Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-03 08:22:28

Rusko vyslalo útočnou ponorku Kilo k Irskému moři

Podle nedávné zprávy Rusko od začátku invaze na Ukrajinu v únoru 2022 dvakrát vyslalo své útočné ponorky na mise v oblasti Irského moře, píše deník Newsweek. The post Rusko vyslalo útočnou ponorku Kilo k Irskému moři first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-08-29 16:58:00

ONLINE: Ukrajina přišla o stíhačku F-16. A další velký nálet na Kyjev

Ukrajina v pondělí přišla o jednu z amerických stíhaček F-16. Dnes o tom s odvoláním na nejmenovaného amerického činitele informoval deník The Wall Street Journal, podle kterého letoun nesestřelili Rusové, ale nejspíše havaroval kvůli chybě pilota. První stroje F-16 dorazily na Ukrajinu podle médií v červenci. Rusko v noci na dnešek podniklo další vzdušný úder na Ukrajinu. Vyslalo na ni podle stanice BBC několik desítek bezpilotních letounů a dvě střely.  Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.  

Čas načtení: 2025-02-15 08:42:00

ONLINE: Rusko v noci vyslalo 70 dronů. Bez USA přežije Ukrajina těžko, řekl Zelenskyj

Rusko v noci na dnešek vyslalo na Ukrajinu 70 bezpilotních letounů. Cíl podle ukrajinského letectva žádný z nich nezasáhl. A pro Ukrajinu by bylo velmi obtížné přežít, pokud by přišla o vojenskou podporu ze strany Spojených států. Řekl to ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru s americkou televizí NBC. Dramatické dění sledujeme na Blesk.cz v online přenosu. 

Čas načtení: 2025-04-08 07:39:00

ONLINE: Rusové vyslali na Ukrajinu 46 dronů a raketu. A tučný příspěvek do české muniční iniciativy

Rusko v noci na dnešek vyslalo na Ukrajinu 46 dronů a balistickou raketu Iskander-M, napsalo dnes na telegramu ukrajinské letectvo. Norsko v letošním roce poskytne čtyři miliardy norských korun (8,4 miliardy Kč) Českem vedené iniciativě, která pro Ukrajinu zajišťuje dodávky dělostřelecké munice. Dramatické dění z ruské agrese na Ukrajině sledujeme v online reportáži.  

Čas načtení: 2024-03-24 10:39:00

Poplach. Ruská střela 39 vteřin v polském vzdušném prostoru

Rusko v neděli vyslalo na Ukrajinu 57 raket a bezpilotních letounů, včetně útoku na Kyjev a na západoukrajinskou oblast Lvov. Polské ozbrojené síly uvedly, že jedna z ruských řízených střel krátce narušila polský vzdušný prostor, píše agentura Reuters.

Čas načtení: 2024-04-09 07:15:13

Ukrajina oznámila sestřelení všech 20 útočících ruských dronů

Podle velitele ukrajinského letectva Mykoly Oleščuka vyslalo Rusko na Ukrajinu také čtyři protiletadlové řízené střely S-300. Neuvedl však, zda se je podařilo sestřelit, či zda zasáhly nějaké cíle.

Čas načtení: 2024-07-13 09:22:00

ONLINE: Ukrajinci zasáhli ruský sklad ropy. A dron okupantů letěl až do Běloruska

V ruské Rostovské oblasti, která sousedí s Ukrajinou, vzplál v noci na dnešek v důsledku dronového útoku sklad ropy. Podle agentury TASS o tom dnes informoval gubernátor oblasti Vasilij Golubjev. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že ruská protivzdušná obrana v noci zlikvidovala čtyři ukrajinské drony nad Belgorodskou, Kurskou a Rostovskou oblastí. Ukrajinské letectvo oznámilo, že v noci na dnešek sestřelilo čtyři z pěti útočných dronů typu Šáhed, které na Ukrajinu vyslalo Rusko. Pátý Šáhed přeletěl nad ukrajinským územím a zamířil do Běloruska, napsal list Ukrajinska pravda. Dramatické dění kolem války na Ukrajině a ruské agrese sledujeme na Blesk.cz v podrobné online reportáži.  

Čas načtení: 2024-07-31 05:48:00

Rusko podniklo jeden z největších dronových útoků na Ukrajinu

Kyjev - Ruský dronový útok na Ukrajinu v noci na dnešek byl jeden z největších od začátku války. V prohlášení na telegramu to uvedlo ukrajinské letectvo, podle kterého Rusko na ukrajinské území vyslalo...

Čas načtení: 2024-07-31 05:48:00

Rusko podniklo jeden z největších dronových útoků na Ukrajinu

Kyjev - Ruský dronový útok na Ukrajinu v noci na dnešek byl jeden z největších od začátku války. V prohlášení na telegramu to uvedlo ukrajinské letectvo, podle kterého Rusko na ukrajinské území vyslalo...

Čas načtení: 2024-07-31 10:00:00

Rusko opět brutálně zaútočilo na Kyjev

 Rusko opět vyslalo na Kyjev celé vlny bezpilotních letounů, což vojenská správa hlavního města označila za jeden z největších útoků svého druhu na Ukrajinu. Kyjev a většina střední a východní Ukrajiny byly od úterního večera v leteckém poplachu. Systémy protivzdušné obrany v okolí Kyjeva zahájily palbu, uvedl Serhij Popko, šéf kyjevské vojenské správy. „Podle operativního hlášení v tuto chvíli nejsou v Kyjevě žádné oběti ani škody.“ Ukrajinská armáda ve středu ráno uvedla, že bylo zničeno více než 30 ruských dronů.

Čas načtení: 2008-08-30 00:00:00

Na Ukrajinu? Prý jsme blázni.

