Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-03-20 12:51:00

Soutěž Creative Business Cup ovládl startup Graphic Standard s aplikací pro marketéry využívající umělou inteligenci

Praha 20. března 2025 (PROTEXT) - Vítězem českého finále soutěže Creative Business Cup 2025, podporující kreativní startupy, se stal startup Graphic Standard s aplikací na tvorbu vizuálních výstupů pomocí umělé inteligence, za kterou stojí Ondřej Brom a Nicole Pánská. Slavnostní večer proběhl včera 19. března v královéhradecké Petrof Gallery. Vítěze soutěže, kterou pořádala už devátým rokem agentura CzechInvest, čeká světové finále v Kodani, které nově proběhne v září v rámci konference Bright 2025.„Kreativní průmysly přinášejí mnoho příležitostí v rámci modernizace české ekonomiky. Díky našemu bohatému kulturnímu dědictví a vynikajícím talentům máme silné postavení v oblastech, jako jsou design, architektura, herní průmysl nebo virtuální realita. Tyto oblasti podporujeme v rámci našeho projektu Technologická inkubace - Creative Hub. Díky tomu jsme mohli také nalézt nejkreativnější startup Česka, který nás bude reprezentovat na mezinárodní scéně,” uvedl Jan Michal, generální ředitel agentury CzechInvest.Během finálového večera se prezentovala desítka finalistů nejen před odbornou porotou složenou ze zástupce agentury CzechInvest a spoluorganizátorů akce, ale i před diváky, kterých dorazilo do královéhradecké Petrof Gallery téměř sto padesát. Akce se zúčastnil také hejtman kraje Petr Koleta nebo Pavel Vrbický, náměstek primátorky Hradce Králové. Večerem hudebně doprovázela Ella Říhová s hudebním nástrojem od MyCello, výherce národního kola CBC 2022, který tiskne violoncella na 3D tiskárně, a klavírista Petrof Gallery Lukáš Hroník.„Kreativní startupy jsou motorem inovací a musím ocenit nejen kreativitu, ale také píli, kterou tvůrci svým projektům dali, aby z dobrého nápadu vybudovali usilovnou prací funkční produkt. Desítka finalistů potvrdila, že české nápady mají světový potenciál a pevně věřím v jejich úspěch na domácí půdě i zahraničních trzích. Jsem hrdý na to, že se letošní finále mohlo odehrát v našem kraji v Hradci Králové, tedy v regionu s bohatou kreativní tradicí, již se snažíme mnoha způsoby podporovat,” uvedl hejtman královéhradeckého kraje Petr Koleta. Královéhradecký kraj i město Hradec Králové zároveň udělilo akci záštitu.Vítězný startup Graphic Standard porotu oslovil zejména díky celkové prezentaci a škálovatelnosti produktu. Na vítěze čekaly nejen hodnotné ceny, ale i prestižní ocenění a účast ve zmíněném světovém finále v Kodani. „Rádi bychom poděkovali CzechInvestu za tuto příležitost. Pro nás to přišlo ve správný moment a je to pro nás velký impuls na naší globální cestě. Každá pochvala nás motivuje a dodává nám sílu jít dál,“ říká Ondřej Brom z Graphic Standard.Porota ocenila druhým místem startup Webout You zaměřující se na videa na míru díky personalizovanému obsahu a interaktivním prvkům a na třetím místě se umístil startup Veska games, který tvoří mobilní hru Manabies spojující učení a zábavu v rychlých arénových soubojích. Cenu Miláčka publika si odnesl startup Walk on Water s hasící dekou Foga. Večerní slavnostní finále bylo také vyvrcholením druhého ročníku Dne kreativních průmyslů, jehož součástí bylo také Design fórum s podtitulem Design budoucnosti, pořádané pod hlavičkou Centra investic, rozvoje a inovací. Cílem akce, které se zúčastnilo více než sto zájemců, bylo nabídnout inspiraci i prostor pro dialog v progresivních oblastech, jako je ekodesign a využití odpadních materiálů, využití cirkulárních principů nebo zapojení technologických inovací, a současně také pomoci firmám i jednotlivcům adaptovat se na trhy budoucnosti.Creative Business Cup má za cíl podporovat kreativní startupy z celého světa, propojovat je navzájem a pomoci jim při hledání investora i dobývání zahraničních trhů. Organizátorem českého národního kola soutěže je Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Ta hledá kreativní a inovativní startupy napříč Českem a prostřednictvím soutěže Creative Business Cup pomáhá ověřit jejich globální potenciál.Spoluorganizátorem letošního ročníku byl Královéhradecký kraj. Mezi hlavními partnery byli: Centrum investic, rozvoje a inovací, Město Hradec Králové, Komerční banka, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM Hradec Králové, Petrof Gallery a Animato. Mezi další partnery a podporovatele akce patřili: Srch, Zbořil & partneři, advokátní kancelář, Startup kitchen, Kreativní Praha, Elton hodinářská, MyCello, Střední uměleckoprůmyslová škola hudebních nástrojů a nábytku, Hradec Králové a MAVERICKS advokáti s.r.o. Zdroj: CzechInvest 

Čas načtení: 2025-01-31 10:50:00

Univerzita Hradec Králové vychovává novou generaci IT bezpečnostních specialistů, zkušenosti jim předávají i experti z T-Mobilu

Praha 31. ledna 2025 (PROTEXT) - Studenti Univerzity Hradec Králové za sebou mají první semestr programu Informační a síťová bezpečnost. Samotný program vznikl ve spolupráci s NÚKIB a reaguje na rostoucí potřebu vyššího počtu odborníků na kybernetickou bezpečnost. Na přípravě témat i samotné výuce se podílí mezi jinými také bezpečnostní experti z T-Mobilu a navázaná spolupráce bude pokračovat i v dalším semestru. Absolventi mají být schopni řešit praktické problémy informační bezpečnosti nejen po technologické stránce, ale i po stránce organizační, procesní a etické. I díky zapojení operátora do výuky tak budou studenti lépe připraveni na nástrahy běžné praxe, což výrazně zvýší jejich možnosti profesního uplatnění.S rostoucí digitalizací roste i význam kybernetické bezpečnosti – podle dat Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) jen v roce 2023 vzrost počet kybernetických incidentů v českých firmách o 80 % a Policie České republiky registrovala ve stejném období přes 19 000 trestných činů v oblasti kyberkriminality – i v loňském roce počet incidentů rostl. Fakulta informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové (FIM UHK) proto ve spolupráci s NÚKIB již loni na podzim otevřela studijní program Informační a síťová bezpečnost, aby saturovala potřebu pracovního trhu po specialistech na kyberbezpečnost. Program klade důraz na praktickou využitelnost, a proto je vyučován v úzké spolupráci s odborníky působícími na trhu informační bezpečnosti – například ze společnosti T-Mobile."Chceme, aby naši absolventi – budoucí bezpečnostní analytici, manažeři nebo třeba architekti kybernetické bezpečnosti, byli připraveni řešit praktické problémy týkající se návrhu, správy a komplexního zabezpečení počítačových sítí a počítačových systémů včetně využití technik řízení bezpečnosti informací a informačního práva týkající se skutečné praxe," říká doc. Mgr. Josef Horálek, Ph.D., odborný garant studijního programu Informační a síťová bezpečnost z FIM UHK. "Při výuce spolupracujeme s experty na bezpečnostní problematiku z T-Mobilu, kteří do výuky přinášejí praktické zkušenosti a poskytují tím studentům velmi cenný pohled doplňující běžnou akademickou agendu."FIM UHK v programu v současnosti vyučuje 51 studentů. S rostoucí poptávkou po bezpečnostních odbornících je zřejmé, že zájem poroste. To ukázala i návštěvnost a skladba posluchačů přednášek v prvním semestru, kdy byly některé přednášky otevřené i studentům ostatních oborů."Bezpečnostních specialistů je velký nedostatek, je potřeba maximálně podpořit každého, kdo se chce oboru bezpečnosti věnovat. Tyto specialisty si firmy často rozeberou už v průběhu jejich studia.Oblast kybernetické bezpečnosti je specifická tím, že jde o multidisciplinární obor. Kombinuje jak znalosti IT technologií a chápaní business procesů, tak i další netechnické oblasti jako řízení rizik, legislativu a další. Bezpečnostní specialista musí být schopen při řešení konkrétních situaci aplikovat znalosti ze všech těchto oblastí, což na něj klade relativně vysoké nároky," vysvětluje Karel Medek, Tribe Technical Lead Protect CZ ze společnosti T-Mobile.Podle Medka díky EU směrnici NIS2 a přijetí nového zákona o kybernetické bezpečnosti vznikne na českém pracovním trhu instantní poptávka po zhruba 5000 bezpečnostních specialistech. Zákon obsahuje jasné požadavky na výkon bezpečnostních rolí a bude se týkat nejen 6-15 tisíc českých firem, ale v určité míře i jejich subdodavatelů. Poptávka po bezpečnostních specialistech v celé EU jde již nyní do stovek tisíc.Vzdělávací instituce by na toto měly reagovat, ale zároveň je i profesní povinností a vlastním zájmem bezpečnostních expertů studenty v tomto maximálně podporovat. Dnešní technické vzdělávací instituce nabízí mnoho oborů a předmětů zaměřujících se na tvrdé dovednosti."Bezpečnostní obory jsou z principu nevděčné – pochopitelně je málokdo nadšený, že jej upozorníte na nalezenou zranitelnost a následně ho přinutíte ji opravit. A to celé za situace, kdy dotyčný kvůli úzkému technickému zaměření nalezenou zranitelnost nemusí vnímat jako problém. To celé historicky vedlo k obecnému vnímání bezpečnostního experta jako někoho, kdo většinou všechno zdržuje, prodražuje a neustále upozorňuje na potenciální rizika. Naneštěstí jsme v posledních letech byli svědky ekonomických následků bezpečnostních incidentů a díky tomu se tento pohled začíná celkově měnit. Prezentované hrozby začínají být vnímány jako reálný problém ohrožující firmu a nikoli jen jako bezpečnostní paranoia. To pak umožňuje se snáze dohodnout se všemi zainteresovanými stranami a prosadit bezpečnostně akceptovatelný kompromis," říká Karel Medek.Noví bezpečnostní specialisté tak přicházejí ze školy s jasně nastavenými hodnotami, výbornými technickými znalostmi a porozuměním oboru.  ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2019-12-23 09:00:12

2020 – Kam se řítíme?

