Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-21 14:35:06

Na Plzeňsku hoří hromada pneumatik, na místě zkolabovali 4 hasiči

Plzeňští hasiči likvidují v Postřekově - Mlýnici požár hromady pneumatik. Na místě zasahujě několik jednotek. Plameny přeskočily i na rodinný dům. Vzhledem k tropickým teplátm na místě zkolabovali 4 hasiči, jednoho oheň popálil. Vyhlášen je 3. stupeň požárního poplachu.

Čas načtení: 2024-07-21 14:54:19

Na Domažlicku se rozšířil požár pneumatik. Hasiči kolabují, zasahují chemici

V Mlýnci u Postřekova na Domažlicku hoří pneumatiky, požár se rozšířil i na okolní budovy a rodinný dům. Ve vysokých teplotách kolabují zasahující hasiči. Zasahuje osmnáct jednotek a chemici. Vyhlášen je třetí stupeň poplachu.

Čas načtení: 2024-07-21 14:21:00

Od požáru hromady pneumatik chytil i rodinný dům, hasiči v horku kolabují

V Mlýnci, části Postřekova na Domažlicku shořela hromada pneumatik. Požár se rozšířil i na rodinný dům a hasiči museli vyhlásit 3. stupeň požárního poplachu. Na místo musela být povolána i zdravotnická záchranná služba, kvůli vysokým teplotám totiž kolabují hasiči.

Čas načtení: 2024-08-22 19:54:45

V Dobřichovicích u Prahy hoří rodinný dům, zasahují desítky hasičů

V Dobřichovicích v okrese Praha-západ hoří rodinný dům, oheň zasáhl střechu a druhé a třetí nadzemní podlaží. Kvůli vyššímu počtu zasahujících hasičů byl vyhlášen druhý stupeň poplachu. Nikdo se nezranil.

Čas načtení: 2025-01-26 08:40:00

Tragický požár domu na Vsetínsku. Dva lidé v plamenech zemřeli

Mohutný požár zachvátil rodinný dům v Halenkově na Vsetínsku. Hasiči na místě vyhlásili druhý stupeň požárního poplachu. Při požáru bohužel zahynuli dva lidé.

Čas načtení: 2025-01-26 08:46:59

Při požáru domu v Halenkově na Vsetínsku zemřeli dva lidé

Při požáru, který zasáhl rodinný dům v Halenkově na Vsetínsku, zemřeli v noci na neděli dva lidé, oheň způsobil škodu za pět milionů korun, vyplývá z informací Hasičského záchranného sboru. Rozsáhlý požár likvidovali hasiči v sobotu před půlnocí, na místě zasahovalo osm hasičských jednotek. Objekt byl při jejich příjezdu kompletně v plamenech, vyhlášen byl druhý stupeň požárního poplachu, řekl mluvčí hasičů Pavel Řezníček.

Čas načtení: 2025-02-14 09:12:11

Špatně provedené vytápění. Dva ranní požáry na jižní Moravě způsobily škody za čtyři miliony

Druhý stupeň požárního poplachu vyhlašovali v pátek nad ránem dvakrát hasiči v Jihomoravském kraji. V jednom případě hořel rodinný dům v Lužicích, v tom druhém zachvátily plameny chatu na okraji Břeclavi. Nikdo se nezranil. Oba požáry mají souvislost s vytápěním.

Čas načtení: 2025-02-28 13:49:00

Řešení Kaspersky získalo ocenění AV-Comparatives nejlépe hodnoceného produktu

Praha 28. února 2025 (PROTEXT) - Kaspersky Standard, primární plán spotřebitelského portfolia společnosti Kaspersky, byl oceněn každoročně udělovanou cenou Top-Rated Product Award od organizace AV-Comparatives za špičkové výsledky v celé sérii testů spotřebitelských produktů prováděných v roce 2024. Produkt si mimo jiné vedl skvěle v testech falešných poplachů, výkonu a pokročilé ochrany před hrozbami.Přední testovací organizace AV-Comparatives vydává každoročně souhrnnou zprávu poskytující přehled o všech produktech pro kybernetickou ochranu spotřebitelů, které se účastní její hlavní testovací série, a oceňuje nejlepší produkty na základě výsledků testů za celý rok. Společnost Kaspersky, která získala v roce 2023 ocenění Produkt roku, vykazuje i nadále skvělé výsledky a vysloužila si ocenění Nejlépe hodnocený produkt roku 2024. Zpráva vyzdvihuje jednoduchou instalaci produktu, moderní dlaždicové uživatelské rozhraní a širokou škálu možností konfigurace pro pokročilé uživatele.Testeři odměnili schopnosti spotřebitelských produktů společnosti Kaspersky během let celkem šestnáctkrát, což zahrnovalo 7 ocenění „Top Rated Product“, 7 ocenění Product of the Year a 2 ocenění Outstanding Product. To ukazuje, že Kaspersky je mezi všemi účastníky lídrem v celkovém počtu ročních ocenění.V roce 2024 se produkt Kaspersky Standard zúčastnil sedmi vícestranných testů hlavní testovací série, která zahrnuje test výkonu, testy ochrany proti malwaru, dynamické testy celého produktu a pokročilý test ochrany před hrozbami, a získal v nich vysoká hodnocení. Jeho funkčnost vedla ke získání 100 bodů ze 105, což mu zajistilo nejvyšší status. Kromě toho dostala společnost Kaspersky ve specifických kategoriích ocenění na úrovni Gold, Silver nebo Bronze.Spotřebitelské řešení Kaspersky dosáhlo nejnižšího počtu falešně pozitivních poplachů, za což získalo ocenění Gold. Schopnost minimalizovat falešné poplachy a zároveň prokázat vysoké skóre v ochraně před malwarem a v dynamických testech celého produktu je velmi důležitá pro co nejlepší komfort uživatelů, kteří budou mít nejvyšší úroveň zabezpečení bez zbytečného znepokojování.Produkt získal také ocenění Silver za vysokou účinnost v pokročilém testu ochrany před hrozbami. Tento test se zaměřuje na prověření odolnosti bezpečnostního řešení proti cíleným útokům za podmínek blízkých reálným situacím. Kaspersky Standard prokázal svou efektivitu a probojoval se mezi první trojici účastníků.Kromě toho Kaspersky Standard získal ocenění Silver za nízký dopad na výkon systému během posuzování v několika uživatelských scénářích a syntetické testovací sadě.„Společnost Kaspersky podstupuje již 20 let testování u AV-Comparatives a prokázala stabilní vysokou funkčnost v našich nezávislých kontrolách. Její bezpečnostní řešení pravidelně splňují vysoké standardy našeho důkladném testování. Získání ocenění Top-Rated Product za rok 2024 dokládá její pokračující úspěšnost v těchto hodnoceních,“ řekl Andreas Clementi, generální ředitel a zakladatel AV-Comparatives.„Jsme hrdí, že jsme obdrželi od nezávislé testovací organizace AV-Comparatives tak prestižní ocenění, které znovu svědčí o účinnosti našeho produktu. Spotřebitelské řešení Kaspersky získává vysoká hodnocení za ochranu, výkon a minimalizaci falešně pozitivní poplachů opakovaně, takže naši zákazníci si mohou být jistí, že výběrem našich produktů dostávají nejlepší ochranu pro svůj digitální život,“ komentuje Marina Titova, viceprezidentka pro marketing spotřebitelských produktů společnosti Kaspersky.Celá zpráva AV-Comparatives je k dispozici zde. Zdroj: Kaspersky  

