Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2010-12-19 00:00:00

Stůl pro notebook Steuart Padwick: Aby vaše práce byla co nejpříjemnější!

Používání počítačů se v dnešní době stalo na mnoha místech světa takovou samozřejmostí, až se to někdy může jevit jako naprosto samozřejmý jev. Tím taky pravděpodobně bude, neboť na notebooku nejen pracujeme, ale také se bavíme, komunikujeme s přáteli, čteme zajímavé články, posloucháme muziku, dívá ...

Čas načtení: 2021-11-14 11:24:28

Sluch máte jen jeden. Neničte si ho

Dokud o sluch nepřijdeme, dostatečně si ho nevážíme. Často posloucháme hlasitou hudbu, nejlépe přímo ze sluchátek. S nadšením navštěvujeme hudební koncerty s uřvanými repro bednami. Mnoho lidí z řemeslných profesí se ještě k tomu vystavuje značnému hluku ze stavby. A to vše v součtu znamená, že uši jsou přespříliš namáhané a o sluch začneme přicházet dříve než ostatní.

Čas načtení: 2020-12-20 13:45:29

Letos nezanevřete na koledy, hudba umí léčit

Hodně z nás už někdy zaslechla slůvko muzikoterapie. Jen menšina ji vyzkoušela v reálu, ale de facto skoro každý se někdy hudbou léčí. A to skoro doslova. Když je nám smutno, pustíme si veselé písničky. Když máme melancholickou náladu, pustíme si tomu odpovídající hudbu. Když se nám po někom stýská nebo jsme zamilovaní, posloucháme zase písně o lásce. A naše psychika na to rozhodně reaguje.