Tak jsem se vrátil z Zakarpatské Ukrajiny, překvapivě brzy (jako vždy), překvapivě snadno a překvapivě úplně v pořádku. Jaké to bylo a co se dělo? Čtete dál. Z Prahy až do Košic Celá příprava na Ukrajinu byla dost narychlo, Jenda dal přesné informace vědět až dost dlouho - o prázdninách a to je pak nestíhačka sehnat všechny potřebné věci, zvláště z toho důvodu, že všichni jsou pryč po dovolených, babičkách a strýčcích. Nakonec se ale podařilo vše sehnat - kotlík se koupil, vařič byl už z našeho jarního výletu, stan také byl. Se stanem to bylo obzvláště veselé. Johana tvrdila, že má stan, do kterého se v pohodě vejde šest lidí. Nakonec se ukázalo, že by se tam šest lidí opravdu vyspalo, ale protože byla Johana na tenisovém soustředění i se stanem a já ho nemohl okouknout, vzali jsme radši každá futrpatra stan svůj. Bylo úterý a sraz byl v sedm hodin večer v Praze na Hlavním nádraží. Z Nýrska jsme vyráželi tři - já, Johana a Klára. Do Klatov jsme byli dovezeni autem, z Klatov do Prahy jsme bez problému dojeli vlakem, pohodička leháro, dokonce i přesun ze Smíchova na Hlavák jsme zvládli bez problémů - zvláště díky Kláře, protože Johana, nás trochu mystifikovala v udávání správné trasy metrem. Prý si chtěla trochu více zajezdit. Jen co jsme vylezli z metra potkali jsme Marušku, která už také čekala. Bylo ještě hodně brzo před srazem (zbývalo asi půl druhé hodiny), a tak jsme si sedli před nádražím na lavičku a sledovali pochybná individua. Za necelou hodinu na nás natrefil Kryštof, kterého do Prahy dovezli rodiče a dle jeho slov ho vyhodili z auta na první zastávce metra. Seděli jsme tam tedy ještě chvilku a pak jsme se vydali dovnitř, že tam třeba už někoho potkáme. A taky že jo. Hned ve vstupních dveřích jsme se srazili s Jendou a Sváťou. První co nás bacilo do očí, byly Honzovy boty. Všichni jsme byli obutí už v botách do hor - těžké pohorky, prostě pořádné boty. A Honza si přijde s botami, které u nás na gymplu dostaly přezdívku gumáky, navíc ve vysoce svítivé oranžové. Až je na fotkách uvidíte, určitě je poznáte - svítí opravdu krásně. Nahoře už seděli ostatní a tak byla naše parta zkompletována. A tady je letošní složení tchoříků: Jenda, Maruška, Lenka, Jáňa, Johana, Kryštof, Pavel, Klára, Sváťa a samozřejmě také já. Pomalu jsme se přesunuli do vlaku, ale bylo v něm šílené vedro a tak jsme se radši zase přesunuli ven na perón. Po rozjezdu vlaku se uskutečnila válečná porada, Jenda nás seznámil s plánovanou trasou, místním jazykem a zvyklostmi (třeba to, že když nad čajem od domorodce prohlásíme, že je horký, patrně se urazí. Bude si myslet, že říkáme hořký). Měli jsme zakoupená lehátka a po poradě jsme zkoušeli spát. Moc se nedařilo, ve vlaku se člověk moc nevyspí. K ránu jsme přijeli na konečnou, do slovenských Košic. Mám takové tušení, že mohlo být něco okolo sedmé hodiny, ale úplně jist si tím nejsem. Dojedli jsme svačinky z domova a nasedli jsme na místní kodrcák jedoucí do Čierné nad Tisou. Jsme celebrity Situace v Čierné se pro nás výrazně zhoršila - zjistili jsme, že přes hranice jezdí jen dva vlaky denně - jeden šíleně brzo ráno a druhý někdy kolem páté odpoledne (opět si nejsem tímto časem moc jist). A co my tady když je ještě dopoledne? Nejdřív jsme se zkoušeli dostat někam, kde bychom se mohli vykoupat. To se ukázalo být velkým problémem a nakonec z toho sešlo - stali jsme se však tak populárními mezi místními domorodci, že jsme raději zalezli zpátky na nádraží, kde jsme měli svůj klid. Nejdřív jsme se totiž ptali místních na cestu ke koupališti - z těch jsme toho moc nevypáčili. Pak si nás ale (doslova) našel pán, který si potřeboval postěžovat na život a ten nám prozradil, že Tisa je asi osm kilometrů daleko (a na koupání, že je skvělá). Tam se nám moc nechtělo, osm kilometrů tam, osm zpátky, to se radši koupat nebudeme. Za chvíli nás ale zastavil další domorodec, který se dozvěděl, že se chceme koupat a taky měl s námi touhu si popovídat. Radši rychle na nádraží! Museli jsme čekat asi šest hodin - na řadu přišel poker, a když i ten začal nudit, hry značka šílené. Nejdřív jsme si dupali po nohou (to poznáte na fotkách, vypadají akčně), pak jsme zas na sebe řvali "HU" a dávali si ruce k hlavám (taky je tam jedna fotka) a nakonec jsme začali kokodákovat a kikirikovat. Prostě bylo veselo. Pak konečně nastala chvíle, kdy měl jet vlak na Ukrajinu. Na ten s námi čekalo dost domorodců a ještě jedna parta z Čech, která přijela posledním vlakem. Přes hranice jsme se dostali bez problémů, dokonce i s noži - na Ukrajinu totiž nesmíte převážet nože s čepelí delší než šest centimetrů, což z nás měli skoro všichni skoro nikdo (a Jenda navíc do batohu přibalenou solidní mačetu). Až do Dilove A byli jsme na Ukrajině. Přesně řečeno v Čopu (Чоп) na nádraží. Jenda bleskurychle dojednal odvoz do Mukačeva (Мукачеве) - jeli jsme třemi auty a kdybych nebyl zvyklý jezdit v autobuse s Ukrajincem, asi bych se strachoval podobně jako ostatní - přes vesnice jel prý devadesátkou, na nejvyšší dosaženou rychlost se nikdo radši nedíval. Jak při slalomu se proplétal stádem krav, které šlo zrovna po silnici. A navíc měl puštěné disco na plné perdy, což našemu psychickému stavu moc nepřidalo. V Mukačevu nás vysadili na autobusovém nádraží a kdyby mělo pořádný asfalt a ne jenom štěrk, dost by připomínalo autobusák v Klatovech. Běhala tam smečka deseti psů, ty na fotkách taky uvidíte a dokud Jenda jednoho nenakopl byli dosti otravní. Byl už večer. Pro nás o trochu dříve, protože Ukrajina je v jiném časovém pásmu a tak jsme si šoupali hodinky o jednu hodinu dopředu. Nasedli jsme na autobus směrem na Dilove - vesničku kam jsme měli namířeno. Asi v půl jedné ráno jsme tam konečně dorazili - místní autobus nebyl nejnovější, navíc nám nahatec v zadu pozavíral okýnka - jemu bylo příjemně, nám šílené vedro a svlékat jsme se nechtěli. Pavel si celou cestu povídal s chlápkem, co kdysi pracoval deset let v Česku. Přes nás a naše plány se dostali až k Premier League, Škodovkám v Mladé Boleslavi a díky němu jsme v Dilove i vystoupili - autobusák nám nějak zapomněl zastavit. V Dilove jsme potkali místní opilce, od kterých jsme raději svižně odešli - s láhví vodky v ruce nevypadali nejlépe. Kousek za vesnicí jsme se na loučce utábořili, spalo se pod širákem. Ráno nastalo naše první vaření. Vařili jsme po skupinách, já s Pavlem a Johanou, Kryštof s Lenkou a Jáňou, Jenda s Maruškou, Klárou a Sváťou. Naše skupina začínala raději opatrněji, dali jsme si jen čaj s chlebem, sýrem a salámem a výborně jsme se najedli. Honza musel jít vyřídit povolení - chtěli jsme totiž jít po horách, kterými vede hranice Ukrajiny s Rumunskem a tam se bez povolení nesmí (ani z jedné strany) - a tak jsme si my ostatní dali leháro na sluníčku (taky uvidíte na fotkách). Povolení jsme dostali a tak jsme konečně vyrazili do hor. Musím říct, že po dvou dnech ve vlacích a na nádražích jsem byl upřímně rád. Čekal nás nemalý úkol - dostat se nahoru do hor. Převýšení bylo něco kolem 1.700 metrů, což není žádná sranda, zvlášť pokud máte na zádech těžkou krosnu s proviantem na celý týden. Nakonec jsme to rádi zalomili u srubu pod naší první horou (název už jsem zapomněl). Chtěli jsme sice dojít až k Pop Ivanovi, to se ale