Čas načtení: 2024-04-30 06:00:01

Všichni jsou první, jen vy jste poslední! Pamětník vzpomíná na hlášky soudruhů

Jako vysokoškolák musel Pavel Beneš absolvovat tzv. vojenskou přípravu při škole. Tenkrát na to každá vysoká škola měla tzv. Katedru vojenské přípravy. „Ta naše měla sídlo v Konviktské ulici. Od prvního ročníku do čtvrtého včetně jsme měli jednou týdně celý den vojnu. Většinou na učebně, občas na cvičáku v Motole či na Vypichu. Tenkrát tam byly holé pláně. V učebně do nás lili nějaké teorie, občas proložené zkazkami o hrdinnosti sovětské armády,“ vysvětloval pro Čtidoma.cz. Koně je třeba zapřahat hlavou ve směru jízdy Samozřejmě museli biflovat vojenské předměty, což dle slov pana Beneše každého k smrti nudilo. I když některé socialistické vojenské předpisy pobavily. Jako třeba nařízení, že koně je třeba zapřahat hlavou ve směru jízdy. Na to se nedá nic moc namítat. Služba vlasti za komunistů očima pamětníka: Ožralý velitel a buzerace mezi důstojníky Číst více „Na druhou stranu vidina, že po zdárném absolvování školy bude naše prezenční služba místo dvou let pouze půl roku, byl pádný důvod to všechno vydržet. Na cvičáku nás buzerovali tzv. pořadovou přípravou – v řad nastoupit, vpravo bok, vlevo bok, čelem vzad, pochodem v chod, zastavit stát, pozor, pohov, plížením, plazením vpřed, plyn – masky nasadit a podobné blbiny. Kabela s plynovou maskou byla naše samozřejmá výbava. Tu jsme museli nosit i na učebnu, stejně tak jako jakýsi zelený mundúr, který měl suplovat uniformu.“ Po stopách Rommelových vojsk Občas museli na zteč do kopce. O prázdninách mezi prvním a druhým a pak třetím a čtvrtým ročníkem strávili celý měsíc na vojenském cvičení. „To první se odehrálo na Slovensku, na cvičišti u Malacek, kde údajně cvičil Rommel svá tanková vojska v přípravě na Saharu. Ten rok, co jsme tam byli, byl teplotně mimořádný a tu Saharu nám to připomínalo. Ten měsíc měl pro nás být něco jako přijímač normální vojny. Když se tam dostavili a přidělili jim ubikace, první krok, kterým demonstrovali svou nadvládu (nadvládu armády nad civilem, který nechce být vojínem) bylo stříhání vlasů na krátko. „Do jisté míry by se to dalo označit za hanobení vzhledu. Vyhnutí ale nebylo. Měsíc byl vlastně věnován organizované buzeraci až na doraz. Byli jsme neustále v poklusu. Stále nějaké nástupy, v noci cvičné poplachy, plazení se po vyprahlých stráních, noční hlídky, služby v kuchyni (škrábání brambor), noční služby dozorčího útvaru, zrychlený přesun (10 kilometrů) apod. Bylo třeba pokořit a přepnout ty civily do odevzdání se vojenské mašinérii. Něco jako mleté maso, které pak můžete tvarovat, jak se vám zachce.“ Opozdilcem byl stále stejný voják Do dneška si pan Beneš pamatuje jednu hlášku z nočních poplachů. „Pro nástup při poplachu existovala časová norma, která musela být naplněna, aby to splnilo účel. Snad to bylo asi pět minut od probuzení do nástupu ve dvojstupu před budovou. Na schodech to býval pěkný mazec, když jsme ve chvatu skákali jeden přes druhého. Ke zraněním naštěstí nedošlo. Jednou se nám ty poplachy nějak nedařily a museli jsme je několikrát opakovat, tj. vrátit se na ubikaci, převléknout se do nočního úboru, zalehnout a za nějakou dobu znovu poplach. Opozdilcem byl tenkrát stále ten stejný voják. A když už to byl třetí poplach a opět dobíhal jako poslední, tak se na něj důstojník rozeřval: ‚Preboha, ako je to možné, všeci sú prví a vy jste stále poslední!‘ Trochu slovensky, trochu moravsky, kdoví odkud byl.“ Írán se na Ukrajině učí, od Rusů má i zbraně. Generál Šedivý vyřkl nepříjemnou prognózu Číst více Slováci si potřebovali něco kompenzovat Honili je tam svobodníci a desátníci od mazáků a navíc Slováci, kteří měli potřebu si kompenzovat mindrák a ty Čehúny nemilovali. „‚My vám tu vysokou z hlavy vyženem‘ a podobné hlášky byly téměř na denním pořádku. Na druhou stranu nám to vylepšilo fyzičku a otužilo nervy.“ Další cvičení, které se odehrálo o prázdninách za dva roky nato, už byl měsíc skutečné odborné přípravy. Paradoxní bylo, že na strojní fakultě vyčlenili část studentů na odbornost „technik pro rádio“, a to ještě u letců, přesto, že zbytek studentů měl odbornost tankista. „Další paradox byl, že jsme se na fakultě k té elektronice nikdy nedostali ani slovem a začali to do nás lít až ten měsíc soustředění. Celé se to odehrávalo ve vojenském prostoru Luštěnice – mezi Mladou Boleslaví a Nymburkem,“ dodal pro Čtidoma.cz pan Beneš. Máte také vzpomínky na službu v armádě? Napište nám na mail martin.chalupa@ctidoma.cz, váš příběh rádi zveřejníme. Pokud připojíte fotky, taktéž je k článku rádi přidáme. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Objev v mayském chrámu odhalil, jak civilizace skončila. Dnes se blížíme do stejného bodu.

