Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-09-26 08:00:01

Rusové chtějí zpět Aljašku. Je jako ledový Krym

„Víte, jak se říká Aljašce? Ledový Krym,“ říká moderátor v diskusním pořadu na ruské státní televizi Rossija 1. Rétoriku přitom volí úplně stejnou jako s Ukrajinou. Aljaška až do roku 1866 patřila Rusku a v budoucnosti by se ke své „mateřské zemi“ měla opět připojit.  Nervozita na hranici „Američané jsou nyní velmi znepokojeni tím, že se Rusové chystají zaútočit na Aljašku,“ říká moderátor v ruské televizi. Pak pokládá otázku, jak je to možné, a sám si ihned odpovídá. „Prostě na ni musíme zaútočit. To je mimochodem jedna z největších hrozeb pro Spojené státy,“ říká moderátor. „Umisťují HIMARS (velmi přesné raketomety, pozn. red.) na Aleutské ostrovy. Ale my máme také ostrovy,“ říká hlásná trouba ruské propagandy. Video zveřejnil bývalý ukrajinský poslanec a náměstek ministra vnitra Anton Geraščenko. Osamělý život Putinových synů: Nechodí do školy, bojí se otravy a jejich kamarádi tráví týdny v karanténě Číst více Obklíčíme je na ostrovech, plánují Rusové „Co když je necháme na Aleutských ostrovech, vstoupíme na Aljašku a obklíčíme je? To je dobrý nápad,“ chvástá se jiný analytik v pořadu Vladimira Solovjova. Ostatní hosté pořadu se spokojeně usmívají. Jistě, může to vypadat jako neškodné plácání velkoústých propagandistů, nicméně to, že na Aljašce roste aktivita jak Američanů, tak Rusů, je nepopiratelné. Zprávy, které zmiňovali Rusové, jsou totiž skutečně založeny na pravdě, Američané opravdu přemisťují na Aljašku zbraně a vojáky. Zprávy stanice CBS News hovoří asi o sto třiceti mužích na zmiňovaných Aleutských ostrovech. Vojáci s sebou přivezli dva vysoce pohyblivé raketové systémy HIMARS, které Rusům působí na Ukrajině spoustu vrásek. Tyto přesuny se ale neodehrávají jen tak – jsou reakcí na ruské manévry právě poblíž Aljašky. Ruské ponorky na dohled USA Osm ruských vojenských letadel a čtyři námořní plavidla, včetně dvou ponorek, se minulý týden přiblížily k Aljašce, když Rusko a Čína prováděly společné vojenské cvičení. Žádné z letadel nenarušilo vzdušný prostor USA a mluvčí Pentagonu v úterý řekl, že není důvod ke znepokojení. „Není to poprvé, co jsme viděli Rusy a Číňany létat v blízkosti našich hranic, a to je něco, co samozřejmě bedlivě sledujeme, a je to také něco, na co jsme připraveni reagovat,“ řekl stanici mluvčí Pentagonu, generál Pat Ryder. Na konci července vzdušný prostor USA narušila skupina bombardérů, dva ruské Tu-95 a dva čínské H-6, které narušovaly vzdušný prostor a dostaly se až do bezprostřední blízkosti amerického vzdušného prostoru. Bombardéry byly podle vyjádření americké strany odkloněny zásahem amerických stíhaček a vyvedeny z aljašské zóny ADIZ, kde se musí letadla identifikovat americké protivzdušné obraně. Je to jen hra propagandy, říká expert Experti ale upozorňují, že to celé může být jen hra, která má zapůsobit spíše na domácí publikum, než aby způsobila paniku mezi Američany. „Záběry z ruské televize jsou podle mého směrovány zejména domácímu publiku, aby vidělo, že se Vladimir Putin stále stará o to, aby Rusko nestálo na místě. Důvěra obyčejných Rusů je ta hlavní výhoda, kterou si za ty roky Putin vybudoval,“ říká analytik Jiří Vojáček, který se situací v Rusku dlouhodobě zabývá. A státní televize tomu slouží všemi prostředky. Beslanský masakr – ruské tragické selhání a desítky mrtvých dětí Číst více Rusové Aljašku prodali levně Rusové přitom Aljašku sami Američanům prodali. Nápad pocházel z hlavy ruského cara Alexandra II., který pragmaticky seznal, že bránit obří kus země, který sousedí s britskými teritorii, by bylo nemožné. Předání proběhlo v říjnu roku 1867 a Američané tehdy Rusku zaplatili 7,2 milionu dolarů. Aljaška se měla stát americkou obchodní branou do Asie. To se sice nestalo, ale vzhledem k jejímu nerostnému bohatství a přírodním krásám se USA taková koupě mnohokrát vrátila. Že by ale kvůli Aljašce Rusové riskovali válku s Američany, je spíše nepravděpodobné. Jisté ale je, že to bude místo velkého vojenského tlaku a možná i vyřizování si účtů za válku na Ukrajině. KAM DÁL: Rusko otevírá humanitární program pro utlačované Čechy. Peníze nikdo nedostane

Čas načtení: 2025-03-15 08:00:01

Seriál Kamarádi sleduje pravidelně 650 tisíc lidí. Víme, kde jsou seriálové Stráně

