Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-28 06:01:01

Alkohol od 13 let, matku jeho osud nezajímá. Mrazivé svědectví ruského zajatce

Rozhovor, který šokuje i silné povahy. Tak působí video, které se na YouTube objevilo na účtu takzvaného Apoštola, ukrajinského novináře jménem Dmytro Karpenko, který pravidelně uveřejňuje nejen novinky z války na Ukrajině, ale také zprostředkovává zajatým vojákům rozhovory s jejich rodiči v Rusku a umožňuje jim sdílet jejich životní příběhy. Tentokrát Apoštol hovoří s Danilem, devatenáctiletým mladíkem z Magadanu na odlehlém Dálném východě. Špatně vybavení, demotivovaní, podvyživení. Přesto Kimovi vojáci mohou Putinovi vyhrát válku Číst více Těžké dětství Danil neměl zrovna růžové dětství. Pochází z pěti bratrů, jejich jména zná, ale nedokáže si vzpomenout ani na to, kdy mají narozeniny. Všichni už byli ve válce na Ukrajině a on se při alkoholovém večírku se svojí přítelkyní o jejich službě vyjadřoval dost posměšně. Jeho dívka si jej začala dobírat, že na podobnou službu nemá odvahu. Aby jí dokázal, že to není pravda, nechal se druhý den naverbovat. Připouští ale, že to byla také jedna z mála šancí, jak přijít k nějakým penězům. Alkohol odmala Vzdělání Danil nemá skoro žádné. Vychodil devět tříd základní školy. „Pokračovat ve škole se mi nechtělo,“ říká syn kuchařky v mateřské škole. Jeho otec byl alkoholik, který nikdy nepracoval a peníze sháněl z brigád. Upil se k smrti. „Lehl si do postele a už nevstal,“ říká lhostejně Danil. Jeho otčím a otec dvou jeho nejmladších bratrů je neznámo kde. „Byl mobilizován,“ vysvětluje zajatec, nicméně dává najevo, že jej situace otčíma vlastně moc nezajímá. K alkoholu si našel vztah i Danil, pije od třinácti let. „Do školy jsem od té doby chodil zřídka,“ říká, když vypráví o svém vztahu k alkoholu. Nejdříve mu alkohol kupovala parta dospělých lidí, se kterou se seznámil. Pak začal pracovat po brigádách, vydělávat si peníze a vodku si kupovat sám. Část vydělaných peněz dával matce a ta mu jeho záškoláctví díky tomu víceméně tolerovala. Následovala i trestná činnost, v sedmnácti letech ho soudili za krádeže aut. Vztah s přítelkyní Před čtyřmi roky se mladík seznámil se svojí přítelkyní. Poznali se na internetu, osobně se potkali teprve nedávno. Lena už má v jednadvaceti letech dvě děti, ani jedno ale není Danilovo. Pronajali si v Magadanu byt, Danil pracoval po brigádách, Lena žije z mateřské a nikdy do práce nechodila. Po pár měsících přišla výše zmíněná pijatika a skončila tak, že Danil nastoupil do armády. Slíbili mu 1,2 milionu rublů (přes 250 tisíc korun) za nástup. Půl milionu rublů přišel hned, zbytek mu armáda doplácela. Matce prý narukování nevadilo, protože jí hned poslal nějaké peníze. Matka je úplně lhostejná S tou naposledy mluvil 20. září, než jej poslali do Kurské oblasti. Matka o něm od té doby neslyšela. Když se jí po více než dvou měsících ozve, neprojevuje žádné emoce a vypadá jako opilá. Po osudu svého syna moc nepátrala, neměla prý jak. Ani Danil nevypadá, že by matku rád viděl, je absolutně apatický. Zřejmě si myslela, že je mrtvý. Když se jí Apoštol na něco ptá, většinou odpovídá jednoslovně a působí otráveně. Chce vyměnit za Ukrajince Danil ji úkoluje, aby šla do armádního centra, že chce být vyměněn za ukrajinské zajatce. Danila nezajímá nic z domova. Neptá se na přítelkyni, na bratry, na nic. Prokazuje také obrovskou naivitu, když si myslí, že až jej po takovém rozhovoru vymění, nastoupí základní vojenskou službu v Rusku a do války už nepůjde.  „Takhle to nefunguje,“ ujišťuje ho Apoštol a říká mu, co se skutečně děje s vyměněnými zajatci. Pojede na čtrnáctidenní výslechy do Moskvy, kdy jej budou zpovídat, co v zajetí zažil, a pak nastupuje zpět do války. Upsal se na dva roky a ty si musí odsloužit. Konce se ale s největší pravděpodobností nedožije, to je krutá statistika. Reakce matky? Nulová. Nakonec Apoštol matce nabízí odpověď na jakoukoliv otázku, kterou bude ohledně syna mít. Neví, všemu rozumí, nic ji nezajímá. Apoštolovi jen děkuje za to, že kontakty rodičů s dětmi zprostředkovává. Podobných jsou tisíce Takových příběhů je v Rusku extrémní množství. Děti bez budoucnosti slouží Putinovi jen jako náplň do masomlýnku, který drtí ukrajinské obránce nikoliv výcvikem, ale množstvím mobilizovaných lidí, kteří mají mozek naprosto vymytý alkoholem. Zásoba těchto lidí je obrovská, stejně jako následky, které to bude mít pro Rusko v dalších letech. To už ale bude Putinovi a jeho soukmenovcům jedno, bude se s tím muset poprat jeho nástupce a Rusko čekají bez diskusí těžké časy. Potvrzují to i slova politologa a experta na extremismus Jana Charváta z Univerzity Karlovy. Rusko si na Ukrajině pálí svou vlastní budoucnost. Putin zabíjí celou generaci Číst více  „Válka už přinesla Rusku strašlivé škody – zemřelo nejméně 100 tisíc vojáků a důstojníků a se zraněnými, nezvěstnými a zajatci jsou to další statisíce. Téměř milion lidí se stal uprchlíky a emigranty. Biliony rublů, které mohly jít do domů, bytů, nemocnic, školek, chat, restaurací, zdraví, chutného jídla, aut, oblečení, hraček, prázdninových cest na jih a do zahraničí – tyto biliony byly spáleny a opuštěny na Ukrajině,“ shrnuje situaci ve válce.

Čas načtení: 2019-07-13 22:25:29

Vary, den čtvrtý: Islandská zima, řecká beznaděj, finské sado maso a špatný horor rakouských režisérů

Letos je v Karlových Varech nebývale málo diváků. Na mnoho představení, na které nemáte lístek, se lze dostat na akreditaci na poslední chvíli. Výhodou je, že můžete zhlédnout mnohem více filmů než v minulých letech. Film Bílý, bílý den (režie Hlynur Pálmaso, Island / Dánsko / Švédsko) pokračuje v islandské tradici vyprávění příběhů o podivínech. V tomto případě jde o nerudného bývalého policistu, jehož smyslem života po tragické smrti ženy je přestavba domu a starost o vnučku. Sledujeme, jak neúspěšně chodí na terapii, která mu nepomáhá ve snaze zpracovat smrt manželky. Někde uvnitř se v něm hromadí vztek, který vybouchne poté, co mu dojde, že mu žena nebyla věrná. Tedy na ten výbuch čeká divák docela dlouho a mezitím se vlastně nic moc neděje. Vidíme onu deklarovanou starost o vnučku, přestavbu domu a ne úplně akční pátrání po skrytém milenci. Jako by režisér spoléhal na to, že poutavým se jeho film stane skrze fakt, že využívá onu tradiční značku islandských filmů, tedy svéráz postav, které v nich vystupují. Ovšem v případě tohoto filmu to úplně nefunguje. Dočkáme se klasických scének typu: hlavní hrdina zavře policisty, své kamarády, po rvačce do cel, a ráno se jim se snídání jde beze slov omluvit, ale mysl titulní postavy nám nijak moc nepřibližuje. Divák se pak vlastně nemá čeho chytit: ten film je studený jako zima na Islandu. A když pak sledujeme závěrečný výbuch zuřivého vzteku, nedokáže nás ničím vtáhnout. Islanďané by možná měli opustit svoje vyprávění o divných lidech všeho druhu, protože kdysi zlatá žíla je už úplně vytěžená (vidět to bylo i u jiného letošního islandského filmu: Žena na válečné stezce). Upřímně řečeno vlastně nevím, co se mi na filmu Zázrak sargasového moře (režie Syllas Tzoumerkas, Řecko / Německo / Nizozemsko / Švédsko, 2019) líbilo. Nicméně sledoval jsem ho dvě hodiny bez dechu a i když už po půl dni jeho kouzlo vyprchalo, někde ve mně jeho účinek zůstává. Film přitom ani zdaleka není dokonalý: úvod by klidně mohl být vynechán, stopáž by si také zasloužila prostříhat, nehledě na jistý happy end, který se k němu vůbec nehodí. Přesto je něčím přitažlivější než vypulírované festivalové filmy. Režisér Tzoumerkas bývá řazen k řecké nové vlně, ale tento film mohl klidně vzniknout jako nezávislý ve Spojených státech. Paralelně vypráví příběh dvou žen: bývalé elitní policistky, která byla odsunuta do bezvýznamného města, místní ženy Rity, sestry místního bosse. Dlouho vlastně jde o dvě vyprávění, která se potkávají jen náhodně, až se nakonec nevyhnutelně protnou v trochu drsnějším kriminálním finále. To, čeho si na filmu lze cenit asi nejvíce, je přiblížení atmosféry rozkládající se společnosti. Město, ve kterém se odehrává, je opravdovou dírou, v níž neexistuje naděje na budoucnost, policisté vás normálně zmydlí, když se potřebují něco dozvědět, jen místní lékař má pocit, že je někdo, když nestojí ve frontě na pracáku v Aténách. Postupně se přitom ukáže, že realita je ještě mnohem zkaženější a nikdo není bez viny. A nikoho není možné považovat za kladného hrdinu: cílem totiž není nastolit spravedlnost, ale prostě se dostat pryč. Film Psi nenosí kalhoty (režie Jukka-Pekka Valkeapää, Finsko / Lotyšsko, 2019) nás zavádí do světa BSDM. Autor je tedy upřímně rád, že ho takové věci nevzrušují, musel by se vzdát knihoven na úkor skladovacích prostor pro různé legrační pomůcky. Ovšem nejhorší je, že se touha hlavního hrdiny úplně nekoresponduje se smyslem těchto sexuálních praktik, ačkoliv se nás o tom tvůrci filmu snaží přesvědčit ze všech sil. Lékař a zřejmě dobrý chirurg Juha při neúspěšné záchraně své ženy v jezeře málem rovněž utone, ovšem přitom s ní zažil své poslední setkání, i když samozřejmě šlo o halucinace. Po deseti letech náhodou vstoupí do sado maso salónu, přítomná domina jej začne dusit rukojetí biče a on zažívá setkání se svou ženou znovu. Od té chvíle je posedlý vlastním škrcením, což mu zcela převrací život naruby. A navíc si s dominou vytváří určitý vztah... Problém je v nesourodosti obou hlavních hrdinů: u mužského představitele jsou nám motivace jasné, ovšem celý děj směřuje k přijetí sado maso praktik, i když jej ze všeho zajímá ono pouze škrcení, které mu "vrací" mrtvou, u hlavní hrdinky není zřejmé vůbec nic, natož proč by měla ke svému klientovi zaujmout jakýkoliv vztah. Takže se můžeme pokochat různými sadistickými praktikami a sledovat, jak příběh nesmyslně směřuje k nové romanci... {loadmodule mod_tags_similar,Související} Horor Chata (režie Veronika Franz a Severin Fiala, USA / Velká Británie, 2019) je sice chvílemi působivý, ale musíte si při jeho sledování vypálit pár tisíc mozkových buněk, abyste nezačali příliš přemýšlet nad dějem. Oba tvůrci s tím měli problém už u svého debutu Dobrou, mámo, u kterého jste uhodli celou záhadu do deseti minut, a pak jste další hodinu a půl i přes úhybné manévry tvůrců sledovali, jak se hypotéza potvrzuje. Z čehož by mohl mít radost leda Sheldon Cooper.  Tentokrát se oba rakouští režiséři (a tahle kinematografie je ještě horší než německá) snažili pointu příběhu důkladně maskovat. A dělají to tím nejprůhlednějším možným způsobem: vrážejí do děje sny jednoho z aktérů, takže ukazují na to, že je možným původcem trablů. A když se nakonec ukáže pravda, cítíte spíše trapnost, protože s vámi tvůrci hráli dosti nepoctivou hru. Ostatně už samotný začátek filmu ukazuje, že tvůrci prostě bez ohledu na logiku postav potřebují, aby se jejich postavy stůj co stůj dostaly do situací, od nichž se odvíjí hrůzný děj. V tomto případě odveze otec dvě děti se svou novou přítelkyní do hor, aby si zde užili předvánoční čas. Obě děti přítelkyni nenávidí, protože si myslí, že se kvůli ní zabila jejich matka. Navíc má za sebou dosti temnou minulost: jako jediná přežila v mládí pobyt v sebevražedné sektě. Takže otec samozřejmě odjede z hor zpátky do města a svou přítelkyni naučí pro jistotu střílet... Přesně to prostě otcové dělají, když chtějí, aby jejich děti zažily horor.