Čas načtení: 2020-05-16 10:13:14

Co bude potom? Komentátoři tří významných médií k uspořádání světových záležitostí

V záplavě informací o pandemii koronaviru se občas objeví i zajímavé úvahy na téma, co bude potom. A samotná pandemie v nich hraje možná téměř vedlejší roli. Autoři francouzského deníku Le Figaro, amerického časopisu National Interest a ruské vládní agentury RIA Novosti představují určitý výběr názorů, které nejde odmítnout mávnutím ruky.   Pandemie znamená úpadek Západu a začátek „století Asie“! Sébastien Faletti, Le Figaro Pandemie koronaviru odhalila neefektivnost tzv. rozvinutých zemí ve srovnání s rozvojovou Asií, která okamžitě dostala šíření pod kontrolu. Asijské století skutečně začalo v roce 2020, je si jistý Sébastien Faletti. Očekávalo se, že to bude u úpatí šanghajských mrakodrapů nebo v singapurském přístavu, ale začalo „v ponurých nemocnicích Wu-chanu, průmyslového „čínského Detroitu“, který je ztracený v srdci rýžových polí Říše středu“. „Dlouho očekávaný a neúprosný vzestup asijsko-tichomořské oblasti a jeho nevyhnutelný důsledek – odpovídající úpadek Západu – se dočkaly svého 11. září, které otřese myslí.“ O skutečnosti, že „XXI. století bude stoletím Asie“, se v posledních letech hodně mluvilo a příliš se tomu nevěřilo. Celkově se chápe, že asijské země se samozřejmě „probudily“, poháněné zběsilou touhou vyrovnat ekonomiku v oblasti vyspělých technologií, ale západní mocnosti zůstaly v čele díky své myšlence na sociální stát, tvořivost a převahu demokratického modelu. Západ se uvelebil v této sebedůvěře a shovívavě sledoval tyto „asijské mravence“, pracovní den i noc a budování dálnic budoucnosti a utopických měst. Poté, co virus dorazil do evropských pečovatelských domů a vesnic, byl však politický systém těchto zemí rozsahem této vlny přetížen a dezorientován stejným způsobem jako jejich systém zdravotní péče, poznamenává autor. Úmrtnost na pandemii, kterou zatím nelze plně posoudit, se stala nemilosrdným ukazatelem účinnosti zdravotních systémů po celém světě a přesunula takzvané rozvinuté země do nejnižší kategorie. Oběťmi Covid-19 bylo již 17 tisíc Francouzů proti 229 lidem v padesátimilionové Koreji nebo šesti lidí na Tchaj-wanu. „Asijští draci“, poučeni zkušenostmi se SARS v roce 2003, okamžitě přijali opatření na ochranu své populace, vedeni realistickými nápady. Dokonce i v komunistické Číně, jejíž oficiální statistika 3 300 úmrtí je jistě podceňována, radikální karanténní opatření velmi pomohla omezit šíření viru v provincii Chu-pej, čímž ušetřila velká města jako Šanghaj nebo Peking. Virus nezachrání západní demokracie, které rády poučovaly zbytek světa, pyšnily se zjevnou převahou svého politického modelu, ale ztratily prostor pro ekonomický manévr, konstatuje pozorovatel. Rozvíjející se Asie, mistr hospodářského růstu, nám předkládá úžasnou lekci politické efektivity. Východoasijské státy, které se často zdály být zastánci tvrdého státního kapitalismu na Západě, postavily zdraví svých občanů do popředí, zatímco mnoho evropských vůdců odkládalo omezující opatření až do samého konce kvůli slepotě nebo strachu ze zpomalení hospodářské činnosti. Tento test prokázal na Západě hluboké nepochopení významu globalizace, která byla zahájena před čtyřmi desetiletími a jejíž hlavní arénou byl asijsko-tichomořský region, poukazuje autor. Zatímco stratégové z New Yorku, Londýna nebo Paříže věřili, že rozšiřují rozsáhlou říši kapitalismu a demokracie přesunem svých továren a prodejem svých produktů do Asie, asijská hlavní města použila tento proces k oživení svých zemí, přezbrojení svých států a obohacení své vlastní střední třídy. „V Pekingu, Soulu nebo Singapuru se růst stal pákou, aby se vrátily do popředí světové historie a odstranily ponížení koloniální éry,“ uvedl pozorovatel. Skutečnost, že šíření pandemie začalo z „celosvětové továrny“, vypadá jako poslední brutální rána historii. Západ ucítil nápor lží diktátorského režimu, kterému „slepě předal klíče ke své průmyslové budoucnosti,“ píše Faletti. Je příliš pozdě klást vinu na Čínu za všechny hříchy, když Západ sám pohřbil své základní hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie, aby snížil náklady, konstatuje pozorovatel. Přesto evropské země a Amerika stále mají na skladě mnoho aktiv, aby mohly konkurovat Asii v tomto novém postzápadním světě. Jsou to demokratické hodnoty a tvořivost, vzdělávací systémy a kultura, která inspiruje celý svět. Za tímto účelem však musí mít strategickou vizi, která sladí zájem o hospodářský růst s myšlenkami na veřejné blaho a poskytne občanům nové perspektivy. Tolik Faletti. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Moskva – Washington – Peking – nová „Velká trojka“? Petr Akopov, Ria Novosti Myšlenka, že uspořádání světa po koronakrizi bude v mnohém řídit Čína, USA a Rusko, zaznívá v poslední době od různých pozorovatelů (například South China Morning Post), a to nikoli zcela bezdůvodně – o tom, že vše neodvratně vede k vytvoření této „Velké trojky“ se mluvilo už dlouho před začátkem pandemie.  K USA je třeba bezpochyby přidat Evropskou unii – avšak nikoli obvyklým způsobem jako mladšího partnera jednotného Západu, ale jako potenciálně zcela samostatnou mocnost. Problém této moci je ovšem v tom, že prožívá krizi vlastní totožnosti. Chápe, že její budoucnost nespočívá v podřízení se nebo spojení s Amerikou, ale ještě nemá odhodlání a schopnost hrát sama za sebe. Evropě se nedostává celkového pohledu na své postavení a svou roli v budoucnosti – o tom neustále mluví Emmanuel Macron. Nicméně krize vyvolaná koronavirem neuspíší návrat její subjektivity, spíše naopak – načas oslabí pocit jednoty.  Proto v krátkodobém výhledu, nejbližší dva tři roky, budou mít rozhodující vliv na změnu uspořádání světa právě tři aktivní zápasníci super těžké váhy.  Ekonomická slabost Ruska, ve srovnání s Čínou a USA, jej nepřipravuje o statut účastníka „Velké trojky“, protože je kompenzována aktivní geopolitickou hrou na všech frontách, historickými zkušenostmi a reputací.  