i pro tebe. * V záporných větách (tj. se slovesem v záporu, typicky začínajícím na ne-) použijeme ani: Ani ty nejsi výjimka. (I ty nejsi výjimka.) Úskočný fortel (20. 8.) Co je to fortel? Záleží, kdy se ptáte! Dříve se fortel používal i ve smyslu lest či úskok, dnes už je živý pouze význam zručnost či obratnost. Fortel je obecný (tj. nespisovný) výraz pocházející z německého Vorteil (výhoda), kombinace vor (před) a Teil (část). Koupit něco za babku (21. 8.) Proč se dolaru říká babka? Anglicky je dolar neformálně buck. To vychází z buckskin (jelenice), protože kůží vysoké zvěře se dříve platilo. Česky buck překládáme jako babka, snad proto, že se tak nazývala drobná uherská mince (odtud rčení koupit za babku). Techtle mechtle ve starém Římě (24. 8.) Co že jsou to techtle mechtle? Obecně pletichy, specificky pletky, a to s ohledem na etymologii zejména pletky milostné. Toto spojení se k nám dostalo přes německé Techtelmechtel a původně pochází z latinského tēcum (s tebou) a mēcum (se mnou). Vzal ji na večeři a pak k sobě domů (25. 8.) Čárka před „a pak“, „a potom“ & „a také“? Standardně se nepíše. Typicky jde totiž jen o výčet událostí v čase, tzn. spojení slučovací. A v tom, jak víte, čárka před „a“ není. „Vzal ji na večeři a pak k sobě domů“ je totéž co „Vzal ji na večeři a k sobě domů“, bez čárky. Pozdvižení s rumem (26. 8) Odkud je rum? Z Barbadosu! Rum je příbuzný jednak s anglickým rumbullion (alkohol ze zkvašené cukrové třtiny), jednak s rumbustion (pozdvižení čili rumraj). Český rumraj nesouvisí s pitím, ale s rumištěm (skládkou), a to z německého Rummel (mela; haraburdí). Vražedné pikle (27. 8.) Proč se spřádání intrik říká kout pikle? Zřejmě podle malé bodné zbraně zvané pikel, která se dala snadno ukrýt, takže se hodila pro úkladnou vraždu. Kout pikle by tedy doslova označovalo výrobu zbraně pro zákeřný útok, přeneseně pak i plánování jiných zákeřností. Bombon si nikdy nedáte (28. 8.) Bonbon, nebo bombon? Pomůcka: Bon je francouzsky dobrý. Bonbon je dobrý, takže píšeme n. Bon ve významu dobrý najdeme také např. ve slovech bonmot (doslova dobré slovo), bonita (dobrá jakost) či bonton (dobré vychování). Bonbon není bomba, takže žádný bombon! A to jste s čárkou přehnali (31. 8.) Čárka před „a to“: * Čárka se píše, když je za „a to“ nevětné upřesnění (tj. nemá sloveso v určitém tvaru). Pojď domů, a to hned! * Čárka se nepíše, když je za „a to“ celá věta (má sloveso v určitém tvaru, tj. jiném než infinitiv). Neposlechl mě a to přehnal. Autorka je korektorka, překladatelka a copywriterka. Její profesní stránky najdete ZDE, twitterový účet Jazykovědma ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-25 14:07:54

Vojtěch Varyš: Na vrcholu zoufalství (ukázka z knihy)