ukázalo jako nereálné. Postavili jsme stany, dali večeři a poseděli u ohně. Honza nás seznámil s Nikolou Šuhajem, dalším z těch co bohatým brali a chudým taky tak. Zapěli jsme Havrany na plotu a šli spát. Noc nebyla úplně podle našich představ - spal jsme ve stanu s Kryštofem a Pavlem, náš stan někde na fotce taky bude - hlavní bylo to, že je kulatý - natáhnout nohy může jen ten uprostřed. Zkuste spát někdy celou noc se skrčenýma nohama. Proto jsme se snažili z krajů dostat co nejvíc doprostřed a Pavel, který spal uprostřed, říkal, že jsme ho celou noc mlátili a utlačovali. Možná na tom bude něco pravdy. Ráno bylo krásné a tak jsme s chutí vyrazili po náročném dni dál. Hned ze začátku jsme trochu sešli z cesty a museli to vzít azimutem, abychom se dostali zpět na naši cestu. Bu bu bu, pojďte k nám Tady nás Honza strašil rumunskými pohraničníky - koho chytnou za hranicí, má po výletě a poputuje někam do rumunska na policii. Naštěstí nás nikdo nechytil i když jsme v Rumunsku občas byli. Na Popu Ivanovi jsme potkali další českou výpravu a místní domorodce, kteří si užívali výhled do kraje. Na fotkách je poznáte, jeden ukazuje do kraje a je trochu spoře oblečen. Jen jsme slezli z Ivana potkali jsme další Čechy a nakonec se ukázalo, že jednoho z nich Honza zná. Také jsme tam dali oběd, naše skupina měla navařeno už od snídaně, výborné vločky s kakaem. Naštěstí jsme je dojedli a nemuseli je jíst i k večeři. Šlo se dál, cesta pěkná, krajina a počasí též, to ostatně uvidíte na fotkách. Celou naší výpravu nás provázela nouze o vodu - asi před měsícem byly v Podkarpatské Rusi povodně, teď bylo zase naopak sucho. Přenocovali jsme na pěkném tábořišti, jen k vodě to bylo asi 300 metrů dolů z kopce - hodně prudkého. To nebylo ideální, nicméně jsme to museli vydržet. Také to byla spíš taková bažinka, něž tekoucí voda, ale my už pili i z horšího. A margotku? Další den bylo opět pěkně, dokonce tak pěkně, že jsme měli všichni spálenou jednu půlku těla, celou dobu jsme šli se sluncem na pravé straně a nějak jsme se zapomněli namazat. Přes den se toho moc zajímavého nedělo, nebudu to tu rozebírat, krajiny uvidíte na fotkách a názvy hor si stejně nepamatuji. Zajímavé bylo jen to, že jsme potkali čtyři auta, tam v horách, vevnitř holohlaví chlápci s černými brýlemi - kdekoho by napadlo, že jsou to mafiáni a jedou zakopat mrtvoly nebo pašovat drogy do Rumunska. Mafiáni to pravděpodobně byli, ale co tam dělali, to si opravdu můžeme už jen domýšlet. Asi nic pěkného. Večer jsme se usadili na tábořišti nedaleko od koňského napajedla, kam jsme chodili pro vodu a také jsme se tam lehce umyli. Zrovna když byly holky u vody, přišla k nám návštěva. Já ji na fotkách nemám, trochu z respektu. Až se ke mně dostanou fotky od Jáni budete si ji moci prohlédnout alespoň zezadu. Přišel k nám voják. Zkontroloval pasy a naznačil, že by rád cigarety. Ty jsme sebou neměli, ale Honza mu taktně nabídl margotku, což voják sice tolik neocenil, ale řekl, že ji musí porovnat s těma jejich a tak si ji také vzal. Večer jsme se usadili u ohně, ne všichni - stařec a děti už šli spát. My za malou chvíli také a velmi rychle, začal totiž pořádný slejvák a bouřka. Noc byla pro nás ještě horší než ta minulá. Nejen že jsme byli skrčení - slzy nám tekly proudem, protože skomírající oheň strašlivě čadil a přímo nám na stan, pršelo a my zjistili, že podlážka netěsní. Teď na tom byl pro změnu nejhůře Pavel - ležel v jakémsi údolíčku a všechna voda stékala k němu. Lázeň. Naštěstí ráno nepršelo a my tak mohli alespoň něco usušit. U Ivana Pak jsme zase vyrazili dál. Snad jen to, že jsme dali řeč s bačou, který si užíval vyhlídky do kraje, se nic zajímavého nestalo. Asi jsme se stali atrakcí, mladý bača si nás fotil mobilem. Ano, i sem už technika dorazila. Odpoledne jsme dorazili k chaloupce. Na fotkách ji samozřejmě také najdete. Ona to vlastně žádná chaloupka nebyla - pořádný srub ze dřeva. Uvnitř bydlela baba se kterou Honza vyjednal možnost přespání ve vedlejším srubu a její manžel - Ivan. Krásně jsme se tam zabydleli, bábuška nám přinesla mléko a tak jsme si udělali spoustu pudingu. S předáváním mléka souvisí jedna úsměvná situace: Baba nejdříve mléko nabízela nám, klukům. My však byli zrovna myšlenkami na míle daleko a tak jsme na ní asi půl minuty tupě zírali a vůbec nám nedocházelo, co říká. Pak ho nabídla holkám a to už nám konečně došlo, co po nás chtěla. Nu což, stane se. Večer po výborné večeři jsme začali vařit čaje a připravovat se na dlouhý večer. Takovýto večer - v suchu, v závětří - se musí pořádně užít a tak i strážci cukru upustili od svého předsevzetí a osladili nám čaj. Cukru bylo totiž velmi málo a tak Kryštofova skupina od cukru v čaji abstinovala. O chvilku později si k nám přišel přisednout Ivan. Na dvou fotkách homáte cvaklého. Nabídli jsme mu čaj, hrníček obětoval Kyšák, a povídali si o počasí, medvědech a tak všelijak okolo - česky, ukrajinsky, rukama, nohama. Snažím se medvěda potkat už druhý rok, v Tatrách nic, na Ukrajině taky nic, naději mi udržovalo jen Ivanovo tvrzení: "Medvědi? Všude, hodně!". Ptali jsme se ho taky jestli bude zítra pršet a tak jsme se dozvěděli, že střecha určitě nepustí ani kapku (ehm), ale zjistit jaké počasí bude zítra dalo dost práce. Nakonec jsme mu asi stejně neporozuměli, protože jsme si bláhově mysleli, že zítra pršet nebude. Pršelo. Další Ivan - teď Pop a Marmarožský Ráno pršelo. Bylo ještě horší počasí než včera a Ivan nás strašil, že nahoře umrzneme, začneme dělat "chrk, ekš" (prostě se nachladíme) a nerad nás ven pouštěl. Jenda byl ale neústupný a tak jsme vyrazili. Všichni v pláštěnkách a igelitech - konečně se uplatnila naše zkušenost z Tater, tam bylo takovéto počasí pořád. Nahoru jsme se museli prodírat klečí, cestička tam žádná nevedla, až nahoře jsme na ní narazili. Tak jsme se dostali na další horu - Popa Ivana Marmarožského (úplně si nejsem jist jestli to píšu správně, snad alespoň přibližně). Na vrcholu hory stojí bývalá meteorologická stanice, dnes už nepoužívaná, ale pořád statná, stavěná z kamene. Foukalo, byla zima, uvnitř spousta odpadků a nikomu se tam pobývat dlouho nechtělo. Tak jsme raději šli dál. Počasí nebylo pořád nic moc a tak jsme si náladu zlepšovali siónskými popěvky od A do Z. Prostě jsme zazpívali co se dalo. Odpoledne jsme došli k pěknému jezeru, sice tam byla spousta odpadků, ostatně jako na Ukrajině v horách všude, místa pro stanování tam bylo naštěstí spousta a tak jsme se usadili. Měli jsme štěstí, že jsme přišli včas. Po nás přišli ještě skupiny Slováků, Rusů a všech možných dalších národností. Jenda rozdělal po velkém snažení oheň a vydal se na návštěvu k sousedům - po návratu se pochlubil, že máme rozhodně nejhezčí oheň. Chvíli jsme seděli u ohně, Jenda převyprávěl pár příhod z knížek podobných V horách Sajanských - byly rozhodně zajímavé, ale vyprávět se mi je tu nechce. No to jsou nám fofry A tak jsme se v pořádku vyspali až do našeho posledního dne na horách. Čekala nás už jenom nejvyšší hora Ukrajiny - Hoverla a pak sestup dolů do civilizace. Při výstupu na náš vrchol jsme vymysleli s Kryštofem takovou menší zradu - všichni už si zvykli, že fotím já a dávali si pozor - půjčil jsem foťák Kyšákovi a rázem jsou zajímavé