Na jaře roku 2014 to bylo právě Rusko, které zahájilo novou etapu světové historie tím, že odpovědělo na provokaci na Ukrajině Krymem. USA na to reagovaly pokusem zablokovat a izolovat naši zemi od celého světa. Pokus skončil nezdarem – všem ukázal, že celý americký svět se vešel do Severoatlantické aliance, tj. NATO. Rusko se jednoduše neroztáhlo na východ a jih, ale stalo se pro celý svět symbolem pochodu proti severoatlantickému uspořádání světa. Takovou autoritu nelze koupit za žádné peníze, přičemž ta, společně s umnou geopolitickou hrou Kremlu, kompenzuje nedostatečnou ekonomickou váhu Ruska na pozadí Číny a USA.  Jakým způsobem bude ale „Velká trojka“ ovlivňovat nové světové uspořádání? USA – upadající supervelmoc, Čína – nabírající sílu, ale jaké místo má Rusko? Rusko není jen závažím na vahách, které je vychyluje na tu či onu stranu. Rusko je spíše rozehrávač stanovující pravidla, který má dostatečnou autoritu k vytváření pravidel nových. Společně s Čínou jsme pro mírnou formu přechodu z postamerického světa k multipolárnímu – s několika centry moci, mezi nimiž rovnováha a soupeření vytvoří rysy nového celkového světového uspořádání. Nikoli věčného, ale mnohem stabilnějšího, než je to současné rozpadající se. V tomto smyslu jsme s Čínou pravými spojenci.  Spojené státy vztahy uvnitř trojúhelníku Rusko – USA – ČLR posledního půlstoletí chápaly podle závětí Kissingera jako úsilí o to, aby vztahy Washingtonu s Moskvou a Pekingem jednotlivě byly lepší než mezi Ruskem a Čínou. Tento model ale už dlouho nefungoval a od počátku vlády Si Ťin-pchinga, tj. od roku 2012, se stal absolutně nemyslitelným.  Spojené státy ale nadále věřily ve svou velkolepou budoucnost, dokonce i poté, co v roce 2014 neuposlechly Kissingerových rad vyhnout se nebezpečí pokusů izolovat Rusko, které by jej popostrčily k Číně. Ve skutečnosti se Rusko s Čínou sblížily už před Krymem a v tomto strategickém směřování by pokračovaly i bez něj. Konflikt Západu a Ruska tyto procesy pouze zvýraznil a uspíšil. Avšak Washington se nepřestával utěšovat iluzemi, že se nic neděje. Mezi Ruskem a Čínou jsou tak hluboké a neodstranitelné rozpory, že jejich spojení nemůže být stabilní, beztak to skončí konfliktem nebo ochlazením, takže z této strany světovému vedoucímu postavení USA nic nehrozí.  V tomto stavu Spojené státy vstoupily do roku 2016, kdy se pro Severoatlantickou alianci nečekaně dostal k moci Donald Trump. Ten spustil obchodní válku s Čínou a zatoužil se sblížit s Ruskem – tj. jako by se choval přesně podle Kissingerova schématu. Ve skutečnosti ale Trump vůbec neztělesňoval ty Spojené státy, které do té doby hrály podle pravidel „Velké trojky“. Toto byla nová, antiglobalistická Amerika. Její zájem spočíval v tom, aby její státní ekonomika zesílila, a nikoli v tom, aby za každou cenu (včetně degradace vlastní země) podporovala světovou hegemonii nadnárodních severoatlantických elit. Takže došlo k unikátní situaci, kdy se v rámci trojúhelníku sešli tři nepřátelé stávajícího světového uspořádání. Samozřejmě, že vzájemná domluva mezi Trumpem, Putinem a Si není jednoduchá. Nikdo neruší geopolitické, obchodně-finanční a další rozpory mezi velmocemi. Nicméně, jsou to rozpory právě mezi národními státy (říšemi, státy – civilizacemi), tj. těmi, které existují v jednom systému souřadnic a nikoli mezi globalistickým plánem unifikace a světové hegemonie (s podporou USA) a zeměmi, které si chrání své právo na existenci vlastního civilizačního modelu a které přiznávají stejné právo druhým.  Trojice Trump – Putin – Si se nezačala formovat před koronavirem ze zcela pochopitelných příčin a už vůbec ne kvůli obchodní válce s Čínou. Byla přesně v duchu trumpovského izolacionismu a její aktivní fáze v podstatě skončila dosažením částečné dohody doslova těsně před počátkem globální pandemie. Samozřejmě že politika nátlaku na Čínu z mnoha stran, ke které se pravidelně Trump uchyloval a ke které jej obzvlášť aktivně podněcovala globalistická část jeho okolí, překážela i příležitosti vést velký strategický dialog mezi Čínou a USA. Kromě toho Trumpovi jednoduše znemožnili dokonce samotnou možnost být v kontaktu s Putinem. Nicméně, po volbách na podzim tohoto roku Trump dostane – pokud je vyhraje – velkou svobodu, včetně jednání v rámci „Velké trojky“.  Za první krok k jejímu vytvoření lze považovat iniciativu Vladimira Putina zorganizovat summit jaderných velmocí, stálých členů Rady bezpečnosti OSN, se kterou vystoupil v lednu letošního roku v Jeruzalémě. „Velká pětka“ by v podstatě byla „Velkou trojkou“, doplněná o Evropu pomocí tváře prezidenta Macrona, protože anglosaská jednota (tím spíš geopolitická) USA a Británie na pozadí Brexitu se stala ještě výraznější. Putinovu myšlenku všichni odsouhlasili a summit byl předběžně naplánován na září do New Yorku, kde v té době bude probíhat zasedání Valného shromáždění OSN. Koronavirus uzavřel celý svět do karantény. Na podzim pandemie opadne a Putin se Si Ťin-pchingem, stejně jako Macron s Johnsonem, budou moci přiletět do New Yorku. Jestli ovšem Spojené státy nepodlehnou protičínské hysterii, kterou se už snaží roztáčet jak blízcí, tak i vědomě proatlantičtí politici. Například senátor Lindsey Graham se nechal slyšet, že Čína je zodpovědná za smrt Američanů kvůli nákaze koronavirem a za nezaměstnanost, a proto musí USA Čínu tvrdě potrestat a „přinutit ji změnit své chování“: „Chci začít sepisovat část našeho dluhu Číně, protože oni za to musí zaplatit nám, nikoli my jim!“ Je pochopitelné, že pokud by něco podobného vyšlo z Trumpových úst, o žádném summitu v září by už nemohlo být ani řeči. Si Ťin-pching by schůzku s ním jednoduše zrušil. Ale Trump v takovém duchu mluvit nebude, protože Amerika potřebuje schůzku na nejvyšší úrovni mnohem víc než Čína, a globální krize vyvolaná koronavirem posilňuje Trumpovu opozici vůči globalistům, kteří se snaží zachovat svou politiku „americké hegemonie“ (na úkor USA). Rusko ji také potřebuje – čím dříve se začneme domlouvat na postkoronavirovém uspořádání světa, tím lépe pro všechny.  Zatím v nás „Velká trojka“ vyvolává asociace hlavně Stalina, Roosevelta a Churchilla. Avšak velmi brzy může získat nový význam, samozřejmě až poté, co bude Trump v říjnu opětovně zvolen prezidentem. Pak budeme v roce 2021 svědky prvního dějství zrození nového světa.   