Hlavně ať není válka! Slýchám, čtu... a trochu se také bojím. Ale jaká válka vlastně? Vždyť se válčí zcela nepřetržitě, kam se jenom podíváme. Není válka, co se děje v Jemenu? Umírají tam tisíce lidí a běžný pozorovatel asi vůbec nechápe, o co tam jde. A co taková Libye? Jako Evropská unie tam podporujeme jakousi oficiální vládu, ale nejméně stejnou váhu – vojenskou, ekonomickou a politickou má ještě jedna vláda. Tu zase podporuje Rusko. A bojují mezi sebou. A lidé umírají. Klid není stále ještě v Sýrii a Iráku. Víme vůbec přesně, co se děje v některých částech Afriky? Jasné je jenom, že se tam válčí. Donbas vůbec není daleko. Na takové války jsme si tak nějak zvykli a obavu máme jenom z velkého konfliktu velmocí mezi sebou. Ne, že by nehrozil. Koneckonců těm zlým Rusům by už konečně měl někdo ukázat, kde je jejich místo. A tak se pro jistotu posuneme s našimi základnami až těsně k jejich dvorku. Ale jistota několikanásobného zničení navzájem – zdá se – pořád ještě funguje.  Velká válka Jsou i jiné války, méně nápadné, sofistikovanější. Tu se rozpadne počítačový systém řízení energetiky ve Venezuele. Jindy zase zavedeme sankce. A poměrně dost se bojuje v informačním a mediálním prostoru. Dobře mířený pohlavek „nepřátelskému“ novináři je spíše úsměvnou epizodou. Mnohem vážnější jsou cíleně deformované zprávy, anebo dokonce zprávy o událostech, které raději nezveřejníme, protože tak nějak nezapadají do našeho obrazu světa. Je celkem pochopitelné, že nevíme, o čem si nedávno povídali prezident Trump s ruským ministrem zahraničí Lavrovem. Ale možná bychom si alespoň o tom mohli přečíst krátkou zprávu. Protože fakt, že se setkali, také o něčem vypovídá. Velká válka ale není úplně vyloučená i z dalších důvodů. Pomiňme teď skutečnost, že o zahájení války možná už v tomto okamžiku rozhodují automatické systémy, které vyhodnocují nebezpečí útoku. Asi tam někde na konci u červeného tlačítka zatím sedí člověk. Ale co když ho bájná umělá inteligence nakonec nepustí ke slovu, protože jí bude asi celkem jedno, jestli přežije. Nezapomínal bych také na historicky ověřenou praxi, že války – spolu s neřízenou inflací – jsou docela účinný prostředek ke smazání dluhů. A těch se nakupilo zejména na západní polokouli tohoto světa docela dost.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Velké válce může zabránit, ale současně ji možná spoluiniciovat, i něco jiného. Svět už několik let prochází tím, co bych nazval novým nastavováním mocenské matrice. Po skončení studené války (jsou autoři, kteří ji nazývají první, protože teď už prý probíhá druhá), se zdál být svět jednodušší. Sovětský svaz a celý jeho blok se zhroutil do sebe a světu dominoval Západ. Čínu tehdy vlastně nikdo nebral v potaz. Ale noví i staronoví hráči se po třiceti letech najednou objevují na světové šachovnici a hýbají svými figurkami podle vlastního uvážení. Tendence je, podle mého názoru, zřetelná. Dříve nebo později bude muset dojít k nějakému novému Teheránu, nové Jaltě, nové Postupimi. Rusko, které si již rozdělovali na menší knížectví a tiskli pro ně dokonce v předstihu peníze, je najednou zpět na světové scéně. Odmítlo být poraženým. Nemá sice sílu na ekonomické vůdcovství, ale ubránit se zřejmě dokáže. Proto je cílem opravdu brutálních politických a ekonomických útoků. Najednou se učíme brát vážně Čínu, která je příliš velká a příliš neprůhledná pro obvyklé nástroje západních politických analýz. Víme, co se děje uvnitř Ruska? Co se skrývá za širokými Putinovými zády? Už jsme odhalili, jak funguje v Číně struktura výkonu moci? Vlastně ani pořádně nevíme, zaslepeni neustálými zprávami o odvolávání Trumpa, jak se skutečně žije v Americe. A co ostatní? Trojice USA, Čína a Rusko ale na světě není úplně samotinká, aby se její prezidenti mohli sejít někde na břehu Ženevského jezera a domluvit se, jak to tedy bude dál. Co Indie, co Brazílie, co Jižní Afrika? Mám pokračovat? Svět se prostě nezastavitelně a razantně mění. A co Evropská unie? I po blížícím se odchodu Velké Británie je to pořád ještě velký trh a průmyslový lídr. Nechci teď diskutovat o klimatické změně, ale Evropa vypouští do ovzduší zhruba jen malou část celosvětového množství toho údajně nepřátelského plynu. Aby toto množství dále snížila, zničí si pro jistotu energetickou a průmyslovou infrastrukturu, rozbourá dosavadní výrobní a spotřební model a ještě to namixuje neředěnou imigrací opravdu usilovně pracujících nových spoluobčanů. Prezidenti Trump a Si se v klidu svých pracoven musejí popadat smíchy za břicho. A Putin? Ten se jen decentně ušklebuje. Noví páni nad osudy lidí v Evropě (jsou všichni tak trochu do zelena, ale nějak mi tím prosvítá rudá záře nad Kladnem) se pak dají do toho určovat, co je správné a co už nikoliv.  Jeden můj přítel, který má takové zvláštní povolání – píše knihy o politice – mi jednou řekl, že největší nebezpečí války je, když odchází dosavadní světový hegemon ze scény. Nepřeji si, aby Spojené státy odešly ze scény, ale na druhé straně je zřejmé, že množství domácích úkolů, které mají před sebou, není malé. Doufejme, že prezident Trump získá i druhý mandát, protože je to politik, který si velikost tohoto úkolu zřejmě uvědomuje. A zdá se z některých náznaků, že by zvládl obojí: řešit domácí problémy a nestáhnout se do izolace. A co náš milý Andrej? A naše kotlina? Asi s ním budeme muset vydržet přinejmenším ještě jedno volební období. Jsou pro to tři důvody. Zaprvé se zatím nenašel důstojný politický soupeř. Spokojeně se usmívající profesor Fiala na fotografii s řeporyjským „čestným“ vlasovcem Novotným těžko zaujme. Sociální demokracie? Byl jsem nedávno na setkání k třicátému výročí obnovení činnosti socdem, které zorganizoval Goethe-Institut, a kromě zhruba padesátky účastníků tam přijeli i politici z Německa. Po projevech měla nastat diskuze. Netrvalo to dlouho a kompletní špička sociální demokracie vedená předsedou Hamáčkem najednou vstala a beze slov odešla. Nějak jsem tomu nerozuměl, ale pak mi to došlo: asi trénují na spořádaný odchod z politické scény. I bez nich ale ANO ochotného koaličního partnera určitě sežene. Možná už to bude Trikolóra, určitě komunisté, když projdou do sněmovny. Ten druhý důvod je neexistence politického programu současné opozice. Andrej Babiš nic nepředstírá. Je to manažer moci, který říká: „Chci, aby se vám dařilo líp.“ A leccos už pro to dělá. Opoziční politici se nechávají fotografovat na demonstracích „chvilkařů“ s trochu přitroublým úsměvem na rtech. Myslím si, že politici v parlamentní demokracii mají o moc bojovat ve volbách a následně v parlamentu. A hlavně atraktivní politickou nabídkou občanům. Babiš umí prodávat koblihy a zdá se, že nejen je. A ten třetí důvod? Když jsem na jedné demonstraci na Letné uviděl transparent „Znárodnit Agrofert“, říkal jsem si, kde jsou, proboha, všichni ti zastánci nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, kteří bránili kousek pole u Hradce Králové, až se tam pokračování dálnice stavělo deset nebo kolik let? Babiš teď sedí na tygru, a ten s ním uhání do budoucnosti. Musí se ho držet a zkoušet směr kvapné jízdy alespoň trochu ukočírovat. A hlavně nesmí spadnout. Možná by přežil, ale o všechno by přišel. Takže bude bojovat. Jeho protivníci to už – zdá se – zapomněli. To je jeho nesporná výhoda. Naše krásná, leč poněkud menší česká kotlina, má na světové ekonomické produkci, jak jsem někde četl, podíl asi 0,3 procenta. To není mnoho, aby nás to všechny uživilo. Především bychom si měli uvědomit, co to je český národní zájem. Nemusíme pro příklad chodit daleko. Jistě, Německo je trochu jiná váhová kategorie, ale jestli tam něco dlouhá léta uměli, tak definovat německý národní zájem. Bylo to především překonání důsledků druhé světové války a rozdělení na dva německé státy. Do značné míry se jim to podařilo. Druhá věc je, co se v Německu děje teď, ale to už je jiný příběh. Trochu smutný. Nechme Německo Německem. Nemohli bychom se poučit u Rakouska? Jsme si přitom tak podobní! Prý dokonce dokázali přesvědčit svět, že Hitler byl Němec a Mozart Rakušan… Určitě ovšem není řešením být korouhvičkou ve větru dílčích zájmů různých spojenců, jak to dnes vidíme v přímém přenosu z české politické scény. Něco na závěr? Nebude to zrovna pozitivní, ale chceme opravdu zrušit maturitu z matematiky? Tak dobře, pro služebné profese ji opravdu nepotřebujeme. Neměli bychom ale přece jen chtít víc? {/mprestriction} 

Čas načtení: 2019-10-20 21:14:22

Státní cenu za literaturu dostal Karol Sidon, cenu za překladatelské dílo Anna Kareninová