Novinář Vojtěch Varyš proslul jako nekompromisní divadelní, kulturní i politický kritik. Ve svých textech si dovolil kritizovat takové kulturní fenomény, jako jsou Jiří Suchý či Zděnek Svěrák. Spoluzaložil Divadelní festival Kutná Hora. V pouhých 32 letech spáchal sebevraždu, román Na vrcholu zoufalství vychází posmrtně. Štěpán Lotrinský, všeobecně přezdívaný Alsas, obráží lokál za lokálem – ve Wartenbergově kolečku, Hranicích oligofrenie nebo U Polského Danzigu se setkává nejen s nejvěrnějším přítelem Schulzem, ale i dalšími figurkami z orloje známých, milenek, akademiků a fašistů. Alkohol v nejroztodivnějších kombinacích teče proudem, o práci se mluvit nesluší a stranou čilého střídání partnerů zůstává jenom „nejnudnější chlápek v okolí“. A přece Alsase vidíme stále častěji usedat ke starému sešitu a číst v něm, že dobrá nálada je pouhý klam a trik… Ukázka z knihy – Když se trochu konsolidoval, chtěl se Štěpán věnovat práci, ale osazenstvo kavárny, zjevně spřátelené se servírkou a probírající nejrůznější aspekty života na maloměstě, od odporných kulturních akcí přes strázně podnikání místní pekařky až po vlastní cestovatelské plány, mu nedovolovalo se soustředit. Jeho intenzivní chuť celou kavárnu vystřílet se začala stupňovat poté, co dorazil afektovaný student, údajně čerstvý navrátilec z Jižní Ameriky, kde byl na stáži na českém velvyslanectví (česká diplomatická služba, takový nonsens, pomyslel si Alsas, odporná předražená přezaměstnaná žumpa plná líných nedovzdělaných budižkničemů, kteří si jen potvrzují pocit vlastní bezvýznamnosti zvyšováním mezinárodní bezvýznamnosti vlastního státu). Student byl zjevně příbuzný oné postarší, rovněž poněkud afektované servírky (která, jak se ukázalo, byla rovněž jedinou majitelkou tohoto podniku). Lidé, kteří probírají rodinné problémy nebo místní společenské drby, jsou obvykle nesnesitelní, ale nad takovou debatou se občas lze alespoň pobavit, lidi, co se baví o vlastních odporných životech, lze jen litovat, pokud v sobě ovšem jeden udrží touhu je pozabíjet. A úplně nejhorší jsou hovory o kultuře. Alsas se za snoba nepokládal, nesnášel ale lidi, co z pouhýho navštěvování kulturních stánků dělali přednost nebo cosi ušlechtilýho, co mělo jejich podprůměrný a v bahnu nudy prožívaný životy snad pozvednout k nejistým výšinám, přičemž si neomylně vybírali jen takové věci, k nimž bylo možno slovo „kultura“ přiřadit zcela libovolně, třeba jako slovo „bůček“ nebo „smaženka“ (dal bych si smaženku, pomyslel si Alsas), a svým prožíváním „kultury“ jen potvrzovali vlastní nevkus, nekulturnost a absurdně nízkou inteligenci. Mezitím dorazil jakýsi seladon středního věku, který (zjevně pravidelně) s ženou za pultem flirtoval tím nejnechutnějším způsobem, o to víc a o to úporněji a o to hlasitěji se u toho oba chechtali, ano, už se ani neuchechtávali, ani nechichotali, ale docela bezostyšně se chechtali na plné kolo, ale byl to takový ten druh hlasitého smíchu, který jde na nervy nejen okolí, ale musí jít na nervy i jim samým, myslel si Alsas. Vrchol jeho pobytu v kavárničce přišel, když za mladíkem z Jižní Ameriky dorazili jeho rodiče a se servírkou-majitelkou se jali probírat různé druhy co nejkyselejší kávy v kombinaci s jejími úžasnými dorty a kremrolety vlastní výroby. To už bylo na Štěpána moc; sbalil se a odešel na turka do divadelního bufetu. Nakonec pochopil, že toho dne ho v tomhle městě už nic nečeká, natož život, a rozhodl se, že ani opít se by nemělo smysl. Po krátké schůzce na magistrátu, kvůli které to vlastně celé dnes podnikal, odřekl i návštěvu divadla (kterou beztak neměl v plánu uskutečnit, šlo o akt zoufalství při plánování, pomyslel si) a odešel rovnou do hotelu. Konverzace se stárnoucí účastnící zdejšího farmakologického kongresu nad whiskou měla sice něco do sebe, ale nakonec ji ještě před půlnocí nechal překvapenou a samotnou v lobby a šel spát. * * * Na „křest“ básnický sbírky Semerádový, navíc do tý tupý kavárny Altruista v Dobřichovicích, původně jít Alsas vážně nechtěl. Nesnášel akce tohohle typu, poplácávaní se po zádech, nyvý vzdychání a lidi posírající se vlastní důležitostí, laciný víno a dědky slintající nad vlastníma zásluhama z 60. let a dnešníma mladejma literátkama. Jedinej důvod, proč si teroristi nevybíraj ke svejm útokům tyhle akce, je to, že by pak nikdo netruchlil, to je lepší vystřílet vánoční trh, toho si aspoň všimne nějakej lokální bulvár, pomyslel si jako obvykle Alsas. Navíc, i když nebyl katolík (nicméně katolicismus ctil, na rozdíl od studenejch protestantskejch nesmyslů), připadlo mu křtít knihy jako rouhání. Ať tomu radši říkaj oslava nebo tak něco. A hlavně ať se tam z tý knihy nepředčítá. Nebyl nijak velkej čtenář poezie a poslední básník, kterýho uznával, byl Bertran de Born, o současný tvorbě si vůbec myslel svoje, ale věci, který znal od Semerádový, mu přišly dobrý. Spolu s jejíma lascivníma kecama, který, jak bylo vidno, myslela většinou vážně. Taky už měla ledacos za sebou a furt byla o něco mladší než on (Což se nejspíš nezmění, ne? doplnil ho kdysi Schulz a Alsas si na moment připadal jako ti oslizlí šedesátníci upíjející laciný víno na těchhle večírcích, na který, tedy na všechny vernisáže, divadelní premiéry a literární čtení, si Alsas vždycky záměrně bral vlastní pití). A kdyby nic, aspoň s sebou míval Schulz placatku. On ho vlastně na tuhle akci dotáh, a páč neměl čas a nemohli se ani předlít spolu, snažil se Štěpán vytáhnout Laurovou, ta taky neměla čas, Palkosku nemělo teď smysl nikam zvát, no a na Renatu neměl náladu. Ona na něj možná taky ne, svině. Dopíjel osaměle flašku v Hranicích oligofrenie a pomalu mířil na vlak do Dobřichovic, aby tam stih ještě zahřívací kolo vodek U Kunďáka. * * * Toho večera si Alsas zas otevřel Kalkatovy zápisky. Chce se žít, chce se žít, a víc než jen dost. Sebezáchovná schopnost organismu je neskutečná, takže když to přežije člověk dva dny a dvě noci, najednou se probudí s pocitem, že vlastně ještě nechce umřít. Bez jakéhokoli zdánlivého důvodu – věci, co ho doteď tížily, se najednou rozplynou, a sleduje svět mázdrou neurčitého poklidu. Existenciální tíseň je taky pryč. V dobré náladě, která přišla nečekaně a bezdůvodně, mu připadá, že stejně iracionálně přišla předtím i deprese, ale samozřejmě to tak není, ta je jediná racionální a zdůvodněná. Dobrá nálada je naopak pouhý klam a trik, jímž tělo bojuje proti mysli, přebírá záchranný program. Alsas dopil lahev bourbonu a šel si dát vanu. Do magneťáku vložil nahrávku se zvuky vysavače. * * * – Podívejte se, když chcete, mohu vás trochu proškolit, mladý muži. Tam, mávnul Burmester směrem k fakultě, vám stejně nic moc neřeknou, jak už jste zjistil, že. – Po staletí se vzdělanci věnovali studiu soukromě, sami, s pomocí učitelů, mentorů a literatury. To je jediná cesta v jakékoli době, odvětil poslušně černovlasý mladík. – To je pravda, pronesl s uspokojením Burmester a přisunul mu poslední dva ročníky svého ne-akademického žurnálu Prolegomena literární interperetace. Alsase to bavilo, ale na druhou stranu nevěděl, proč ho sem Burmester taky pozval. Mladej Nasiletti byl kluk jak cumel a bylo jasný, že vyhledává – tváří v tvář tuposti svých učitelů i spolužáků gymnaziálních i univerzitních, tváří