Deset bodů, proč už nepotřebujeme NATO Sharon Tennison, David Speedie, Krishen Mehta, National Interest Koronavirová pandemie, která pustoší svět, upozorňuje na dlouhodobou krizi veřejného zdraví – spolu s bezútěšnou perspektivou dlouhodobé hospodářské krize, která může zničit sociální strukturu napříč národy. Světoví vůdci musí přehodnotit výdaje na zdroje založené na skutečných a současných hrozbách pro národní bezpečnost – aby znovu zvážili, jak je lze řešit. Je třeba zpochybnit pokračující závazek vůči NATO, jehož globální ambice jsou do velké míry poháněny a financovány Spojenými státy. V roce 1949 první generální tajemník NATO popsal misi NATO jako „udržet Rusko venku, Američany uvnitř a Němce dole“. O sedmdesát let později se bezpečnostní prostředí úplně změnilo. Sovětský svaz a Varšavská smlouva už nejsou. Berlínská zeď padla a Německo nemá po svých sousedech žádné územní ambice. Přesto je Amerika stále v Evropě s aliancí NATO s dvaceti devíti zeměmi. To vyvolává zásadní otázku: Zda NATO dnes zvyšuje globální bezpečnost, nebo ji ve skutečnosti snižuje. Jsme přesvědčeni, že existuje deset hlavních důvodů, proč NATO již není potřeba: 1. NATO bylo vytvořeno v roce 1949 ze tří hlavních důvodů uvedených výše. Tyto důvody již nejsou platné. Bezpečnostní prostředí v Evropě je dnes úplně jiné než před sedmdesáti lety. Ruský prezident Vladimir Putin ve skutečnosti navrhl nové kontinentální bezpečnostní opatření „z Dublinu do Vladivostoku“, které Západ odmítl. Pokud by bylo přijato, zahrnulo by to Rusko do kooperativní bezpečnostní architektury, která by byla pro globální společenství bezpečnější. 2. Někteří tvrdí, že hrozba dnešního Ruska je důvodem, proč musí Amerika zůstat v Evropě. Ale zvažte toto: Ekonomika EU byla před Brexitem 18,8 bilionu dolarů a po Brexitu 16,6 bilionu dolarů. Ve srovnání je dnes ruská ekonomika jen 1,6 bilionu dolarů. Věříme, že s ekonomikou EU více než desetkrát vyšší než ruské hospodářství si Evropa nemůže dovolit vlastní obranu proti Rusku? Je důležité poznamenat, že Spojené království jistě zůstane v Alianci pro obranu EU a bude s největší pravděpodobností i nadále přispívat k této obraně. 3. Studená válka byla jedním z extrémních globálních rizik – se dvěma supervelmocenskými protivníky, z nichž každý byl vyzbrojen třiceti tisíci a více jadernými hlavicemi. Současné prostředí představuje ještě větší nebezpečí – extrémní nestabilitu vyplývající z nestátních aktérů, jako jsou teroristické skupiny, získávání zbraní hromadného ničení. Rusko a šéfové NATO jsou jediní schopni čelit těmto hrozbám – pokud jednají ve shodě. 4. Jenom jednou se stalo, že se člen NATO dovolával článku 5 (klauzule „útok na jednoho je útok na všechny“). Byly to Spojené státy po teroristickém útoku 11. září 2001. Skutečným nepřítelem nebyl jiný národ, ale společná hrozba terorismu. Rusko tento důvod spolupráce důsledně rozvíjelo – Rusko skutečně zajistilo neocenitelnou logistickou podporu a základní podporu afghánské angažovanosti po 11. září. Koronavirus dramatizoval další závažné znepokojení: Obavy teroristů, kteří vlastní a používají biologické zbraně. To nelze podceňovat v klimatu, ve kterém nyní žijeme. 5. Když má Rusko na své hranici potenciálního nepřítele, stejně jako v případě vojenských cvičení NATO do roku 2020, bude donuceno k tomu, aby se změnilo v autokracii a oslabí demokracie. Když se občané cítí ohroženi, chtějí stát vůdcovského typu, který je silný a poskytuje jim ochranu. 6. Vojenské akce NATO v Srbsku za prezidenta Clintona a v Libyi za prezidenta Baracka Obamy a téměř dvacetiletá válka v Afghánistánu – nejdelší v naší historii – byly v podstatě vedeny USA. Neexistuje zde žádný „faktor Ruska“, ale tyto konflikty se používají k argumentaci raison d´etre hlavně ke konfrontaci s Ruskem. 7. Spolu se změnou klimatu je největší existenční hrozbou jaderný holokaust – tento Damoklovův meč stále visí nad námi všemi. Vzhledem k tomu, že NATO má základny ve dvaceti devíti zemích, mnoho podél ruských hranic, některé v dělostřelecké oblasti Petrohradu, riskujeme jadernou válku, která by mohla zničit lidstvo. Riziko náhodného nebo „falešného poplachu“ bylo zdokumentováno několikrát během studené války a je nyní ještě hroznější vzhledem k rychlosti Mach 5 dnešních raket. 8. Dokud budou Spojené státy utrácet téměř 70 procent svého rozpočtu na armádu, bude vždy potřeba nepřátel, ať už skutečných, nebo vymyšlených. Američané mají právo se ptát, proč jsou takové přemrštěné „výdaje“ nezbytné a komu to skutečně prospívá? Výdaje NATO přicházejí na úkor jiných národních priorit. Objevujeme to uprostřed koronakrize, když jsou systémy zdravotní péče na západě žalostně podfinancované a dezorganizované. Snížení nákladů a zbytečných výdajů NATO vytvoří americké veřejnosti prostor pro další národní priority. 9. Použili jsme NATO k jednání jednostranně, bez kongresového nebo mezinárodního právního souhlasu. Americký konflikt s Ruskem je v zásadě politický, ne vojenský. To volá po kreativní diplomacii. Pravda je, že Amerika potřebuje silnější diplomacii v mezinárodních vztazích, ne tupý vojenský nástroj NATO. 10. A konečně, exotické válečné hry v ruském sousedství – spojené s anulací smluv o kontrole zbrojení – představují rostoucí hrozbu, která může zničit každého, zejména pokud je mezinárodní pozornost zaměřena na nepolapitelnějšího „nepřítele“. Koronavirus se přidal na seznam globálních hrozeb, které vyžadují spolupráci spíše než konfrontaci ještě naléhavěji než dříve. Nevyhnutelně budou existovat další globální výzvy, kterým budou země v průběhu času čelit společně. NATO, nyní sedmdesátileté, však není nástrojem k jejich řešení. Je čas přejít od konfrontace a vytvořit globální bezpečnostní přístup, který řeší hrozby dneška i zítřka. Autoři článku: Sharon Tennison je předsedou Centra pro občanské iniciativy. David Speedie je zakladatelem a bývalým ředitelem programu pro globální angažovanost USA v Carnegieho radě pro etiku v mezinárodních záležitostech. Krishen Mehta je seniorem v oboru globální spravedlnosti na Yale University.  (rp, prvnizpravy.cz, nationalinterest) {/mprestriction} 