Seriál Kamarádi na TV Prima má stále skvělou sledovanost, každý díl vidí přes 650 tisíc diváků. Seriálové Stráně jsou ve skutečnosti obec Skalsko, která se nachází nedaleko Mladé Boleslavi, takže herci dojíždí z Prahy jenom kousíček. Skalsko se rozkládá ve svahu nad údolím Strenického potoka. Pod řadou usedlostí najdeme rozsáhlé sklepy vytesané ve skále. Žije zde přibližně 380 obyvatel. Zámek Jednou z nejvýraznějších památek je zámek, který můžeme vidět skoro v každém díle seriálu. Dříve budova sloužila Střední škole fotografické, filmové a televizní, ta už zde však nesídlí a zámek není v ideálním stavu. Dovnitř se pravděpodobně nedostanete, můžete se však projít alespoň kolem něj. Areál je chráněnou kulturní památkou. Jednopatrová zámecká budova má tři křídla. Uprostřed se nachází věž s průjezdem, na které se rádi scházejí Kamarádi. Kromě samotné budovy má památkovou ochranu také ohradní zeď. Ve Skalsku je řada chalup k pronájmu, takže je možné sem nejen zajet na rychlý výlet, ale rovnou se zde ubytovat a podniknout výlety po okolí, které je velmi pěkné a plné památek. My jsme se podívali především na zámek a okolí. V seriálu tady bydlí Majerovi, kteří se snaží kupovat pozemky v širokém okolí a budují si tu svoje zemědělské impérium. Podoba s reálnými osobami je zde čistě náhodná? Na obecním úřadě sedí Veronika, starostka, kterou sem poslalo ministerstvo. Obecní úřad, stejně jako zámek najdete v naší galerii.  Dvojí život nevyléčitelně nemocného Pavla Kříže: V Kanadě bychom ho ani nepoznali Číst více Opravdové hvězdy seriálu Kamarádi ale nejsou herci. Světe, div se – tím, kdo se objeví snad v každém dílu, jsou kachny z obecního rybníčku. I ty jsme pro vás zachytili. A samozřejmě jsme nemohli vynechat hospodu U Rychlíka. Malá dráha Skalsko Přímo ve Skalsku lze navštívit také Malou dráhu Skalsko s celkovou délkou 500 metrů. Na ní najdete železniční most přes vodní nádrž a po rozlehlé zahradě je vedena dvěma okruhy. Po nich jezdí dvě parní lokomotivy, motorová lokomotiva a tři vagóny, z nichž každý uveze tři dospělé nebo čtyři děti. Součástí je také parostrojní muzeum. V expozici je funkční (a možná dokonce nejstarší) lokomobila pro pohon parní mlátičky (rok výroby 1893). Skalsko tedy rozhodně stojí za návštěvu. Mimochodem, záběry vodojemu jsou z nedalekého Kovance, rybník potom ze Strenic. A v údolí se nachází muzeum železnice Sudoměř, pivovar Podkováň nebo dančí ohrada Niměřice. A tohle všechno také znamená další tipy na výlety. O seriálu Kamarádi Obyvatelstvo Strání nedalo dohromady kandidátku do voleb, a proto sem muselo ministerstvo nasadit úřednici, shodou okolností místní rodačku, která s sebou přivedla další dva „ztracené syny“, lékaře a hospodského. Společně se dali do práce a začali usmiřovat rozhádanou vesnici, aby její obyvatelé další volby už zvládli. Do cesty jim však osud i proklatí Majerovi kladou jednu překážku za druhou. Jejich příběhy můžete sledovat každé úterý a čtvrtek na TV Prima, případně v její aplikaci.

Čas načtení: 2024-03-03 13:00:01

Po pražských stopách Josefa Lady. Malíř přitahoval vtipné aférky, ale v jeho srdci byl doživotní bol