Čas načtení: 2024-04-08 08:43:23

Muž v Havířově pobodal bývalou přítelkyni

Policie ČR informovala o pokusu o vraždu v Havířově ze čtvrtka 4. dubna. Muž napadl nožem svou bývalou přítelkyni. The post Muž v Havířově pobodal bývalou přítelkyni first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-18 08:06:33

Diddy zachycen na videu, jak napadl svou tehdejší přítelkyni

Video z bezpečnostních kamer, které získala CNN, zřejmě ukazuje, jak hudební magnát Sean „Diddy“ Combs napadl svou bývalou přítelkyni Cassie. (Foto: X / CNN)... Článek Diddy zachycen na videu, jak napadl svou tehdejší přítelkyni se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-06-01 10:13:37

Vyhrožoval s paralyzérem v ruce ženě, koncem dubna napadl svojí tehdejší přítelkyni, na jiné ženě se dopustil sexuálního násilí. Nyní hrozí muži s nacistickým tetováním až 10 let

Havlíčkův Brod - V policejní cele skončil minulý týden nebezpečný muž, který v Havlíčkově Brodě vyhrožoval s paralyzérem v ruce ženě, že jejímu muži, který nebyl doma, ublíží. Násilí a agrese není podezřelému muži vůbec cizí, koncem dubna napadl svojí tehdejší přítelkyni. Na jiné ženě se dopustil sexuálního násilí. Dále bylo zjištěno, že muž má na sobě vytetované nacistické symboly.   Nebezpečného muže kriminalisté zadrželi a byl obviněn ze spáchání čtyř trestných činů, na podaný návrh byl vzat do vazby, uvedla Policie České republiky. The post Vyhrožoval s paralyzérem v ruce ženě, koncem dubna napadl svojí tehdejší přítelkyni, na jiné ženě se dopustil sexuálního násilí. Nyní hrozí muži s nacistickým tetováním až 10 let first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-06 08:35:30

Dlouhodobě týral přítelkyni, nepřestal ani v těhotenství

Trutnovsko - Policisté ve Dvoře Králové nad Labem v pondělí odpoledne 3. června 2024 zadrželi 30letého muže, který měl od ledna 2023 do současné doby ve společném obydlí týrat svou přítelkyni, kterou naposledy fyzicky napadl uplynulou neděli, i přesto, že věděl, že je těhotná, uvedla Policie České republiky. The post Dlouhodobě týral přítelkyni, nepřestal ani v těhotenství first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-11-24 08:00:01

Soukromý detektiv zabil přítelkyni a kusy těla rozeslal poštou. Případ balíkového vraha děsil Česko

Konec srpna roku 2001, Brno. Pošťáci v Brně otvírají silně zapáchající balík odeslaný na neexistující jméno, který ukrývá hrůzný nález. Při jeho otevření je čeká šok. V černém igelitovém pytli na odpadky nacházejí kusy lidského těla, konkrétně kusy rukou a další orgány. Okamžitě zalarmují policii a ta odveze kusy těla do ústavu soudního lékařství. Tehdejší noviny nález okamžitě začaly přirovnávat k případu Otýlie Vranské, o kterém se můžete více dočíst v tomto článku. Hvězda partičky Čurko má temnou rodinnou minulost. Jeho bratr vraždil, spekulace o kanibalismu Číst více Další podobný balík našla jiná brněnská pošta o den později. Nedoručitelný balík tam přivezli z Uherského Hradiště a po jeho otevření na překvapené zaměstnance pošty vypadla lidská chodidla a kusy dolních končetin. Už tehdy bylo policistům jasné, že spolu balíky budou mít souvislost. Oba byly odeslány na neexistující jména a adresy, ale jedno měly společné – podané byly na poště v pražských Vršovicích. Pitva odhalila záhadnou modrou barvu Soudní pitva toho příliš neodhalila. Snad jen to, že ruce a nohy patřily ženě a že smrt nastala nejdříve v polovině srpna. Od těla je vrah oddělil pilkou na železo a v okolí řezů byly pozůstatky modré barvy. Protože víc se zjistit nedalo, museli se vyšetřovatelé zaměřit na pohřešované osoby v Praze. A k jejich údivu se k vrahovi dostali až podezřele snadno. Pár dní předtím, než se objevily balíky s ostatky, totiž nahlásil zmizení své dvaatřicetileté přítelkyně stejně starý Martin Vostárek, který se živil jako soukromý detektiv. S přítelkyní bydlel v malé garsonce a podle něj zmizela beze stopy. Působil sebejistě a policisty tehdy vůbec nenapadlo, že by mohl mít ve zmizení své přítelkyně prsty. To bylo ale ještě před hrůzným nálezem. Kdyby Vostárek zmizení své přítelkyně nenahlásil, případ by byl podstatně složitější. Kupoval si pilky Policistům při pátrání pomohla i modrá barva, která na ostatcích ulpěla. „Modrý lak pocházel ze speciální pilky dovážené ze Švédska, která se v Praze prodávala jen v několika speciálních obchodech. Takže policisté šli a v jednom z nich si prodavač moc dobře vzpomínal na člověka, který tam takové pilky kupoval,“ vysvětluje v podcastu Hlasy zločinu dlouholetý krimireportér Jakub Kvasnička. Popis muže skvěle odpovídal Vostárkovi. Tvrdil, že zemřela sama Když Vostárka zavolali policisté k výslechu, netušil, že už mají mnoho důkazů, které jej v podstatě usvědčují z toho, že tělo přítelkyně naporcoval on. Podle webu kriminalistika.eu už vyzpovídali i kamarádky zmizelé přítelkyně a zjistili, že chtěla od despotického a násilného Vostárka odejít. Měli i výpověď Vostárkovy bývalé přítelkyně, která řekla, že život se soukromým detektivem nebyl žádné peříčko. Byl žárlivý, násilný a svou přítelkyni psychicky i finančně vysával.  Pod tíhou důkazů se Vostárek k rozřezání těla přiznal. Řekl, že se s přítelkyní pohádal, udeřil ji do hlavy a ráno ji našel mrtvou ve vaně. Zpanikařil, tělo rozřezal, končetiny rozeslal poštou, trup pohodil v Praze a hlavu zakopal na chalupě svých rodičů. Části těla kriminalisté skutečně našli, ale výpověď s hádkou a utopením ve vaně Vostárkovi nevěřili. Tuhle teorii se po nalezení zbylých částí těla podařilo kriminalistům rozbít. Z pitvy ostatků se jasně prokázalo, že žena měla proraženou lebku a byla zardoušena. Vraždu krásné dívky vyšetřili po téměř 50 letech. Viníka odhalila jeho nedbalost Číst více Dlouholetý trest Psychologové Vostárka popsali jako egocentrického, bezohledného a nervově labilního narcise. „V průběhu vyšetřování neprojevil žádný pocit viny, ale naopak se cítil jako oběť nešťastné lásky. V době činu také netrpěl žádnou duševní chorobou ani sexuální deviací,“ zaznělo tehdy u soudu, od kterého odešel se čtrnácti lety vězení. Do trestu mu tenkrát započítali i krádež a nedovolené ozbrojování, protože nelegálně vlastnil brokovnici. Experti tehdy vypověděli, že kdyby se přiznal ihned po vraždě a nerozesílal tělo v balících, trest by byl pravděpodobně mnohem nižší. KAM DÁL: Krásné dívky zabil a zbavil orgánů. Tajemného českého „chirurga“ policie nikdy nechytila

Čas načtení: 2008-01-13 16:50:11

Zlatý klíček k dobrému vztahu s přítelkyní

Plno mužů v momentě, kdy mají vztah jistý, začne polevovat a uchylovat se k stereotypu. Stávalo se to dříve i mně. Například jsem byl zvyklý chodit k přítelkyni každý večer, prostě se pomilovat a ráno zase hurá do práce. Stačilo mi to a maximálně vyhovovalo, byl jsem spokojený. Partnerka však ne. Vzpomínám si, jak mi jednou jedna v posteli taktně naznačila, že by se mnou chtěla prožít taky nějaké rande. Tenkrát mi to došlo. Zatímco mně stačilo jen milovat se každý večer, ona se mnou chtěla trávit více času i jinak, aby se ujistila, že mně na ní záleží. Noční radovánky ji ke spokojenosti nestačily, protože pro ženu je ve vztahu skvělé milování erupcí krásných okamžiků a emocí, které k partnerovi cítí, ne však automatickým důkazem lásky! pokračování ->

Čas načtení: 2016-06-22 01:00:00

Určování rodičovství – matka je vždy jistá, otec stále nejistý

Pan Jaroslav Malina přicestoval do České republiky z Kanady, kam se před sedm a půl rokem odstěhoval za účelem získání lépe placeného místa. V Kanadě Jaroslav žije již pět let se svojí stávající přítelkyní i přesto, že před deseti lety uzavřel v České republice manželství s Martinou Malinovou. Do České republiky se Jaroslav vrátil s úmyslem se rozvést, aby mohl v Kanadě uzavřít manželství se svou přítelkyní. Manželka Martina však Jaroslavovi oznámila, že se mu před sedmi lety narodil syn, a proto si po něm nárokuje výživné, a to i zpětně.

