EUR 24,920 || 
JPY 15,204 || 
USD 21,981 || Na slovenskej dokumentárnej novinke Alenka a zázrak z cudzej krajiny pracovalo viacero šikovných slovenských talentov. Či už samotný režisér Daniel Dluhý, ktorý spolupracuje ...
Čas načtení: 2021-10-24 19:48:48
Povídka pro zimní nečas Dávno ten třeskutý mráz přestal vnímat. Tlustý kabát, beranice do čela, silné mozolnaté prsty v kožených rukavicích. Její šálu měl omotanou až k nosu. Nechal si ji, aniž by to věděla. Jen chvíli ji hledala, než to vzdala. Když člověk pálí mosty, nebývá moc trpělivý. Přes záda měl přehozený tlustý vak. Brodil se neprostupnou krajinou, kde široko daleko krom bílé a černých špiček stromů nebylo vidět nic jiného. Romantika zimní krajiny zhrubla do statického němého filmu. Jen při pohledu na nebe ho uchvátila jasná modř a oslepující paprsky slunce se odrážely ve sněhových peřinách. Sešlapoval ze shora pár desítek metrů níž do lesního porostu. „Brito!“ zavolal na fenku. Snadno se mu ztrácela z dohledu. I když měla tmavý hřbet, jakmile se párkrát ve sněhu vyválela, skoro splynula s okolím. Aljašský malamut nadšeně přiskákal s otevřenou tlamou a mrskajícím ocasem. Bez ní by to tu těžko dával. Byla jeho rodinou a věrným posluchačem. Nádherné huňaté psisko. Dárek od Emy pro poslední sbohem, kdy už se člověk nezastaví, ani naposledy neotočí. Odmítl se odstěhovat do města a stejně tak Ema usoudila, že tady opravdu žít nedokáže. V nezkrocené zemi nikoho. Většinu roku je tu chladno až mrazivo a pořád sněží! Půvabné jí to přišlo jen prvních pár dnů, kdy pohled z okna na daleké obzory rozptýlil nahromaděný stres a nutilo jí to uspořádat si vlastní hodnoty. Ale každodenní probouzení do prochladlé boudy, kterou je zapotřebí vytopit nařezaným a naštípaným dřevem… ? Ruce měla popraskané a plné hnisajících záděrek. Když přijela, ani nevybalila. Stále otáčela tentýž svetr a vyteplené kalhoty. Východ slunce byl ale vždy nádherný: jak se ten zlatavý kotouč vyloupl z neznáma a obarvil vrcholky hor. Zpočátku každé ráno pomáhala odhrnout cestu kolem domu. Smála se, jak se bíle prášilo. Jak po něm házela sněhovými koulemi, nebo když ji povalil do studené sněhové peřiny a ona se pod jeho tíhou propadala hlouběji. Píchalo ji u srdce, přijímala mrazivé polibky a dívala se do jeho očí, které se leskly radostí. Později rezignovala a pak už ani nechtěla vycházet ven. „Nemá to smysl. Kam se tady dá jít? Všude to je stejné. Každý den a každé ráno. Pořád dokola.“ Nakonec odjela. Odvezl ji sněžným skútrem k nádraží. Od té doby se viděli jen jednou. Když mu přivezla štěně. Znovu se zeptala, zdali si to nerozmyslel. I když odpověď tušila. „Tak ať se tam aspoň nezblázníš.“ Bez internetu, elektřina na vlastní generátor, televize se základními programy. Dlouho doufala, že na displeji spatří jeho tvář. Někde uvnitř byla drobná jiskřička. Nepřála si, aby se rozešli, ale zůstat nemohla. Rozhodně ne. A nařizovat mu, aby žil tam, kde by byl nešťastný, to taky nechtěla. Kde není kompromisu, není cesty. Když doufala, bylo to jako věřit v zázrak, a odmítala si nahlas připustit, že na ně už dávno nevěří. *** Zastavil se u středně vysokého smrku. „Tady je to správné místo,“ řekl Britě. Psisko sic netušilo, o co jde, ale souhlasně štěklo. Martin odložil vak a vytahoval z něho mrkve, lojové koule, kukuřičné klasy a slaměné věnce. Pustil se do zdobení stromu. Vánoce na konci světa. Pro ty, kteří ani netuší, že nějaký takový svátek existuje. Nic je s námi nespojuje, a přesto to děláme. Protože Vánoce jsou o darování, o sdílení a… „O to nebýt sám?