Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 17.04.2025 || EUR 25,010 || JPY 15,447 || USD 22,024 ||
sobota 19.dubna 2025, Týden: 16, Den roce: 109,  dnes má svátek Rostislav, zítra má svátek Marcela
19.dubna 2025, Týden: 16, Den roce: 109,  dnes má svátek Rostislav
DetailCacheKey:d-941816 slovo: 941816
---=1=---

--=0=--

---===---

Čas načtení: 2024-05-14 18:52:13

Migrační pakt je nástroj superstátů, které dlouhodobě nezvládají situaci u sebe, míní Majerová

Zástupci všech stran a hnutí, které letos kandidují do Evropského parlamentu (EP), dostávají postupně prostor na ČT24. Předsedkyně strany Trikolora a kandidátka do EP za SPD a Trikolora Zuzana Majerová v rozhovoru sdělila, že by v případném referendu k vystoupení z EU hlasovala pro, Česko by si ale podle ní tento akt nemohlo dovolit samostatně. Shodu by chtěla najít v součinnosti s dalšími zeměmi bývalého východního bloku. Také sdělila, že Trikolora naprosto zásadně odmítá migrační pakt.

Čas načtení: 2021-11-26 12:56:26

Výlet pěti poslanců do Vietnamu za milion korun z kapes daňových poplatníků

Výhradně pětihvězdičkové hotely, žáby i šneci při opulentních hostinách a let s Emirates v business class… Právě tak na svou poslední cestu do Vietnamu vzpomíná pirátský poslanec Lukáš Bartoň. Problém je, že nešlo o rozlučku se svobodou. Za vietnamskými komunisty letěli Bartoň a jeho čtyři soudruzi ze sněmovny pracovně, tím pádem se jim na cestu za skoro milion korun museli složit daňoví poplatníci. V případě piráta Bartoně zaujme i to, že si po návratu z „náročné“ sedmidenní služebky neváhal naúčtovat i stravné, a to ve výši skoro 16 tisíc korun. Kverulant.org považuje tuto poslaneckou cestu za ukázkový příklad okázalého papalášství, proto vyzval všechny účastníky zájezdu, aby se za cestu omluvili a vrátili peníze. Nové vedení Poslanecké sněmovny vyzval, aby pravidla pro cesty poslanců zpřísnila. Od 3. do 10. června roku 2018 se uskutečnila cesta pěti poslanců do Vietnamské socialistické republiky. Deklarovaným cílem bylo „jednání s partnerským výborem“. Exotického výletu se zúčastnili poslanci Vojtěch Filip (KSČM), Václav Klaus mladší (tehdy ještě ODS, později Trikolora), Zuzana Majerová Zahradníková (tehdy také ještě ODS, později také Trikolora) a Lubomír Volný (tehdy ještě SPD Tomia Okamury, později Volný blok). Ke čtyřem představitelům politického suterénu se přidal i pirát Lukáš Bartoň. Patrně si tak vyložil pirátský slogan z podzimních voleb roku 2017: „Pusťte nás na ně!“  „Cestou z Dubaje byly turbulence, tak jsem se musel připoutat v baru,“ líčí zážitky ze své služební cesty do Vietnamu někdejší pirátský poslanec Lukáš Bartoň. Jak bezelstně popsal ve své cestovatelské přednášce na YouTube kanálu „Piráti Personální odbor“, byznys třídou letěl tento mladý muž v červnu 2018 vůbec poprvé. Na důkaz toho, že nyní již i pan Bartoň patří k elitě, která si létá s Emirates, navíc ještě první třídou, přidal do své prezentace fotky: nechybí rohový gauč s pásy ani rozesmátá barmanka/letuška. Letenky do I. třídy Zjistit, proč je cestování byznys třídou jen pro elity, není obtížné. Stačí otevřít libovolný vyhledávač s letenkami. Letecká společnost Emirates, dlouhodobě považovaná za vůbec nejprestižnější, si za business class na lince Dubaj–Praha (v červnu 2021) účtuje cca 55 000 korun. Běžná letenka na stejný termín nestojí ani desetinu. Je ale pravda, že v ekonomy třídě chybí gaučích i bar, takže pan Bartoň a jeho soudruzi by cestou do Vietnamu jen těžko hledali, kde se „přikurtovat“ při turbulencích. Vietnamskou cestu piráta Bartoně jsme si začali popisovat od konce. Vraťme se ale na úplný začátek. To jsme na konci října požádali Kancelář Poslanecké sněmovny (KPS), aby nám podle zákona 106 dodala odpovědi na naše otázky ohledně služebních cest poslanců. Dokument nám přišel až poté, co Kverulant na účet KPS poukázal požadovaných 9600 korun, což má souviset s rozsáhnou prací, která byla potřeba k vyhledání potřebných dokladů. Nadstandardní stravné V získaném seznamu poslaneckých cest se Vietnam vyjímal na první pohled. A nejde jen o samotnou destinaci, zhusta vyhledávanou těmi, kdo touží po levném sexuálním povyražení. Sedmidenní cesta pětice poslanců totiž vyšla na těžko uvěřitelných 783 025 korun. Navíc si poslanci za cestu naúčtovali stravné. To si zákonodárci nárokují přibližně 2,5násobně vyšší, než kolik by za stejnou cestu dostal běžný zaměstnanec. Souvisí to zřejmě s obavou, aby si zástupci naší země při