Čas načtení: 2021-03-02 17:55:04

U knihovny s Petrem Bílkem: Nová kniha Karla Hvížďaly ukazuje, jací my Češi jsme

Karel Hvíždala (1941) si ke svým nadcházejícím osmdesátinám dopřál podstatný svazek Věta jako povolání. Nezapomínky (Universum 2020), který obsahuje reedice knih Osmý den týdne/Fejetony (2015), Dobře mrtvý dědeček/ Fejetony a eseje (2017), Exilový orloj/ Nezapomínky (2019) a novou část nazvanou Šváb nereptá/Přicházení, takže vzniklo něco na způsob summy životních zážitků, názorů a událostí. Tato objemná kniha tak připomíná sebrané spisy, kdyby ovšem konvolut, který by shrnoval všechny publikované Hvížďalovy knihy rozhovorů, nevydal na řadu svazků mnohem objemnějších. Autorovy práce z hlediska žánrů tvoří trojnožku: kromě rozhovorů zaprvé a esejů či fejetonů zadruhé je tu ještě část beletristická, kam patří novely a rozhlasové hry, popřípadě básnické juvenilie. Zdá se mi, že takový výčet rázně přesahuje běžnou představu, jakou dnešní veřejnost chová o Karlu Hvížďalovi, neboť je bez mrknutí oka považován takřka výhradně za erudovaného novináře. Z předloženého knižního sebrání odpovídá tomuto nejčastějšímu zařazení autora část první nabízející krátké texty, jež bývá zvykem v současnosti označovat jako sloupky. Kromě převažující vzpomínkové noty by se jako jejich spojnice dala označit příležitostnost. Hvížďalova stylistická obratnost dokáže vyklenout lusk i z hrášků vyrůstajících v různých časech a místech, a kromě toho je pro něj charakteristické, že svede obecně známým historickým událostem a osobnostem podsunout jako sokl zdůvěrňující privátní rozměr zrozený buď z jeho osobní zkušenosti nebo z rodinného zázemí. Jeden příklad za desítky jiných: „Babička bydlela zamlada v dnešní Nerudově ulici, které se říkalo Ostruhová nebo Na Dláždění. Její otec tam měl zlatnictví v čelném domě U Zlaté hvězdy, o němž víme od roku 1372: původně tam sídlil rychtář, později purkmistr. Kdykoli o zlatnické dílně padla zmínka, vždy se vzpomínalo na Jana Nerudu, který u pradědečka sedával a nechal si tam nosit pivo od Dvou slunců.“ Takže když se zmíníte o Voskovci a Werichovi, o Jiřím Suchém, Pavlu Tigridovi, Janu Zrzavém nebo rodu Vieweghových, buďte si jisti, že autor má k nim vyšlápnutou cestičku vztahem osobním nebo na základě nějaké rodinné anamnézy a že se o ní nezapomene zmínit. Osvědčuje při tom vytříbený novinářský čich na dobrou historku a překvapivý detail. Rád se věnuje i dobovému přepólování různých politických výročí a s oblibou zbavuje historické mezníky ideologického balastu, který je obrůstal jako bujná vegetace v minulém režimu. Jednotlivé segmenty první části by se daly přirovnat k momentkám prudce a na okamžik ozářeným bleskem pohotového fotografa. Druhá část publikace pokračuje na cestě do hlubších rovin osobního i rodinného soukromí, délka textů začíná varírovat podle výživnosti námětu a neřídí se již předem daným mediálním prostorem. Ponor do vlastního dětství a mládí vede autora až k jisté legendarizaci míst, k nimž patří určité lokality v Praze a zejména pak v Lukách pod Medníkem, kde vypravěč trávil prázdniny na chatě u babičky a dědečka. Zde se nepracuje s fikčními světy, tady jsou autor a vypravěč totožní a z hlediska tematického je nápadné, jak výrazně se na formování Hvížďalovy osobnosti podíleli prarodiče a jak stínovou roli sehrávají rodiče. Posílení autobiografické roviny vyprávění zvedá ovšem otázku, do jaké míry se privatissimum dá přitažlivě nabízet publicistickými prostředky. V takových případech je třeba se spolehnout, že vypravěč svou prací a životem vzbuzuje dostatečnou zvědavost nebo že způsobem svého přednesu efekt závažnosti své vzpomínky je schopen vyvolat, a myslete tu třeba příklad Oty Pavla. Hvížďala je si navíc vědom, jak užitečnou roli při inscenaci historek sehrávají kulisy, a nešetří při uvádění známých adres, s oblibou vyjmenovává jména přitažlivých míst spjatých se západní kulturou a civilizací. Někdy se však neubrání, aby neuštědřil čtenáři drobné kázání blížící se politickému školení. Takovou povahu má například text nazvaný Kultura je řád a pravda je úkol, kde už sám titul mluví za vše. Zatímco tyto první dvě části svou skladebností naznačují, že nevznikaly podle předem rozvrženého jasného záměru, část třetí a nejrozsáhlejší je soustředně tematicky vázaná na období autorova německého exilu v letech 1978 až 1990 a na osobnosti, se kterými se především v té době setkával. Držíme tak v ruce vějíř portrétních karet, na nichž rozeznáváme podoby Hvížďalových přátel a které mají jako konstantní pozadí přemítání o motivech a smyslu, kvůli nimž člověk opouští vlast. A kromě toho je tu ještě třetí významová rovina osvětlující vznik některých autorových rozhovorových knih. A ještě se zde vzpomíná na dávné lásky a na oblíbené malíře. Autor se svěřuje s tím, jak vnímal a vnímá Václava Bělohradského, Arnošta Lustiga, Pavla Kohna, Jiřího Grušu, Antonína Brouska, Pavla Šruta, Pavla Landovského, Václava Havla, Milana Kunderu, Karola Sidona, Pavla Tigrida, Josefa Škvoreckého, Jana Kaplického, Jiřího Němce, Rio Preisnera, Josefa Topola a mnohé další. Jejich životy se kříží a prolínají nejen s tím autorovým, ale i navzájem, takže tkají koberec doby, goblén české kultury vlající nad minulým stoletím. Útky vzpomínek se někdy opakují, jindy se vrátí, aby dokreslily, co bylo jen naznačeno. Čteme o lidech, jejichž pobyt na této zemi stvrzovalo dílo, literární, výtvarné či výkony v divadlech nebo novinařině, čteme ale o jejich osudech, takříkajíc o jejich fyzickém působení spíš než o vyzařování jejich děl. Zalidněné předivo vztahů ovšem zapůsobí ve své plasticitě pouze za předpokladu, že najde člověka připraveného právě znalostí příslušných kulturních výkonů. Bylo by absurdní vznášet vůči autorovi nárok na jakousi encyklopedičnost tehdejšího českého kulturního exilu v Německu, ale stejně se při pohledu na šíři záběru vnuká otázka, proč Hvížďalově pozornosti unikli například Daňa Horáková a Pavel Juráček, ten se jinde v textu jen mihne. Se zkušeností exilu v zádech, srdci i hlavě rozhlíží se pak autor po krajině domova po návratu do Čech hned po listopadu 1989 a tehdy, stejně jako nyní spatřuje mnoho přikrčenosti, ustrašenosti, obavy široce se nadechnout a přijmout konkurenci světa za humny. Návratným motivem se stává jazyk, kterým se tu mluví a mluvilo, jeho kamuflážní schopnosti, obava z přímého pojmenování jako projev strachu z pravdy. Hledání pravých slov prolíná celou knihou a stává se tak jejím ústředním posláním, jak koneckonců zaznívá už z cinknutí titulu: Věta jako povolání. Čtvrtá část akcentuje právě toto snažení a obsahově těží rovněž z exilových zážitků, leč vydává se v autobiografických pasážích i do profesních a soukromých sfér autora v desetiletích následujících. Výrazněji se v některých pasážích dostává ke slovu sebezpytování a některé řádky jako by byly diktovány výčitkami svědomí. Potkáváme tu Karla Schwarzenberga, Karla Kryla nebo Ivana Wernische. A stále výrazněji zaznívá v textech podstatně rozměrnějších než předtím akcent na evropanství, otázka po jeho podstatě, po jeho slabém osvojení u nás. Chodíme s autorem jeho lidským lesem, dovídáme se, koho potkal, posloucháme příběhy Jiřího Stivína nebo Jana Vodňanského, a najednou se ocitáme u ryze politologické úvahy Liberální, nebo autoritářský stát? O kousek dál se rozebírá český vztah k ústavě a k zákonnosti vůbec, do vzpomínání tu a tam vpadá politická aktualita a soudržnost celku se zase začíná rozpadat. A neústrojnost vrcholí málo odůvodněným zařazením rozhovoru s Kaiserem a Lábusem, který tam padá doslova z nebe. Jako aerosol se šesti stovkami stránek vznášejí dva problémy, kterých se autor dotýká z nejrůznějších stran. Ten první by se dal formulovat jako vztah exilu k domovu, jako metafora riskantního života, jako boj se strachem stát se sebevědomým individuem. Druhý rotuje kolem odvěké otázky, co jsou Češi zač. Jejich konfrontace se současným západním světem dopadá u Hvížďaly opakovaně žalostně. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-29 12:04:57