Na Nové scéně Národního divadla byli 20. října vyhlášeni laureáti státní ceny za literaturu a za překladatelské dílo a ceny ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby, výtvarného umění a architektury a za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. Státní cena za literaturu: Karol Sidon Tento Dramatik, prozaik, scenárista, esejista, překladatel, vrchní zemský rabín a bývalý chartista a disident Karol Sidon dostal tuto cenu za celoživotní přínos české literatuře. Narodil se v roce 1942 v Praze. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Pracoval v Československém rozhlase, v Krátkém filmu, v redakci Literárních listů a Listů. Za normalizace v manuálních profesích; publikace v exilu a samizdatu (prózy Boží osten, Brány mrazu, Evangelium podle Josefa Flavia). Od roku 1983 žil v Německu, později v Izraeli, po roce 1989 znovu v Čechách. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zazářil jednak knihami Sen o mém otci a Sen o mně, jednak scenáristickou spoluprací s režisérem Jurajem Jakubiskem. Je autorem řady divadelních her (souborně Dramata, 2012). Po roce 2000 se realizoval znovu jako spisovatel (monumentální tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc: Altschulova metoda, 2014; Piano live, 2015; Puzzle, 2016; Outsider, 2017) a rovněž jako překladatel (v roce 2012 vyšel jeho překlad Tóry pod názvem Pět knih Mojžíšových). Státní cena za překladatelské dílo: Anna Kareninová Překladatelka, esejistka, publicistka, autorka rozhlasových pořadů Anna Kareninová obdržela tuto cenu za dosavadní překladatelské dílo v oblastech krásné literatury a filmu. Narodila v roce se v roce 1954 v Praze a vystudovala francouzštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracovala v redakci nakladatelství Odeon, jako šéfredaktorka revue Světová literatura a šéfredaktorka nakladatelství Český spisovatel. Do češtiny převedla tituly Guillauma Apollinaira, Marguerite Durasové, Reného Chara, Michela de Ghelderode, Tommasa Landolfiho nebo Nathalie Sarrautové. Poslední dekády se soustředí na překlady kompletního díla romanopisce Louise-Ferdinanda Célina a básníka Ezry Pounda (obojí pod hlavičkou brněnského nakladatelství Atlantis). Je autorkou monografie Céline v Čechách (2010). Zabývá se dlouhodobě i překlady filmovými (Antonioni, Fellini, Greenaway, Godard, Truffaut, Visconti ad.). Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla: Jan Nebeský Jan Nebeský dostal tuto cenu za invenční a inspirativní pojetí současné divadelní režie. Narodil se v roce 1953 v Roudnici nad Labem a vystudoval režii na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU). Jeho první angažmá bylo v Divadle Vítězného února Hradec Králové (dnes Klicperovo divadlo), poté v Praze režíroval v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), v Divadle E. F. Buriana (dnes Divadlo Archa), v Činoherním klubu. Stěžejní bylo jeho tvůrčí období v Divadle Komedie. V posledních letech spolupracuje s Divadlem Na zábradlí, s Národním divadlem, Divadlem v Dlouhé, Divadlem NoD, se Studiem Hrdinů, Divadlem pod Palmovkou či Spolkem JEDL. Dosud režíroval na sto dvacet inscenací. V programu k inscenaci Nory Henrika Ibsena v Divadle pod Palmovkou Jan Nebeský uvedl: „Při inscenování je pro mne důležitý obraz. Obraz jako princip. Obraz dokáže nést metaforu k dalším vrstvám a proniká rychleji k divákovi. Jeho [Ibsenovy] hry jsou stále aktuální, vypovídají i o nás a našich problémech; ale nejsem mravokárcem. Nerad vysvětluji. Nerad poučuji. Rád se bavím a hledám společně s herci v materii textu i za ní.“ Jan Nebeský působil jako pedagog na Vyšší odborné škole herecké, přednáší na Katedře činoherního divadla DAMU. Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby: Jiřím Chvála Jiří Chvála dostal tuto cenu za celoživotní sbormistrovskou činnost a dlouholetou úspěšnou práci s hudebním dorostem. Narodil se v roce 1933 v Praze a po absolvování oboru dirigování na Hudební fakultě AMU působil jako sbormistr Českého pěveckého (dnes Pražského filharmonického) sboru. Systematicky s ním studoval světový repertoár sborových, oratorních i kantátových děl a spolupracoval při jejich realizaci s předními dirigentskými osobnostmi. Od roku 1967 stojí v čele Kühnova dětského sboru, s nímž pravidelně vystupuje na hudebních festivalech doma i v zahraničí a přivedl jej k vítězství v řadě světových soutěžních klání (Neerpelt, Princeton, Tolosa, Wuppertal). Spolupracuje s českými i zahraničními operními scénami, diriguje řadu dalších domácích a zahraničních sborových i orchestrálních těles a zasedá v porotách četných mezinárodních sborových soutěží. Významné je také jeho působení na katedře dirigování na pražské AMU (od roku 1958). Má na svém kontě imponující počet rozhlasových snímků a přes 30 nahrávek. Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění: Václav Cigler Václav Cigler získal tuto cenu za celoživotní výtvarné dílo, pedagogickou činnost a nezpochybnitelný přínos pro oblast výtvarného umění. Narodil se v roce 1929 ve Vsetíně a v letech 1951–1957 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Josefa Kaplického. V roce 1965 založil a do roku 1979 vedl ateliér Sklo v architektuře na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Václav Cigler patří k nejvýznamnějším autorům umělecké generace nastupující na počátku šedesátých let 20. století. Ve své tvorbě předjímal rodící se koncepty soudobého výtvarného vyjadřování (konstruktivní tendence, minimalismus, land-art, světelnou a kinetickou plastiku). Doménou jeho tvorby je práce s prostorem, se sklem, světlem a s vodou. Tvorba Václava Ciglera je zaměřena na plastické objekty z broušeného optického skla, návrhy a realizace osvětlovadel a šperků, kresby, projekty a kompozice pro architekturu. Své práce představil na mnoha samostatných a kolektivních výstavách v České republice a v zahraničí. Jeho díla jsou zastoupena v řadě významných soukromých i veřejných sbírek. Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury: Ivan Kroupa Ivan Kroupa tuto cenu obdržel za mimořádný autorský přístup v evropském kontextu a za přispění k rozvoji současné architektury prostřednictvím pedagogické činnosti. Narodil se 1960 v Kolíně a vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Od roku 2008 je vedoucím ateliéru architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jako výrazná osobnost české architektury se profiluje již od 90. let. K nejvýznamnějším realizacím patří DOX – Centrum současného umění v Praze, Hemodialyzační centrum Bulovka B. Braun, objekty tiskárny Karmášek v Českých Budějovicích, rodinné domy v Roudnici nad Labem atd. Z urbanistických projektů je to například Bažantnice Pražského hradu. „Jednotlivé projekty jsou dost rozdílné, nikdy se neopakují. Jsou stavěné z klienta a z místa. Do žádné škatulky se to podle mne strčit nedá. Každý klient a místo jsou jiní, proto je někdy architektura klidná, až jako by nebyla, jindy výrazná, až divoká. Společná linka, souvislost všech projektů je daná způsobem myšlení a práce,“ charakterizoval vlastní tvorbu v rozhovoru pro Českou televizi. Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize: Jiří Menzel a Jaroslav Kučera Jiří Menzel cenu dostal za „filmy, kterými se nesmazatelně zapsal do dějin české a světové kinematografie“ a Jaroslav Kučera in memoriam „za celoživotní ochotu experimentovat a osobitý kameramanský rukopis, kterým umocňoval vyznění kinematografických děl“. Režisér, herec a spisovatel Jiří Menzel se narodil v roce 1938 v Praze. Studoval režii na FAMU, kde v roce 1962 absolvoval u Otakara Vávry. V šedesátých letech 20. století patřil k tvůrcům filmové československé nové vlny. Jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) podle literární předlohy Bohumila Hrabala získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Následoval trezorový film Skřivánci na niti (1969), natočený opět podle Bohumila Hrabala, který v roce 1990 získal cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl v roce 1985 nominován na Oscara. Vedle rozsáhlé filmové tvorby se také věnoval divadelní režii (Činoherní klub, Divadlo na Vinohradech) a vyučoval na FAMU. Je zahraničním členem Americké filmové akademie, nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury a držitelem Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Jaroslav Kučera se narodil v roce 1929 v Praze. Patřil k nejvýznamnějším českým kameramanům. Od počátku své tvůrčí dráhy se prosadil invenčním autorským vyjadřováním a originálním vizuálním stylem. Tvořil s Vojtěchem Jasným (Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci), Janem Němcem (Démanty noci), Jurajem Herzem (Morgiana), Zdeňkem Podskalským (Noc na Karlštejně), Oldřichem Lipským (Adéla ještě nevečeřela) a s dalšími významnými režiséry. Jako kameraman pracoval i pro televizi, vytvářel filmové dotáčky pro divadla, například pro Laternu magiku, vyučoval na FAMU. Jeho ženou a spolupracovnicí byla režisérka Věra Chytilová. Z jejich spolupráce vznikl snímek Automat svět z povídkového filmu Perličky na dně, filmy Sedmikrásky a Ovoce stromů rajských jíme. Za své dílo byl mnohokrát oceněn doma i v zahraničí. Zemřel v roce 1991 v Praze. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2019-08-02 08:26:22

Oliver Sacks: Vše je na svém místě. První lásky a poslední příběhy (ukázka z knihy)

