Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-30 18:00:32

Samsung zařadil zpátečku, beta One UI 7 se odkládá na neurčito

Jihokorejský gigant odložil vydání beta verze One UI 7, které bylo plánované na včerejší den Podle spolehlivých informátorů je na vině jeho nestabilita Samsung se podle všeho chce nyní také více soustředit na rozšíření One UI 6.1.1 Nová verze softwarové nadstavby One UI s pořadovým číslem 7 je již netrpělivě očekávána řadou zákazníků jihokorejského giganta Samsungu. Ve včerejším dnu mělo dojít k uvolnění první veřejné beta verze, nicméně se tak poměrně překvapivě nestalo. Uvolnění beta verze nám mělo dát nahlédnout na všechny spekulované změny, se kterými má One UI 7 přijít, a že jich není zrovna málo. Několik spolehlivých zdrojů uvádí, že aktualizace Samsung One UI 7 (založená na Androidu 15) pro uživatele Galaxy S24 nabírá na zpoždění, jak uvádí příspěvek na sociální síti X (dříve Twitter) od serveru SamMobile. Přečtěte si celý článek Samsung zařadil zpátečku, beta One UI 7 se odkládá na neurčito

Čas načtení: 2024-02-07 08:49:02

Proč oprava silnice v Česku trvá? Protože...

Proč jsou věci v Česku složité? Ukážu vám to na případu, který mám už trochu v oku. Taková rekonstrukce silnice. Pojďme se podívat na to, proč v Česku trvá měsíce ba i roky, zatímco Čína nebo Holandsko to spíchnou za víkend. Jak se opravuje silnice? Inu, odfrézujete starý povrch a vylijete nový - to je taková stavbařská obdoba Cermatího formuláře, co spíchne středoškolák za týden. Jasně, když to bude takhle, tak to pořešíte obratem. Děláme to tady rok a zatím jsem na takový případ nenarazil. Ve skutečnosti toho v silnici máte mraky jiného, protože bylo (a je) zvykem tam přihodit inženýrské sítě, zejména vedení technického vybavení. Například kanalizaci, vedení elektřiny, datových sítí, plynu nebo topné kanály. Vodovodní řad. A tady to začíná být zajímavé, protože každá taková síť zvykne mít jiného majitele. Elektřina je třeba ČEZ Distribuce, voda místní vodárny, plyn Gasnetu, datové sítě dalších dvou operátorů a nepoužívané topné kanály už nejde dohledat. Moudré je v takovém okamžiku už mít rozmyšleno, zda tuto infrastrukturu není vhodné opravit, neboť by bylo trapné vylít novou silnici a za týden dostat echo, že je třeba to rozkopat, protože zkolaboval kanál. Řekněme, že jako v našem případě kanalizace patří obci, takže se rozhodnete ji opravit, plus upozorníte všechny ostatní, že se něco bude dít a ať si to rychle rozmyslí. Obojí je zakázka velkého rozsahu, takže ji soutěžíte. Zvláště soutěžíte zborku/rozborku silnice, zvláště opravu kanalizace, protože tohle jedna firma nezvládne udělat dobře a/nebo přiměřeně levně a o peníze tu jde. První problém přijde ve chvíli, kdy se jeden z účastníků tendru na opravu silnice odvolal, jenže tendr na opravu kanalizace dobíhá v termínu, takže musíte vítězi dát vědět, že se termín opravy posouvá na neurčito. Opravář kanalizace nechce o zakázku přijít, tak neurčitě přislíbí, že se uvidí, až se uvidí. Konečně jsou vypořádány námitky opravářů silnic, takže se silnice rozkope, což je ten moment, který vidí běžní obyvatelé města (v tuhle chvíli za sebou máte cca. čtyři měsíce práce). Okamžitě se dohadujete s vysoutěženým opravářem kanalizace na novém termínu, jenže on má zrovna plno, protože začal opravovat ve vedlejším městě. V tu chvíli víte, že budete mít silnici otevřenou minimálně měsíc bez toho, že by se do kanalizace hráblo. A vypadáte jako trotl, který není schopný si dát za sebe dva termíny objednávek. Konečně přijíždí první lidé opraváře kanalizace, pracuje se pomalu, protože nemohl poslat všechny lidi, polovina jich dodělává ještě to v sousedním městě. Ale už to alespoň vypadá, že se něco děje. Vykope se kanalizace, jenže se mezi tím ozvou elektrikáři, že by si přeci jen chtěli dát silnější kabel. Křičíte, že to už ani omylem, že měli dost času si to rozmyslet, oni si obratem podávají žádost o výkopové povolení, protože už mají hotový projekt a přikleplé od vedení posílení páteřního rozvodu, takže půlce obce přestane vypadávat elektřina. Výkopové povolení byste jim udělili tři týdny po plánovaném termínu dokončení silnice, čili se s nimi domlouváte, že to přeci jen nějak půjde a ať si ten kabel udělají, až bude hotová kanalda, co už s tím taky, tu elektřinu obec potřebuje. Mezi tím se přihlásí firma, která tvrdí, že její jsou ty topné kanály a že je sice nepoužívá, ale poškodit je nesmíte, že je chce zrovna prodat. Ujišťujete je, že nic nepoškodíte a že chcete nabývací titul, jestli jsou fakt její, ona odpovídá, že při předběžném ohledání není dodrženo ochranné pásmo, takže si telekomunikační operátor má posunout chráničku o 120 cm vedle ve výkopu, v němž zbývá po započtení ochranných pásem sítí deset čísel. Znovu požádáte o nabývací titul, což znamená, že zatím situaci nemusíte řešit. Do toho volá stavbyvedoucí, že plynové potrubí, které na projektu z roku 1978 vede přesně tudy, vede přesně jinudy, kudy elektrikář pokládá kabel vedoucí přímo do Temelína a že to norma nevidí úplně pozitivně. Zdvořile žádáte plynaře, aby si plynovou přípojku šoupli a oni promptně odpovídají, že si to naprojektují, vysoutěží překlad a přeloží, že máte pravdu. A že to bude tak měsíc trvat, než si to naprojektují, měsíc budou soutěžit, měsíc čekat na dodavatele a pak se měsíc bude šoupat. Stavbař řve, vy řvete, jediný výsledek je, že oba chraptíte. Jste tři měsíce od momentu, kdy jste do silnice hrábli a máte před sebou výhled na další čtyři měsíce, kdy se budou po staveništi prohánět leda mravenci. Je listopad, po mnohých prostojích a odkladech si všichni si v silnici zhruba tak vykutili, co měli. Před měsícem přišel nabývací titul, v němž se tvrdí, že národní podnik Dřevoplast převádí kotelnu včetně příslušenství na státní podnik Sádromont, jehož právním nástupcem je někdo, jehož jméno vzdáleně připomíná odesilatele dopisu. Ptáte se právníka, jestli topný kanál je příslušenství, ten dává nesestřelitelný právní rozbor na pět stránek, že ano, přičemž jeho kolega z téže právní kanceláře na dopis lepí postit lístek, že podle něj to tak není. Vydáváte pokyn k uzavření silnice, máte za sebou osm měsíců perné stavby, z níž asi tak tři týdny se na stavbě něco nevalným tempem dělo. A jste v pohodě, protože do konce listopadu zbývá ještě pár dní, obalovny asfaltu zavírají až v půlce prosince, takže to ještě všechno stihnete vylejt a teprve pak zatelefonujete údajnému majiteli kanálů, že ochranná pásma byla dodržena a že se o tom bohužel nemůže přesvědčit, protože už je zavřeno a jeho žádost byla ověřena pozdě. Už se nemůže nic pokazit. Ráno jdete do práce, s dětma, které se radují, jak krásně chumelí. Zvoní mobil. Stavbař vás upozorňuje, že zima letos začala o dva týdny dříve a že obalovna ukončila provoz, takže vylít povrch můžeme až zase v březnu, když si rychle rezervujeme materiál. Jenže oni s námi mají smlouvu jen na letošní rok, museli by platit penále, s tím nesouhlasí. Účtárna vás upozorňuje, že fakturu za opravu silnice je potřeba zaplatit do konce roku, jinak narozpočtované peníze propadnou. Dvě hodiny řešíte finanční operaci, která rozhodně nebyla v přířučce “Podvojné účetnictví snadno a rychle”. Jasně, stavbař už má na březen sehnané zakázky, musí živit lidi, nemůžete mu to vyčítat. Obvoláte ostatní stavbaře, jenže na položení asfaltu za pár korun se vám každý vykašle. Zakázku by brali celou, ale ne tuhle prkotinu, se kterou jsou jen nervy. Starý dodavatel vám z lítosti zkusí na přelomu dubna a května někoho sehnat, kdo tam rychle položí asfalt. Je květen a vy po roce a třech měsících máte konečně hotovo. Jste vyflusnutí, demotivovaní, na pokraji alkoholismu a s vědomím toho, že jste porušil čtyři směrnice a dva zákony. Vaše investiční oddělení na poradě dostane vlažnou pochvalu, protože všichni přeci jen cítí, že chválit se za tempo opravy 60 cm silnice za den není to pravé ořechové. Do toho šéf investic zahlásí “A teď si to samé uděláme na silnici v městské památkové zóně, na kdy naplánujeme první schůzku s archeology?” - a vy si uvědomíte, že tohle byla ještě ta snadnější varianta. Kolem desáté večer máte teprve možnost zamyslet se nad otázkou, kterou vám někdo sugestivně položil na facebooku: co ty debile kurwa může být tak těžkého na tom, opravit 300 metrů silnice? Nevím. Další otázku. Update: Jo a jak to dělají ty holanďani? Za prvé nemají infrastrukturu v tak katastrofálním stavu, takže se jim to tolik nesype. Za druhé od toho mají dokumentaci, kterou jsme my v Akci Z nepořizovali. Takže vědí, do čeho hrabou. A za třetí jejich infrastrukturní firmy nevyoutsourcovali projekční a opravářské kapacity, takže si všechny tyhle věci řeší inhouse a nečekají na to, co jim kdo udělá zvenku. A možná jsou tam ještě další finty. Rád se poučím…