To, že se malíř a ilustrátor Josef Lada narodil v Hrusicích, ví kdekdo. Jeho pobývání v Praze zase tak moc známé není. V Praze se učil, bydlel a pracoval. Díky dobrým kamarádům překonal počáteční obtíže při startu malířské dráhy. Brzy zaznamenaly jeho obrázky úspěch a lidé si je rádi prohlédnou dodnes. Lada neabsolvoval žádnou slavnou výtvarnou školu nebo akademii, a přesto jeho tvorba má stále co říct a je i nyní ohromně okouzlující.  Učněm u malíře pokojů Když se učil u malíře pokojů a divadelních dekorací, nebydlel u svého mistra, ale v tehdejším útulku pro katolické studenty a učně v Salmovské ulici. Encyklopedie.praha2 cituje Ladu, který se vyjádřil ke svému pobytu v internátě takto: „Vstávat se muselo velmi časně, aby se všichni studenti a učedníci mohli účastniti mše v ústavní kapli ještě před snídaní. (...) První dny mi bylo jako ptáku zavřenému v kleci. (...) Mnozí učedníci mi připadali tak podivní, jako lidé z jiných světů.“ Nejoriginálnější český malíř Josef Lada. S jedním okem dokázal zázraky Číst více U malíře pokojů dlouho nepobyl, poněvadž se vůbec ke štětci nedostal. Byl pouhým nosičem, tahačem a posluhou. To se není čemu divit, že ho tato nádeničina brzy přestala bavit. Po několika měsících bezcílné dřiny přesedlal na knihařské řemeslo, z kterého rovněž zběhl, tentokrát za výtvarným pozlátkem.  Umělecké začátky v Dittrichově ulici Malířova dcera Alena Ladová ve své vzpomínkové knize vypráví mimo jiné i o jeho studiích. Po útěku před knihařstvím našel útočiště v Dittrichově ulici a právě v té době jej přijali na uměleckoprůmyslovou školu, kde dlouho nevydržel. Hlavní důvody byly dva – jednak bída a jednak nesouhlas s jistými pravidly, která se musela striktně dodržovat. Ze školy odešel, ale ne s ostudou. Začal malovat po hospodách a přispíval do různých časopisů. Velice záhy si vybudoval jméno osobitého kreslíře a karikaturisty a ve výtvarném světě má místo i po smrti, ba možná navěky.  Podzim Josefa Lady na benešovském náměstí Číst více Hašek a Lada byli kamarádi Spisovatel Jaroslav Hašek a Josef Lada byli nerozluční kamarádi, kteří se společně bavili po krčmách a chodili do kina Grand Biograf de Paris v domě U Čtrnácti svatých pomocníků v Ječné ulici, jak uvádí již zmiňovaný zdroj. Když nastala 1. světová válka, Hašek narukoval na vojnu a právě ta se stala inspirací pro jeho nejslavnější dílo Osudy dobrého vojáka Švejka. Po válce se oba kamarádi znovu shledali a Lada výtvarně navrhl obálku k Haškově románu. Aktuální vydání Švejka z roku 2023 nemá jenom Ladovu obálku, nýbrž je Ladových obrázků plné. Mezi četnými obálkovými ilustracemi vévodí statná Švejkova satirická figurka ve vojenském mundúru s jeho typickou čepicí. Pražské Podskalí a rodinná pohoda Podskalí té doby mělo vesnický ráz, což Lada miloval. Na tomto místě se rozhodl prožít dlouhá léta se svou manželkou a dvěma dcerami. Encyklopedie.praha2 cituje Ladův výrok o jeho dvou dcerách: „Alenka bázlivá nebyla ani trochu. (...) Když byly Alence tři roky, dostala sestřičku Evičku. Ta byla útlejší konstrukce a tak bázlivá, že jsme musili z její blízkosti mouchy odhánět.“  Dcera Eva naneštěstí tragicky zemřela při zimních náletech v roce 1945, které byly četné v okolí Karlova náměstí. Druhá dcera Alena následovala otce v jeho šlépějích. Ilustrovala řadu knih pro děti a napsala o svém tatínkovi memoáry. Měl krásný vztah s dcerou  Ladova prvorozená dcera Alena mu zbyla po tragických pražských náletech. Měl s ní od jejího útlého věku až do pozdní dospělosti vřelé pouto. Ve své knize Alena Ladová vzpomíná: „... A táta, aby ulehčil mamince, mne nosil v noci po pokoji v náručí a zpíval mi potichu všelijaké písničky. Velmi se mi to zamlouvalo do té chvíle, než mne položil do košíku v blahém vědomí, že jsem tvrdě usnula...“ Tatínek oběma dcerám poskytoval útočiště pro hraní a čtení pod stolem, kde maloval, jak je uvedeno v knize Aleny Ladové. A právě jejich útěky pod stůl a záliba ve čtení možná Ladu inspirovaly k mnohým ilustrovaným knížkám pro děti, mezi nimiž nepochybně vyniká kniha Moje abeceda. Inspirován ústní lidovou slovesností za přispění špetky svého osobitého humoru a básnického umu vytvořil malebné říkanky pro každé písmenko zvlášť. A kromě krásných veršů obdržely všechny litery úsměvný obrázek vyznačující se typickým Ladovým rukopisem.  Naštvaný mořský vlk Josef Lada byl věčný outsider, milující otec a manžel, kamarád a v neposlední řadě neposedný výtvarník a karikaturista, který na nikom nenechal nit suchou. Jednou v hospodě U Zlatého kormoránu, kam často mířili námořníci z Povltaví nebo kapitáni parníků, se udála veselá příhoda. Ladovi se líbil kapitán korábu Stefanie, a jelikož jej tento osamělý námořník odehnal a Lada se cítil hluboce dotčen, namaloval jeho karikaturu. Všichni v hospodě vtípek pochopili a bohužel se ho dovtípil i zmíněný kapitán, který tehdy, jak je uvedeno v memoárech dcery Aleny, pravil: „Mladej pane, já tu nechci dělat Rabasovi nečistotu! Ale jestli se někdy vodvážíte na Stefánku, tak tam s váma vypucuju podlahu a pak vás hodím do Vltavy.“ Tak takový býval Josef Lada vtipálek. Zdroje: autorský článek KAM DÁL: Sebevražda malíře Slavíčka kvůli mrtvici. Krev mu vytekla do mozku po koupání ve studené vodě.

Čas načtení: 2020-01-08 12:36:55

Stanislav Struhar: Cizinci. Dvě povídky (ukázka z knihy)

