EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || Jura dlouho nechtěl opustit svůj domov. Ve své garáži totiž opravoval vojákům auta.
Čas načtení: 2024-05-09 19:35:13
Ukrajinský kabinet ministrů podporuje vytvoření samostatných sil bezpilotních systémů
Ukrajinský kabinet ministrů schválil prezidentský dekret o zřízení samostatné složky ukrajinských ozbrojených sil, známé jako Síly bezpilotních systémů. Píše o tom deník RBC-Ukraine a The Kyiv Independent. The post Ukrajinský kabinet ministrů podporuje vytvoření samostatných sil bezpilotních systémů first appeared on Pravda24.
\nČas načtení: 2024-07-01 08:54:04
Ukrajinský dronový útok zabil 5 lidí v ruské pohraniční vesnici, tvrdí ruská strana
V sobotu došlo k tragické události v ruské příhraniční obci Gorodishche v Kurské oblasti. Podle místního hejtmana ukrajinský dron zaútočil na obytný dům, což vedlo k úmrtí pěti osob, mezi nimiž byly i dvě děti. Incident se odehrál jen několik metrů od ukrajinských hranic, píše deník The Moscow Times. The post Ukrajinský dronový útok zabil 5 lidí v ruské pohraniční vesnici, tvrdí ruská strana first appeared on Pravda24.
\nČas načtení: 2019-08-15 15:44:36
Když Anna Mautnerová ve své knize Každý má svého vraha, která loni vyšla v nakladatelství Sumbalon, napsala, že český antikomunismus je zvláštním návratem ke studené válce, zarazilo mne to. Pro úplnost dodávám, že autorka je vynikající germanistka i spisovatelka, předlistopadový režim ji vykázal ke koštěti, hadru a kbelíku. Žel i trpké polistopadové zkušenosti ji přiměly, aby raději pro svoji tvorbu přijala pseudonym. Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnější a nejkřehčí ze všech tvorů je člověk, i když je zároveň tvorem nejnadutějším. Michel de Montaigne, Eseje Minulý týden jsem zaběhla před deštěm do jedné pražské kavárny v centru města, ač se kavárnám s televizí vyhýbám, tentokrát jsem neměla na vybranou; na obrazovce se objevil záběr z ruské tajgy zachvácené plameny, jakýsi muž v kavárně k tomu nahlas cynicky poznamenal: Rusákům je teplíčko, co?! Vykázán nebyl, naopak, jeho poznámku několik hostů souhlasně přijalo jako vtipnou… Znechuceně jsem vyšla do deště a koupila si noviny, o tragédii poblíž Krasnojarska a Irkutska, kde hoří miliony hektarů půdy, většina deníků krátce informovala na třetí čtvrté stránce, přední místa ovládlo kvarteto Zeman, Babiš, Hamáček a jeho favorit na ministra kultury! V televizních zprávách sice občas promluví nějaký znalec ruských poměrů, většinou vyjmenuje všechna tamní pochybení, slovy kritiky nešetří a horlivě přikyvuje na další restrikce. Avšak podobná pochybení ve spřátelených zemích se přecházejí bez většího povšimnutí, jen namátkou připomínám, že nedávno ve Francii při policejním zásahu proti žlutým vestám, o nichž českým médiím také do hovoru moc nebylo, došlo k těžkým úrazům, jeden demonstrující po zásahu gumovým projektilem oslepl, mnozí byli podobně těžce zraněni… Rány jako by zkrátka bolely jinak od ruské a francouzské policie – nikoliv, bolí stejně. Anna Mautnerová takovým postojům ve své knize říká špatně čitelný boj se zlem. V této souvislosti se nemohu ubránit pocitu, že ti, co kdysi na věčné časy milovali SSSR, nyní nenávidí Rusko. Obojí je i bylo výhodné, první před Listopadem, druhé teď. Znepokojení z russophobie panuje i ve francouzském intelektuálním prostředí, za všechny jmenuji alespoň známého filozofa a historika Emmanuela Todda, který v rozhovoru pro rozhlasovou stanici France-Culture loni v dubnu prohlásil, že i pokud je Rusko „démocratie autoritaire“, přesto je Vladimir Putin řádně „zvolen“. A vyslovil své velké obavy ze skutečnosti, že ať řekne Rusko cokoliv, je to vždy jen a jen „la parole de Satan“, slovo Satanovo. Mnohé české protiruské vystupování působí až komicky, vzpomínám si na literární večer, který proběhl před pěti lety ke konci ledna, známý novinář a komentátor tehdy vehementně tvrdil, že Osvětim neosvobodili Rusové, ale Ukrajinský front, a tudíž Ukrajinci, podotýkám, že v té době se to – vzhledem k Majdanu – (pře)velice hodilo. Jenže chyba lávky, Rudá armáda nebyla nikdy formována na národnostním principu, a každý front nesl jméno území, kde byl nasazen do bojů, Ukrajinský front tedy proto, že bojoval na Ukrajině, odkud postoupil do Polska, až k Osvětimi! A když letos v lednu obdobně známý český intelektuál při podobné příležitosti neváhal stejně úporně tvrdit, že žluté vesty jsou organizovány ruskými agenty, kteří prý v hojném počtu operují v Paříži, tak to už věru připomíná frašku, resp. éru mandelinky bramborové a zákeřných imperialistů… V tomto kontextu musím žel znovu konstatovat, že francouzští novináři informují o dění nejen ve vlastní zemi, ale i v Rusku i jinde, podstatně lépe, objektivněji a kultivovaněji, asi si více berou k srdci, co napsal Montaigne ve svých Esejích, a nepřizpůsobují si namyšleně pravdu, jak se jim to právě hodí; píší a referují o ruské tragédii na prvních stánkách svých deníků, píší o zoufalství obyvatel, o uhořelých zvířatech, o jiných, která před smrtí v plamenech panicky hledají úkryt ve městech a vesnicích. Zatímco české noviny věnují pozornost okrádání turistů na dovolených, ceně brambor nebo kam Češi nejraději jezdí na prázdniny… atd. atp. Kdo si nevyhledá na internetu, neví. Deník Libération z 30. července píše o jednom z největších požárů v zemi, o hustém dýmu, který se drží nad Tomskem i Jekatěrinburgem a tamní obyvatelé často vycházejí v kyslíkových maskách. Obdobnou reportáž na předních stránkách přinesl i deník Le Monde z 1. srpna, rozhlas a televize vysílají reportáže z míst připomínajících apokalypsu; bezmocní lidé zoufale vzpínají ruce k Putinovi a prosí, aby je neopouštěl, ten vyčerpaně slibuje, že se do postižené oblasti brzy vrátí. Nad tím, proč se Vladimir Vladimirovič těší ve své zemi navzdory všemu stále značné důvěře, není třeba příliš mudrovat. Nad čím však zůstává rozum stát, že nikdo z našich komentátorů se nezmíní o tom, co je zřejmé, že Rusko vzhledem ke své historii, ke své hrůzné zkušenosti nemůže mít přece po třiceti letech to, čemu se říká standardní demokracie, jaká existuje v západní Evropě. A