v tvář tuposti svých rodičů a světa, který ho obklopoval – skutečné duchovní vůdce. Alsas měl tak trochu podezření, že Burmester chce, aby, zatímco on jej bude školit v literatuře, kritice a estetice, vzal Alsas do ruky mladíkovo vyučování v životní praxi. Na to absolutně neměl náladu. To ho radši předhodim Sidonisovi, beztak bude teplej jak kamna, pomyslel si Alsas. Na mládež začínal bejt alergickej a nemyslel si, že to je jenom věkem. Ostatně na starý alergickej bejt nepřestal, i když se jim začínal valem přibližovat. Mezitím už Burmester zahájil školení: – Takže, je potřeba si přečíst: Vlna za vlnou se valí od F. X. Svobody, Suplenta od Karla Klostermanna, Neznámého člověka od Milady Součkové, O revolucích, tajných společnostech a genetickém kódu od Jiřího Drašnara a Oblast stínu od Milana Exnera. Nasiletti si poslušně zapisoval. – V šedesátejch letech se v Čechách literatura nepsala, prohlásil Burmester a znalecky si vložil do úst okurčičku, a upřímně vzato, ani moc předtim nebo potom. Koneckonců, s českou literaturou nemá smysl moc ztrácet čas. Buďto se člověk zajímá o český témata a prostor, nebo o literaturu, zopakoval svůj klasický výrok. Nasiletti si chtěl trochu přisadit, tak dal k lepšímu známou anekdotu: – To měl přece tehdy Čapek-Chod tu autogramiádu, na kterou přišla nějaká holka s Krakatitem. A on jí povidá: Ale slečno, to jste si spletla, já jsem Čapek-Chod, tohle je Čapek-obchod. Alsas s Burmesterem se na sebe podívali a hlasitě se zasmáli. Alsas trochu hraně, chtěl mladíka spíš povzbudit a tenhle fór znal léta. Burmester upřímně, neboť Čapka nenáviděl a tenhle fór miloval. Někteří tvrdili, že ho sám vymyslel. – No, prohlásil Burmester a ukousnul další kus kuřecího stehna, jak vždycky říkám, když toho zmrda někdo zmíní: Doufám, že myslíte Čapka- -Choda, toho spisovatele. Nasiletti se zasmál, napůl servilně, napůl upřímně. Alsas začínal toho kluka mít rád. – Já vás s někym seznámim, povídá mu a už vytáčel Sidonisovo číslo. – Ale myslíš, že Chod nakonec tu studentku voprcal? vznesl do pléna dotaz Burmester. Bych se vsadil, že ani hovno. A objednal další rundu panáků. Banatovič by určitě ocenil, pomyslel si Štěpán, že hospoda U Lázní Bělohrad, v níž se zrovinka nacházeli, je v Čapkově ulici v Nuslích. Pojmenovaný pochopitelně po úplně jiným Čapkovi. Kdysi to provozovali dva chlápci, Lamr a Waltr, ale rozhádali se. Druhej tak odešel do vedlejší ulice Magistrů a otevřel tam lokál U Lázní Stoličný Bělehrad, kterýmu se samozřejmě mezi místníma říkalo U Székesfehérváru, i když nebyl každej schopnej to vyslovit. U Stoličnýho měli lepší perkelty a okurky, ale chlastalo se pořád líp u původního Bělohradu, říkal vždycky Schulz. Koneckonců, jídlo je přežitej koncept, pomyslel si Alsas. A pustil se do další lahve červenýho. Koukal, že mladík bude přece jenom potřebovat v některejch věcech školení. Tváře mu hořely a Burmester se zrovna pouštěl do svýho parádního čísla, přednášky Od čtvrté avantgardy k páté moderně, to celé na druhou. Snad ten Sidonis je aspoň už na cestě, říkal si Štěpán. Zastesklo se mu po Stašce. Neděle Alsas samozřejmě nesnášel. Odpornej den, kterej není předurčovanej jen tim, že jsou lidi zoufalý z nadcházejícího pondělí, ale je mrtvej sám od sebe, včetně účastníků. Podniky zavřený, ulice prázdný, město mrtvý, všechno v píči. Nejvíc nesnášel Alsas skutečnost, že se mu skoro vždycky podařilo domluvit na neděli nějakej sraz a pak se celej den trápil tím, že na něj bude muset jít. Vlastně domluvený věci nesnášel obecně, ale v tu neděli to bylo nějak tíživější. Lepší bylo se hned ráno vylejt, a pak byl klid. Nebo se dala neděle dobře prospat. Spánek obvykle pokládal za ztrátu času, zvlášť ve dne, ale v neděli šlo o to, jak přežít den a nezabít se. I když nechodil denně do práce, weekendy měl celkem rád. Nejradši ty, kdy nebylo potřeba nic dělat a člověk moh jen tak doma sledovat filmy nebo číst knížky, případně se poflakovat po nonstopech (protože normální podniky otvíraj o weekendu dost pozdě, pokud vůbec). Nebo se opít s nějakými cynickými kamarády. Mrtvolnost neděle podtrhovalo i počasí, které obvykle zrovna na tenhle den připadlo, a neblahý Štěpánův zvyk z nedostatku jiné činnosti vždy koncem týdne bilancovat, co všechno se za uběhlých sedm dní nepovedlo. – Neděle není depresivní, říkával Schulz, ty ji tak jenom pojímáš. Netěšíš se na ni, říkáš si, to bude zase depka, no a světe div se, pak to skutečně depka je, navíc si to celej den opakuješ, tak se do tý deprese propadáš hloubš a hloubš. Ale ať s tím dělal Alsas, co chtěl, dopadalo to vždycky stejně. Jedinou výjimkou byly dny, kdy se v sobotu tak kvalitně opil, že se probudil ještě ožralej, a stačil na to včas navázat. To mu pak došlo, že je neděle, až později, když už bylo skoro po ní. Dneska to nebyl ten případ a Štěpán se chtěl akorát tak zabít. Ani spát mu nešlo a venku bylo hnusně. Doma se však nedokázal udržet, musel ven. A do toho ta přiblblá Adéla. Nechtěl ji vidět, ale neměl sílu domluvenou schůzku odvolat. Navíc, s někým mluvit musel. * * * Vždycky, když Alsasovi nebylo dobře, otevřel si Kalkatovy zápisky. Důvodů, proč se nezabít, najdeme vždycky nakonec dost. I ty, co můžeme odmávnout jako zástupné, nás nakonec dovedou jen k tvrzení, že zabít se můžeme přece kdykoli, tak proč zrovna teď. Ostatně problém sebevraždy je v tom, že ji člověk nikdy nespáchá včas. A pak – ti lidé, kterým člověk způsobí ne trápení, ale různé praktické problémy. Nález těla, vyšetřování, vyklízení pozůstalosti, zařizování pohřbu atd. Problémy, co člověk nechá nevyřešený, nejen ty svoje. Firmy, spolky, rozjetý projekty, nesplněný úkoly. A pak – ta obava o pověst, ta je nejsměšnější. Aby si nikdo neříkal, že je to „kvůli tomu“. Nejlepší by bylo se zabít, když k tomu člověk nemá žádnej zjevnej důvod, žádný průšvihy, dluhy, nemoci. Jenomže i když tyhle věci člověka netrápěj a chce se zabít pro úplně jiný věci, nakonec vždycky vyvstanou a trubači a hasičmajstři je pak rozvíjej se závažným výrazem ve tváři, předstírajíce pochopení a porozumění. Zvláštní, pomyslel si Alsas. Kalkatu viděl v životě dohromady třikrát, z toho dvakrát to bylo magické, velkolepé setkání, na které jako by čekal celý předchozí život. Fascinace, propojení, zábava. Gute Laune. A ovšem – při jeho zálibě v tajnůstkářství a lži nebylo snadný ho prokouknout, zjistit víc. Tím spíš, že jak se viděli málo, napájely se jeho představy o Kalkatovi z bizarních historek, drbů, tajemných náznaků a všeho možnýho dalšího, protože Kalkata byl prostě pojem. Jasně, občas si napsali, ale taky to nebyla žádná obrozenecká korespondence. Přišlo to, co přijít muselo, a po Kalkatově smrti ho navštívila jakási známá a předala mu ten sešitek, s tím, že to bylo přání zesnulého. Alsas nevěděl proč a už se to ani nesnažil rozklíčovat. Byl to vzkaz? Byl to úkol? Nebo prostě jen věděl, že v něm má vnímavého čtenáře, jako v něm měl vnímavého posluchače? Štěpán si to nechal jako soukromé potěšení. Nebo duševní vzpruhu. Na vidině cesty do Brna uklidňovala Štěpána jediná věc: že ho doprovází přítel z nejvěrnějších, Banatovič. Když nastoupil do ještě stojícího vlaku, Banatovič už seděl v jídeláku nad vypitým panákem a napůl vypitým pivem. Ten fakt nezahálí, řekl si