Máte čas?

Většina lidí neví, co je čas. Většina lidí neví, co je čas, protože ho nemají. Neví, co je čas, protože ho nemají a na chvíle, kdy ho měli, si nevzpomínají. Kdo nemá čas, neví ani, co čas je. Lidi se řídí časem, poslouchají ho, měří čas a věří mu. Ale neví, co to je, protože ho nikdy nemají. I kdyby třeba nemuseli vůbec spát, zaplnili by si zase život tak, aby čas nikdy neměli. Ten, kdo má čas, kdo si ho udělá, začne ho vnímat jinak než dřív. Přemýšlí o něm, místo měření zkoumá jeho podstatu a časem pochopí, že jeho čas je on sám. A takhle jednoduché to je. My jsme sami svým časem. Máme čas na to, na co ho chceme mít. O sobě i o svém čase rozhodujeme a víme to a věříme si. Uděláme si čas a posloucháme hlas, který námi prochází. Ti, kdo čas nemají, si myslí, když onen hlas zaslechnou, že jsou to oni sami, kdo mluví (či myslí). Ti, kdo ví, co je čas, v něm žijí. Uprostřed. Teď. Tady. Dívají se dopředu. Ale dívat se dopředu a vědět, co je čas, znamená obracet se i zpátky, protože co bylo kdysi, je někdy třeba objasnit, aby se to neobjevilo znovu, tady a teď, ani v budoucnu. Jé… to je přece lehké, mít čas! Vědět, co to je. Je to tak jednoduché, jako být šťastný a dobře žít. A taky je to soustředěná celoživotní práce. Každý den. P.S. Tak mě to napadlo… Námitkám jsem otevřen. Blýská se na časy a já vám přeju, aby ty vaše časy byly dobré. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-02 11:30:00

EX/Kulturní tipy Reflexu: Cigán i nácek. Kam do divadla vyrazí Jana Bendová a co čte Martin Bryś?