Kniha Cizinci, kterou Stanislav Struhar navazuje na svou úspěšnou, ze strany čtenářů i kritiky přívětivě přijatou knihu Cizinky, přináší dvě další znamenitě psané prózy, vyprávějící s poetickou lehkostí a intelektuální precizností o lásce i ztrátě nejen v Rakousku a Německu, ale i v současné České republice.   Ukázka z knihy: ÚRYVEK Z POVÍDKY DANIEL Čím více se demonstrační průvod blížil k centru, tím hlasitěji halekaly hlasy zúčastněných, vzrušeněji zaznívaly zvuky demonstrace. Markéta z chodníku zamávala Danielovi, protlačila se k němu, popadla ho za paži a křikla, že tolik lidí nečekala. Společně se drali vpřed, avšak zničehonic spatřili policisty, kteří, se speciálním vybavením, stáli napříč ulicí. Za nimi čekala protidemonstrace vybavená bannery s xenofobními hesly, cedulemi a rakouskými vlajkami, i jejich hlasy nabraly na síle, i jejich lomoz přiostřil. Vtom Daniel postřehl rychlé pohyby, přihlížel srážce s policisty. Výkřiky, potyčky, muži i ženy na zemi. I Markéta se válela na asfaltu, všiml si, jak se jí na rtu leskne krev, vlasy má celé rozcuchané. Pomohl jí zpátky na nohy, spěšně se rozhlédl, vtom ale nečekaně spatřil Sigrun, stála na chodníku a chytila za paži Gernotova kamaráda, pevně ho držela. Prohlédl si její policejní uniformu, zadíval se jí do očí, které na něj upírala, pak se otočil a odtáhl Markétu, vedl ji k chodníku na protější straně ulice. Markéta křičela, ať ji pustí, ať ji okamžitě nechá být, že chce zpátky, že tady ještě zdaleka neskončila, pokoušela se mu vytrhnout, ale on jí zabránil, zůstal stát a hleděl na ni.             „Padáme odsud,“ prohlásil.             „Já tady chci zůstat!“ ječela a Daniel vzal její obličej do rukou, prosil ji, ať toho nechá, prosil ji, ať se vrátí domů. Proč? Protože se o ni bojí, protože se o ni bojí i Andrejka.   Ze spánku ho vytrhl domovní zvonek. Vylezl z postele a vyšel do předsíně, na telefonu zabzučel a odemkl dveře do domu. Pak otevřel dveře do bytu. Honem se vrátil do ložnice, padl na postel a z polohy na břiše civěl do zdi. Dveře do bytu se otevřely a zavřely, zámek zarachotil a Daniel poslouchal, jak se k němu blíží kroky, potom zavládlo ticho. Převalil se na záda, zadíval se na její policejní uniformu a ona usedla na pelest, složila mu hlavu na hruď.             „Proč?“ zašeptal. „Proč jsi mi to neřekla?“             „Chtěla jsem ti to říct, ale čekala jsem na vhodný okamžik.“             „Ten zjevně nadešel včera.“             „Vždyť jsi říkal, že se ti při pohledu na policii dělá špatně. Taky ses zmínil, že doufáš, že se s ní nikdy nezapleteš.“             „Cos tam včera dělala? Jak to že jsi byla proti nám?“             „Já nebyla proti vám, chtěla jsem vás chránit. Chtěla jsem chránit vás všechny, i vaše protivníky, abyste si vzájemně neublížili. Strašně moc si přeju, abyste společně dokázali řešit problémy v míru.“   ÚRYVEK Z POVÍDKY TILLMANN Tillmann se zeptal, proč ten chlap se ženou tak zametl. Prý kvůli chybě při načítání nákupu, ale to se přece může stát komukoli, kdo by celé dny dřepěl za kasou, a ta paní se mu omluvila, okamžitě chybu napravila.             „Místní pokladní se do Rakouska přistěhovaly, mluví s přízvukem a jednoduchou němčinou, takže jsou tu a tam zcela mylně považovány za nevzdělané nebo snad dokonce hloupé,“ podotkl Tillmann.             „Ale chlap, který se takhle zachová k ženě, musí být strašně arogantní.“             „Třeba by se povedlo zařídit, aby byl vnímavější.“             „Jak jako?“             „Tak například ho na pár dní posadit za kasu,“ vysvětlil Tillmann a pozdravil sousedku, která proti nim přicházela.             „Teda vy jste se nějak rozšoupli,“ odtušila a přátelsky se na Dominiku usmála.             „Taky plánujeme uvařit nějakou delikatesu,“ zareagoval Tillmann, sousedka se zasmála a s přáním hezkého dne pokračovala v cestě.             „Nevěděla jsem, že je tak milá,“ přiznala Dominika. „Jednou jsem ji na schodišti přistihla, jak nadává na cizince.“             „To Hilde bohužel občas dělá. Přestože byla provdaná za uprchlíka z Iráku. Mají spolu syna. Ten chlap ho pravidelně navštěvuje, ale pokaždé čeká před domem.“             „Proč nejde dovnitř?“             „Protože by se s Hildou zase chytli. Tehdy, když ještě byli svoji, se někdy v bytě hašteřili tak nahlas, že na ně dokonce přijela policie.“             „Kdo na ně volal policii?“             „Domovník.“             „Nejdřív se do sebe zamilovali a pořídili si dítě a pak se takhle hádají?“             „Alex, teda jejich syn, jako by otci z oka vypadl. Když začal chodit na základku, hned Hilde volali s tím, aby ho posílala na doučování němčiny. Jenže Alex tehdy mluvil výhradně německy. Němčina je jeho mateřský jazyk. Hilde mi navíc nedávno prozradila, že mu byl odepřen vstup do klubu na koncert, jeho kamarádi dovnitř směli, ale on ne.“             „To jako proč?“             „Sekuriťáci mu tvrdili, že mají s týpky, jako je on, špatné zkušenosti, jenže on tam předtím nikdy nebyl.“             „A ti jeho kamarádi už v tom klubu někdy dřív byli?“             „Nebyli. Hilde mi taky říkala, že i oni pocházejí z rodin imigrantů, jenže to na nich není poznat.“             „A oni na ten koncert šli bez něj?“             „Jo.“   Zhasla, vyšla na balkon a přitulila se k němu. Ležela bez hnutí a mlčela. Po chvíli se zeptal, na co myslí, stočil k ní hlavu a pohlédl na ni, spatřil, jak hledí na nebe, mírně pohybuje očními víčky.             „Mluvím německy s hodně silným přízvukem?“             „Když někdo mluví cizí řečí, má obyčejně přízvuk,“ odpověděl. „Jsme spolu krátce, ale už jsem u tebe zaznamenal zlepšení.“             „Dělám spoustu chyb? Prosím, upozorňuj mě na ně.“             „To není třeba. Jsem si jistý, že budeš zanedlouho mluvit dokonale,“ usoudil. Jenže ona na to, že to on přece nemůže vědět, ovšem Tillmann namítl, že slyší v její němčině pokroky. Dominika prohlásila, že to tedy přehání a navíc neslyší, jak ona přemýšlí česky, že si v duchu překládá, a on vyzvídal, kde se vůbec učila německy. V jazykovce, odpověděla. Ráda na ty hodiny vzpomíná, protože to někdy byla strašná legrace. Jestli na Břeclav myslí často? Někdy docela jo. A jestli se jí jednou bude stýskat? To těžko říct, to přece nikdo předem neví. Tillmann podotkl, že Čechy jsou, co by kamenem dohodil.             „Vašim se už někdy zastesklo?“ zamluvila to honem.             „Nikdy se do Lipska vracet nehodlali, ale jednou mi přiznali, že se jim občas zasteskne.“             „Tehdy za sebou nechali všechno?“             „Moc toho nebylo.“             „Určitě si uvědomovali, že se dlouho, nebo možná nikdy, nevrátí. To musí být hrozné pomyšlení.“             „Nedokázali si představit žít v totalitě.“             „Jeli jste do Lipska hned, jak se otevřely hranice?“             „Ne, hned ne. Až po čase.“             „A kdy jste tam byli naposledy?“             „Na pohřbu babičky z tátovy strany. Ale to už je pár let.“   Stanislav Struhar (*1964) se narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval v Rakousku básnickou trilogií Stará zahrada, v dalších letech publikoval prozaická díla. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštěná zahrada, po nich následovaly české překlady již německy psaných děl Hledání štěstí, Cizinky, Váha světla, Důvěrně známé hvězdy domova, Barvy minulosti, Opuštění a Dar naděje. Náleží k nejvýraznějším německy píšícím spisovatelům českého původu, jeho literární tvorba je podporována stipendii a získala řadu uznání. Žije ve Vídni.   Přeložila Markéta Kliková, nakladatelství Volvox Globator, Praha, 2019, 1. vydání, 100 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-23 07:00:01