Čas načtení: 2021-07-06 13:16:12

Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže…

Epidemie koronaviru zaskočila všechny a všude. Nikdo o covidu nic nevěděl a proto se množily protichůdné informace, které však byly pouze zčásti pravdivé a v naprosté většině případů se jednalo o ničím nepodložené bludné představy anebo přímo lži, motivované především patologickou záští vůči bohatým a USA. Každý náš občan zajisté četl fantasmagorické teorie o rafinovaném spiknutí amerických boháčů za účelem snížení lidské populace, o úmyslném vytvoření koronaviru v USA a předem připravených vakcínách na jeho léčení atd. atd. Nejrůznější média pak chrlila na své čtenáře nejrůznější polopravdy i lži, protože střízlivým hodnocením odborníků (byť mnohdy též protichůdným) by jejich čtenáři ani nerozuměli. Tisíce zmatených lidí proto nevěděly, komu a čemu mají věřit a snadno proto podlehly dezinformacím, které šířili nejrůznější samozvaní odborníci, „zasvěcenci“ i (ne)zodpovědní redaktoři a novináři. Konspirační tvzení jsou lživá Nejvíce však podlomila úspěšnost boje s koronavirem občanská nekázeň, záměrně podporovaná „antirouškaři“ a pokryteckými bojovníky za svobodu a lidská práva. Je sice pravdou, že nejrůznější vládní opatření byla nekoncepční a zmatená, avšak pouze nezodpovědní političtí dobrodruzi této situace využili k tomu, aby si na tomto chaosu „přihřáli svoji polívčičku“. I z hlediska zdravého rozumu je totiž nutno konstatovat, že veškerá jejich konspirační tvrzení o programovém omezování občanských práv a svobod byla a jsou lživá. Do tohoto tažení proti vládním opatřením se bohužel zapojily i soudy, přičemž zejména Nejvyšší správní soud zaujal stanovisko, že „ani za pandemického rizika nenabývá ministr zdravotnictví pravomoci římkého diktátora a nemůže si dělat co chce.“ Tento názor soudců Nejvyššího správního soudu je o to politováníhodnější, neboť z prosté neznalosti institutu římského diktátora vytváří u občanů nejen mylnou představu, že římští diktátoři byli jakýmisi uzurpátory moci a zlovolně potlačovali práva a svobody Římanů, ale že i cílem všech dosavadních opatření proti koronaviru bylo totéž. Je to naprostý nesmysl a je na pováženou, že se soudci Nejvyššího správního soudu propůjčili k takové manipulaci. Římský institut diktátora totiž nelze ztotožňovat s takovým pojetím diktatury, kterou nám v minulém století v hrůzné podobě předvedli vůdci nejrozličnějších „ismů“. Soudci si tedy zřetelně spletli pojmy s dojmy, protože institut římské diktatury nepochopili. Římský diktátor nebyl žádný orientální despota ani starořecký tyran, kterých známe z historie bezpočet. Byl volen senátem v krajní nouzi na přesně stanovené období, ve kterém musel zajistit zachování pořádku a odvrátit hrozící nebezpečí. Kritická doba si totiž vyžadovala rychlá a operativní řešení, ke kterým se těžko docházelo při zdlouhavém senátním hlasování. Zpravidla se jednalo o dobu šesti měsíců a po této době musel diktátor složit svoji funkci. Římští diktátoři si nemohli dělat, co chtěli Prvním zvoleným diktátorem byl roku 501 př.n.l. bývalý konzul Titus Larcius, neboť bylo nutno uklidnit vnitřní nepokoje v Římě a odvrátit válku se sousedními etruskými kmeny. Od té doby bylo zvoleno mnoho dalších diktátorů, z nichž mnozí se o Řím významně zasloužili a nikoho ze Římanů by tehdy ani nenapadlo označit je za despoty anebo tyrany. Výslovně lze uvést například Lucia Quinctina Cincinnata, který byl zvolen diktátorem 448 př. n. l. a jehož legendární „povolání k vládě od pluhu“ se dokonce stalo i předlohou naší pověsti o Přemyslu Oráčovi. Dále lze uvést legendárního diktátora Quinta Fabia Maxima Cunctatora (Loudala), který za druhé války punské zvolil proti Hannibalovi taktiku menších půtek namísto otevřeného boje. Tato zdržovací taktika byla nakonec tak úspěšná, že byla římským senátem oceněna těmito slovy: „Jediný člověk nám svým váháním zachránil stát.“ Vyjma Lucia Cornelia Sully (138-78 př. n. l.) také nebyl žádný jiný Říman zvolen diktátorem na neurčito. Římský senát tedy nikdy nevolil diktátora v úmyslu omezit práva a svobody římských občanů, neboť Římané by jakýkoliv náznak návratu ke kralovládě nesnesli (případy zavražděných populistů Marka Manlia Capitolina, Spuria Maelia a koneckonců i Caesara jsou toho důkazem). Proto volbu diktátora vždycky odůvodňoval formulí „aby římský národ neutrpěl škodu.“ Dnes jde v podstatě o totéž. Římští diktátoři si tedy nemohli dělat, co by chtěli, jak tvrdí někteří soudci Nejvyššího správního soudu a tímto zcela nevhodným příměrem matou veřejnost. Byli to demokraticky volení státní úředníci, kteří měli vyřešit konkrétní obtížnou situaci, zejména početné války, kdy již nepřátelé mnohdy stáli před samými branami Říma (Etruskové, Galové, Hannibal aj.). Není tedy diktatura jako diktatura, protože vždy záleží na tom, proč, kdo a jak ji vykonává. Povaha úmyslu určuje povahu činu. Ostatně lze spolehlivě prokázat, že pokud se někdo v tomto státě opravdu chová jako svéhlavý a zpupný diktátor, jsou to zejména někteří soudci, kteří si v soudních síních dělají co chtějí. Výčet projevů soudcovské diktatury by byl velice obsáhlý – počínaje manipulací s důkazy a nerespektováním zásady materiální pravdy, až po vytváření mimoprávních a tudíž i nezákonných judikátů. Nadarmo se neříká „zloděj křičí – chyťte zloděje!