V nultých letech jako součást tištěného Reflexu vycházel kulturní průvodce EX, na který jsme se nyní po letech rozhodli navázat v poněkud upravené formě. Jako členové redakce a spolupracovníci se s vámi každý týden podělíme o to, jaké knihy čteme, jaká počítačová hra nás zaujala, co posloucháme za muziku, kam se chystáme na koncert nebo do divadla. Jakou výstavu, film nebo seriál jsme viděli a kam na festival se chystáme. Nemusí to být nutně žhavá novinka, jde o to, v čem máme momentálně své záložky nebo co máme v záložkách prohlížečů.

Čas načtení: 2024-04-08 10:30:58

Playlisty vám vytvoří umělá inteligence: Spotify spouští praktickou novinku

Spotify obohatilo svou aplikaci o umělou inteligenci Stačí zadat jednoduché zadání a AI vám na míru vytvoří vlastní playlist Novinka je prozatím dostupná pro předplatitele Premium v Austrálii a ve Velké Británii Už dávno jsou pryč doby, kdy jsme měli ve fyzické paměti zařízení uložený kompletní playlisty svých oblíbených hitů. Streamovací aplikace do značné míry změnily to, jakým způsobem posloucháme hudbu a vypadá to, že v tomto budou pokračovat i nadále. Spotify, jedna z předních světových platrofem pro streamování hudby, nyní představila novinku, která je vstříc nejnovějšímu trendu, kterým je generativní umělá inteligence. Švédský gigant už před nějakou dobou implementoval do své služby funkci AI DJ a nyní jde ještě o krok dále. Přečtěte si celý článek Playlisty vám vytvoří umělá inteligence: Spotify spouští praktickou novinku

Čas načtení: 2024-04-30 12:00:45

DATART nyní nabízí skvělé bonusy k televizím! Ušetříte a navrch dostanete super dárek

Komerční sdělení: Je pro vás televize středobodem domácnosti? Není divu. Vždyť právě u televizí relaxujeme u našich oblíbených filmů a seriálů, fandíme při sledování sportovních událostí, posloucháme přes ně hudbu, konzumujeme zprávy z domova či ze světa či je zkrátka jen pouštíme coby podkres domácího prostředí. Zkrátka a dobře, mít doma kvalitní televizi je v dnešní době naprostý základ. A díky nynější skvělé akci na DATARTu se právě k super televizím dostanete opravdu výhodně.  Více […]

Čas načtení: 2024-05-18 00:00:00

Sapkowski, Andrzej - Zaklínač: Veža lastovičky

Čtvrtá část ságy o Zaklínači. Vysogota z Corvia, zneuznaný filozof, který žije ve vyhnanství uprostřed močálů, nachází jednoho dne těžce zraněnou dívku. Ošetří ji a zachrání ji život. Čas plyne a ona mu vypráví svůj příběh, snažíce se zakrýt pramenem vlasů hlubokou jizvu hyzdící její tvář… Poznáváme příběh o tom, jak se z Ciri stal nelítostný zabiják, dívka smrtící ve svém hněvu a neochvějná ve svých rozhodnutích. Poznáváme co se dělo s bandou potkanů a seznamujeme se s nájemným vrahem, jehož jméno jest Bonhart. A setkáváme se se smrtí… Sledujeme putování Geraltovo a hledání Druidů, kteří by mohli vědět, kde se Ciri nachází. Narážíme na půlelfa Schirů, jehož úkolem je Geralta zabít. Sledujeme plameny a zakrýváme si uši před výkřiky upalovaných… Posloucháme, jak elf Avallac'h rozpráví o tajemném proroctví pronásledujícím Ciri, následujeme kroky Yennefer při hledání úkrytu mága Vilgefortze. Účastníme se soudu s vnímačkou Kennou. Dozvídáme se, jak Ciri přišla ke svému meči a koni… A na každém kroku je smrt, utrpení. Osud je nevyhnutelný a vše spěje k jednomu jedinému bodu. K jakému? Kdo ví… Nikdo si nemůže být jist svým životem, nikomu se nedá věřit. Přišel věk meče a sekyry, věk vlčí… Datum vydání: 17.05.2024