navíc, promiňte, nejsem advocatus diaboli, ale jedno je jisté, že po rozpadu SSSR se přece Rusku nedostalo ani zdaleka takové podpory ze Západu, žádný Marshall nebyl po ruce, jako byl kdysi pro nacistické Německo či jiné země postižené fašismem. Rusko přece žilo v komunistickém režimu skoro jedno století! A nelze také zapomenout, jak úporně se Rusové tomu režimu bránili v občanské válce, trvající několik let, tehdy padly miliony ozbrojených odpůrců i civilistů… {loadmodule mod_tags_similar,Související} Stále jen hystericky poukazovat na jeho stinné stránky, nevraživě útočit při každé příležitosti, podceňovat, sankcionovat a šmahem té zemi přičítat všechno zlé, slovy Emmanuela Todda diaboliser, nepovede k ničemu dobrému. Přisuzovat dnešnímu Rusku jen roli zlého vlka je přinejmenším přehnané. A přehlížet ekologickou tragédii, kdy se Sibiř změnila v kalamitu, nenabídnout pomoc (než text vyjde, tak se možná nějaká zpráva o pomoci také kmitne, zatím jsem o ní neslyšela ani z doslechu!), dokonce si utahovat z toho, že v Rusku je zle, o tom by mohl platit výrok Napoleonova ministra Josefa Fouché, který v souvislosti s jistou politickou událostí pronesl výrok, jenž vešel do dějin: Sire, to je něco horšího než zločin, to je hloupost. Z opovrhované, izolované země, protože tato tendence stále pokračuje, se může stát mučednice. A se všemi (i nebezpečnými) důsledky! Už ve Světové revoluci varoval T. G. Masaryk, že negativistická politika vůči Rusku podle zásady čím hůř, tím lépe nemůže přinést nic dobrého. Masaryk velice dobře rozuměl ruským poměrům, bolševiky chápal jako děti carismu, a přesto byl zastáncem humánních postojů (i humanitární pomoci!) a před izolovaností té země naléhavě varoval. A ne nadarmo Dostojevský i Camus ve svých dílech upozorňují, že v důsledku odcizení se stává svět absurdním. A co platí pro člověka, platí i pro zemi. I pro Rusko. V plamenech. P.S. Televize přináší zprávy o masakru v texaském El Pasu a v ohijském Daytonu, o protestech v Moskvě, na zprávy z nešťastné tajgy se hned tak nedostane. To vím jistě. A ještě malé upřesnění, sotva jsem dopsala text, Trump brnknul Putinovi a nabídl mu pomoc, doufejme, že nejde jen o licoměrnou nabídku… Autorka je spisovatelka.
\nČas načtení: 2024-10-24 06:01:01
Špatně vybavení, demotivovaní, podvyživení. Přesto Kimovi vojáci mohou Putinovi vyhrát válku
„Prvních 2 600 severokorejských vojáků pomůže Rusům potlačit ukrajinský průnik do Kurské oblasti,“ cituje Anton Geraščenko, bývalý náměstek ukrajinského ministra vnitra, Kyryla Budanova, šéfa tamní rozvědky. To však zdaleka není všechno. „Asi 11 000 vojáků ze Severní Koreje cvičí v Rusku a budou připraveni vstoupit do války 1. listopadu s ruskými zbraněmi,“ oznamuje dál šéf ukrajinských zpravodajců. Fakticky tak Severní Korea, které se válka na Ukrajině zdánlivě netýká, vstupuje do konfliktu, který se odehrává více než 7 tisíc kilometrů daleko. V Severní Koreji zastřelili 30 studentů za sledování jihokorejských filmů Číst více Videa z výcviku jako důkazy Důkazy se objevují na sociálních sítích, kam unikají hlavně videa natáčená ruskými vojáky na Dálném východě. Jedno z videí, která zachycují stovky cvičících Severokorejců, se odehrává podle geolokace analytických účtů ve výcvikovém prostoru u města Sergejevka, v Přímořském kraji, který hraničí s Čínou. Ze Severní Koreje je to sem jen pár stovek kilometrů přes moře, a jak je vidět z jiného videa, Kimovi vojáci tu dostávají nejen výcvik, ale i ruské vojenské vybavení. Od oblečení po zbraně. Ve válce tak zdánlivě nebudou od Rusů k poznání. Vetší problém, než to vypadá Pro Ukrajinu to může představovat vážný problém. Zatímco Evropa s nasazením vojáků klasicky váhá a budoucí přítomnost svých jednotek na Ukrajině připouští jen několik jednotlivých politiků z pár zemí, vojáci sice nevybavené, ale velmi početné severokorejské armády jsou už na bojištích Ukrajiny realita. „Jsem vděčný těm vůdcům a představitelům států, kteří nezavírají oči a mluví upřímně o této spolupráci, byť to bude znamenat rozšíření války,“ říká podle Reuters ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a dodává, že pokud se Severní Korea přidá do války, bude to znamenat horší situaci pro všechny. Putinův sen o obnovení Sovětského svazu je blíž. V sázce je přežití Ukrajiny, ale i pověst USA jako globálního lídra Číst více K čemu ale budou Severokorejci v ukrajinské válce? Důvodů jejich příjezdu je více, jak vysvětluje deník The Conversation. „Použití cizích sil od nepřítele Spojených států demonstruje jasnou opozici vůči globálnímu řádu pod vedením Washingtonu. Zasadí to také další ránu mýtu, že Ruská federace je jako mezinárodní vyvrhel izolována ve světě vedeném západními mocnostmi,“ píše deník a rovnou dodává, že pokud špatně vybavené, nemotivované a často i podvyživené Severokorejce pošlou Rusové proti supermoderní technice NATO, příliš šancí nemají. Svou roli však zřejmě podle deníku sehrají v obraně ruského území. Pomohou hlavně v Rusku Rusku by to totiž mohlo uvolnit ruce na vlastním území a Severokorejce by mohlo využít k „doražení“ už tak oslabené ukrajinské armády na ruském území. „Současně by moskevská vlastní vojenská mašinérie byla schopna soustředit veškerou svou pozornost na již tak rostoucí pokroky na Donbasu,“ dodává The Conversation. Jde tak zdánlivě o malou pomoc, která by ale mohla misky pomyslných vah pořádně rozhodit.
\nČas načtení: 2024-03-22 08:58:07
Rusko v noci provedlo nejrozsáhlejší útok na ukrajinský energetický sektor za poslední dobu
Ruská federace zahájila rozsáhlý útok na ukrajinský energetický systém. V různých regionech došlo k zásahům do výrobních zařízení a distribučních soustav, píše ukrajinský deník
\nČas načtení: 2024-04-03 08:37:53
Ukrajinský pozemní dron zničil most v Doněcké oblasti, který Rusové využívali pro logistiku
Ukrajinské síly vyhodily do vzduchu most v Ivanivske v Doněcké oblasti, který Rusové používali pro logistiku, pomocí pozemního kamikadze dronu Ratel S, uvádí deník Ukrainska Pravda. The post Ukrajinský pozemní dron zničil most v Doněcké oblasti, který Rusové využívali pro logistiku first appeared on Pravda24.