“ Vláda a ministr zdravotnictví neměli nepoctivé úmysly Vláda i ministr zdravotnictví sice učinili celou řadu chybných rozhodnutí, avšak nikdo nemůže prokázat nepoctivost jejich úmyslů anebo dokonce totalitní diktátorské sklony. Základní a seznatelnou motivací (úmyslem) členů vlády bylo ochránit obyvatelstvo, omezit možnost nákazy a zabránit panice. Kdyby totiž v tomto domněle „diktátorském“ úmyslu byla vláda stoprocentně úspěšná, bez ohledu na dočasné omezení občanských svobod by získala uznání občanů, celosvětovou chválu a nepochybně (což nelze zamlčet) by i před nastávajícími volbami měla v ruce „těžké karty“, které by jí oponenti mohli pouze závidět. Myslí si snad někdo, že by vládní politici úmyslně podkopávali svoji budoucí politickou pozici tím, že by úmyslně omezovali základní lidská práva a občanské svobody s vědomím, že v boji s coronavirem to bude stejně zbytečné? Vždyť všechny celosvětově nařízené lockdowny byly ve své podstatě „diktátorské“. Mnohé vládní činy se opravdu nepovedly, ale nepovedly by se ani nikomu z opozičních politiků (natož zasvěcených radilů), protože veškerá jejich tvrzení typu „co oni by všechno dokázali, kdyby mohli“ a „co by bylo kdyby bylo“ mají nulovou průkazní váhu. Ostatně pro vládní oponenty byla všechna vládní opatření špatná, ať již již šlo o přísná omezení pohybu anebo jeho uvolnění – vždycky totiž tvrdili, že se měl učinit pravý opak, i když tím popřeli i svá předchozí tvrzení. Faktem je, že soudy mnohá vládní opatření zrušily, aniž však jasně řekly, jak mělo být správně postupováno. Kdyby totiž již v odůvodnění prvního zrušovacího rozhodnutí byl jasně stanoven správný postup, mohla se vláda i ministerstvo zdravotnictví svých chyb vyvarovat. Nestalo se tak a právě proto se ony chyby znovu opakovaly – a soudci přitom klidně seděli v závětří a v klidu svých kanceláří bádali nad žalobami, obsahujícími četná nepoctivá osočení vlády z diktátorských praktik a z potlačování práv a svobod občanů. Nehledě na to, s jakým zpožděním v této extrémně vypjaté situaci rozhodovali a jaký neklid tím ve společnosti zaseli, ani jediný soudce nepovstal a jasně neřekl: „Takto to udělejte a bude to v pořádku!“ Takové vědomosti a odvahu totiž ani jediný soudce v tomto státě nemá, protože náš právní řád je nepřehledný a křivolaký a jak je známo, „když se sejdou tři právníci, mají pět právních názorů.“ Jak lze tedy poctivě říci: „Takto je to špatně!“ a přitom neříci: „Pouze takto je to dobře!“? Koronavirus se nechová podle zákona „Po bitvě je každý generál.“ Existují tisíce mudrlantů (včetně některých ambiciózních advokátů anebo soudců), kterým je okamžitě vše jasné a pouze oni přesně vědí, jak se mělo správně postupovat, aby se epidemie covidu zarazila. Je to lež, protože nevědí o nic více než epidemiologové, virologové a mnozí další zdravotničtí odborníci. Svými osobními útoky, podáními, stížnostmi, žalobami ani rozsudky totiž vůbec nic neřeší a pouze zvýrazňují svoji domnělou důležitost, neboť striktním dodržením zákonů epidemii nezastaví a pouze zvýší občanskou nejistotu a nespokojenost. Koronavirus se přece nechová podle zákona, nelze mu nic nařídit a nelze jej ani odsoudit! Na vzedmuté vlně emocí se však všem populistům, demagogům a právním pozitivistům tak dobře plave! Ani jeden z nich se přitom neodváží říci, že podle jejich mínění dodržení zákona je důležitější než lidské životy. Takovou odvahu a argumentační schopnost totiž také nemají, neboť i když se považují za géniální, nechtějí vypadat jako úplní hlupáci. Zmatení, nerozumní a nevědomí lidé chtějí na vládě zázraky. Zázraky se však nedějí a proto se dosud ani jedinému knězi, advokátovi ani soudci nepodařilo (a ani nepodaří) vymýtit koronavirus modlitbami, žalobami ani rozsudky. Rozumně uvažující občané by však měli oprávněně požadovat, aby v této tíživé situaci všechny státní orgány (včetně soudů) „táhly za jeden provaz“. Není tomu tak, protože advokáti si vymýšlejí argumenty, kterými by se zviditelnili, a soudci se zase odvolávají na svoji nezávislost a neučiní ani o píď více, než jim výslovně ukládá zákon. Ještě ani jednoho z nejvyšších představitelů justice totiž nenapadlo, aby inicioval vznik mezirezortního poradního orgánu, který by za jejich účasti i účasti politiků a odborníků zvolil jediný vhodný a časově omezený postup a poté by okamžitě inicioval jeho uzákonění, včetně sankce za jeho porušení. Jsou lidé, kteří mají snahu problémy řešit i za cenu nesmírných potíží a stresů, a lidé, kteří mají snahu jejich řešení mařit a ještě z toho mají zvrácené potěšení. Je na pováženou, když v naší „demokracii“ výrazně přibývají právě ti druzí – posměváčci, rejpalové, manipulátoři, lháři, provokatéři, závistivci, populisté, demagogové, programoví kritici, samolibí ješitové až po naprosté hlupáky. Tím by se už měli spíše zabývat psychologové a psychiatři, protože značná část naší dospělé populace je vážně psychicky narušena a tento stav se stále zhoršuje. Když si totiž přečteme díla starověkých autorů a porovnáme jejich slova s naší každodenní realitou, musíme s politováním konstatovat, že celá naše společnost stojí v intelektuálním i mravním bahně – někdo jen po kotníky, někdo po kolena, někdo až po ramena a někomu už z bahna koukají jenom vlasy. Historie je učitelkou života Nikdo totiž nezvedne lampu, aby bloudícím posvítil na cestu, a nikdo jim ani nedá poctivou radu. Nemáme žádného „světlonoše“, za všechno se platí a pokud i zvednutí lampy nebude dobře zaplaceno, nikdo z „povolaných“ neudělá nic nad rámec svých zákonných povinností. Je to hanba, že jsme se za uplynulých 31 let propadli až tak hluboko. „Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže, toť jak by mu světlo o své světlo zapálil: nic míň mu nesvítí, zapálí-li jinému.“ (Quintus Ennius – 239-169 př. n. l.) „Obecně platné zásady: nikomu nebránit v přístupu k prameni, dovolit každému, aby si od našeho ohně zapálil, radí-li se kdo s námi, dát mu poctivou radu – to vše jsou věci prospěšné lidem, kterým se jich dostává, a přitom nejsou obtížné tomu, kdo je poskytuje.“ (Marcus Tullius Cicero – 106-43 př. n. l.; O povinnostech;) „Protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, tomuť jest to hříchem.“ (Epištola sv. Jakuba, kap. 4/17) Až tedy znovu uslyšíme radikálně kritická a samolibá slova o tom, jak se správně mělo v boji s koronavirem postupovat a kdyby se to již před rokem udělalo, byl by s ním definitivní konec, vězte, že to jsou pouhé žvásty. Historie zná takový bludařů bezpočet. Pokud se totiž do historie představ, fantasmagorií a bludů začtete, s účasem zjistíte, jak si jsou všichni ti bludaři napříč věky podobní. Historie je učitelkou života (Historia magistra vitae est).   JUDr. Oldřich Hein je členem spolku Chamurappi, z. s. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-05-01 16:02:12