“ zamumlal. Brita pokorně poslouchala každé slovo. Milovala jeho hlas. Bylo to znát z toho nevinného pohledu, jak to jen psi dokážou. Položila mu tlapu na ruku, když se skláněl pro další lojovou kouli. „Co si o tom myslíš?“ podíval se do jejich očí. „Loni to bylo jiné. Ale to ty nevíš. Ještě jsi tu nebyla.“ Když dokončil výzdobu, měl ze sebe dobrý pocit. „Doufám, že jim bude chutnat.“ Brita povyskočila a zaštěkala. Spolu se pak stejnou trasou vydali zpátky. V krbu plápolal oheň a dřevo praskalo. Seděl na houpacím křesle, popíjel čaj. Z hrníčku, který přivezla a zapomněla. Úmyslně. Pár nenápadných stop po ní zůstalo, aby z mysli jen tak nevymizela. Aby ani on nezapomněl. Brita ležela na podlaze a okusovala kost. Po chvíli ji to přestalo bavit a položila hlavu na svou tlapu, sledovala ho. Pak přivřela oči. „Za pár dní je Štědrý den. Tak co myslíš?“ zeptal se. Jen lehce zvedla víčka a znovu přivřela. „Myslíš, že měla pravdu? Tak co mám dělat? Tolik měsíců uteklo jako voda. Stejně bych už jinak žít nedokázal. A co s barákem? Někdo se tady o to musí starat.“ Brita hlasitě zívla. „Nudím tě?“ ušklíbl se. Čaj byl stále vřelý. Rád prsty objímal hrnek, až se mu horko propalovalo přes kůži. Taková zkouška výdrže: kdy je to ještě příjemné a kdy už palčivá muka. „Je to jako s životem, víš?“ obrátil se na svého čtyřnohého přítele. Lidský kontakt vymizel a on si ani neuvědomoval, že někdy jeho slova začínají uprostřed myšlenky. Vedl rozhovor s němou tváří, která dokázala odpovídat jen věrným pohledem. Neměl s tím problém. „Dlouho je to krásné a byl jsem šťastný, než přišla bolest z jejího odchodu. Půl roku samoty je víc než dost, nemyslíš?“ Vždycky byl uzavřený. A tahle bouda uprostřed nedotčené přírody mu přinesla pocit, že přesně to hledal. „Neměl by ses vyhýbat konfliktům,“ vzpomněl si na její slova. „Jinak budeš pořád jen před něčím utíkat.“ „Neutíkám,“ špitl a sklopil oči. „Tak proč nic neříkáš?“ „Nechci se s tebou hádat.“ „Jenže takhle se nic nevyřeší.“ „Nechci nic řešit.“ Vyhovovalo mu to. Žádný společenský nátlak, jen on a nekonečno. Vstal z křesla a přiložil poleno do krbu. „Mohli bychom tu žít sami napořád?“ zeptal se. Občas se mu zasteskne, zapne televizi, podívá se na zprávy, zaplní se pocitem křivd, útoků, autonehod, válek a politických úskoků a utvrdí se, že tohle nechce. Večer ulehá na postel. Její obrázek má v rámečku na stole. „Dnes mi není dobře. Půjdu si lehnout dřív.“ Ráno se probudil propocený. V ústech sucho, v krku ho pálilo, těžko polykal. Místnost se chvěla, rohy se křivily, jako by se chtěly v paprscích k sobě natáhnout a hned rozplynout. Ruce i nohy byly těžké. Brita poskakovala, štěkala a tahala za peřinu. Každý pohyb byl pro něho namáhavý. A poprvé po delší době pocítil úzkost a smutek. Zvláštní svíravý strach, že možná naposledy vydechne a neřekne jí, jak mu chybí. Tiskl se k fotografii, díval se do její tváře a myslel, že mu stékají slzy. Ale když se dotkl obličeje, byl suchý a horký. Chtěl Britě říct, co má na srdci, nadechl se, ale z úst nevyšla ani hláska. „Vydechnu naposledy“, pomyslel, „a nikdo ani neuslyší mé volání o pomoc.“ S námahou se doplahočil do kuchyně pro nový čaj. Zabalený v dece posedával u krbu, dotýkal se hladkého porcelánu a sledoval oheň. Když mu zvlhly hlasivky, řekl sýpavě: „Blíží se Vánoce. Lidé by neměli zůstávat sami… Měli by najít cestu k těm, které mají rádi, co myslíš?“ Ucítil nepříjemný chlad, který mu zavanul u ucha. „Tys nechala otevřené dveře?