Alsas. – Nazdar, profesorskej. – Píčo, sedej, čets, co napsal ten čurák Marterer? – Ne, nečet, řekni mi, co napsal ten čurák? Marterer byl Banatovičovým oblíbeným tématem. – No ten zmrd měl hroznej vejšplecht v Kampani, kecy o tom, jak by se do rozhodování o veřejným prostoru měli zapojovat odborníci. Tím myslí sebe, poučil ho Banatovič. – Vždyť je to taky čurák prvního řádu. – Někdo by mu měl vyřídit, že může rozhodovat akorát o tom, kdy se půjde vysrat. Vrchní před ně postavil rovnou čtyři panáky hruškovice, už ví, jak na to, pomyslel si Alsas. Banatovič vypil první bez ptaní a bez přiťuknutí, Štěpán pokejvnul a taky si dal. Navalilo se mu. Nebylo to dobrý ráno. Rozhlídnul se. – Vendelíne, tady pojď, umravňovala mladá atraktivní matka, vizáž model caffè latte, k tomu krátký vlasy, svýho asi čtyřletýho potomka při průchodu uličkou. Zajímavý jméno, pomyslel si pro sebe Alsas a mrknul na Banatoviče, který se už cpal gulášovou polívkou. – Ale ona taky není marná, zahlásil Banatovič. Otočila se. To je zas trapas, pomyslel si Alsas. A usmála se. Banatovič nevnímal, ale Alsas její úsměv povzbudivě opětoval. – Tady ty čuramedáni mě dokážou po ránu vytočit, pronesl Banatovič a mával výtiskem Kampaně. Dodal: – Bělohradský, to je Bohdalová český filosofie, nechápu, že ho ještě taky tisknou. Ale to je pořád ještě dobrý, ten už aspoň nepředstírá vědeckou práci, už se nesnaží o akademickou kariéru, jenom slintá do novin. Na to jsou tady jiný, rozvášňoval se Banatovič. Mluvil už dost nahlas a mával kolem sebe rukama. Míval ve zvyku přivírat u monologů oči, navíc jeho ve vzduchu máchající ruce připomínaly loutku. Jen ty nitě byly imaginární. Pokračoval: – To jsou všechno tyhlety démanty, buďto studovali sice oficiálně, ale v šedesátejch letech, kde se místo filosofie setkávali s nějakou postmarxistickou sračkou, nebo se ani k tomu nedostali a předstírali práci v kotelnách a studium filosofie v bytových seminářích. Obojí předstíraný, obojí pseudočinnost místo činnosti, opakoval Banatovič. Předstíraný studium – domácí studium! – v bytových seminářích – ovšem předstíraný filosofie. A předstíraná práce. Což je jejich věc, kdyby se pak nedostali k veslu a nezačali roznášet svý bludy z kateder… Rozumíš, disidenti obvykle nebyli žádný hrdinové, to byli lidi, který byli líný makat. – Že ty nepíšeš politický komentáře do novin, to by byla paráda, řekl mu Alsas. – Ale vždyť já píšu, do Doby síly, do Světel budoucnosti, do Na hlubinu a Na stráž!e, do Rozhledů neofašismu… – Myslím něco normálního, co čtou lidi. Třeba tadyhle Kampaň. Nebo Varovný výstřel. – Neblbni, tam by mě nevzali, blokujou mě, já nesmim nikam na veřejnost. – Vždyť jsi univerzitní profesor. Utrhli by ti ruce, i kdybys jim místo článku podal toaleťák posranej sračkama, pokud by ty sračky byly tvoje vlastní. Lidi jsou tady nadšený expertama, odborníkama a vědcema, ať už jsou odborníci skuteční, nebo domnělí, opravdoví, nebo předstíraní, ať už jsou odborníci v čemkoli a vyjadřujou se k čemukoli. – Myslíš? No něco na tom je… – Vždyť se koukni na Marterera, jak je pilnej. A co má u fotky? Vždycky akorát „znalec odkazu Emy Destinové“, nebo „hudební historik“. – No ty vole to je fakt, ten by mě zajímal, odborník. Píše o zemědělství, ekologii, lidskejch právech a architektuře, a přitom jediný, co dokázal, je, že odchodil nějakou zkurvenou bolševickou muzikologii, kde ho akorát tak naučili klanět se Dvořákovi se Smetanou! Přes uličku naproti dosedla nová pasažérka, Alsas si ji se zájmem prohlížel. Mladá holka, neurčitej věk lehce přes dvacet, chytrej a trochu drzej pohled, krátká barevná sukně, top bez ramínek, sponka ve vlasech, modrý náušnice, vlastně byla celá v modrym, v ruce Kunderův Žert. Nohy nedbale oholený, prostě něco v ní bylo. Tu džínovou bundu bych překous, a koneckonců i toho Kunderu, pomyslel si Alsas. – Brno… – zkurvený! zahlásil Banatovič a krknul. Naproti sedící slovenský gentleman se zasmál a pokývnul na znamení sympatií. Přátelé vystoupili. – To bysme mohli potkat starýho Velebu, určitě bude sedět v Karibiku. – To je fakt, řekl Alsas. Karibik byl odpornej zaflusanej nonstop umístěnej přímo v tzv. brněnským metru, tedy ještě odpornějším a ještě zaplivanějším podchodu pod hlavním nádražím. Tyhle místa měl Alsas rád. Připomínaly mu Balkán. Kdyby to Brno bylo celý takovýhle, bylo by to fajn město, pomyslel si. Kdyby se zbavili toho moravskýho přízvuku, dodal si pro sebe. Kdyby si na nic nehráli a byli tím, čím jsou, tedy vstupní branou Balkánu, bylo by všechno v pořádku. – Brno si hraje na malou Vídeň, a přitom je to prvotřídní malý Sarajevo, řekl nahlas. – To spíš Doboj, odtušil Banatovič. – Taky pravda. To město je jak malá holka, ve který dříme vášeň a nespoutanost a ona ji nedokáže vypustit ven, objevit, otevřít se: radši si hraje na poslušnou pokojskou. Ale tu eleganci z toho nevykřeše, natož aby se stala komtesou. – To s tou Starou dámou je přesný, děl Banatovič, kterej jak známo Vídeň miloval, elegantní ženská na výši a děvka, co si hraje na dámu, ale tu skutečnou nikdy nedožene. Jenže nedokáže bejt ani tou pořádnou děvkou. – Jako ta špičková kurva z Itálie, připomněl Alsas jednu dávnou historku. – Čili by to Brno někdo měl pořádně vojet, ať se probere k životu, pronesl Banatovič. Příměr ženský k městu se mu začínal líbit, v duchu už viděl svůj příští esej do Journal of Obscene Philosophy. Kurva, já ještě nemám ani čárku a uzávěrka toho posranýho sborníku byla minulý pondělí, uvědomil si, že jako hostující editor čísla má na starosti loňský zimní vydání Fenomenologie alkoholismu v lacanovské perspektivě. Sborníky i akademický časáky vycházely v Česku obvykle s půlročním až dvouletým zpožděním. Nahlas si říhnul. Naposled byl v Brně před dvěma lety na konferenci Morava jako průsečík kultur, kterou si pro sebe překřtil na Morava jako průser. Jestlipak má ještě doktorka Cicmárková ten piercing v kundě a jestlipak už má tu docenturu, pomyslel si. – Jo, je škoda, že to tu neobsadili Maďaři, vrátil ho do debaty Alsas. – Nebo Chorvati. To sou největší řezníci světa. Náglové zkurvený, odplivnul si Banatovič, kterej měl srbský předky. Pili v Karibiku na baru už třetí pivo a v tu chvíli si uvědomili, proč sem vlastně přišli. Veleba nikde. Jen párek důchodců v rohu, znuděná stará barmanka a na baru tlustej cikánskej pasák. – Hele, já mu zavolám, nabíd se Banatovič. – Nazdar, já jsem v Karibiku! ozval se v telefonu známý hlas. – Tak to asi těžko. Jsme tady s Alsasem a ty nikde. Nebo si střílíš na hajzlu péro? odvětil Banatovič. – Ne, já sem fakt v Karibiku. Na Arubě, upřesnil na dálku Veleba. Kde na to ten feťák vzal? napadlo Banatoviče. – Kecáš, vole, co tam děláš? – Ále, válim se na pláži, pomalu mi to najíždí a dvě kozatý mulatky mi na střídačku kouřej péro, povídal rozšafně Veleba. To určitě, pomyslel si Banatovič. Nejspíš se ještě neprobral ze včerejší kocoviny a leží na podlaze svýho vybydlenýho bytu v městské části Brno-Komín. – No nic, ukončil hovor a obrátil se na barmanku, tak ještě dvě piva, prosím. Když jim je natočila, předvedl Banatovič své umění dokonale napodobit nejpříšernější přízvuk na světě, totiž brněnský přízvuk. – Starobrno – chčijeme prdelí, zadeklamoval s gustem. Nakladatelství Petr Štengl, Praha 2020.