Šťastný konec spletitého procesu

Spolek Chamurappi z.s. občas poskytuje podporu žadatelům o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Poslední úspěšný případ skončil 30. dubna 2021 propuštěním na svobodu žadatele usnesením Okresního soudu Brno venkov. Avšak předcházely tomu události jinak nebývalé. Do řízení jsme se pustili jako do experimentu s vědomím, že nemusíme uspět. Náš chráněnec měl dlouhodobě přerušen výkon trestu ze zdravotních důvodů. Zkusili jsme, zda soud započítá přerušení výkonu trestu do doby, rozhodné pro podmíněné propuštění. Je to záležitost judikaturně téměř neprobádaná. Případ byl výjimečný také tím, že žadatel si přibral obhájce, i když se jednalo o řízení na návrh spolku Chamurappi z.s., v kterém běžně jednáme bez podpory advokáta: většina našich chráněnců by jej nezaplatila. Protože kmenovou věznicí žadatele byla Věznice Kuřim, požádali jsme u Okresního soudu Brno venkov o podmíněné propuštění po uplynutí poloviny trestu. Soud ale s námi vůbec nedebatoval a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4, kde ji převzal senát předsedkyně Jany Petrákové. Důvodem byla skutečnost, že žadatel se v okamžiku povolení přerušení výkonu trestu dostal na svobodu z Vazební věznice Praha-Pankrác, kde shodou okolností právě krátkodobě pobýval kvůli řešení svých zdravotních potíží. Počáteční vývoj případu u Obvodního soudu pro Prahu 4 byl nepříznivý: s návrhem jsme neuspěli hlavně z důvodu nezapočítání času, stráveného přerušením výkonu trestu. Nepředpokládal jsem, že stížnostní soud by mohl tuto otázku posoudit jinak než soud nalézací, proto jsem usnesení senátu Jany Petrákové nenapadl stížností. Ale žadatel se prostřednictvím obhájce odvolal. V této době zasáhl do řízení nepříjemně soudce Krajského soudu v Brně Michael Vrtek tím, že žadateli předčasně ukončil přerušení výkonu trestu a poslal jej zpět do kuřimské věznice. Nedbal při tom, že odsouzený podal žádost o prodloužení přerušení výkonu trestu. O žádosti vůbec nezačal jednat. Zasáhl tím nepříznivě do léčebného programu. Pak došlo k legislativním změnám, takže odsouzený mohl žádat o podmíněné propuštění již po uplynutí třetiny trestu. Zatímco jsme čekali na rozhodnutí stížnostního soudu, neztrácel jsem čas a podal jsem Okresnímu soudu Brno venkov návrh na podmíněné propuštění pana odsouzeného po vykonání třetiny trestu. Rozdíl mezi časem, skutečně stráveným ve vězení a třetiny uloženého trestu byl podstatně menší než ve výše uvedeném řízení, proto byla naděje na úspěch o malinko vyšší. Případ převzal senát předsedy Jiřího Večeři. Při prvním veřejném zasedání ho nenadchla myšlenka na zápočet doby strávené v přerušení výkonu trestu. Ale předseda senátu nám nabídl kavalírskou dohodu: odročil pokračování veřejného zasedání o pár týdnů na den, kdy již pan obžalovaný měl mít podmínku odpykání jedné třetiny trestu naplněnou časem stráveným ve vězení. Než jsme se dočkali pokračování veřejného zasedání, potěšil nás Městský soud v Praze usnesením senátu předsedy Jana Kadlece, jímž vyhověl stížnosti proti zápornému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4. Překvapivě rozhodl, že čas strávený v přerušení výkonu trestu lze započítat, pokud si odsouzený nenavodil zdravotní potíže úmyslně sám. Tím obživlo řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 a najednou jsme se ocitli ve zcela neobvyklé situaci: žádostí pana odsouzeného se souběžně zabývaly dva soudy, přičemž v jednom případě šlo o propuštění po polovině odpykaného trestu, v druhém po jedné třetině trestu. Soud Brno-venkov za těchto okolností zaujal vyčkávací pozici. Jednání odročil na neurčito. Naproti tomu senát Jany Petrákové, jemuž stížnostní soud rozvázal ruce svým právním názorem na možnost započítání času stráveného v přerušení výkonu trestu, s velkou chutí rozhodl o podmíněném propuštění odsouzeného na svobodu. Pak jsme ale narazili na státní zástupkyni Blanku Valsamisovou, jednu z posledních bývalých prokurátorek a členek KSČ ve vedoucím postavení. Usnesení obvodního soudu napadla stížností k Městskému soudu v Praze, jenž senátem předsedkyně Jaroslavy Liškové žádost o podmíněné propuštění pravomocně zamítl. Pokud se čtenářům zdá být jméno Jaroslavy Liškové povědomé, není to náhoda: psal jsem o jejím počínání v článcích o „soudním ping pongu“, v němž zrušila šest po sobě jdoucích zprošťujících rozsudků a vrátila věc zpět na 1. stupeň. V řízení se pak vystřídaly čtyři senáty a teprve ten poslední nahradil zprošťující rozsudek „plichtou“. Když jsem četl stížnost Blanky Valsamisové a usnesení Jaroslavy Liškové, usoudil jsem, že dámy nejsou obeznámeny s přelomovým ústavním nálezem z 28. listopadu 2018, jímž Ústavní soud sjednotil pravidla pro vyhodnocování žádostí o podmíněné propuštění. Nepovažuji to za zcela neobvyklý úkaz. V dané situaci nezbylo než vsadit na poslední kartu, tedy požádat předsedu senátu Jiřího Večeřu o nařízení veřejného zasedání. Argumentaci našeho návrhu jsme posílili analýzou výše zmíněného usnesení Městského soudu v Praze. Přesto jsme k veřejnému zasedání jeli v obavách, že pražské rozhodnutí bude mít nepříznivý vliv na myšlení brněnského senátu a také jsme se obávali jeho vlivu na státního zástupce. Ulevilo se mi teprve v okamžiku, kdy jsem vyslechl v závěrečné řeči státního zástupce návrh na propuštění žadatele. Konec dobrý, vše dobré. Na závěr dodávám, že dlouhé složité řízení, v němž opakovaně dochází k nenaplnění nadějí, klade vysoké nároky na psychiku nejen žadatelů, ale i jejich blízkých. Manželka žadatele, matka tří jejich dětí, jež s ním žije třicet let, několikrát připravovala hostinu na uvítanou. Dnes poprvé neměla navařeno a napečeno. Zasloužila by si medaili za statečnost. Soudní rozhodnutí nedopadá jen na obžalovaného, ale na všechny „jeho lidi“, kteří někdy strádají více než jejich blízcí za mřížemi. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-02 09:10:01