Čas načtení: 2020-05-27 14:52:01

Zvláštní zpravodaj OSN: Julian Assange byl týrán a hrozí mu, že bude utýrán k smrti

Vykonstruované znásilnění a manipulované důkazy ve Švédsku, tlak z Velké Británie, aby se proces nezastavoval, podjatí soudci, vazba, psychologické týrání a výhled na brzké vydání do USA s očekáváním trestu vězení na 175 let za to, že odhalil válečné zločiny. Nils Melzer, zvláštní zpravodaj Organizace spojených národů, poprvé promluvil o výbušných poznatcích z jeho vyšetřování případu zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho.    Pane Melzere, proč se zabývá zvláštní zpravodaj OSN pro týrání Julianem Assangem? To se mne před nedávnem také ptalo ministerstvo zahraničí v Berlíně: Je to opravdu váš základní mandát? Je Assange obětí týrání?   Co jste odpověděl? Tento případ se dotýká mého mandátu ze tří pohledů. Za prvé: Tento muž zveřejnil důkazy o systematickém týrání. Místo těch, kteří týrali, je ale teď pronásledován on. Za druhé je on teď tak týrán, že sám vykazuje symptomy psychologického týrání. A za třetí má být vydán do státu, který lidi jako on drží v takových podmínkách vazby, které jsou organizací Amnesty International označovány za týrání. Julian Assange odhalil týrání, byl sám týrán a mohl by být vydán do USA, kde by mohl být utýrán k smrti. A to všechno by nemělo spadat do mé kompetence? Navíc je to případ, který má význam pro každého občana v demokratickém státě.   Co Assangeho čeká, bude-li vydán?  Nedostane se mu žádného právního řízení. Také proto nesmí být vydán. Assange přijde před porotu v Alexandrii ve státě Virginia, před proslulý „špionážní soud“, který projednává všechny případy národní bezpečnosti. To místo není náhodné, protože porotci musí být vybráni proporcionálně k lokálnímu obyvatelstvu a v Alexandrii 85 procent obyvatel pracuje v segmentu národní bezpečnosti – tedy CIA, NSA, ministerstvo obrany nebo ministerstvo zahraničních věcí. Když se před takovou porotou ocitneme s obžalobou za porušení národní bezpečnosti, je rozsudek od začátku jasný. Řízení vede vždy stejná soudkyně, za zavřenými dveřmi na základě tajných důkazů. V žádném takovém případu nebyl nikdo osvobozen. Většina obviněných proto přistoupí na dohodu, že se přinejmenším částečně přiznají k vině a dostanou za to mírnější trest.   Říkáte tedy, že Julian Assange nebude mít v USA žádný právní proces? Bezpochyby. Pokud se budou státní zaměstnanci USA držet rozkazů svých nadřízených, mohou se zúčastnit agresívních válek, dopouštět se válečných zločinů a týraní, mohou si být jisti, že nebudou stíháni. Kde je poučení z norimberských procesů? Pracoval jsem dlouho v konfliktních oblastech, abych věděl, že ve válkách se stávají chyby. Není to vždy kriminalita bez svědomí, mnohé se stane ve stresu, přetížení a panice. Jsem proto schopen pochopit, že vlády říkají: Řekneme pravdu, ale jako stát přejímáme odpovědnost za způsobené škody. A není-li individuální zavinění příliš závažné, nepadnou žádné drakonické tresty. Pokud je ale pravda potlačována a zločinci nejsou voláni k odpovědnosti, začíná to být extrémně nebezpečné. Ve třicátých letech minulého století vystoupily Německo a Japonsko ze Společnosti národů. Patnáct let poté ležel svět v troskách. Dnes USA vystoupily z Rady pro lidská práva OSN a ani masakr „vedlejších škod“, ani týrání CIA po 9/11, nebo agresívní válka proti Iráku nevedly k trestnímu vyšetřování. Tento příklad nyní následuje Velká Británie. V roce 2018 zveřejnil výbor pro zpravodajské služby a bezpečnost britského parlamentu dvě velké zprávy, které dokazovaly, že Velká Británie byla mnohem hlouběji zatažena do tajných operací CIA s týráním, než se dosud myslelo. Prvním úředním krokem vlády Borise Johnsona bylo, že tato vyšetřování anuloval. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Proč jste se tedy tímto případem nezabýval už dříve?  Představte si tmavý pokoj. Najednou se světlo soustředí na slona v této místnosti, na válečné zločince, na korupci. Vlády jsou na okamžik šokovány. Pak ale otočí kužel světla na obvinění ze znásilnění. Je to klasická manipulace s veřejným míněním. Slon je zase v temnotách, za kuželem světla. Místo něj je v centru Assange a my se bavíme o tom, jestli na ambasádě jezdí na skateboardu, anebo jestli správně krmí svoji kočku. Najednou všichni víme, že je to násilník, hacker, špión a narcista. A jeho odhalení nepořádků a válečných zločinů blednou v temnotě. To se stalo i mně, nehledě na moji profesní zkušenost, která mne měla nabádat k opatrnosti.    Můžeme začít od počátku? Jak jste se k tomu případu dostal? V prosinci 2018 mne jeho advokáti poprvé požádali o zásah. Nejdříve jsem odmítl. Byl jsem zavalen ostatními žádostmi a ten případ jsem ani neznal. V mém vnímání, které bylo ovlivněno médii, jsem i já měl předsudek, že Julian Assange je nějakým způsobem vinný a že mne chce manipulovat. V březnu 2019 za mnou přišli jeho advokáti podruhé s tím, že se potvrzují náznaky, že by Assange měl být brzy vypovězen z ekvádorského velvyslanectví. Poslali mi některé klíčové dokumenty a shrnutí jeho případu. A tehdy jsem si řekl, že jsem dlužen mojí profesní integritě se na to alespoň podívat.   A potom? Rychle mi bylo jasné, že tady něco nesedí. Že je tady rozpor, který mi moje celá právní zkušenost nedokáže vysvětlit: Proč je tento člověk devět let v trestně právním vyšetřování, aniž by došlo k obžalobě?   Je to tak výjimečné? Ještě nikdy jsem neviděl srovnatelný případ. Každý může proti každému vyvolat vyšetřování, pokud půjde na policii a toho druhého obviní. Švédské úřady ale vůbec nezajímala výpověď Assangeho. Cíleně ho nechávaly v nejistotě. Představte si, že budete devět a půl roku konfrontováni celým státním aparátem a médii s obviněními ze znásilnění, ale nemůžete se bránit, protože nikdy nedojde k obžalobě.   Říkáte, že švédské úřady nezajímala výpověď Assangeho. Média a úřady vykreslovaly ale opačný obraz: Julian Assange před švédskou justicí uprchl, aby se vyhnul zodpovědnosti. To jsem si nejprve myslel také, než jsem se pustil do rešerše. Je to přesně naopak. Assange se mnohokrát hlásil švédským úřadům, protože se chtěl k obviněním vyjádřit. Ale úřady to odmítaly.   Co to znamená, že úřady to odmítaly? Mohu začít od počátku? Mluvím plynně švédsky a mohl jsem proto číst originální dokumenty. A nevěřil jsem svým vlastním očím. Podle vyjádření postižené ženy se nejednalo o žádné znásilnění. A nejen to: Výpověď této ženy byla následně bez její účasti stockholmskou policí přepsána, aby se nějak podařilo vytvořit podezření ze znásilnění. Mám všechny ty dokumenty, maily, sms.   „Výpověď té ženy byla policií přepsána“, o čem to vlastně mluvíte? Dvacátého srpna 2010 přišla paní S.W. v doprovodu druhé ženy A.A. na policejní stanici ve Stockholmu. S.W. vypověděla, že měla s Julianem Assangem sex, se kterým souhlasila. Ale bez kondomu. Nyní se obává, zda se nemohla nakazit HIV, a chtěla by vědět, jestli může Assangeho zavázat k tomu, aby si nechal udělat test na HIV. Má velkou obavu. Policie zapíše její výpověď a okamžitě informuje státní zastupitelství. Ještě než je vůbec uzavřen její výslech, informují S.W., že bude Assange zadržen pro podezření ze znásilnění. S.W. je tím šokována a odmítá se dále zúčastnit výslechu. Ještě z policejní stanice posílá jedné přítelkyni sms, ve které píše, že nechce vůbec Assangeho obvinit, jenom chce, aby si nechal udělat test na HIV. Policie ho ale chce zjevně „chytit za ruku“.    Co to znamená? S.W. vůbec neobvinila Assangeho ze znásilnění. Odmítá dále pokračovat ve výslechu a odjíždí domů. Přesto se po dvou hodinách objeví v bulvárním švédském deníku Expressen titulek: Julian Assange podezřelý z dvojnásobného znásilnění.   Dvojitého znásilnění? Ano, ještě je tam ta druhá žena, A.A. Ta také nechtěla podat žádné obvinění, pouze doprovázela S.W. na policejní stanici. Ten den se jí nikdo na nic neptal. Později ale řekla, že ji Assange sexuálně obtěžoval. Pochopitelně nemohu říci, zda je to pravda, či nikoliv. Pouze pozoruji celý průběh: Jedna žena přijde na policejní stanici. Nechce podat žádné obvinění, chce jen od Assangeho test na HIV. Policie dostane nápad, že by to mohlo být znásilnění, a prohlásí to za oficiální delikt. Žena to odmítá podepsat, odchází domů a píše přítelkyni, že nechce, aby policie dostala Assangeho „do rukou“. A za dvě hodiny je to v novinách. Dnes už víme, že tisku to podstrčilo státní zastupitelství. A to bez toho, aby se Assangeho vůbec na něco zeptali. A ta druhá žena, která měla být podle titulku z 20. 8. také znásilněna, byla vyslechnuta teprve 21.8.   Co tato druhá žena později vypověděla?  Řekla, že Assangemu, který přijel do Švédska na konferenci, dala k dispozici svůj byt. Malý jednopokojový byt. Když byl Assange v bytě, vrátila se do bytu dříve, než bylo plánováno. Řekla, že to nebyl žádný problém, může s ní spát v jedné posteli. Té noci pak došlo k souhlasnému sexu. Řekla ale, že Assange během pohlavního styku záměrně porušil kondom. Pokud by to tak bylo, je to přirozeně sexuální delikt. Ta žena ale také říká, že si toho všimla až následně, že je kondom narušený. Je v tom ovšem rozpor, který musí být nezbytně vyjasněn: Pokud si toho nevšimnu, nemohu ani vědět, zda to partner udělal záměrně. Na kondomu, který byl přiložen jako důkaz, navíc nebyly zjištěny žádné stopy DNA Assangeho nebo A.A.   Odkud se ty dvě ženy znaly? Ve skutečnosti se neznaly. A.A., která Assangeho ubytovala a působila jako jeho tisková tajemnice, se seznámila s S.W. z toho důvodu, že nosila růžový kašmírový svetr. Zřejmě věděla od Assangeho, že se snaží o sexuální dobrodružství také s S.W. Jednoho večera dostala od jednoho známého sms: Assange bydlí u ní a on by se s ním rád spojil. A.A. mu odpověděla: Assange zřejmě spí s „kašmírovou dívkou“. Druhý den ráno telefonuje S.W. s A.A. a říká jí, že skutečně s Assangem spala a má teď strach, že se nakazila HIV. Její strach byl zřejmě skutečný, protože dokonce vyhledala kliniku, aby si nechala poradit. Na to jí A.A. navrhla: Pojďme na policii a donutíme Assangeho, aby si nechal udělat test na HIV. Obě ženy ovšem nejdou k nejbližší policejní stanici, ale k vzdálenější, kde pracuje přítelkyně A.A. jako policistka. Ta také vede výslech, zpočátku dokonce za přítomnosti její přítelkyně A.A., což není korektní. Až dosud je možné mluvit o nedostatečné profesionalitě. Zlomyslnost úřadů se ukázala později, když okamžitě rozšířily podezření ze znásilnění prostřednictvím bulvárního tisku. A to bez výslechu A.A. a v rozporu s výpovědí S.W. A také v rozporu s jasným zákazem švédských zákonů zveřejňovat jména pravděpodobných obětí a podezřelých ze sexuálních deliktů. Nadřízená státní zástupkyně je na tento případ upozorněna a po několika dnech vše uzavírá s tím, že výpovědi S.W. působí důvěryhodně, ale nezavdává to podezření z deliktu.   Ale pak se celá záležitost teprve opravdu rozjela. Proč?  Nadřízený policistky, která prováděla výslech, jí napíše, že má výpověď S.W. přepsat.   Co policistka přepsala? To nevíme. Ten první výslech byl v počítači přímo přepsán a už neexistuje. Víme jenom, že původní výpověď podle stanoviska hlavní státní zástupkyně neobsahovala žádné důkazy o deliktu. V revidovaném zápisu stojí, že došlo k několikanásobnému pohlavnímu styku. Souhlasně a s kondomem. Ale ráno se žena probudila s tím, že Assange se pokoušel do ní vniknout bez kondomu. Ptá se ho: Máš kondom? On říká: Ne. Ona říká: You better not have HIV, ale nechá ho pokračovat. Tato výpověď byla redigována bez účasti této ženy a nebyla jí také podepsána. Je to zmanipulovaný důkazní prostředek, ze kterého pak švédské orgány zkonstruovaly znásilnění.   Proč by to švédské úřady dělaly? Rozhodující je časový kontext. Koncem července zveřejnily WikiLeaks ve spolupráci s New York Times, Guardian a Der Spiegel tak zvaný „Afghan War Diary“. Je to jeden z největších informačních úniků americké armády. USA okamžitě požádaly svoje spojence, aby Assangeho zahrnuli žalobami. Neznáme celou korespondenci, ale Stratfor, což je bezpečnostní firma, která radí vládě USA, doporučila žalovat Assangeho příštích 25 let.    Proč se tehdy Assange nepřihlásil policii? Ale on to udělal, jak už jsem naznačil.   Rozveďte to, prosím. Assange se z tisku dozvěděl o obvinění ze znásilnění. Kontaktuje policii, aby k tomu zaujal stanovisko. Nehledě na publikovaný skandál, bude mu to umožněno až po devíti dnech, když už ale obvinění ze znásilnění S.W. je smeteno ze stolu. Řízení kvůli sexuálnímu obtěžování A.A. ale stále běží. 30. srpna 2010 přijde Assange na policejní stanici, aby vypovídal. Je vyslýchán policistou, který mezitím vydal pokyn přepsat výpověď S.W. Úvodem rozhovoru Assange řekne, že je připraven vypovídat. Nechce ale, aby se obsah rozhovoru opět objevil v tisku. To je jeho právo a je o tom ujištěn. Ale téhož večera je všechno opět v novinách. Pocházet to mohlo jedině od úřadů, protože u rozhovoru nebyl nikdo další přítomen. Zjevně se jednalo o to, aby bylo jeho jméno cíleně poškozeno.   Jak pak vůbec vznikla ta historie, že Assange chtěl před švédskou justicí utéci? Bylo to vykonstruováno, vůbec to neodpovídá skutečnostem. Pokud by chtěl zmizet, nepřišel by dobrovolně na policejní stanici. Na základě přepsané výpovědi S.W. bylo proti zastavení, které provedla státní zástupkyně, podáno odvolání a 2. 