fotky - upocené obličeje a vyčerpané výrazy. Jediný kdo na těchto posledních fotkách chybí je Pavel, který posilněn Pikaem vyběhl na Hoverlu, že jsme ani nemrkli a jeden Čech, co zrovna sestupoval dolů, se podivil, co to máme vepředu za blázna - prý kolem něho jen proletěl. Na vrcholu nic moc zajímavého nebylo - snad jen ukrajinská vlajka a kovový paskvil ve tvaru kříže. Rozhodně jsem už viděl hezčí. Nahoře byla jako obvykle zima a tak jsme raději seběhli dolů. Tam se ukázalo, že Pavla vyčerpal výstup víc než se zdálo - cestou dolů se musel Lenky pársetkrát zeptat, jak to, že jí dali řidičák a ani když se už přestal ptát, nezdálo se, že by v tom měl zcela jasno. Dole na nás čekal připravený Boží odvoz. Zdá se, že jsme strhli všechny rekordy v cestě Hoverla - Čop. Tuto zajímavou část našeho putování se budu snažit popsat co nejpřesněji: Scházíme dolů z hor. Cesta hrozná, příkrá, kamenitá, vymletá. Konečně jsme dole ve vesnici a vidíme první zříceninu. Za zpola strhnutým mostem vidíme stát autobus (bednu na čtyřech kolech) a přichází k nám pár domorodců. Plány jsou zatím asi takové, že se vykoupeme, pomalu si najdeme místo na přespání, ráno dojdeme do další vesnice, odkud by mělo snad něco jet do civilizace. Jenda se dává do řeči s paní, která vypadá dost veselá - utvrzuje nás to v teorii, že vodka je zde dobrá jak ráno, tak i na oběd a večer. Mimo jiné nám paní sděluje, že během pěti chvil pojede motor (během pěti minut pojede nějaké auto, pro snazší pochopení překládám) do vesnice kam máme namířeno. Z koupání tedy nakonec není nic a my čekáme na motor, o kterém si myslíme, že to bude něco ve smyslu autobusu. Čekáme půlhodiny, nic nás nepřekvapuje, jsme zvyklí a když už je čekání přece jen dost dlouhé, ptá se Honza znovu, kdy to asi pojede. Prý že za chvíli, ještě někdo někde musí něco dodělat. A tu náhle, po prašné cestě se k nám řítí něco na kolech. Uvidíte přesně na fotkách. Dostavil se nějaký náklaďák a my s domorodci, kteří sbírali v lesích borůvky naskakujeme na korbu. Je tam trochu přeplněno, ale veselo. Ukrajinky mluví šíleně vysokými hlasy, cesta je bahnitá, tak jak si ji ani nedovede představit a zlaté zuby se domorodcům jen blyští. Nakonec přijíždíme do vesničky. Řidič z nás sedře 170 hřiven, ač to svezení mělo stát asi jen 80. Pro srovnání - hřivna je asi pět korun. Těch pár kilometrů se nám dost prodražilo a Jenda z toho vypadal trochu vykolejený. Zkoušíme se vrátit k původnímu plánu a najít řeku, kde bychom se mohli vykoupat. Řeku nacházíme, ale v takovém stavu, že i po týdnu v horách můžeme s čistým svědomím říct, že bychom se v ní ušpinili. Opět z koupání není nic a tak se snažíme alespoň doptat na vlak, o kterém nám veselá paní tvrdila, že by měl jet. Zjišťujeme pravý opak, jede ale autobus a to asi za půl hodiny. Zásoby už nám pomalu došly, Jenda proto vleze do nejbližšího krámu a kupuje královské potraviny - ukrajinskou zmrzlinu, ukrajinské pivo v pet lahvi a sedm banánů - víc jich neměli. Přesunujeme se na zastávku a během pár sekund přijíždí dodávka, která má být autobusem. Po jízdě na korbě náklaďáku je to skutečný luxus, celkem neoježděný Mercedes, skutečné sedačky - paráda. Takhle jedeme asi do Rachova a tam se řidič ptá, kam chceme dovézt. Nakonec nás zaveze až do Čopu na nádraží. Jen za 200 Eur. V Čopu jsme kolem půl jedné v noci - vlak na Slovensko jede někdy kolem půl čtvrté, na perónu musíme být už ve tři, ale stejně všichni zalehneme a trochu se vyspíme. Mně se zrovna nějak spát nechce, sedím a pozoruji lidi co pobíhají po nádraží - jací šílenci to můžou být, když jsou tu v tuhle nelidskou hodinu. Někdy kolem druhé k nám přijde člověk, s taškou a karimatkou a zmateně na mne gestikuluje prstem. Moje vnímání je ale natolik zpomalené, že tam na něj asi tak půl minuty koukám a tvářím se tupě. Naštěstí se pak probudí Jenda a dopadá to tak, že si neznámý u nás na chvíli nechává svoje věci a pak se pro ně zase vrací. Pak už je čas vstávat a projít celní kontrolou. Lehce se nám prohrabávají v baťozích, naštěstí se jim ale asi moc nechce takhle po ránu něco řešit a tak projdeme opět v pořádku. Pak už se jede vlakem až do Čierné nad Tisou. Na našem oblíbeném nádraží moc nepobudeme, jen zeptáme odkud jede vlak do Košic a pak už běžíme na druhý konec nádraží. Vlak nám naštěstí nestihl ujet. Během dvou hodin, které samozřejmě všichni prospíme, jsme se dostáváme až do Košic. A tak cesta, která nám měla trvat dva i více dní, byla za náma během dne. Nevadí, Bůh měl asi nějaký důvod pro toto rychlé vyhoštění. Košice? Prý příležitost se skvěle ztrapnit A tak jsme byli v Košicích. Sice nevyspalí, ale jak už jsme tu několikrát psal - člověk může žít beze spánku, ale ne bez povzbuzení. Navštívili jsme místní bazén, celkem příjemné, ale kdyby byl člověk vyspalý asi si to užije víc. Protrpěli jsme tam své dvě hodinky, vyhřívali se na za sklem sluníčku a nadávali na plavčice, které naše dovádění ve vodě nechtěli nechat jen tak plavat. Věkový průměr návštěvníků v bazénu mohl být tak na padesáti. Polovinu jsme tvořili my pod dvacet, zbytek důchodci. Když jsme konečně vylezli z bazénu a navlékli na sebe zpět to hnusné špinavé zapocené oblečení, vrátili jsme se na nádraží, kde jsme v úschovně nechali své batohy a vyrazili do města. Nejdřív jsme si dali oběd v místní pizzerii a pak se nějak rozutekli po městě. Pak nastal pořádný průzkum města. Vlak jel až večer, bylo poledne a my měli moře času před sebou. Co musím vyzdvihnout je krámek v uličce vedle náměstí - prodávají tam včerejší pečivo za pět slovenských kaček, pečivo jako jsou koblihy. Hlavně ty koblihy. Obyčejné nejsou nic moc, trochu seschlé. Ty namáčené v bílé polevě nebo čokoládě jsou ještě lepší než čerstvé. A za pět slovenských korun. No nekup to. Den byl teplý, až moc horký a tak se ujal návrh zdolat místní fontánu. Boty byly sundány za chvíli a my se ráchali ve vodě jak malé děcka. Jednu místní ctihodnou paní jsme velice pobouřili. Prohlásila, že tu se kúpou len cikáni, tu že neni žádné kúpalisko. A zpět do Čech, neradujte se všichni A pak už zase do vlaku. A zpátky do Čech, do Prahy. Chvíli jsme hráli pokera ve volném kupíčku, pak nás vyhnali a my museli jít spát. Člověku se ve vlaku spí mnohem lépe, když den předtím skoro vůbec nespí. To se vám pak ani nechce kolem čtvrté ráno v Praze vstávat, přesedat na metro a jet dalším vlakem až do Nýrska. V Praze jsme se rozdělili, opět na delší čas domů. A pár myšlenek na závěr Nic zvláštního, co by mohlo pozvednout tento článek, tu napsáno nebude - putování bylo skvělé a jako vždy krátké a hrozně rychle utíkající. A tak trochu podumám. Jedna věc mne ze začátku hodně udivovala a asi ne jenom mě. Nedokážu pochopit mnoho věcí, jednou z nich je to, jak dokázal mít na sobě Kryštof dlouhé kalhoty ve dny, kdy bylo největší vedro. Když jsem dnes ráno zbíhal z Ostrého dolů přes stateček, kde jsme na jaře s Tchoříky taky spali, velice se mi po prázdninových časech zastesklo. Až na tyto poslední týdny nebyly prázdniny úplně podle mých představ, ale co tu dělat jiného než sedět u počítače a alespoň nějak kreativně tvořit (a získávat finance na sponzorování takovýchto výletů). Za měsíc jedeme na Jizeru sekat dřevo a tak tu snad zase nestihnu začít plesnivět.