Filmový tip: Komedie pro časy pandemie

Kina zavřená, festivaly zrušené, premiéry odložené na neurčito. Přestože se domácí projekce nevyrovná zážitku z plného kinosálu, jde zároveň o příležitost dohnat některé filmové resty. Přinášíme výběr komedií z nabídky dvou velkých streamovacích platforem, které u nás v kinech k vidění nebyly.  Zřejmě nejobsáhlejší online videotéku na našem území v současnosti nabízí Netflix, investující zároveň nejvyšší sumy do vlastního obsahu. Původní filmy a seriály od Netflixu se na předplatitele valí v takových kvantech, že není snadné oddělit kvalitu od hlušiny. K tomuto protřídění zpravidla pomůže až delší časový odstup a větší množství recenzí. Trojici následujících snímků lze díky množství pozitivních recenzí a různých cen označit za prověřené.  Vesměs výborná hodnocení si zasloužila hořká komedie Tamary Jenkins Private Life (2018). Pár manželů ve středních letech se po neúspěšných pokusech počít dítě přirozenou cestou rozhoduje pro asistovanou reprodukci. Tímto rozhodnutím ale vzájemné tápání, zda se jejich život a vztah ubírá správným směrem, teprve začíná. Film neobyčejně citlivý ke specifikům dlouhodobého partnerského soužití a bolestivě přesný při vykreslování selhávající mezilidské komunikace se vedle scénáře plného kousavého humoru opírá o vynikající herecké výkony Paula Giamattiho a Kathryn Hahn. Americký nezávislý režisér Noah Baumbach natočil pro Netflix před nahořklou Manželskou historií komediálněji laděné Meyerowitzovic historky (2017). Přestože hlavní roli v tomto rodinném portrétu ztvárnil Adam Sandler, nabízí film mnohem důmyslnější zábavu, než s jakou si populárního komika mnozí spojují. Sandlerův nedospělý a nezodpovědný hrdina, fungující zejména na základě uznání od druhých, je jedním z členů velké a nefunkční newyorské familie. Její hlavou je uznávaný, poněkud jízlivý sochař, kterého hraje Dustin Hoffman. Film plný rychlých slovních výměn, aktů pasivní agrese a dobře odpozorovaných situací z rodinného života, sleduje klopotnou cestu otce a syna k pozdnímu osamostatnění a nalezení společné řeči.  Za velký comeback Eddie Murphyho po letech účinkování v druhořadých komediích byl vloni označován životopisný film Jmenuju se Dolemite. Murphy si v něm vychutnává roli excentrického hudebníka Rudyho Raye Moorea, který se v sedmdesátých letech rozhodl zkusit štěstí u filmu. Drobná potíž tkví ve faktu, že vůbec netuší, co filmová produkce a režie obnáší. Jeho touha představit divákům své neohrožené filmové alter ego je ovšem silnější než ochota připustit si vlastní tvůrčí limity. Zábavné zachycení vzniku filmu, který splňoval všechny předpoklady pro to, aby dopadl katastrofálně, připomene slavného Eda Wooda (1994) o nejhorším režisérovi všech dob. V obou případech sledujeme outsidery, kteří svým nakažlivým entuziasmem zakrývají fatální nedostatek talentu. Kromě Murphyho šťavnatého výkonu film odlehčuje soundtrack plný chytlavých funky songů.  Na geograficky rozmanitější filmovou nabídku láká HBO GO, kde se objevují také tituly z programu artověji zaměřeného kanálu Cinemax. Na velice svébytný humor sází ukrajinský Vulkán (2018), uvedený předloni na karlovarském festivalu. Tlumočník pracující pro misi OBSE uvízne v městečku na jihu Ukrajiny, připomínajícím svět po apokalypse, v němž přestaly platit veškeré civilizační normy. Vtipné i mrazivé střetávání městského člověka s venkovským prostředím se odehrává v magické atmosféře místa žijícího si podle vlastních pravidel. Prapodivnou atmosférou se vyznačuje rovněž venkov, jak je vykreslen v turecké černé komedii Motýli (2018). Tři sourozenci se po otcově telefonátu vracejí do rodné vísky, kde se neochotně zapojují do otcova plánu na opětovné scelení rodiny stojící na extrémně křehkých základech. Návrat ke kořenům lemuje množství zvláštních příhod od stávky tureckých kosmonautů po explodující slepice. Chvílemi smutný, chvílemi bizarní, po celou dobu originální film získal hromadu ocenění, mj. Velkou cenu poroty na festivalu v americkém Sundance. Hitem amerických kin v předloňském roce byla komedie Šíleně bohatí Asiati. Film nominovaný na dva Zlaté glóby vychází z celosvětového knižního bestselleru spisovatele Kevina Kwana. Ten se při psaní příběhu o rodilé Newyorčance, která doprovází kamaráda na svatbu konající se v Singapuru, nechal inspirovat vlastními zkušenostmi. Stejně jako hlavní hrdinka, také on poprvé teprve v dospělosti navštívil zemi svých předků. Od jiných romantických komedií, s jejichž konvencemi si pohrávají, se Asiati liší exotickým prostředím a tématem střetu kultur, které k sobě mají dál, než se zdá. Příjemný mix povědomých a osvěžujících prvků oproti jiným filmům stejného žánru zbytečně netlačí na pilu a dokáže si udržet emocionální uvěřitelnost.   Autor je filmový publicista. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-18 07:37:32