10. 2010 bylo stíhání kvůli znásilnění obnoveno. Oběma ženám byl na státní útraty přidělen právní zástupce Claes Borgström. Tento muž je partnerem v právní kanceláři bývalého ministra spravedlnosti Thomase Bodströma, pod jehož vedením švédská tajná policie zatýkala uprostřed Stockholmu osoby, které Spojené státy podezíraly, a předávala je bez jakéhokoliv procesu CIA, která je pak týrala. Tím se vyjasňuje transatlantické pozadí celé záležitosti. Poté, co bylo obnoveno obvinění ze znásilnění, vzkázal přes svého advokáta Assange několikrát, že chce k tomu zaujmout stanovisko. Příslušná státní zástupkyně to odmítla. Jednou se jí to nehodilo, jednou byl příslušný policista nemocný. Až zhruba po třech týdnech napsal advokát Assangeho, že musí už skutečně na konferenci do Berlína. A zda může Švédsko opustit. Státní zastupitelství písemně souhlasilo. Může Švédsko krátkodobě opustit.   A potom? V den, kdy Assange opustí Švédsko, kdy přitom není ještě vůbec jasné, zda krátkodobě, nebo dlouhodobě, je na něj vystavený zatykač. Ze Stockholmu letí do Berlína s SAS. Přitom z jeho podaných zavazadel zmizí jeho laptopy. Když přiletí do Berlína, žádá Lufthansa SAS o pátrání po zavazadle, ale ta odmítne jakoukoliv informaci.   Proč? To je právě ten problém. V tomto případě se neustále stávají věci, které vlastně nejsou možné, pokud nezměníte úhel pohledu. Assange potom pokračuje v cestě do Londýna, neutíká ale před justicí, nýbrž nabízí státnímu zastupitelství přes svého právníka několik možných dat k výslechu ve Švédsku – korespondence k tomu existuje. Pak se stane následující: Assange se dozví, že v USA bylo proti němu zahájeno tajné trestní řízení. Tehdy to nebylo USA potvrzeno, ale dnes víme, že to tak skutečně bylo. A od tohoto okamžiku říká jeho advokát: Assange je připraven vypovídat ve Švédsku, ale žádá diplomatické záruky, že ho Švédsko nevydá do USA.    Byl to vůbec realistický scénář? Absolutně. Několik let předtím, jak jsem už zmínil, předala švédská tajná policie dva ve Švédsku registrované žadatele o azyl bez jakéhokoliv řízení CIA. Už na letišti ve Stockholmu byli týráni, omámeni a pak dopraveni do Egypta, kde týrání pokračovalo. Nevíme, jestli to byly jediné případy. Ale známe právě tyhle, protože tito muži přežili. Později podali žalobu před komisí OSN pro lidská práva a vyhráli. Švédsko muselo každému z nich zaplatit půl miliónu dolarů odškodnění.    Jak reagovalo Švédsko na Assangeův požadavek? Advokáti říkají, že během těch sedmi let, kdy Assange žil na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, více než třicetkrát švédským úřadům nabízeli, že Assange přijede do Švédska, pokud mu zajistí, že nebude vydán do USA. Švédové to odmítli s tím, že přece neexistuje žádná žádost o jeho vydání do USA.   Jak hodnotíte tento jeho požadavek? Takové diplomatické záruky jsou v mezinárodní praxi běžnou záležitostí. Necháte se ujistit, že nebudete vydáni do země, kde hrozí nebezpečí těžkého poškození lidských práv, a to nezávisle na tom, zda už existuje požadavek na vydání z této země, či nikoliv. Je to politický, nikoliv právní proces. Uvedu příklad: Francie žádá Švýcarsko o vydání kazašského obchodníka, který žije ve Švýcarsku, ale je Francií i Kazachstánem hledaný pro daňové podvody. Švýcarsko nevidí ve Francii žádné nebezpečí týrání, ale v Kazachstánu ano. Proto Švýcarsko sdělí Francii: Vydáme vám tohoto muže, chceme ale diplomatické ujištění, že nebude následně vydán do Kazachstánu. Pak Francouzi neodpoví: Ale Kazachstán žádnou žádost o vydání nepodal, nýbrž samozřejmě poskytnou požadovanou záruku. Argumenty Švédů byly přitažené za vlasy. To je jedna věc. Ta druhá je, a to vám říkám se všemi mými zkušenostmi z pozadí kulis mezinárodní praxe: Pokud je vám takové diplomatické ujištění odmítnuto, tak jsou všechny pochyby o důvěře v danou zemi oprávněné. Proč by to nemohli Švédové garantovat? Z právního pohledu nemají přece USA se sexuálním řízením ve Švédsku vůbec nic společného.   Proč nechtěli Švédové dát ty garance? Je třeba se jen podívat, jak bylo toto řízení vedeno: Ve Švédsku nikdy nešlo o zájmy těchto dvou žen. Assange chtěl i poté, co nedostal ujištění o tom, že ho nevydají, nadále vypovídat. Říkal: Pokud nemůžete garantovat, že nebudu vydán, jsem vám k dispozici v Londýně nebo přes videolink.    Je ale normální nebo právně jednoduše možné, aby švédští úředníci k takovému výslechu cestovali do jiné země? To je další důkaz pro to, že Švédsku nikdy nešlo o hledání pravdy. Právě pro takové justiční případy existuje dohoda mezi Velkou Británií a Švédskem, která předpokládá, že pro výslech osob mohou cestovat švédští úředníci do Anglie a opačně. Anebo je možné výslech provést přes video. Mezi Švédskem a Anglií se to v tomto období uskutečnilo ve 44 jiných řízeních. Jen u Juliana Assangeho Švédsko trvalo na tom, že je zásadně důležité, aby se osobně dostavil.    Proč na tom trvali?  Pro to všechno – odmítnutí diplomatické garance, odmítnutí výslechu v Londýně, je pouze jedno vysvětlení: Chtěli ho dostat do rukou, aby ho mohli vydat do USA. Co se všechno ve Švédsku během několika málo týdnů koncentrovalo v rámci trestního předvyšetřování, je absolutně groteskní. Stát oběma ženám přidělil právního zástupce, který jim vysvětlil, že znásilnění je oficiální delikt, takže trestněprávní interpretace jejich zkušenosti je nyní záležitostí státu, nikoliv jejich. Když byl upozorněn na rozpor mezi výpověďmi žen a úřední verzí, odpověděl jejich právní zástupce, „že zkrátka nejsou žádné právničky“. Státní zastupitelství pět let Assangeho nevyslechlo k obviněním ze znásilnění, až se konečně jeho právníci dostali ke švédskému nejvyššímu soudu, aby si vynutili, že státní zastupitelství buď vznese obžalobu, nebo ji stáhne. Když Švédové Angličanům sdělili, že pravděpodobně budou muset řízení zastavit, odpověděli znepokojení Britové: „ Dont´you dare get cold feet!“   Jak prosím? Ano, Angličané, jmenovitě Crown Prosecution Service, chtěli Švédy nezbytně odradit od toho, aby řízení zastavili. Přitom by vlastně měli být Angličané rádi, že by nemuseli vydávat milióny daňových peněz na hlídání ekvádorského velvyslanectví, aby zabránili útěku Assangeho.   Proč byli Angličané zainteresováni na tom, aby Švédové řízení nezastavovali?  Musíme si přestat myslet, že zde skutečně šlo o to, vést šetření kvůli sexuálnímu deliktu. Co udělaly WikiLeaks, to ohrožovalo politické elity USA, Anglie, Francie a Ruska současně. WikiLeaks zveřejnily tajné státní informace. A to je ve světě, kde i v takzvaných zralých demokraciích utajování nabylo převahy, považováno za zásadní ohrožení. Assange zdůraznil, že státům dnes nejde o legitimní důvěrnost, nýbrž o potlačení důležitých informací ke korupci a zločinu. Vezměme si typický příklad, který zveřejnila Chelsea Manning, tzv. video o kolaterálních škodách. Je to video americké armády, které ukazuje, jak američtí vojáci zabijí v Bagdádu více lidí, mezi nimi dva spolupracovníky agentury Reuters. Jako dlouholetý právní poradce Mezinárodního červeného kříže vám mohu říci, že se jednalo nepochybně o válečný zločin.   Co by měl dělat právní stát v takovém případě?  Právní stát by měl proti Chelsea Mannig možná postupovat pro vyzrazení úředního tajemství, protože předala video Assangemu. Zcela určitě by ale nepronásledoval Assangeho, protože ten zveřejnil video ve veřejném zájmu, v zájmu klasického investigativního žurnalismu. Co by ale právní stát měl především učinit, to je vyšetřit a potrestat válečné zločince. Tito vojáci patří za mříže. Ale proti žádnému z nich nebylo zahájeno trestní řízení. Místo toho sedí muž, který informoval veřejnost, v Londýně ve vydávací vazbě a může v USA dostat 175 let vězení. To je míra trestu, která je zcela absurdní. Pro příklad: Hlavní váleční zločinci v jugoslávském tribunálu dostali tresty 45 let. 175 let vězení ve vazebních podmínkách, které jsou označovány zvláštním zpravodajem OSN a Amnesty International jako nelidské. Opravdu ohromující na tomto případu je bezprávný prostor, který se vyvinul – mocní mohou beztrestně jít přes mrtvoly a z žurnalismu je špionáž. Je zločinem říkat pravdu.   V dubnu 2019 anglická policie Juliana Assangeho odvlekla z ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Jak hodnotíte tuto akci? V roce 2017 přišla v Ekvádoru k moci nová vláda. Tehdy napsal americký Kongres dopis: Potěšilo by nás, kdyby USA mohly kooperovat s Ekvádorem. Šlo samozřejmě o mnoho peněz. Ale je tam jedna překážka: Julian Assange. Jsou ochotni kooperovat, když Ekvádor předá Assangeho USA. Od tohoto okamžiku začíná na ekvádorském velvyslanectví tlak na Assangeho masivně stoupat. Je mu ztěžován život. Ale zůstává. Pak Ekvádor ruší jeho azyl a dává Anglii zelenou pro jeho zatčení. Protože mu dřívější ekvádorská vláda udělila ekvádorské občanství, je třeba mu odejmout pas, protože ústava Ekvádoru zakazuje vydávání vlastních občanů. To se všechno stane bez jakéhokoliv správního řízení přes noc a Assange nemá žádnou možnost k tomu zaujmout stanovisko, nebo použít právní prostředky. Britové ho zatknou a stejného dne je předveden před anglického soudce, který ho pro porušení podmínek kauce odsoudí.   Jak posuzujete rychlost toho odsouzení? Assange měl jen 15 minut času k přípravě se svým právníkem. Řízení samo trvalo také 15 minut. Assangeův právník položil na stůl tlustý svazek a podal okamžitě odvolání kvůli zaujatosti jedné přísedící soudkyně, protože její muž figuroval v 35 případech WikiLeaks. Soudce ale jeho námitky odmítl bez jakéhokoliv zkoumání. Assange řekl během jednání jedinou větu: Jsem nevinný. Soudce se k němu obrátil a řekl: Jste narcista, který myslí jen na svoje zájmy. Odsuzuji vás kvůli porušení podmínek kauce.    Pokud vám dobře rozumím: Julian Assange neměl od začátku žádnou šanci? Ano, tak to je. Neříkám, že Julian Assange je anděl. Anebo hrdina. Ale tím nemusí být. My přece mluvíme o lidských právech a ne o právech andělů nebo hrdinů. Assange je člověk a má právo se obhajovat. Má právo se bránit a být s ním lidsky zacházeno. Cokoliv je Assangemu předhazováno, má právo na férové řízení. A to mu bylo důsledně odmítáno, a to jak ve Švédsku, v USA, v Anglii i v Ekvádoru. Místo toho ho nechali sedm let smažit v jedné místnosti a pak ho vyrvali a během hodin a bez jakékoliv přípravy odsoudili kvůli přestupku o kauci, který spočíval v tom, že od jednoho ze států OSN dostal diplomatický azyl. Přesně tak, jak to předpokládá mezinárodní právo a jako toho využilo nesčíslné množství čínských, ruských a jiných disidentů na západních velvyslanectvích. Je zjevné, že se tu jedná o politický proces. Ostatně i v Anglii v podobných procesech o porušení kauce padají výjimečně tresty vazby, většinou jen pokuty. Assange naproti tomu dostal 50 týdnů vazby ve vězení s nejvyšší mírou ostrahy – zjevně nepřiměřený trest, který sledoval jediný cíl: Aby USA mohly v klidu připravit obvinění ze špionáže.    Podobné podmínky pro jednoduchý přestupek porušení kauce? Od kterého okamžiku se vazba stává týráním? Julian Assange byl cíleně psychologicky ze strany Švédska, Anglie, Ekvádoru a USA týrán. Nejprve zcela svévolným vedením procesu. Vedení řízení ze strany Švédska, s aktivní pomocí Anglie, bylo zaměřeno na to, aby se dostal pod tlak a zůstal uvězněn na velvyslanectví. Švédsku nešlo nikdy o to, dopátrat se pravdy a těm ženám pomoci, nýbrž dostat Assangeho do kouta. Jedná se o zneužití soudního řízení, které má dostat člověka do pozice, kdy se už nemůže bránit. Toto trvalé zneužití státní moci způsobilo u Assangeho enormní stavy stresu a strachu a zanechalo měřitelné kognitivní a neurologické škody. Navštívil jsem Assangeho v květnu 2019 v jeho cele v Londýně spolu se dvěma světově respektovanými lékaři, kteří jsou specializováni na forenzní a psychiatrické vyšetřování obětí týrání. Diagnóza obou lékařů byla jednoznačná: Julian Assange vykazuje typické symptomy psychologického týrání. Pokud nebude vzat co nejrychleji v ochranu, je třeba počítat s rychlým zhoršením jeho zdravotního stavu až k smrti.    Když už seděl půl roku v Anglii ve vydávací vazbě, zastavilo v tichosti Švédsko v listopadu 2019 najednou řízení proti Assangemu. Po devíti letech. Co se stalo? Skoro deset let švédský stát stavěl Assangeho cíleně na pranýř jako sexuálního zločince. Pak najednou zastaví řízení se stejným argumentem, jako to udělala státní zástupkyně v roce 2010 po pěti dnech: Výpověď ženy je sice důvěryhodná, ale nejsou k dispozici žádné důkazy o trestném činu. Je to neuvěřitelný skandál. Ale ta časová shoda není náhodná. 11.listopadu byl zveřejněn oficiální dopis, který jsem dva měsíce předtím předal švédské vládě. V tomto dopise jsem vyzval švédskou vládu, aby v 50 bodech vysvětlila, jak souvisí její vedení vyšetřování s lidskými právy. Jak je možné, že se tisk všechno dozvěděl, ačkoliv je to zakázáno? Jak je možné, že podezření bylo zveřejněno, ačkoliv se výslech ještě vůbec nekonal? Jak je možné, že tvrdíte, že šlo o znásilnění, ačkoliv postižená žena s tím nesouhlasí? V den zveřejnění jsem dostal ze Švédska strohou odpověď: Vláda nemá k tomuto případu žádné další připomínky.   Co ta odpověď znamená? Je to přiznání viny. {/mprestriction}  Z rozhovoru na webu republik.ch přeložil Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2020-02-10 11:24:49