Čas načtení: 2025-02-06 17:00:00

Normy: Substance: Doma

„Pít alkohol není tabu, jako když člověk potřebuje antidepresiva nebo terapii. K terapeutovi chodí jen blbci, co si to neumí vyříkat v hospodě,” shrnuje protagonistka jeden z důvodů, proč je alkohol v Česku tekutým chlebem. Poslední díl série Substance a rozhovor se zástupcem organizace SANANIM se věnují důvodům, proč je přístup k alkoholu u nás tak benevolentní. Pořad není vhodný pro děti.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

DOMÁCÍ KVAŠENÍ JE HLAVNĚ O RADOSTI

Se Zuzanou Ouhrabkovou ze Zkvašeno.cz o iniciační knize amerického hipíka a probouzení „vnitřního šíleného vědce“ při fermentaci Stačila jste se už naobědvat? Stihla jsem si skočit na takový rychlooběd, kuře s rýží. Chápu, jste v jednom kole. Na gymnáziu, kde působíte jako školní psycholožka, máte přípravný týden před zahájením výuky a za chvíli vám začíná další ze série porad. Ale stejně bych si ve vašem případě představovala spíš oběd v duchu fermentariánství: třeba domácí kimčchi zajídané kváskovým chlebem a zapíjené sladovou limonádou nebo kefírem. Ano, to by bylo pěkné. Já si ale jídlo do krabiček s sebou připravuji jen výjimečně, a když už, tak ne nutně se zkvašenou zeleninou. Zkrátka se běžně stravuji v normálních restauracích. Podniky s nabídkou fermentovaných jídel a nápojů u nás chybějí? Ale ony existují, například i tady blízko školy bistro Goodlok, které se hodně zaměřuje na kvašení. A spousta podniků má dnes fermentovaná jídla jako součást širší nabídky, experimentuje s nimi například Ambiente. Současně třeba takovou kávu nevyrobíte bez fermentace, je to nedílná součást procesu, kterým v menší či větší míře prochází vždycky. Postavit ale nabídku jen na kvašených potravinách a nápojích nedává smysl, nebylo by to prostě zajímavé. Kvašením a psaním o něm se sice zabýváte ve svém volném čase, nicméně už přes deset let jste výraznou propagátorkou na zdejší „zkvašeno“ scéně. Výživa je hlavně o pestrosti, ta je klíčem ke střevní mikrobiotě s jejími pestrými funkcemi. Takže fermentované potraviny nejsou jediný správný směr, jak se stravovat. Jsou jedním – avšak velmi důležitým – dílkem mozaiky. Může za to Polsko Kdy jste se s kvašením „potkala“? A co je vůbec terminologicky správnější – kvašení, nebo fermentace? Oba výrazy jsou v pořádku a já mezi nimi volně přeskakuji, občas je proložím ještě třetím výrazem – kysání. Ale zpět k vaší otázce: může za to Polsko. Po studiích psychologie a nějakém čase stráveném v Brně jsem „utekla“ do Jeseníku. Do Polska je odtamtud kousek, takže jsem tam občas jezdila. Naprosto klíčové pro mě bylo ochutnání polského boršče v Landeku, takovém krásně omšelém lázeňském městečku. To bylo v roce 2010. Poláci jsou tímhle procesem známí? Fermentují mnohem víc než my tady, je to tím, že Polsko bylo vždycky zaměřené spíš zemědělsky a taky bylo chudší, takže tradice kvašení se tam udržela, běžně koupíte v každé zelenině třeba šťávu ze zkvašené řepy. A právě tenhle řepný kvas je základem jejich boršče – barszcz czerwony s těstovinovými „oušky“, něco jako tortellinkami. Jeho chuť mě doslova uchvátila, chutná jinak než klasický boršč, takže jsem začala na internetu pátrat, jak se připravuje. A pátrání, respektive slova fermentace a kvašení ve vyhledávači mě přivedla až ke knize amerického hipíka Sandora Katze Síla přírodní fermentace. Tahle kniha není klasická kuchařka, je to přímo iniciační text. V čem je iniciační? Spíš než kuchařka je to manifest, do jisté míry snad i anarchistický, kde se kvašení a recepty prolínají se sociologií, biologií a se spoustou poznatků z jiných kultur včetně kultury DIY, „do it yourself“, udělej si sám. Vše je propojené. Katz, brooklynský Žid, dnes šedesátník, žije v zemědělské komunitě v Jižní Karolíně. V osmdesátých letech, kdy mu byl diagnostikován AIDS, začal experimentovat s fermentací. Neznamená to, že by mu fermentované potraviny nahradily klasickou léčbu, i když léky, které jsou dnes, v té době nebyly – a Sandor Katz je tu pořád. Jeho kniha je něco jako Bible pro lidi, kteří se pouštějí do podobného kutilství, experimentování… Propadla jsem tomu taky. Začala jsem pak psát blog a založila stránky Zkvašeno.cz, to bylo někdy v roce 2012. A Katzovu knihu jsem přeložila do češtiny, vyšla tady poprvé před osmi lety. Jak si vysvětlujete v posledních letech strmě stoupající zájem o fermentované potraviny? Může za to právě Sandor Katz, který učí lidi nebát se v naší sterilní době mikrobů, v tom spočívá jeho anarchie, vzpoura proti průmyslově vyráběným potravinám a důraz na lokálnost, jednoduchost. Zpočátku jeho kniha oslovila americkou alternativní scénu, později se toho chytly špičkové osobnosti gastroscény jako hvězdný šéfkuchař René Redzepi, majitel slavné dánské restaurace Noma. A ta vlna vyšší gastronomie, zároveň v uvolněnější formě s důrazem na udržitelnost, lokálnost a nové chutě, se pak rozjela tak, že dnes je z fermentování trend. Co kvašení přináší vám? Dává prostor mému vnitřnímu šílenému vědci, jak s oblibou říkám. Člověk neustále rozvíjí svoje znalosti o tom, jak funguje lidské tělo, jaká je role bakterií v něm. Recepty jsou v tomhle případě jen návodem, nemusíte se jimi řídit, kvašení je o experimentování, kdy nevíte, jak to dopadne, zároveň o jednoduchosti, kdy při mléčném kvašení stačí nakrájet zeleninu, prosolit, zamezit přístupu vzduchu a počkat, co z toho vyjde. Jde taky o tvořivost a hravost, kdy vyzkoušet se dá ledacos, je to i o hledání dalších cest a při dnešních možnostech internetu hodně o nahlédnutí do celého světa. Člověk se tak může posouvat pořád kupředu a u toho si vyjít do luk a hájů. Jako teď v druhé půlce srpna na našem workshopu Bublatorium na Kuksu – jednoduše nasbírat plody a nechat je zkvasit. Co konkrétně jste na Bublatoriu kvasili? Všechno, čeho je teď ve vrcholné sezoně spousta: špendlíky, hrušky, přidávali jsme k tomu byliny z okolí Kuksu… A kvasili jsme také to, co lidé přinesli – rajčata, cukety, holubinky se zelím, ty vyšly velmi dobře. Nebo máčená jablka, kdy se spadaná kyselá jablka ve dvouprocentním slaném nálevu doplní rozvařenými bezinkami, zázvorem, česnekem a pelyňkem černobýlem. S receptem přišla polská kolegyně Magda Jotes, takto se jablka kvasí v Polsku a na Ukrajině. Tu chuť neumím k ničemu přirovnat, ale věřte, že máčená jablka jsou výborná. Ostatně celý workshop byl přímo umělecký projekt, byli jsme tam jako umělecká rezidence multižánrového festivalu a lidem se to hodně líbilo. Radost z experimentování a tvoření je určitě skvělá, ale nezanedbatelný je asi hlavně zdravotní přínos kvašených potravin. V čem? Především v tom, že jíte pestřeji a ve větší míře zeleninu, ovoce, obiloviny, luštěniny, semínka, ořechy, houby, případně mořské řasy, tělu dodáváte více vlákniny do vaší mikroflóry. Běžný středoevropský člověk sní okolo 10–12 gramů vlákniny denně, ideálních je však 30 gramů. Dost často se také skloňují „přátelské bakterie“, což je ovšem téma na přednášku, protože tak jednoduché to není. Ne všechny jsou přátelské, většina je dokonce patogenní, naštěstí většina bakterií zhyne v žaludku v trávicích kyselinách, to je první síto pro mikroorganismy, jež se do těla dostanou zvenčí. Ty, co přežijí žaludek, nemusejí přežít dvanácterník. Zároveň jsou mikrobi důležití pro lidskou imunitu, jsou součástí mikroflóry tlustého střeva každého člověka. Takže ano, dostávejme do těla skutečné jídlo, není potřeba, aby to byla „probiotika“, jak na nás útočí reklama. Důležité je už od dětství neizolovat se od bakterií kolem nás – počínaje domácím mazlíčkem, šťouráním se v půdě na zahrádce či zakousnutím se do spadlého jablka ze stromu, aniž ho běžíme okamžitě opláchnout. Takže vás i trochu dráždí současná glorifikace kvašení coby něčeho zázračně zdravého? Přesně tak, jakmile se začne o něčem říkat, že je lékem na všechny neduhy, pak je to hlavně marketingová linka. V tu chvíli jsem ostražitá. Ano, kvašené potraviny jsou prokazatelně zdravé, a pokud máte zdravotní problémy, mohou vám udělat dobře. Ale třeba taky ne. S Vláďou Sojkou, se kterým píšeme blog Zkvašeno.cz a společně jsme vydali kuchařku, se snažíme téhle lince vyhnout. Klademe důraz na to, že zkvašené potraviny jsou především chutné a jejich tvorba a konzumace má přinášet radost, že jsem účastníkem skvělého procesu, kdy něco nakrájíte, vložíte do sklenice a ono se to promění v něco mnohem zajímavějšího. Včetně radosti z toho, že spolupracuji s ekosystémem, že se učím porozumět určitému rytmu. Jen proto, že se někde píše o tom, že kimčchi je nejzdravější jídlo na světě, nemám za povinnost ho sníst půl kila denně, i když mi třeba nechutná, protože mi smrdí po rybách, je pálivé a je v něm moc česneku. Na to jsem neměla odvahu Kvašení se týká všech kultur, národů, v podstatě celého světa a sahá hlavně do historie, kdy generace našich předků dokázaly využít každou věc z přírody a zároveň ji uchovat. Daří se nacházet nové a inovativní postupy? Ano, inovace jsou poměrně intenzivní – díky propojenosti internetem je mnohem snazší se dostat k tomu, jak Japonci kvasí to a to nebo co dělají Inuité s rybami, a vyzkoušet to ve zdejších podmínkách. Může se tak podařit nacházet nové, neotřelé chutě. V okamžiku, kdy se naučíte pracovat s kropidlákem rýžovým, tedy s plísní Aspergillus oryzae, která se používá v Asii k fermentaci sójových bobů pro výrobu sójové omáčky a miso a k výrobě saké, můžete to vyzkoušet na čemkoli, co vás napadne. A když se to nepovede, zkrátka to vyhodíte na kompost. Současně ale pořád jde o práci s „živým prostředím“, kdy předvídatelnost mikrobiálních aktivit nemusí být stoprocentní. Mikrobi jsou mikrobi, dělají to, k čemu jsou uzpůsobeni. Chtějí se rozmnožit a bránit si svoje zdroje potravy. Že v rámci této činnosti produkují alkohol, kyselinu nebo třeba penicilin, to se prostě děje. Poté co Louis Pasteur prokázal, že nemoci, hniloba a záněty jsou způsobeny živými mikroorganismy, začala se věda věnovat převážně tomu, čím nám škodí. Zároveň se ukázalo, že jsou základní podmínkou toho, aby vůbec fungoval život, aby se rozkládala odumřelá hmota na humus. Sandor Katz mimo jiné říká, že kvašení, které využíváme pro výrobu potravin, je pouhou „manipulací se smrtí“, kdy tvořením něčeho jedlého za pomoci soli a zamezení přístupu vzduchu jen oddalujeme moment, kdy se surovina přemění v humus. Kvasit jde téměř všechno. Co nejde zkvasit? Jakmile máme organickou hmotu, jde zpracovat mikrobiálně, nicméně byly už objeveny bakterie, mutantní enzymy, které se živí plasty. Někde se kvasilo méně, někde více, čím to bylo dáno? Základem kvašení je sůl a obchod se solí je součástí evropské civilizace – po jantarové stezce se nedopravoval jen jantar, ale sůl z Hallstattu nebo z polských solných dolů. Jde o to, že potraviny se neuchovávaly jen kvašením, konzervovalo se i jinými způsoby, třeba zaléváním do sádla, ale také se sušilo, zavařovalo, udilo… V českých zemích se kvasilo hlavně zelí, okurky, mléko a sýry, samozřejmě používal se chlebový kvásek a kvasilo se pivo a další alkohol. Tradice kvašení je hlavně na východ od nás, v Polsku, na Ukrajině, v Pobaltí, Rusku, ale taky na Balkáně nebo ve Středomoří. Mistry ve fermentování jsou pak bez diskuse země jako Čína, Korea a Japonsko. V severských zemích se kvasily a kvasí také ryby. Ano, včetně slavného surströmmingu, to jsou fermentovaní, v podstatě shnilí sledi. Pokrm pro silné povahy. Já jsem zatím vyzkoušela jen rybí omáčku, na zásaditě fermentované ryby jsem neměla dosud odvahu, stejně tak na fermentované půlené ovčí hlavy, oceňovanou islandskou pochoutku. Vy fermentujete třeba i ajvar. Proč? Jednoduše proto, že ho nemusím zavařovat. Se zavařováním je moc práce, takže také třeba místo zavařených okurek dělám kvašené okurky. Ne ty klasické, velké „máčáky“, které jsou příliš měkké, ale malé rychlokvašky, které zůstanou báječně křupavé. Stačí je dát do skleniček, přidat trochu koření a sůl a zalít vodou. Já jsem se vydala cestou jen jedné suroviny, na podzim naložím dvacet kilo zelí, abych ho měla v únoru takříkajíc plné zuby. Co byste mi poradila, abych kvašení vzala na milost? Zkuste jiné chutě. Do zelí přidejte třeba mrkev a ptačí jeřabiny, ty „nejedlé“, jsou zajímavé. Jejich trpkost mikrobi rozloží, ale chuť tam zůstane. Dobrou službu udělají také pevnější světlé houby, holubinky nebo růžovky. Dostanete tam pátou chuť, umami, takže primárně to bude kysané zelí, ale bude o ni bohatší, výraznější. Také je možné naplnit zelím papriky, sladké nebo trochu pálivé, kdy se zelí smíchá se solí a česnekem, papriky s ním se vloží do sklenic a volný prostor se ještě „vycpe“ zelím. Těch variant je nesčetně. A není nutné toho dělat dvacet kilo. Změna paradigmatu Společnost se dnes kvůli jídlu hodně drolí a každý výživový směr je svými stoupenci až urputně obhajován. Kvašení to nejspíš taky postihlo. Ano, už jsme o tom mluvily, fermentace je v současnosti prezentována jako něco, co vám zaručí šťastný, věčný a zdravý život a odstraní klidně i nadměrnou kučeravost vlasů, pokud tomu uvěříte. Bohužel to tak ještě chvíli bude, než jej vystřídá jiný trend, ke kterému se bude vzhlížet. Zároveň je biochemie zabývající se mikroorganismy v souvislosti s lidským tělem obrovsky zajímavý vědní obor. A jsem přesvědčená, že je to obor, který ve svém vývoji bude měnit v této souvislosti paradigmata například o lidské psychice, protože mikrobiom v trávicím traktu je propojen také s mozkem. Každopádně je asi dobře, že se lidé zajímají o původ potravin, snaží se jíst zdravě, o jídle přemýšlejí. To je určitě v pořádku. Na druhou stranu se stává, že se za tím mnohdy skrývá určitá nejistota, kdy skrze jídlo chce člověk získat iluzi kontroly – když budu jíst tohle a tohle, budu zdravý. Pokud jídlo provází úzkost z toho, že něco dělám špatně, že selhávám, a upínám se ze všech sil ke zdravé stravě, tak to nefunguje. Ostatně ortorexie je zařazena obdobně jako anorexie mezi psychická onemocnění související s příjmem potravy. Hranice mezi rozhodnutím jíst zdravě, vyhnout se průmyslově zpracovaným potravinám a posedlostí zdravou stravou může být v době, kdy jsme zavaleni reklamami a „zaručenými“ návody na internetu, velmi tenká. Proto jsme na našem blogu odolali pokušení psát výživová doporučení. Co vám nyní kvasí doma? Zrovna teď jen kombucha a taky kukuřice, takové ty malé křupavé klasy. Asi bych to na sebe neměla prozrazovat, ale byl to polní pych na Kuksu, pár jsem si jich tam utrhla. Zdroj:Respekt