Žena, která žila pod mostem, vypráví svůj příběh

Myslíte si, že je možné žít pod mostem? Paní Miluše to podstoupila a nestěžuje si. Přežívala v bídě blízko pražské Palmovky, kde to žije společenským životem a kde se lidé chodí bavit do hospod a divadel. Dostala se tam ale až ve starším věku. Přátelství bez domova Paní Miluše přebývala tři roky pod Libeňským mostem. V té době chodila normálně do práce. V chladných měsících byla sice zima, ale „pod mostem to nebylo tak zlé,“ tvrdí pro ČtiDoma.cz.  Ve své bídě nebyla sama. Její druzi v zimě a nouzi byli slušní kamarádi-bezdomovci, kteří jí všemožně pomáhali. Když byla v zaměstnání, hlídali jí osobní věci. Když spali, plnili roli hlídacích psů a střežili ji, aby se nic nestalo. „Naštěstí jsem nebyla na ulici sama.“ Romská babička dělá drahoty. V azylovém domě se cítí lépe než u dětí Číst více Osudové chyby Nejzásadnější omyl jejího života bylo rozhodnutí odejít z Moravy do Prahy. Odešla, když ji opustil syn, který šel pracovat do Irska. V Praze si našla podnájem, kde zaplatila kauci a pravidelně platila nájem. Jednoho dne se vrátila z práce a co nevidí. Všechny její věci byly pryč. „Rázem jsem neměla zhola nic – ani peníze, ani bydlení.“ Tím začala série průšvihů a opravdová bída.  Na sklonku života bez domova: Nečekaný osud paní profesorky Číst více Další memento souviselo se zaměstnáním. Práci pokladní v jedné jídelně považovala za dobrou práci, protože si vydělala příjemné peníze. Bohužel majitelka předala podnik synovi, který s ní smlouvu neprodloužil. Dodatečně se zjistilo, že za ni neplatili zdravotní ani sociální pojištění. V důsledku toho nemá nárok na důchod a musí čekat.  Byla týraná žena V době, kdy žila s kamarády-bezdomovci, navázala kontakt s jistým mužem a rozhodla se k němu nastěhovat. Vlastnil takovou chatku, kde spolu pobývali. Zmíněný muž ovšem nebyl tak fajn jako kamarádi a začal ji týrat. Toto domácí násilí snášela víc než rok. Nevydržela to psychicky a rozhodla se spáchat sebevraždu. Lehla si na koleje a přála si, aby ji přejel vlak. Naštěstí záchrana přišla včas a poskytli jí pomoc v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Psychiatrická léčebna. A co dál? „V léčebně jsem se dávala dohromady s přestávkami asi jeden rok.“ Ráda tam chodila na skupinové terapie s Radkinem Honzákem, což je podle ní velmi příjemný pán. Dodnes ale musí brát antidepresiva a potřebuje psychologickou pomoc.  V Bohnicích jí sociální pracovnice sehnala bydlení v azylovém domě ve Vršovicích. Zpočátku měla fobie chodit ven a nechtěla komunikovat s ostatními. Komunita jí ale pomohla se s tím vyrovnat. „Bylo mi umožněno být sama, když jsem chtěla být sama, a být s lidmi, když jsem chtěla být s lidmi.“ Miluše již dospěla do důchodového věku a doufá, že jí vyjde seniorské bydlení. Má také stále sílu brigádně pracovat navzdory svému psychickému stavu. Doufá, že se konečně její život obrátí k lepšímu. „Na stará kolena jsem nepotřebovala takovou zkušenost,“ vysvětluje pro ČtiDoma.cz Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Brigitte Bardot skrývá drsné tajemství: Týrali ji rodiče, to ale nebylo to nejhorší.