\nČas načtení: 2024-04-15 11:49:15
Rustem Umerov, ministr obrany Ukrajiny, navštívil bojové jednotky v Donbasu a prohlásil, že Rusové soustřeďují své síly k průlomu na západ od města Bachmut, ale obranné síly Ukrajiny tyto plány účinně narušují, uvádí deník RBC-Ukraine. The post Rusové soustředí síly k průlomu u Bachmutu, ale my tyto plány narušujeme, říká ukrajinský ministr obrany first appeared on Pravda24.
\nČas načtení: 2024-04-29 10:47:17
Vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskij upozornil na zvýšenou intenzitu bojů, kdy Rusko podniká útoky podél celé kontaktní linie a v některých oblastech dosahuje taktických úspěchů. V důsledku toho obranné síly vytvořily nové pozice západně od Berdychy, Semenivky a Novomychajlivky. Informuje o tom deník Ukrainska Pravda. The post Ukrajinské síly ustupují západně od Berdychi, Semenivky a Novomykhailivky, říká ukrajinský vrchní velitel first appeared on Pravda24.
\nČas načtení: 2024-04-30 08:56:49
Ukrajinský vrchní velitel se možná zúčastní květnového zasedání Rady NATO-Ukrajina
Vojenský výbor, nejvyšší vojenský orgán NATO, se má sejít 16. května spolu s Radou NATO-Ukrajina, která zahrnuje vrchní velitele ozbrojených sil. Informuje o tom deník Ukrainska Pravda. The post Ukrajinský vrchní velitel se možná zúčastní květnového zasedání Rady NATO-Ukrajina first appeared on Pravda24.
\nČas načtení: 2024-04-30 12:58:20
Rusko zasáhlo ukrajinský Charkov raketou z KLDR, potvrdila OSN. Porušilo tak sankce
Sankční vyslanci OSN pro Severní Koreu ověřili, že Charkov byl 2. ledna zasažen severokorejskou balistickou raketou Hwasong-11, čímž byly přímo porušeny sankce Rady bezpečnosti. Informuje deník Ukrainska Pravda. The post Rusko zasáhlo ukrajinský Charkov raketou z KLDR, potvrdila OSN. Porušilo tak sankce first appeared on Pravda24.
\nČas načtení: 2019-09-10 05:43:59
Výročí: Jak to bylo s rusínskou identitou
Dne 10. září 1919 byla uzavřena mírová smlouva v Saint-Germain-en-Laye, podle níž se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem, který měl mít zákonodárnou moc v otázkách místní samosprávy, školství, náboženství apod. Co to znamenalo pro kulturní identitu tamních obyvatel? „‚Hahó!’ a les jeho volání zvětšoval ohromnými vlnami. ‚Hahó! Tady je Šuhaj!’ ‚Nikola Šuhaj!’ A zdálo se mu, že toto jméno, jeho jméno, roste nad vrcholky stromů a vyplňuje celé údolí až k oblakům.“ Mytické volání hlavního hrdiny románu Ivana Olbrachta ze Zakarpatí následovalo v devadesátých letech dvacátého století mnoho českých turistů. Motivovala je zvědavost, ale snad i touha po exotice či jistá nostalgie – zápis do kolektivní paměti, že Podkarpatská Rus kdysi patřila nám. Prvorepublikové romány a povídky, zprávy i cestovní průvodce živily představu o exotické divočině v zaostalé oblasti a jejích obyvatelích kdesi na východě, vábivém prostoru plném magických příběhů. Prvorepubliková cesta sem připomínala cestu časem, výpravu do „hlubokého středověku, kde se reálný život ještě mísí s mýtem“ (Ivan Olbracht). Imaginace navozující představy exotiky a divočiny chtěně nechtěně podporovala koloniální vnímání Podkarpatské Rusi coby necivilizované země. Snad i proto bylo toto území navzdory přislíbené politické autonomii spravováno úředním aparátem, který na téměř všechny klíčové posty v důležitých oblastech obsadil Čechy přicházející do regionu občas i s mentalitou zlatokopa poháněného touhou po vlastním obohacení. Jako příklad umělecké reflexe koloniálních poměrů na Podkarpatské Rusi může posloužit celá řada Olbrachtových textů, jmenujme povídku Zázrak s Julčou, nebo jeho reportáže v knize Hory a staletí. Další najdeme v Baladě o Juraji Čupovi Karla Čapka, v níž československý policejní důstojník vypráví o Karpatech a jejich obyvatelích. V kultuře je pak koloniální postoj patrný, zejména zvážíme-li, že za dobu první republiky nevyšly takřka žádné rozsáhlejší překlady děl rusínských autorů do češtiny ani slovenštiny. S jistou nadsázkou lze říci, že Podkarpatská Rus k československému čtenáři nepromlouvala sama za sebe. A přesto „Hory hovoří“ (právě tak se nazývá román Ulasy Samčuka o boji Huculů za samostatnost na sklonku první světové války), řečeno zcela v duchu postkoloniální otázky Gayatri Spivakové: „Can the subaltern speak?“ Ano, zdejší obyvatelé mluvili a existoval zde čilý literární život vzkvétající i po připojení území k Československu. Kulturní a politický dualismus V druhé polovině 19. a v prvních dvou desetiletích 20. století disponovalo slovansky mluvící obyvatelstvo Zakarpatí (Rusíni) jen malou skupinou intelektuálů. Pocházeli z kněžského prostředí a bránili slovanské jazykové dědictví před silným tlakem maďarizace. Na počátku dvacátých let se tak kulturní paměť Rusínů omezovala na kanonická díla náboženské kultury a autory buditelského období poloviny 19. století (A. Duchnovyč, A. Dobriansky, Júlij Stavrovskij-Popradov aj.). Skutečná znalost těchto textů byla ovšem mizivá, jen málo z nich bylo zpřístupněno široké veřejnosti nebo v knihovnách. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kromě toho byly sepsány v těžce srozumitelném „jasyčie“, tedy jazyce složeném z ruštiny, církevní slovanštiny a místních rusínských nářečí. Po připojení k Československu se z úředníků, učitelů a studentů stávali spisovatelé, jejich tvorba měla světskou povahu, tematizovány byly národní a sociální problémy, autoři rozšiřovali dosavadní žánrové spektrum. Oproti předcházejícímu období, kdy se prakticky veškerá literární tvorba soustředila v několika časopisech a lidových kalendářích, se začala rozvíjet knižní kultura. Na tomto pozadí začala intenzivní rekonstrukce kulturní paměti a „budování literatury“, činnost úzce propojená s hledáním rusínské identity. Rusínská komunita byla ovšem v jazykových, náboženských a politických otázkách rozpolcena. Její vůdčí představitelé, k nimž patřili Hryhorij Žatkovyč, Augustin Vološyn či Jevhenij Sabov, prosazovali rozdílné představy o národní identitě. Zjednodušeně se dá konstatovat kulturní a politický dualismus s rusofilským a ukrajinofilským pólem. Na kontinuu mezi nimi se pohybuje místní rusínská identita. Na ukrajinské straně existovaly navíc dva modely: halicko-ukrajinský a sovětsko-ukrajinský. Díky liberální migrační politice ČSR vůči emigrantům z carské říše (tzv. ruská pomocná akce) mohla nemalá část těchto ukrajinských emigrantů pracovat v administrativním, ekonomickém a kulturním sektoru Podkarpatské Rusi, kde zpravidla prosazovali ukrajinskou národní orientaci. Polarizace mezi rusofilstvím a ukrajinofilstvím vedla k rozmachu nacionalismu, který místnímu kulturnímu životu období první republiky vtiskl jeho specifický charakter přetrvávající do jisté míry až do současnosti. Po celé meziválečné období oba tábory opakovaně otevíraly otázky jazyka, historie a identity a vedly o nich jízlivé polemiky. Antonín Hartl, vynikající znalec kulturních poměrů na Podkarpatské Rusi dvacátých a třicátých let, si všímá, že „oba proudy jsou vedle sebe bez styku a nedovolují účelnou organisaci a centralisaci kulturních sil a výchovné práce“. Situace byla kontraproduktivní a v konečném důsledku bránila rozvoji rusínské kultury a jazyka. Vznikající kulturní spolky a organizace si navzájem konkurovaly. „Ukrajinofilové“ založili v Užhorodě v roce 1920 Tovarystvo Prosvita Podkarpatská Rus (Prosvita = Společnost pro osvětu a vzdělávání). Cílem spolku podle jeho statutu bylo podpořit kulturní a ekonomický rozvoj rusínského národa a publikační činnost v jazyce srozumitelném všem podkarpatským Rusínům. Zatímco podkarpatoruští „ukrajinofilové“ užívali označení Rusín ve smyslu „příslušník ukrajinského národa“, „rusofilové“ předpokládali, že Rusíni patří k velkému ruskému národu, jehož součástí jsou i Malorusové, tj. Ukrajinci. Tuto svou kulturní orientaci prosazovali prostřednictvím kulturního a vzdělávacího spolku s názvem Russkoe Kulturno-Prosvetitelnoe Obščestvo imeni Aleksandra Duchnovyča (Ruská kulturně-osvětová společnost Alexandra Duchnovyče), který založili roku 1923 rovněž v Užhorodě. Cílem spolku bylo podporovat kulturní rozvoj ruských (tj. rusínských) obyvatel a vzdělávat je v ruském morálním a vlasteneckém duchu. V těchto aktivitách ho podporovali ruští, převážně monarchisticky či antibolševicky orientovaní emigranti žijící v Československu. Četné brožurky a příručky, jež vydávala Narodnaja biblioteka, byly psány rovněž v ruštině (se stopami lokálních nářečí), navíc však obsahovaly vysvětlivky v rusínských dialektech, aby se zajistilo porozumění obsahu. Podobně jako ukrajinská Prosvita i Duchnovyčova společnost zřizovala čítárny, kde mj. přednášeli učenci Pražské ruské a ukrajinské univerzity. O čem se psalo Bez ohledu na svá ideologická stanoviska přijímali podkarpatští autoři literární postupy romantismu a realismu dominující 19. století. Mezi tématy převažovalo budování rusínské identity a státu. Pro poezii byla typická oslava vlasti a mateřského jazyka, pro prózu pak historické hrdinské vyprávění. Od konce dvacátých let se do tvorby autorů obou proudů promítá zhoršující se sociální situace. Poezie mladších rusky píšících autorů, např. Vasyla Doboše, Emelijana Baleckého a Andreie Patrus-Karpatského, intenzivně tematizuje sociální osvobození a očekávání nevyhnutelné změny. Ukrajinsky píšící autoři pojednávali o sociálních otázkách již dříve. Kombinace romantizovaného hrdinského příběhu se sociálním tématem a psychologizujícími prvky najdeme v románu Rozbijnyk Il‘ko Lepej (Lupič Ilko Lepej, 1936) Vasyla Grendžy-Donského. Významný levicový autor se kromě tvorby ukrajinských spisovatelů ze Sovětského svazu inspiroval i českými levicovými intelektuály. V návaznosti na Ivana Olbrachta zpracoval motiv karpatských loupežníků; narativ rusínského románu je stejně jako příběh Nikoly Šuhaje literární adaptací příběhu jeho kamaráda z dětství. V románu Grendža-Donskyj pak rozvíjí téma negativních dopadů bohatství na morálku, korupce v místní samosprávě a huculské touhy po svobodě. V úvodu jsme svědky rodinného konfliktu – otec hlavního hrdinu vydědí, protože se oženil s chudou dívkou. S nastalou situací se Ilko těžko vyrovnává, začíná pít a končí ve vězení za napadení a krádež. Když ho po útěku odvrhne i jeho žena, dá se na zbojničení. Román nejlépe vystihuje Ilkovo příznačné zvolání: „Nikdy se nevzdám své svobody jen tak – zachráním ji v životě a v smrti!“ Podobně jako jeho literární předchůdce Nikola Šuhaj vystupuje i Ilko coby karpatský Robin Hood. Když je kvůli zradě nakonec zastřelen, vystaví četníci (analogicky k Šuhajovu případu) jeho mrtvé tělo jako exotickou loveckou trofej před četnickou stanicí. Identita regionu oscilující mezi rusofilstvím a ukrajinofilstvím vtiskla rusínské literatuře její svérázný charakter; výsledné dílo, „jsouc psáno rusky a ukrajinsky, nemůže být přičleněno zcela ani k ruské, ani k ukrajinské literatuře. Jeho nepopiratelná provinčnost a vztahy k literatuře československé tuto jeho samostatnost podpírají.“ (Antonín Hartl). Pozice území v rámci Československa měla vliv na koloniální postavení regionu a promítla se do kulturní hybridity jeho obyvatel a sociálních problémů. {/mprestriction} Autor je slavista.