Čas načtení: 2024-06-22 17:25:43

Android OS • Google Pay/Wallet

Pořád mi bylo divný, že někdy nemůžu zaplatit telefonem, až časem mi došlo, že mi to nechce zaplatit protože kupuji alkohol. V podmínkách Wallet jsem našel, že to tak asi je, ale nechce se mi to věřit, když kartou normálně alk. platím, proč to přes GP/W nejde. Je to tak, nebo mám něco špatně, jde vám platit za alkohol?

Čas načtení: 2024-12-03 16:00:01

Kde bere diktátor na svůj luxus? Severokorejští diplomaté jako státní drogoví dealeři

Luxusní alkohol, auta a přepychový život diktátora Kima něco stojí. A všechno se musí dovážet ze Západu. Severní Korea tak nutně potřebuje zahraniční měnu. Kupuje za ni všechno, co se nedá doma vyrobit, a takových věcí je opravdu hodně. Jak jsme psali v minulém článku, snaží se prodat vše, co má nějakou cenu. Většinou jde o nerostné bohatství nebo jednoduché výrobky, nic víc se totiž v zemi, kde průmysl zamrznul před desítkami let, prakticky vyrobit nedá. Až na jednu výrobu, kterou mimo jiné zpopularizovaly zlaté české ručičky – metamfetamin neboli pervitin. Varna jménem KLDR Zatímco u nás se o jeho výrobu starají improvizované laboratoře ziskuchtivých obyvatel zejména v pohraničí a prodej takových látek je nelegální, v KLDR je situace úplně jiná. Pervitin je tam podle New York Times vnímaný jako takový „silnější Red Bull“ a z jeho nebezpečných vlastností si nikdo nic nedělá. „Uživatelé si drogu vpichují nebo šňupou stejně běžně, jako by kouřili cigaretu, aniž by si uvědomovali její návykové vlastnosti nebo destruktivní účinky,“ píše americký list s odvoláním na jihokorejského odborníka. Diktátor, který miluje drahý alkohol a luxus. A tak jeho KLDR posílá vojáky do Ruska a projídá nerostné bohatství Číst více Obrovským výrobcem metamfetaminu je v KLDR vláda. Na přelomu století fungoval obchod podle výše jmenovaného listu tak, že zástupci výrobců předávali velká množství pervitinu na lodích zločineckým gangům z Číny a Japonska a tyto organizace jim za drogy platily velmi výhodně, ale v cizí měně. Po smrti Kim Čong-ila však nastala změna, když jeho syn přišel na geniální „zlepšovák“. Místo dealerů diplomati Proč platit nevýhodné peníze zločincům, když mohou drogy distribuovat jeho Severokorejci? Na mysli máme hlavně diplomaty, kteří mají jako jedni z mála tamních občanů přístup do zahraničí, aniž by riskovali život v pracovních táborech. Diplomati dostávali kila metamfetaminu, za který museli do své domovské země přivést tři sta tisíc dolarů. O takové praxi poprvé informoval jihokorejský deník The Chonsun Daily a informace mají pocházet od tamní tajné služby. Cíl až dvacetikilových diplomatických balíčků? „Zdá se, že plán je zaměřen na východní Evropu,“ psal tehdy Business Insider. Problém s drogami mají i Severokorejci Země si s tímto na první pohled skvělým byznysem zadělala na pořádný problém. K drogám se totiž dostali i samotní Severokorejci a čísla, která ze země přicházejí v souvislosti se závislostí lidí, jsou alarmující. „Obyvatelé Severní Koreje si nejsou vědomi vedlejších účinků tohoto nástroje. Věří, že zmírňuje bolest, a přitom jej užívají jako univerzální lék,“ říká spoluautor zprávy Kim Seok-Hyang pro web Telegrafi. „Žena, se kterou jsem mluvil, to dala své 11leté dceři, aby se připravila na zápis na elitní střední školu,“ říká výzkumník. Podle jeho dat může mít problém s metamfetaminem až těžko uvěřitelných 50 procent populace. V Severní Koreji zastřelili 30 studentů za sledování jihokorejských filmů Číst více Dvacetinásobný výdělek „Gram metamfetaminu (místně známého jako „led“ nebo „bingdu“) stojí v Severní Koreji asi 150 jüanů (500 korun), což odpovídá 300 000 severokorejským wonům. To je dost na nákup 42 kilogramů rýže,“ píše web Daily NK. Stejný gram se v Číně prodává za 2 000 až 3 000 jüanů (6 700 až 10 000 korun), což prý přimělo tamní prodejce, aby se spojili se zástupci severokorejského obchodu a vyvezli drogu s desetinásobným ziskem. Kim tak na pervitinu podle odhadů vydělává desítky milionů dolarů.

Čas načtení: 2025-04-29 07:22:11

Volně žijící šimpanze poprvé zachytili, jak se (trochu) opíjejí

Vědci z Exeterské univerzity a dalších institucí rozmístili kamery v Národním parku Cantanhez v Guineji-Bissau. Záběry šimpanzů, kteří se dělí o zkvašené chlebovníky (potvrdilo se přitom, že obsahují etanol) vyvolávají otázky, zda a proč šimpanzi záměrně vyhledávají alkohol. Předpokládá se, že lidé konzumovali alkohol již hluboko v naší evoluční historii, kromě samotného příjemného pocitu to …

---===---

Čas načtení: 2024-03-14 05:06:15

Nebezpečné řidiče čekají od dubna povinné psychologické a terapeutické programy. Bez nich řidičák zpět nedostanou

Dle policejních statistik je 25 % všech vážných nehod způsobeno jen 8 % nejrizikovějších řidičů. A to je poměrně odolná skupina, na kterou nezabírá hrozba trestných bodů, ale ani pokuty. Navíc je u nich vysoká pravděpodobnost, že své chování budou neustále opakovat. A co s nimi? Podle ministerstva dopravy pomůže psycholog. „Především na tyto řidiče-recidivisty cílí […]

Čas načtení: 2025-05-11 08:00:18

Co všechno se stane, když bouráte opilí? Čekejte problémy se zákonem, ale i pojišťovnou

Pojišťovny řízení pod vlivem alkoholu nebo drog trestají i do budoucna a za pojištění si hříšníci příště výrazně připlatí.