Čas načtení: 2024-05-21 16:05:12

Sonos Ace: První sluchátka od Sonos jsou tu a tvrdě konkurují AirPods Max!

Sonos dnes světu oficiálně odhalil svá první sluchátka Sonos Ace, která představují dlouho očekávaný vstup značky do kategorie osobních sluchátek. Jako přední inovátor v oblasti zvuku nyní Sonos využívá své proslulé zkušenosti v oblasti zvuku a designu, aby změnil způsob, jakým posloucháme sluchátka. Prémiová sluchátka přes uši s technologií Bluetooth® jsou vybavena dechberoucím bezeztrátovým a prostorovým zvukem, prvotřídním aktivním potlačením hluku (ANC) a režimem Aware Mode a také nejpřesnějším a nejpohlcujícím zážitkem z domácího kina, jaký […]

Čas načtení: 2024-05-30 12:00:00

Lenka Zlámalová: Stát tlačí děti hrát při zdi. Nezkoušet hranice svých možností a neriskovat

Pořád dokola posloucháme, že jednou z velkých brzd naší prosperity je mentalita. Že jsme málo odvážní, málo riskujeme, bojíme se dělat chyby. Hrajeme příliš při zdi a na jistotu. Jenže o tom, jak hrajeme, zásadně rozhodují motivace, které nám systém dává. Pokud jsou ve společnosti nastavené tak, že lidem ukazují, že se vyplatí zkoušet, nebát se hrát co nejvýš, riskovat, pak se do toho budou zvlášť mladí, kteří se teprve formují, pouštět. Když naopak na každém kroku uvidí, že se vyplatí hrát na jistotu, udělají to. Motivace, které nám konkrétní společnost dává, jsou obrovské. Je to stejné jako s tresty. Kde věci prochází, nikdo se postihu nebojí. Kde jsou tvrdé, od porušování pravidel odrazují.

Čas načtení: 2024-06-13 05:06:16

Na invazi levných čínských elektromobilů můžeme nejspíš zapomenout. I v Česku si za ně připlatíme

Ze všech stran posloucháme, jak by si zavedené evropské automobilky měly dát velký pozor na čínské konkurenty. Ti jsou totiž výrazně levnější, a tak mohou snadno přitáhnout velký počet zákazníků. Jenže právě to se s největší pravděpodobností nestane, EU totiž plánuje na čínská auta uvalit poměrně vysoké clo. Evropská komise oznámila, že je předběžně připravena […]

Čas načtení: 2024-07-26 10:00:20

YouTube má velký problém s reklamou! Zobrazuje sexuální obsah, inzerenti obcházejí pravidla

YouTube zobrazuje reklamy se sexuálně explicitním obsahem Bojuje s nimi už od konce minulého roku Inzerenti dokážou obcházet pravidla platformy YouTube se už dávno stal nedílnou součástí našich životů. Posloucháme přes něj hudbu, podcasty nebo sledujeme filmy, naše děti na něm hledají zábavu. A teď si představte, že vaše nevinné dítko bude sledovat svou oblíbenou […] Celý článek si můžete přečíst na YouTube má velký problém s reklamou! Zobrazuje sexuální obsah, inzerenti obcházejí pravidla

Čas načtení: 2024-09-10 10:00:00

Výsledky analýzy ekonomické kondice Unie od Maria Draghiho

My v Česku pořád dokola posloucháme, jak je Unie přeregulovaná, přitom jsem nikdy nenarazil na nějakou skutečně odbornou, solidní analýzu, která by to podporovala. Ale ta přeregulovanost, centralizace, Brusel, to je podle zdejšího konsensu ten důvod, proč Unie zaostává za USA a Čínou. Mně se naopak zdálo, že ten hlavní rozdíl je v tom, že USA i Čína nalily astronomické peníze do zelených technologií.