Jak na koronavirovou pandemii reaguje Rusko

Rusko se v důsledku současné krize dostalo v západních zemích na okraj mediálního zájmu. Kromě jeho pomoci Itálii a USA a obvinění z rozvracení Evropské unie, které se v březnu objevilo v oficiálním dokumentu Evropské služby pro vnější činnost, z mediálního mainstreamu prakticky vymizelo. Epidemie koronaviru se týká také Ruska. Podívejme se na to, v jaké situaci nákaza Rusko zasáhla, jaké přednosti či nevýhody oproti západnímu světu ve vztahu k momentální situaci má a jaký přístup ruské vedení zvolilo k zvládnutí krize. Ekonomický kontext koronavirové krize Ruská ekonomika se dlouhodobě potýká s problémy vnitřního i vnějšího charakteru. V důsledku angažmá na Ukrajině musí Rusko čelit ekonomickým sankcím ze strany západních zemí, které kromě bezprostředních negativních dopadů v podobě recese vedly k revizi ekonomických, obchodních i politických vazeb a většímu důrazu na národní soběstačnost. Ruským subjektům se výrazně omezily možnosti vstupu na mezinárodní finanční trhy, a tudíž možnosti externího financování. To sice na jednu stranu limitovalo rozvoj firem, na stranu druhou je to tlačilo ke snižování vlastního zadlužení, což v obdobích krize představuje nespornou výhodu. Míra zadluženosti ruských soukromých firem již klesla pod úroveň 50 procent k HDP. Podobný trend je možné pozorovat i v případě státního dluhu, jehož výše vůči HDP se pohybuje kolem 15 procent (průměrný státní dluh v zemích EU ke konci loňského roku činil více než 80 procent HDP, Česká republika je na tom lépe s hodnotou 29 procent). Současný útlum hospodářské činnosti tak z hlediska finančních závazků mnohem silněji dopadne na západní firmy a státy než na jejich ruské konkurenty. K tomu je třeba připočíst fakt, že mezi zranitelnější jednoznačně patří malé a střední podniky spíše než velké obchodní korporace. V Rusku je přitom podíl malých a středních podniků s méně než 250 zaměstnanci na tvorbě HDP roven pouhé pětině, zatímco v rozvinutých západních ekonomikách se hodnota zpravidla pohybuje mezi 50 a 60 procenty. Sektor malých a středních podniků je v zemi navzdory rétorice vlády, která se přinejmenším deklaratorně snaží soukromé podnikání podporovat, dlouhodobě málo rozvinutý. Jeho místo zaujímají velké podniky s vazbami na stát či přímo podniky se státní majetkovou účastí, které se s ekonomickým propadem vyrovnají snadněji než drobní podnikatelé. Rusko má navíc značné finanční rezervy. V Ruském fondu národního bohatství byly v březnu naakumulovány prostředky ve výši 7,3 procenta HDP, plynoucí z výnosů z prodeje ropy. Nedávný propad její ceny tak neznamená bezprostřední riziko. Tím není ani postupný růst inflace, k němuž přispívá výrazné oslabování rublu. V současnosti se totiž inflace nachází na rekordně nízkých hodnotách kolem 2,5 procenta. Epidemie přichází v době, kdy Rusko čelí řadě problémů, jak nahodilých, tak strukturálních a dlouhodobých. Tyto obtíže se za současné situace paradoxně mohou stát výhodou, protože působí protikrizově. Ve srovnání s posledními třemi krizemi z let 1998, 2009 a 2015 je nyní země v lepší výchozí situaci – má značné rezervy, relativně nízké dluhy, široký prostor pro stimulaci ekonomiky jak ze strany vlády, tak centrální banky – a v neposlední řadě i psychickou odolnost. Vývoj krize krok za krokem První dva případy nakažených se v zemi objevily 31. ledna, a to u čínských turistů. Ještě před tím nicméně vláda přijala první opatření zaměřená na čínské občany. 30. ledna byla uzavřena celá hranice s Čínou dlouhá 4 300 kilometrů. Začátkem února začalo být omezováno dopravní spojení mezi oběma velmocemi, probíhala evakuace ruských občanů z Číny a 20. února bylo rozhodnuto o plošném zákazu vstupu Číňanů na území federace. Zpočátku tak restriktivní opatření směřovala výhradně proti asijskému sousedovi. To se začalo měnit v průběhu března, a to s ohledem na negativní vývoj v dalších částech Eurasie. Ruská vláda přikročila k postupnému omezování kontaktů s ostatními zeměmi a současně zachovávala poměrně volný režim uvnitř Ruska samého. Prezident přitom ponechal značnou míru volnosti jednotlivým subjektům federace tak, aby přijímaná opatření co nejvíce korespondovala se stavem a potřebami jednotlivých regionů. V první půli března došlo k výraznému omezení dopravních spojů se státy Evropské unie. K nelibosti Alexandra Lukašenka vláda 16. března rozhodla o uzavření hranice s Běloruskem, s nímž Rusko od roku 2000 tvoří unii, a to v reakci na benevolentní přístup běloruského vedení k šíření epidemie. Dva dny nato byl zásadně omezen vstup cizinců na území federace, což vyvrcholilo 30. března, kdy byly hranice uzavřeny prakticky pro všechny včetně ruských občanů. Výjimek zůstalo zachováno jen několik – týkají se například diplomatů, řidičů kamionů či obyvatel Doněcké a Luhanské lidové republiky s ruskými pasy. Opatření směřující dovnitř země se v řadě ohledů podobají těm, které známe z ostatní Evropy. Postupně byl omezován společenský život a fungování státních, veřejných i soukromých institucí, ať už jde o muzea, divadla, kina, školy, sportovní akce či firmy. Dne 18. března vláda přijala usnesení, jež umožňuje blokaci dezinformací týkajících se koronaviru ve sdělovacích prostředcích a následné odebrání licence. Do problémů se tak záhy dostala soukromá rozhlasová stanice Echo Moskvy, když zveřejnila informaci o vysokém počtu obětí, který se diametrálně odlišoval od oficiálních statistik. Od 30. března pak trvá „období pracovního klidu“ s prozatímní platností do konce dubna; fungovat mohou pouze státní úřady, zdravotnická zařízení, obchody s potravinami, lékárny, finanční instituce a několik dalších. Přesto podle dostupných údajů nemalá část lidí pokračuje, nakolik to okolnosti umožňují, v práci z domova. Právě 30. březen je dnem, kdy se zvýraznil restriktivní trend. V hlavním městě byla vyhlášena sociální izolace závazná pro všechny. Ven se tak lidé dostanou jen v závažných a odůvodněných případech, jako je nákup nezbytného zboží, cesta k lékaři či do práce. Premiér Michail Mišustin zároveň vyzval regionální vlády, aby zvážily zavedení opatření po vzoru Moskvy. Zpřísňování opatření časově koresponduje se zrychlením v počtu případů nakažených a zemřelých. Zatímco se po celý únor oficiálně neobjevil žádný nový případ, a země tak evidovala jen dva zmíněné nemocné čínské turisty, od března začínají čísla růst, byť ve srovnání s jinými zeměmi jen pozvolna. Ještě 15. března bylo v Rusku jen 63 nakažených, 27. března už počet nemocných překonal tisícovou hranici se čtyřmi obětmi a od konce měsíce počty v absolutních číslech skokově narůstají (v procentuálním vyjádření se nicméně nové případy spíše snižují). K 13. dubnu Rusko evidovalo 18 328 nakažených a 148 zemřelých. Navzdory vzestupnému trendu vláda na federální úrovni nepřikročila k vyhlášení výjimečného stavu. Odložila sice na neurčito celonárodní referendum o změnách ústavy, které bylo původně naplánováno na 22. dubna, nadále však počítá s oficiálními akcemi u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války, kam se chystá i český prezident. Bude také zajímavé sledovat, jak v největší pravoslavné zemi na světě proběhne slavení Velikonoc, které letos připadají na 19. duben. Pozoruhodné je, že patriarcha Kirill vyzval věřící, aby za současné situace do chrámů nechodili. Oslava hlavního křesťanského svátku by se v takovém případě nesla podobně jako v západních zemích v hodně zvláštním duchu. Ruské vedení se sice zpočátku zaměřovalo na restriktivní opatření s cílem zabránit šíření epidemie, nejpozději od poloviny března však začalo promýšlet nezbytné kroky sociálního a ekonomického rázu, jejichž smyslem je maximálně zmírnit dopady na jednotlivce i firmy a udržet v chodu národní hospodářství. Vláda vyhlásila „daňové prázdniny“ pro nejvíce postižená odvětví, dočasně zrušila povinnost odvodů sociálního a zdravotního pojištění, schválila měsíční příspěvky na děti (ošetřovné), moratorium na splátky úvěrů, posunula termín podání daňového přiznání, pozastavila finanční kontroly podnikatelů, připravila úvěrové programy se státní garancí či bezúročné půjčky určené na pokrytí mezd pro zaměstnance na půl roku. Potud se ekonomická opatření prakticky neliší od těch českých. Na rozdíl od české vlády však ruský prezident navrhl jít cestou navyšování daňové zátěže. Prozatím navrhl zavedení třináctiprocentní daně na úroky z výnosů z vkladů a cenných papírů, jejichž hodnota přesahuje milion rublů, což momentálně odpovídá zhruba 330 tisícům korun. O poznání kontroverznější je návrh na patnáctiprocentní zdanění dividend plynoucích do zahraničí. To by totiž vyžadovalo revizi mezinárodních smluv. Prezident už se nechal slyšet, že v případě nesouhlasu ze strany zahraničních partnerů daň zavede jednostranně, což by bezesporu nezůstalo bez odpovědi. Pro Rusko je největším rizikem koronavirové epidemie nikoli hospodářský propad, nýbrž epidemiologická či zdravotní stránka a následné sociální konsekvence. Nepříliš vysoká úroveň tamního zdravotnického systému a veřejného zdraví obecně totiž může vést k relativně vysoké úmrtnosti i při nepříliš výrazném průběhu epidemie. Pokud se však ruským lídrům nevymkne situace z rukou a neudusí na delší dobu restrikcemi ekonomiku, může z krize vyjít v lepším stavu než leckterá západní země.   Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-21 18:17:01