Čas načtení: 2024-03-03 14:14:03

Pozor na alkohol za volantem. V Polsku vám za řízení v opilosti mohou natrvalo zabavit auto

Pokud budete v Polsku řídit opilí, budete se muset připravit na to, že vám tamní policie a úřady mohou natrvalo zabavit auto. Pokud vlastníkem auta nebude samotný řidič, policisté jej nezabaví, řidič však bude muset zaplatit pokutu ve výši tržní ceny vozidla. Tento zákon začne platit od poloviny března. Řízení pod vlivem alkoholu je problém. … Pozor na alkohol za volantem. V Polsku vám za řízení v opilosti mohou natrvalo zabavit auto Pokračovat ve čtení »

Čas načtení: 2024-08-07 06:00:01

Omezování alkoholu v režii Pirátů je politická sebevražda. Češi na to nejsou připraveni

„Alkohol představuje v České republice závažný problém s významnými zdravotními a sociálními důsledky,“ stojí v prohlášení Pirátů, kteří koncem července vyhlásili válku alkoholu. V čele se svou expertkou na návykové látky Janou Michailidu chtějí navrhnout změny, které by omezily konzumaci alkoholických nápojů. „Mezi ně patří povinné zdravotní varování na etiketách, podobně jako je tomu na krabičkách cigaret, či zákaz reklamy na alkohol v televizi a rozhlasu mezi 6:00 a 20:00, aby děti a mladiství nebyli v takové míře vystaveni reklamám na alkohol,“ píše Michailidu spolu s poslankyní Klárou Kocmanovou. Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády Číst více Více buzerace, méně svobody Iniciativa vyvolala bouři nejen mezi lidmi na sociálních sítích. Lidé často srovnávali pirátské předvolební heslo z roku 2017 ve znění „Více svobody, méně buzerace“ s tím, že nyní chce představitelka levicového křídla strany, která o sobě prohlašuje, že je komunistka, nařizovat lidem, kdy si co mohou koupit. A bouři to vyvolalo i v samotné straně, kdy někteří členové strany dokonce navrhovali, že by Michailidu měla být odstraněna od pomyslného kormidla – podle některých dalších funkcionářů je řešení zákazu alkoholu před volbami politická sebevražda, a jak bylo vidět, není na tématu shoda ani uvnitř strany. Vláda má omezení alkoholu v programu Politolog Jan Charvát však poukazuje na fakt, že Michailidu neřeší žádné překvapivé téma. V programu ho má totiž nejen Pirátská strana, ale celá vláda. „Michailidu ve skutečnosti neřekla nic jiného, než co je v programovém prohlášení celé vlády. Tedy, že se alkohol má řešit,“ říká politolog. Veřejnost to však může vnímat jinak. „Mnoha lidem se může zdát, že vláda lže, když neustále prohlasovává úlevy pro tiché víno a podobně,“ myslí si Charvát a dodává, že k tomu, co hlásá Michailidu, se vláda sice v minulosti přihlásila, akorát to před volbami nevytahuje. Lež ani nenávist nejsou názor. Do svobody slova je možné zasáhnout, říká poslankyně Richterová Číst více „Vláda si je totiž dost dobře vědoma, že v Česku to je dost sebevražedný přístup, ačkoliv se v posledních letech více a více mluví o tom, že alkohol je větší problém než drogy,“ říká expert. To ostatně potvrzují i čísla. „Pro obrovskou skupinu lidí je běžné jít po práci na pivo či na víno a na nějaké brždění konzumace alkoholu není naše společnost tak úplně připravená,“ dodává. „Když se na to podívám z hlediska nějaké racionality před volbami, tak to chytré není,“ hodnotí postup Pirátů. Uvnitř Pirátů to vře Chybu také vidí v jakési neviditelnosti předsedy Ivana Bartoše. „Do Bartoše se chtějí teď všichni trefovat, ale pravdou je, že vlastně vůbec není slyšet ani vidět. On je předseda strany, ale kdo o něm něco ví? Odešel na ministerstvo a zmizel z veřejného prostoru. On je nejen ministr, ale pořád i šéf strany a vůči svým členům má odpovědnost a povinnosti pořád,“ vysvětluje odborník. „Nezapomínejme na to, že do všech politických stran vstupují lidé, pro které je důležité osobní ego. Takže v tomhle směru to od Michailidu nemusí být míněné jako útok proti Bartošovi, ale prostě to může být snaha přitáhnout pozornost, která se povedla, ačkoliv je to pozornost negativní,“ uzavírá Charvát. KAM DÁL: Kvůli průšvihu se stavbami může Bartoš skončit a Piráti vyletět z vlády.

Čas načtení: 2024-07-27 17:00:54

I když nepila alkohol, přišla o řidičák. Nedala si pozor na to, co jedla

Přestože víte, že jste před jízdou nepožili alkohol, můžete mít jeho stopy v dechu i v krvi. Problémem totiž může být i to, co sníte. Přesvědčila se o tom i 27letá řidička z Chrudimska. Ve čtvrtek 25. července před devátou večer zastavili policisté v Chrudimi řidičku Peugeotu. Při kontrole jí provedli dechovkou zkoušku, která dopadla […]

Čas načtení: 2025-05-18 23:33:59

Alkohol | Poradna s MUDr. Lucií Petrovou

Čas načtení: 2024-02-08 07:07:38

Po přečtení nepijte. Proč je střízlivost jako malé černé?

Čas načtení: 2010-12-29 00:00:00

Alkohol tester – alkohol za volantem nepodceňte

Alkohol zkrátka patří k nejrůznějším radovánkám a dospělí lidé si jej rádi dopřávají při nejrůznějších příležitostech. Jeho účinky jim na oslavách a večírcích přijdou vhod. Na druhou stranu zas může být tato velmi populární droga velice nebezpečná, to především za volantem, kde snadno podceníme její ...

Čas načtení: 2018-05-24 10:06:29

Dajú sa do Veľkej Británie doviezť cigarety a alkohol?

Autor článku: Maťko a Kubko Áno, je to možné. Existujú však určité podmienky, ktoré musíte pri dovoze cigariet, tabakových výrobkov a alkoholu, splniť. Ak vo Veľkej Británii žijete, určite ste už uvažovali nad tým, že si alkohol alebo cigarety doveziete z domu a tak ušetríte. Aby ste sa však vyhli možným problémom pri dovoze, poradíme vám, ako tento tovar dovážať [...] Příspěvek Dajú sa do Veľkej Británie doviezť cigarety a alkohol? pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE

Čas načtení: 2019-08-07 12:19:16

Nový český film Abstinent režiséra Davida Vignera: V hlavní roli Josef Trojan a alkohol

Režisér a scenárista David Vigner ve svém novém celovečerním filmu Abstinent vypráví komorní příběh o mládí a svobodě, o snech a realitě, o hledání a ztracenosti. Hlavní roli alkoholika Adama ztvárnil Josef Trojan. Premiéra je ohlášena na 31. října letošního roku. Devatenáctiletý Adam (Josef Trojan) je pacientem protialkoholní léčebny. Ocitá se tak na místě, které si většina lidí spojuje s už staršími, profesionálními opilci. Jenže realita je jiná. Alkoholově závislými se stávají čím dál častěji i velmi mladí lidé. Stačí k tomu málo. Adam měl život před sebou. Zbývalo mu jen dodělat maturitu, poslat přihlášku na vejšku. Ale to nespěchalo, byly to hlavně správné časy na pořádnou pařbu s partou, na rande s holkou nebo na pivko či něco ostřejšího s kámošem. Adam byl přesvědčený, že má všechno pod kontrolou. Pití vnímal jako účinný lék proti nudě, připadal si po něm mnohem odvázanější a vtipnější. A jeho rodiče? Ti byli v pohodě a díky bohu si ho moc nevšímali. Jenomže pak se to podělalo a přišel nevyhnutelný průšvih. Adam se nedobrovolně dostal do léčebny. Zde přísnému odvykacímu režimu zpočátku vzdoruje, setkává se s dalšími pacienty a s jejich životy poznamenanými alkoholovou závislostí. Negativní postoj k léčbě a v podstatě i k vlastnímu životu Adamovi vydrží do chvíle, než se sblíží s empatickým terapeutem. Nehostinné prostředí léčebny se pro Adama mění v útočiště a postupně se stává místem sebereflexe nedávné události, která nenávratně změnila jeho život. Režisér David Vigner se ve svém filmu zabývá duší současného mladého člověka závislého na alkoholu a otevírá komorní příběh o mládí a svobodě, o snech a realitě, o hledání a ztracenosti. „Abstinent je určen nejen mladým lidem, ale také jejich rodičům. Mou snahou bylo vyprávět filmový příběh alkoholika z pohledu mladého člověka, který teprve vstupuje do dospělého života. Ve filmu odkrývám jeho citlivou duši, cestu k vypořádání se s tímto osudovým problémem. Přes všechny podněty z okolí se nakonec musí rozhodnout sám. Je to takový příběh o Malém princi. Adam jakoby putuje po planetách, poznává různé lidi a hledá přítele i naději,” shrnuje režisér. „Film Abstinent pojednává o příběhu, který se může přihodit každému, kdo o svém životě přemýšlí v krátkodobém horizontu. Alkohol je velkou součástí tvorby zábavy. Bohužel se mnozí lidé dostávají do situace, kdy si onu zábavu bez alkoholu neumí představit. To je problém primárně do budoucna. Problém, který teď mladá generace sice nepociťuje, může ovšem eskalovat a způsobit celou řadu problémů. Právě alkohol a mladí lidé. O tom film je a snaží se popsat co nejvěrněji příběh mladého Adama. Chytrého a hodného kluka, kterému život, bohužel, zkřížil alkohol v míře, kterou přestal kontrolovat,“ říká ke své roli Josef Trojan. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Autory scénáře jsou spolu s Davidem Vignerem také Lucie Kryzová a Jan Jílek, za kamerou stál Jan Vlnas. Natáčelo se celkem 24 dní v průběhu celého loňského roku v Praze a okolí. Mezi lokacemi byla například Psychiatrická nemocnice Bohnice, filmové ateliéry na Barrandově, Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a VFN v Praze či Nákladové nádraží Praha-Žižkov. Vedle Josefa Trojana si v Abstinentovi zahráli Jessica Bechyňová, Šimon Fridrich, Vasil Fridrich, Andrea Berecková, Miloslav Čížek, Kristýna Frejová, Lukáš Hlavica a další. David Vigner je absolventem oboru filmová režie na pražské FAMU. V roce 2014 na sebe upozornil absolventským filmem z politického prostředí s názvem Občanská naděje (2014), v hlavních rolích s Janem Potměšilem a Martinem Dejdarem. Prostřednictvím středometrážních filmů Mezistěnami (2007), Mezi nimi (2010), Sami (2012), Na hraně (2015), Jakub (2016) reflektuje aktuální náměty z prostředí mladých lidí. Letos dokončuje celovečerní dokument Tahem štětce.