Čas načtení: 2024-05-17 16:04:00

Martin skočil do bazénu a zlomil si obratle: Kamarádi policisté zorganizovali pomoc

Dováděl s dcerkou a skočil při tom do bazénu. Ten okamžik změnil letos o Velikonocích čtyřicátníkovi Martinu T. z jihočeské obce Sviny život. Dopadl tak nešťastně, že si zlomil obratle. V nemocnici bojuje o život. Jeho kamarádi, policisté Petr Semrád a Ondřej Štěpáník z Veselí nad Lužnicí, se rozhodli zorganizovat pro rodinu v nelehké situaci pomoc.

Čas načtení: 2024-09-10 06:00:01

Osamělý život Putinových synů: Nechodí do školy, bojí se otravy a jejich kamarádi tráví týdny v karanténě

Jak se lze dostat do blízkosti rodiny Vladimira Putina? Tahle příležitost je vlastně jednodušší, než se zdá, jak odhalují poznatky Dossier Center. To odhalilo, že Putinova rodina hledá pro asi devítiletého Ivana a pětiletého Vladimira juniora domácího učitele. Jeho plat je pohádkových 7 700 eur (asi 193 tisíc korun) měsíčně, ale zájemce o práci musí počítat s nemalými omezeními. „Rodina žije v izolaci,“ píše se v inzerátu. „Kandidáti musí souhlasit s dvoutýdenním lékařským vyšetřením. Nesmí opouštět teritorium zaměstnavatele,“ píše se dále v inzerátu na britském webu, kde se hledají učitelé pro ruské děti z bohatých rodin. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Učitelé s pasem JAR Poměrně zvláštním požadavkem také je, že nový údajný učitel Putinových synů by měl mít pas Jihoafrické republiky. „Pro rodinu pracovalo mnoho vychovatelek a najít nové kandidáty je stále obtížnější, takže učitelé angličtiny se nyní rekrutují z různých anglicky mluvících zemí, včetně Jižní Afriky,“ píše centrum a zmiňuje také geopolitické důvody. K cizincům v Rusku panuje všeobecná nedůvěra a občané JAR jsou jedni z mála, kteří jsou vnímáni jako přátelé Ruska. Milují iPady i disneyovky Jací jsou vlastně synové Putina? Starší Ivan prý miluje filmy od Disneyho k velké nelibosti svého otce i matky, jak odhaluje jeden ze zaměstnanců, který je s rodinou v denním kontaktu. Ivan si nejraději hraje právě na disneyovské postavičky buď úplně sám, nebo se zaměstnanci svých rodičů. Rodiče se vracejí z práce zpravidla pozdě večer a ostatní děti vidí jen o prázdninách. Ve Valdaji, kde se děti nejčastěji zdržují, mají dva poníky, králíky a bernardýna. Z hraček mají oba chlapci nejraději stavebnice Lego, kterých mají obrovskou sbírku, a samozřejmě tablety iPad americké společnosti Apple. Děti si na nich prý nejen hrají, ale často se přes ně i učí. O mladším ze synů, Vladimiru juniorovi, nejsou k dispozici téměř žádné informace. Vlastní kuchař i pojmenované hrníčky Ivan a Vladimir junior také převzali spousty zvyklostí svého otce. Po soukromém areálu ve Valdaji se přesouvají pouze auty, volný pohyb po pozemcích mají dokonce zakázán i někteří zaměstnanci – všechny přesuny probíhají kvůli lepší kontrole pouze auty. Ivan i malý Vladimir mají osobní kuchaře. „Stejně jako Vladimir Putin i jeho synové mají své hrnky a pijí jen z nich. Důstojníci z prezidentovy bezpečnostní služby (SBP), která je součástí hlavní divize federální ochranné služby, jsou dětem vždy nablízku,“ píše Dossier Center. Kamarádi dětí musí do karantény S kamarády to mají Putinovi synové složité. Zdroj zevnitř rodinného sídla sice říká, že se občas v rezidenci objeví další děti, ale ty musí strávit stejně jako ostatní dva týdny v karanténě. Často se prý jedná o děti přátel Kabajevové. Návštěvy dětí probíhají nejčastěji o prázdninách, někteří kamarádi ale prý jezdí i častěji. O sociálně bohatém prostředí, ve kterém mají děti dostatek vazeb na vrstevníky, se ale mluvit rozhodně nedá. Přestože mají rodiče často protichůdné názory na to, co by se jejich děti měly učit, nehodlají domácí vzdělávání opustit.  Putin hraje hokej se synem Jedna z mála aktivit, kterým se starší syn Ivan věnuje téměř výhradně jen se svým otcem a které oba velmi baví, je lední hokej. Pokud se podaří zorganizovat soukromý zápas, Putin je vždy v týmu se svým synem a všichni ostatní hráči jsou členové federální ochranné služby. „Občas se na zápas přijde podívat Kabajevová, ale z kluziště není vidět, vyhýbá se personálu a pozoruje zápas ze samostatné lóže skryté za neprůhledným sklem,“ říká zdroj z Putinova okolí. Tohle není ten samý Putin. Nejnovější fotky rozvířily debatu o dvojnících ruského prezidenta Číst více Bezpečnost především V rezidenci ve Valdaji panují přísná bezpečnostní opatření, která však v nepřítomnosti prezidenta Putina povolují. Když není šéf nablízku, zaměstnanci dokonce mohou mít u sebe mobilní telefony a nejsou kontrolovány jejich osobní věci a doklady na každém kroku. Učitelé a školitelé zřídka komunikují přímo s rodinou, říká zdroj centra. Pokud učitelé něco potřebují, komunikují s asistenty rodiny. Asistenti předávají vzkazy od rodičů. Mohou to být jak poděkování za odvedenou práci, tak návrhy ohledně procesu učení. Ačkoliv má Dossier Center fotografie obou chlapců, nakonec se je kvůli jejich nízkému věku rozhodlo nezveřejnit s tím, že děti nejsou zodpovědné za činy svých rodičů.