Čas načtení: 2024-10-23 06:02:00

Příliš mnoho zeleniny, přetrénování a další chyby v oblasti zdravého životního stylu

Neustále jsme v obklopení zpráv o zdravých návycích, které bychom si „měli“ osvojit. Pokaždé když se podíváme na sociální sítě, posloucháme podcast nebo se díváme na televizi, zdá se, že někdo propaguje další postup, nezbytný doplněk stravy nebo seznam nejlepších a nejhorších potravin, které zaručeně vyřeší tu či onu nemoc či jiný problém. Některé z těchto návyků však mohou při nadměrném užívání vést k nečekaným zdravotním problémům.

Čas načtení: 2024-10-26 09:04:00

Stříbrný vítr: Přemysl Rut. Vábí ho vyprávění i zpěv. Věnuje se jim jako interpret i badatel

Celý život ho vábí dvě stěžejní témata: příběh, tedy vyprávění, a píseň, tedy zpěv. Profesor Přemysl Rut se jim věnuje v rozličných podobách jako interpret i badatel. Kdy zjistil, že ho písnička dokáže přivést až k Pánubohu? Jaký druh ticha má nejraději? A o co přicházíme, když písně převážně posloucháme, leč sami neinterpretujeme?

Čas načtení: 2024-11-06 17:30:01

Prezident Pavel prý vyznamenal žoldáka! Ten ale ocenil kluka, kterého zabila ruská armáda

„Koncem května nám řekl, že jede na vojenské cvičení záložáků. Odvezla jsem ho na nádraží. Byl vysmátý. Normálně jsme se rozloučili," vypráví pro Seznam zprávy maminka Karla Kučery, kterého na Ukrajině všichni znali pod přezdívkou Charlie Czech. „Po deseti dnech, zrovna jsem dělala šunkofleky, jsem si říkala: už přece musí přijet. Psala jsem mu, kde je, a on že na Ukrajině. Byli jsme v šoku. Doufala jsem, že to není pravda. Okamžitě jsem napsala, ať přijede domů, jinak se tu zblázníme. Ten den jsem jela do práce na odpolední úplně vyklepaná,“ řekla Jana Kučerová. Pro Rusko jsme všichni nepřátelé. Kdy a jak skončí válka, musí určit Ukrajina, ne Západ Číst více Vyznamenal ho i Zelenskyj Karel Kučera bojoval na Ukrajině s přestávkami deset měsíců. Několikrát přijel domů, devatenáctého května letošního roku ale jeho rodiče přijali telefonát, kterého se tak dlouho báli. Karel v boji proti ruské armádě padl, už se mu nedalo pomoci. Zpráva zasáhla celé Česko, zdrcené rodiče přijal prezident i se zástupci ukrajinské strany a jejich synovi udělil ukrajinské státní vyznamenání i tamní prezident Volodymyr Zelenskyj. Když se na výročí republiky udílela vyznamenání česká, Petr Pavel na něj nezapomněl. A to je mnohým trnem v oku. Sklenář: je to neobvyklé „Od roku 1995 se nikdy nestalo, že by prezident vyznamenal někoho za službu v cizí armádě. Máme demokratickou zemi, demokratickou armádu a jsme v NATO. Pro to, abyste bojovali v cizí armádě potřebujete souhlas prezidenta. Nevím, jestli ho dotyčný pán měl, pokud by ho neměl, tak služba v cizí armádě je dokonce trestný čin. Přes veškerou emotivnost té chvíle bych řekl, že je to podle mě poprvé, co se to stalo a nevím, jestli tohle je správná cesta," vyjádřil se v rozhovoru pro Blesk bývalý šéf protokolu Miroslav Sklenář. Jakkoliv byl slušný a má jako bývalý hradní úředník velký náhled do mechanismu vyznamenání, ani Miroslav Sklenář neurčuje pravidla, za kterých má kdo dostat vyznamenání. Petr Pavel ale neoceňoval kluka, který si jel hrát z vlastního plezíru na vojáka, ale člověka, který se jako jeden z mála rozhodl nenechat budoucnost nejen Ukrajiny, ale dost možná i Slovenska, Česka a dalších zemí, diktátorovi Putinovi. Opatrný osobní názor Sklenáře ale zneužila obrovská spousta lidí, kteří nemají na sociálních sítích ani odvahu napsat své jméno. Gauner, žoldák v banderovské uniformě „Byl to gauner co šel zabíjet lidi v banderovské uniformě. Hnus. Tedy to že dostal to vyznamenání, jinak ať si každý dělá co chce," komentuje jeden z anonymních účtů. Jiní poukazují na to, že zatímco žoldáci, kteří se přidali na ruskou stranu jsou stíhání, ti bojující na ukrajinské straně dostávají vyznamenání. Jakkoliv se takové otázky mohou zdát poněkud bizarní, pojďme si to ještě jednou vysvětlit. Rusko je nepřítel Česka Rusko má česko na seznamu nepřátelských zemí, jejich propagandisté téměř denně tvrdí, jak Západ bude trpět, až jej zasáhnou ruské jaderné zbraně a každý srpen z Ruska posloucháme, jak byla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa správná. Na druhou stranu je tu Ukrajina, jejíž statisíce občanů v Česku dlouho a bez problémů pracují, země, která se snaží jen bránit své právoplatné území a za kterou (byť za určitých podmínek) mohou naši muži bojovat v její armádě. Je ten rozdíl jasný? Špatně vybavení, demotivovaní, podvyživení. Přesto Kimovi vojáci mohou Putinovi vyhrát válku Číst více Málokdo dokázal to, co on Karel Kučera prokázal hrdinství, kterého by žádný z gaučových teoretiků, kteří odmítají jeho vyznamenání, nebyl schopen. Postavil se čelem k nebezpečí, které vnímal jako zásadní a nehleděl na osobní prospěch, natož na žold, jak někteří urážlivě naznačují. Nikdy za své zásluhy nečekal odměnu nebo uznání, dělal pouze to, v co věřil. A prokázal Ukrajině i Česku obrovskou službu, za kterou si vyznamenání rozhodně zaslouží. KAM DÁL: Hes ze StarDance žije s mužem, přitom má holku. Podívejte, jaká je to kočka!  