Literární vyhlídky (10. až 16. února)

Nadcházející týden nabídne kromě autorských čtení a knižních křtů i několik zajímavých diskusí (mimo jiné o Rukopisech královédvorském a zelenohorském nebo s autory nakladatelství Argo) a také brněnskou premiéru dramatizace Miltonova Ztraceného ráje. Na závěr jako vždy připojujeme několik tipů na nové knihy a audioknihy.   POZVÁNKY 10. 2. Praha / 17.00, Městská knihovna v Praze (Ústřední pobočka – malý sál) Na letošní rok připadá dvojité výročí: dvě stě let od narození autorky a sto šedesát pět let od prvního vydání Babičky. Přednáška Marty Němcové bude věnována literárním postavám zmíněné knihy. Co vlastně víme o jejich skutečném osudu a době, ve které žili? Jak se zrodil kult tohoto národního eposu? Kolik má doposud vydání v tuzemsku i v zahraničí? Přednáší badatelka a sběratelka Marta Němcová, která vydala k letošnímu dvojímu výročí jubilejní vydání Babičky s vlastním autorským dodatkem (kniha bude na místě k dostání). Praha / 19.00, Display Křest knih Digitální █████ etnografický slovník a Instituce a divák. – Digitální █████ etnografický slovník od Dalibora Knappa je první česká kniha o digitálním kolonialismu. Autor pomocí etnografických metod zkoumá situaci těla v digitálním prostoru, který absorboval staré mocenské struktury a rámce a rozvinul je do nových forem násilí, dominance a vykořisťování. Cílem publikace Instituce a divák od Kariny Kottové je pokusit se alespoň parciálně zmapovat probíhající proměnu institucionálního přístupu k divákům a zaměřit se na postoje současných uměleckých institucí, jako jsou muzea umění, galerie, nebo centra pro současné umění. Ústředním tématem knihy je divácký prožitek umění, jeho podoba a závažnost v kontextu uměleckého provozu. Autorku zajímá, jak se proměny v institucionálním myšlení promítly do skutečného vnímání a postojů diváků, jaké jsou charakteristiky dnešní divačky a diváka, jaká mají očekávání a jak lze se znalostí těchto informací pracovat v konkrétní institucionální praxi.   11. 2. Praha / 17.00, sídlo českého PEN klubu (NK ČR – Klementinum) Literární večer s česko-německou spisovatelkou a publicistkou Alenou Wagnerovou k její sbírce povídek Cestou životem (Prostor 2018). V cyklu povídek, které oživují stíny 20. století, najdeme autobiografické prvky, stejně jako příběhy, jež odkazují k autorčinu zájmu o velkou literaturu a česko-německé vztahy – je tu hned několik textů vyprávějících o příbuzných Franze Kafky, jedna povídka se zas týká šumavského Adalberta Stiftera. Praha / 17.00, Ústav pro českou literaturu AV ČR V horním přednáškovém sále ÚČL se bude konat přednáška Hany Šmahelové na téma „Proměnné a konstanty v paradigmatu dějin literatury 19. století“. Cílem přednášky je připomenout některé výrazné tendence v pojímání dějin novodobé české literatury a otevření otázek, které se sebou nese začleňování literatury do širokého pole kultury a jejích nadnárodních aspektů. Brno / 17.30, Knihovna Jiřího Mahena V rámci projektu Spisovatelé do knihoven zavítá do KJM básník, prozaik a překladatel Pavel Kolmačka. Svým civilně spirituálním básnickým dílem bývá řazen mezi pokračovatele reynkovského proudu české poezie. Vystudoval elektrotechniku na ČVUT a religionistiku na Filozofické fakultě MU Brno. Pracoval v ústavu sociální péče, v domově důchodců, jako redaktor, překladatel, učitel a korektor. Vydal básnické sbírky Vlál za mnou směšný šos (1994), Viděl jsi, že jsi (1998), Moře (2010), Wittgenstein bije žáka (2014), Život lidí, zvířat, rostlin, včel (2018) a román Stopy za obzor (2006). Praha / 19.30, kavárna Fra Básník a překladatel Radek Malý čte Ilanu Shmueli a básně z nové sbírky. Spolu s autorem čte Julia Miesenböck. Ilana Shmueli (1924–2011) prožila válečná léta v černovickém ghettu, po válce emigrovala do Palestiny, kde studovala sociální pedagogiku a hudbu. Byla přítelkyní Rose Ausländerové a v mládí i Paula Celana, se kterým se znovu setkala v Paříži roku 1965. Po letech intenzivní korespondence se stala Celanovou průvodkyní při jeho návštěvě Izraele roku 1969. Po roce 2000 vyšly knižně její memoáry, korespondence s Paulem Celanem a dvě sbírky poezie. Praha / 19.30, sídlo Hudebního informačního střediska a redakce HIS Voice Jan Štolba, Štěpán Pečírka a Josef Straka jsou básnické duše – recitátoři, básníci, literární teoretici i provozovatelé. Pod nenápadnou hlavičkou „Interpretace textů: Štolba, Straka, Pečírka“ provozují pásmo recitace a zpěvu textů vlastních i půjčených v kombinaci s filmy a saxofonem. Je to báječně poetické a v dobrém tak trochu starosvětské.   12. 2. Praha / 17.00, Národní knihovna ČR (Klementinum) Už devadesát pět let chrání dříve Pražský, poté Československý a nyní Český PEN klub svobodu slova a tisku. S tímto úmyslem PEN 15. února roku 1925 Karel Čapek založil a stal se jeho prvním předsedou. Na jeho místě se pak vystřídaly osobnosti jako Anna Marie Tilschová, Vítězslav Nezval, Adolf Hoffmeister, Jiří Mucha, Ivan Klíma nebo Jiří Stránský, čestným předsedou PEN klubu byl také Václav Havel. Výstava „95 let PEN klubu“ je rozšířenou verzí projektu z roku 2015, vznikla díky spolupráci s Literárním archivem Památníku národního písemnictví a představuje dosud nezveřejněnou korespondenci, dokumenty a fotografie z činnosti organizace. Vernisáž výstavy se uskuteční 12. února, výstava potrvá do 28. března. Praha / 17.00, Knihovna Václava Havla Diskuse na téma „Česká mystifikace – Rukopisy královédvorský a zelenohorský v nás“. Čím to, že jedním z klíčových symbolů při utváření moderní české identity se staly mystifikace, a navíc reprezentovaly Čechy i v Evropě 19. století? Měli pravdu ti soudobí publicisté, kteří naopak tvrdili, že celé české obrození stojí na lži? Jak se s mystifikacemi Češi setkávali a potýkali a v čem je zkušenost tohoto střetu užitečná i dnes v 21. století, kdy se nadčasová národní identita opět stává politickým tématem, a objevují se nové techniky, jak ji manipulativně využít? O (nejen) českých historických fikcích a mystifikacích, jejich roli a vyrovnávání se s nimi v umění a veřejném životě diskutují Miroslav Pudlák, autor opery Sasíci v Čechách aneb marnost boje proti RKZ, a Markéta Dlábková (NG ČR), Dalibor Dobiáš (ÚČL AV ČR), Milan Ducháček (ÚSD AV ČR) a Tomáš Masař (FF UK), spoluautoři monografie Rukopisy královédvorský a zelenohorský v kultuře a umění (Academia 2019). Pořadem provází Eliška Černá (Deník N). Praha / 18.00, galerie a knihkupectví Xaoxax Uvedení nového čísla Revue Pandora (37/2019). Číslo s ilustracemi a v grafické úpravě Nikoly Müllerové přináší poezii, prózu, úvahy, výtvarné umění, recenze a detektivku. Texty a obrazy autorů: A. Pleštilová, L. Marvan, D. Bárt, P. Bučková, J. Kučera, P. Novotný, E. Maqe, M. Kaplan, B. Malakutiová, R. Ansáríová, T. Martinec, J. Mach, J. Eipell, P. Kopecký, P. Ctibor, A. Krestovský, P. Horký, J. Štolba, V. Novotný, P. Ligocký, L. Zářecký, P. Kupcová, K. Kalina. Na programu bude představení čísla, malířské tvorby J. Eipella, drobná čtení tří tvůrců, ale také bohatá diskuse.   13. 2. Praha / 17.00, Bar Behind the Curtain Křest audioknihy Adelheid. Po stejnojmenné knize Vladimíra Körnera a její filmové adaptaci Františkem Vláčilem zpracovalo příběh o vzniku a zániku nestandardního vztahu na pozadí poválečného pohraničí vydavatelství Tympanum v interpretaci Igora Bareše. Pozvání přijali Vladimír Körner, Igor Bareš a ilustrátorka obálky Toy_Box. Praha / 18.00, Knihkupectví Ostrov Uvedení nové knihy Viktora Karlíka Literatura / Literature (Revolver Revue 2020). Promluví Jiří Brabec, Michael Špirit a Marek Vajchr. Plastiky a objekty Viktora Karlíka z let 2012–2019, jež tato česko-anglická kniha představuje, jsou výtvarnými prácemi, které souvisejí s literaturou jako součástí kultury a inspirovaly je osobnosti a díla některých básníků, spisovatelů či filozofů pro autora podstatných. Autorem fotografií děl z Karlíkovy Literatury je Ondřej Přibyl, knihu graficky upravila Josefina Karlíková, představené plastiky, objekty a jiné práce doprovázejí texty historiků a teoretiků umění a literatury Petra Jindry, Michaela Špirita a Marka Vajchra. Praha / 18.30, Café Sladkovský Komiksové album Singl (Labyrint 2020) uvede autor Jiří Franta a jeho hosté. Dvousetstránkový komiks nás zavádí do světa pražského třicátníka, který zrovna přišel o dlouhodobou přítelkyni. Co to znamená být singl v době, kdy všichni kolem zakládají rodiny? Je to štěstí, nebo prokletí? Co dělat? Vzpomínat na minulost, hledat sám sebe, snažit se redefinovat svou existenci? Mnoho otázek, málo odpovědí. Singl si svobodu nevybral, ale má jí. A díky ní zažívá příběhy, které by jinak nezažil. Podivuhodný výlet do Říma s kamarádem, který se nevydaří, jak měl. Krátký, zato intenzivní vztah s rasistickou fanynkou Baníku. A mnoho dalších obrazů, které se mu objevují v hlavě jako vzpomínky při očistné plavbě arktickým mořem. Singl