EUR 24,930 || 
JPY 15,315 || 
USD 21,950 || ** Detailní modely měst oživují atmosféru i historický kontext ** San Francisco i Honolulu působí jako digitální pohlednice ** Simulátor nabízí realističtější lety než kdykoli předtím
--=0=--
---===---Čas načtení: 2020-07-12 12:00:44
Omračující, dějinotvorný zpěv mládí
Roberto Bolaño je ve světě i takřka dvacet let po své smrti strážcem představy o vznešené a tragicky důstojné ur-realističnosti latinoamerické literatury. Podobně jako dějiny jihoamerického kontinentu, i jeho postavy se neustále zaplétají do konfliktu velkolepých idejí, jejich často brutálního prosazování, vášnivých pohnutek dušených sluncem, vlhkem a zkostnatělou společenskou morálkou a v neposlední řadě vědomím jedince, jež přesahuje hranice času. Odehrávají se tak ve světech, kde je možné vše, co se vysloví, ba i na co se jen pomyslí. Ve světech, které jsou více než shlukem geografických a časových koordinátů textem, který je nutné neustále číst a revidovat. Jeho knihy jsou tak programově větší než život, odvolávají se k chimérám velké literatury a pozici umělce coby proroka i mesiáše. Ovšem na druhou stranu, sám Bolaño nikdy neváhá zasáhnout a v případě hrozící nabubřelosti a metastázovaného autorského ega se sám sestřelí z výšin láskou k žánrovým vyprávěním, fanfarónským historkám, popkulturním citacím nebo prostě a jednoduše potměšilým vtípkům. Číst Bolaña je tak i v dnešní době nedůvěry k takřka všemu a všem bezpečné – skýtá dostatek prostoru pro identifikaci s velkým uměním a sebeutvrzení se o vlastní kulturnosti, stejně jako pro ironii a sarkasmus, aby bylo možné relativizovat vlastní, dobře schované ideály a romantismus nehodící se do života v době, která stále vzývá zkrachovalý realismus a pragmatismus. A navíc jsou až na dvě politováníhodné, ale v knihovnách o to reprezentativnější výjimky (Divocí detektivové a 2666) jeho knihy úlevně krátké. To je případ i Amuletu z roku 1999, který letos vydalo v překladu Anežky Charvátové nakladatelství Argo. Ten se navíc teoreticky odehrává v úzce vymezeném prostoru dámských záchodků Mexické autonomní univerzity v druhé polovině září revolučního roku 1968. Právě na nich se totiž skryla vypravěčka románu, Uruguayka Auxilia Lacouture, před vpádem armádních jednotek a přežila zde několik dní. Prakticky však vyprávění pokrývá celý její život; příchod do Mexika, jak si vybudovala pověst „matky mexických básníků“, pochopitelně anabázi na toaletách ve společnosti jediné knihy pro takovou chvíli nepříliš šťastně zvolené poezie, ale i rozlet jejího vědomí do budoucích i minulých století, kdy prorokuje, kdo a jak bude znovuzrozen, kdy se opět bude číst Kafka... a pochopitelně klade závažné otázky, jako zda žily v Mexiku kočky už před příchodem conquistadorů. Navzdory krátkému rozsahu se toho tedy v knize stane dost a dost – a čtenáři Divokých detektivů pravděpodobně ocení i prorůstání fikčních světů prostřednictvím postavy Artura Belana. Na druhou stranu v paměti nakonec utkví právě různé perličky a autorovy vtípky. Opojné vyprávění a pábení, jež jeho Auxilia předvádí, totiž nemá pevné základy. Z celého slavného roku 1968, během kterého v Mexiku kulminovaly problémy spojené s krizí politického režimu, hospodářství i demografie (během několika málo let se počet obyvatel navýšil o desítky milionů), které následně poznamenaly minimálně dalších dvacet let, si totiž nebere nic jiného než v podstatě anekdotické vyprávění, jak přežít zátah na akademické půdě. A ani exkurze do ulic hlavního města Mexika nepřekročí stín tu veselých, tu strašidelných historek pro černou hodinku, která se čirou náhodou protáhla na týdny a pro řadu Mexičanů na celý život. Jinými slovy, kniha se klidně mohla odehrávat v Gracii, Seville nebo Aténách. Pochopitelně, číst Bolaña je stále ryzí radost. U málokterého v současnosti vydávaného autora je tak snadné bezuzdně se opájet proudem řeči a přirovnání, kde například filozofickou fakultu vystihují „florentské nenávisti a římské pomsty“, a Anežce Charvátové nezbývá než složit hlubokou poklonu. Ovšem z proklamovaného hororu, thrilleru a krimi jedné dějinné události nakonec zbývá zjednodušeně melancholický obraz věčného mládí, které se obětuje za budoucí generace... a které neustále pěje o lásce coby síle stojící nad vesmírem a lidskou mocí. Jen škoda, že tu samou myšlenku vystihl třeba i Hajao Mijazaki v jedné jediné scéně filmu o prasečím pilotovi Porco Rosso čistěji, bez zbytečných odboček a vlastně paradoxně i realističtěji. Autor je knižní redaktor a publicista. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-14 21:00:00
Na vině je kožená pohovka Aishiny mámy z „parádního pokoje“
Aishina máma měla smůlu na chlapy. V tom nebyla nijak výjimečná, totéž byste mohli říct o leckteré Jamajčance její generace narozené v Londýně a mohli byste to říct i o Aishe. Aisha, mileniálka, ale nahlíží na život realističtěji a praktikuje zásadně bezpečný sex. Rozhodla se, že její děti budou plánované a bude je mít s mužem, který ji neopustí.