“ zlobil se na Britu. U zápraží se rozhlédl a vdechl mrazivý vzduch. Zima je nádherná. Krásná, ledová, štiplavá, třpytivá, těžká… Brita se postavila po jeho boku, jako by cítila totéž. „Dnes nepůjdu ven. Musím se vyležet a pak vyrazíme do města. Vlakem. Schválně jestli si ji budeš ještě pamatovat…“ Mrkl na ni a dobelhal se do postele. Proležel pět dní. Jedvadvacátého prosince si zabalil tašku, nasadil Britě popruhy a vydali se až k úpatí hory k nádraží. Vlak do těchto končin jezdí dvakrát denně, ale bez záruky. Pokud napadne příliš sněhu, končí o dvě zastávky dříve. Přivítalo ho příjemné teplo a pohodlí. Byl nervózní a přemýšlel, jestli se neunáhlil. Vytáhl mobil. Celou dobu mu byl v horách k ničemu. „Měl bych ji zavolat, nemyslíš?“ zeptal se Brity. Jediné cestující v celém vagonu, dvě postarší paní, se na něho mile usmály. „Lidé by neměli chodit bez ohlášení…“ Vyhledal číslo. To bylo rychlé, ale stisknout volání už tak snadné nebylo. Mračil se na displej mobilu s palcem centimetr nad ním. „Tak už jí zavolejte,“ řekla jedna z dam, v jejíž tváři se zračila něha stáří. „Možná bych…“ navázal. „Jedete na návštěvu? Na Vánoce?“ zeptala se druhá. Přikývl. Hlasitě polkl. Dlouho s nikým nemluvil, ale bylo to fajn. Obě stařenky ze sebe vyzařovaly naprostou pohodu. „Kdo ví, jestli mě ráda uvidí.“ „Ale to víte že ano,“ řekla ta první. „Jen to zkuste.“ Tak zavolal. Tělem se mu rozlilo teplo. Slyšet její hlas po tak dlouhé době! „Počkej na mě v přestupní stanici…“ řekla. Když skončil hovor, stále se usmíval. „Dobře to dopadlo, viďte?“ zeptala se zvědavá stařenka. Vesmír má své zvláštní kouzlo. Vkládá do nás tolik síly a energie. Záleží jen na nás, kdy si to uvědomíme. Ani Ema nedokázala doma jen tak sedět. Brzy bude Štědrý den. Litovala, co se stalo, ale vrátit to nešlo. Přes všechna úskalí, tohle je ta příležitost, kdy se musí sejít. Silnější důvod už možná ani nebude. Sbalila tašku a vydala se na vlak. Ve stejný den, stejné ráno. Nakonec se shledají na půli cesty. Obejmou se na nástupišti, protože na něho bude čekat. Usadí v hale, zdobené secesními obrazy. Projdou parkem, dojdou na náměstí, kde se tyčí vysoký strom, vše kolem září a hrají koledy. Pro tento okamžik si nemusí přát nic víc. Je to ten nejlepší čas, který se jim plní. Pak už to je jen na nich. Martina Boučková
\nČas načtení: 2024-08-23 12:13:34
Pán Bůh se nejspíš musel narodit v Lužné [Jakub Chrobák / Dauphin]
Jako by subjekt těchto veršů spočinul v klidu valašské dědiny, a i když je konfrontován s těžkou nemocí, toto zklidnění mu nabízí možnost intimněji vstupovat do krajiny a zakoušet v ní zázrak Božího stvořitelského díla.
\nČas načtení: 2024-11-28 12:07:04
Rezidence se „sušenkovou oponou“
Veskrze zajímavý moderní dům byl postaven ve francouzském Lyonu, na území přírodní rezervace. Svým majitelům dopřává ideální soukromí a život v konejšivé náruči panenské krajiny. Získat povolení stavět na místě, kde to regule původně zakazovaly, byl pro architekty z místního studia AUM husarský kousek a vlastně tak trochu zázrak. Výsledkem jejich úsilí je dvoupodlažní objekt […]
\nČas načtení: 2025-02-15 12:56:13
Záchrana ohrožených květin a motýlů v bývalém vojenském prostoru Milovice s pomocí praturů, divokých koní a zubrů připomíná tak trochu zázrak. Neuvěřitelná proměna zničené krajiny v přírodní ráj se stala inspirací k převyprávění příběhu milovické rezervace pro děti. V těchto dnech tak začíná předprodej knihy Pratuří pohádky, kterou v polovině... ...
