Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-25 11:57:14

​​Jarní úklid koupelny nemusí být za trest

*/ /*-->*/ Zvažte svoje síly Musíte se do úklidu hodně přemlouvat? Nejde to jinak než se do něj pustit po náročném dni v práci? Půjde vám to lépe od ruky, pokud si přesně stanovíte čas, který chcete úklidu věnovat. Za půl hodiny stihnete to nejdůležitější – otřít zanesené povrchy, vyčistit WC mísu a mopem namočeným ve vodě s bílým octem umýt pár tahy celý sprchový kout. Ten intenzivnější úklid koupelny už takové dvě až tři hodiny zabere. Zpříjemněte si to Uklízení nemusí být trápení. Pusťte si oblíbenou muziku, audioknížku nebo podcast a pusťte se do toho. Pokud máte právě udělanou manikúru, nebo víte, že vám čistící prostředky vysušují pokožku, nezapomeňte na gumové rukavice. Připravte si pomocníky Na úklid koupelny si vystačíte s pár produkty. Stačí vám jedlá soda, bílý ocet a čistič/leštič skla. Soda je skvělá na zneškodnění rzi a v kombinaci s bílým octem taky na odstranění mýdlových usazenin a vodního kamene. Pokud chcete pořídit chemický čistič z drogerie, vyberte takový, který se hodí na většinu povrchů. Ušetříte tak peníze i čas při zvažování, zda můžete daný produkt použít. Přečtěte si víc o zázracích, které umí jedlá soda nejen v koupelně.  Jak na úspěšný jarní úklid? Naplánujte si postup! Rozhlížíte se nešťastně po koupelně a nevíte, kde začít? Pokud berete jarní úklid koupelny z gruntu, navrhujeme následující postup: Udělejte si místo To znamená, že byste měli ze sprchového koutu odstranit všechnu kosmetiku. To samé platí o umyvadle. Ručníky a rohožku hoďte do pračky. Naneste ve sprchovém koutě přípravek proti plísním Nechte ho chvíli působit na postižených místech koutu a pak spláchněte. Zaměřte se především na rohy a místa, kde se gumová lišta těsnění střetává s obklady. Plíseň v koupelně je obvykle černá, na dlaždičkách se více drží jemný film růžové plísně.   Jak dostat plíseň ze sprchového závěsu? Nejjednodušší cestou je dát ho do pračky. Hned po vyprání ho pověste a nechte dobře proschnout. Daří se plísni i na zdech koupelny? Oškrábejte ji, pokud to jde a naneste přípravek proti plísním. Dávejte si pozor na to, aby byla místnost dobře větraná. Pokud se i tak plíseň vrací, zkuste zjistit u sousedů, jestli vlhkost neproniká zdmi od nich k vám.   A jak dosáhnout toho, aby spáry zase zářily, odpad bezproblémově fungoval a na sprchové hlavici neulpíval vodní kámen? To vše se dočtete v článku, který se čištění sprchového koutu věnuje detailněji. Pixabay Dejte sbohem staré kosmetice Nemilosrdně se rozlučte s téměř vyschlou řasenkou, zbytkem šamponu, který schováváte na někdy, sprchovým gelem, který vám sice nevoní, ale je přece škoda ho vyhodit. Není! Uvidíte, jak vám uvolněný prostor na uložení věcí udělá radost. Rozlučte se se vším, co už má po expiraci. Tohle byste měli dělat alespoň jednou za půl roku. Vyčistěte umyvadlo a povrchy Možná vás to překvapí, odtok u dřezu ale vyhrává, co se týče nejvyšší koncentrace bakterií v koupelně. Dokonce převyšuje záchodové prkénko. Nejlepší tip na to, jak se těchto nečistot zbavit? Nalijte bílý ocet nebo jedlou sodu do odpadu a propláchněte horkou vodou.   Na zanesený kohoutek doporučujeme využít jednorázové dezinfekční utěrky, které výrazně redukují bakterie a nepřenáší je na další povrchy. Pokud chcete použít hadřík, dejte si pozor na to, kde ho skladujete a na co ho používáte. Umyvadlo a záchod by měly mít každý svůj hadřík. Ideálně je po každém úklidu vyperte. Podívejte se nahoru Máte v koupelně stropní lampu? Sejměte kryt a umyjte ho. To samé platí o ventilátoru. Jeho vrchní krytka by měla jít odstranit a pohodlně vyčistit. Následně se zaměřte na lopatky větráku. Ventilátor sice pomáhá cirkulaci vzduchu a dává tak menší šanci plísním, zároveň vdechuje vzduchem přenášené částice, které mohou zůstat jak na lopatkách, tak na ventilaci. Vytřete Téměř poslední fází úklidu je vytření koupelny. Nechte dveře koupelny otevřené, ať pořádně vyschne. Finiš vás čeká u záchodové mísy Špinavou vodu z vytírání podlahy přece nechcete vylít do právě umyté WC mísy. Čištění toalety si tedy nechte na závěr. Kromě prkénka a vnitřních stran klozetu se zaměřte i na vnější část - překvapí vás, kolik prachu na ní ulpívá. Pokud máte závěsnou WC mísu, máte práce o něco méně.   Pak už jen ukliďte všechny přípravky a vyrazte za odměnu na procházku, nebo si dejte něco dobrého. Odměnit se za práci je důležité, stejně jako práce samotná. Zasloužíte si to! Začněte s pravidelným úklidem Pro všechny místnosti domova platí, a koupelnu nevyjímaje, že je snazší udržet je čisté a uklizené, pokud se jim pravidelně věnujete. Úklidem na týdenní bázi, nebo ještě lépe každý druhý den, předejdete tomu, aby vám pečlivý jarní úklid domácnosti zabral celý den.   Nemyslíme tím, že byste měli každý druhý den drhnout toaletní mísu. Určitě ale není na škodu nechat někdy přes noc čistič mísy působit, přetřít obden umyvadlové a sprchové baterie hadříkem z mikrovlákna a nebo stěrkou na sklo stáhnout zbylou vodu z dveří koutu po sprchování. Když se do těchto úkonů zapojí celá rodina, máte vyhráno.

Čas načtení: 2023-06-30 12:31:16

Proč je vana do koupelny báječnou volbou?

Proč si domů pořídit vanu? Jaká pozitiva vám přinese a v čem je lepší oproti sprchovému koutu? Zaměřili jsme se na to, proč se vám vana v koupelně rozhodně vyplatí. Typ, velikost i barva na míru Doby, kdy všechny české domácnosti měly stejnou vanu, jsou již dávno pryč. Nyní se vany vyrábějí v mnoha typech, velikostech i barvách. Snadno si tak vyberete tu, která se do vaší koupelny nejenom skvěle vejde, ale ještě podtrhne její styl a bude vypadat naprosto dokonale. Aktuálně jsou v kurzu volně stojící vany, které se při správném rozvržení vejdou i do menší koupelny. Snadné a zábavné mytí Rodiny s malými dětmi jistě potvrdí, že vana v koupelně je naprostou nezbytností. Jen si představte, jak obtížné je mytí dětí ve sprchovém koutu. K vaně máte snadný přístup a děti si v ní užijí spoustu legrace. Stačí koupit vodní pistolky, hračky do vody a dětské pěny do koupele a zábava může začít. Máte přehled o své spotřebě vody Je z pohledu úspory vody lepší vana nebo sprchový kout? Ačkoliv se spousta lidí domnívá, že koupání je z pohledu spotřeby náročnější, toto tvrzení platí pouze tehdy, když si skutečně dopřáváte rychlou sprchu. V případě, že pod proudem tekoucí vody zůstáváte několik minut, rychle ztratíte přehled o tom, kolik vody jste skutečně spotřebovali. Zatímco při pravidelném koupání víte přesně, kolik vody jste využili. Mimochodem, vanu můžete využít nejen ke koupání, ale také k sprchování. Vybavte svou koupelnu moderní vanou, která bude splňovat veškeré vaše požadavky ohledně tvaru, velikosti i barvy. Zároveň si užívejte každou koupel, koupání dětí i vodní bitvy. S vanou budete mít přehled o své spotřebě vody a když nebudete mít chuť na relaxační koupel, snadno se v ní vysprchujete. Zdroj foto: Dariusz Jarzabek / Shutterstock.com <p>The post Proč je vana do koupelny báječnou volbou? first appeared on Elegantní bydlení.</p>

Čas načtení: 2024-01-16 16:45:36

Na trhu je mnoho sprchových koutů, víte, který se hodí do vaší koupelny?

V dnešní době je na trhu dostupná široká škála sprchových koutů, a rozhodnout se pro ten správný pro vaši koupelnu může být výzvou. Různé typy, velikosti, materiály a designy nabízejí pestrou paletu možností, které mohou ovlivnit nejen estetiku vaší koupelny, ale i pohodlí a praktičnost každodenního používání. Při výběru sprchového koutu je důležité zvážit nejen […] The post Na trhu je mnoho sprchových koutů, víte, který se hodí do vaší koupelny? appeared first on Supr bydlení.

Čas načtení: 2020-12-07 12:57:57

Mladí autoři uchopili staré české pověsti a báje a převyprávěli je po svém v L3g3ndách