Čas načtení: 2024-02-24 06:00:00

Udělej si doma: Bylinné kapky z konopí

Konopné tinktury jsou často neprávem opomíjeny, ačkoli jsou velmi účinné a jejich výrobu zvládne úplně každý. Zajišťují rychlé vstřebání a nástup účinků, čímž se osvědčují nejen u vnitřního užití, ale i při kožní aplikaci, například u bolestivých naraženin. Co je konopná tinktura ? Konopná tinktura je výluh obvykle získávaný macerací bylin v alkoholovém základu. V bylinkářství je tento způsob zpracování velmi oblíben a používá se odnepaměti. Velkou výhodou tinktur je zejména možnost jejich dlouhodobého skladování, kdy ve tmě a chladu vydrží i déle než rok. Alkohol má schopnost na sebe vázat a konzervovat vysoké množství účinných látek. Tinktury jsou proto ideální pro intenzivní bylinnou terapii. Lze je užívat přímo pod jazyk či přidávat do šťávy, čaje, polévky, omáček, džusů, smoothies nebo třeba salátových zálivek. Kde kapky použijete? Při potírání kůže je využijete k úlevě od kožních infekcí a plísní. Masáže kloubů a svalů pomohou při bolestech pohybového aparátu. Jak na výrobu kapek z konopí? Výběr alkoholu Pro přípravu konopných tinktur se hodí alespoň 40% alkohol. Použít můžeme konzumní líh, klasickou vodku nebo jinou pálenku. V našich krajích je oblíbená zejména slivovice či hruškovice, nejlépe pak ta z plodů vlastní zahrady. Pro tinktury cílené na topickou (kožní) aplikaci je nepřekonatelná klasická Alpa francovka, která je plná i dalších prospěšných látek. Upozornění: Nikdy nepoužívejte průmyslový alkohol nebo masážní líh, které jsou obzvláště pro vnitřní ... The post Udělej si doma: Bylinné kapky z konopí appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2024-03-23 09:30:15

Nejen alkohol, ale i cukr a nezdravá strava mohou představovat vážné riziko pro játra

Mnoho lidí má mylnou představu, že pokud nepijí alkohol nebo si ho dají jen občas, nemusejí se obávat o zdraví svých jater. Nicméně hlavní hrozbou pro játra není pouze nadměrná... The post Nejen alkohol, ale i cukr a nezdravá strava mohou představovat vážné riziko pro játra first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2024-03-29 19:50:34

Ženy, ktoré konzumujú alkohol v nadmernom množstve, sú obzvlášť náchylné na toto ochorenie

Hovorí sa, že alkohol je metla ľudstva a viaceré výskumy potvrdili, že ani ten povestný pohárik nie je pre naše zdravie až tak dobrý, ako sa kedysi hovorilo. Do toho sa pridáva aj nová štúdia vedcov z American College of Cardiology. Vo svojej novej práci zistili, že ženy v mladom až strednom veku majú … The post Ženy, ktoré konzumujú alkohol v nadmernom množstve, sú obzvlášť náchylné na toto ochorenie appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-05-01 07:00:23

Alkohol kalkulačka: Kdy můžete po propitém pálení čarodějnic usednout za volant

Přehnali jste to při včerejším pálení čarodějnic s alkoholem a dnes potřebujete řídit? Pak není od věci si „dýchnout“ do alkoholtesteru a zjistit, jak na tom jste. Co ale dělat, když jej nemáte k dispozici? Jednou z možností je alkohol kalulačka pro výpočet hladiny alkoholu v krvi. Mějte ale na paměti, že alkohol kalkulačka není nejlepším řešením. Výsledky jsou totiž pouze orientační a nezaručují, že v daném čase skutečně již nebudete mít alkohol v krvi. Každý […]

Čas načtení: 2023-05-30 08:59:16

Pozor na alkohol

Jsem opravdu ráda, že máme takovou možnost, že můžeme řídit automobil. Ovšem ale také není úplně jasné a dané, že každý člověk bude mít řidičské oprávnění. Dejte si pozor, pokud. read more... Článek Pozor na alkohol se nejdříve objevil na Berne.

Čas načtení: 2024-06-14 19:55:00

Jaké potraviny způsobují vrásky

Za našimi vráskami stojí i častá návštěva solária, opalování na slunci, toxické látky a kouření. Stárnutí pleti a tvorba vrásek je do značné míry podmíněná geneticky. Stárnutí pokožky ale můžeme ovlivnit i stylem života a stravováním. Chcete-li oddálit nástup vrásek, vyvarujte se těchto pokrmů.Smažené pokrmy - jsou připravované v oleji při vysokých teplotách, uvolňují se volné radikály, způsobují buněčné poškození kůže a oslabují pružnost pokožky. Navíc tyto pokrmy obsahují příliš soli, což vede k dehydrataci pokožky a k tvorbě vrásek. Uzeniny - obsahují mnoho sodíku, nasycených tuků a siřičitanů, které způsobují dehydrataci kůže a snižují tvorbu kolagenu.Bílé pečivo - rafinované sacharidy způsobují chronická onemocnění a urychlují proces stárnutí. Bílé pečivo má vysoký glykemický index, podněcuje záněty v těle a tím pleť stárne. V těle se tyto rafinovaní cukry přemění na glukózu, která poškozuje kolagen a vznikají vrásky. Cukr - rafinovaný, bílý cukr, ale i ten tmavý, glukózový a fruktózový podněcují vznik akné, přispívají k tvorbě toxických látek a poškozují kolagen. Zvýšena hladina cukru v těle kombinovaná s nadměrným sluněním proces stárnutí ještě urychluje. Rostlinné tuky a margaríny - často se vyrábí z částečně hydrogenovaných olejů obsahujících transmastné kyseliny, které mají neblahý vliv na srdce i pokožku. Kofein - káva obsahuje spoustu antioxidantů, ale pokud si dáte více než 3 šálky denně, možná budete špatně spát. Projeví se i zvýšené známky stárnutí, tmavé kruhy pod očima a vrásky. Alkohol - odčerpává z těla živiny, snižuje hlavně hladinu vitaminu A a dehydratuje pokožku. Pak nám rychle vznikají vrásky. Vitamin A je důležitý pro růst nových buněk a tvorby kolagenu pro pružnou pleť bez vrásek. S přibývajícími léty naše tělo nedovede metabolizovat alkohol tak efektivně, jako v mládí. Navíc alkohol doslova vysaje vlhkost z kůže, vznikají vrásky, které se časem prohlubují.

Čas načtení: 2024-06-18 09:19:45

Prodal alkohol mladistvé. Dívka skončila se silnou intoxikací v nemocnici

Ústecko - Neštěmickým policistům se podařilo vypátrat prodejce, který v polovině března v místní večerce prodal 15leté dívce alkohol. Dívka si vypitím láhve vodky způsobila silnou intoxikaci, která jí způsobila poruchy vědomí a opakované zvracení, uvedla Policie České republiky. The post Prodal alkohol mladistvé. Dívka skončila se silnou intoxikací v nemocnici first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-08-12 06:00:00

Viktor Mravčík: Svět bez drog je jen chiméra

Čas načtení: 2025-01-08 10:07:58

Zajímavé srovnání spotřebních daní v zemích OECD na cigarety a alkohol

Zajímavé srovnání spotřebních daní v zemích OECD na cigarety a alkohol. V ČR vybereme (2022) na spotřebních daních za cigarety cca 0,8 % HDP a za alkohol 0,2 % HDP. Cigarety na úrovni sousedního Polska, ale alkohol na méně než polovině Polska.

Čas načtení: 2025-02-20 11:20:07

Jak se spolehlivě zbavit inkoustu z oblečení?

Stala se vám nehoda při psaní a na vaší oblíbené košili, halence nebo snad svetru se nyní nachází modrá skvrna od inkoustu? Poradíme vám, jak se jí snadno zbavíte. Použijte alkohol První metoda, jež můžete při odstraňování inkoustu z oblečení použít, využívá alkohol. K aplikaci budete potřebovat: alkohol (líh, vodku či další vysokoprocentní typ alkoholu […] The post Jak se spolehlivě zbavit inkoustu z oblečení? appeared first on Supr bydlení.