Čas načtení: 2024-11-25 14:15:52

A je to potvrzené soudem. Stav českých silnic je děsivý, evidence oprav je minimální a proinvestované finance skoro zbytečné

Stav silnic v Česku je tak špatný, že je terčem mnoha vtipů. A je také noční můrou řidičů anebo pojišťoven, které musí poškození aut po projetí výtlukem řešit. Od politiků napříč politickými stranami přitom posloucháme, jak jsou silnice opravovány a kolik se do toho investuje. Jsou ale ty opravy a vynaložené peníze k něčemu? Jak […]

Čas načtení: 2025-01-21 14:45:09

Sněmovna má fungovat pro lidi, ne jako nekonečná žvanírna. Takhle to dělat nejde. Říká Kocmanová k důvodům, proč už nebude kandidovat

Praha, 21. ledna 2024 – „Do politiky jsem šla proto, abych pomohla prosadit co nejvíc zákonů, které lidem pomůžou. Které jim usnadní život. A které jsou prostě správné. Se současným nastavením Sněmovny to jde ale jen velmi těžko. Hodiny a hodiny posloucháme předčítání z bakalářek a nesmysly, které se programu vůbec netýkají. Změny jednacího řádu […]

Čas načtení: 2025-04-11 09:37:00

Olizování uměleckých děl v Brně. V nabídce byly i obrazy s jedovatým kadmiem

Umělecká díla většinou pozorujeme, posloucháme a někdy si na ně můžeme i sáhnout. Jaké by to bylo je olíznout? Odpověď na tuto otázku mohli získat návštěvníci procházky po brněnských galeriích s názvem Olizování uměleckých děl jako nástroj kritického myšlení organizovanou uměleckým uskupením měkký í. Podívejte se, co se při ní dělo.