Staré české báje a pověsti se staly stále inspirací pro mladé autory. Nastupující generace spisovatelů žánrové literatury se pod vedením spisovatele Leoše Kyši, známého spíš svým pseudonymem František Kotleta, pustila do vlastního zpracování starých příběhů. Výsledek nedávno zamířil do knihkupectví pod názvem L3g3ndy. Z antologie mladých autorů, kterou vydalo nakladatelství Epocha, přinášíme ukázku. Ze starých příběhů se rodí nové. A stejně je tomu i u této knihy. Staré příběhy českých legend uchopili nejmladší autoři české fantastiky po svém. Vážně, romanticky, humorně i s varujícím podtextem. Ze spojení starého a nového tak vznikly L3g3ndy, které znovu uvedou v život příběhy o Bivojovi a kanci (tedy vlastně Kanci), Golemovi, pražském Orloji, nikdy nekončící Dívčí válce, ale i ty méně známé, jako jsou Železný muž či příběh zakleté dívky z ulice V Tůních.   Ukázka z knihy: Valerie Šťástková: Deset kostlivců Lilo už čtvrtý den a mně z toho běhal mráz po zádech, jen jsem se přiblížila ke dveřím nebo k oknu. Podívala jsem se na hodinky, kde na mě jako kletba svítili tři kostlivci. Hodinky jich vždycky ukazovaly víc, když si počasí venku vysloveně hrálo na Prší, prší, jen se leje. „Pitomej déšť,“ zanadávala jsem, otevřela na iPadu Spotify a pustila si jeden ze svých oblíbených lo-fi playlistů. Zvýšila jsem hlasitost, abych přehlušila liják a taky aby mě to nakoplo se konečně zvednout a začít něco dělat.      Nešlo ani tak o to, jak mě ty pitomý kapky nenechaly celou noc vyspat. Neměla jsem déšť ráda prakticky odjakživa. Když mi bylo šest, chvíli po tom, co jsem se konečně naučila trochu číst, jsem šla z knihovny a nesla si jednu ze svých prvních knih – Letopisy Narnie. Každou stránku jsem louskala snad hodinu, ale nemohla jsem se od toho odtrhnout. Asi jsem si tenkrát přála být Lucinka a najít dveře do jiného světa. Místo toho jsem cestou domů totálně promokla a druhý den skončila v horečkách. Myslím, že mi nikdy nebylo tak zle. Máma volala obden doktorům, ale žádný se mnou nechtěl přijít do styku. Řekli nám, že se prý na nachlazení neumírá nebo něco podobného… Moc si toho nevybavuju, byla jsem malátná a svět kolem sebe vnímala jen tak napůl. Vím, že táta spal vedle mojí postele, kontroloval mi teplotu a děsil mě pokaždé, když mě budil uprostřed noci, aby mi dal další léky. Přesto to trvalo dlouhých čtrnáct dní, během kterých jsem poprvé v životě na hodinkách viděla sedm kostlivců. Sedm! Nikdy jsem ve svém okolí neslyšela o nikom, kdo by jich měl víc než šest.      Oblékala jsem se, ale trvalo mi to. Šálu jsem omotala pevně kolem krku, nasadila roušku, vinylové rukavice a kapuci si stáhla hluboko do čela. Několikrát jsem se nadechla, než jsem se odvážila otevřít domovní dveře. Pitomej déšť, pomyslela jsem si znovu a pak vyšla ven.      V podzemce si nikdy nesedám, snažím se držet stranou ostatních a dávám pozor, abych se nikoho nedotýkala. Naštěstí to tak dělají skoro všichni, ale co kdyby náhodou. Jistota je jistota. Jednou jsem viděla starý film, kde lidi jeli metrem, holýma rukama se drželi madel, stáli těsně u sebe a povídali si bez roušek. Přišlo mi to divný, divně špinavý. Měli zvláštní svět.      Do školy jsem kvůli slejváku jela zase pozdě. Tenhle týden už potřetí. Dobrá práce, Simono. Pokukovala jsem po čase na telefonu, kde na mě v horním pravém rohu displeje vyskakoval červený vykřičník s novými zprávami ze státní aplikace O-Zprávy, vybranými pro moji věkovou skupinu. Kontrolovali, jestli jste si to přečetli. Nevím přesně jak, ale představovala jsem si to podobně jako na Messengeru. Jakmile jste to rozklikli, v nějaký vaší kolonce zapípalo upozornění „zobrazeno“, a když ne, mohl to být problém. Nebavilo mě to číst… Ale když si to člověk přečte ráno, má už po zbytek dne klid.      Mladý muž (28) zemřel při vyklánění se z okna, nerespektoval výstrahu Orloje.      Žena (26) nechala děti v kočárku bez filtru, ignorovala hlášení Orloje a vystavila svá roční batolata smrtelnému nebezpečí, děti převzala do péče sociální služba, žena byla poslána na vyšetření.      Teenageři (14, 16, 17) byli venku po setmění, Orloj hlásil nebezpečí mnohem dřív, než jeden z nich skončil se zlomenou nohou v nemocnici.      Depresivní věci, na který teď budu myslet, skvělý.      Na chvíli jsem se podívala kolem, abych zjistila, kde jsem. Do háje. Dveře se zrovna zavíraly – a já měla vystoupit. Mohla jsem je ještě zkusit otevřít, ale to by bylo nebezpečný kvůli virům a bakteriím a já trubka si sundala rukavice, aby se mi líp ovládal telefon. Ach jo. Takže jsem stála, koukala, jak se moje stanice vzdaluje, a musela prostě počkat. Když se vlak konečně znovu zastavil, rychlým krokem jsem vyšla z podzemky a zamířila ke škole. Šla jsem zkratkou, ale déšť mě stíhal všude. Vlhko se mi dostávalo pod kabát a já se radši ani neodvážila podívat na hodinky. Pitomej, zatracenej déšť, opakovala jsem si.      Do školy jsem přišla fakt pozdě. Učitelka se na mě ani nepodívala. Nikdo nic neřekl. Přesto se mi zrychlil tep a Orloj vystoupal na čtyři kostlivce. Uklidňovala jsem se snad hodinu. *  *  * O přestávce do mého boxu přišla Mirka: „Jsi v pohodě?“      „To ten déšť,“ odsekla jsem nevrle.      „No jasný.“      S Mirkou se známe už od školky, jsem fakt ráda, že mám člověka, jako je ona. Ve školce chodila do třídy Berušek a já do Lišek. Netuším, podle čeho nás dělili, ale měla jsem tehdy radost, že mě s mojí drobnou postavou zařadili zrovna tam. Lišky jsou přece silné, rychlé, a přitom tak roztomilé! Na předávání Orloje šly ale všechny třídy společně. Učitelky nás na školním hřišti seřadily do zástupů a já skončila vedle holky s dlouhým copem. „Ahoj! Já jsem Mirka,“ představila se mi hned. Pak přišli nějací lidé z ministerstva a všichni jsme museli být zticha. Stejně jsme po sobě pokukovaly a já jí pošeptala, že se jmenuju Simča. Pak nám rozdali letáčky a dlouho nám něco povídali. O Ministerstvu ochrany obyvatelstva, o tom, jak vládě záleží na každém z nás, na naší bezpečnosti a šťastné budoucnosti. Pamatuju si to spíš, až když jsem to viděla z oken jako starší, než když to říkali nám. Co si ale pamatuju, byla chvíle předání. Každý měl z té svojí řady vystoupit, dojít k pánovi s gumovými rukavicemi a rouškou, od kterého pak dostal hodinky. Potom se zařadil na konec. První šla třída Kuřátek, za ní Králíčků a Berušek, Mirka dostala hodinky dřív než já a já jí to skoro záviděla. Když přišla řada na mě, byla jsem děsně nervózní. Vysoký muž mě chytil za předloktí rukou v tlusté gumové rukavici a zahuhlal něco jako: „Tohle tě bude celý život chránit, maličká.“      „Měla by sis to dát někam usušit,“ probrala mě ze zamyšlení Mirka a ukázala na můj promoklý kabát. Souhlasně jsem zamručela.      „Hele, jednou to přestane, snad,“ pokusila se mě alespoň utěšit.      Pak se ale ozvalo zvonění, a tak šla do svého boxu. Já ještě rychle popadla promočený kabát, pověsila ho nad topení a taky se chtěla vrátit na svoje místo, když se ve dveřích objevila třídní Nevrlá. Boxy jsou od sebe sice z hygienických důvodů vzdálené na metr, takže dřív bych za nimi mohla zkusit nepozorovaně proklouznout, zatímco by si učitelka připravovala počítač, jsou ale po letní rekonstrukci poloprůhledné, takže bych vypadala spíš pitomě, než že by mi to výrazně pomohlo. Na svoje místo tak jdu zas trochu potupně pozdě, ale tentokrát už alespoň suchá.      Jako každý čtvrtek má Mirka plavání a já chodím do knihovny za školou. Mám to tu ráda. Je tu takové malé křeslo u okna, kde si můžu číst při denním světle z papírových knih a nekazit si oči. Venku pořád lilo a já se při tom snažila přelouskat přírodovědnou učebnici, která byla na to, že to byla učebnice, fakt zajímavá. Zrovna jsem četla o vosách. Jsou to predátoři a mají rády nektar. Taky mám ráda sladký, ale moc si ho nedávám… Vlastně jsem se to úplně odnaučila, protože je to nezdravý; když do sebe naláduješ tabulku čokolády na posezení, vyskočí ti na hodinkách jedna lebka navíc klidně na celý den. Ve škole jsem slyšela o klukovi, co se s někým vsadil o litr, že se bude sladkým cpát, dokud nebude mít sedm lebek. Vyhnal to na pět a pak mu v bance zablokovali kreditku, aby nemohl kupovat nic dalšího. Dali to vědět i do školy, takže dostal deset hodin tělocviku navíc a poloviční oběd na několik dní. A lidi si z něj nakonec dělali spíš srandu, než že by ho za to někdo uznával.      Dočítala jsem tu dvojstránku o vosách, když okno, u kterého jsem seděla, udělalo divný vrzavý zvuk. Skrrrrz. Vítr. Nějaký hňup nechal otevřené dveře do knihovny a do okenních tabulek se opřel průvan. Vstala jsem, abych staré velké okno pořádně dovřela, a skrz mokré sklo uviděla v dešti kluka. Procházel kolem knihovny, bez kapuce, bez deštníku, takovým tím tanečním krokem, jaký jsme s Mirkou předváděly samy doma na nový písničky. Ale to nám táhlo tak na deset. Vítr mu z vlasů udělal pomuchlaný cosi. Šlapal do louží a voda kolem něj stříkala na všechny strany. Copak je opilý? Na opilého šel ale příliš jistě. Zato se šíleně usmíval. Možná je to feťák. Nebo blázen. Učili jsme se o tom, co se může stát s lidskou myslí. Ale tyhle lidi zavírají, aby si neublížili. Nebo někomu. Když se člověk zblázní, Orloj o něm dřív nebo později ví a varuje před ním. Pro jistotu jsem se podívala na hodinky – jedna lebka, takže standard. Nepředstavoval pro mě nebezpečí. Zírala jsem na něj a on se blížil ke knihovně. Přes záda měl přehozený černý batoh – ten jsem poznávala, byla to značka, co vyrábí tátova firma. Hádám, že to bylo taky jediný místo, který ten kluk neměl promočený.      Uklidněná jsem si znovu sedla a začetla se do učebnice. Vosy si nejčastěji staví hnízdo na zemi v lesích, podél břehů vod a polních cest… Nikdy jsem po lese ani po poli nešla. A Vltava byla celá zastavěná, takže na ni člověk mohl koukat jen přes fakt tlustý skla.      Dveře do knihovny se najednou s hlasitým skřípotem rozletěly. Trhnutím jsem znovu zvedla hlavu od knihy. Byl tam. Ten kluk. Voda mu crčela z těla a boty duněly do ticha knihovny. Překvapilo mě, že se na něj nikdo ani nepodíval. Šel k policím s nápisem beletrie, vzal velkou barevnou knihu pod písmenem H, pak s ní došel k samoobslužnému automatu, a než jsem stačila ten divný výjev pochopit, byl zase pryč.      Zbyla tu po něm jen hromada louží a šlápot.      „Blázen,“ řekla jsem si a vrátila se k vosám. *  *  * Konečně přestalo pršet, ale vzduch se vlhkosti nezbavil a celodenní šero zrovna taky nepřispívalo k dobrý náladě. Prostě podzim. Fakt nejlepší období na narozeniny. Nikam se mi celý den nechtělo, ale Mirka mi od rána spamovala Messenger, ať se konečně seberu a taky jednou vypadnu z baráku, než tu zapustím kořeny jako jedna z těch kytek, co mám doma na parapetu. Občas je ta holka fakt k nevydržení. Ale asi proto ji mám tak ráda.      Večer jsem jela do naší oblíbený kavárny naproti knihovně. Mají tu všechno jednorázový – šálky, lžičky, talířky… no prostě všechno, takže to tu je ultra bezpečný a příjemný. Žádný bacily a viry. Nesnášela jsem, když jsme jedly ve školní jídelně a měla jsem třeba ve vidličce zaseklý zrnko rýže po někom. Eeeeh. Představa, že tu vidličku cucala nějaká špindíra, co měla plnou pusu aft nebo měla chřipku a já to od ní kvůli špatný hygieně chytnu… Ne, díky. Taky za to zavřeli vedoucí kuchyně – jako pokus o vraždu. Byla z toho docela velká mediální aféra. Dokonce nám všem rozeslali SMSky s instrukcemi, kdyby nám něco bylo, kam se máme přihlásit a jak postupovat. Od té doby už tam mají nádobí jednorázový a provádějí pravidelný hygienický kontroly.      „Símo, tak co ty školy… Už jsi konečně s tou svojí literární duší vymyslela, kam se přihlásíš?“ zeptala se mě Mirka, když nám přinesli kafe.      „Ale dej mi s tím pokoj… Zatím ne. Připadá mi to šílený, střední hrozně rychle utekla…“      „No jo, ale to základka takhle zpětně taky.“      „Nemluv mi o tom… Uvědomuješ si, že teď půjdeme asi každá jinam? Ne asi. Je to jasný, že půjdeme…“      „Děláš z toho zbytečnej horor, Símo,“ usmála se Mirka a usrkla ze svého hrníčku. Ale poznala jsem na ní, že z toho byla taky trochu nesvá a měla jsem neodolatelnou chuť ji donutit to přiznat.      „Zapomnělas, že jsme jako siamský dvojčata a já poznám, že tě to taky štve?“ dloubla jsem do ní loktem tak silně, že se málem polila.      „No tak fajn. Fajn. Když to musíš rozpitvávat… Taky mě to štve. Ale to zvládneme, ne?“      „No jasně, že jo, ale bude to hrozně divný.“      „Bude, ale… Když budu architektka, budu ti pak moct postavit barák a ty budeš žít v mém osobním díle, to je cool, ne?“      „Takže přežiju tak…“ rozesmála jsem se, „tak pár hodin, než to na mě spadne?“      „Haha,“ pokusila se Mirka o ironický smích, ale přitom celá zrudla, jak se snažila ten skutečný smích zadržet. „Dala bych ti tam svoji fotku do rámečku nad každý dveře, siamská sestřičko!“      „Tak jo, platí!“ smály jsme se už obě na celou kavárenskou buňku, v které jsme seděly. Naštěstí jsou zvukotěsné, takže jsme nikoho nerušily. A asi jsme to tu celé poprskaly, ale ani to nevadí – než si sem přijdou sednout noví zákazníci, všechno se tu automaticky vydezinfikuje.      „Hele, to mi připomíná,“ pokračovala Mirka a ještě se při tom snažila popadnout dech, „viděla jsi u školy toho novýho kluka?“      Na zádech mě zamrazilo. Je možný, že mluví o tom z knihovny?      „Je už na vejšce, nevím, co studuje, ale občas ho potkám na nádvoří. Ten kluk si bere jídlo ven! Skoro nenosí roušky, a dokonce…. a teď se podrž, Símo, viděla jsem ho odcházet ze školy venkem v dešti bez deštníku, bez kapuce, prostě jen tak!“      Začala jsem být sakra nervózní, aniž bych věděla proč, tyhle věci dělá přece ten kluk, ne já. O nic nejde.      Mirka se ke mně naklonila a spiklenecky zašep­tala: „Myslím, že je to blázen, měli by ho zavřít.“ A pak se rozhihňala, ale mně do smíchu nebylo.      „Tušíš, co je zač?“      „Jak bych asi mohla? Pravděpodobně je ší­lenej. Jenom jsem ho několikrát zahlídla.“ *  *  * Do školy jsem šla pěšky s docela dobrou náladou. Před rouškou se mi při výdechu přes filtr dělala mlha a já si představovala, že je to malý oblak vílího prachu. Jo, jsem už skoro plnoletá a pořád si hraju, že věřím na víly.      Po hlavních ulicích se chodilo ve dvou řadách, vždy po pravé straně, aby se zabránilo nehodám, které se dříve na přeplněných chodnících stávaly. Lidé se předbíhali, zakopávali, mnohokrát uklouzli, když pospíchali přes náledí nebo po mokré cestě, a při tom ohrožovali nejen sebe, ale i ostatní chodce. Cesta hlavními ulicemi proto trvala mnohem déle, než když jste šli malými uličkami, tam byla pravidla značně volnější, ale asi právě proto bylo ministerstvem doporučováno chodit po hlavních, na kterých byly vyznačené pruhy pro chodce. Člověk se po nějaké době naučil, jak daleko se musí držet od toho před sebou, jak rychle musí zvedat nohy, jak dlouhé dělat kroky, jak rychle při tom dýchat. Byla jsem vždycky jako dítě hrozně nervózní a bála se, že mě některý z pouličních strážců vyhodí nebo seřve, několikrát jsem to i viděla. Viděla jsem, jak lidi za porušení bezpečnostních pravidel bijou nebo odvádějí. Když to dělali strážci, považovalo se to za legitimní a já to brala jako součást dne, ale někdy na mě řval obyčejný civil jenom proto, že měl pocit, že jsem se k němu moc přiblížila. Ale i na to si člověk nakonec zvykne. Časem jsem to prostě přestala vnímat.      Do školy jsem dorazila jako jedna z prvních. Sedla jsem si na Mirčinu lavici a čekala, až se objeví. Ale boxy ve třídě se pomalu plnily a Mirka pořád nikde. Pak zazvonilo a všichni si sedli. Kde je tak dlouho?      Jestli já skoro vždycky chodím pozdě, Mirka je můj přesný opak.      Pak přišla Nevrlá, třídní, který jsme tak s Mirkou říkaly. Jmenovala se ve skutečnosti Líbezná, ale moc nám to k její povaze nesedělo.      „Simono?“      „Ano?“ Vyletěla jsem z Mirčiny lavice a chtěla jít na svoje místo, ale Nevrlá mě v půli cesty zastavila a řekla mi, ať jdu za ní na chodbu. Co mi chce?      „Máš se hlásit u doktorky,“ oznámila mi polohlasem, skoro metr ode mě. „Mirka je nemocná a ty se s ní hodně bavíš.“      „Mirka je nemocná?“ vyhrkla jsem a Nevrlá se na mě přísně podívala, jako že to tu hned nemusím roztrubovat přes celou chodbu.      „Prostě si tam zajdi,“ odsekla, nervózně se podívala na hodinky a pak odešla zpět do třídy.      Mirka? Vždyť jí ještě včera nic nebylo, zaprotestovala jsem v duchu. Nebo si utírala nos? Měla kašel nebo…? Nedokázala jsem si ale na nic vzpomenout. Na nic divného. Instinktivně jsem několikrát popotáhla, ale byla to blbost. Nic mi nebylo.      Vydala jsem se i tak o několik pater níž, do suterénu, kde měla ordinaci školní lékařka. Všechno tam měla děsivě sterilní a bílý. Vešla jsem a chtěla si sednout v čekárně. Ale reproduktor téměř ihned chrčivě vyštěkl moje jméno: „Simona?“      „Ano?“      „Pojď dál,“ řekl hlas. Byla to doktorka, ale zněla spíš jako stroj. Dveře s monitorem, ze kterého se díval doktorčin obličej, se s tichým pípnutím otevřely. Za nimi byla malá místnost. Fakt maličká. S malým umyvadlem, věšákem a plastovou stoličkou. Ještěže nemám klaustrofobii, napadlo mě, když jsem tam vcházela.      „Postav se čelem ke značce na stěně,“ řekla mi robodoktorka, která kromě kovového hlasu vypadala vlastně jako docela milá babička s velkým drdolem. Na jedné stěně se najednou opravdu objevil červený křížek. Stoupla jsem si proti němu. Ze stěny přímo ve výšce úst vyjela tenká tyčka s něčím, co vypadalo jako zploštělá otočená lžička.      „Přistup prosím tak, aby ti testovací tyčinka spočívala na jazyku, pak zavři ústa. Odpočítám do deseti a ty otevřeš ústa a necháš tyčinku zajet zpět do stěny. Rukama na ni po celou dobu nesahej.“      Nervózně jsem polkla. Vůbec se mi nelíbilo, že mám do pusy strkat něco neznámého. Přesto jsem ji pomalu otevřela, udělala krok a ucítila, jak se mi ten studený neznámý předmět dotkl napřed spodního rtu a pak jazyka. Zavřela jsem oči. A modlila se, ať je to fakt sterilní.      Když to skončilo, měřila mi doktorka ještě teplotu, tlak, zkoumala moji reakci na světlo a další podněty a celou dobu se mě ten robohlas jen tak mimochodem vyptával na Mirku. „Nechovala se tvoje kamarádka poslední dobou nějak jinak než obvykle? Neříkala ti věci, které nedávaly smysl? O čem jste si poslední dobou povídaly?“      Nakonec mi řekla, že jsem v pořádku. I přesto jsem se tak necítila. *  *  *      Šla jsem do knihovny, abych přišla na jiné myšlenky, ale ani tady jsem neměla klid. Cestou jsem pořád Mirce volala, ale marně. Když jsem přestala myslet na tu divnoprohlídku a na Mirčinu záhadnou nemoc, vzpomněla jsem si na toho šíleného kluka. Navíc jsem si při příchodu všimla, že v polici už zase ležela ta jeho barevná kniha. A tak jsem chvíli seděla a koukala do prázdna a pak zas chvíli na police s písmenem H a na hřbet té nápadně barevné knihy. Nakonec jsem to nevydržela, vstala a došla k regálům s beletrií. Dlouho jsem si ještě prohlížela knihy kolem, než jsem se přece odvážila se pro tu jednu natáhnout.      Vzala jsem ji a spěšně se otočila, abych zamířila zpět do svého křesla. Místo toho jsem ale narazila do něčeho… do někoho aspoň o dvě hlavy vyššího.      „Pardon,“ špitla jsem a chtěla zdrhnout do bezpečí svého křesílka, když se nade mnou ozval pobavený mužský hlas: „Fajn kniha, co?“      Na ruce se mi v tu ránu rozblikaly hodinky. To snad není možný, zpanikařila jsem. Tohle není možný. Blikalo… deset kostlivců. Deset! Zamrkala jsem, ale to už se mi podlomila kolena. Umírám? Před očima jsem měla rázem tmu. Pamatuju si, že jsem se ještě pokusila zachytit police, ale pak jsem upadla. Nebolelo to, jen jsem měla strach…       Bylo to, jako když se ráno budíte s fakt děsnou migrénou. Všechno bylo zmatený. Proč proboha ležím v knihovně na gauči, problesklo mi hlavou. Pak se mi to všechno znovu vybavilo a já si rychle zkontrolovala hodinky. Pořád deset kostlivců! Do prdele. Tohle ne. Až v tu chvíli mi došlo, že nade mnou stál ten kluk. Usmíval se, nejistě, jako když nevíte, co máte dělat, ale víte, že něco byste dělat měli.      „Jsi v pohodě?“ promluvil.      „Eh…“ vydechla jsem a zkusila se postavit, ale znovu se mi zamotala hlava. „Asi jo.“      „Nechtěl jsem tě vyděsit. Jen jsi první, koho vidím tu knihu číst…“      „Já… Ještě jsem ji nečetla.“      „Aha,“ teď jsem zneklidnila já jeho.      „No ale je fakt super…“      „Tak jo,“ odkývala jsem a modlila se, aby konečně šel.      „Já jsem Leo. Kdyby sis to s tou knížkou náhodou nerozmyslela, klidně o ní pak můžeme pokecat.“      Přikývla jsem a v duchu se stále modlila, aby už šel konečně pryč. Kupodivu mě asi někdo nebo něco vyslyšelo, protože se prostě otočil, řekl: „Tak čau,“ a odešel. *  *  * Orloj přestal hlásit nebezpečí, ale já zůstala ještě sedět a přehrávala si to v hlavě. Neschopná to pochopit. Copak se mi mohly hodinky rozbít? Tohle přece nebylo normální. Nezdál se jako blázen. Ale bylo tam fakt deset lebek… Zablikaly a pak tam svítily po celou dobu. Ten kluk je nebezpečný. Sakra moc.      Všimla jsem si, že ta velká barevná kniha ležela na pohovce vedle mě. Vždyť jsem si ji taky půjčovala, chtěla jsem si ji přečíst… Ale taky jsem věděla, že tu teď nedokážu zůstat a číst. Popadla jsem ji, vypůjčila si ji a vyběhla ven.      Jela jsem domů. Jakmile jsem se zavřela do bezpečí svého pokoje, jako v transu jsem vytočila Ochranný orgán, rozhodnutá toho kluka nahlásit. Musela jsem. Nebylo to normální.      „Krásný den, vítá vás Ochranný orgán hlavního města Prahy. Pokud chcete nahlásit nevhodné chování, stiskněte jedničku, pokud máte potíže s Orlojem, stiskněte…“ Nahraný hlas byl až přehnaně optimistický a to mě z toho šoku, který se mě držel od incidentu v knihovně, probralo. Co to dělám? Zapochybovala jsem a telefon zase položila. Zbijí ho a zavřou, pokud to udělám. Budu za to moct já.      Lehla jsem si na postel a chtěla to všechno jen v klidu rozdýchat, když se ten hloupý telefon rozvibroval. Na displeji děsivě svítilo jméno volajícího. Ochranný orgán hlavního města Prahy. Co teď, křičelo ve mně, ale nezbývalo mi nic jiného než to zvednout.      „Dobrý den, u telefonu Anna Svobodná, operátorka pro pomoc občanů, máme tu od vás zmeškaný hovor, slečno.“      „Eh… dobrý den. Já… Moc se omlouvám, asi jsem vás omylem vytočila v kapse.“      „Jste si jistá, slečno?      „Ano, ano, moc se omlouvám!“      „Pokud je tomu tak, nic se neděje. Přeji vám krásný a bezpečný večer.“      „Vám také.“      Hovor jsem ukončila a telefon odhodila na podlahu. Zalhala jsem úřední pracovnici! Podívala jsem se na hodiny, ale nic nezvyklého mi Orloj nehlásil. To mě trochu uklidnilo a já úlevně zavřela oči. Chvíli jsem ležela a pak vytáhla z batohu velkou barevnou knihu.      Ve světě za hranicí.      Chtěla jsem začít číst, ale pořád jsem měla před očima toho divného kluka. Byl milý, pomohl mi a nedělal žádná nesmyslná gesta… Co když byl něčím nakažený, a ne blázen? Vyděšeně jsem vstala a doběhla do koupelny. Zběsile jsem si drhla ruce a prohlížela si tvář v zrcadle. Jestli byl nakažený, teď už je na paniku pozdě. Sakra. Dala jsem se alespoň do hledání teploměru, když mi to najednou všechno došlo. Ten kluk. Leo. On neměl hodinky! Opakovala jsem si to, s úlevou a zároveň zděšeně. Proto je nebezpečný. Ten kluk nepoužívá Orloj! *  *  * Povídky to byly docela hezké – bláznivé, nerealistické, ale s pěknými konci. Byly nazvané podle jmen hlavních postav. A vyprávěly o lidech, kteří se vzepřeli vlastnímu osudu nebo neštěstí a podařilo se jim uspět. Hltala jsem stránku za stránkou a někde uvnitř při tom cítila zvláštní provinilost. Měla jsem dojem, že nedokážu sedět na jednom místě – a taky to moc nešlo. Chvíli jsem chodila s knihou po pokoji. Chvíli četla dole v kuchyni. Co je to se mnou?      Byla skoro půlnoc, když jsem se dostala k povídce s názvem Leo.      Sakra. To má být jako vtip?      Byla o klukovi, který to v životě neměl lehký. Táta byl násilník a jednou zbil mámu tak, že se už neprobrala. On ji našel mrtvou a otce na policii šel udat sám. Pak šel do děcáku, kde vydržel rok. Utekl. Cestoval po světě a pomáhal, žil ze dne na den a učil se z knih a od lidí, pro­tože nikdy neměl dost peněz, aby zůstal na jednom místě. Nakonec vstoupil do armády, kde umřel při pitomý havárii, ale zachránil jiný… Byla jsem zmatená. Naštvaná, jak ta povídka skončila. Všechny předchozí dopadly dobře. Tak proč zrovna tahle ne?! Zkontrolovala jsem mobil a chtěla o tom napsat Mirce, ale pak mi došlo, že od chvíle, co onemocněla, není online. Kruci.      Celou noc jsem nemohla zabrat.      Ten kluk… Leo. Co je zač?      A co bude s Mirkou… Cítila jsem se provinile, že pořád nevím skoro nic. *  *  * Po škole jsem šla za Mirkou, teda chtěla jsem. Její rodiče mě ale odmítli pustit do baráku. Na telefon mi nikdo nereagoval. Stála jsem tam asi hodinu, pak jsem konečně zahlédla Mirčinu postarší sousedku, co šla ven se zarostlým pudlem. „Dobré odpoledne,“ pozdravila jsem ji z doporučené vzdálenosti, ale ta ženská se na mě ani nepodívala. Napadlo mě, že je asi nahluchlá, a tak jsem zvýšila hlas. Ale ani jsem nedokončila větu, když na mě vztekle vykřikla, že nemám vychování a že mě udá, jestli se neuklidním. Nečekala jsem to. Ještě nikdy mi nikdo nevyhrožoval přímo udáním, takže jsem jen zůstala oněměle stát a zírala na ni, dokud se psem zase nezašla zpět do baráku. V tu chvíli jsem byla fakt ráda, že jsem Lea neudala. Pokud je možný se cítit jako zločinec jenom proto, že vám tím někdo vyhrožuje, jak by mu asi bylo, kdybych ho skutečně nahlásila?      Než se začalo stmívat, ještě jsem několikrát vytočila jak Mirku, tak její mámu. Ale bylo to jako volat duchům. Nikdo mi to nebral. Už se ani neobtěžovaly mi to vytípávat. Nakonec si vypnuly telefony. Cítila jsem se podvedená… Mirkou, učitelkou, doktorkou, tou povídkou – a i tím klukem. Ale copak se člověk může cítit podvedený někým, koho sotva zná? *  *  * Chodila jsem na místa, která jsme měly s Mirkou rády, a četla tu knihu. Svět bez Mirky se zdál ale strašně tichý a nudný. Nikdo mi nepřipomínal, jaké jsem nemehlo a knihomol. Nikdo si se mnou nedal přísně hygienicky připravený oběd nebo si do noci neposílal obrázky a videa kočiček. Četla jsem tu velkou barevnou knihu, a i když v ní všechny ostatní povídky končily dobře, cítila jsem se mizerně. Všechny měly tak absurdní a neskutečný příběh. Jak by taky mohly být skutečný? Lidi tam lezou na stromy, skáčou z letadel, potápějí se v oceánu a všichni žijou… šťastně. Přežijou a mají jeden druhého, tak proč ta povídka s Leem skončila takhle? A proč moje nejlepší kamarádka je v jakési domácí karanténě a má zakázáno se se mnou stýkat?      Nedokázala jsem na to všechno přestat myslet. Chtěla jsem se alespoň zeptat Lea na tu povídku, jenže jsem znervózněla jen z představy, že s ním zase mluvím a hrozí mi nebezpečí. Smrtelný nebezpečí. Byla to koneckonců jenom povídka, jenom knížka. Takže to mohlo počkat, až ho potkám v knihovně. Naopak Mirka, ta byla skutečná a já musela zjistit, co s ní je. *  *  * Ve čtvrtek jsem si koupila plavky a vydala se na plavání, kam Mirka chodila. Sotva jsem si je ale oblékla, cítila jsem se hrozně nahá. Ve vzduchu všude páchl chlór. Takže tohle je plavecký bazén. Nervozitou se mi potily ruce a brněly mě konečky prstů. Tohle zvládneš, kvůli Mirce to zvládneš, opakovala jsem si.      Vykoukla jsem z šatny a držela při tom kolem těla pevně ovázaný ručník. Spodní díl plavek se mi zařezával do zadku a já za boha nechtěla, aby to někdo viděl. Došla jsem až k bazénu a pozorovala tu klidnou lesklou hladinu s husí kůží na rukou. Tohle byl přesně ten důvod, proč ta kniha musela lhát, už jenom tahle voda vypadala děsivě, jak by někdo mohl vlézt do oceánu?      