\nČas načtení: 2025-05-01 21:16:16
Alenka a zázrak z cudzej krajiny
Na slovenskej dokumentárnej novinke Alenka a zázrak z cudzej krajiny pracovalo viacero šikovných slovenských talentov. Či už samotný režisér Daniel Dluhý, ktorý spolupracuje ...
\nČas načtení: 2024-01-14 19:19:57
Cévy vyčistí peruánský zázrak caigua
Cévy není těžké udržovat v dobré kondici. Udržovat je čisté a průchodné lze jednoduchými opatřeními v našem celkovém životním stylu. Nejvíce totiž cévy zatěžují lidé, jejichž strava je bohatá na rafinované cukry a tuky, dopřávají si v [...] The post Cévy vyčistí peruánský zázrak caigua appeared first on magazín Energie života.
Čas načtení: 2019-07-09 08:41:08
Zesnulý Josef Koutecký: Medicína je plná zázraků, stejně jako celý život
V pátek 5. června zemřel v nedožitých 89 letech Josef Koutecký, lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu. Kromě toho, že byl vynikajícím lékařem, se angažoval také v oblasti kultury: mimo jiné byl členem Rady Národního divadla, Nadace Národní galerie a Nadace Českého svazu výtvarných umělců grafiků Hollar. Chceme ho připomenout ukázkou z knižního rozhovoru Osm múz mého života, dialogu s novinářkou Martinou Riebauerovou (vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2016). Přemýšlel jste nad tím, proč je rakovina mezi všemi nemocemi takové tabu? Lidé se stále často bojí i jen vyslovit to slovo. Samozřejmě. Je to dáno dvěma okolnostmi. Tou první je, že nádory – a neříkejte prosím rakovina, nemám to rád – provázejí lidstvo od jeho vzniku a vesměs vždycky špatně skončily. Dostaly tudíž punc nevyléčitelného onemocnění, provázeného utrpením a bolestí. Tento mýtus vyvolává u lidí děs, kvůli němuž se někteří, když se dozvědí diagnózu, zhroutí, či dokonce zasebevraždí. Zažil jsem to i u rodičů nebo prarodičů, kterým jsme řekli, že dítě má nádor. Druhý důvod spočívá v biblické legendě o hadovi jako zvířeti slizkém, podlém, a nebezpečném, který svedl pramáti Evu, aby utrhla a jedla jablko z jediného zakázaného stromu Poznání, Eva pak svedla Adama – jak by ne? – a Pán Bůh je vykázal z ráje. Zmíněná a přetrvávající představa o hadech je ovšem úplný nesmysl, a já vím, co říkám, protože jsme jich měli doma i třiačtyřicet najednou. Hadi vůbec nejsou slizcí, a když jim nešlápnete na krk, tak vám nic neudělají. Samozřejmě jedovaté hady jsme nepěstovali. Ale v mysli mnoha lidí je nádor jako ten zlý had. Proto také nesnášíte slovo rakovina? Přesně. To mi nesmí student říct, a já jsem jinak velmi hodný examinátor. Nádorů je několik set druhů. A každý má jiné biologické vlastnosti. Kožní karcinom je například v devětadevadesáti a půl procentu nezhoubného charakteru. Necháte jej vyříznout a pacient je vyléčený. Naopak zhoubný nádor mozkového kmene nebo slinivky břišní mívá často fatální prognózu. A teď řekněte slovo rakovina pacientovi, který má v podstatě nezhoubný nádor. Je-li jen trochu psychicky labilní, okamžitě propadne beznaději. Jak to slovo vzniklo? Termín „karkinoma" použil poprvé slavný řecký lékař Hippokrates. Žil u Středozemního moře a všiml si, že na zvířata, která při odlivu nestačila utéci do moře a uvízla na písčině, se vrhli krabi a začali je svými klepety požírat. Jejich kusadla Hippokratovi připomněla klinický obraz, který je někdy patrný na povrchu ženského prsu stiženého nádorem. Na kůži jsou červené pruhy tvořené mízními cévami, naplněnými nádorovými buňkami. A protože tamní krab se jmenuje Carcines maenas, vyslovil Hippokrates poprvé ono řecké "karkinoma". Z něho se později stalo latinské "carcinoma". Ve staročeštině se začalo říkat rak a z raka se stala rakovina. Ale uvědomte si, že zoologicky je to absolutní nesmysl, protože krab a rak jsou úplně jiná zvířata. Takže pokud už bychom to tak chtěli nazývat, museli bychom říkat krabovina. Od Hippokratových dob je ostatně ikonografickým