Sbírka různorodých esejů, která je oslavou lidské zvědavosti. Přední světový neurolog Oliver Sacks v ní nahlíží z různých úhlů na svůj život a vzpomíná zejména na to, co jej nejvíc ovlivnilo. Přibližuje své dětství, kdy se poprvé zamiloval do sodíku, draslíku a chlóru a začal provádět první pokusy (někdy ne zcela povedené, jak dokazovala exploze sklenic se špatně zakonzervovanými kvasícími sépiemi), získává první zkušenosti se čtením a knihovnami (knihovna v rodném domě byla jeho nejoblíbenější místností, soupeřila pouze s chemickou laboratoří) a muzei (jednou strávil celou noc v síni fosilních bezobratlých), z nichž se stala celoživotní láska. Autor připomíná některé zajímavé klinické případy ze své praxe, jako byla návštěva odlehlé osady mennonitů, kde se vyskytuje neobvyklý počet tourettiků s různými tiky, nebo epidemii spavého onemocnění se „zastavenými“ pacienty. Popisuje, jak tyto poruchy povětšinou odrážejí pomalu nastávající změny v mozku, kdy dochází k rozrušení samotných základů vědomí a jáství a ke krátkodobému či trvalému pocítění nicoty. Zmiňuje stigma a nepochopení, které takovéto a podobné choroby stále obklopuje, a dotýká se samotného pojetí medicíny, kdy se lékařské techniky a postupy sice změnily, lidský prožitek však nikoli.   Ukázka z knihy: CHLAD V roce 1957 jsem se coby medik setkal během praxe u Richarda Ashera s jeho pacientem „strýčkem Tobym“. Byl jsem tou prazvláštní směsicí faktů a smyšlenek fascinován. Doktor Asher občas říkal, že je to hotový Rip van Winkle. Často se mi tento případ v živých barvách vybavoval, když jsme v roce 1969 „probudili“ naše postencefalitické pacienty, a podvědomě mě pronásledoval celé roky.       Doktora Ashera tenkrát v rámci lékařské služby do domu přivolali k nemocnému děvčátku. Když s rodiči probíral léčbu, všiml si v koutu tiché, nehybné postavy.       „Kdo je to?“ zeptal se.      „Strýček Toby. Už sedm let se téměř nehýbe.“      Stal se nenáročným „příslušenstvím“ domu. Zprvu se jeho pohyby zpomalovaly jen velmi pozvolna a rodina si toho ani nevšimla. Ovšem když se posléze strýčkova kondice začala zhoršovat výrazněji, všichni to jednoduše akceptovali, což je dosti s podivem. Denně jej krmili a dávali mu napít, otáčeli jej a čas od času umyli a upravili. Opravdu s ním nebyly žádné potíže, byl zkrátka součástí inventáře. Většina návštěv si ho nikdy ani nevšimla. Jen tiše a klidně seděl v rohu. Rodina jej neměla za nemocného, prostě se „zastavil“.       Doktor Asher na tu bledou postavu promluvil. Neodpověděla ani jinak nezareagovala. Vzal strýčka Tobyho za ruku, aby mu změřil pulz. Byla studená skoro jako ruka nebožtíka. Pulz však nahmatal – slabý a pomalý. Žil, jen zjevně jaksi podivně ustrnul, jako by zmrzl.       Hovor se členy rodiny byl zvláštní a znepokojivý. O strýčka Tobyho neměli kupodivu výraznější obavy, a přesto o něj láskyplně a se vší důstojností pečovali. Zjevně se jeho stavu postupně přizpůsobovali, jak tomu ostatně u zákeřných a neznatelných změn bývá. Když s nimi však doktor Asher promluvil a navrhl, že strýčka vezme do nemocnice, souhlasili.       A tak se strýček Toby dostal do nemocnice na speciálně vybavenou jednotku metabolické péče, kde jsem se s ním setkal. Teplotu mu nebylo možné změřit běžným klinickým teploměrem, ale musel se přinést speciální teploměr určený pro podchlazené jedince. Naměřil 20 °C, o šestnáct stupňů méně, než je spodní hranice průměrného rozmezí normální tělesné teploty. Okamžitě vzniklo podezření, které testy také potvrdily: strýčku Tobymu prakticky nefungovala štítná žláza a metabolismus klesl téměř na nulu. S takřka nefungující štítnou žlázou, bez metabolického stimulátoru nebo „ohně“, upadl do hlubokého hypotyreózního (či myxedémového) kómatu: žil a nežil, jako by jej jen uložili do chladírny.       Bylo jasné, co je třeba udělat, nešlo o žádný komplikovaný medicínský problém. Musíme mu pouze dodat hormon štítné žlázy tyroxin a pak přijde k sobě. Toto zahřívání, rozdmýchávání metabolického ohně, však bylo třeba provádět velmi opatrně a pozvolna. Jeho tělesné funkce a orgány se již totiž sníženému metabolismu přizpůsobily, a kdybychom jej stimulovali příliš rychle, mohly by nastat komplikace v podobě srdečních a jiných obtíží. Začali jsme mu tedy pomalu, velmi pomalu, dávat tyroxin a on se poznenáhlu rozehříval...       Uplynul týden. Nic nového jsme nepozorovali, ačkoli teplota mu vystoupala na 22,2 °C. Teprve třetí týden, při hodnotách notně přes 26,7 stupňů, se začal hýbat... a mluvit. Hlas měl velmi hluboký, chraplavý a hovořil nesmírně pomalu – znělo to jako gramofonová deska puštěná rychlostí jedné otáčky za minutu. (Ochraptění bylo zčásti vinou myxedému hlasivek.) Také končetiny měl v důsledku otoku ztuhlé, avšak díky fyzioterapii i tomu, že je více používal, byly stále ohebnější a pružnější. Po měsíci byl už strýček Toby docela „probuzený“, byť měl stále nízkou teplotu a pohyboval se a hovořil ještě pomalu. Byl čilý, vnímal a dělal si starosti.       „Co se to děje,“ ptal se. „Proč jsem v nemocnici? Jsem snad nemocný?“ My jsme zase chtěli vědět, jak se cítí. „Bylo mi tak nějak zima, byl jsem tak nějak ospalý, zpomalený, však to znáte.“       „Ale, pane Oakinsi,“ vyptávali jsme se dál – „strýček Toby“ jsme mu říkali jen mezi sebou –, „co se dělo mezi tím, kdy vám byla zima, cítil jste se zpomalený, a okamžikem, kdy jste zjistil, že jste tady?“       „Nic moc,“ odpověděl. „Nic, o čem bych věděl. Asi mi muselo být hodně špatně, musel jsem omdlít a rodina mě přivezla.“       „A jak dlouho jste byl v bezvědomí?“ ptali jsme se neutrálním tónem.       „Jak dlouho? Den, dva? Déle to být nemohlo. Moje rodina by mě určitě přivezla.“       Zvědavě a soustředěně si prohlížel naše tváře.      „To je všechno, nic víc k tomu nemáte, něco neobvyklého?“      „Ne, nic,“ ujistili jsme ho a spěšně odešli.   {loadmodule mod_tags_similar,Související} PAN OAKINS jak se zdá netušil, že už uběhl nějaký čas, rozhodně ne tak dlouhá doba, leda snad, že bychom ho nepochopili správně. Cítil se zvláštně. Teď mu bylo lépe – jednoduše nic víc. Mohl tomu skutečně věřit?       Ano, mohl, jak se nám potvrdilo později téhož dne. Vyhledala nás zástupkyně vrchní sestry. Byla poněkud znepokojená. „Je momentálně dost čilý,“ hlásila. „Chce si opravdu povídat – vypráví o svých kamarádech, práci. O Clementu Attleem, králově nemoci, ‚nové‘ státní zdravotní službě a tak dál. Zjevně si myslí, že je rok 1950.“       Strýček Toby jakožto osoba, vědomá bytost, se zpomaloval, až se zastavil, jako by pozvolna upadl do kómatu. Na nehorázně dlouho byl „pryč“, „nepřítomný“. Nespal, nebyl v transu, jen jaksi hluboko ponořený a teď, když se vynořil, na nic ze všech těch let si nevzpomínal. Nebyla to amnézie, ani „dezorientace“. Vyšší mozkové funkce, jeho mysl, byly sedm let „vypnuté“.       Jak bude reagovat, až se dozví, že ztratil sedm let života, a to, co ho bavilo, co pro něj bylo důležité a co mu bylo drahé, je nenávratně pryč, že již není současníkem, ale kusem minulosti, přežitkem, podivně zakonzervovanou fosilií?       Ať to bylo dobře nebo ne, rozhodli jsme se pro taktiku vytáček (a nejen vytáček, ale přímo balamucení). Plánovali jsme to samozřejmě pouze jako dočasné opatření, dokud nebude fyzicky a psychicky dostatečně silný, aby se se stavem věcí vyrovnal a přestál ten silný šok.       Ošetřující personál se tedy nijak nesnažil vyvést jej z přesvědčení, že se píše rok 1950. Bedlivě jsme se kontrolovali, abychom něco neprozradili. Zakázali jsme si veškeré nenucené rozhovory a strýčka Tobyho jsme zahrnovali tiskem z roku 1950. Dychtivě vše četl, ačkoli čas od času vyjádřil překvapení nad naší neinformovaností o „novinkách“ a také nad ostudným stavem novin – byly zažloutlé a rozpadaly se.       Teď – po šesti týdnech – měl tělesnou teplotu téměř v normě. Vypadal fit a zdravý a na svůj věk výrazně mladší.       A v tu chvíli přišla poslední ironie osudu. Začal kašlat, plival krev, měl masivní hemoptýzu. Rentgen ukázal na plicích útvar a bronchoskopie odhalila velmi zhoubný, rychle rostoucí malobuněčný karcinom. Podařilo se nám najít staré rentgenové snímky z rutinního vyšetření z roku 1950 a nádor jsme na nich objevili – byl malý a nikdo si jej tenkrát nevšiml. Takové vysoce zhoubné, agresivní nádory obvykle rychle rostou a doba dožití je v řádu měsíců – strýček Toby ho měl však už sedm let. Karcinom i celý organismus se patrně chladem zastavily. Jak se pacient prohříval, nádor se zuřivě rozběsnil a pan Oakins skonal o pár dnů později během záchvatu kašle.       Rodina jej nechala klesnout do chladu, což mu zachránilo život. My jsme jej rozehřáli a následkem toho zemřel.    Oliver Sacks (1933, Londýn – 2015, New York) byl britský neurolog. Pocházel z lékařské a vědecké rodiny, vystudoval medicínu na Oxfordu. Od roku 1965 žil v New Yorku, kde se věnoval soukromé klinické praxi zaměřené zejména na pacienty s neurologickými a psychiatrickými poruchami.Po mnohaletém působení na Al­bert Einstein College of Medicine a Kolumbijské univerzitě působil jako klinický profesor neurologie na Langone Medical Centre při Newyorské univerzitě. Za svou odbornou práci získal řadu významných světových ocenění a jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Často přispíval do časopisů The New Yorker a The New York Review of Books a mnoha dalších periodik. Byl členem Královské lékařské koleje, Americké akademie umění a literatury a Americké akademie umění a věd. Z četné literární činnosti Olivera Sackse lze uvést například tituly Migrai­ne, 1970 (Migréna, 2012); knihu o skupině pacientů, kteří přežili pandemii spavé nemoci, Awakenings, 1973 (Probouzení, 2010); autobiografické pojednání o nemoci z pohledu pacienta, A Leg to Stand On, 1984 (Na čem si stojím…, 1997); sbírky neurologických kazuistik, The Man Who Mistook His Wife for a Hat, 1985 (Muž, který si pletl manželku s kloboukem, 1993), a An Anthropologist on Mars, 1995 (Antropoložka na Marsu, 1997); studii o vlivu hudby Musicophilia, 2007 (česky se stejnojmenným názvem, 2009), autobiografii On the Move, 2015 (Na cestě, 2016) či posmrtně vydané soubory esejů Gratitude, 2015 (Vděčnost, 2016) a The River of Consciousness, 2017 (Řeka vědomí, 2018).   Dybbuk, 2019, z angličtiny přeložila Dana Balatková, vázaná, 224 stran.

Čas načtení: 2024-04-20 12:15:38

Hradec Králové přivádí ze Slovenska i obránce Mudráka

Hradec Králové po týdnu získal dalšího hokejistu ze slovenské extraligy. Prvním byl americký útočník Ryan Dmowski z Popradu, dnes Mountfield oznámil příchod obránce Dávida Mudráka ze Zvolena. Třiadvacetiletý reprezentant prožil bodově nejlepší sezonu s třemi góly a 15 asistencemi, kvůli zranění ruky však vypadl z boje o nominaci na světový šampionát v Česku.

Čas načtení: 2025-03-13 07:02:06

OBRAZEM: Nejkrásnější stavby Josefa Gočára. Architekt se narodil před 145 lety

Staroměstskou radnici chtěl změnit v kubistický mrakodrap a z Hradce Králové udělal „salon republiky“. Před 145 lety, přesně 13.března 1880, se narodil architekt Josef Gočár. Bývá označován za největšího českého architekta 20. století. Jeho stavby si pohrávaly s lomenými a obloukovými tvary a jejich kuriózní křivky poutaly i pohoršovaly. Světový unikát představuje mimojiné Gočárova slavná kubistická kavárna Orient, kterou se podařilo rekonstruovat a v roce 2005 znovu otevřít v domě U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici. K nepoznání Gočár proměnil i Lázně Bohdaneč. Podívejte se na jeho nejznámější stavby.

Čas načtení: 2025-03-22 20:15:00

20:15 Kvalifikace na MS ve fotbalu 2026

Přímý přenos kvalifikačního utkání z Hradce Králové o postup na světový šampionát mužů[online]

Čas načtení: 2025-03-24 20:35:00

20:35 Kvalifikace na MS ve fotbalu 2026

Záznam kvalifikačního utkání z Hradce Králové o postup na světový šampionát mužů (jen hra)[online]

Čas načtení: 2025-04-07 11:30:00

Zimák ŽIVĚ: Vzdor Komety, Řepík táhne Spartu. Dorazí Pastrňák přeci jen na MS?