Na druhé straně bazénu se začínal scházet hlouček lidí. Mirčin oddíl? Doufala jsem v to.      Pomalu, abych neuklouzla na zatraceně mokrých dlaždičkách, jsem za nimi došla.      „Heleme se, nováček!“ zpozorovala mě holka vysoká snad dva metry.       „Ahoj!“ chci zakřičet, ale krk mám stažený tak, že spíš vypísknu jak vyděšený sysel.      „Nejsi ty Mirčina bestka?“ zeptá se mě hubený kluk s patkou.      „Jsem...“      „No to je bezva!“ řekne znovu vysoká.      „Nevíš, co s ní je?“ pokračuje ten kluk. „Nebyla tu už skoro dva tejdny a nikdo nám nic neřek.“      Tak to je v háji, pomyslím si a je mi do breku. Jestli nevím, co s ní je? Bojím se, že kdybych odpověděla, poznali by, jak je mi zle, a tak jen zavrtím hlavou.      „Škoda,“ rozhodí kluk rukama a začne něco hledat v batohu.      Oni se o ni nebojí.      Uvědomila jsem si, že mi na ruce vibrují hodinky, a tak jsem se neochotně podívala. Čtyři lebky. Parádička. Cítila jsem, jak se mi rozklepala brada. Na tohle nemám… Otočila jsem se, a aniž bych jim cokoliv řekla, pustila jsem se krokem tučňáka k šatně. Něco na mě volali, ale mně to bylo jedno. Potřebovala jsem do bezpečí. Někam, kde je klid a kde to znám.      Knihovna.      Potřebovala jsem do knihovny. *  *  * Seděl u jednoho z tabletů a něco četl. Nevšiml si mě. Posadila jsem se do svého obvyklého křesla a civěla na něj, ale pokaždé, když se trochu pohnul, jsem svůj pohled stočila ven z okna. Pak jsem si začala připadat jako šílená. Co jsem tu vlastně chtěla dělat? Nedokázala jsem jít za ním a Mirce jsem tu také nemohla pomoct. Takže jsem po dalších několika nesmyslných minutách vstala a chtěla odejít. Ale ve stejnou chvíli se zvedl i on. Podíval se na mě a v jeho výrazu bylo něco přátelského, děsilo mě to. Nohy mi okamžitě ztěžkly a já stála na místě jako trubka, zatímco se ke mně blížil. Aspoň jsem trapně předstírala, že luštím něco na diginástěnce před sebou.      „Domů? Už tak brzy?“ promluvil a já se usilovně snažila nemyslet na vibrující hodinky a deset lebek.      „Jsem… unavená,“ plácla jsem první blbost, která zněla věrohodně.      „A to je zrovna dneska tak hezky… Dočetlas už tu knihu?“ zeptal se s nepředstíranou zvědavostí.      „Jo,“ odpovím, „ale nechápu…“      „Co?“      „Ta povídka s Leem končí špatně...“      „Smrt nemusí bejt přece vždycky špatná.“      „Ale… Ty se jmenuješ stejně.“      „Byla to oblíbená kniha mojí mámy.“      „To je celkem zvrhlý…“      „Vlastně ani tolik ne… Díky té knize jsem pochopil, proč… no… To je jedno. Co jinak? Bavila tě?“      „Já… vlastně nevím.“      „Nedokážeš říct?“      „Asi ne…“      „Nejspíš vím, jak se cítíš.“      Jak by mohl vědět, co cítím? On. Chodí si deštěm. Nemá z ničeho strach. Dokonce ani nemá hodinky! Jak by to jenom mohl vědět?      „Taky bych tomu nevěřil, kdybych ji četl tak před rokem, před dvěma…“      Nechápavě na něj svraštím obočí.      „Vážně už chceš jít? Něco bych ti ukázal.“      Podívala jsem se na hodiny a chtěla říct, že to nejde, že musím domů, když mě najednou chytil za ruku a třikrát rychle poklepal na postranní tlačítko. Kostlivci zmizeli.      „Cos to udělal?“ vyjela jsem na něj až příliš nahlas. Návštěvníci knihovny se po mně oto­čili. I knihovnice se na mě vyčítavě podívala, ale všimla si Lea a rázem se zatvářila, jako by se nic nestalo.      „Nechal jsem je, ať si na mě zvyknou,“ odpoví s ironií v hlase.      „Ale…“      „Ode mě ti nic nehrozí.“      Zůstala jsem na něj s úžasem zírat. Jak to může říct tak jistě? Tak v klidu? Člověk bez hodinek, bez znalosti nebezpečí. Beze strachu.      „Půjdeš se projít?“ *  *  * Ploužila jsem se vedle něj, jako bych to měla za trest. Lidi se po nás otáčeli, protože neměl ani roušku. Já ji měla, takže alespoň v tomhle směru mi nic nehrozilo. Dlouho mluvil hlavně on. Všechna slova se mi totiž zadrhávala v krku a slovosled ve větách byl najednou něčím neskutečně složitým. Nějakou dobu jsem přemýšlela, že bych se měla někam vypařit, jenže v celých Holešovicích, kde jsme začali, nebylo moc kam. Byl tu jeden školní areál vedle druhého, občas také jídelna, tělocvična, knihovna a samozřejmě podzemka, kterou jsme už mi­nuli. Ale čím déle jsme šli, tím méně jsem to pokládala za nutný. Měla jsem z něj strach, ale… sama jsem nevěděla proč. Říkal mi to Orloj, jenže Leo nebezpečně nevypadal.      Cestou se nám podařilo vyhnout se všem strážcům. Měla jsem z nich vlastně větší strach než z Lea. Co by mi udělali, kdyby mě načapali na procházce s klukem bez Orloje? Nechtěla jsem si to představovat. Leo v tom už ale naštěstí uměl chodit a bez většího přemýšlení mě vedl mimo hlavní ulice. Přešli jsme Trojský most – koho by vůbec napadlo jít přes most pěšky? – a asi půl hodiny nato jsme došli ke staré botanické zahradě. Pořád se tomu sice říkalo botanická zahrada, ale areál byl zavřený, co si pamatuji. Naši tam ještě byli, ukazovali mi kdysi fotky a vyprávěli, že kvůli pražskému ovzduší nesplňovala zdravotní kritéria pro volnočasovou přírodní aktivitu, tak botanickou přestěhovali někam ke Kokořínu.      Leo zamířil rovnou dovnitř a já se bála říct, že bychom to měli otočit. Nikdy bych až sem sama nešla, ale něco ve mně si přálo vidět to, co jsem viděla jen doma na fotkách. Na hodinkách se sice zase rozblikali čtyři kostlivci… ale příroda v bývalé zahradě vypadala tak krásně. Bylo to tu zarostlé, to rozhodně, ale pořád se daly rozeznat chodníčky a zvláštní, touhle roční dobou už povětšinou opadané stromy a keře.      Nechtěla jsem mu přiznávat, že jsem tu nikdy nebyla, ale Leo sám se mi svěřil, že tu byl poprvé teprve loni. Přesto jsem měla divný pocit v žaludku, z neznámého místa i z kluka bez Orloje. I z jeho občasných úsměvů – i když jsem si byla skoro jistá, že jsou přátelské. Že mi neublíží.      Byl tu klid a člověk vnímal úplně nové věci – zpívali tu ptáci, šumělo listí a nejhlasitější zvuk v celém parku byly naše kroky na štěrkové pěšince.      Když jsme došli mezi několik vzrostlých stromů, Leo zrychlil, pak se vyhoupnul na spodní větev jednoho z nich, udělal pár mrštných pohybů, a najednou seděl proti mně na větvi, dobré dva metry nad zemí. „Tohle bylo ve druhé povídce, vzpomínáš?“ nadhodil jakoby nic a já jen užasle přitakala.      „Chtěla sis to zkusit, když jsi to četla?“      „To nevím…“      „A věříš už, že to jde?“      Přikývla jsem.      „Tak pojď, je tu dost místa i pro tebe.“      „To nejde…“ zaprotestovala jsem nejistě.      „Proč by to nešlo?“      „Je to nebezpečný…“      „Vidíš snad, že by se mi něco dělo? Zvládneš to, pojď,“ naléhal a seskočil dolů. „Pomůžu ti.“      „Nemůžu,“ zašeptala jsem a krk měla úplně stažený děsem. Už teď Orloj vyhodnotil pět kostlivců. Musím utéct, napadlo mě. Měla jsem utéct, dokud byl čas.      Leo ke mně ale přistoupil, chytil mě za předloktí a úplně klidně mi řekl: „Věř mi.“ A pak mi začal hodinky sundávat. Byla jsem tak v šoku, že jsem zůstala stát a nebránila se. Teprve když jsem viděla, jak je drží v prstech, zpanikařila jsem. Já tu umřu, rozeznělo se mi v hlavě, já tu určitě umřu. Vedl mě ke stromu, říkal mi, co mám dělat, ale já ho nedokázala vnímat. Vyzvedl mě a já se křečovitě chytla silné větve. Kůra byla hrubá a drolila se mi pod prsty. Přitáhla jsem se a přehodila přes větev jednu nohu. Pomalu jsem se posouvala výš. Ruce se mi potily a klouzaly tak, že mě nahoře držel snad jen pud sebezáchovy. Najednou jsem si uvědomila, že už mě Leo pustil a já tu teď stála sama – na stromě. A měla pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi strachem.      „Prosím… pomoz mi“ zašeptala jsem k němu a on vysvětlil, co mám dělat, a pomohl mi slézt. Trvalo to jen chvíli, najednou jsem seděla na zemi. Třásla jsem se a Leo byl u mě. Nasadil mi zas hodinky. Žádní kostlivci tam nebyli. Neznámé teplo se mi po těle rozlilo jako lék. Bylo to divný, mohla jsem umřít, měla bych být naštvaná, vyděšená, ale cítila jsem se šťastná.      V tom nevěřícném opojení z neznámé svobody jsem si ani nestihla všimnout, jak utíká čas, a probrala se až sama v podzemce cestou zpátky. Leo mě chtěl doprovodit, ale to jsem mu vymluvila, bydlela jsem jen o pár stanic dál v nové obytné části. Navíc bychom z toho mohli mít průšvih oba. Orloj mi zase ukazoval čtyři lebky, ale to už nebylo nic nového. Hlavou mi běžel dokola jen ten pocit, jak jsem stála na stromě, a hlavně když jsem pak dosedla šťastná na zem a vedle mě klečel Leo. Když jsme se loučili, slíbil, že tohle byl jen začátek. Čeho? *  *  * Doma táta instaloval do oken nový filtr proti bakteriím a virům, prý rozšířili výrobu a budeme vůbec první, co to můžou vyzkoušet a bezpečně větrat. Vypadal skoro jako mikrotenový sáček, jen byl mnohem pevnější a nebylo přes něj skoro nic vidět. Ne že bych se někdy extra kochala výhledem z okna, jedno léto jsem dokonce měla permanentně zatažený závěsy, protože jsem si někde přečetla, že slunce škodí, a já husa se tak vyděsila, že jsem žila potmě jako můra. Teď mi to najednou vadilo… K čemu jsou okna, když si je budeme zalepovat? Nic jsem ale neřekla, takže jsem jeden mikrotenový sáček měla v okně nakonec taky. *  *  * Ve škole začalo zkouškový. Psaly se testy, zkoušelo se a Mirka se tu stále neukázala. Přemýšlela jsem, jestli může z domova školu zvládat, a tak trochu tajně doufala, že jí ty testy pošlou nebo za ní alespoň někdo zajde, ale bylo mi jasný, že by to nikdo neriskoval chodit za nemocnou.      Když jsem šla domů, na chodbě se shlukovaly úplné davy. Studenti utvořili hlouček kolem nástěnek, tlačili se a evidentně se při tom bavili. Nezajímalo mě to, ale když jsem vyšla ven, zavolala na mě ta vysoká holka z bazénu. „Už jsi to viděla?“      „Co?“      „No o Mirce…“      Rozbušilo se mi srdce: „Co o Mirce?“      „Aha, no… Běž se podívat na nástěnku hele.“      Nacpala jsem se do hloučku lidí a tam to bylo. Jeden pitomej papír s černým rámečkem…      S politováním vám oznamujeme, že studentka, dcera, vnučka a kamarádka Mirka Pilná nás navždy opustila…      Zůstala jsem tam stát a cítila, jak se mi z očí nekontrolovatelně valí slzy. Tu větu jsem četla snad třikrát. Ne. Tohle nejde. Nesmí. Pak jsem se rozeběhla školní chodbou a bez klepání vrazila do kabinetu třídní. Nevrlá se na mě podívala nechápavě, ale hned najela na svůj klasický pedantský tón: „Simono, můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?“      „Mirka… Co se stalo? Víte o tom?“ vydralo se ze mě. Chtělo se mi řvát. Pořádně nahlas řvát.      „Neměla bych o tom mluvit. Ty jsi ale v pořádku, byla jsi na prohlídce, je to tak?“      „Nejde o mě… Chci vědět, co se stalo jí! Čekala jsem na ni jakou dobu a nikdo mi neřekl vůbec nic!“      „Byla to nehod… Nemoc,“ zarazila se na chvíli Nevrlá. „Byla nemocná a podlehla tomu, Simono, nemusíš vědět víc.“      „Vždyť vy mi lžete!“ tentokrát jsem fakt zařvala a jedním pohybem vztekle strhla nějaký kabát z věšáku. Věšák se převážil a dopadl přímo na učitelčin stůl. Srazil při tom sklenici s vodou, která se skutálela na zem. Teprve tříštění skla tu ženskou zřejmě probralo.      „Simono!“ zařvala, ale pak se nuceně ovládla: „Co to vyvádíš? Uvědomuješ si, že bych tě za to mohla nahlásit?“      Na ruce mi zavibrovaly hodinky, jen letmo jsem na ně mrkla. Pět kostlivců. Krásný.      „Běžte do háje,“ řekla jsem spíš pro sebe, ale bylo mi jasné, že mě musela slyšet. Vyletěla jsem ven na chodbu, aniž bych za sebou zavírala. Mirka nebyla nemocná – vždyť se se mnou smála! Ještě den předtím, než zmizela, smála se se mnou a bylo jí fajn! *  *  * Potřebovala jsem na vzduch. Mluvit s někým normálním.      Potřebovala jsem mluvit s Leem.      Venku jsem si nasadila roušku, ale po pár metrech ji hned sundala. Špatně se mi dýchalo a ten zkurvený hadr mi jenom překážel! Do knihovny jsem vrazila s mokrými tvářemi a rozepnutou bundou, ale Leo tam nebyl. Vyčerpaně jsem se sesunula na svoje křeslo. Nechápala jsem to. Mohl snad Orloj selhat? Co by se muselo stát, aby Mirka Orloj neposlechla… V hlavě jsem měla příliš otázek a zároveň úplný prázdno. Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak seděla, brečela a nebyla schopná se pohnout. Nenáviděla jsem tenhle svět. Mirka byla jedna z nejpoctivějších lidí, které jsem kdy potkala. Respektovala nařízení, Orloj, všude byla na čas a všechno dělala důsledně a s rozvahou. Jako architektka by byla tak skvělá… Nebylo to fér. A já to chtěla někomu říct, chtěla jsem něco udělat, do něčeho si kopnout, uklidnit se. A všem ukázat, jak skvělá to byla kámoška, ale nevěděla jsem jak….      „Jsi v pohodě?“ ozvalo se najednou vedle mě a já tomu hlasu leknutím div jednu nevrazila. Vůbec jsem si nevšimla, že se tu Leo objevil a přisedl si. Nevím ani, jak se stalo, že mě pak objal a já mu brečela v náruči, ale byla jsem tak ráda, že je u mě… Když jsem se konečně trochu sebrala, poděkovala jsem mu.      „Za co?“      „Že jsi přišel.“      „Pořád máme před sebou skoro celou knihu povídek,“ řekl a já měla v tu chvíli hroznou chuť ho prostě obejmout a na všechno zapomenout. Ale neudělala jsem to. Bylo by to pitomý… „     Jo…“ odpověděla jsem místo toho.      „Povíš mi, co se stalo?“ naléhal, a tak jsem ztišila hlas a řekla slova, která mě samotnou vyděsila: „Myslím, že moji kamarádku zabili.“      „Mirka? Mirka byla tvoje kamarádka?“      „Jo...“      „Jaks přišla na to, že ji někdo zabil?“      „Já… Vlastně to nevím, ale všechno je prostě moc divný. Najednou zmizela, nikdo o tom nemluvil a Nevrlá… teda učitelka, když jsem za ní šla, řekla místo nemoc nehoda.“      „Kde Mirka bydlí?“      „U Staromáku… Týnská ulice.“      „V chudý čtvrti?“      „Její táta je řadový technik a máma pracuje ve skladu s potravinami, nikdy si nemohli dovolit víc…“ „     Tak dobře, jdem.“      „Kam?“      „No ke Staromáku.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-16 08:50:31