symbolem nádoru krab. Já si ovšem ještě pamatuji, kdy se pacientům neříkalo vůbec nic. Moje babička diagnózu neznala, ale všichni okolo ano. Jak se na to zpětně díváte? Lékaři tak ono tabu vlastně spoluvytvářeli. Tehdy to tak prostě bylo. Dneska se pacientovi říká pravda a důvod je jednoduchý. Valná většina pacientů ví, že jde na onkologii, ví, co to je, protože kdyby nic jiného, tak si to najde na internetu. To, čemu jsme říkávali zbožná lež, už dnes není moderní. Používali jsme ji také proto, že jsme nádory neuměli vůbec léčit. Jak jsem řekl, když jsem začínal, přežívala tři procenta dětí. Jak se sdělovala diagnóza dětem? Rodičům se říkala pravda vždycky, dětem ne. Samozřejmě to vyvolávalo velké problémy v dospívajícím věku, kdy dítě přestává být dítětem, ale zdaleka ještě není dospělým. Je mu patnáct, šestnáct, sedmnáct a je na oddělení, kde kamarádi umírají. Potkávali se, psali si a najednou konec. Přestali se setkávat, přestaly přicházet dopisy. Kde je? Umřel. A já mám stejné onemocnění, napadalo je. Mnohé děti cítily, že to s nimi jde z kopce. Postupně slábly a začaly tušit, že se z toho nedostanou. A tak se samozřejmě někdy zeptaly: „Pane profesore, umřu?" Co jste na to odpovídal? Říkal jsem: "Je to vážné, ale děláme, co můžeme, a pokusíme se to všechno zvládnout." Je samozřejmě těžké takto mluvit s šestnáctiletou dívkou. A stále jsou pacienti, kteří – a teď mluvím o dospělých – to nechtějí vědět. My jim pravdu nevnucujeme. Pokud ji vědět chtějí, řekneme jim ji se vším, co je k dispozici. Máte nádor, ale nádorů je mnoho, některé jsou moc špatné a jiné lepší. My uděláme všechno, co budeme moct. Bude to provázeno tím či oním, musíte s námi spolupracovat, pokusíme se to zvládnout a máte šanci. Můžeme obecně říct i prognózu. Ale jak dopadnete vy, nikdy dopředu nevíme. Protože lékař, který dopředu někomu řekne, že mu zbývají dva, tři měsíce, je pro mne špatný doktor. Měl jsem pacienty, o nichž jsem si myslel, že přežijí rok, a oni umřeli za čtrnáct dní, a měl jsem takové, kde jsem byl přesvědčený, že umřou za krátkou dobu, a žijí dodnes. Každý jsme jedinečný. Byl jste někdy svědkem zázraku? Něčeho, co jste si jinak než jako zázrak neuměl vysvětlit? Byl. Existují dva zázraky. Zázrak z hlediska církevního, ale teď nemám na mysli tyto zázraky. Ani já se na ně neptám. A pak skutečně existují situace, kdy jsem si byl něčím skálopevně jist, a najednou to bylo úplně jinak. A já jsem žasnul a nepřestal žasnout. To se v medicíně opravdu stává. Medicína je plná zázraků, stejně jako celý život. Nějaký příklad? Měli jsme holčičku se zhoubným nádorem v malé pánvi. Operovali jsme ji, ozařovali, podávali chemoterapii. Tehdy se užívala a ještě dnes užívají cytostatika, která mají jednu svízelnou komplikaci. Může vzniknout těžký zánět sliznice močového měchýře, a ten zánět se projevuje těžkým krvácením. Takže pacient vlastně jako by močí krev. U té holčičky to trvalo už řadu dní, jen si představte to obrovské množství krve. To jsem měl ještě stanici na klinice profesora Kafky. Radil jsem se s ním a on řekl: "Nedá se nic dělat, močový měchýř musí pryč, jinak nám vykrvácí." Dnes už se to řeší jinak, ale tehdy se měchýř odstranil a močovody se svedly do tlustého střeva, takže časem děti stejně umíraly na vzestupnou infekci ledvin. Ale jiná varianta nebyla. Vypsali jsme tedy děvčátko k operaci. Byla středa, v 8,15 jsme měli začít. V šest ráno jsem byl na klinice, abych si holčičku ještě prohlédl. A sestra, která měla noční službu, mi hlásí: "Pane primáři, já nevím, jak je to možné, ale Mařenka, nebo jak se ta holčička jmenovala, od včerejška čurá úplně čistou moč." Skutečně, to dítě od té doby nemělo stopu krve v moči, aniž bychom cokoli udělali. Kdyby to přestalo krvácet o den později nebo kdyby byla vypsaná na operaci v úterý místo ve středu, tak by byla bez močového