Semifinále extraligy pokračuje. Série mezi Spartou a Kometou je vyrovnaná 2:2 a už dnes večer se vedení 2:1 na zápasy ujme jeden z dvojice týmů Pardubice-Hradec Králové. V NHL se daří Davidu Pastrňákovi, který v posledním utkání v Buffalu zaznamenal tři asistence a míří za další stobodovou sezonou. Otázkou zůstává, zda dorazí na květnový světový šampionát. Nejen těmto událostem se budou věnovat hokejoví experti v tradičním Zimáku živě od 11:30, ale i vy budete mít prostor zeptat se na další aktuální témata.

Čas načtení: 2024-07-03 11:30:00

DESÚ zahájil stavební řízení na D11 Jaroměř-Trutnov. Tendr ŘSD chystá na konci roku

Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ) zahájil koncem června stavební řízení pro vydání stavebního povolení na stavbu úseku dálnice D11 z Jaroměře do Trutnova. Zažádalo o ně Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD).

Čas načtení: 2024-09-24 00:01:34

Hradec Králové památky a zajímavosti, co vidět

Hradec Králové, metropole Královehradeckého kraje, stejně jako jiná města stojí za návštěvu. Má krásné památky a nádherné historické náměstí, kterému vévodí Bílá věž a s ní sousedící Katedrála svatého ducha. V okolí jsou mnohé další zajímavosti, které jsme navštívili a v článku je všechny popíšu. Parkování v Hradci Králové Zaparkovat je možné přímo na Velkém ... Celý článek > Příspěvek Hradec Králové památky a zajímavosti, co vidět pochází z Autovýlet.cz

Čas načtení: 2025-03-20 12:51:00

Soutěž Creative Business Cup ovládl startup Graphic Standard s aplikací pro marketéry využívající umělou inteligenci

Praha 20. března 2025 (PROTEXT) - Vítězem českého finále soutěže Creative Business Cup 2025, podporující kreativní startupy, se stal startup Graphic Standard s aplikací na tvorbu vizuálních výstupů pomocí umělé inteligence, za kterou stojí Ondřej Brom a Nicole Pánská. Slavnostní večer proběhl včera 19. března v královéhradecké Petrof Gallery. Vítěze soutěže, kterou pořádala už devátým rokem agentura CzechInvest, čeká světové finále v Kodani, které nově proběhne v září v rámci konference Bright 2025.„Kreativní průmysly přinášejí mnoho příležitostí v rámci modernizace české ekonomiky. Díky našemu bohatému kulturnímu dědictví a vynikajícím talentům máme silné postavení v oblastech, jako jsou design, architektura, herní průmysl nebo virtuální realita. Tyto oblasti podporujeme v rámci našeho projektu Technologická inkubace - Creative Hub. Díky tomu jsme mohli také nalézt nejkreativnější startup Česka, který nás bude reprezentovat na mezinárodní scéně,” uvedl Jan Michal, generální ředitel agentury CzechInvest.Během finálového večera se prezentovala desítka finalistů nejen před odbornou porotou složenou ze zástupce agentury CzechInvest a spoluorganizátorů akce, ale i před diváky, kterých dorazilo do královéhradecké Petrof Gallery téměř sto padesát. Akce se zúčastnil také hejtman kraje Petr Koleta nebo Pavel Vrbický, náměstek primátorky Hradce Králové. Večerem hudebně doprovázela Ella Říhová s hudebním nástrojem od MyCello, výherce národního kola CBC 2022, který tiskne violoncella na 3D tiskárně, a klavírista Petrof Gallery Lukáš Hroník.„Kreativní startupy jsou motorem inovací a musím ocenit nejen kreativitu, ale také píli, kterou tvůrci svým projektům dali, aby z dobrého nápadu vybudovali usilovnou prací funkční produkt. Desítka finalistů potvrdila, že české nápady mají světový potenciál a pevně věřím v jejich úspěch na domácí půdě i zahraničních trzích. Jsem hrdý na to, že se letošní finále mohlo odehrát v našem kraji v Hradci Králové, tedy v regionu s bohatou kreativní tradicí, již se snažíme mnoha způsoby podporovat,” uvedl hejtman královéhradeckého kraje Petr Koleta. Královéhradecký kraj i město Hradec Králové zároveň udělilo akci záštitu.Vítězný startup Graphic Standard porotu oslovil zejména díky celkové prezentaci a škálovatelnosti produktu. Na vítěze čekaly nejen hodnotné ceny, ale i prestižní ocenění a účast ve zmíněném světovém finále v Kodani. „Rádi bychom poděkovali CzechInvestu za tuto příležitost. Pro nás to přišlo ve správný moment a je to pro nás velký impuls na naší globální cestě. Každá pochvala nás motivuje a dodává nám sílu jít dál,“ říká Ondřej Brom z Graphic Standard.Porota ocenila druhým místem startup Webout You zaměřující se na videa na míru díky personalizovanému obsahu a interaktivním prvkům a na třetím místě se umístil startup Veska games, který tvoří mobilní hru Manabies spojující učení a zábavu v rychlých arénových soubojích. Cenu Miláčka publika si odnesl startup Walk on Water s hasící dekou Foga. Večerní slavnostní finále bylo také vyvrcholením druhého ročníku Dne kreativních průmyslů, jehož součástí bylo také Design fórum s podtitulem Design budoucnosti, pořádané pod hlavičkou Centra investic, rozvoje a inovací. Cílem akce, které se zúčastnilo více než sto zájemců, bylo nabídnout inspiraci i prostor pro dialog v progresivních oblastech, jako je ekodesign a využití odpadních materiálů, využití cirkulárních principů nebo zapojení technologických inovací, a současně také pomoci firmám i jednotlivcům adaptovat se na trhy budoucnosti.Creative Business Cup má za cíl podporovat kreativní startupy z celého světa, propojovat je navzájem a pomoci jim při hledání investora i dobývání zahraničních trhů. Organizátorem českého národního kola soutěže je Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Ta hledá kreativní a inovativní startupy napříč Českem a prostřednictvím soutěže Creative Business Cup pomáhá ověřit jejich globální potenciál.Spoluorganizátorem letošního ročníku byl Královéhradecký kraj. Mezi hlavními partnery byli: Centrum investic, rozvoje a inovací, Město Hradec Králové, Komerční banka, TECHNOLOGICKÉ CENTRUM Hradec Králové, Petrof Gallery a Animato. Mezi další partnery a podporovatele akce patřili: Srch, Zbořil & partneři, advokátní kancelář, Startup kitchen, Kreativní Praha, Elton hodinářská, MyCello, Střední uměleckoprůmyslová škola hudebních nástrojů a nábytku, Hradec Králové a MAVERICKS advokáti s.r.o. Zdroj: CzechInvest 

Čas načtení: 2025-03-30 11:32:13

RAZAM v Divadle na Vinohradech pokřtí nové album Na dně mojí duše s Filharmonií Hradec Králové

Unikátní hudební projekt Na dně mojí duše, který propojuje mezinárodní hudební skupinu RAZAM, zpěvačku Ivu Marešovou a Filharmonii Hradec Králové se představí 6. dubna 2025 v 19:30 v prostorách Divadla na Vinohradech. Skupina RAZAM, známá svou originální autorskou tvorbou s hlubokými slovanskými kořeny, ve spolupráci s Ivou Marešovou a symfonickým orchestrem, slibuje nezapomenutelný umělecký zážitek plný emocí, autentické hudby a života. Na koncertě zazní skladby z jejich nového alba Na dně mojí duše, které bude na této akci slavnostně pokřtěno. […] Zobrazit celý článek RAZAM v Divadle na Vinohradech pokřtí nové album Na dně mojí duše s Filharmonií Hradec Králové

Čas načtení: 2025-04-14 08:10:31

RAZAM a Filharmonie Hradec Králové na fantastickém koncertě pokřtili nové album

Divadlo na Vinohradech, 6. dubna 2025 Skupinu RAZAM jsem objevil na Dobršské bráně, kde mě jejich vystoupení zcela nadchlo. Proto mě nemohlo nechat chladným vydání nového alba Na dně mojí duše s Filharmonií Hradec Králové a hlavně jeho křest v Divadle na Vinohradech. Speciálním hostem koncertu byl Ondřej Kabrna, který se do programu zapojil v úvodních skladbách. Byl jsem zvědavý, jak vlastně celé spojení takto živelné kapely s orchestrem dopadne a zda Razam neztratí na dravosti a živočišnosti. Možná se […] Zobrazit celý článek RAZAM a Filharmonie Hradec Králové na fantastickém koncertě pokřtili nové album