Co je rychletuhnoucí beton a jak s ním pracovat?

Víte, kdy byste měli sáhnout po rychletuhnoucím betonu a proč? V čem spočívají jeho největší výhody a jak se liší od běžného betonu? Než se pustíte do rekonstrukce koupelny, stavby plotu, položení nové podlahy a dalších stavebních prací, nastudujte si vlastnosti rychletuhnoucího betonu. Možná totiž zjistíte, že je pro vaši aktivitu tou nejlepší možnou volbou. […] The post Co je rychletuhnoucí beton a jak s ním pracovat? appeared first on Supr bydlení.

Čas načtení: 2024-06-18 06:00:01

Domy, chaty, zahrady: Co všechno jsme si nakradli za komunistů? Senior vzpomíná na zlaté časy

Doba socialismu – z pohledu historie teprve nedávno minulá – přinášela mnohé problémy, ale spousta lidí na ni stále vzpomíná s láskou a nostalgií. Samozřejmě, byli jsme mladí, zdraví, bez větších starostí. A pak: za socialismu bylo všechno všech, tak proč si trochu z toho společného nevzít domů? Vlastně to všichni věděli, ale kdo by se tím zabýval (snad jen kromě kriminálky, která se občas na ty nejkřiklavější případy podívala, a bylo z toho „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“). Když se ale přemisťovalo opatrně a nepříliš okatě, nemuselo to trvat tak dlouho a chata nebo nějaká ta garáž byla na světě…  Kradli jsme, přiznávají starší manželé. Co se dělo za komunistů, když na to měl člověk žaludek? Číst více Zahrádkáři si mnuli ruce „Celý život jsem dělal na stavbách, a tak dobře vím, o čem mluvím,“ zavzpomínal na svoje aktivní léta pro Čtidoma dnešní důchodce pan Slavomír. „Každý věděl, že jak se někde začalo stavět, byla to dobrá příležitost pro celé okolí přilepšit si. Nemluvím jen o materiálu, který se ztrácel beze stopy, ale také o dalších příležitostech. Třeba zemina z tak zvané skrývky, tedy odstraněná část pozemku, který bylo potřeba srovnat dřív, než se začaly připravovat základy. Často to byla kvalitní půda, která měla přijít zase na státní, tedy na pole. Jenomže jednodušší bylo zvrhnout to všechno na některé zahradě a vyinkasovat od spokojeného zahrádkáře nějakou tu korunu do kapsy. Když řeknu, že to byla třeba stovka, tak se to dneska zdá hrozně málo, ale musíme si uvědomit, jaké byly tehdy ceny a také výplaty. Byla to krádež? No, vlastně ano, i když to tak nikdo nebral,“ přemýšlel muž, pod jehož rukama na Benešovsku vyrostlo mnoho staveb. Uznal ale také, že se to podle jeho informací děje i dnes, hlavně v místech, kde se budují třeba silnice.  Kdo nehlídal, neuhlídal Zemina, která pomáhala zahrádkářům zúrodňovat jejich pozemky, byla podle pana Slavomíra tím nejmenším problémem, se kterým se musel jako pozdější šéf party zedníků vyrovnávat. „Tohle vlastně nikomu nikde nechybělo, a jestli si řidiči pomohli nějakou tou korunou do kapsy, o to se nikdo moc nezajímal. Navíc podnik ušetřil naftu, kterou by auta projela na původně stanovené místo. Zahrady byly skoro vždycky blíž, když si to tedy někdo nevezl třeba sto kilometrů na chatu. Takže i když to nebylo podle předpisů, nevím o nikom, kdo by to řešil. Větší malér byl, když se na stavbu navezly obkladačky, vybavení koupelen nebo i na začátku samotný stavební materiál. Kdo nehlídal, neuhlídal – zvlášť když přijel náklad s větším předstihem,“ konstatoval.  Zelenému umyvadlu neodolal „Já jsem ale dodnes hrdý na to, že jsem svůj dům postavil vlastníma rukama a z opravdu koupeného materiálu. A co bych se nepřiznal, dneska už je to jedno. Jediné, co na stavbě jedné bytovky skutečně zbylo a já jsem si to přivezl domů, bylo tehdy moderní zelené umyvadlo, po kterém žena toužila. Musím říct, že jsem z té koupelny ale nikdy neměl radost a s velkým potěšením jsem ho později vyměnil za bílé. Konečně jsem měl pocit, že se nemusím bát někoho domů pozvat,“ přiznal téměř osmdesátiletý pan Slavomír, podle jehož slov bylo doslova vtipné sledovat, jak se okolí většiny staveb proměňovalo.  Služba vlasti za komunistů: Jak jsem musel lámat násady na koště Číst více Okolí stavby se měnilo „Samozřejmě si nemůžeme představovat, že se veškerý materiál ze stavby přes noc ztratil, to by byla hloupost. Jenomže ten, kdo to v okolí znal, si mohl dobře všímat, že se najednou začalo pracovat na zvelebování zahrad a hlavně baráků. Nedalo se to dělat moc okatě, ale nějaký ten vyměněný obklad za linkou se vždycky dal schovat, stejně jako dlažba třeba na toaletě nebo v předsíni,“ popsal tehdejší způsob péče o rodinu muž, kterému sice takové chování podle jeho slov i v tehdejší době a při tehdejších možnostech bylo cizí, nicméně jako svoji jistou chybu bere skutečnost, že se proti tomu nikdy nepostavil a sám to bral jako běžnou věc, nad kterou se vlastně ani nepozastavoval.   Vtipná návštěva u šéfa Opravdu hodně mě pobavila situace, když jsme jednou byli se ženou pozváni k mému tehdejšímu šéfovi na nějakou oslavu. Nikdo jiný si toho nemohl všimnout, ale já, jak jsem procházel jejich domem, poznával jsem jednotlivé stavby: obklad z bytovek, podlahu z prodejny, dveře z kanceláří… Musel jsem se tehdy hodně držet, abych se nezačal smát. Byli jsme celkem mladí a já jsem se o svoje postřehy tajně dělil s manželkou. Tehdy jsme si tu oslavu náramně užili, jen z docela jiných důvodů, než se domníval náš hostitel,“ vzpomněl si pan Slavomír na situaci, která v jeho paměti zůstala dodnes. A podle reakcí jeho manželky není sám, kdo se tím stále baví.  Ztratily se celé baráky Že se ze staveb odvážely jen zdánlivé drobnosti, jako je pár dlaždiček? Ani to není podle pana Slavomíra tak docela pravda. „Byli takoví ‚borci‘, kteří si během pár let na vlastní pozemek odvozili doslova celý barák. Cihly, tašky, dokonce i krovy byli schopní přemístit. Já vlastně dodnes nechápu, jak to bylo možné, proč to oficiálně nikde nechybělo. Papíry ale snesly všechno, a když se objednalo o pár kusů čehokoliv víc, vždycky bylo možné to nějak odepsat. Třeba jako rozbité kusy, po kterých se nikdo už nikdy nesháněl. Stavební materiál se dal ušetřit, prostě se někde něco udělalo trochu jinak, než bylo původně v plánu, ušetřil se cement, obklad v koupelně přišel o jednu řadu níž – prostě lidová tvořivost byla bezbřehá. A protože to nebylo nic, co by platil jedinec, soukromník, tak to šlo. Asi i proto jsou dneska mnozí lidé z téhle doby zklamaní. Všechno se víc hlídá, protože to prostě není všech, ale má to svého konkrétního majitele,“ zamyslel se nad dneškem pan Slavomír, který si ale nedělá o současnosti žádné iluze. „Víte, tehdy se kradlo hodně, ale v malém. Dneska se krade možná míň, zato ve větší míře. Je to pochopitelné?“ zeptal se nakonec bývalý zedník s velkým rozhledem. Ano, je to víc než pochopitelné…   Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Všichni jsou první, jen vy jste poslední! Pamětník vzpomíná na hlášky soudruhů.