Čas načtení: 2024-02-24 19:30:00

Den pro Ukrajinu VIDEO

Koncerty za Ukrajinu, pochod za Ukrajinu i shomáždění Společně za Ukrajinu. To byl den za Ukrajinu

Čas načtení: 2024-04-20 07:00:01

Putin se po Ukrajině vrhne na země NATO a povzbudí Čínu. Střet s USA se blíží, říká generál Šedivý

Hranice NATO nejsou nedotknutelné, Vladimira Putina posiluje i nejednotnost Západu v pomoci Ukrajině. „Zásadním problémem je zdlouhavost politických jednání a následných politických rozhodnutí. Často se vedou jednání až do okamžiku, kdy už je na Ukrajině téměř pozdě,“ vysvětlil Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Jiří Šedivý. Dlouhodobě hovoří o tom, že je potřeba Ukrajině ihned dodat veškeré zbraně a techniku, kterou v boji s okupanty potřebuje. To se ale podle odborníka bohužel neděje, a když ano, tak pomalu. Ukrajina musí dostat vše, co potřebuje Přitom i hlasy dalších expertů jednoznačně říkají, že pokud by Putin Ukrajinu ovládl, bude to jen zastávka na jeho mnohem delší a krvavější cestě. „Nepochybuji o tom, že kdyby mu bylo dovoleno obsadit Ukrajinu, překročí hranice některé ze zemí NATO,“ uvedl pro CNN bývalý viceprezident USA Mike Pence. Ukrajina musí počítat s tím, že válku nevyhraje, říká generál Šedivý. Mluví o devastaci a bídě národa Číst více Penceovy komentáře přicházejí v době, kdy ve Sněmovně reprezentantů probíhá boj o to, zda se podaří prosadit balíček zahraniční pomoci, který by Ukrajině zajistil finance. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, který čelí značnému tlaku od zastánců tvrdé linie republikánské strany, řekl, že na stůl položí sérii zákonů o zahraniční pomoci. Pence ho za to veřejně pochválil. Také generál Šedivý má jasno v tom, že negativní scénář, ve kterém Putin útočí na země NATO, má jasné východisko: „Lze tomu zabránit jediným způsobem, a to urychleným dodáním potřebné výzbroje, kterou Ukrajina potřebuje,“ potvrdil pro náš web bývalý elitní voják. Střet Číny a USA se blíží Pence před pár dny na zasedání v Bruselu varoval, že pokud Putin uspěje při invazi na Ukrajinu, bude třeba aktivovat článek 5 (útok na jednoho člena NATO je útokem na všechny). Také varoval, že případný Putinův úspěch „uvede do pohybu dominový efekt, který by povzbudil autoritářské režimy“. Například Čína by mohla podniknout invazi na Tchaj-wan, která se v některých politických a armádních kruzích bere za hotovou věc, a otázkou má být pouze to, kdy se tak stane. „Čínský prezident Si Ťin-pching dal armádě pokyn, aby se připravila na válku. To bylo v roce 2022 s tím, že o pět let později by měly být přípravy hotové. Takže je možné předpokládat, že se střet blíží,“ potvrdil Čtidoma.cz generál Šedivý. Západní politici viděli jen dolary O tom, že Ukrajina je lakmusový papírek, který může ukázat, jakým směrem se svět bude dál ubírat, už asi není sporu. Západ by měl dbát varovných signálů, krvavou řeží na Ukrajině je snad poučen a nebude opakovat chyby z minulosti. Celá řada indicií totiž jasně ukazovala na to, že Putin se nezastaví před ničím. Západní politici však ve jménu proudící ropy, plynu a dolarů zavírali oči před vraždami novinářů a porušováním lidských práv. Ruskému diktátorovi se klaněli na chodbách v Bruselu a považovali si, když je poctil svou návštěvou. „Podle Putinova názoru byl rozpad SSSR největší katastrofou dvacátého století. Svoje odhodlání vrátit ‚staré pořádky‘ demonstroval už v roce 2008 v krátké válce s Gruzií, kdy Rusko obsadilo Jižní Osetii, a od roku 2014 dobře známou situací na východní Ukrajině a anexí Krymu,“ upozornil pro Čtidoma.cz generál Šedivý. Českého Fantomase ženy zbožňovaly, on dával přednost mužům. Moravce milovali pražští taxikáři Číst více Hanba pro svět a demokracii Máslo na hlavě mají i USA, což nepřímo přiznal i Mike Pence. „Toto je pro naši zemi skutečný test. Potřebujeme se zase narovnat. Musíme si uvědomit, že jsme vůdci svobodného světa, je třeba vyslat jasnou zprávu, že budeme stát pevně za svobodou,“ uvedl bývalý viceprezident a vyzval Kongres, aby schválil americkou pomoc Ukrajině. Otázka je, jak moc jeho slova padnou na úrodnou půdu. Tím spíš že je možné, že v USA se bude hlasovat o pomoci zvlášť pro Ukrajinu a zvlášť pro Izrael. Tuto variantu prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj označil za hanbu pro svět i pro demokracii. Nutno říct, že není daleko od pravdy. Ukrajinci by právem mohli cítit hořkost a obavy, že je svět hází přes palubu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Raketomet Uragan: Ruská vichřice se valí Ukrajinou. Obránci na něj našli ráznou odpověď.

Čas načtení: 2024-06-10 09:10:05

Lotyšsko se opilými řidiči nemaže. Pokud řídí opilí, zabaví jim auto a odešle ho na Ukrajinu

Řada států musí bojovat s opilými řidiči, nejčastěji pomocí vysokých pokut a zabavováním řidičáků. Ovšem v Lotyšsku na to jdou trochu jinak. Opilcům auta zabaví a pošlou je na Ukrajinu, kde slouží hlavně na pomoc raněným, nejčastěji v roli různých verzích sanitních aut. Tento systém v Lotyšsku už nějaký čas funguje a na svědomí jej […]

Čas načtení: 2022-03-01 09:08:15

Mír Ukrajině!