Čas načtení: 2021-08-28 19:46:29

Eva Černošová: Mé záliby se prolínají s mou prací, a to je velké požehnání

Zájem o psaní se u ní projevil již v dětství, když psala básničky a pohádky. Brzy jí také učarovala hudba a obě tyto lásky jí zůstaly. Působí jako učitelka českého jazyka, dějepisu a tvůrčího psaní na Gymnázium Boženy Němcové v Hradci Králové. Zpívá ve sboru i sólově a jako spisovatelka píše Eva Černošová prózu i poezii, je předsedkyní Střediska východočeských spisovatelů a u vydavatele čeká na vydání soubor jejich fejetonů a povídek Jak jsem nenapsala knihu.   Psát jste se naučila již v pěti letech, a tak jste si začala psát první básničky a pohádky. Na ZŠ se vaše práce umísťovaly na prvních místech literárních soutěží, jako byla například soutěž Svět očima dětí. Co vás ještě bavilo a jak jste prožívala své dětství?  Kromě literatury mi učarovala hudba, a to mi tedy zůstalo dodnes. Zpívala jsem, také tancovala a chtěla hrát na housle. K tomuto nástroji jsem se nedostala, ale tatínek měl doma akordeon. Začala jsem tedy hrát na něj, podle sluchu. Mohlo to být někdy celkem vtipné, akordeon jsem ještě ani neunesla, museli mi ho položit do klína a na dětské besídce jsem spustila mimo jiné píseň, kterou jsem měla dobře odposlechnutou: „Počkej, ty budeš litovat, až poznáš svět.“ Rodinný přítel (hudebník) si všiml, že mám talent, a začala jsem se učit na piano. Hrála jsem na piano a na kytaru. Ale vše mělo svůj čas, když jsem byla malá, měli jsme málo peněz, takže nebylo ani na hudební nástroj, ani na pořádné hudební vzdělání. Jeden nástroj mívá však člověk vždy při sobě. A nemusí ho ani kupovat – tím kouzelným nástrojem je hlas. Takže ve zpěvu mi nic nebránilo. Dětství jsem také prožívala hodně venku a mezi zvířaty, rodiče měli hospodářství. A to dalo mému dětství i celému životu úžasný rozměr. Jsem venkovanka spjatá s přírodou, půdou. Naučila jsem se dojit kozy, sekat trávu kosou, poznávat stádia zralosti obilí… Naši sice neměli peníze, ale dali nám toho mnohem víc… Jsem vděčná za to, jaké dětství jsem měla.    Po gymnáziu jste vystudovala PF Univerzity v Hradci Králové a přispívala do studentského časopisu Viselec. Někde jste řekla, že jste chtěla být učitelkou nebo veterinářkou. Co nakonec rozhodlo, že je z vás učitelka a nelitovala jste svého rozhodnutí? Ano, to souvisí s tím mým dětstvím mezi zvířaty. Měli jsme jednoho koně, krávy, ovce, kozy, prasata, králíky, drůbež, kočky, psy – zejména kvůli kravám byl skoro členem naší rodiny také veterinář. Pomáhala jsem mu, pomáhala jsem zvířatům, až jsem se stala jakousi jeho „asistentkou“, četla jsem Jamese Herriota a chtěla se stát veterinářkou. To mi bylo nějakých deset, dvanáct. Ale pak přišly těžké a stinné stránky povolání zvěrolékaře, které považuji za jedno z nejtěžších dodnes. Náš veterinář dobře viděl, že právě pro tyhle stránky jeho profese předpoklady nemám – těžko bych mohla usmrtit zvíře, zkoušela jsem zachraňovat i raněné brouky. Takže mne ke změně plánů přivedl on sám. Pak jsem tedy ještě váhala mezi povoláním dětské lékařky a učitelky. Teprve v maturitním ročníku na gymnáziu jsem se rozhodla definitivně, i když se mě tou dobou mí učitelé snažili směrovat ke studiu práv, asi proto, že mi vždycky šel dějepis. Svého rozhodnutí dodnes nelituji. Mne práce se studenty opravdu baví a je se mnou – podle ohlasů – asi taky.   Po studiích jste nastoupila jako učitelka českého jazyka a dějepisu na Gymnázium Boženy Němcové v Hradci Králové, kde máte také hodiny tvůrčího psaní. Co vás na práci „paní“ učitelky baví a jak vás to ovlivňuje při psaní?   Baví mne toho moc. Člověk při takové práci nejen učí, ale také se toho tolik učí sám! Každý den. Studenti jsou zvídaví, mají spoustu otázek, zajímavých postřehů, vidí věci z jiného úhlu, a to vás obohatí. Baví mne objevovat u studentů talent a podporovat je. Mám velkou radost, když vidím, že mají jinou startovní čáru, než jsem měla já. A pokud k tomu mohu přispět i já sama, je ta radost o to větší. Určitě mě to ovlivňuje i při psaní, jako všechno, co prožívám.    V roce 2006 jste vydala svoji první knížku Nezdálo se mi nic, Andante Cantabile. V roce 2012 vám vyšla knížka Věci, které se snadno zapomenou, jejíž obálka je vytvořena podle předlohy zápisníku vašeho dědečka. Pak o pět let vyšla Vypravěčka. A co další knížka? Jen upřesním, že ten zápisník patřil pradědečkovi. No, mezitím vyšly ještě nějaké básničky, ale asi se ptáte na knihu prozaickou? Věřím, že do konce roku vyjde. Už je u nakladatele a jmenuje se Jak jsem nenapsala knihu. Jedná se o soubor humoristických fejetonů a povídek. Vznikala průběžně, některé texty jsou staršího data, jiné vznikly nedávno. Pojítkem celé knihy jsou mé pokusy o humoristickou tvorbu, které jsem doposud vždycky vzdala. Psát humor je opravdu oříšek, doufám, že konečně uzrál ke správnému rozlousknutí. Čtenáři se v knize dozvědí mimo jiné hodně o mém dětství, o mé učitelské profesi i o roli, kterou považuji za tu nejdůležitější, které se mi dostalo, a tou je role mateřská.   Vyšly vám také dvě básnické sbírky – Tyhle moje řeky a Uprostřed noci zpěv. Kde nacházíte inspiraci, o čem budete psát? Je vám bližší poezie nebo próza? Nebo má pro vás obojí své kouzlo? Děkuji, to je dobrá otázka. Inspiraci nacházím docela prostě ve svém životě i ve světě kolem mne. Vnímám jej a pozoruji, naslouchám… Když mne něco osloví, dám se do psaní. Obojí pro mne má své kouzlo. Docent Jan Dvořák (můj skvělý učitel a prozaik) mi tenkrát řekl, když jsem se mu svěřila, že píšu i básně, že psát poezii je pro prozaika cesta do pekel. Pak si mé básně přečetl a řekl, že ne vždycky… Něco lépe vyjádříte prózou, něco zase básněmi. Obzvlášť u básní jsem „skoupější na slovo“. A nechám je uzrát. Abych do světa nechrlila i to, co poezie není.   Jak to máte se čtením, máte nějakého literárního favorita, kterého ráda čtěte nebo žánr? Mám jich hodně. I mezi autory od nás, z východních Čech. Takže jich teď spíš mnohem víc nejmenuji. Ze současných českých autorů mne momentálně napadá Antonín Bajaja, Jiří Hájíček, Alena Mornštajnová, Jana Poncarová, Zdeněk Svěrák. Mými zahraničními stálicemi jsou určitě Umberto Eco, Gabriel García Márquez, ze současníků třeba Orhan Pamuk. V poezii jsou mými favority Vladimír Holan, František Hrubín, Bohuslav Reynek, Jan Skácel… Byl by to dlouhý seznam. A z žánrů? To bude snazší říct obráceně. Nejsem tak úplně na fantasy, sci-fi a na horory. Ale když je někdo dobře napíše…   Autorem ilustrací a obálek všech vašich knih je váš manžel výtvarník a grafik Jan Černoš. Jak se vám spolu pracuje? Spolupracuje se nám výborně, aspoň doufám, že to tak vidí i on. Více o naší spolupráci píšu také na svém webu. Je to někdy napínavé a každopádně nádherné, jako naše manželství. Poznáváme se a rosteme spolu už řadu let. On je mým prvním kritikem, já zase tím jeho. Nikdo nezná mou tvorbu a můj život lépe; když čte mé příběhy, vidí obrazy, které patří i jemu… A ano, je ilustrátorem všech mých knih, kromě té poslední – humoristická kniha bude mít jiného výtvarníka. Navrhl ho právě můj muž a myslím, že vybral skvěle.   Jste předsedkyní Střediska východočeských spisovatelů. Jak jste se k této funkci dostala a co vše to obnáší? Dostala jsem se k ní poněkud nečekaně a nejdřív jsem se jí i zalekla. Středisko procházelo tou dobou krizí. Před členskou schůzí mne oslovili členové tehdejšího výboru, zda bych do nového výboru také kandidovala. Zvažovala jsem to a rozhodla se souhlasit. To, že mne nově zvolený výbor ze svého středu vybere jako předsedkyni, jsem ale opravdu nečekala a z počátku jsem nikterak nadšená nebyla. Ale středisko netvoří jeden člověk, jsou tam lidé, na které se můžete spolehnout, pracujeme společně. Ta funkce obnáší práci administrativní, která mne nijak zvlášť nebaví, pak ale také setkávání s jinými autory, pořádání autorských čtení, besed, podporu začínajících autorů, a to za to organizační úsilí stojí. Teď na podzim nás čeká Východočeský umělecký maraton, chystáme celu řadu akcí, křest sborníku, účast na 31. Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě atd. Vše je ale zatím tak trochu „ve hvězdách“. Vloni z našich plánů kvůli covidu sešlo, uvidíme, co nás čeká letos.    Někde jste řekla, že psaní je vašim velkým koníčkem, stejně také je jím i hudba a zpěv. Zpíváte v nechanickém sboru Cantus feminae, pro který píšete také texty, ve školním sboru Gybon i sólově. A co další koníčky? Jak ráda trávíte chvíle volna? Ráda vařím, peču, čtu, chodím do přírody. Volných chvílí v posledních letech moc nemám, ale já vlastně žiju tím, co mne baví. Mé záliby se prolínají s mou prací, a to je velké požehnání.   Eva Černošová se narodila se 13. července 1982 v Pardubicích jako Eva Kulhánková a vyrůstala v Popovicích. Vystudovala Královohradeckou univerzitu. Učí český jazyk a dějepis na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové, kde vede rovněž hodiny tvůrčího psaní. Působí také jako spisovatelka, knihovnice a zpívá ve sboru Cantus feminae i sólově. Píše poezii i prózu. Od roku 2014 je předsedkyní Střediska východočeských spisovatelů. Napsala knihy Nezdálo se mi nic, Andante Cantabile, Věci, které se snadno zapomenou, Tyhle moje řeky (sbírka básní), Vypravěčka, Uprostřed noci zpěv (poezie). Její manžel, malíř a grafik, Jan Černoš vytváří ilustrace a obaly jejich knih. S rodinou žije v Nechanicích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-31 10:36:02

Výstava Sluneční králové v Národním muzeu ukazuje předměty starověkého Egypta, které tuto zemi dosud nikdy neopustily