měchýře a dnes už dávno mrtvá. Nevím proč, nevím, jak se to stalo. Zkrátka jako když utne. Řekněte tomu jinak než zázrak. Třeba velmi silná vůle žít a pevná víra, že prostě nemohu umřít? Věříte tomu? Pokud onou vírou myslíte schopnost nepodlehnout onemocnění a bojovat s ním, tak na takovou schopnost samozřejmě věřím. Vím také o případech nevyléčitelně nemocných lidí, kteří tu dávno neměli být, ale zemřeli až ve chvíli, kdy bylo splněno něco, co splněno být mělo. Pamatuji vdovu, která oproti všem předpokladům žila a starala se o svého syna, než odpromoval a stal se soběstačným. Zemřela několik dní po jeho promoci. Stejně tak bývá pravidlem, že takové ty zlobivé a neposedné děti se léčí snáze než děti, které sedí v koutku a naříkají. Malé děti samozřejmě nevědí, co je to nádor a že je na světě něco konečného. Znají mrtvou a živou vodu, vědí, že stačí pár kapek a mrtvý vstane. Že Šípková Růženka procitne po kouzelném polibku prince. Až s postupem věku dítě pozná, že když mamince natrhá na louce kytici, kvítka v teplé ručičce zvadnou a už se nikdy nenarovnají. Že pes, kterého přejelo auto, už nikdy nebude běhat. Pak mu umře dědeček, babička, děti se odstěhují od rodičů. Život není nic jiného než postupná izolace. První izolace je porod. Druhou izolací je odstavení od prsu. A takhle následuje jedna izolace za druhou. Naše charaktery a spolu s nimi i kvalita života se utvářejí tím, jak se s těmito izolacemi vyrovnáváme. To platí i pro nemoci. A vůbec nejhorší izolací je umírání v osamocení. To by nikdy neměl lékař nebo sestra dovolit zvláště u pacienta, který nikoho nemá nebo za nímž už nikdo nechodí. Víte ale, jak je to dneska se stářím. Člověk umírá, tak mu uděláme jen to nejnutnější, i návštěv je méně a méně. To je ta nejhorší izolace, jaká člověka může v životě potkat. Bohužel byli i rodiče, kteří, když jejich děti začaly umírat, jezdili na návštěvy méně a méně. Protože to neunesli? Buď, nebo se rozhodli pro – psychologové tomu říkají takovým ošklivým slovem – reinvestici. Ještě, než dítě zemřelo, začali investovat do nového života a obracet svůj zájem k něčemu, co je povede dál. My pro to máme pojem předčasná izolace. Zažil jsem skutečně takové rodiče. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Měl jste pro ně pochopení? Ne. Naprostá většina lidí chce svému blízkému, a dítěti tím spíš, dosloužit, jak se říká, do posledního dechu. Proto i tehdy, když jsme měli zakázány návštěvy kvůli obavám z infekce, jsme u umírajících dětí vždycky zařídili izolovaný pokoj, kam měli rodiče přístup. U malinkých dětí je to ještě o něco složitější. Ony nedávají vinu za to, že jsou vytrženy z domova a musí ležet v nemocnici, kde jsou podrobovány někdy i bolestivým vyšetřením a léčebným postupům, lékařům. Kladou ji rodičům, protože rodiče jsou tady přece od toho, aby je chránili. To rodiče je dali do nemocnice, rodiče je nechají, aby jim doktoři dělali to a ono. Zažil jsem maminku, která byla u umírajícího dítěte od rána do večera, ale večer musela domů za druhým potomkem. A když odcházela, tak ji dítě proklínalo. Představte si tu hrůzu. Odcházela a nevěděla, jestli ho ráno ještě uvidí, přesto odcházela s tím, že jí dítě nadávalo a obviňovalo ji z toho, že umírá. Jak jste tohle zvládal vy? Špatně. Samozřejmě to ze mě nespadlo tím, že jsem zavřel dveře své pracovny. Často jsem s tím byl i doma. Jak víte, já miluju muziku. Chodili jsme na koncerty a já je v jednu dobu neprožíval tak, jak bych měl, protože mi hlavou stále běžela nějaká tragédie z kliniky. Pak jsem se toho zbavil, protože takhle doktor fungovat nemůže. To bych se musel rovnou zasebevraždit
Čas načtení: 2024-02-23 05:00:00
Těžký osud by jiné zlomil. Maminku Pavlínky (5) s mentálním postižením vnitřní motor žene dál a snaží se vývoj dcerky posouvat. Naději děvčátku přinesl i Vánoční zázrak Blesku.