Koronavirová epidemie ničí filmové a televizní tvůrce. Netočí se seriály, odkládají se filmové premiéry

Pokles filmové výroby kvůli koronavirové epidemii o 75 procent do konce roku. Takový je odhad Asociace producentů v audiovizi (APA). Zastavilo se natáčení českých projektů doma i v zahraničí. Přerušeno bylo natáčení rodinného seriálu Děti od tvůrců seriálů Vyprávěj a První republika, poté dlouhotrvajících seriálů Ulice a Ordinace v růžové zahradě 2 nebo nejnovějšího celovečerního filmu režiséra Olmo Omerzu, držitele Českého lva za nejlepší film Všechno bude. Obhlídky a další přípravy na chystané natáčení stopli například i tvůrci dlouho připravovaného koprodukčního filmu Alma a Oskar, milostného příběhu vztahu malíře Oskara Kokoschky a vdovy po hudebním skladateli Gustavu Mahlerovi. Situace zasáhla i zahraniční zakázky. V době zavedení opatření proti šíření koronaviru na území naší republiky vznikaly filmové projekty z Velké Británie, Německa, Dánska, USA, které se natáčely pro Netflix, Columbia Pictures, Warner Bros., ZDF, BBC, Amazon, Sony Pictures či studio Disney. „U řady zahraničních projektů už se nyní ví, že budou zrušeny, jiné se do České republiky navrátí. Některé země začínají reagovat na krizi tím, že plánují začít zavádět speciální pobídky pro filmaře tak, aby jim filmový business zůstal doma za účelem opětovného nastartování vlastní ekonomiky. Ve Velké Británii už tyto typy pobídek vznikají,“ říká výkonná ředitelka APA Magdaléna Králová. Filmové pobídky poskytované Státním fondem kinematografie v loňském roce do České republiky přitáhly téměř 80 zahraničních filmů a seriálů, které přinesly do české ekonomiky investici téměř ve výši devíti miliard korun. Mezi největší zakázkové projekty, které započaly v ČR výrobu v roce 2019, patří druhá série fantasy seriálu společnosti Amazon Carnival Row s hollywoodskou megastar Orlandem Bloomem. Tento projekt je i dosavadním rekordmanem, když v tuzemsku utratil téměř 1,7 miliardy korun. Nyní je natáčení přerušeno. Z Česka odcestoval i zahraniční štáb fantasy seriálu společností Amazon a Sony The Wheel of Time, do Čech už se možná nevrátí tvůrci seriálu The Falcon and the Winter Soldier pro Marvel Studios. Zavřená jsou i kina. Velké ztráty se tak sčítají i na poli současných distribučních titulů, které nedávno vstoupily do distribuce nebo měly distribuci před sebou. Koronavirus zastavil i distribuci filmu V síti, který se po dvou týdnech stal s tři sta tisíci diváky nejnavštěvovanějším dokumentem historie. Do kin těsně před svým nasazením nedoputoval snímek 3Bobule v hlavních rolích s Terezou Ramba a Kryštofem Hádkem. Své české premiéry v kinech se v plánovaném termínu nedočká ani očekávaný snímek režisérky Agnieszky Holland Šarlatán s Ivanem Trojanem v hlavní roli, který si už odbyl světovou premiéru na festivalu Berlinale. Termín distribuční premiéry zatím na neurčito odsunuli i tvůrci dokumentu Můj otec Antonín Kratochvíl o jednom z nejslavnějších českých fotografů. Naproti tomu příklad animace není v tuto chvíli dle producenta Michala Podhradského z animačního studia Animation People až tak postiženým oborem: „V animaci je mnohem snazší rychle se přizpůsobit obdobným omezením a pracovat v režimu home office.“ „Aktuálně jsou dopady na audiovizuální průmysl obdobné jako na všechny ostatní odvětví, včetně kreativních a kulturních průmyslů. Zasaženy jsou malé a střední podniky. Je potřeba se strategicky připravit na situaci, která nastane po epidemii,“ dodává Helena Bezděk Fraňková, ředitelka Státního fondu kinematografie.

Čas načtení: 2020-03-10 13:15:27

Vláda zakázala kulturní akce s více než 100 lidmi. Jan Hrušínský z Divadla Na Jezerce považuje její postup za likvidační pro divadla

Vláda kvůli koronaviru zakázala akce s více než 100 lidmi. Pořadatelé už kvůli tomu zrušili letošní Febiofest, na který měl přijet herec Woody Harrelson. Představení ruší divadla, některá kina přestávají hrát, jiná omezují kapacitu. Uzavírají se také památkově chráněné objekty. Představení ruší mnohá divadla, například pražské Dejvické divadlo či Činoherní klub. „Vzhledem k nepredikovatelné situaci nejsme schopni v tento moment odhadnout, jak dlouho opatření potrvá. Prosíme diváky, aby sledovali webové stránky a sociální sítě divadla, kde budou informace každý den aktualizovány podle vývoje situace v zemi,“ napsal Činoherní klub na Facebooku. Přestalo hrát také Moravské divadlo Olomouc. „V návaznosti na rozhodnutí Bezpečnostní rady státu uzavřelo vedení Moravského divadla Olomouc divadelní budovu pro veřejnost. Naplánovaná večerní i dopolední představení jsou zrušená,“ uvedlo na svých stránkách. Zákaz ovšem rozčílil Jana Hrušínského, ředitele soukromého Divadla Na Jezerce, které kvůli své kapacitě hrát nemůže. Na svůj facebookový profil napsal: „Likvidace všech nepohodlných. Likvidace malých, fungujících firem. Dnes premiér Bureš a kluk, který zastává funkci ministra zdravotnictví, ohlásili kvůli 38 nemocným lidem s příznaky lehké chřipky zákaz divadelních představení. I v tak malých divadlech jako je Divadlo Na Jezerce, kam jsme zakoupili a kde používáme dezinfekci a dodržujeme všechny hygienické zásady. O kompenzaci milionových ztrát ani slovo. Evidentně kompenzovány nebudou. Možná někomu ANO. Jak jsme v kraji už celé roky zvyklí. Náklady na provoz divadla (cca dva miliony korun měsíčně) jedou dál. Do Agrofertu mohou lidé chodit pracovat? Tam nákaza nehrozí? Dvě stě poslanců může chodit pracovat? Budou se zavírat hranice? Banda z Hradu, co jezdí i přes virus do Číny a po návratu se prochází po Praze po hospodách a v centru města, to je v pořádku? Zákaz demonstrací? Stanné právo – pod hrozbou tří milionů korun pokuty jen kvůli tomu, aby se nemluvilo problémech trestně stíhaného komunistického udavače?!!!! S.O.S.!!!!!!! Kdo už konečně zakáže šíření smrtelného viru StB?!!!!! Kdo už konečně pošle do karantény všechny Bureše a Falmery, Zemany a Klause, všechny prodejné Marky Prchaly, schopné udělat pro prachy a pocit moci cokoli?!!!!!“ Promítání všech filmů zastavila společnost Cinestar, která provozuje multikina po celé republice. „Pouhým omezením počtu osob v uzavřeném prostředí nebude dosažen požadovaný účinek nařízeného mimořádného opatření,“ uvedla společnost na svých facebookových stránkách. Naproti tomu brněnské kino Lucerna zvolilo právě cestu omezení kapacity sálu. „Zmenšujeme kapacitu sálu na 99 míst. Možnost zakoupení vstupenek bude omezena systémem a do sálu tedy nebude vpuštěno sto a víc lidí. V případě projekcí, které mají aktuálně počet zakoupených vstupenek a rezervací přesahující stanovený limit, budeme postupně kontaktovat diváky, kteří provedli rezervaci po překročení limitu,“ informovalo diváky. V návaznosti na aktuální nařízení vlády Národní památkový úřad do odvolání uzavřel památkové objekty s celoročním provozem a odložil zahájení hlavní návštěvnické sezony na neurčito. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-19 00:00:00

Splnit předsevzetí týkající se onkologické prevence je jednodušší, než si myslíte

Tak schválně, kolik předsevzetí ohledně zdraví, která jste si letos stanovili, vám vydrželo doposud? Nebo si už teď říkáte, že jste v tomto roce nevykročili správnou nohou a raději své plány odložíte na neurčito?