Čas načtení: 2019-07-27 05:51:00

Éra hroších kůží aneb Pokud je všechno skandál, nic není skandál

Nový britský premiér Boris Johnson je typem politika, po kterém jaksi všechno steče. Ačkoliv v průběhu posledního měsíce vyvinula některá média mimořádné úsilí, aby zdokumentovala a publikovala vše, co by mu mohlo poškodit pověst, na výsledek interní stranické volby předsedy to vliv nemělo. Hodně lidí si všímá podobnosti s politickou kariérou Donalda Trumpa. Ten za sebou po každém svém komentáři na Twitteru zanechává šílející pandemonium vzteklých hlasů, aniž by mu to u voličů nějak uškodilo – jeho (ne)popularita je od nástupu do úřadu nápadně stabilní a pohybuje se už dva a půl roku v úzkém pásmu mezi 40 a 45 procenty. Nepovažuji to za náhodu, ale za logický důsledek hysterizace společnosti, způsobené právě vládou ječících aktivistů na sociálních sítích. A skutečností, že jejich ideologie se pozvolna přelévá do větších a mainstreamovějších médií. Viděno „woke“ optikou se ve skandál dá přetavit úplně cokoliv. Ani vlastní spojenci nejsou přitom ušetřeni. Jeden ironický příklad z mnoha: německá hudební skupina Feine Sahne Fischfillet je v podstatě Antifa na jevišti, natolik prorostlá s radikálně levicovou scénou, že ji ve své zprávě zmínila německá kontrarozvědka (hlavním důvodem bylo nejspíš zveřejnění návodu na výrobu Molotovova koktejlu na stránkách skupiny – načasované krátce před demonstrací nacionalistické strany NPD v Rostocku). Nicméně v roce 2013 udělal jejich bubeník na pódiu tu chybu, že si v horku svlékl tričko. Prásk, ihned na něj skočily feministky s tím, že jde o gesto utlačovatele; podstatou jeho ideozločinu byla skutečnost, že podle německých zákonů smějí být muži na veřejnosti „nahoře bez“, kdežto ženám je to mimo nudapláže zakázáno. Tím se tedy zpocený muzikant dopustil bezohledného využití svého mužského privilegia. Tomuhle jevu říká pravicový bloger Roger Kimball levicová autofagie a za chvíli se k němu ještě dostaneme. Ale na politické scéně to pochopitelně má nějaké následky. Vzniká tím určitý evoluční tlak, na pravici už velmi zřetelně viditelný. Průměrní jedinci druhu Homo sapiens neshledávají žádné potěšení v tom, být terčem zuřivosti celých pluků fanatiků s pěnou u huby. Být hromadně a hlasitě nenáviděn je pro normálního člověka únavné a deprimující; proto také nátlaku aktivistů tolik lidí a firem podléhá. V případě vedoucích politických funkcí pak opakovaná zkušenost s tím, jak někomu jeden-dva neopatrné výroky zničily kariéru, vede k tomu, že normální lidé ztrácejí o takové úřady zájem. Tím se ovšem uvolnil značný prostor, který můžou bez obav zaplnit jen dva typy osobností: nevýrazní jedinci bez kontroverzních názorů, osoby dost často veřejnosti neznámé až do chvíle, než se přiblíží nějaké volby a je potřeba někoho postavit na kandidátku, nebo politici s hroší kůží, kteří se přímo vyžívají v tom, že jsou celoživotně provázeni dedikovanými skupinami běsnících nepřátel, a s chutí je dráždí k dalším a dalším projevům vzteku. (Pokud se někomu vybavily poslední prezidentské volby v ČR, nemůžu mu to mít za zlé.) Tenhle vývoj s sebou – kromě očekávatelné polarizace společnosti – nese i riziko znecitlivění posluchačů. Pokud je všechno skandál, nic není skandál. V permanentním mediálním křiku doprovázeném gejzíry nálepek „sexista, rasista, xenofob, neokolonialista, extremista, misogyn, morálně odporné individuum“ ztrácí člověk schopnost poznat, co je skutečně vážný problém a co ne. Příliš mnoho rituálních záchvatů hněvu nad tím, že někdo napsal na Twitter něco fuj-fuj-ošklivého, vede k vyhasnutí schopnosti rozlišování a reakce. Malé přirovnání: domácí požární alarm, který spustí šestadvacetkrát za den, je horší než k ničemu. V té jedné situaci za dvacet let, kdy začne opravdu hořet, si poplachu nevšimnete, protože jste na si to pípání dávno vyvinuli selektivní hluchotu. A proto mám z tohoto vývoje mírné obavy. Na jednu stranu mě těší, že vůči tomuhle hroznému jevu vzniká nějaká přirozená rezistence. Na druhou stranu nám oslabuje dříve užitečný varovný mechanismus až k naprosté nepoužitelnosti. Slíbil jsem vám návrat k pojmu levicové