Čas načtení: 2024-06-17 11:05:00
Baník se vrátí na Bazaly. V plánu je stadion až pro 18 tisíc lidí. Kdy to bude
Někteří to slibovali před volbami, jiní si to zbožně přáli. Jen málokdo ale asi věřil, že by fotbalový Baník Ostrava mohl hrát znovu na Bazalech. Vždyť to údajně nešlo. Nová studie ale prokázala, že na Bazalech může vzniknout moderní stadion pro 15 až 20 tisíc lidí, realističtěji spíše do 18 tisíc míst. Co bude následovat a na kolik by mohl staronový baníkovský domov vyjít?
Čas načtení: 2024-08-22 10:00:00
Případ Mádlovy Vlny. Proč Fiala a Pavel lžou?
Tak Vlny jako zkreslující realitu roku 1968 nakonec zkritizoval i Chuchma na ČRo, což je fajn - nikde ale nikdo neřekl, že to zkreslování pochválil Fiala s Pavlem a nevím jestli to není součástí toho širšího problému, proč ti dva moc neumí hovořit se starší generací. Mimochodem, já na Vlny vzal těsně před odjezdem z ČR dvanáctiletou dceru a je fakt, že jako úvod pro děti v 6.-7. třídě do Pražského jara 1968 je to dobré, protože je to vtáhne do Pražského jara a můžete se s nimi pak lehce bavit o tom co už je hodně fikce a co realita. Jak ale chtějí politici používat stejnou strategii vůči lidem v důchodovém věku? Bojím se, že to vyzní, že z nich akorát dělají hlupáky. A taky nevím, jestli Vlny nemůžou být trochu rána pro klasická česká literární díla o 60. letech jako Mirákl, Nesnesitelná lehkost bytí, ale i Žert, kde jsou 60. léta samozřejmě popsána mnohem komplexněji a realističtěji. Jak pak mají v patnácti letech teenageři číst takové klasiky, když budou mít v hlavě představy o roku 1968 z Vln? Asi budou muset zavrhnout jedno nebo druhé...
Čas načtení: 2024-09-27 16:30:00
Jeden neuspěl, druhý ano, vypadá to ale, že oba umí o současnosti hovořit realističtěji než politici. Ti dnes radí německým automobilkám: „Udělejte elektrické auto za 20 tisíc euro a všechno bude fajn!” Herbert Diess kontruje: „Udělejte něco takového a všichni jdou ke dnu.” (Petr Miler)
Čas načtení: 2024-10-24 14:18:00
Vstup Ukrajiny do NATO není realistický, shodli se Scholz a Pellegrini
Německý kancléř Olaf Scholz a slovenský prezident Peter Pellegrini se ve čtvrtek shodli, že vstup Ukrajiny do NATO, jak to žádá ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém takzvaném plánu vítězství, není nyní realistický. Slovenským novinářům a ČTK to při své nástupní návštěvě v Berlíně řekl Pellegrini. Podle něj z jeho rozhovoru s kancléřem rovněž vyplynulo, že mezi světovými lídry roste přesvědčení, že by se na válku na Ukrajině a její budoucí vývoj mělo pohlížet realističtěji.
Čas načtení: 2025-04-09 00:00:00
Ivo Strejček: Tady je tvůj Rhodos, tady skákej
Předvolební kampaň v naší zemi se rozbíhá plným tempem, ač ještě s vyhlášením jejich přesného termínu prezident Pavel otálí. Přesto již víme, že hlavní tvář koalice Spolu Petr Fiala vidí v nadcházejících volbách málem osudový milník našich dějin a vyzývá občany, aby „stáli na správné straně“ (rozumějme na té jedině správné, na té Fialově). Lídr opozice Andrej Babiš si předvolební hřiště vykolíkoval realističtěji, když prohlásil, že „volby budou o tom, jestli premiérem bude Fiala, nebo Babiš“.
Čas načtení: 2025-04-17 15:00:00
Po mnoha přešlapech, řadě selhání původních plánů a nespočtu mylných odhadů snad už nikdo soudný nevěří rychlému konci spalovacích motorů. O to realističtěji současné snahy Toyoty, Subaru, Mazdy, Suzuki a Daihatsu působí. (Petr Prokopec)