Necelý týden po útoku Ruska na Ukrajinu je na věcnou veřejnou diskusi brzy. Ve válce totiž více než múzy mlčí rozum. Přesto můžeme učinit tento drobný krok na cestě nalézt příčiny současné situace. Jejich poznání by časem mohlo pomoci vyhnout se obdobným tragédiím, jako je ta právě probíhající na Ukrajině. Tak tedy – ponechme emoce politikům a davu… Omyly strany míru Špatná prognóza zpravidla vyrůstá z chybné analýzy. V čem byly základní analytické chyby obránců míru? * Ti, kteří věřili, že Rusko na Ukrajinu nezaútočí, do svých analýz vkládali přání. Přesvědčení to bylo chybné, vždy tu byla varianta, že Kreml dá povel k útoku. Válka je sice ultima ratio, až ten poslední z nástrojů, ale poslední neznamená neexistující. * Nedůvěra vůči mainstreamovým sdělovacím prostředkům a informacím zpravodajských služeb byla a je oprávněná. Nelze si však bez analýzy myslet, že opak sdělení České televize je vždy pravdou. * Nelze tvrdit, že jádrem mezinárodních vztahů je poměr sil, a zároveň použití síly nekriticky vylučovat. Politologové, zvláště ti, kteří popisují geopolitiku, nesmí nikdy zapomínat, že čím delší je hluboká krize, tím pravděpodobnější je použití síly. Také v 21. století. * Víra v informace o tom, že se útok nechystá, které šířila Moskva, byla založena na prostoduchém předpokladu, že Kreml nemůže lhát. Pravdou ale je, že slovní kamufláž k válce patří a je naivní kterémukoliv politikovi v krizové situaci bezvýhradně věřit. Je nutné mít na paměti klasickou definici, kterou na počátku 17. století pronesl anglický diplomat Henry Wotton: „Vyslanec je čestný gentleman poslaný do zahraničí, aby lhal pro dobro své země.“ * Argument, že obsazení Ukrajiny by bylo pro Rusko příliš ekonomicky nákladné, byl správný. Byl však nadhodnocen ze dvou důvodů. Předně nad významem ekonomiky zvítězila vize vojenského ohrožení Ruska, které napojením Ukrajiny na infrastrukturu NATO dramaticky naroste. Zároveň svoji roli sehrála ničím nezdůvodnitelná představa, že úspěšní státníci vždy jednají racionálně. * Ani lidé, kteří vědí, že analýzu nelze nahradit analogiemi, nesmějí zapomínat, že historie je učebnicí politiky. V některých dějinných událostech jsou skryty zákonitosti, které politickým rozhodnutím vnucuje prostor či sebeobrana etnika. Sbírání ruských zemí Rusko několikrát ve svých dějinách provádělo to, čemu se říká „sbírání ruských zemí“. Ten nejznámější případ začal poté, kdy se Rurikovci v Moskevském knížectví zbavili tatarského jha. Začali tehdy pod svou vládu připojovat ruská knížectví, v nichž vládli Rurikovci. Pak nastalo „sbírání ruských zemí“, které kdysi byly součástí rurikovské Kyjevské Rusi, ale spadaly dílem pod Polsko-litevskou unii, dílem tou či onou formou pod Osmanskou říši. Až v 60. a 80. letech 18. století vojáci a diplomaté Kateřiny Veliké připojili Kyjev k Ruskému impériu. Přibližně v téže době Rusko získalo vítězstvím nad Osmanskou říší celé severní pobřeží Černého moře včetně Krymu. Ruští panovníci se při „sbírání ruských zemí“ dovolávali rodinného dědictví i pravoslavného charakteru Rusi. Vnímali ale také logiku otevřeného území. I dnešní politici v Moskvě vědí, jak snadno do tohoto prostoru ve 13. století pronikli Švédové, Němci a Estonci – dokud je Alexandr Něvský nezastavil. Na přelomu 16. a 17. století to byli Poláci, kteří se probojovali až do Moskvy. V 16. století Moskvu vypálili krymští Tataři. Švédského krále zastavil Petr Veliký u Poltavy, města ležícího v dnešní Ukrajině. Otevřeným prostorem z dnešní Litvy a Běloruska zamířil začátkem 19. století do Moskvy Napoleon. Ve 40. letech obdobnou cestou k Moskvě vyrazil Hitler. S ohledem na tyto skutečnosti přerostlo „sbírání ruských zemí“ nejen v imperiální ambice, ale i v hledání bezpečné západní hranice Ruska. Jeho součástí se stalo obsazení Pobaltí, ale i čtveré dělení Polska. To poslední v podobě smlouvy Molotov–Ribbentrop pracovalo s hraniční čárou navrženou Brity, která byla potvrzena Jaltskou konferencí; dodnes je západní hranicí Litvy, Běloruska i části Ukrajiny. Ukrajinská sebeidentifikace Ukrajinci jsou etnikum, které se utvářelo ze stejného základu jako Rusové, ovšem po pádu Kyjevské Rusi v jiném politickém, částečně náboženském a kulturním prostředí. Etnogeneze ukrajinského národa je nepopiratelná, byť tomu někteří politici nevěří. Občanství dnešní Ukrajiny má ale jinou povahu. Týká se státu, jehož hranice jsou nepřirozené, stejně jako je umělý fakt, že Ukrajinská sovětská socialistická republika patřila k zakládajícím členům OSN. Patří k povaze současného konfliktu na Ukrajině, že čím větší nenávist k sovětskému dědictví, tím posvátnější vztah k hranicím Ukrajiny, které vznikly až díky Sovětskému svazu. Mnohokrát bylo napsáno, že východní a jižní hranice Ukrajiny nemá historické kořeny, že se nekryje s etnickým rozhraním – nejde po linii, která se alespoň pokouší respektovat, kde je více etnických Ukrajinců a kde je více etnických Rusů. Nemluvě o osudu smíšených rodin. Ukrajinské etnikum bylo politicky rozpolceno vztahem k Západu a Rusku snad od prvního okamžiku své sebeidentifikace. Tradičně, přesněji od druhé poloviny 17. století, bývá ukrajinská politická scéna vnímána jako rozdělená na levobřežní a pravobřežní – na východ od řeky Dněpru je prý promoskevská, na západ probruselská, dříve propolská nebo prošvédská. Toto štěpení mohou symbolizovat dvě historické postavy: * Bohdan Chmelnický (1595–1657). Proces sjednocování jádra dnešní Ukrajiny s Ruskem začal sérií povstání kozáků proti nadvládě Polsko-litevské unie na levobřežní Ukrajině. Vzpoury vyvrcholily zvolením Chmelnického hetmanem a připojením zemí záporožského vojska k Rusku. Záporožské kozáctvo spojoval z jedné strany odpor k jakékoliv nadvládě, z dru­hé pak oddanost pravoslaví. Válečná štěstěna v boji s katolickým Polskem byla vrtkavá, a tak Chmelnický požádal ruského cara o ochranu. Pro­tože Moskevské carství mělo tehdy své starosti, odpověděl car až na třetí žádost. Ne náhodou Arsen Jaceňuk, který po svržení prezidenta Viktora Janukovyče zastával funkci premiéra, spojil asociační dohodu Ukrajiny a Evropské unie s potřebou napravit chybu, kterou prý spáchal ataman Bohdan Chmelnický připojením Ukrajiny k Rusku – a hovořil o sovětské intervenci na Ukrajině a v Německu roku 1945. * Ivan Mazepa (1639–1709). Pocházel z pravoslavné rodiny, studoval ale mimo jiné na jezuitské koleji ve Varšavě, hlásil se k pravoslaví a k Pravoslavné katolické a apoštolské církvi. Určitý čas pracoval na polském královském dvoře. Jako kozácký hetman vládl levobřežní Ukrajině i Kyjevu, během protipolského povstání i pravobřežní Ukrajině. Při útoku Švédů na Rusko se přidal na stranu švédského krále. Bitvu u Poltavy ale Švédové prohráli – a Mazepa uprchl do Moldavského knížectví. Ukrajinský nacionalismus se radikalizoval ve 20. letech minulého století. Události 2. světové války využili banderovci k vlastním brutálním etnickým čistkám, masakrům tisíců Židů, Rusů, Poláků. Ukrajinská jednotka SS se účastnila i potlačení Slovenského národního povstání. Od léta 1945 až do poloviny roku 1948 pronikali banderovci i do Československa, kde docházelo ke krvavým ozbrojeným střetům. V roce 2010 obdržel Stepan Bandera titul Hrdina Ukrajiny; v roce 2011 bylo toto rozhodnutí zrušeno. Rozbitím Sovětského svazu rozpor mezi východní hranicí Ukrajiny a etnickým předělem dostal politické vyjádření. Ukrajinsky mluvící západ země povětšině hlasoval pro kandidáty na prezidenta, kteří byli orientováni na Západ; rusky mluvící voliči z východu a černomořského pobřeží hlasovali pro východní orientaci. Názorně to přibližují informace z posledních prezidentských voleb, které nebyly pod vlivem násilí – voleb prezidenta v roce 2010. Právě druhé kolo svým bipolárním charakterem nejvýrazněji ukazuje rozdílnou orientaci. Nikdo, kdo alespoň trochu zná dějiny Ukrajiny a umí číst volební výsledky, nemohl podléhat iluzi, že jen prozápadní nebo jen provýchodní orientace přinese Ukrajině stabilitu. Po celých třicet let ukrajinské samostatnosti byl pro Ukrajinu nejlepším řešením neutrální status. Ovšem i nestabilní Ukrajina se může někomu jevit jako výhoda. Preventivní válka V době vlády prezidenta Viktora Juščenka došlo v letech 2006 a 2009 k pokusům uspořádat na Krymu společné vojenské cvičení ukrajinských vojáků s vojáky USA. Protesty místních obyvatel zablokovaly auta s americkými vojáky na silnicích a ti se museli vrátit na lodě. Nakonec situace vyústila ve zvolení ne právě schopného prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče – a jeho svržení. Situace se zradikalizovala na domácím i zahraničním poli. Krym byl Ruskem anektován. Na východě Ukrajiny začalo ozbrojené povstání těch, kdo se odmítli podřídit nové vládě v Kyjevě. Mezinárodní postavení Ruska se ještě více zkomplikovalo. * Občanská válka na Donbasu dostala rozměr tzv. proxy war – války mocností v zastoupení, a to především USA a Ruska. Dohoda Minsk II z roku 2015 sice nabídla řešení především v podobě požadavku přímých jednání Kyjeva s povstalci a příslibem autonomie etnicky specifických oblastí, ale nikdy nebyla naplněna. I když nelze upřít Paříži a Berlínu občasnou snahu tlačit na Kyjev, aby dodržel své závazky, vždy se po chvíli vedení Ukrajiny znovu vrátilo k hledání vojenského řešení boje s „teroristy“. Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, zpočátku na mír orientovaný, podlehl tlaku nacionalistů a zájmům Washingtonu. Osm let zabíjení na východě Ukrajiny nebralo konce… * Roztahování NATO, tedy vojenské infastruktury USA, směrem k ruské hranici pokračovalo. Dokonce i poté, kdy Rusko předložilo USA návrhy na dohodu o bezpečnostních zárukách, propachtovala si armáda USA dvě letiště na Slovensku. V Rusku převládl pocit, že dohoda se Západem není možná – mnohé nasvědčovalo tomu, že i bez přijetí Ukrajiny do NATO bude Kyjev usilovat o vojenské základny USA na svém území. Požadavek neutrální Ukrajiny dostával v Kremlu existencionální rozměr. Situace se dostala na samou dřeň politiky – spor kolem Ukrajiny se týká prostoru a etnika. Když se nadměrně stlačuje ocelová pružina, posléze se vymrští. Když v politice selhávají všechny kulturní prostředky při obraně životních zájmů, může se zdát, že zbývá jen ten atavistický – válka. Etologové studující chování zvířat znají pojem „obranná agrese“: když mávnete třeba i jen na malou kočku, lekne se a sekne po vás drápem. Jenže to je reflexivní akt, ne dílo rozumu. A rozum v politice potřebujete mimo jiné proto, abyste se nenechali vlákat do pasti. Ukrajinská armáda je ve srovnání s ruskou beznadějně slabá. Zdá se ale, že Kreml podcenil výměnu kádrů v ukrajinské armádě i „pedagogické“ úspěchy nacionalistů při práci s veřejností, a to zvláště u mladé generace. Navíc asi nedocenil politické důsledky emigrace po roce 2014 do Ruska (v Rusku žije přibližně 1,9 milionu Ukrajinců; údaje o emigraci po změně režimu se velmi liší). Ta vedla ke snížení vlivu Ruska mezi ukrajinskou veřejností. V této chvíli se nabízejí tři hlavní scénáře koncovky: * Dosazení nové vlády v Kyjevě, která bude mít nesmírné problémy se stabilizací země, a to zvláště na západě. Ukrajina by se stala neutrální, ovšem hrozba, že Rusko uvízne na západní Ukrajině obdobně jako Američané v Afganistánu, je reálná. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rozdělení Ukrajiny na prozápadní západ a proruský jih a východ. Vytvoření Novoruska má tradici, bezpečnostní zisk bude ale minimalizován radikalizací protiruských nálad na Západě, a to včetně vojenských opatření. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rusko se stáhne z Ukrajiny. Nastanou velké problémy se stabilizací Ruska, změna vlády není vyloučena. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. Mnohé nasvědčuje tomu, že na této válce prodělá Rusko i Evropská unie – a zisky opět shrábne Washington. Sankce plné sebepoškozování štěpí globalizaci a vedou ke vzniku paralelních světů. Spravedlivý mír  Čím dříve starost o bezpečnost Ukrajiny od generálů převezmou diplomaté, tím lépe. Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, požadavkem všech humanistů stále zůstává spravedlivý mír. Ten vyžaduje zcela novou bezpečnostní architekturu Evropy, kde zajišťování bezpečí jednoho státu nebude na úkor bezpečí státu jiného. Jenže k tomu jsou zapotřebí kompetentní, emocím nepodléhající politické elity. A racionální chování veřejnosti, která nepodléhá davové psychóze. Jsou-li ale toto předpoklady pro spravedlivý mír, potom budoucnost nevypadá příliš nadějně.   Převzato z webu !Argument. 