Čas načtení: 2024-02-28 16:30:01
Ukrajinský Neptun jako fantom Černého moře. Potopil ruskou námořní i pozemní chloubu
Rusko považovalo křižník Moskva za svou chloubu, která je prakticky nepotopitelná. Tomu učinila přítrž až válka na Ukrajině, která se vede pochopitelně i na moři. Ukrajinci se na toto ruské plavidlo při plánování svých námořních operací zaměřili a v dubnu 2022 na něj vypustili několik podzvukových protilodních střel R-360 Neptun, které Moskvu těžce poškodily. Následkem zásahu pak v dubnu 2022 klesl křižník na dno. Jak uvádí server Military Times, jednalo se dosud o největší námořní vítězství Ukrajinců. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Ruská strana se snažila ukrajinský útok bagatelizovat a nejprve popřela, že by k němu vůbec došlo. Místo toho poukazovala na požár, který měl vzniknout v důsledku exploze na palubě Moskvy. Při snaze odvléct křižník do přístavu Sevastopol na anektovaném poloostrově Krym však došlo k jeho potopení, k čemuž přispěly též nepříznivé podmínky včetně bouře. Nehoda, ne ukrajinský útok Rusové zpravidla používají tuto verzi, která má před veřejností utajit jejich slabost, a tak úspěšnou likvidaci jejich techniky, v tomto případě námořní, raději svedou na nehodu. Na druhé straně Ukrajinci potopení křižníku Moskva sami tehdy potvrdili, což následně doprovodili i videem z útoku na něj. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Tak či onak se jedná o jednu z největších námořních ztrát Ruska od skončení druhé světové války. Neptuny „spolupracovaly“ s drony i na další důležité operaci, která měla za cíl zničit pověstný ruský systém protivzdušné obrany S-400. Kyjev se přitom zaměřil na pobřežní město Jevpatorija na okupovaném Krymu, kde se nacházel jeden z těchto systémů. V srpnu proběhl přesně naplánovaný spojený ukrajinský útok na baterii S-400, což vedlo posléze k jeho zničení. Rychlá s velkým doletem Vojenští odborníci pak chválí střely Neptun, protože se ukázaly být v tomto případě obzvlášť účinným nástrojem k eliminaci ruského křižníku. Ukrajinci pak používají Neptun i k dalším operacím v oblasti Černého moře, kde zaznamenali i další úspěchy, za nimiž stojí vlastní námořní drony. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Na podzvukové střele Neptun se začalo pracovat v roce 2012 a je navržena pro likvidaci válečných lodí, ale i pozemních cílů. Hlavními přednostmi Neptunu jsou jeho rychlost a dolet až 280 km. Netřeba pochybovat o tom, že s Neptuny Ukrajinci po zmíněných úspěších počítají i dál, a to rovněž v modifikované verzi. Ta má přinést především prodloužení doletu z 280 km až na necelých 400 km. Server Forbes uvádí, že se bude jednat zhruba o 360 km. Modernizace, která Rusy nepotěší Dále má hmotnost bojové hlavice místo obvyklých 150 kg činit 300 kg. Bojová hlavice má být naplněna ještě účinnější vysoce výbušnou trhavinou. Modernizovaná střela pak má likvidovat i pozemní nepřátelské cíle, což s prodlouženým doletem Moskvu zcela jistě nepotěší. V kombinaci vylepšených Neptunů a dronů je možno očekávat v dlouhodobější perspektivě, že Kyjev se právě zaměří na důležité ruské pozemní cíle, což je součástí přenesení války na „hřiště“ nepřítele. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Moskva vytáhla svůj trumf: Bombardéry Tu-95MS jsou pro Ukrajinu pastí ve vzduchu i na zemi.
Čas načtení: 2022-03-01 09:08:15
Necelý týden po útoku Ruska na Ukrajinu je na věcnou veřejnou diskusi brzy. Ve válce totiž více než múzy mlčí rozum. Přesto můžeme učinit tento drobný krok na cestě nalézt příčiny současné situace. Jejich poznání by časem mohlo pomoci vyhnout se obdobným tragédiím, jako je ta právě probíhající na Ukrajině. Tak tedy – ponechme emoce politikům a davu… Omyly strany míru Špatná prognóza zpravidla vyrůstá z chybné analýzy. V čem byly základní analytické chyby obránců míru? * Ti, kteří věřili, že Rusko na Ukrajinu nezaútočí, do svých analýz vkládali přání. Přesvědčení to bylo chybné, vždy tu byla varianta, že Kreml dá povel k útoku. Válka je sice ultima ratio, až ten poslední z nástrojů, ale poslední neznamená neexistující. * Nedůvěra vůči mainstreamovým sdělovacím prostředkům a informacím zpravodajských služeb byla a je oprávněná. Nelze si však bez analýzy myslet, že opak sdělení České televize je vždy pravdou. * Nelze tvrdit, že jádrem mezinárodních vztahů je poměr sil, a zároveň použití síly nekriticky vylučovat. Politologové, zvláště ti, kteří popisují geopolitiku, nesmí nikdy zapomínat, že čím delší je hluboká krize, tím pravděpodobnější je použití síly. Také v 21. století. * Víra v informace o tom, že se útok nechystá, které šířila Moskva, byla založena na prostoduchém předpokladu, že Kreml nemůže lhát. Pravdou ale je, že slovní kamufláž k válce patří a je naivní kterémukoliv politikovi v krizové situaci bezvýhradně věřit. Je nutné mít na paměti klasickou definici, kterou na počátku 17. století pronesl anglický diplomat Henry Wotton: „Vyslanec je čestný gentleman poslaný do zahraničí, aby lhal pro dobro své země.“ * Argument, že obsazení Ukrajiny by bylo pro Rusko příliš ekonomicky nákladné, byl správný. Byl však nadhodnocen ze dvou důvodů. Předně nad významem ekonomiky zvítězila vize vojenského ohrožení Ruska, které napojením Ukrajiny na infrastrukturu NATO dramaticky naroste. Zároveň svoji roli sehrála ničím nezdůvodnitelná představa, že úspěšní státníci vždy jednají racionálně. * Ani lidé, kteří vědí, že analýzu nelze nahradit analogiemi, nesmějí zapomínat, že historie je učebnicí politiky. V některých dějinných událostech jsou skryty zákonitosti, které politickým rozhodnutím vnucuje prostor či sebeobrana etnika. Sbírání ruských zemí Rusko několikrát ve svých dějinách provádělo to, čemu se říká „sbírání ruských zemí“. Ten nejznámější případ začal poté, kdy se Rurikovci v Moskevském knížectví zbavili tatarského jha. Začali tehdy pod svou vládu připojovat ruská knížectví, v nichž vládli Rurikovci. Pak nastalo „sbírání ruských zemí“, které kdysi byly součástí rurikovské Kyjevské Rusi, ale spadaly dílem pod Polsko-litevskou unii, dílem tou či onou formou pod Osmanskou říši. Až v 60. a 80. letech 18. století vojáci a diplomaté Kateřiny Veliké připojili Kyjev k Ruskému impériu. Přibližně v téže době Rusko získalo vítězstvím nad Osmanskou říší celé severní pobřeží Černého moře včetně Krymu. Ruští panovníci se při „sbírání