Národní muzeum otevřelo výstavu nazvanou Sluneční králové, která návštěvníky zavede do nejstaršího období egyptské říše, do doby dávných stavitelů pyramid. Prostřednictvím ještě nikdy ve světě nevystaveného souboru téměř 300 vzácných předmětů, starých takřka pět tisíc let, za pomoci moderních multimediálních technologií přenese své návštěvníky do nejstarších časů staroegyptské civilizace a umožní jim zažít atmosféru doby velkých egyptských králů. Po mnoha letech příprav se v Národním muzeu podařilo uskutečnit výstavu, která je unikátní nejen stářím a hodnotou vystavovaných předmětů, ale i zemí jejich původu. Ještě nikdy nebylo z Egypta do zahraničí zapůjčeno takové množství významných artefaktů jako právě na výstavu Sluneční králové. „Výstava je nejen splněným snem Národního muzea i několika generací českých egyptologů, ale též jednou z nejvýznamnějších výstav, kterou Národní muzeum za dobu své existence uspořádalo. Návštěvníci budou mít možnost téměř půl roku obdivovat světově unikátní soubor tisíce let starých egyptských památek,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Starý Egypt doby Staré říše obecně představuje první teritoriální stát v historii naší planety. Právě tehdy, v době mezi 27. a 22. století před naším letopočtem došlo k nevídanému rozmachu této civilizace, která nás dodnes ohromuje svou vyspělostí, umem i záhadami. Lokalita Abúsír je součástí pyramidových polí táhnoucích se od dnešní Káhiry v délce několika desítek kilometrů na jih až k Fájúmské oáze. V průběhu Staré a Střední říše právě v této oblasti vznikaly největší pyramidové komplexy panovníků a pohřebiště příslušníků jejich rodin stejně jako vysokých hodnostářů země ale i obyčejných obyvatel. Abúsír společně se sousední Sakkárou představuje samý střed této oblasti, kde se nachází převážná většina královských i nekrálovských památek, které se dochovaly do současnosti. Sluneční králové je označení odkazující k panovníkům 5. dynastie, kteří uctívali jako hlavní božstvo staroegyptského panteonu slunečního boha Rea. Čtyři z těchto panovníků si postavili své zádušní komplexy právě v Abúsíru. Architektura, umění nebo filozofie, stejně jako řízení státu dosáhly za jejich vlády vrcholu. Na výstavě upoutají největší poklady z doby 3. až 1. tisíciletí před naším letopočtem v čele s naprosto unikátními královskými sochami panovníka Raneferefa, které představují jeden z největších dochovaných souborů královské plastiky doby Staré říše. Nechybí ani rozsáhlý soubor soch princezny Šeretnebtej a písaře Nefera. K vidění ale jsou také například kamenné nádoby, keramika, texty nebo reliéfy z královských komplexů panovníků z Abúsíru. Celková pojistná hodnota předmětů je miliarda korun. Návštěvníkům se představí zápůjčky z mnoha světových muzeí – z Egyptského muzea v Káhiře, z Velkého egyptského muzea v Gíze, z muzeí v Berlíně, Lipsku, Hannoveru, Heidelbergu, Hildesheimu a Frankfurtu nad Mohanem. K vidění budou rovněž předměty, které Národní muzeum získalo jako československý podíl na nálezech učiněných expedicí Univerzity Karlovy v Abúsíru. „Výstava Sluneční králové představuje poprvé mimo území Egypta ty největší světové objevy, které na pyramidovém poli v Abúsíru prakticky každý rok uskutečňuje expedice Českého egyptologického ústavu. V Praze jsou tak k vidění desítky unikátních artefaktů vyprávějících ojedinělý příběh staroegyptské civilizace stavitelů pyramid,“ říká ředitel českých archeologických výzkumů v Egyptě a prorektor Univerzity Karlovy Miroslav Bárta. „Expedice Českého egyptologického ústavu je největší českou vědeckou expedicí pracující soustavně mimo území naší republiky. Její výsledky a objevy – a tato unikátní výstava – je toho dokladem, snesou srovnání s těmi nejvyššími světovými měřítky,“ dodává k práci českých egyptologů rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima. Výstava je unikátní nejen díky ve světě doposud nevystaveným vzácným předmětům, ale i svým moderním pojetím a designem. Jejím cílem je též přenést návštěvníky do doby staré egyptské říše.  Využití moderních multimediálních technologií a působivé architektury umožní návštěvníkům zažít originální atmosféru královského Abusíru. Národní muzeum připravuje po celou dobu trvání výstavy doprovodný program: Přednášky českých egyptologů, filmové večery na téma Egypta, programy pro děti, speciální komentované prohlídky i egyptologickou noc v muzeu. Informace o výstavě, která je pro veřejnost otevřena do 7. února 2021, a o doprovodných akcích naleznete na webových stránkách Národního muzea www.nm.cz nebo na webových stránkách www.slunecnikralove.cz/www.kingsofthesun.com. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2019-06-19 14:22:09

Přes padesát mladých hudebníků bude na svém BUSKING TOUR vybírat peníze na dobročinnost

Živá hudba v ulicích, výborná nálada a peníze na dobrou věc – Police Symphony Orchestra koncem června vyrazí na BUSKING TOUR 2019. Police Symphony Orchestra, soubor amatérských muzikantů z Police nad Metují, od 28. června do 5. července podnikne BUSKING TOUR. Celkem 55 mladých hudebníků a 10 členů podpůrného týmu se vydá na cestu s jasným cílem: Pořádně si zahrát, pobavit kolemjdoucí, oživit netradiční místa ve městech a „do klobouku“ vybrané peníze věnovat na dobročinné účely. Repertoár téhle největší „pouliční kapely“ je multižánrový, tak aby si každý z posluchačů přišel na své – pop, rock, filmová hudba, jazz, klasika… V ulicích nebude chybět ani dlouholetý zpěvák PSO, herec Klicperova divadla v Hradci Králové Jan Sklenář. Početný orchestr bude cestovat běžnými vlakovými spoji. První zastávkou bude 28. června Hradec Králové (Malé náměstí, 18:30). „Za výtěžek nakoupíme ovocné stromy do Městských lesů Hradec Králové. Napomůžeme tak čistšímu ovzduší (každý strom se počítá), dodáme potravu pro lesní zvířata a včely budou moci na jaře opylovat květy stromu,“ upřesňuje zakladatelka PSO Petra Soukupová. O den později následuje domovská Police nad Metují (29. června, Masarykovo náměstí, 20:30), vybrané peníze poputují na záchranné práce ve zdejším klášteře. V neděli 30. června živá muzika zpříjemní den návštěvníkům akce PICNIC – Den plný letních zážitků v plzeňském DEPO2015 (14:00 a 17:00). Dobrovolné příspěvky jsou tentokrát určeny pro Hospic Svatého Lazara, konkrétně na vybavení pokojů pacientů – vestavěné skříně a nové podlahy. Rovnou na dva dny se BUSKING TOUR Police Symphony Orchestra 2019 zastaví v Praze. V pondělí 1. a v úterý 2. července orchestr zahraje v 14:30 na Hlavním nádraží a v 17:30 na náměstí Václava Havla (Piazzetta ND), aby peníze od kolemjdoucích posluchačů věnoval organizaci Siriri na podporu projektu Plešouni, který má novým pacientům na dětské onkologii dodat odvahu a připravit je na průběh léčby prostřednictvím animovaného seriálu známé výtvarnice Elišky Podzimkové. Z Prahy PSO zamíří do Drážďan (3. července, Neumarkt, 15:00 a 19:00) a 4. července do Liberce (náměstí Dr. E. Beneše, 18:00). Liberečané na pouličních koncertech mohou přispět na výstavbu nového útulku spolku Šance zvířatům, který se stará především o zvířata z takzvaných množíren. Okružní cesta buskerů vyvrcholí 5. července na festivalu Rock For People v Hradci Králové (17:45, Runway). Police Symphony Orchestra založila v roce 2010 v Polici nad Metují tehdy čtrnáctiletá Petra Soukupová se svým bratrem Jakubem. Dnes orchestr působí pod vedením Joela Hány, Věry Vlčkové a sdružuje mladé muzikanty a další dobrovolníky z celého Královéhradeckého kraje. Všichni se mu věnují ve svém volném čase bez nároku na honorář. Během devíti let odehráli přes 80 koncertů, včetně mnoha benefic. Podpořili opravu varhan v Polici nad Metují, koupili noty v Braillově písmu pro nevidomého trumpetistu Marka a od roku 2014 organizují benefiční koncerty pro Nadační fond Hospital Broumov.

Čas načtení: 2024-10-03 16:51:03

Žerovnický, Jan

Autor: agnes Datum: 03.10.2024 16:51:03 Příjmení:Surname:ŽerovnickýZerovnickyJméno:Given Name:JanJanJméno v originále:Original Name:Jan ŽerovnickýFotografie či obrázek:Photograph or Picture: Hodnost:Rank: plukovník in memoriam Colonel in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth: 05.05.1913 Hradec Králové / 05.05.1913 Hradec Kralove / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease: 07.01.1942 Walpole, Norfolk 07.01.1942 Walpole, Norfolk Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three) - vojenský pilot - military pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - během svého působení ve Francii si připsal 1 vítězství- sestřelen v květnu 1940 nad Belgií, vyhnul se zajetí a přes Alžírsko a Gibraltar se v roce 1941 dostal do Velké Británie- zahynul během cvičného souboje na letounu Hawker Hurricane Mk.I (V7469) při srážce ve vzduchu se strojem Sgt F. Pokorného - during his time in France he scored 1 victory- shot down in May 1940 over Belgium, evaded capture and reached the UK in 1941 via Algeria and Gibraltar- died during a training fight on Hawker Hurricane Mk.I (V7469) in a collision in the air with the machine of Sgt F. PokornýSouvisející články:Related Articles: Zdroje:Sources: RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.PTÁČEK, Josef a RAIL, Jan. Letci Královéhradecka v druhém čs. zahraničním odboji (1939-1945). Hradec Králové: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, 2000. ISBN 80-85031-34-5.

Čas načtení: 2025-01-06 16:45:14

Tři králové: Tradice, zvyky a význam svátku

Tři králové, známí také jako Zjevení Páně (Epifanie), je křesťanský svátek, který se slaví 6. ledna. Tento den je spojený s biblickým příběhem o tří králích, kteří přišli z východu, […] Příspěvek Tři králové: Tradice, zvyky a význam svátku pochází z Príma receptář.cz

Čas načtení: 2025-02-05 13:30:08

Filharmonie oslaví 800 let města hudebními premiérami – první bude Brunneriana

Výročí 800 let od první písemné zmínky o Hradci Králové letos oslaví také Filharmonie Hradec Králové. Ta už ve středu 12. února od 19:30 hodin poprvé představí klavírní koncert Martina Brunnera mladšího napsaný na objednávku k oslavám výročí rodného města. Na koncertě nazvaném podle jeho tvůrce Brunneriana ho doprovodí mimo orchestr Filharmonie Hradec Králové také další hudebníci. „Klavírní koncert je třívětý, a přestože není přímo programní skladbou, je mojí vzpomínkou na Hradec Králové, rodinu a přátele. A protože jsem v Hradci […] Zobrazit celý článek Filharmonie oslaví 800 let města hudebními premiérami – první bude Brunneriana