Čas načtení: 2024-02-29 12:00:00

Umělá inteligence děsí Hollywood. Významného producenta šokovala generovaná videa

Vlivný hollywoodský herec, producent i režisér v jednom zastavil obří expanzi studia Ta měla dosáhnout skoro jedné miliardy dolarů Hlavním důvodem je šok z kvalit generování videí skrze model Sora Tyler Perry oznámil, že na neurčito pozastavuje plánované rozšíření svého studia v Atlantě za 800 milionů dolarů. Důvod? Obrovské pokroky v nástrojích generativní umělé inteligence, konkrétně v nedávno představeném modelu Sora, který zvládne generovat velice přesvědčivá videa. Přečtěte si celý článek Umělá inteligence děsí Hollywood. Významného producenta šokovala generovaná videa

Čas načtení: 2024-03-06 22:06:54

Česká vláda ohrožuje vztahy se Slováky, protože chce válku na Ukrajině, řekl Fico

Česká vládní garnitura se rozhodla ohrozit slovensko-české vztahy jen proto, že má zájem podporovat válku na Ukrajině, prohlásil ve středu večer slovenský premiér Robert Fico. Reagoval tak na rozhodnutí české vlády přerušit na neurčito společné konzultace, které byly zvykem při dobrých vztazích mezi oběma zeměmi. Bratislava prý přitom jen mluví o míru.

Čas načtení: 2024-03-06 22:18:00

Česká vláda ohrožuje vztahy se Slováky, protože chce válku na Ukrajině, řekl Fico

Česká vládní garnitura se rozhodla ohrozit slovensko-české vztahy jen proto, že má zájem podporovat válku na Ukrajině, prohlásil ve středu večer slovenský premiér Robert Fico. Reagoval tak na rozhodnutí české vlády přerušit na neurčito společné konzultace, které byly zvykem při dobrých vztazích mezi oběma zeměmi. Bratislava prý přitom jen mluví o míru.

Čas načtení: 2024-03-07 09:55:00

Česko-slovenská krize: Klaus pojede za Ficem, Zeman pucuje Fialu. Lídr slovenské opozice v Praze

Mezi vládou Petra Fialy (ODS) a Roberta Fica (Směr-SD) to vře, Češi oznámili odložení mezivládních konzultací na neurčito. Do Prahy dnes dorazí lídr slovenské opozice Michal Šimečka (Progresivní Slovensko) na jednání s vládními a parlamentními představiteli. Naopak exprezident Václav Klaus se 10. března vydá do Bratislavy, kde by se měl sejít právě s Ficem.

Čas načtení: 2024-03-07 14:30:00

Vysíláme: Pavel Fischer v Blesku: Co přinese spor Fialy s Ficem a jak poškozené jsou vztahy ČR a SR?

Vztahy Česka a Slovenska zachvátila krize. Česká vláda ruší mezivládní konzultace a odkládá je na neurčito - a to kvůli vztahu k Ukrajině a Rusku. Chová se Fialova vláda jako „malé dítě“, jak tvrdí opozice, nebo jako sebevědomý partner? Nebo snad tímto krokem ohrozila vzájemné vztahy? Hostem dnešního Epicentra je Pavel Fischer, šéf senátního zahraničního výboru a někdejší diplomat a prezidentský kandidát. Sledujte Epicentrum na Blesk.cz od 15:00.

Čas načtení: 2024-03-07 15:34:00

Senátor Fischer o kroku premiéra Fialy: Rozhodnutí chápu, Fico je bezpečnostním rizikem pro Česko

Vztahy Česka a Slovenska zachvátila krize. Česká vláda ruší mezivládní konzultace a odkládá je na neurčito – a to kvůli vztahu k Ukrajině a Rusku. Chová se Fialova vláda jako „malé dítě“, jak tvrdí opozice, nebo jako sebevědomý partner? Nebo snad tímto krokem ohrozila vzájemné vztahy? Hostem dnešního Epicentra byl Pavel Fischer, šéf senátního zahraničního výboru a někdejší diplomat a prezidentský kandidát. 

Čas načtení: 2024-03-07 15:34:00

Fischer pro Blesk o gestu Fialovy vlády: Fico je bezpečnostním rizikem pro Česko! Co bude dál?

Vztahy Česka a Slovenska zachvátila krize. Česká vláda ruší mezivládní konzultace a odkládá je na neurčito – a to kvůli vztahu k Ukrajině a Rusku. Chová se Fialova vláda jako „malé dítě“, jak tvrdí opozice, nebo jako sebevědomý partner? Nebo snad tímto krokem ohrozila vzájemné vztahy? Hostem dnešního Epicentra byl Pavel Fischer, šéf senátního zahraničního výboru a někdejší diplomat a prezidentský kandidát. 

Čas načtení: 2024-03-07 19:00:00

Glosa: Restart Česka skončil na parlamentní vrátnici

Pan docent z NERVu si to do Sněmovny přihasil na kole. Takže nic, smůla, nakopnutí Česka se odkládá na neurčito.

Čas načtení: 2024-03-08 10:42:00

Fiala po roztržce se Slováky: S úsměvem přijal v Praze Ficova hlavního rivala!

Poté, co vláda Petra Fialy (ODS) přerušila a na neurčito odložila mezivládní konzultace s kabinetem Roberta Fica (Směr-SD), dorazil do Prahy ujišťovat o tom, že na Slovensku jsou stále partneři k jednání podobného smýšlení lídr opozice Michal Šimečka, který v posledních volbách dotáhl Progresivní Slovensko na 2. místo. Šimečka se po čtvrtečním jednání s Piráty sešel v pátek s premiérem Fialou, čeká ho ještě setkání se šéfkou Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09).

Čas načtení: 2024-03-08 12:14:00

Fiala po roztržce se Slováky přijal v Praze Ficova rivala: Shodli jsme se, kdo je oběť a kdo agresor!

Poté, co vláda Petra Fialy (ODS) přerušila a na neurčito odložila mezivládní konzultace s kabinetem Roberta Fica (Směr-SD), dorazil do Prahy ujišťovat o tom, že na Slovensku jsou stále partneři k jednání podobného smýšlení, lídr opozice Michal Šimečka, který v posledních volbách dotáhl Progresivní Slovensko na 2. místo. Šimečka se po čtvrtečním jednání s Piráty sešel v pátek s premiérem Fialou, čeká ho ještě setkání se šéfkou Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou (TOP 09).

Čas načtení: 2024-03-08 13:53:00

Napravování vztahů Čechů a Slováků: Do Prahy přijede Čaputová, s Pavlem zajde na film o Havlovi

Jen několik dní před tím, co si bude Slovensko v prvním kole voleb vybírat novou hlavu státu, přijede ta současná do Prahy. Zuzana Čaputová se zúčastní premiéry filmu Tady Havel, slyšíte mě?, která se odehraje na Pražském hradě. Informace o příjezdu Čaputové je přitom zajímavá i s ohledem na aktuální česko-slovenskou vládní krizi, kdy vláda Petra Fialy (ODS) odložila na neurčito další mezivládní komunikace s vládou Roberta Fica (Směr-SD). Tedy premiéra, který je notně kritický i k samotné Čaputové.