ruských zemí“ dovolávali rodinného dědictví i pravoslavného charakteru Rusi. Vnímali ale také logiku otevřeného území. I dnešní politici v Moskvě vědí, jak snadno do tohoto prostoru ve 13. století pronikli Švédové, Němci a Estonci – dokud je Alexandr Něvský nezastavil. Na přelomu 16. a 17. století to byli Poláci, kteří se probojovali až do Moskvy. V 16. století Moskvu vypálili krymští Tataři. Švédského krále zastavil Petr Veliký u Poltavy, města ležícího v dnešní Ukrajině. Otevřeným prostorem z dnešní Litvy a Běloruska zamířil začátkem 19. století do Moskvy Napoleon. Ve 40. letech obdobnou cestou k Moskvě vyrazil Hitler. S ohledem na tyto skutečnosti přerostlo „sbírání ruských zemí“ nejen v imperiální ambice, ale i v hledání bezpečné západní hranice Ruska. Jeho součástí se stalo obsazení Pobaltí, ale i čtveré dělení Polska. To poslední v podobě smlouvy Molotov–Ribbentrop pracovalo s hraniční čárou navrženou Brity, která byla potvrzena Jaltskou konferencí; dodnes je západní hranicí Litvy, Běloruska i části Ukrajiny. Ukrajinská sebeidentifikace Ukrajinci jsou etnikum, které se utvářelo ze stejného základu jako Rusové, ovšem po pádu Kyjevské Rusi v jiném politickém, částečně náboženském a kulturním prostředí. Etnogeneze ukrajinského národa je nepopiratelná, byť tomu někteří politici nevěří. Občanství dnešní Ukrajiny má ale jinou povahu. Týká se státu, jehož hranice jsou nepřirozené, stejně jako je umělý fakt, že Ukrajinská sovětská socialistická republika patřila k zakládajícím členům OSN. Patří k povaze současného konfliktu na Ukrajině, že čím větší nenávist k sovětskému dědictví, tím posvátnější vztah k hranicím Ukrajiny, které vznikly až díky Sovětskému svazu. Mnohokrát bylo napsáno, že východní a jižní hranice Ukrajiny nemá historické kořeny, že se nekryje s etnickým rozhraním – nejde po linii, která se alespoň pokouší respektovat, kde je více etnických Ukrajinců a kde je více etnických Rusů. Nemluvě o osudu smíšených rodin. Ukrajinské etnikum bylo politicky rozpolceno vztahem k Západu a Rusku snad od prvního okamžiku své sebeidentifikace. Tradičně, přesněji od druhé poloviny 17. století, bývá ukrajinská politická scéna vnímána jako rozdělená na levobřežní a pravobřežní – na východ od řeky Dněpru je prý promoskevská, na západ probruselská, dříve propolská nebo prošvédská. Toto štěpení mohou symbolizovat dvě historické postavy: * Bohdan Chmelnický (1595–1657). Proces sjednocování jádra dnešní Ukrajiny s Ruskem začal sérií povstání kozáků proti nadvládě Polsko-litevské unie na levobřežní Ukrajině. Vzpoury vyvrcholily zvolením Chmelnického hetmanem a připojením zemí záporožského vojska k Rusku. Záporožské kozáctvo spojoval z jedné strany odpor k jakékoliv nadvládě, z druhé pak oddanost pravoslaví. Válečná štěstěna v boji s katolickým Polskem byla vrtkavá, a tak Chmelnický požádal ruského cara o ochranu. Protože Moskevské carství mělo tehdy své starosti, odpověděl car až na třetí žádost. Ne náhodou Arsen Jaceňuk, který po svržení prezidenta Viktora Janukovyče zastával funkci premiéra, spojil asociační dohodu Ukrajiny a Evropské unie s potřebou napravit chybu, kterou prý spáchal ataman Bohdan Chmelnický připojením Ukrajiny k Rusku – a hovořil o sovětské intervenci na Ukrajině a v Německu roku 1945. * Ivan Mazepa (1639–1709). Pocházel z pravoslavné rodiny, studoval ale mimo jiné na jezuitské koleji ve Varšavě, hlásil se k pravoslaví a k Pravoslavné katolické a apoštolské církvi. Určitý čas pracoval na polském královském dvoře. Jako kozácký hetman vládl levobřežní Ukrajině i Kyjevu, během protipolského povstání i pravobřežní Ukrajině. Při útoku Švédů na Rusko se přidal na stranu švédského krále. Bitvu u Poltavy ale Švédové prohráli – a Mazepa uprchl do Moldavského knížectví. Ukrajinský nacionalismus se radikalizoval ve 20. letech minulého století. Události 2. světové války využili banderovci k vlastním brutálním etnickým čistkám, masakrům tisíců Židů, Rusů, Poláků. Ukrajinská jednotka SS se účastnila i potlačení Slovenského národního povstání. Od léta 1945 až do poloviny roku 1948 pronikali banderovci i do Československa, kde docházelo ke krvavým ozbrojeným střetům. V roce 2010 obdržel Stepan Bandera titul Hrdina Ukrajiny; v roce 2011 bylo toto rozhodnutí zrušeno. Rozbitím Sovětského svazu rozpor mezi východní hranicí Ukrajiny a etnickým předělem dostal politické vyjádření. Ukrajinsky mluvící západ země povětšině hlasoval pro kandidáty na prezidenta, kteří byli orientováni na Západ; rusky mluvící voliči z východu a černomořského pobřeží hlasovali pro východní orientaci. Názorně to přibližují informace z posledních prezidentských voleb, které nebyly pod vlivem násilí – voleb prezidenta v roce 2010. Právě druhé kolo svým bipolárním charakterem nejvýrazněji ukazuje rozdílnou orientaci. Nikdo, kdo alespoň trochu zná dějiny Ukrajiny a umí číst volební výsledky, nemohl podléhat iluzi, že jen prozápadní nebo jen provýchodní orientace přinese Ukrajině stabilitu. Po celých třicet let ukrajinské samostatnosti byl pro Ukrajinu nejlepším řešením neutrální status. Ovšem i nestabilní Ukrajina se může někomu jevit jako výhoda. Preventivní válka V době vlády prezidenta Viktora Juščenka došlo v letech 2006 a 2009 k pokusům uspořádat na Krymu společné vojenské cvičení ukrajinských vojáků s vojáky USA. Protesty místních obyvatel zablokovaly auta s americkými vojáky na silnicích a ti se museli vrátit na lodě. Nakonec situace vyústila ve zvolení ne právě schopného prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče – a jeho svržení. Situace se zradikalizovala na domácím i zahraničním poli. Krym byl Ruskem anektován. Na východě Ukrajiny začalo ozbrojené povstání těch, kdo se odmítli podřídit nové vládě v Kyjevě. Mezinárodní postavení Ruska se ještě více zkomplikovalo. * Občanská válka na Donbasu dostala rozměr tzv. proxy war – války mocností v zastoupení, a to především USA a Ruska. Dohoda Minsk II z roku 2015 sice nabídla řešení především v podobě požadavku přímých jednání Kyjeva s povstalci a příslibem autonomie etnicky specifických oblastí, ale nikdy nebyla naplněna. I když nelze upřít Paříži a Berlínu občasnou snahu tlačit na Kyjev, aby dodržel své závazky, vždy se po chvíli vedení Ukrajiny znovu vrátilo k hledání vojenského řešení boje s „teroristy“. Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, zpočátku na mír orientovaný, podlehl tlaku nacionalistů a zájmům Washingtonu. Osm let zabíjení na východě Ukrajiny nebralo konce… * Roztahování NATO, tedy vojenské infastruktury USA, směrem k ruské hranici pokračovalo. Dokonce i poté, kdy Rusko předložilo USA návrhy na dohodu o bezpečnostních zárukách, propachtovala si armáda USA dvě letiště na Slovensku. V Rusku převládl pocit, že dohoda se Západem není možná – mnohé nasvědčovalo tomu, že i bez přijetí Ukrajiny do NATO bude Kyjev usilovat o vojenské základny USA na svém území. Požadavek neutrální Ukrajiny dostával v Kremlu existencionální rozměr. Situace se dostala na samou dřeň politiky – spor kolem Ukrajiny se týká prostoru a etnika. Když se nadměrně stlačuje ocelová pružina, posléze se vymrští. Když v politice selhávají všechny kulturní prostředky při obraně životních zájmů, může se zdát, že zbývá jen ten atavistický – válka. Etologové studující chování zvířat znají pojem „obranná agrese“: když mávnete třeba i jen na malou kočku, lekne se a sekne po vás drápem. Jenže to je reflexivní akt, ne dílo rozumu. A rozum v politice potřebujete mimo jiné proto, abyste se nenechali vlákat do pasti. Ukrajinská armáda je ve srovnání s ruskou beznadějně slabá. Zdá se ale, že Kreml podcenil výměnu kádrů v ukrajinské armádě i „pedagogické“ úspěchy nacionalistů při práci s veřejností, a to zvláště u mladé generace. Navíc asi nedocenil politické důsledky emigrace po roce 2014 do Ruska (v Rusku žije přibližně 1,9 milionu Ukrajinců; údaje o emigraci po změně režimu se velmi liší). Ta vedla ke snížení vlivu Ruska mezi ukrajinskou veřejností. V této chvíli se nabízejí tři hlavní scénáře koncovky: * Dosazení nové vlády v Kyjevě, která bude mít nesmírné problémy se stabilizací země, a to zvláště na západě. Ukrajina by se stala neutrální, ovšem hrozba, že Rusko uvízne na západní Ukrajině obdobně jako Američané v Afganistánu, je reálná. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rozdělení Ukrajiny na prozápadní západ a proruský jih a východ. Vytvoření Novoruska má tradici, bezpečnostní zisk bude ale minimalizován radikalizací protiruských nálad na Západě, a to včetně vojenských opatření. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rusko se stáhne z Ukrajiny. Nastanou velké problémy se stabilizací Ruska, změna vlády není vyloučena. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. Mnohé nasvědčuje tomu, že na této válce prodělá Rusko i Evropská unie – a zisky opět shrábne Washington. Sankce plné sebepoškozování štěpí globalizaci a vedou ke vzniku paralelních světů. Spravedlivý mír Čím dříve starost o bezpečnost Ukrajiny od generálů převezmou diplomaté, tím lépe. Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, požadavkem všech humanistů stále zůstává spravedlivý mír. Ten vyžaduje zcela novou bezpečnostní architekturu Evropy, kde zajišťování bezpečí jednoho státu nebude na úkor bezpečí státu jiného. Jenže k tomu jsou zapotřebí kompetentní, emocím nepodléhající politické elity. A racionální chování veřejnosti, která nepodléhá davové psychóze. Jsou-li ale toto předpoklady pro spravedlivý mír, potom budoucnost nevypadá příliš nadějně. Převzato z webu !Argument.
Čas načtení: 2024-03-09 11:02:04
Reakce Zelenského, když se tlumočník snažil mluvit ukrajinsky
ISTANBUL – Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj byl v Istanbulu na jednání s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. (Foto: X) Členská země NATO se snaží... Článek Reakce Zelenského, když se tlumočník snažil mluvit ukrajinsky se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-03-18 14:08:50
Ukrajinský poslanec se stal prvním majitelem Rolls-Royce Spectre
Ukrajinský poslanec Hennadij Vacek je prvním evropským majitelem elektrického vozu Rolls-Royce Spectre v hodnotě 600 tisíc amerických dolarů (cca 14 milionů českých korun, pozn.... Článek Ukrajinský poslanec se stal prvním majitelem Rolls-Royce Spectre se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-03-22 08:24:57
Rusové zaútočili na energetickou infastrukturu. Záporožská jaderná elektrárna hlásí výpadek proudu
Rusko v noci podniklo rozsáhlý vzdušný úder na ukrajinský energetický sektor, jde o jeden z největších takových útoků v poslední době, informoval ukrajinský ministr energetiky Herman Haluščenko. Na některých místech jsou přerušené dodávky proudu. Rusové zaútočili na Dněperskou vodní elektrárnu (DniproHES) i Záporožskou jadernou elektrárnu. Rusko na Ukrajinu zaútočilo pomocí více než šedesáti dronů a téměř devadesáti střel, uvedl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.
Čas načtení: 2024-03-30 13:40:18
Ukrajinský dron zasáhl nejnovější ruské samohybné dělo Flox
Obranné síly Ukrajiny zasáhly ruské samohybné dělo 2S40 Flox v Doněcké oblasti. Ukrajinský dron zasáhl 120mm kolové samohybné dělo. The post Ukrajinský dron zasáhl nejnovější ruské samohybné dělo Flox first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-04-02 11:48:45
Ukrajinský dron úspěšně zaměřil a zasáhl T-90M, nejnovější hlavní bojový tank, který vstoupil do ruské služby na frontě. Vojenský úder se uskutečnil poblíž východního města Avdijivka, o které byly v minulých měsících sváděny velmi těžké boje, informoval server Defence Blog. The post Úder v blízkosti Avdijivky. Ukrajinský dron zasáhl moderní ruský bojový tank T-90M, ukazují videozáběry first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-04-17 12:34:00
Nejméně 13 lidí zahynulo a dalších více než 60 bylo zraněno při dnešním ruském vzdušném úderu na severoukrajinské město Černihiv. Na platformě Telegram to dnes kolem poledne oznámil ukrajinský ministr vnitra Ihor Klymenko. Ukrajinští činitelé před tím informovali, že záchranná operace pokračuje a další lidé mohou být pod troskami. Úřady také prosí obyvatele, aby darovali krev. Centrum Černihivu zasáhly podle úřadů tři ruské střely. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj reagoval slovy, že by se něco takového nestalo, kdyby jeho země měla dostatek vybavení pro protivzdušnou obranu. Úřady také upozornily na množství zraněných a prosí obyvatele, aby darovali krev. Na Ukrajině je v důsledku více než dva roky trvající ruské vojenské invaze pohřešováno okolo 37 000 lidí. Jde o vojáky i civilisty, dospělé i děti, oznámil ukrajinský ombudsman Dmytro Lubinec. Dramatické dění sledujeme v podrobné online reportáži.