Čas načtení: 2024-09-12 13:05:00

Nový seriál Kamarádi vystřídá ZOO od úterý 22. října

Seriál ZOO se uzavře ve čtvrtek 17. října, v následujícím týdnu už jeho vysílací čas zaujme nový seriál Kamarádi.

Čas načtení: 2024-09-12 13:00:01

Skvělý Vladimír Menšík honoráře prochlastal. Pozvracel se přímo na jevišti

První role Vladimíru Menšíkovi nevyšla. Jako malý kluk měl v rámci školní besídky ztvárnit bramboru ve scéně Zelenina je zdravá. Jenže se předtím nacpal zelených jablek, která zapil vodou. „Kolují historky, že se pozvracel přímo na jevišti. A pak měl ještě další potíže, se kterými to ale naštěstí vždy stihl na záchod,“ usmíval se Rousek. Špičkový herecký výkon se tedy nekonal, ani to ale Menšíka neodradilo od toho, aby později napodruhé složil zkoušky na JAMU. Přesto, že v té době už měl na přání tatínka vystudovanou průmyslovku a pracoval v brněnských strojírnách. Workoholik, co se sám sobě nelíbil V té době také řešil komplex, který se s ním dlouho táhl. „Trápil ho jeho vzhled, dokonce uvažoval o operaci chrupu, protože se považoval za ošklivého. Pak ale došel k názoru, že ženy může okouzlovat jinak než vzhledem, a od zákroku upustil. Ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí.“ Po akademii se herec naplno pustil do filmového světa, který ho naprosto uchvátil. Ještě předtím si ale změnil křestní jméno – z Vladislava se nechal přejmenovat na Vladimíra. Pro Štěpničkovou žádala trest smrti. Antonie Hegerlíková si v důchodu vzala manžela kamarádky Číst více Jeho první role italského mechanika ve snímku Dědeček automobil byla hned fenomenální. „Menšík odešel z divadla. I proto, že byl těžký astmatik a prostředí mu nedělalo dobře. Jako komik exceloval, stejně tak se ale pustil do vážných rolí a byl neméně skvělý. Vzpomeňme třeba na Markétu Lazarovou nebo Všechny dobré rodáky.“ O Menšíkovi bylo známé, že byl workoholik. Takže když přišla nabídka z televize, aby moderoval Bakaláře, neváhal. A to přesto, že ho to nebavilo, protože se musel držet předepsaného scénáře. „Bral všechno, co přišlo. Byla ho plná televize. Ať jste si ji zapnuli kdykoli, byl tam Menšík,“ vysvětloval Rousek. A jeho hvězda samozřejmě stoupala vzhůru raketovou rychlostí. Dvě manželky a čtyři děti Pro mnoho lidí bylo naprosto nepochopitelné, že Menšík stíhá kromě neuvěřitelného pracovního vypětí také noční flámy. Jeho bohémský život byl pověstný. Alkohol, cigarety a kamarádi, to bylo jeho. „Několik krabiček za den pro něj nebylo problém. Ostatně na jeho životní styl ‚dojelo‘ i jeho první manželství. Věra Menšíková to prostě nedávala. Měli spolu dvě děti, Petra a Vladimíra, a ona toužila po rodinné pohodě. Tu ale od manžela nedostala, takže se rozvedli, protože Menšík nebyl schopen jakékoli sebereflexe nebo změny.“ Herec se později oženil ještě jednou a s Olgou Menšíkovou už zůstal až do smrti. Porodila mu syna Jana a dceru Martinu. „Postupem času se ale přidávaly zdravotní potíže. Kvůli extrémnímu pití špatně viděl, barvy postupem času nerozeznával vůbec. Konečně se šel ze své závislosti na alkoholu léčit a snad i několik let nepil. Pak do toho ale spadl znovu a začínalo být jasné, že vážné komplikace na sebe nenechají dlouho čekat,“ tvrdil Rousek. Osamělý život Putinových synů: Nechodí do školy, bojí se otravy a jejich kamarádi tráví týdny v karanténě Číst více Praskl mu žaludeční vřed Menšík na natáčení vozil kufřík plný léků, v posledních letech svého života měl dokonce osobní lékařku v podobě Zdeny Lipárové. „Chodila s ním do studia, pořád na něj dohlížela. Ostatně i jeho slavné silvestrovské scénky vznikaly v době, kdy už to s ním bylo špatné a bez své doktorky neudělal v podstatě ani krok.“ Přesto ještě natočil několik filmů. Dva dny před smrtí natáčel pořad Abeceda a pak odjel do Brna, kde měl moderovat galavečer v hale Rondo. Tam už ale nedorazil. „Praskl mu žaludeční vřed, odvezli ho do nemocnice svaté Anny. Nepomohlo ani to, že si sám píchl léky, což ostatně dělal docela pravidelně. Místo něj moderovala Magdalena Dietlová, a když řekla, že je Menšík nemocný, celá hala tleskala,“ dodal Pavel Rousek. Ničemu to ale nepomohlo. Vladimír Menšík zemřel 29. května 1988. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tomicová zase přišla o všechno! Chudák, tohle si nezasloužila.