Čas načtení: 2024-02-24 09:43:57

Trump by mohl donutit Ukrajinu k míru

Republikánský kandidát na prezidenta a bývalý vůdce USA Donald Trump plánuje vyvíjet tlak na Ukrajinu, aby vyjednala mír s Ruskem, pokud vyhraje očekávaný odvetný souboj o Bílý dům proti současnému prezidentovi Joe Bidenovi, uvedla ve čtvrtek agentura Bloomberg s odvoláním… The post Trump by mohl donutit Ukrajinu k míru first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-02-26 18:27:47

Několik členů NATO prý zvažuje vyslat vojáky na Ukrajinu

FRANCIE – Několik států NATO a EU zvažuje vyslání vojáků na Ukrajinu na bilaterální bázi, prohlásil slovenský premiér před setkáním evropských lídrů v Paříži.... Článek Několik členů NATO prý zvažuje vyslat vojáky na Ukrajinu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-02-27 10:37:00

Nejsilnější slova od začátku války. Macron nevyloučil nasazení vojsk na Ukrajině

Svět se dostal do okamžiku, kdy je potřeba jednat rychle, řekl v pondělí na úvod summitu o pomoci Ukrajině francouzský prezident Emmanuel Macron. Ve svém prohlášení zároveň nevyloučil vyslání pozemních sil zemí Severoatlantické aliance (NATO) na Ukrajinu. Jde o jednu z nejvážnějších výhružek Vladimiru Putinovi od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. USA vojáky na Ukrajinu poslat neplánují.

Čas načtení: 2024-02-27 11:33:00

ONLINE: Kreml hrozí konfliktem s NATO, pokud aliance pošle své vojáky bojovat na Ukrajinu

Pokud by evropské členské země NATO poslaly své vojáky bojovat na Ukrajinu, konflikt mezi Ruskem a aliancí by byl nevyhnutelný, uvedl Kreml. Ruský prezident Vladimir Putin chce pozvednout ruské síly speciálních operací, které jsou součástí ruských ozbrojených sil.  "Budeme pokračovat v posilování sil speciálních operací, zvyšovat jejich mobilitu a úderný potenciál a vyzbrojovat je zbraněmi a vybavením nové generace," řekl Putin v blahopřejném videu. "Chtěl bych zdůraznit, že toto je jedna z klíčových priorit dlouhodobého rozvoje armády a námořnictva," dodal ruský vůdce. Francouzský prezident Emmanuel Macron na konci pondělního summitu o pomoci Ukrajině ohlásil vznik koalice pro nákup raket středního a dlouhého doletu pro Ukrajinu. Připojil se také k české iniciativě nakupovat pro Ukrajinu munici ve třetích zemích. Dramatické dění sledujeme v podrobné online reportáži.

Čas načtení: 2024-02-27 11:14:00

Fiala po schůzce s Tuskem: Česko ani Polsko vyslání vojsk na Ukrajinu nechystá

Předseda vlády Petr Fiala (ODS) přivítal nového polského premiéra Donalda Tuska ve Strakově akademii. Česko ani Polsko neuvažují o vyslání vojáků na Ukrajinu, shodli se oba premiéři. Není potřeba hledat nové cesty, ale být aktivnější v dosavadních, míní. Na jejich schůzku totiž naváže dopoledne v Lichtenštejnském paláci jednání premiérů Visegrádské skupiny (V4 - ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko). Kvůli víkendovým výrokům slovenského předsedy vlády Roberta Fica na adresu Ukrajiny přitom Tusk zmínil možný konec spolupráce v tomto formátu. Polsko s Českem se shodnou na zahraniční politice, jsou připraveny silně podporovat Ukrajinu. Ukrajina bojuje za bezpečnost v Evropě, řekl Fiala. Polsko se bude podílet na projektu dodávek mimoevropské munice na Ukrajinu, kterou organizuje ČR.

Čas načtení: 2024-02-29 12:09:44

Scholz: Nikdy nepošlu naše vojáky na Ukrajinu

Německý kancléř Olaf Scholz ve středu vyloučil vyslání vojáků na Ukrajinu a prohlásil, že NATO nebude účastníkem války proti Rusku. (Foto: Flickr) „NATO není... Článek Scholz: Nikdy nepošlu naše vojáky na Ukrajinu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-02-29 09:00:00

BBC: Kdy vyšle NATO své vojáky na Ukrajinu?