je zkrátka jako ledovec, který čeká, až do něj narazí osudový Titanic. Praha / 19.00, Knihovna Václava Havla Večera s názvem „Čerstvý vítr v plachtách Arga“ se zúčastní pětice českých prozaiků publikujících v nakladatelství Argo, kteří představí svá aktuální díla. Spisovatelé budou dále diskutovat o revolučních proměnách způsobu/kvantity/kvality našeho čtení a vlivu nových čtenářských návyků na autorskou tvorbu, o potřebě fantaskna v reálném životě, o nutnosti napadání piedestalu realistického románu a o potenciálu povídky, o motivaci a spisovatelské vášni. Debatu s Kateřinou Blažkovou, Pavel Bušta, Vráťa Kadlec, Igorem Malijevským a Michalem Vrbou bude moderovat redaktorka týdeníku Reflex Kateřina Kadlecová. Praha / 19.00, Goethe-Institut Praha Sem a tam. Další překladatelský čtvrtek v knihovně, tentokrát s překladatelem Radovanem Charvátem, Terezou Semotamovou coby moderátorkou a zvláštním hostem Janem Roskovcem. Hovořit budou o knize Patricka Rotha Východ slunce: Kniha Josefova (Volvox Globator 2018), která vypráví neuvěřitelný příběh Josefa z Nazaretu jako zoufajícího si člověka, líčí jeho hlubokou víru a neposlušnost vůči Bohu. Román zároveň pátrá po možnosti nového počátku. – Radovan Charvát je překladatel z němčiny a angličtiny, více se zaměřuje na literaturu německy mluvících zemí, zejména díla Thomase Bernharda, Roberta Walsera, Roberta Musila nebo W. G. Sebalda. Jan Roskovec učí novozákonní biblistiku na Evangelické teologické fakultě UK a je ředitelem Centra biblických studií UK a AV ČR.   14. 2. Zlín / 18.30, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně Další poetické setkání z cyklu Básníci v Prostoru Zlín, tentokrát s Ivanem Motýlem a pořadem Tluče bubeníček, tluče na tep srdce k výstavě Jiřího Karáska ze Lvovic – Barevné květy uschly v tón jak ze skla. Na večer se vzpomínkami na Jana Balabána přijali pozvání Petr Čichoň, Petr Hruška a Daniel Balabán.   15. 2. Brno / 19.00, Městské divadlo Brno Premiéra inscenace Ztracený ráj (Zpráva o člověku) v režii Dodo Gombára. Dramatizace proslulé epické jevištní básně Johna Miltona ze 17. století o prvotním hříchu člověka, v níž autor položil mnoho otázek, na které i po staletích chceme a potřebujeme znát odpovědi. Příběh odkazující ke starozákonní knize „Genesis“, k vyhnání z Ráje člověka Bohem poté, co byla porušena smlouva, poté, co člověk naváděn pokušením, příslibem rozkoše a poznáním podlehne...   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Jan Čep: Meditace (Centrum pro studium demokracie a kultury 2020) Eseje Jana Čepa, které jsou editovány v této knize (ukázku si můžet přečíst ZDE), jsou jedním z badatelských objevů Jana Zatloukala, který se ve francouzských archivech pokoušel dohledat prameny k Čepovu exilovému období. Tento katolický spisovatel patří k nejvýznamnějším českým meziválečným prozaikům, o jeho osudech exulanta však máme zprávy stále ještě neúplné a pramenně nedostatečně podložené. Pramenný konvolut Meditací zahrnuje Čepovy úvahy nad podstatnými otázkami lidské existence, ohrožením moderního člověka dějinným vývojem, ideologiemi a nivelizací hodnot, konzumní společností. Tyto existenciálně pojaté eseje navazují na výbory O lidský svět (1953), Samomluvy a rozhovory (1959), Malé řeči sváteční (1959), jež byly v průběhu padesátých let publikovány samotným autorem převážně v exilovém nakladatelství Křesťanské akademie v Římě. Zároveň předjímají autobiografické eseje, otištěné ve svazku Poutník na zemi (1965). Některé z nich – v zásadě však v nepatrném množství – byly do knihy Poutník na zemi rovněž zakomponovány. Rozsáhlý soubor však ponejvíce obsahuje dosud neznámé a nepublikované eseje. Většina z nich totiž nebyla otištěna časopisecky (v exilových revuích Nový život či Svědectví) a ani se neocitla v knižním vydání Poutníka na zemi; byla pouze jednorázově uveřejněna při rozhlasovém vysílání Radia Svobodná Evropa. Pro současného čtenáře jsou tedy tyto texty naprosto nedostupné; a jedním z cílů této edice je vyplnění vzniklé mezery v Čepově esejistice. Kniha by mohla výrazně proměnit čtenářské i badatelské povědomí o období emigrace v Čepově životě a díle a také významně přispět k poznání životního a pracovního rytmu v Rádiu Svobodná Evropa. Kulturní program „Meditací“, nazývaný v RFE též „Úvahami časovými a nadčasovými“ totiž spolu s tzv. „Knihou týdne“ představoval podstatnou část Čepova pracovního úvazku. Kriticky zpracovaná edice, v níž je provedena kolace s časopiseckými otisky i s možnými textovými ekvivalenty v tištěných „meditacích“ Poutníka na zemi, obsahuje i komentáře ke každé jednotlivé eseji. V nich je poukázáno na tematické návraty a variace, které prostupují celou Čepovou esejistiku a jež budují mezitextové vazby jednak směrem k meziválečné esejistice Rozptýlených paprsků a Umění a milosti, jednak k exilové esejistice Samomluv a rozhovorů a Poutníka na zemi.   Marek Lollok: Kritika v pohybu. Literární kritika a metakritika 90. let 20. století (Masarykova univerzita Brno 2019) Monografie vychází z autorovy stejnojmenné dizertační práce obhájené v roce 2018 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity: zabývá se českou literární kritikou 90. let 20. století, zejména v té podobě, v jaké se projevovala v literárních a kulturních časopisech dané doby. V osmi kapitolách (včetně metodologické úvodní a syntetizující závěrečné) v širokém kontextu představuje nejvýraznější tendence tehdejšího, značně dynamického myšlení o literatuře, včetně jeho soudobé reflexe (metakritiky). Konkrétně se předmětem zkoumání stávají například retrospektivní a anticipační pohledy na českou literaturu, kritika „postmoderní“, kritika katolická, křesťanská, respektive spirituální a tzv. spory o autenticitu; samostatně jsou analyzovány také ohlasy vybraných prozaických knih. Ve svém celku tak publikace předkládá ucelený, plastický obraz literárněkritických a metakritických snah sledované periody, přičemž mnohá z témat identifikovaných v dobové diskuzi, jsou – jak se ukazuje – směrodatná dodnes.   Novinář Karel Havlíček a jeho evropské ohlasy (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2019) Karel Havlíček (1821–1856), dodnes symbol českého novinářství, prožil stejně jako mnozí jeho vrstevníci zásadní životní zlom v době revoluce roku 1848, ač s jeho žurnalistickým dílem přichází do české společnosti „nový svět“ již v polovině čtyřicátých let 19. století, kdy se ujal redakce Pražských novin. Publicistika získávala v té době ve veřejném prostoru zásadní význam. V rámci projektu zkoumajícího publicistiku a korespondenci Karla Havlíčka se tým řešitelů a přizvaných autorů věnuje v této kolektivní monografii Havlíčkově novinářské tvorbě, jejímu dobovému kontextu a jejímu ohlasu. První část publikace nejprve sleduje Havlíčkovu redakční praxi (úpravy čtenářských dopisů zaslaných k otištění, strategie získávání a udržování autorů), poté se zaměřuje na ztvárnění dobové církevní problematiky na stránkách Národních novin a nakonec představuje publicistickou tvorbu dvou Havlíčkových současníků, J. K. Tyla a I. L. Kobra, a vztah jimi redigovaných periodik k novinám Havlíčkovým. Druhá část se soustřeďuje na konkrétní polemiky s Havlíčkovou publicistikou vedené v dobovém krakovském deníku Jutrzenka. Poté podává komplexní zprávu o reflexi Havlíčkova díla a jeho osobnosti v prostředí tří menších národně se emancipujících společenství: u Slovinců, Lužických Srbů a Finů; ve všech případech přitom pokrývá období od poloviny 19. až po první dekády 20. století. Havlíčkova publicistika, vycházející z představy novin jako svědomí vlasti, představuje stále aktuální reflexi zjitřené doby i nadčasovou výzvu k demokratickým občanským postojům.   Petra Dvořáková: Vrány (čtou Veronika Khek Kubařová a Andrea Černá, OneHotBook 2020) Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne tak jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp“, otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad… Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?   Datho Turašvili: Džínová generace (čtou Vladimír Hauser a Kateřina Jebavá, Větrné mlýny 2020) Faktograficky laděný román Džínová generace vypráví o tragické události ne tak dávné gruzínské historie. Dne 18. listopadu 1983 se skupina mladých lidí pokusila unést letadlo společnosti Aeroflot mířící z Tbilisi do Leningradu. Jejich cílem bylo vynutit si přistání v Turecku a uniknout tak bezvýchodnému životu v Sovětském svazu. Únos se nezdařil, vyžádal si několik nevinných obětí a jeho organizátoři neušli exemplárním trestům. Názor na jejich čin dodnes rozděluje gruzínskou společnost, podobně jako je tomu u nás v případě útěku bratrů Mašínových. Příběh únosců v džínách v podání Datha Turašviliho se však těší ohromnému čtenářskému zájmu nejen v Gruzii, ale i v řadě západních zemí. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-04 08:00:00