Čas načtení: 2024-03-25 11:57:14

​​Jarní úklid koupelny nemusí být za trest

*/ /*-->*/ Zvažte svoje síly Musíte se do úklidu hodně přemlouvat? Nejde to jinak než se do něj pustit po náročném dni v práci? Půjde vám to lépe od ruky, pokud si přesně stanovíte čas, který chcete úklidu věnovat. Za půl hodiny stihnete to nejdůležitější – otřít zanesené povrchy, vyčistit WC mísu a mopem namočeným ve vodě s bílým octem umýt pár tahy celý sprchový kout. Ten intenzivnější úklid koupelny už takové dvě až tři hodiny zabere. Zpříjemněte si to Uklízení nemusí být trápení. Pusťte si oblíbenou muziku, audioknížku nebo podcast a pusťte se do toho. Pokud máte právě udělanou manikúru, nebo víte, že vám čistící prostředky vysušují pokožku, nezapomeňte na gumové rukavice. Připravte si pomocníky Na úklid koupelny si vystačíte s pár produkty. Stačí vám jedlá soda, bílý ocet a čistič/leštič skla. Soda je skvělá na zneškodnění rzi a v kombinaci s bílým octem taky na odstranění mýdlových usazenin a vodního kamene. Pokud chcete pořídit chemický čistič z drogerie, vyberte takový, který se hodí na většinu povrchů. Ušetříte tak peníze i čas při zvažování, zda můžete daný produkt použít. Přečtěte si víc o zázracích, které umí jedlá soda nejen v koupelně.  Jak na úspěšný jarní úklid? Naplánujte si postup! Rozhlížíte se nešťastně po koupelně a nevíte, kde začít? Pokud berete jarní úklid koupelny z gruntu, navrhujeme následující postup: Udělejte si místo To znamená, že byste měli ze sprchového koutu odstranit všechnu kosmetiku. To samé platí o umyvadle. Ručníky a rohožku hoďte do pračky. Naneste ve sprchovém koutě přípravek proti plísním Nechte ho chvíli působit na postižených místech koutu a pak spláchněte. Zaměřte se především na rohy a místa, kde se gumová lišta těsnění střetává s obklady. Plíseň v koupelně je obvykle černá, na dlaždičkách se více drží jemný film růžové plísně.   Jak dostat plíseň ze sprchového závěsu? Nejjednodušší cestou je dát ho do pračky. Hned po vyprání ho pověste a nechte dobře proschnout. Daří se plísni i na zdech koupelny? Oškrábejte ji, pokud to jde a naneste přípravek proti plísním. Dávejte si pozor na to, aby byla místnost dobře větraná. Pokud se i tak plíseň vrací, zkuste zjistit u sousedů, jestli vlhkost neproniká zdmi od nich k vám.   A jak dosáhnout toho, aby spáry zase zářily, odpad bezproblémově fungoval a na sprchové hlavici neulpíval vodní kámen? To vše se dočtete v článku, který se čištění sprchového koutu věnuje detailněji. Pixabay Dejte sbohem staré kosmetice Nemilosrdně se rozlučte s téměř vyschlou řasenkou, zbytkem šamponu, který schováváte na někdy, sprchovým gelem, který vám sice nevoní, ale je přece škoda ho vyhodit. Není! Uvidíte, jak vám uvolněný prostor na uložení věcí udělá radost. Rozlučte se se vším, co už má po expiraci. Tohle byste měli dělat alespoň jednou za půl roku. Vyčistěte umyvadlo a povrchy Možná vás to překvapí, odtok u dřezu ale vyhrává, co se týče nejvyšší koncentrace bakterií v koupelně. Dokonce převyšuje záchodové prkénko. Nejlepší tip na to, jak se těchto nečistot zbavit? Nalijte bílý ocet nebo jedlou sodu do odpadu a propláchněte horkou vodou.   Na zanesený kohoutek doporučujeme využít jednorázové dezinfekční utěrky, které výrazně redukují bakterie a nepřenáší je na další povrchy. Pokud chcete použít hadřík, dejte si pozor na to, kde ho skladujete a na co ho používáte. Umyvadlo a záchod by měly mít každý svůj hadřík. Ideálně je po každém úklidu vyperte. Podívejte se nahoru Máte v koupelně stropní lampu? Sejměte kryt a umyjte ho. To samé platí o ventilátoru. Jeho vrchní krytka by měla jít odstranit a pohodlně vyčistit. Následně se zaměřte na lopatky větráku. Ventilátor sice pomáhá cirkulaci vzduchu a dává tak menší šanci plísním, zároveň vdechuje vzduchem přenášené částice, které mohou zůstat jak na lopatkách, tak na ventilaci. Vytřete Téměř poslední fází úklidu je vytření koupelny. Nechte dveře koupelny otevřené, ať pořádně vyschne. Finiš vás čeká u záchodové mísy Špinavou vodu z vytírání podlahy přece nechcete vylít do právě umyté WC mísy. Čištění toalety si tedy nechte na závěr. Kromě prkénka a vnitřních stran klozetu se zaměřte i na vnější část - překvapí vás, kolik prachu na ní ulpívá. Pokud máte závěsnou WC mísu, máte práce o něco méně.   Pak už jen ukliďte všechny přípravky a vyrazte za odměnu na procházku, nebo si dejte něco dobrého. Odměnit se za práci je důležité, stejně jako práce samotná. Zasloužíte si to! Začněte s pravidelným úklidem Pro všechny místnosti domova platí, a koupelnu nevyjímaje, že je snazší udržet je čisté a uklizené, pokud se jim pravidelně věnujete. Úklidem na týdenní bázi, nebo ještě lépe každý druhý den, předejdete tomu, aby vám pečlivý jarní úklid domácnosti zabral celý den.   Nemyslíme tím, že byste měli každý druhý den drhnout toaletní mísu. Určitě ale není na škodu nechat někdy přes noc čistič mísy působit, přetřít obden umyvadlové a sprchové baterie hadříkem z mikrovlákna a nebo stěrkou na sklo stáhnout zbylou vodu z dveří koutu po sprchování. Když se do těchto úkonů zapojí celá rodina, máte vyhráno.

Čas načtení: 2024-04-23 10:12:36

Doplňky bez kterých se koupelny neobejdou

Nejen vhodně zvolený nábytek, baterie, příslušenství tvoří celkový dojem koupelny. Jsou to právě koupelnové doplňky, které dotváří charakter a celkový styl koupelny. Ať už se jedná o klasiku, retro styl či modernu. Se správnými doplňky budete mít mycí a hygienické pomůcky úhledně uspořádané, přehledné a uklízené. Ušetříte čas hledáním a navíc podpoříte útulnou atmosféru koupelny. […] The post Doplňky bez kterých se koupelny neobejdou appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-10-07 21:19:23

Renovace koupelny bez bourání

Nejste-li spokojeni se svou koupelnou, ne vždy je nutné hned přistoupit k provedení její kompletní rekonstrukce. Často vám stejný efekt poskytne ... Více... The post Renovace koupelny bez bourání appeared first on stavimbydlim.cz.

Čas načtení: 2023-06-30 12:31:16

Proč je vana do koupelny báječnou volbou?

Proč si domů pořídit vanu? Jaká pozitiva vám přinese a v čem je lepší oproti sprchovému koutu? Zaměřili jsme se na to, proč se vám vana v koupelně rozhodně vyplatí. Typ, velikost i barva na míru Doby, kdy všechny české domácnosti měly stejnou vanu, jsou již dávno pryč. Nyní se vany vyrábějí v mnoha typech, velikostech i barvách. Snadno si tak vyberete tu, která se do vaší koupelny nejenom skvěle vejde, ale ještě podtrhne její styl a bude vypadat naprosto dokonale. Aktuálně jsou v kurzu volně stojící vany, které se při správném rozvržení vejdou i do menší koupelny. Snadné a zábavné mytí Rodiny s malými dětmi jistě potvrdí, že vana v koupelně je naprostou nezbytností. Jen si představte, jak obtížné je mytí dětí ve sprchovém koutu. K vaně máte snadný přístup a děti si v ní užijí spoustu legrace. Stačí koupit vodní pistolky, hračky do vody a dětské pěny do koupele a zábava může začít. Máte přehled o své spotřebě vody Je z pohledu úspory vody lepší vana nebo sprchový kout? Ačkoliv se spousta lidí domnívá, že koupání je z pohledu spotřeby náročnější, toto tvrzení platí pouze tehdy, když si skutečně dopřáváte rychlou sprchu. V případě, že pod proudem tekoucí vody zůstáváte několik minut, rychle ztratíte přehled o tom, kolik vody jste skutečně spotřebovali. Zatímco při pravidelném koupání víte přesně, kolik vody jste využili. Mimochodem, vanu můžete využít nejen ke koupání, ale také k sprchování. Vybavte svou koupelnu moderní vanou, která bude splňovat veškeré vaše požadavky ohledně tvaru, velikosti i barvy. Zároveň si užívejte každou koupel, koupání dětí i vodní bitvy. S vanou budete mít přehled o své spotřebě vody a když nebudete mít chuť na relaxační koupel, snadno se v ní vysprchujete. Zdroj foto: Dariusz Jarzabek / Shutterstock.com <p>The post Proč je vana do koupelny báječnou volbou? first appeared on Elegantní bydlení.</p>

Čas načtení: 2023-08-24 20:54:15

Hotove sklady – predelavame koupelny

Kvuli rozdilu 1.5 palce (3.8 cm) v delce jedne steny, predelavame kompletne hotove koupelny. Je o ADA pravidla pro invalidy, ktere presne rikaji jake musi byt rozmery koupelen, dveri, najezdovych ramp, apod. Kdyz jsem budoval pizzerii tak jsem si toho uzil, ze jsme museli udelat stoly nizke pro invalidy a pak zamestnance boleli zada, protoze … Continue reading Hotove sklady – predelavame koupelny →

Čas načtení: 2024-01-16 16:45:36

Na trhu je mnoho sprchových koutů, víte, který se hodí do vaší koupelny?

V dnešní době je na trhu dostupná široká škála sprchových koutů, a rozhodnout se pro ten správný pro vaši koupelnu může být výzvou. Různé typy, velikosti, materiály a designy nabízejí pestrou paletu možností, které mohou ovlivnit nejen estetiku vaší koupelny, ale i pohodlí a praktičnost každodenního používání. Při výběru sprchového koutu je důležité zvážit nejen […] The post Na trhu je mnoho sprchových koutů, víte, který se hodí do vaší koupelny? appeared first on Supr bydlení.

Čas načtení: 2024-05-24 15:59:37

Chcete spát jako dudek? Zařiďte si ložnici podle Feng Shui!