Moderátorka, BBC World at One, čtvrtek 29. února 2024, 13 hodin: Prezident Putin varoval, že jakékoli rozmístění západních vojsk na Ukrajině by mělo tragické následky. Jeho výroky v každoročním projevu o stavu země jsou zřejmě reakcí na slova prezidenta Francie Macrona ze začátku tohoto týdne, kdy nevyloučil vyslání západních vojáků na Ukrajinu. Ruský prezident rovněž prohlásil, že západní rétorika hrozí konfliktem s použitím jaderných zbraní a následně zničením civilizace.Putin: "Začali hovořit o možnosti vyslání vojenských kontingentů NATO na Ukrajinu, ale my si pamatujeme osud, osud těch, kteří kdysi vyslali své kontingenty na území naší země. Nyní však budou následky pro případné intervenční síly mnohem tragičtější.A oni nakonec musí pochopit, že máme také zbraně. Ano, oni o tom vědí. Nyní. Právě jsem to řekl. Máme také zbraně, které mohou zasáhnout cíle na jejich území."Moderátorka:  Steve Rosenberg je redaktorem BBC pro Rusko a sledoval tento projev a Steve, předpokládám, že to byla reakce na to, co předtím řekl prezident Macron o možnosti vstupu západních vojsk na Ukrajinu?

Čas načtení: 2024-03-02 07:00:01

Nostradamus popsal věci, které se dotknou i Česka. Generál Šedivý mu dal za pravdu

Válku v Evropě předpověděl Nostradamus v roce 1555 ve své knize Proroctví. Možná je jen náhoda, že právě před dvěma roky zaútočilo Rusko na Ukrajinu, tento konflikt trvá dodnes. Stejně tak napsal o krizi britské monarchie, která má letos vyvrcholit abdikací krále. Jak známo, Charles III. bojuje s rakovinou a jeho osud není zcela jasný. A pak je tu ozbrojený konflikt s Čínou, který může přerůst v globální, třetí světovou válku. Třetí světová válka jako realita? Samozřejmě jsou veřejně známá proroctví, která francouzskému učenci vyšla, například nástup Adolfa Hitlera k moci, požár Londýna a mnoho dalších. „Jeho věty jsou však často velmi nejasné, verše se dají vykládat různě. To ale neznamená, že by byl mimo, to určitě ne. Naopak, v naší komunitě jde o nejrespektovanější osobu,“ řekl Čtidoma.cz amatérský věštec Jindřich Mráček. Ukrajina musí dostat vše, o co si řekne, říká generál Šedivý a popisuje slabiny ukrajinské armády Číst více Někdo si může při zmínce třetí světové války klepat na čelo a myslet si cosi o ne příliš dobrém duševním zdraví pisatele takového článku. Na druhou stranu je tu celá řada indicií. Můžeme dokonce na chvíli odhlédnout od Číny, kterou Nostradamus zmiňoval v kontextu, že může nadobro zbořit hegemonii USA. Putin dobře ví, co dělá Je tu například válka mezi Izraelem a teroristy z hnutí Hamás, která pro nás není nijak méně nebezpečná než to, co se děje na Ukrajině. „Místo toho, aby ruský prezident Vladimir Putin bojoval přímo s NATO, podněcuje rozepře mezi Ázerbájdžánem a Arménií, Srbskem a Kosovem, v západní Africe a nyní také v Izraeli,“ napsal pro izraelský web Ynetnews britský plukovník ve výslužbě Richard Kemp. A s tím souhlasí i bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Jiří Šedivý. „Pozornost se upírá hlavně na Střední východ, ne na Ukrajinu. Také materiální pomoc musí státy západní Evropy a USA dělit na pomoc pro Ukrajinu a Izrael. Takže čím déle bude konflikt mezi Izraelem a Hamásem trvat, tím lépe pro Rusko,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz bývalý elitní voják. Žena náhle vzplála a uhořela. Plameny šířil její vlastní tuk, okolí bylo téměř nedotčené Číst více Evropa neumí řešit krize Úplně nejhorším scénářem je podle odborníka zapojení Íránu do izraelsko-palestinského konfliktu. Pak by se mohly přidávat další a další země, z čehož by mohl reálně opravdu vzniknout armagedon. „Irák, Sýrie a další státy, tam je už dnes velmi silný tlak a zvyšují se útoky na americká zařízení. Ale ani tak nejde o to, že by se situace nezvládla vojensky, to zřejmě ano. Mnohem větším nebezpečím by byla radikalizace propalestinských organizací, která by se vzedmula po celé Evropě.“ V tu chvíli by stranou nestála ani Česká republika. „Nedělejme si iluze, že se nás to netýká. Evropa neumí řešit krizové situace, podívejme se na nezvládnutou migrační krizi. Nás by se to napřed týkalo jen zprostředkovaně, dřív nebo později ale zcela konkrétně,“ doplňuje pro Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: TOP 09 balancuje nad propastí. S Janem Jakobem o šancích strany i vládnutí v koalici.

Čas načtení: 2024-03-04 20:12:18

Macron: Francie v nejbližší době nepošle vojáky na Ukrajinu

Francouzský prezident Emmanuel Macron v rozhovoru pro deník Právo uvedl, že Francie v nejbližší době neuvažuje o vyslání vojenského personálu na Ukrajinu, napsala agentura... Článek Macron: Francie v nejbližší době nepošle vojáky na Ukrajinu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-08 14:44:40

Macron je připraven poslat vojska na Ukrajinu, když toto nastane

Francouzský prezident Emmanuel Macron se ve čtvrtek setkal s parlamentními stranami. Během setkání Macron řekl, že je otevřený možnosti vyslání vojáků na Ukrajinu, jak... Článek Macron je připraven poslat vojska na Ukrajinu, když toto nastane se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-10 09:48:18

Francie vytvoří koalici zemí, které jsou připravené vyslat vojáky na Ukrajinu

Macron nadnesl možnost, že by na Ukrajinu mohli být vysláni zahraniční vojáci, ale Berlín a řada dalších hlavních měst jsou proti. (Foto: Flickr) Francie... Článek Francie vytvoří koalici zemí, které jsou připravené vyslat vojáky na Ukrajinu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-04-02 15:21:53

Rusko oznamuje další postup u Časov Jar a tvrdí, že město brzy ztratí pro Ukrajinu strategický význam

Město Časov Jar je důležitým logistickým uzlem, který pro Ukrajinu však může brzy ztratit svůj strategický význam. Ruské jednotky údajně převzaly palebnou kontrolu nad silnicemi vedoucími do města, tvrdí poradce gubernátora anektované Doněcké oblasti Igor Kimakovskij. The post Rusko oznamuje další postup u Časov Jar a tvrdí, že město brzy ztratí pro Ukrajinu strategický význam first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-04 10:00:00

Šéf NATO navrhuje zřízení fondu pro Ukrajinu ve výši sto miliard dolarů

Záměrem je zajistit dlouhodobou podporu pro Ukrajinu uprostřed nejistoty kolem americké pomoci. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg tuto středu navrhne zřízení pětiletého fondu pro Ukrajinu ve výši 100 miliard dolarů poté, co se sejdou ministři zahraničí aliance, o čemž v úterý informovalo několik médií. Záměrem je “uzamknout” dlouhodobou podporu pro Ukrajinu uprostřed nejistoty kolem americké pomoci Ukrajině, protože 60 miliard dolarů, o které prezident Biden usiluje, Kongres stále ještě neschválil, píše David DeCamp.

Čas načtení: 2024-04-05 14:30:29

Norsko nevylučuje nasazení vojáků na Ukrajinu, říká ministr zahraničí

Norský ministr zahraničí Espen Barth Eide prohlásil, že ačkoli v současné době neexistují žádné plány, možnost vyslání vojáků na Ukrajinu v budoucnu by zcela nezavrhl. Řekl to v pátečním rozhovoru pro deník European Pravda. The post Norsko nevylučuje nasazení vojáků na Ukrajinu, říká ministr zahraničí first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-10 08:33:03

USA poslaly zabavené íránské zbraně a munici na Ukrajinu

USA dodaly Ukrajině zadrženou zásilku ručních zbraní a munice určenou pro Íránem podporované Hútíje v Jemenu, informuje deník Ukrainska Pravda. The post USA poslaly zabavené íránské zbraně a munici na Ukrajinu first appeared on Pravda24.