Čas načtení: 2024-04-22 08:42:41
Ukrajinský prezident pochválil Sněmovnu reprezentantů USA za schválení dlouho diskutovaného balíčku pomoci. Zároveň vyzval americký Senát, aby zajistil, že zbraně zakoupené z těchto finančních prostředků se dostanou k frontovým silám co nejdříve. Finanční injekce ve výši 61 miliard amerických dolarů, což odpovídá přibližně 1,44 bilionu korun, byla schválena v sobotu. The post Ukrajinský prezident Zelenskyj říká, že nová pomoc od USA dá Ukrajině „šanci na vítězství“ proti Rusku first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-09 19:35:13
Ukrajinský kabinet ministrů podporuje vytvoření samostatných sil bezpilotních systémů
Ukrajinský kabinet ministrů schválil prezidentský dekret o zřízení samostatné složky ukrajinských ozbrojených sil, známé jako Síly bezpilotních systémů. Píše o tom deník RBC-Ukraine a The Kyiv Independent. The post Ukrajinský kabinet ministrů podporuje vytvoření samostatných sil bezpilotních systémů first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-11 12:19:10
Vylepšený ukrajinský námořní dron obsahuje tunu výbušnin
Ukrajinský vylepšený námořní dron Sea Baby 2024, nesoucí jméno ,, Avdijivka" obsahuje jednu tunu výbušnin a dosahuje vzdálenosti 1000 km. Díky shromažďování finančních prostředků ve výši 176 milionů Kč jich mohou Ukrajinci vytvořit rovnou 35. The post Vylepšený ukrajinský námořní dron obsahuje tunu výbušnin first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-13 15:29:55
Rusko snadno prolomilo severní frontu. Ukrajinský velitel přináší detaily
Ukrajinský velitel Denys Jaroslavskij kritizoval špatnou obranu hranic, která umožnila snadné prolomení severní fronty ruskými vojáky. (Foto: X) „První linie opevnění a miny prostě... Článek Rusko snadno prolomilo severní frontu. Ukrajinský velitel přináší detaily se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-05-13 15:58:16
Ukrajinský prezident v nadcházejících dnech navštíví španělskou metropoli, aby podepsal dohodu, která Kyjevu zaručuje vojenskou podporu ve střednědobém horizontu, píše nezávislý španělský denník El País. The post Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a španělský premiér Pedro Sánchez podepíší v Madridu dvoustrannou bezpečnostní dohodu mezi Španělskem a Ukrajinou first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-15 13:22:25
Ukrajinský prezident ruší nadcházející zahraniční cesty
UKRAJINA – Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zrušil všechny nadcházející zahraniční cesty, uvedl ve středu jeho tiskový tajemník, a to uprostřed nové ruské ofenzívy v... Článek Ukrajinský prezident ruší nadcházející zahraniční cesty se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-05-15 18:58:31
Rusové na Ukrajině rychle postupují. Ukrajinský prezident kvůli tomu ruší návštěvu ve Španělsku
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zrušil svou návštěvu Španělska plánovanou na 17. května kvůli náročné situaci na frontě. Ruské okupační síly zahájily ofenzívu na severu Charkovské oblasti a podle dostupných informací se zdá, že poměrně rychle postupují vpřed, píše server Ukrainska pravda. The post Rusové na Ukrajině rychle postupují. Ukrajinský prezident kvůli tomu ruší návštěvu ve Španělsku first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-22 17:00:01
Agresorova ostuda: Ukrajincům na likvidaci moderního ruského stroje stačil sovětský stařeček
Ruští okupanti přicházejí ve válce na Ukrajině o moderní pozemní techniku, navíc počítají i ztráty svých strategických bombardérů, kterých není nazbyt. Ukrajincům se podařilo stroj zlikvidovat, což později i oficiálně potvrdili. Server globaldefensecorp.com napsal, že Rusové naopak prohlásili, že jejich strategický bombardér sestřelen nepřítelem nebyl, nýbrž že se zřítil vinou blíže nespecifikované technické chyby, když se vracel na svou domovskou základnu. Starý systém ničí moderní techniku Ukrajinci však nesporně mohou slavit úspěch, který je navíc umocněn tím, že Tu-22M3 dokázal zničit starý sovětský systém protivzdušné obrany z šedesátých let, S-200. Ten je sice s nadsázkou řečeno už několik desítek let po záruce, nicméně Ukrajinci jej používají i nadále a zbraňový systém, ač z éry studené války, stále prokazuje, že může být platným i na bojišti 21. století. Seriál, z kterého bolí oči a uši. Hlava Medúzy je přehlídkou nepřirozených dialogů Číst více Ruského agresora pak těžko potěší skutečnost, že Ukrajinci pracují na vylepšení tohoto systému, jak uvádí server Army Recognition. Obránci před ruskou invazí modifikují protivzdušný komplex takovým způsobem, aby mohl sestřelovat vybrané cíle ještě na delší vzdálenost. Dále se Ukrajinci soustředili rovněž na to, aby byl systém schopen provádět údery i na pozemní terče. Úpravy, které Rusy nepotěší Zatímco modifikovaný systém má dosah 250–300 km proti vzdušným cílům, proti pozemním může činit až 482 km, jak uvádí web Army Recognition. První fotografie upgradované rakety S-200 pak přinesly ukrajinské televize. Kyjev má také pracovat na úpravě odpalovacích platforem, aby se zvýšila mobilita systému a ta z něj učinila univerzálnější a flexibilnější zbraňový prostředek. Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více Ukrajina je k modifikaci starších systémů v podstatě nucena nepříznivými okolnostmi. Nedostává se jí zejména západních protivzdušných komplexů. K dispozici má Kyjev sice americký Patriot, jenže nemá dostatek raket. Proto žádá Washington o urychlenou dodávku nejen jich, ale obecně munice, kterou musí již několik měsíců výrazně šetřit. Ukrajinský systém si odbyl službu i v Československu S-200 byl původně navržen už v padesátých letech, používán je od roku 1967. Sověti jej navrhli k ničení taktických a strategických bombardérů a balistických střel. Rovněž systém likviduje vrtulníky letící ve středních a velkých výškách. Výhodou zbraňového prostředku je skutečnost, že je schopen operovat za každého počasí a ve všech podmínkách. Sovětský svaz začal S-200 vyřazovat v osmdesátých letech, protože už zastarával. Ukrajinský Neptun jako fantom Černého moře. Potopil ruskou námořní i pozemní chloubu Číst více V průběhu let vzniklo několik variant systému. Kromě základního spatřila světlo světa také verze S-200V, která byla zavedena v roce 1970, S-200M, S-200VE, jež představovala exportní variantu a S-200D, která vstoupila do služby v roce 1975. Systém S-200 si našel cestu do výzbroje států bývalého východního bloku, tedy i do Československa. Celkem mělo ve službě systém pět praporů. Zbraně byly vyřazeny v roce 1997, a to bez náhrady. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.
Čas načtení: 2024-05-26 09:09:47
Z Ukrajiny až na ruský Tatarstán. Ukrajinský dron uletěl více než 1 000 kilometrů, odhalují záběry
Ruské systémy protivzdušné obrany ve čtvrtek sestřelily ukrajinský bezpilotní letoun letící nad republikou Tatarstán, více než 1000 kilometrů severovýchodně od hranic země s Ukrajinou, píše server The Moscow Times. The post Z Ukrajiny až na ruský Tatarstán. Ukrajinský dron uletěl více než 1 000 kilometrů, odhalují záběry first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-29 08:51:09
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval Joea Bidena, aby se zúčastnil nadcházejícího mírového summitu o Ukrajině ve Švýcarsku, a prohlásil, že pokud se nedostaví, bude mu tleskat pouze Vladimir Putin, píše server Ukrainska Pravda. The post Když se nezúčastníte, zatleská vám jen Putin. Ukrajinský prezident tlačí na Bidena, aby dorazil na švýcarský summit first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-05-31 19:23:13
Ukrajinský vojenský vlak se slovinskými tanky M-55S
Na Ukrajině byl spatřen ukrajinský vojenský vlak se slovinskými tanky M-55S a na nástupištích byla spatřena také různá automobilová a strojírenská technika a obrněná... Článek Ukrajinský vojenský vlak se slovinskými tanky M-55S se nejdříve objevil na AC24.cz.