Chodíme do ní odpočívat, noc co noc zde nabíráme síly na další den, uzdravujeme se z nemocí, milujeme se, nacházíme útočiště před okolním světem. Místo, které skýtá soukromí a kam nevpouštíme starosti všedního dne – ložnice. Snad nejdůležitější místnost v bytě či domě. Alespoň podle čínského učení feng shui určitě. Máte však pocit, že právě s tou vaší ložnicí něco není úplně v pořádku, protože kýženou harmonii a odpočinek ne a ne přinést? Budíte se rozlámaní a bez energie, aniž by tenhle stav měl objektivní příčinu? Zkuste se na ložnici podívat právě očima feng shui. Možná bude stačit jen pár jednoduchých interiérových úprav a oáza zenového klidu je na světě. Harmonická ložnice navíc souvisí také s kvalitou našich vztahů, hlavně těch partnerských. Přečtěte si také 10 tipů pro šťastné partnerství podle feng shui. Umístění ložnice 1) Podle světových stran Pokud máme dopředu možnost si zvolit umístění ložnice s ohledem na světové strany a dispozici domu či bytu, máme zpola vyhráno. Bohužel ne vždy si luxus takové volby můžeme dovolit a často se musíme spokojit se stavem, jaký již je. Co se týče polohy ložnice, je z hlediska feng-shui nevhodnější umístění směrem na západ. To proto, že orientace západním směrem mírní stres a tiší podráždění nejlépe ze všech světových stran. Nemáte-li však ložnici na západ, nezoufejte. Není totiž vůbec nic ztraceno. Co přináší ostatní směry? Také severozápad, sever východ nebo jihovýchod se postarají o dobrý tok energie čchi, o klid a odpočinek. Jih bude vyhovovat tvůrčím osobnostem, lidem, kteří se věnují tvořivé, umělecké činnosti. Jihovýchod kladně ovlivňuje finanční a soukromé vztahy Sever a východ zajistí klid a zotavení Severozápad podporuje jasné a strukturované myšlení. Shrnuto, podtrženo. Jestliže to jde, vyhněte se orientaci ložnice na severovýchod nebo jihozápad. Všechno ostatní je vlastně úplně v pohodě. 2) Podle dispozic domu či bytu Obecně se doporučuje, aby ložnice (vcelku logicky) byla umístěna v nejklidnější části bytu či domu, tj. co nejdál od vchodu, kde se předpokládá větší provoz, který by nás při odpočinku rušil. Rovněž se vyhněte umístění ložnice v bezprostřední blízkosti koupelny. Zde je myšleno zejména takové to řešení, kdy z ložnice vedou přímé dveře do koupelny. Ta by vám ale mohla odčerpávat energii, zejména pokud u ní necháte otevřené dveře. Nicméně pokud to jinak nejde a koupelna s ložnicí sousedí, nezapomínejte dveře od koupelny vždy zavírat. Hlavně v noci, aby se proud pozitivní energie neztrácel. Prostor, barvy a světlo Prostorná, vzdušná, snadno větratelná a vždy uklizená. To jsou hlavní zásady pro harmonicky působící ložnici. Toto pravidlo ostatně platí i pro ostatní místnosti, které zařizujeme podle feng shui. Ložnice by rozhodně neměla být přeplněna nábytkem, věcmi, rostlinami ani dekoracemi či obrázky. Zapomeňte také na schovávání krabic s různými věcmi pod postelí. Vytřiďte vše přebytečné a nepotřebné oblečení, které už nebudete nikdy nosit. Když si uděláte pořádek ve skříni, děláte si zároveň i jasno v hlavě. Barvy a světlo Chcete-li z ložnice vytvořit místo odpočinku, držte se při výběru barev světlých a teplých odstínů. Vhodná je např. béžová v kombinaci s bílou či světle zelenou. Hodně intenzivní barvy jako třeba červená jsou totiž nabity silnou energií a vnáší do prostoru příliš mnoho ohně, vzbuzují dráždivost. Naopak modrá může být pro někoho zase příliš chladná. Vhodné jsou i jemné tapety s harmonickým vzorkem, který bude působit uklidňujícím dojmem. Osvětlení dokáže ovlivnit naši aktuální náladu a rozpoložení. Do ložnice se hodí ne moc ostré, spíše měkké a teplé světlo, které přináší klid a láká k odpočinku. Je dobré, když si jeho intenzitu můžeme regulovat. Vhodné jsou světla se stmívačem či několik různě rozmístěných tlumených svítidel. Nábytek Postel Bytelná postel je základ. A nejlépe pokud bude ze dřeva a s masivním čelem, o které se dá opřít. Taková postel totiž navozuje pocit bezpečí a ochrany. Energie dřeva zaručuje klidný a hluboký spánek. Podle feng shui nejsou příliš vhodné kovové postele. Ve vodní posteli by zase byl váš spánek prostě „jako na vodě“. Také co se týče matrace a ložního prádla, dejte přednost přírodním materiálům. Syntetiku, nahraďte bavlnou, která na rozdíl od umělých tkanin neprodukuje statickou elektřinu. Nedoporučují se ani postele s úložným prostorem. Ten sám o sobě samozřejmě nevadí, ale nesmí být k prasknutí nacpaný ložním prádlem, ručníky či jinými věcmi, které nemáte jinak v bytě kam dát a které by podobně jako věci pod postelí, blokovaly tok čchi. Umístění postele Otázku, kam s ní, určitě nepodceňujte. Máte-li možnost, udělejte to takto: Umístěte postel vždy čelem ke zdi, abyste byli hlavou u zdi. U postele byste měli mít dobrý výhled na dveře i celou místnost. Tahle pozice vám dá pocit bezpečí (zezadu vás chrání zeď) a klidu (vidíte na celou místnost). Není dobré nechávat postel jen tak v prostoru bez pomyslné energetické opory hlavy. Postavte postel tak, aby nohy nemířily na dveře. Postel nemá být v těsné blízkosti okna ani dveří (např. mít postel pod oknem není dobré). Nikdy nedávejte postel do linie mezi okno a dveře, kudy vede dráha energie čchi. Byli byst vystaveni proudu unikající čchi a ráno byste se budili unavení, neklidní a rozlámaní. Protože v takto umístěné posteli klid nenajdete. Neumísťujte si nad postel, respektive nad hlavu žádné těžké předměty, lampy či police. Visely by nad vámi jako pomyslné mentální břemeno. Stejně neklidně může působit i zkosení stropu nad vaší hlavou např. v případě, že máte ložnici v podkroví. Postel by měla být přístupná z obou stran oběma partnerům, není proto vhodné, aby byla jedna strana postele naražena těsně u zdi. Pokud nemůžete jinak a máte za hlavou postele okno, vždy ho na noc zatáhněte hustým závěsem nebo roletou, kterou neproniká světla.   Skříň a zrcadlo Pořiďte si prostornou šatní skříň, která bude dobře vybavená pro uschování všech kusů oděvů od ponožek po kabáty. Skříň udržujte v čistotě a pravidelně ji větrejte. Vhodný materiál je (stejně jako u postele) dřevo. Veškeré oblečení pokud možno do skříně hned schovávejte. Nenechávejte použité oděvy či prádlo ledabyle ležet na podlaze, posteli či jinde po místnosti. Zrcadla v ložnici ne Nepořizujte si skříně s vnějšími zrcadly. Zrcadla v ložnici nejsou pro klidný spánek vhodná. Proč? Mít zrcadlo v ložnici je sice běžný zvyk, nicméně zrcadla odráží energii čchi, která neustále proudí. A co se týče ložnice, není dobré, aby se tu čchi odrážela a tím rušila spící osobu při odpočinku. Mimochodem, totéž pro zrcadla platí i pro různé předměty a dekorace z lesklých materiálů, jako je sklo či kov. Fungovaly by stejně, jako zrcadlo, takže si je do ložnice nedávejte. Pokud ale zrcadla v ložnici máte, třeba u důvodu, že nemůžete zvolit lepší řešení, zkuste je na noc vždy překrýt. Co dál v ložnici podle feng shui mít či nemít? Rostliny ano, ale stačí jedna ideálně s kulatými listy. Obrazy ano, ale dejte si sem pouze takové, které na vás působí uklidňujícím dojmem (krajinky, kytice, harmonická zátiší, harmonické abstraktní malby). Žádné deprimující či ponuré motivy. Vyhněte se obrazům s vodou (hasí vášeň). Nevystavujte si v ložnici fotky ani obrazy dětí či svých rodičů. Ty v ložnici nemají co dělat, dejte jim prostor třeba na chodbě, v hale či obývacím pokoji. Když už rodinná fotografie, tak pouze vás a partnera. Zapomeňte na jakoukoli elektroniku. Nemá v ložnici co dělat. Žádná televize, počítač, elektrický radiobudík, mobil… to vše z ložnice jednou pro vždy vypovězte, protože elektrický proud působí z energetického hlediska rušivě. Nedávejte si do ložnice ani nic takového, co vám bude (i podvědomě) stále připomínat práci (šicí stroj, počítač, šanony s pracovními dokumenty apod.). Rušivé je také velké množství knih. Také nezapomínejte na pravidelný úklid, utírání prachu a větrání. Uvidíte, že pokud zkusíte doma aplikovat i jen pár těchto drobností, bude vám ve vaší ložnici tak dobře, že se na odpočinek v ní bude už jen těšit.   Další tipy a rady, jak zařídit domov podle feng shui naleznete v dalších článcích našeho webu právě tady.   A jak to máte doma vy? Drželi jste se při zařizování ložnice nějakých rad, nebo jste dali spíš na vlastní intuici? Volně zpracováno podle knihy  Feng-šuej: dům a zahrada. V Praze: Ikar, 2006. ISBN 8024907194

Čas načtení: 2024-07-16 09:46:21

Vybíráme umývadlo do koupelny

Nabídka umývadel všech rozměrů a tvarů je tak veliká, že je obtížné vybrat to jediné správné. Podle čeho si tedy vybrat to správné, aby nejen splňovalo všechny funkce, ale zároveň i ladilo se zbytkem koupelny? Tvar, velikost a materiál Tvar vybíráme s ohledem na styl, v němž je koupelna zařízená – do moderních interiérů se hodí geometrické […] The post Vybíráme umývadlo do koupelny appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-08-06 06:14:29

Odpovědi na nejčastější dotazy při rekonstrukci koupelny

V souvislostí s rekonstrukcí vyvstane pokaždé hodně otázek, na něž si potřebujete odpovědět dřív, než se pustíte do bourání. Je to zaprvé legislativa – je nutné stavební povolení, či nikoliv. Další otázky vyvstanou při renovaci podlahy, stěn, při vybavování koupelny. Na některé z těch nejčastějších se vám pokusíme odpovědět. Co na to zákon? Připravujete se […] The post Odpovědi na nejčastější dotazy při rekonstrukci koupelny appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-09-14 20:00:53

Příprava na zimu? Xiaomi ukázalo super vychytávku do koupelny, ohřeje vzduch i posvítí

Xiaomi v Číně uvedlo dokonalou vychytávku do koupelny Hodit se bude hlavně v zimě, dokáže rychle ohřát vzduch Kromě toho umí i posvítit, navíc se dá ovládat mobilem Xiaomi chrlí jeden produkt chytré domácnosti za druhým. Zatímco nedávno firma představila pokročilejší verzi své oblíbené inteligentní váhy, nyní na čínský trh uvedla skvělou vychytávku do koupelny. […] Celý článek si můžete přečíst na Příprava na zimu? Xiaomi ukázalo super vychytávku do koupelny, ohřeje vzduch i posvítí

Čas načtení: 2024-09-26 02:05:00

Koupelny Syrový otevírají nový showroom, plánují další

V Pardubicích otevírá společnost Koupelny Syrový nový showroom. Celkem jich chce mít po republice deset. 

Čas načtení: 2024-12-05 13:00:15

Jak při vánočním úklidu nezapomenout na důležité detaily?