autofagie. Autofagie znamená „požírání sebe sama“, asi jako u tradičního symbolu Uroborose. Řeknu teď něco, co z pohledu „pravičáka“, utahaného neustálými inovacemi na poli politické korektnosti, je asi překvapivé: myslím si, že zrovna následky politické korektnosti, identitární politiky apod. trpí daleko více samotní zastánci levice než ti druzí, a že je to pro ně potenciálně fatální slabina. Proč? Protože boj levice s pravicí je jenom jedním z mnoha bojů, které v politické aréně probíhají. Dalším a minimálně stejně důležitým bojem je boj o dominanci uvnitř skupiny samotné, a to je přesně ten boj, který se zavedením soutěže o to, kdo je větší oběť a kdo je větší utlačovatel, změnil v peklo. Nikdo totiž nedokáže stanovit nějaký všeobecně přijatelný žebříček ukřivděných a ještě ukřivděnějších menšin, i když pokusy v tomhle směru byly. Navíc je dost jednoduché, zejména v oblasti genderu, si podle potřeby zkonstruovat menšinu novou, ještě menší a utlačovanější, tudíž ctnostnější a s větším nárokem na politické bonusy. Zápas o to, kdo z takové plejády skupin trpí útlakem bílých heterosexuálních šovinistů více a kdo méně, nemůže z principu vygenerovat stabilní ekvilibrium. Boj o dominanci je tím pádem neutuchající a brutální. Aktuálně to vypadá, že na vršku potravní pyramidy jsou aktivisté-transsexuálové, o kterých před několika lety nebylo ani slyšet; ale za pět let tam může být někdo zcela jiný. A s vrškem pyramidy je spojen politický vliv, prostor v médiích, granty, dobrá pracovní místa v průmyslu diverzity, čili velmi žádoucí cíle. Jenže ozvěny této ublíženecké olympiády se nesou daleko mimo arénu, ve které se odehrávají, a kde si účastníci dávno zvykli na to, že každý den vyrůstá ze země další úroda nových tabu. Například k voličům, kteří vnímají situaci úplně jinak. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Rovněž malý příklad. V nedávné televizní debatě 11 prezidentských kandidátů Demokratické strany zvedli všichni ruku pro to, aby byla ilegálním imigrantům poskytována zdravotní péče z prostředků daňových poplatníků. Nemohli asi činit jinak, protože kdokoliv by tu ruku nechal dole, stal by se v očích aktivistů novým Hitlerem. Extra riziková situace by byla, kdyby tam s tou rukou dole stál sám. Rozhodně bylo bezpečnější říci „ano“, ať si dotyčný o věci myslel cokoliv; ušetřil si tím velké problémy s levým křídlem strany, nyní reprezentovaným těmito dámami. Jenže na širší americkou veřejnost tenhle posun k pozicím krajní levice moc dobře nepůsobí. Dělat z imigrace morální ultimátum (pěkný výraz) je nebezpečná taktika, protože někteří nerozhodnutí voliči skoro určitě řeknou ne, a můžou to být zrovna nerozhodnutí voliči v důležitých státech ("swing states"). Což by z hlediska voleb znamenalo „vyhranou bitvu a prohranou válku“. Tohle také vytváří jistý evoluční tlak, ale zatím nevidím, jaký bude jeho výsledek. Vyvinout si hroší kůži vůči útokům svých nominálních spojenců je daleko těžší, než vůči svým protivníkům. Takový Salvini jednoduše říká zastáncům Caroly Racketeové „nepřátelé“ a vysmívá se jim. Ale co má dělat třeba tübingenský starosta Boris Palmer, kterého chtějí ze strany Zelených vyhnat vlastní kolegové?   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-19 16:52:00

V bytě v Ústí nad Labem vypukl požár. Hasiči vyhlásili druhý stupeň poplachu

Hasiči vyjeli v pondělí odpoledne k požáru bytu v panelovém domě na sídlišti v Ústí nad Labem. Krotilo ho šest jednotek hasičů, platil druhý stupeň poplachu. Z domu hasiči evakuovali 11 osob.

Čas načtení: 2024-02-20 04:27:00

Na Jablonecku hořel rodinný dům, hasiči vyhlásili druhý stupeň poplachu

Několik jednotek profesionálních o dobrovolných hasičů zasahovalo v noci na úterý u požáru rodinného domu v městisu Zásada na Jablonecku. Vzhledem k nasazenému počtu sil a prostředků byl vyhlášen 2. stupeň požárního poplachu.

Čas načtení: 2024-02-22 00:08:00

Místo pohody úprk. Požár vířivky vyhnal hosty z hotelu v Krkonoších

V nepříjemný zážitek se ve středu večer proměnil pobyt hostů v horském hotelu v Krkonoších. Museli utéct ven kvůli požáru vířivky, hasiči vyhlásili druhý stupeň poplachu.