Čas načtení: 2024-09-02 05:00:00
Zázrak Blesku se vrací! Pomůžeme i vám? Pošlete nám svůj příběh!
Ulevit někomu v tíživé situaci, kdy se zdá, že už z ní nevede žádná cesta. Rozzářit dětské oči, vnést naději do života s těžkým zdravotním omezením. Nabídnout finanční pomoc ve chvíli, kdy se osud člověka změní doslova z vteřiny na vteřinu. To vše umí projekt Zázrak Blesku, který se po obrovském loňském úspěchu vrací.
Čas načtení: 2024-09-03 05:00:00
Vrací se Zázrak Blesku! Přihlaste se! Třeba i váš příběh změníme k lepšímu
Ulevit někomu v problémech, kdy se zdá, že už z nich není žádná cesta. Přesně to umí projekt Zázrak Blesku. Ocitli jste se v bezvýchodné situaci vy, nebo někdo ve vašem okolí? Řekněte si o pomoc, možná vykouzlíme úsměv právě vám.
Čas načtení: 2024-12-03 13:58:03
Všichni hledají zázraky, začíná to pohádkami a potom následuje škola a zaměstnání, neustále jsou nám nabízeny zázraky za peníze, kup si zboží nebo službu a stane se zázrak, zvol správného politika nebo prezidenta a stane se po volbách zázrak, získej vysokoškolský diplom a stane se zázrak, věř v nějaké náboženství nebo kulturu a stane se… Číst dále »Kde je chyba v Matrixu?
Čas načtení: 2024-12-12 08:45:00
Uběhlo 75 let od Číhošťskému zázraku: Komunisté brutálně umučili faráře Toufara
Uplynulo 75 let od události, která na navždy zapsala do československých dějin jako takzvaný číhošťský zázrak. V malé obci Číhošť na Havlíčkobrodsku se tehdy při mši v místním katolickém kostele o třetí adventní neděli během kázání faráře Josefa Toufara údajně několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž umístěný na hlavním oltáři. Vládnoucí komunistická moc označila "zázrak" za podvod a celou událost využila k proticírkevní propagandě. StB Toufara zatkla a po krutém mučení donutila faráře, aby podepsal protokol, v němž se k činu přiznal. Ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel tři dny poté.
Čas načtení: 2025-01-29 08:46:00
Pavel Foltán: Farská kráva z Hoštic? Čáry, nebo zázrak?
V české kotlině už je dlouho „světoznámá“ scénka z Troškovy filmové komedie „Slunce, seno, jahody“, když v rámci letní seminární práce experimentu „pana inženýra“ farská kráva nadojila 22 litrů mléka, přestože co měla, už dala. „Čáry, čáry,“ křičela Cecilka, ale farář Otík (jejich „sodomagomora“) to ideově komentoval jako „zázrak, stal se zázrak“. Proč ne? Jak se zdá, tak v tuzemácku se dá čekat už jenom na nějaký ten zázrak…
Čas načtení: 2025-02-16 19:30:59
Pochybný zázrak na rast vlasov Kerastia, falošný lekár Williams a iné bludy
Kerastia má byť zázrak na rast vlasov. Promovaný je v reklamách, aj na falošných fingovaných weboch. Ide o internetovú klasiku podvodnej... The post Pochybný zázrak na rast vlasov Kerastia, falošný lekár Williams a iné bludy appeared first on HOAX.