Jak při vánočním úklidu nezapomenout na důležité detaily? redakce Čt, 12/05/2024 - 13:00 Domácnost Klíčová slova: interiérové protiplísňové barvy Sanipro vonný olej sprej na skvrny Bio Repel Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Abyste se v tom vánočním úklidu „neplácali“ sami, sepsali jsme pro vás pár tipů, na co před svátky nezapomenout. V minulém newsletteru jsme přinesli tipy a triky na údržbu oken, těmi se buď můžete řídit, a nebo si zavolejte úklidovou firmu. Nakonec vaše návštěvy nezjistí, kdo vám ta okna umyl, že? Na která místa nesmíte zapomenout? Pojďme se ale spolu podívat na místa, na která se během vánočního úklidu občas zapomíná. Jasně – sedací soupravu, koberec, ubrus, to vše vydrhne a vypere každý. Dokonce i dveře, koupelnu a vypínače. Ale co taková místa kolem vypínačů? Máte je čistá? Málokdo má tak dokonalou domácnost, že nemá kolem vypínačů šmouhy na malbě. Ale co s tím? Budete ještě před Vánoci malovat celou domácnost? To raději nedělejte, nechte si to na jaro. Ideálním a účinným pomocníkem je sprej na fleky. Tento speciální produkt určený k zakrytí nežádoucích skvrn na stěnách a stropech. Výborný pro rychlou a efektivní renovaci povrchu, kde se objevily skvrny od nikotinu, vody, plísní, sazí nebo olejových skvrn. Mezi hlavní vlastnosti patří vysoká krycí schopnost, dokáže zakrýt i výrazné skvrny na světlých a tmavých površích. Rychle schne a výsledek je okamžitý. Je bílý a hodí se pro vaše umazané stěny, stropy a sádrokartony. Pracujte v dobře větraném prostoru nebo použijte ochrannou masku. Kryjte okolí, aby nedošlo k nežádoucímu postříkání nábytku nebo podlahy. Tento sprej na skvrny je skvělým pomocníkem pro rychlou obnovu umazaných stěn a stropů. Proč si úklid neužít? Většina z nás si k úklidu pouští nějakou hudbu, která nás pořádně nakopne, ale co si z drhnutí koupelny, či podlahy udělat takovou příjemnou seanci. V podstatě aromaterapii. Na trhu je celá řada prostředků na čištění, leštění, na podlahy, které mají příjemnou vůni. TIP: Svěžest a čistotu s vonným olejem Sanipro, ideálním doplňkem pro každodenní úklid. Tento koncentrovaný olej je navržen speciálně pro vytírání podlah a zanechává po sobě dlouhotrvající, příjemnou vůni, která promění váš prostor v oázu pohody. Díky své vysoce účinné receptuře stačí několik kapek oleje přidat do vody určené k vytírání. Vůně se uvolňuje postupně, takže váš domov zůstane svěží po celý den. Sanipro nejen krásně voní, ale také pomáhá neutralizovat nepříjemné pachy a zanechává pocit dokonalé čistoty. Jeho intenzivní vůně obohatí váš domov svěžestí a příjemným aroma Jasmínu, Levandule, Pomerančů a dalších příjemných aromat. Stačí malé množství na celý úklid. Je vhodný pro všechny typy podlah a povrchů. Sanipro vonný olej je ideální volbou pro ty, kteří chtějí spojit efektivní úklid s aromaterapeutickým zážitkem. Proměňte každodenní rutinu v radost a užívejte si vůni čistoty s každým krokem. Pozor na nezvané návštěvníky Tím nemyslím vánoční gratulanty, kteří se k vám domů neohlášeně vetřou a budou vám ujídat pracně vyrobené cukroví ještě před svátky. Díky tomu, že se nyní v zimě méně větrá, sušíme doma prádlo, častěji prší a je venku vlhko, vkrádají se k nám domů houby a plísně, které nejenže hyzdí vzhled našich zdí, ale také mohou mít velice negativní dopad na zdraví nás i našich potomků. Způsobují nejen dýchací obtíže, bolesti hlavy, vyrážky a problémy s imunitou, ale také ovlivňují naše kognitivní funkce. No ale co s plísní v rohu místnosti? Takhle před svátky těžko seženete řemeslníka, který vám udělá stavební úpravy, aby vám domů nezatékalo. Jak na odstranění plísně s pomocí biologie. Ideální produktem na našem trhu je Bio Repel je ekologický a biologicky rozložitelný přípravek, který účinně působí proti plísním, bakteriím a dalším mikroorganismům. Na rozdíl od chemických fungicidů nabízí bezpečnější a šetrnější alternativu, zvláště vhodnou pro domácnosti, potravinářské provozy a místa, kde je důležitá zdravotní nezávadnost. Biorepel obsahuje přírodní látky, často na bázi enzymů nebo probiotických bakterií, které konkurují plísním a narušují jejich růst. Tyto biologické látky rozkládají buněčné stěny plísní, brání dalšímu šíření spor a působí dlouhodobě jako prevence. Výhody Biorepelu bezpečný pro lidi a domácí zvířata, nevytváří toxické výpary, šetrný k životnímu prostředí a v neposlední řadě má dlouhodobý účinek. Biorepel představuje efektivní biologické řešení, které pomáhá nejen odstranit plísně, ale také předcházet jejich návratu. V lednu pak stěny v domech a kancelářích předáte profíkům a oni vaše stěny udělají opět dokonalými. Po menší přehled a orientaci v protiplísňových produktech volte stejného výrobce protiplísňové penetrace a zároveň barvy. Protiplísňové barvy jsou speciální nátěry, které zabraňují růstu plísní na stěnách a dalších površích. Jsou ideální kuchyně pro vlhké prostory, jako jsou koupelny, sklepy nebo prádelny, kde je riziko vzniku plísní vysoké. Tyto barvy nejen chrání povrch, ale také zlepšují hygienu prostředí. Jak protiplísňové barvy fungují? Protiplísňové barvy obsahují speciální fungicidní nebo biocidní látky, které zabraňují růst a šíření plísní tím, že ničí spory plísní. Snižují vlhkost povrchu díky své schopnosti odpuzovat vodu. V neposlední řadě vytvářejí ochranný film, který je odolný vůči vlhkosti a kondenzaci. Interiérové ​​protiplísňové barvy jsou určené pro vnitřní prostory, zejména do místnosti s vyšší vlhkostí (koupelny, kuchyně, sklepy). Exteriérové ​​protiplísňové barvy. Chrání fasády a venkovní stěny před vlhkostí a povětrnostními vlivy. Obsahují látky odolné vůči UV záření a dešti. Biologické (ekologické) protiplísňové barvy, které obsahují přírodní složky a jsou šetrné k životnímu prostředí. Vhodné pro domácnosti s alergiemi nebo do dětských pokojů. Hlavní výhody protiplísňových barev. Prevence růstu plísní. Účinně chrání před novým výskytem plísní. Zlepšení kvality vzduchu. Redukují spory plísní, které mohou způsobovat alergie. Dlouhá životnost. Odolné vůči mechanickému poškození a vlhkosti. Estetický vzhled. Dostupné v různých odstínech a povrchových úpravách. Nejznámějšími produkty jsou Remal Protiplísňový, Primalex Mykostop, Jupol Bio Silicate a Jupol citro. Protiplísňové barvy jsou efektivní ochranou proti plísním, ať už pro domácí nebo komerční použití. Foto: Pixabay.com, AI ChatGPT, eshop-rubin.cz Přidat komentář úvodní foto pixabay.com Milí čtenáři, všichni se jistě shodneme na tom, že předvánoční shon je letos obzvláště výživný. Také nestíháte všechny ty nákupy, pečení, do toho oběhat vánoční besídky, večírky a ještě se u toho tvářit spokojeně? A kdo vlastně bude letos mýt ta okna?

Čas načtení: 2014-05-26 17:30:00

Koupelna snů aneb rekonstrukce koupelny dle vašich představ

Jste spokojeni s vaší dosavadní koupelnou? Toužíte po koupelně snů? Existuje mnoho způsobů, jak si udělat pěknou koupelnu. Velikost koupelny Kdo říká, že na velikosti koupelny nezáleží, není tomu tak. Měla by mít takový rozměr, abychom se zde mohli pohodlně pohybovat, vykoupat a také příjemně rela ...

Čas načtení: 2014-04-03 00:00:00

Stylové a moderní vany do vaší koupelny

Chystáte se na renovaci koupelny či stavíte dům? V tom případě budete co nejdříve rozhodovat o tom, jakou vanu si umístíte do koupelny a věřte, že to není až tak jednoduchý úkol, jak se může na první pohled zdát. Přinášíme vám několik tipů na zajímavé řešení této otázky. Pokusíme se vás přesvědčit o ...

Čas načtení: 2010-01-01 00:00:00

Budoucí podobu koupelen představila Cerasa

S ubývajícími roky se kompletně mění podoba interiéru, v kuchyni přibývají vyspělí elektroničtí pomocníci a koupelny se přeměňují do podoby, která současné koupelny nepřipomíná. Moderním, nadčasovým trendem se vydala i společnost Cerasa, která se zaměřuje především na jednotlivé detaily koupelnovéh ...

Čas načtení: 2009-05-24 00:00:00

Vany Laguna: Kvalitní vana je základ každé koupelny

Kvalitní vana je základ každé koupelny a modely Laguna to jednoznačně splní. Jedná se vždy o vany z akrylátu, které vzhledem k různým rozměrům, tvarům a komfortu mohou být použity do jakékoliv koupelny přesně podle požadavků zákazníka. Charakteristické jsou především seriózně nastavenou cenou i v do ...

Čas načtení: 2024-02-01 00:00:18

Převzal zadluženou firmu po otci a skončil v nemocnici. Dnes míří na 100 milionů | Matouš Syrový (Koupelny Syrový)

Z firmy ho vezla sanitka. Musel změnil svůj přístup. Vyzkoušel toho hodně, firmu se mu nakonec povedlo dstat ze ztráty a začít s ní růst. The post Převzal zadluženou firmu po otci a skončil v nemocnici. Dnes míří na 100 milionů | Matouš Syrový (Koupelny Syrový) first appeared on MladýPodnikatel.cz.

Čas načtení: 2024-01-26 19:38:04

Tipy a triky, jak efektivně používat odstraňovač vodního kamene

Vodní kámen je bohužel realitou prakticky každé koupelny. Množství usazenin záleží nejen na četnosti a kvalitě úklidu, ale především taky na tvrdosti vody v dané lokalitě. Dobrou zprávou je, že vodní kámen nějak neškodí vašemu zdraví, jeho výskyt ale výrazně zhoršuje celkový estetický dojem z vaší koupelny a pokud je ho opravdu hodně na nevhodných místech, může […] The post Tipy a triky, jak efektivně používat odstraňovač vodního kamene first appeared on ŽENUŠKY.

Čas načtení: 2011-10-01 00:00:00

Nepohoda

"A ty si pískáš," podívala se na něj vyčítavě. Zrovna se jí ulomil podpatek, tenoučký jako jehla a tak byla právem nasupená. Jenom se pousmál a pískal si dál. Tentokrát už neřekla nic, pouze vedle něj dál klopýtala ulicí, na které se bez ustání rozstřikovaly kapky prudkého deště. Už tři dni bylo pod mrakem a tahle dovolená se vůbec nevyvíjela podle jejích představ. "Ale jemu to jen všechno zlepšuje náladu," pomyslela si, "dovolená v troskách…" Stihla ho v mysli počastovat ještě pár nevybíravými výrazy, ale to už se ocitli před hotelovými dveřmi. Cestou do koupelny ze sebe shazovala mokré oblečení a nemohla se dočkat toho, na co se těšila celý den - na teplou sprchu a postel. Přes tekoucí vodu zaslechla, jak si muž pouští Jerry Lee Lewise a nahlas si do jeho rokenrolu pořvává. Neslyšela ho zpívat už od svatby. "Miláčku, nemohl by sis to ztišit?" udělala na něj smutné oči, když vylezla z koupelny, "ráda bych si šla lehnout." "Ale jistě, jistě," odvětil, ale ani nezvedl hlavu od papíru, do kterého si něco čmáral. "Tome!" "Jistě, ano, promiň," tentokrát už se zvedl a nepatrně ubral přehrávači na hlasitosti. Něco zabručela a zmizela za dveřmi. Za chvíli už divoké piáno neslyšela. "Ty ještě nespíš?" ptala se ospale, když se vypotácela z ložnice, aby se došla napít. Pohled na hodiny ji ujistil, že ještě není ráno a najednou si připadala opět hrozně naštvaná. "Už se chystám, zlato," zahučel, ale zas ani nepřestal koukat do papíru před sebou a pokračoval v rychlém psaní. Vedle něj už ležela slušná hromádka hustě popsaného papíru. Její zlost rychle vystřídal údiv: "Ty píšeš?" "To je, co?" podíval se na ní pobaveně, "už dobrých dvacet let jsem nenapsal ani řádku. Dvacet roků nudného života, devatenáct nudných tuctových dovolených. Až tahle dvacátá. Inspirace! Vytržení. Nic podle pravítka. Nic podle plánu." Tužka už znovu kmitala po papíře. Údiv byl pryč, zato zlost se vrátila v dvojnásobné míře. Když pár minut vražedných pohledů muže nechalo chladným natolik, že nepřestal ve své práci, rychlým pohybem vytrhla magnetofon ze zásuvky. "Tak to si najdi jinou inspiraci. Nebo rovnou jinou manželku!" a s hlasitým bouchnutím dveří zmizela zpět v ložnici. Na vodu zapomněla.

Čas načtení: 2023-07-01 18:01:58

Zařiďte si luxusní koupelnu, která se bude snadno udržovat

Snad všichni sní o koupelně, která je nejen krásná a luxusní, ale také funkční a snadná na údržbu. Dokonalá koupelna by měla být místem, kde se vám budou dobře provádět úkony osobní hygieny a zároveň můžete po náročném dni relaxovat. Jaké vybavení koupelny byste měli zvolit pro vytvoření koupelny svých snů? Podívejme se na některé...