Čas načtení: 2024-02-22 06:30:00

Invazní druhy jsou mnohem větší problém než změna klimatu. Škodí tady a teď, říká ornitolog Tomáš Grim

Profesor TOMÁŠ GRIM (50) je populární publicista, oceňovaný fotograf, cestovatel, ornitolog i „ptáčkař“, jeden z nejcitovanějších vědců světa. Procestoval 85 zemí všech sedmi kontinentů a na svých cestách za ptáky strávil sedm let života. S autorem stovky odborných publikací a spoluautorem knihy o kukačce, která vyšla ve čtyřech jazycích a získala prestižní britskou cenu Nejlepší ptačí kniha roku, mluvíme v aktuálním Reflexu hlavně o ochraně přírody, o falešném poplachu kolem změny klimatu a potřebnosti omezování invazních druhů, byť sebekrásnějších. Zde je mimo jiné pár bonusových odpovědí, které v Reflexu č. 8/2024 nenajdete.

Čas načtení: 2024-02-22 06:30:00

Invazní druhy jsou větší problém než změna klimatu. Škodí tady a teď, říká ornitolog Tomáš Grim

Profesor TOMÁŠ GRIM (50) je populární publicista, oceňovaný fotograf, cestovatel, ornitolog i „ptáčkař“, jeden z nejcitovanějších vědců světa. Procestoval 85 zemí všech sedmi kontinentů a na svých cestách za ptáky strávil sedm let života. S autorem stovky odborných publikací a spoluautorem knihy o kukačce, která vyšla ve čtyřech jazycích a získala prestižní britskou cenu Nejlepší ptačí kniha roku, mluvíme v aktuálním Reflexu hlavně o ochraně přírody, o falešném poplachu kolem změny klimatu a potřebnosti omezování invazních druhů, byť sebekrásnějších. Zde je mimo jiné pár bonusových odpovědí, které v Reflexu č. 8/2024 nenajdete.

Čas načtení: 2024-02-23 08:50:00

Boj s ohněm v Tasově. Hasiči spěchali k požáru dřevníku. Podívejte se

Požár dřevníku v Tasově na Hodonínsku zaměstnal ve čtvrtek večer hasiče. Pro boj s ohněm vyhlásili hasiči druhý stupeň požárního poplachu.

Čas načtení: 2024-03-09 09:35:00

V Karlových Varech hoří ubytovna. Hasiči evakuovali čtyři desítky lidí

V Karlových Varech v části Bohatice hoří ubytovna. Hasiči evakuovali pomocí přistaveného autobusu 40 lidí. Jeden člověk se nadýchal kouře. Požár je pod kontrolou, je vyhlášený první stupeň poplachu, řekl mluvčí krajských hasičů Martina Kasal.

Čas načtení: 2024-03-10 08:41:00

V Lipově hoří rodinný dům. Na místě zasahuje více než deset jednotek hasičů

Druhý stupeň požárního poplachu vyhlásili hasiči v neděli ráno v Lipově na Hodonínsku při požáru rodinného domu.

Čas načtení: 2024-03-11 08:57:00

Hasiči zasahují u požáru skladovací haly ve Frenštátě pod Radhoštěm

Frenštát pod Radhoštěm (Novojičínsko) - Hasiči zasahují u požáru skladovací haly ve Frenštátě pod Radhoštěm na Novojičínsku. Požár se obešel bez zranění. Hasiči vyhlásili třetí stupeň požárního poplachu...

Čas načtení: 2024-03-11 09:23:00

Obří požár haly na severu Moravy. Hasiči vyhlásili třetí stupeň poplachu

Moravskoslezští hasiči zasahují u požáru skladovací haly ve Frenštátu pod Radhoštěm. Vyhlásit museli třetí stupeň požárního poplachu.

Čas načtení: 2024-03-11 08:57:00

Ve Frenštátě pod Radhoštěm hoří hala, podle radnice jde o myčku vratných obalů

Frenštát pod Radhoštěm (Novojičínsko) - Hasiči zasahují u požáru skladovací haly ve Frenštátě pod Radhoštěm na Novojičínsku. Požár se obešel bez zranění. Hasiči vyhlásili třetí stupeň požárního poplachu...

Čas načtení: 2024-03-11 10:04:20

Ve Frenštátě pod Radhoštěm hoří hala. Hasiči vyhlásili třestí stupeň poplachu

Ve Frenštátě pod Radhoštěm na Novojičínsku hoří hala myčky vratných obalů. Rozsáhlý požár se obešel bez zranění. Hasiči vyhlásili třetí stupeň požárního poplachu ze čtyř. Informovala o tom mluvčí moravskoslezských hasičů Kamila Langerová. Hustý kouř je vidět na kilometry daleko.

Čas načtení: 2024-03-11 09:28:00

Obří požár skladů ve Frenštátě: Plameny a dým jsou vidět na kilometry daleko

Hasiči zasahují u požáru skladovací haly ve Frenštátě pod Radhoštěm na Novojičínsku. Hasiči vyhlásili třetí stupeň poplachu. Mohutné plameny a kouř je vidět ze širokého okolí.

Čas načtení: 2024-03-11 09:51:00

VIDEO: Obří požár haly ve Frenaštátě. Hasiči doporučují lidem v okolí nevětrat

Jedenadvacet jednotek hasičů bojuje od pondělního rána s obřím požárem haly ve Frenštátě pod Radhoštěm. Hasiči zde vyhlásili třetí stupeň požárního poplachu. 

Čas načtení: 2024-03-11 09:51:00

Obří požár myčky ve Frenštátě: Plameny a dým jsou vidět na kilometry daleko

Hasiči zasahují u požáru myčky vratných obalů ve Frenštátě pod Radhoštěm na Novojičínsku. Hasiči vyhlásili třetí stupeň poplachu. Mohutné plameny a kouř jsou vidět ze širokého okolí.

Čas načtení: 2024-03-11 09:48:55

Ve Frenštátě hoří skladovací hala. Omezte větrání, vyzvala radnice

Hasiči od pondělního dopoledne zasahují u požáru skladovací haly ve Frenštátě pod Radhoštěm na Novojičínsku. Vyhlášen byl třetí stupeň požárního poplachu ze čtyř. Kouř z požáru je vidět na kilometry daleko.