Čas načtení: 2011-01-21 00:00:00
Švédské kapky, zázrak v lahvičce
Švédské kapky aneb zázrak v lahvičce, který lze mít doma vždy po ruce. Spektrum jejich účinků je široké a seženeme je v každé lékárně. Přesto však ještě stále chybí v naší domácnosti? Možná je ten správný čas na to, dozvědět se o nich víc a konečně přijít na to, že se nám skutečně budou často hodit. ...
Čas načtení: 2024-02-21 05:00:00
Vánoční zázrak Blesku pomohl rodině Robinka (4) s epilepsií: Už nemusejí držet noční hlídky
Znamená pro ně víc než výhra v loterii. Vánoční zázrak Blesku dává rodičům Robina (4) jistotu a spánek. Dosud si museli nařizovat budík a střídat se v celonočních službách u syna.
Čas načtení: 2024-02-28 05:00:00
Musí zatopit v kotli a pak se celý den stará o manžela (71) napojeného na kyslík a nemohoucí maminku (91). Sama má problémy s páteří, stěžovat si ji ale neuslyšíte. Sen Marii (67) splnil Vánoční zázrak Blesku, získá novou koupelnu.
Čas načtení: 2024-03-05 05:00:00
Projekt, který má smysl a pomůže lidem v zoufalé finanční tísni. Vánoční zázrak Blesku dal naději šesti rodinám, které se perou s nelehkým osudem. Během rekordních 17 dní se ve sbírkách vybralo i díky čtenářům nejprodávanějšího deníku v Česku přes 931 tisíc korun! A pokračuje se dál.
Čas načtení: 2024-03-05 16:04:07
Visadoré je podľa podvodných webov zázrak na vrásky. Pozor!
Visadoré je možno krém na pleť. V žiadnom prípade však nie je krémom na odstránenie vrások a omladenie pleti o 20 - 30 rokov po 28 dňoch. The post Visadoré je podľa podvodných webov zázrak na vrásky. Pozor! appeared first on HOAX.
Čas načtení: 2024-03-14 18:09:47
Nevěřte tomu že se stane zázrak a bude vám líp
Mnohé je zde už předem dáno a je obtížné to změnit, podívejme se na počátek života, někdo je samec a jiný je samice, někdo je psem a jiný je člověkem atd. koupíte si notebook a zde je od výrobce předinstalovaný Windows, jako dítě se ve škole dlouho učíte a vše co se učíte to je… Číst dále »Nevěřte tomu že se stane zázrak a bude vám líp
Čas načtení: 2024-03-15 08:46:08
Nová Plzeň aneb zázrak ze západu číslo dvě. Proces je rychlý. Jsme dál než jsme věřili, říká Koubek
Sklízela posměch za dokument Zázrak ze západu, který monitoroval její cestu za titulem a do Ligy mistrů. V období, kdy byla fotbalová Plzeň na hraně bankrotu. V Doosan Aréně se teď odehrává zázrak číslo dvě. Rozsáhlá přeměna týmu, které započala s letním příchodem nových majitelů, a které velí trenér Miroslav Koubek, se daří neuvěřitelně rychle. Viktoria poráží pražská S a je ve čtvrtfinále Konferenční ligy. Co stojí za mimořádným úspěchem?
Čas načtení: 2024-04-10 20:50:00
Buď je všetko zázrak, alebo nič nie je zázrak, hovorí Michal.
Čas načtení: 2024-04-17 10:08:21
Nová evropská legislativa NIS2 brzy dopadne na firmy v dalších odvětvích. Kyberbezpečnostní společnost Eset nejen pro ně spouští novou službu MDR. Článek Firmy, které kyberbezpečnost doteď neřešily, už mohou jen doufat v zázrak, říká obchodní ředitel Esetu se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-04-17 11:02:33
Čínský ekonomický zázrak 2.0: Její růst překvapuje odborníky po celém světě
Podle nejnovějších údajů čínský HDP vzrostl v prvním kvartále o 5,3 %, což je výsledek, který předčil všechna očekávání. Došlo k výraznému nárůstu výroby špičkových technologií. Článek Čínský ekonomický zázrak 2.0: Její růst překvapuje odborníky po celém světě z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2024-04-21 16:23:37
Dominiku, -niku, -niku, ty jsi sám jak poustevník, já hříšnou duši mám, můžeš zázrak udělat, když mě budeš míti rád, peklo, ďábla překonám… Když se tahle píseň v roce 1964 u nás ozvala poprvé z rádia, mužská část posluchačů by kvůli sexy hlasu její interpretky Judity Čeřovské (†72) ten zázrak moc ráda udělala.