Čas načtení: 2024-10-01 20:05:00

Nové seriály TV Prima: Kamarádi místo ZOO, zahájí i Hrdina a Náhradníci

Prima od 22. října nasadí nový seriál Kamarádi a o den později detektivní novinku, seriál Hrdina. Premiérové pořady přinese i platforma Prima+, na které se objeví minisérie Náhradníci.

Čas načtení: 2024-10-02 08:30:00

Prima odtajnila podzimní trumfy: Hrdina Nedbal i náhrada za Zoo!

Pro podzimní a zimní večery sází televize Prima na příběhy, kde nechybějí dobré konce ani střílečky. Na obrazovky dorazí krimiseriál Hrdina od tvůrců úspěšného Poldy, stejně jako rodinný seriál Kamarádi, který ukazuje, že přátelství je někdy víc než láska.

Čas načtení: 2024-10-16 07:30:00

V Kamarádech hraju rošťandu. Všechno má na háku, říká Anna Dvořáková

Hned ve dvou nových seriálech se teď objevuje herečka Anna Dvořáková – první nese název Taneční (už od 4. října běží na Nově) a ten druhý Kamarádi. Nabídne příběh o síle přátelství, osobním růstu a snaze navrátit život do rodné vsi. Televize Prima na něj láká tanečním videoklipem Nepospíchám s titulní písní seriálu od Thoma Artwaye. Jeho choreografii měl na starosti tanečník Martin Prágr, známý ze soutěže StarDance. Ve vysílání se Kamarádi objeví 22. října a diváci se na něj mohou těšit každé úterý a čtvrtek. Nejen o seriálech mluví Dvořáková v rozhovoru pro Deník.

Čas načtení: 2024-10-16 07:30:00

V Kamarádech hraju rošťandu. Všechno má na háku, říká Anna Dvořáková

Hned ve dvou nových seriálech se teď objevuje herečka Anna Dvořáková – první nese název Taneční (už od 4. října běží na Nově) a ten druhý Kamarádi. Nabídne příběh o síle přátelství, osobním růstu a snaze navrátit život do rodné vsi. Televize Prima na něj láká tanečním videoklipem Nepospíchám s titulní písní seriálu od Thoma Artwaye. Jeho choreografii měl na starosti tanečník Martin Prágr, známý ze soutěže StarDance. Ve vysílání se Kamarádi objeví 22. října a diváci se na něj mohou těšit každé úterý a čtvrtek. Nejen o seriálech mluví Dvořáková v rozhovoru pro Deník.

Čas načtení: 2024-10-23 09:35:00

Seriál Kamarádi zahájil jako vítěz úterního večera

Nový seriál Kamarádi sledovalo 832 tisíc diváků starších 15 let, což byl v této divácké skupině nejlepší výsledek v úterý po 20:00.

Čas načtení: 2024-10-25 09:50:00

Kamarádi zůstávají na čele i ve čtvrtečním večeru

Seriál Kamarádi získal i ve čtvrtek večer po 20:00 nejvíce diváků starších 15 let. Seriál Jedna rodina udržuje prvenství v divácké skupině 15-54.

Čas načtení: 2024-10-30 08:45:00

Seriál Kamarádi drží prvenství v úterním večeru

Také druhé úterý, ve kterém se nově vysílal seriál Kamarádi, znamenal nejvyšší počet diváků po 20:00 v divácké skupině 15+ a i v dalších sledovaných věkových kategoriích.

Čas načtení: 2024-11-01 08:25:00

Čtvrteční večer zůstává pro seriál Kamarádi, poté Jedna rodina

Seriál Kamarádi měl ve čtvrtek po 20:00 největší počet diváků ve skupině starší 15 let. Následoval seriál Jedna rodina, který zároveň dosáhl nejvyšší sledovanosti ve skupině 15-54.

Čas načtení: 2024-11-06 08:45:00

Kamarádi jsou v úterý na čele, po nich Četnické humoresky

Nejsledovanějším pořadem v úterý po 20:00 zůstává v divácké skupině 15+ seriál Kamarádi. Následují Četnické humoresky a s malým odstupem Jedna rodina, která má zároveň těsně nejvíce diváků ve skupině 15-54.

Čas načtení: 2024-11-08 08:40:00

Čtvrteční večer znovu pro seriál Kamarádi

Nejsledovanějším pořadem čtvrtečního večera po 20:00 se stal seriál Kamarádi, který sledovalo 739 tisíc diváků starších 15 let. Druhý v pořadí, seriál Jedna rodina, měl nejvíce diváků ve skupině 15-54.

Čas načtení: 2024-11-11 05:20:00

Kristina (28): Přítelova matka mě nesnáší. Na svatbu můžu zapomenout

O vztahu dvou lidí by neměli rozhodovat druzí: rodiče, kamarádi, okolí. To ale platí pouze v ideálním případě. Snad každý má zkušenost, že mu rodiče, anebo kamarádi, mluvili do vztahu a radili, kdo se k němu hodí, s kým má být, a kdo je naopak absolutně bezprizorní partner, na kterého má okamžitě zapomenout. Čtenářka Kristina velice rychle pochopila, že velkým problémem jejího vztahu s Jakubem bude jeho matka, která mu Kristinu hodně rozmlouvala. Ty dvě si spolu zkrátka nepadly do noty a Kristina dobře ví, že takovou tchyni prostě nechce. Co teď?

Čas načtení: 2024-11-13 08:30:00

Úterní pozice se nemění, na čele zůstávají Kamarádi

Seriál Kamarádi udržuje v úterý po 20:00 nejvyšší sledovanost v divácké skupině starší 15 let. Následuje Jedna rodina, kterou sleduje nejvíce diváků ve skupině 15-54.