Ucelený příběh (kniha ze sbírky: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče)

Třígenerační román Generace 1: Tomáš a Renata Na úvod se nám představuje naoko sympatický zamilovaný pár – Tomáš se svojí přítelkyní. Vztah to není po všech stránkách harmonický, neboť mladíka přitahují i jiná něžná pohlaví. Tomášově přítelkyni to přirozeně není … Celý příspěvek →

Čas načtení: 2024-04-03 20:02:06

Ze žárlivosti zbil bývalou přítelkyni, kterou předtím zásoboval pervitinem. Muži z Chomutova hrozí až 10 let za mřížemi

Chomutovsko - Ze spáchání několika trestných činů obvinil vyšetřovatel 30letého muže z Chomutovska. Policisté ho zadrželi poté, co se jeho bývalá přítelkyně obrátila na policii s tím, že ji fyzicky napadl a obral o telefon. K události došlo koncem března v odpoledních hodinách, kdy spolu dotyční nejdříve v chomutovském parku popíjeli vodku a poté užili pervitin, uvedla Policie České republiky. The post Ze žárlivosti zbil bývalou přítelkyni, kterou předtím zásoboval pervitinem. Muži z Chomutova hrozí až 10 let za mřížemi first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-09-29 00:00:00

Byt v Praze sehnal kávový mistr Slámečka díky Facebooku a své dobré pověsti

Mistr České republiky v připravování kávy a alkoholu Jaroslav Slámečka bydlí s přítelkyní v atypickém bytě. Vybavení je v jeho oblíbeném retrostylu a samozřejmě tu nechybí nejrůznější nezbytnosti k přípravě té nejlepší kávy. Jaroslav s přítelkyní mají moc rádi Braník, proto hledali byt v této pražské městské části.

Čas načtení: 2024-11-29 06:00:01

Barron Trump: Osmnáctiletý syn Donalda má slovinský přízvuk a ještě neměl holku

Zdá se tak, že oproti excentrickému otci je Barron jablko, které padlo poměrně daleko od stromu. Mladý, přemýšlivý a velmi chytrý kluk, který se nevyžívá v pozornosti veřejnosti, ale o to větší vliv má třeba i na kampaň svého otce. Barron rád zůstává v ústraní. Není na žádných sociálních médiích, ke kariéře svého otce se příliš nevyjadřuje, a tak jediné informace, které o něm lidé mají, pocházejí od jeho otce Donalda a maminky Melanie. Už v dětství bylo jeho soukromí tabu až na výjimečné případy. Když byl jeho otec poprvé prezidentem, bylo mu deset let. Přibližně z té doby také pochází jedno z videí, které koluje internetem. Slovinský přízvuk Malý Barron tam doslova řádí v kanceláři svého otce a je hrdý na svůj kufřík, který od něj dostal. Video znovu vyplulo na povrch po zvolení Trumpa prezidentem a remix, který kdosi vytvořil z věty „Mám rád svůj kufřík.“ se stal přes noc doslova virálním hitem. Bylo to také jedno z mála videí, na kterých malý Barron mluví. Jeho řeči se týkalo i další vystoupení, kde o něm Donald a Melania mluvili. Ve slavné talkshow, kde se promítal i výše zmíněný klip, si Larry King všímá Barronova zřetelného slovinského akcentu. Trumpova ministryně vnitra zastřelila vlastního psa. Neposlouchal Číst více „Má přízvuk,“ poznamenal King během rozhovoru. „Většinu času tráví se mnou,“ odpověděla Melania a King se zeptal Trumpa, co si o tom myslí. „Myslím, že je to skvělé, všechno, co dělá, je pro mě v pořádku,“ řekl budoucí prezident o svém nejmladším dítěti. Melania také poznamenala, že v tehdejším věku mluvil třemi jazyky. Kterými, však nebylo jasné. Ještě neměl přítelkyni Barron ale už dávno není malý chlapec. Ví o tom i Donald Trump, který se o Barronovi v jednom z podcastů rozpovídal. Došlo i na jeho milostné vztahy, když se moderátor zeptal na synovy přítelkyně. „Nejsem si jistý, že už k tomu došel. Nemyslím si, že už měl přítelkyni,“ odpověděl Donald, který jedním dechem dodal, že je Barron velmi chytrý a milý člověk. Zároveň však také naznačil, že je trochu samotář. „Nevadí mu být sám, ale zároveň umí vycházet s lidmi,“ dodal.  Mozek Donaldovy kampaně Osmnáctiletý Barron podle výpovědi Trumpových spolupracovníků výrazně pomáhal formovat otcovu kampaň. Pro časopis Time to řekl Alex Bruesewitz, jeden z analytiků Trumpova volebního týmu. Byl pověřen, aby sestavil seznam podcastů, ve kterých by se měl Donald před volbami objevit. Ten mu pak měl prezentovat, zatímco kandidát hrál golf. „Mám seznam podcastů, ve kterých jsem vás chtěl prezentovat,“ řekl Bruesewitz Trumpovi. Ten se jen zeptal: „Mluvil jsi o tom s Barronem? Zavolejte Barronovi, aby řekl, co si myslí, a dejte mi vědět,“ odpověděl mu Donald. Následně se objevil v nejznámějších podcastech Ameriky. Byl u Joea Rogana, Logana Paula nebo Thea Vona. Tím si podle mnohých analýz na svou stranu naklonil hlasy mladých mužů, které mu pomohly vyhrát volby. Barron tak dost možná stál za velkou částí úspěchů svého otce. Nahá Melania Trump opět na scéně, tentokrát se jí chytli Rusové Číst více Letos nastoupil na studia na New York University, předtím navštěvoval střídavě školy v New Yorku, Washingtonu D.C. a Palm Beach na Floridě. Melania v pořadu Fox News prozradila, že si vysokou v New Yorku vybral mimo jiné proto, že město považuje za svůj domov a nemusí jej opouštět. KAM DÁL: Robbie Williams bral drogy. Přestal, protože nechtěl být jak velryba