Čas načtení: 2021-09-25 07:54:28

Láďa Hruška: Psaním prostě odpočívám a léčím si nějaké ty menší rány na duši

Jako vystudovaný učitel učil dva roky. Pak jej zlákala publicistika a začínal jako reportér v Nymburském deníku. Poté byl v Českém rozhlase a na Frekvence 1. Působil v TV Nova a od roku 2015 má na Primě oblíbený „kutilský“ pořad Vychytávky Ládi Hrušky. V roce 2014 se poprvé představil jako autor, a to kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou a kniha se stala Českým bestsellerem. Od té doby vydal ještě několik kuchařek, a právě dopsal další Fit krabičky Ládi Hrušky – hubneme zdravě a žravě. Je autorem také knížek pro děti, třetí z nich Průšvihy drzého (zá)školáka: Trapné hlášky (pro)rodiče vyšla letos. A jak přiznává, už se mu honí hlavou další nápad s pracovním názvem Šílené pohádky pod lavici.   Pocházíte z Městce Králové, kde se podle pověsti narodil český král Přemysl Otakar II. Jak jste prožíval své dětství a jaký jste byl kluk? Prožíval jsem normální dětství jako maloměstský kluk z bytovky. Pravda, možná jsem byl trochu divný. Protože místo hraní na vojáky jsem zachraňoval vyhozené kytky u popelnic v provizorním skleníku ze staré telefonní budky. Nějak jsem v tom asi viděl větší smysl, než běhat po lese a házet po sobě šišky.   Co vás přivedlo ke studiu chemie a biologie na pedagogické fakultě? Chtěl jste být učitelem? Jasně. Učitele a školu jako budovu jsem vždy vnímal jako takovou zvláštní autoritu. Budova i to povolání mě odjakživa něčím přitahovaly. Snil jsem o tom, že budu mít jednou červenou propisku a psát zlobivým dětem poznámky. A protože mě přírodopis a později chemie bavila, byla volba jasná.   Profesi učitele jste si na dva roky vyzkoušel. Jak na ten čas vzpomínáte? Pamatujete si první den coby učitel před žáky ve škole? Samozřejmě. Paradoxně jsem vystudoval své oblíbené předměty, ale realita byla jiná. Učil jsem hlavně dílny a fyziku, kterou jsem přímo nesnášel. Vzal jsem to ale jako profesní výzvu a snažil ji učit tak, abych ji žákům nezhnusil a aby je bavila a mě taky. Nikdy jsem nikoho nenechal propadnout. Vnímal bych to jako svou neschopnost zanechat v dětech alespoň zrnko nějakých vědomostí.   V roce 1998 jste se vydal na dráhu publicisty. Začínal jste jako reportér v Nymburském deníku. Pak přišel ČRo, Frekvence 1. Působil jste v TV Nova a od roku 2015 máte na Primě oblíbený „kutilský“ pořad Vychytávky Ládi Hrušky. Co vás na práci na tomto projektu nejvíce baví a na co se v něm můžeme těšit? Baví a fascinuje mě na své práci vlastně všechno. Svou práci vlastně neberu jako práci. Ale jako jeden velký sen, ze kterého bych se nechtěl probudit. Komu se poštěstí, že jezdí po výletech, kde se na něj všichni těší. Dají mu najíst, napít, většinou si odnese ještě nějakou tu výslužku, a ještě za to vše dostane zaplaceno? (smích) Teď vážně. Cítím se nepopsatelně poctěn, že mě lidé zvou k sobě domů a hrdě mi ukazují, co vše dokázali, vykutili nebo vymysleli. Baví mě dokazovat, že heslo „zlaté české ručičky“ stále platí a že světu máme stále co ukázat. Protože to, co lecjaký český kutil „Honza“ dokáže vymyslet, na to by asi opravdu nikdo jiný na světě buňky neměl. Své práci jsem tedy bytostně oddán natolik, až mě někdy děsí, že kdybych se z tohoto snu někdy probral, tak nemám žádná zadní vrátka svého živobytí. Ale tak to mám holt nastavené. Nezaobírat se zbytečnostmi a neodvádět myšlenky a pozornost jinam, než je právě potřeba.   V roce 2014 jste se poprvé představil jako autor, a to kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou. Jaký to byl pocit, první knížka a hned bestseller? Paradoxně jsem to nějak zvláštně neprožíval. Že knížka bude žádaná, jsem tak nějak tušil. Diváci a fanoušci si o recepty, které jsem v televizi prezentoval, masivně psali. Když mě tenkrát v nakladatelství řekli, že zkusí vydat dva tisíce kusů a uvidí se, jen jsem se pousmál a řekl, že to bude tak pro mou rodinu a známé. Byl jsem nakonec rád, že kuchařka přes všechno kolem jejího zrodu tenkrát vyšla a tím pro mě skončil jeden velký úkol a dluh vůči mým příznivcům. Spadl ze mne prostě jeden velký balvan a já se cítil volný a šťastný zároveň.    Co vás přivedlo k psaní knížek pro děti? Na svém kontě máte již tři ze série Průšvihy drzého záškoláka. Poslední Průšvihy drzého (zá)školáka: Trapné hlášky (pro)rodiče vyšla letos. Pracujete na dalším příběhu? Zatím ne. Teď jsem po letech dopsal další svou kuchařku Fit krabičky Ládi Hrušky – hubneme zdravě a žravě. Jsem na ni pyšný, protože jde o další takový dluh vůči fanouškům a divákům, kteří po mně léta žadoní o další recepty jako dárek pro své blízké. A tak jsem jako zapřisáhlý odpůrce veškerých diet sepsal na papír desítky „vychytaných” receptů, které jsem za ta léta na sobě vyzkoušel a které mi pomáhají hlídat kila pod kontrolou, aniž bych se musel trápit někde ve fitku nebo nedejbože hlady. Kniha má vyjít na sklonku roku a moc se na ni těším. Nebudou tam samozřejmě chybět i recepty z Vychytávek na Primě. Neumím psát na povel nebo na zakázku. To nemá smysl ani hodnotu. Ale už se mi honí hlavou další nápad s pracovním názvem Šílené pohádky pod lavici. Uvidíme…   Co vás na psaní baví? Je psaní pro vás více práce nebo koníček? Ani tak, ani tak. Je to taková terapie, únik od reality, od starostí všedního dne do bubliny fantazie, kde se meze nekladou. To mě strašně nabijí, osvobozuje a motivuje. U psaní prostě odpočívám a léčím si nějaké ty menší rány na duši.    A jaký jste čtenář? Co rád čtete? Máte oblíbený žánr nebo autora? Moc nečtu. Jen to, co potřebuji ke své práci. Jsem asi exot, co? Ale víc mě prostě baví psát, a ještě to umocňuje pocit, že knížky pro děti malí čtenáři opravdu čtou a píšou si o další pokračování. To je hezký pocit pro autora, kterého by dříve ani ve snu nenapadlo, že sesmolí nějakou knížku, natož pro tak náročného a nevyzpytatelného čtenáře, jako jsou právě děti.   A co čas na odpočinek? Jak rád trávíte chvíle volna? Uteču z Prahy domů do Městce Králové a užívám si naplno rodiny, pár přátel, psa a postele. A je mně všechno ostatní ukradené.   Láďa Hruška se narodil 13. února 1978 v Městci Králové. Vystudoval pedagogickou fakultu (chemii a biologii). Dva roky učil a od roku 1998 působí v médiích. Začínal jako reportér v Nymburském deníku, působil v ČRo, Frekvenci 1, TV Nova a TV Prima. Na TV Prima od roku 2015 natáčí pořad Vychytávky Ládi Hrušky. Napsal kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou (2014), Láďa Hruška se vrací – kuchařka pro samouky (2015), Revoluce v grilování – nejlepší recepty a nápady pro gril k letní pohodě (2017). Je autorem knih pro děti Průšvihy drzého záškoláka: Miky pátrá, radí, zachraňuje (2019), Průšvihy drzého záškoláka: Prázdniny skoro na rok (2020), Průšvihy drzého (zá)školáka: Trapné hlášky (pro)rodiče (2021). Dostal cenu Český bestseller za kuchařku Vaříme s Láďou Hruškou. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-02 11:50:23

Tepelná čerpadla představují moderní řešení pro vytápění a chlazení v Hradci Králové

V současné době se stále více lidí v Hradci Králové obrací k ekologičtějším a energeticky efektivnějším způsobům vytápění a chlazení svých domovů. Jednou z nejpopulárnějších alternativ jsou tepelná čerpadla, která využívají obnovitelné zdroje energie a přinášejí úspory na provozních nákladech. V tomto článku se podíváme na tři hlavní přínosy tepelných čerpadel, jež přináší svým uživatelům. […] The post Tepelná čerpadla představují moderní řešení pro vytápění a chlazení v Hradci Králové appeared first on Domácí kutil.

Čas načtení: 2024-04-06 11:39:39

Několikamilionová zpronevěra v Hradci Králové: Muž měl přebírat tržbu, peníze si nechával. Peníze prosázel

Hradecko - V těchto dnech kriminalisté z oddělení hospodářské kriminality územního odboru Hradec Králové obvinili 44letého muže ze zločinu zpronevěra. Muž jako zaměstnanec jedné firmy měl za povinnost přebírat od řidičů, kteří rozváželi zboží, tržbu a předávat ji pracovníkovi bezpečnostní agentury. To však nečinil a peníze si nechával pro svoji potřebu, uvedla Policie České republiky. The post Několikamilionová zpronevěra v Hradci Králové: Muž měl přebírat tržbu, peníze si nechával. Peníze prosázel first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-08 07:50:57

Štefan, Benignus

Autor: agnes Datum: 08.05.2024 07:50:57 Příjmení:Surname:ŠtefanStefanJméno:Given Name:BenignusBenignusJméno v originále:Original Name:Benignus ŠtefanFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:06.05.1918 Hradec Králové / 06.05.1918 Hradec Kralove / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:08.03.1943 Plouézec / 08.03.1943 Plouézec / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- Fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - sestřelen německým stíhačem během operačního letu nad Francií na letounu Supermarine Spitfire Mk.VC (AR547/RY- ) - shot down by a German fighter during an operational flight over France on a Supermarine Spitfire Mk.VC (AR547/RY- )Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 4. část (1943). Cheb: Svět křídel, 2002. ISBN 80-85280-84-1. PTÁČEK, Josef a RAIL, Jan. Letci Královéhradecka v druhém čs. zahraničním odboji (1939-1945). V Hradci Králové: Muzeum východních Čech, 2000. ISBN 80-85031-34-5. https://cs.wikipedia.org/wiki/Benignus_%C5%A0tefanwww.pomnikyletcu.czwww.osobnostiregionu.czwww.rafaci.czwww.vuapraha.czwww.vuapraha.czwww.cwgc.org

Čas načtení: 2024-06-12 11:55:00

Hradec Králové zahájil prodej fotbalového klubu, zájemci se mají hlásit do září

Hradec Králové - Město Hradec Králové zahájilo prodej městského prvoligového fotbalového klubu FC Hradec Králové. Zájemci o většinový podíl se mají hlásit do září. Pak bude následovat druhá fáze jednání...

Čas načtení: 2024-06-12 12:25:00

Hradec na prodej. Město hledá zájemce o klub, čeká i uchazeče z ciziny

Město Hradec Králové zahájilo prodej městského prvoligového fotbalového klubu FC Hradec Králové. Zájemci o většinový podíl se mají hlásit do září. Pak bude následovat druhá fáze jednání pouze s nejvážnějšími zájemci. Nový akcionář klubu by mohl být znám na konci letošního roku. Novinářům to dnes řekla primátorka a předsedkyně představenstva klubu Pavlína Springerová (Hradecký demokratický klub).

Čas načtení: 2024-07-15 13:12:00

Krajský soud potrestal vraždu 14letého hocha v Hradci Králové 18letým vězením

Hradec Králové - Krajský soud v Hradci Králové dnes potrestal osmnáctiletým vězením muže, který v lednu ubodal nožem v kolejišti hlavního vlakového nádraží v Hradci Králové čtrnáctiletého chlapce....

Čas načtení: 2024-07-21 12:05:41

2 nejlepší dividendoví králové, které můžete koupit a držet příštích 20 let!

Dividendoví králové jsou společnosti, které každoročně zvyšují své dividendy po dobu nejméně 50 let. Zjistěte, proč Walmart a Procter & Gamble patří mezi nejlepší dividendové akcie na trhu. Článek 2 nejlepší dividendoví králové, které můžete koupit a držet příštích 20 let! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-08-06 10:49:38

Do Hradce Králové se vrací reprezentant Petrášek. Pro klub bude dýchat, tvrdí v Hradci

Napsal jeden z největších příběhů moderního českého fotbalu. Fotbalový outsider, který se neprosadil v Hradci Králové, odešel do třetí polské ligy, za pár let jako kapitán zvednul nad hlavu ligový titul. Sladká odměna z Jižní Koreje mu ale pěkně zhořkla a bývalý český reprezentant Tomáš Petrášek se jako obrovská posila vrací do Hradce Králové.