Čas načtení: 2024-11-29 06:00:01

Barron Trump: Osmnáctiletý syn Donalda má slovinský přízvuk a ještě neměl holku

Zdá se tak, že oproti excentrickému otci je Barron jablko, které padlo poměrně daleko od stromu. Mladý, přemýšlivý a velmi chytrý kluk, který se nevyžívá v pozornosti veřejnosti, ale o to větší vliv má třeba i na kampaň svého otce. Barron rád zůstává v ústraní. Není na žádných sociálních médiích, ke kariéře svého otce se příliš nevyjadřuje, a tak jediné informace, které o něm lidé mají, pocházejí od jeho otce Donalda a maminky Melanie. Už v dětství bylo jeho soukromí tabu až na výjimečné případy. Když byl jeho otec poprvé prezidentem, bylo mu deset let. Přibližně z té doby také pochází jedno z videí, které koluje internetem. Slovinský přízvuk Malý Barron tam doslova řádí v kanceláři svého otce a je hrdý na svůj kufřík, který od něj dostal. Video znovu vyplulo na povrch po zvolení Trumpa prezidentem a remix, který kdosi vytvořil z věty „Mám rád svůj kufřík.“ se stal přes noc doslova virálním hitem. Bylo to také jedno z mála videí, na kterých malý Barron mluví. Jeho řeči se týkalo i další vystoupení, kde o něm Donald a Melania mluvili. Ve slavné talkshow, kde se promítal i výše zmíněný klip, si Larry King všímá Barronova zřetelného slovinského akcentu. Trumpova ministryně vnitra zastřelila vlastního psa. Neposlouchal Číst více „Má přízvuk,“ poznamenal King během rozhovoru. „Většinu času tráví se mnou,“ odpověděla Melania a King se zeptal Trumpa, co si o tom myslí. „Myslím, že je to skvělé, všechno, co dělá, je pro mě v pořádku,“ řekl budoucí prezident o svém nejmladším dítěti. Melania také poznamenala, že v tehdejším věku mluvil třemi jazyky. Kterými, však nebylo jasné. Ještě neměl přítelkyni Barron ale už dávno není malý chlapec. Ví o tom i Donald Trump, který se o Barronovi v jednom z podcastů rozpovídal. Došlo i na jeho milostné vztahy, když se moderátor zeptal na synovy přítelkyně. „Nejsem si jistý, že už k tomu došel. Nemyslím si, že už měl přítelkyni,“ odpověděl Donald, který jedním dechem dodal, že je Barron velmi chytrý a milý člověk. Zároveň však také naznačil, že je trochu samotář. „Nevadí mu být sám, ale zároveň umí vycházet s lidmi,“ dodal.  Mozek Donaldovy kampaně Osmnáctiletý Barron podle výpovědi Trumpových spolupracovníků výrazně pomáhal formovat otcovu kampaň. Pro časopis Time to řekl Alex Bruesewitz, jeden z analytiků Trumpova volebního týmu. Byl pověřen, aby sestavil seznam podcastů, ve kterých by se měl Donald před volbami objevit. Ten mu pak měl prezentovat, zatímco kandidát hrál golf. „Mám seznam podcastů, ve kterých jsem vás chtěl prezentovat,“ řekl Bruesewitz Trumpovi. Ten se jen zeptal: „Mluvil jsi o tom s Barronem? Zavolejte Barronovi, aby řekl, co si myslí, a dejte mi vědět,“ odpověděl mu Donald. Následně se objevil v nejznámějších podcastech Ameriky. Byl u Joea Rogana, Logana Paula nebo Thea Vona. Tím si podle mnohých analýz na svou stranu naklonil hlasy mladých mužů, které mu pomohly vyhrát volby. Barron tak dost možná stál za velkou částí úspěchů svého otce. Nahá Melania Trump opět na scéně, tentokrát se jí chytli Rusové Číst více Letos nastoupil na studia na New York University, předtím navštěvoval střídavě školy v New Yorku, Washingtonu D.C. a Palm Beach na Floridě. Melania v pořadu Fox News prozradila, že si vysokou v New Yorku vybral mimo jiné proto, že město považuje za svůj domov a nemusí jej opouštět. KAM DÁL: Robbie Williams bral drogy. Přestal, protože nechtěl být jak velryba

Čas načtení: 2024-11-29 06:00:01

Barron Trump: Osmnáctiletý syn Donalda má slovinský přízvuk a ještě neměl holku

Zdá se tak, že oproti excentrickému otci je Barron jablko, které padlo poměrně daleko od stromu. Mladý, přemýšlivý a velmi chytrý kluk, který se nevyžívá v pozornosti veřejnosti, ale o to větší vliv má třeba i na kampaň svého otce. Barron rád zůstává v ústraní. Není na žádných sociálních médiích, ke kariéře svého otce se příliš nevyjadřuje, a tak jediné informace, které o něm lidé mají, pocházejí od jeho otce Donalda a maminky Melanie. Už v dětství bylo jeho soukromí tabu až na výjimečné případy. Když byl jeho otec poprvé prezidentem, bylo mu deset let. Přibližně z té doby také pochází jedno z videí, které koluje internetem. Slovinský přízvuk Malý Barron tam doslova řádí v kanceláři svého otce a je hrdý na svůj kufřík, který od něj dostal. Video znovu vyplulo na povrch po zvolení Trumpa prezidentem a remix, který kdosi vytvořil z věty „Mám rád svůj kufřík.“ se stal přes noc doslova virálním hitem. Bylo to také jedno z mála videí, na kterých malý Barron mluví. Jeho řeči se týkalo i další vystoupení, kde o něm Donald a Melania mluvili. Ve slavné talkshow, kde se promítal i výše zmíněný klip, si Larry King všímá Barronova zřetelného slovinského akcentu. Trumpova ministryně vnitra zastřelila vlastního psa. Neposlouchal Číst více „Má přízvuk,“ poznamenal King během rozhovoru. „Většinu času tráví se mnou,“ odpověděla Melania a King se zeptal Trumpa, co si o tom myslí. „Myslím, že je to skvělé, všechno, co dělá, je pro mě v pořádku,“ řekl budoucí prezident o svém nejmladším dítěti. Melania také poznamenala, že v tehdejším věku mluvil třemi jazyky. Kterými, však nebylo jasné. Ještě neměl přítelkyni Barron ale už dávno není malý chlapec. Ví o tom i Donald Trump, který se o Barronovi v jednom z podcastů rozpovídal. Došlo i na jeho milostné vztahy, když se moderátor zeptal na synovy přítelkyně. „Nejsem si jistý, že už k tomu došel. Nemyslím si, že už měl přítelkyni,“ odpověděl Donald, který jedním dechem dodal, že je Barron velmi chytrý a milý člověk. Zároveň však také naznačil, že je trochu samotář. „Nevadí mu být sám, ale zároveň umí vycházet s lidmi,“ dodal.  Mozek Donaldovy kampaně Osmnáctiletý Barron podle výpovědi Trumpových spolupracovníků výrazně pomáhal formovat otcovu kampaň. Pro časopis Time to řekl Alex Bruesewitz, jeden z analytiků Trumpova volebního týmu. Byl pověřen, aby sestavil seznam podcastů, ve kterých by se měl Donald před volbami objevit. Ten mu pak měl prezentovat, zatímco kandidát hrál golf. „Mám seznam podcastů, ve kterých jsem vás chtěl prezentovat,“ řekl Bruesewitz Trumpovi. Ten se jen zeptal: „Mluvil jsi o tom s Barronem? Zavolejte Barronovi, aby řekl, co si myslí, a dejte mi vědět,“ odpověděl mu Donald. Následně se objevil v nejznámějších podcastech Ameriky. Byl u Joea Rogana, Logana Paula nebo Thea Vona. Tím si podle mnohých analýz na svou stranu naklonil hlasy mladých mužů, které mu pomohly vyhrát volby. Barron tak dost možná stál za velkou částí úspěchů svého otce. Nahá Melania Trump opět na scéně, tentokrát se jí chytli Rusové Číst více Letos nastoupil na studia na New York University, předtím navštěvoval střídavě školy v New Yorku, Washingtonu D.C. a Palm Beach na Floridě. Melania v pořadu Fox News prozradila, že si vysokou v New Yorku vybral mimo jiné proto, že město považuje za svůj domov a nemusí jej opouštět. KAM DÁL: Robbie Williams bral drogy. Přestal, protože nechtěl být jak velryba

Čas načtení: 2025-01-20 18:13:00

Pátrání: Agresor v restauraci vytáhl na muže kudlu. Chtěl jen, ať sprostě nenadává své přítelkyni

Vyhrocená situace mezi mladým párem přišla už moc přihlížejícímu muži v restauraci rychlého občerstvení v ulici Vysočanská v Praze 9 loni před Štědrým dnem. V restauraci totiž přítel svoji přítelkyni sprostě urážel a nadával jí. Muž oslovil sprosťáka, ať nechá svoji přítelkyni být a sám se stal terčem hněvu. 

Čas načtení: 2025-01-20 21:09:56

Bývalý policista a hvězda seriálu Policie v akci: Hrozí mu podmínka. Na sociální síti čelí nenávistným komentářům

V únoru loňského roku prolétlo českými médii šokující video, na kterém opilý policista s přítelkyní před pražským barem trýzní devatenáctiletou dívku. Soud agresivního muže zákona společně s jeho přítelkyní, která v té době pracovala jako dopravní policistka, obžaloval za těžké ublížení na zdraví a výtržnictví. V pondělí u hlavního líčení vypovídala poškozená, která si z napadení odnesla zlomený kotník a psychickou újmu. Na lavici obžalovaných usedl i Tomáš S., který je známý z pořadu Policie v akci. Ten k loňskému konfliktu na Smíchově přijel v hlídkovém voze, nicméně útoku svého opilého kolegy přihlížel a nezasáhl. Za to mu hrozí peněžitá pokuta nebo půlroční podmínka. Ačkoli v mezidobí od policie dobrovolně odešel, dále natáčí pořady s policejní tematikou. Na sociální síti ho lidé stále zasypávají nenávistnými komentáři.

Čas načtení: 2025-01-27 07:11:10

Martin Stropnický a jeho přítelkyně: Utajené zásnuby?

Martin Stropnický poprvé na veřejnosti s přítelkyní Markétou Bývalý velvyslanec a herec Martin Stropnický (68) se poprvé objevil na veřejnosti se svou přítelkyní Markétou (33), která stála za rozpadem jeho manželství s Veronikou Žilkovou (63). Společně zavítali na premiéru komedie Apartmá v hotelu Plaza v pražském Divadle Bez zábradlí. Zásnubní prsten na ruce Markéty? Během […]