jednáních a pracovních schůzkách se svými protějšky v drahých zemích nemuseli doplácet pracovní obědy a kávu ze svého skromného poslaneckého platu. Bohužel při stanovení pravidel pro účtování vysokého stravného zřejmě nikdo nepředpokládal, že by poslanci toto privilegium bezostyšně zneužívali. Že by si účtovali stravné i tací, kteří si – jako pan Bartoň – pochvalují, jak dobře se o ně na jejich „služebce“ hostitelé starali. „Měli jsme šneky, žáby, prostě snažil jsem se toho ochutnat co nejvíc,“ pochvaluje si plný břich plzeňský pirát a své kulinářské zážitky dokládá mnoha fotkami. Hloupé mu není ani to, že účtuje všech sedm dní své služebky. Přesto, že strávil dopravou tam a zpět dva dny, a jeden den měl osobní volno. I tak si po návratu domů nárokuje všech sedm dnů a účtuje si 15 736 Kč. V této souvislosti připomeňme, že na vietnamské dobrodružství se spolu s ním vydalo hned pět poslaneckých šikulů. Poslanec Filip ztracený v Moskvě „Nevím, kdo to vymyslel, ale cestou tam jsme letěli Aeroflotem. Při přestupu v Moskvě jsme nějak ztratili Filipa,“ popisuje ve své fenomenální cestovatelské video přednášce pirát Lukáš a se svými diváky nadšeně sdílí fotky, ze kterých je zřejmé, že v Moskvě ztracený komunista Vojtěch Filip zbytku tzv. školského výboru nijak nechyběl. „Velitelem naší skvadry byl tehdejší člen ODS Václav Klaus mladší,“ komentuje vlastní gastro-selfie Bartoň a pokračuje: „Vzal si sebou tehdejší členku strany ODS Zuzanu Majerovou-Zahradníkovou, aby ho doplnila.“ Na fotce vidíme zrzavou cestovatelku, jak si z mísy uprostřed stolu vybírá dobrotu, kterou by doplnila na talíř. „Je tam s námi ještě Lubomír Volný, tehdy byl v SPD. Teď už jsou všichni jinde, jen já zůstal ve své původní straně,“ libuje si zásadový pirát nad fotkou z prvního dne cesty, kterou jemu i ostatním poslancům zaplatili tuzemští daňoví poplatníci. Hned příští dopoledne se Vojtěch Filip k parlamentní delegaci nakrátko připojil. Poslance totiž čekala návštěva komunistického parlamentu, což je podle hodnocení pana Bartoně moc zajímavá, moderní budova s pěknou (komunistickou) výzdobou. „Zatím co jsme si vyměňovali zdravice s našimi protějšky, Filip zase zmizel,“ popisuje Bartoň, jak Filipa přijala hlavní tajemnice vietnamské komunistické strany a předsedkyně parlamentu Nguyễn Thị Kim Ngân. Než budeme pokračovat v příběhu cesty našich parlamentních výtečníků, věnujme pár řádek neustálému mizení Vojtěcha Filipa. Zdá se, že tento měl ve Vietnamu nějakou svou speciální misi. V této souvislosti není od věci zmínit temný příběh o korupci nejhrubšího zrna, se kterým přišel server Seznam Zprávy. Zdislava Pokorná v něm popisuje, jak se Filip snažil ve Vietnamu přijít k penězům za zprostředkování stavby Dětské nemocnice. „Nabitý program" Brzy po úvodu svého vyprávění se Lukáš Bartoň polituje, jak nabitý program s kolegy měli. Některý den, považte, měli dokonce čtyři schůzky! Jak složitá jednání s komunisty ve Vietnamu byla, popsal hned v další pasáži svého vyprávění: „Vyměňovali jsme si různé zdravice typu: ‚My jsme rádi, že jsme k vám přijeli,‘ a oni zase ‚My jsme rádi, že jste k nám přijeli…‘“ Jak se ukáže v dalším vyprávění, do „náročného programu“ započítává pan poslanec i návštěvu jakéhosi jezera Ohnivého meče, pijatiku s místními Čechy v pivovaru nebo večeři s nejbohatším vietnamským podnikatelem. A co by to bylo za služebku, kdyby nebyl alespoň jeden den volna! Tehdy si pirát Bartoň půjčil skútr a skotačil na něm po okolí. Pětihvězdičkový hotel Jak známo, Vietnam se stal vyhlášenou dovolenkovou destinací mimo jiné pro své příznivé ceny, například za ubytování. Kdyby poslanci jeli soukromě, zřejmě by se při výběru hotelu pohybovali v kategorii kolem 300 korun za noc. Podle srovnávače Booking.com je v těchto cenách k dispozici řada velmi pěkných a dobře hodnocených hotelů. Jenže zástupci České republiky se spokojí jen s tím nejlepším. Například v Danangu, kam se z Hanoje samozřejmě přepravili vnitrostátním letem, bydleli v luxusním pětihvězdičkovém hotelu „Novotel Premier Han River“, kde noc vyjde cca na 1700 korun. Co na tom, že jen pár metrů od něj stojí krásný Star City Hotel & Apartments, který je k dispozici za 400 korun! Když jsme na konci letošního října poslali KPS svých deset otázek ohledně poslaneckých cest, zajímali jsme se i o typ ubytování. Dozvěděli jsme se toto: „Výběr (hotelu) provádí zaměstnankyně odboru mezinárodních vztahů KPS, a to na základě spolupráce s českými zastupitelskými úřady.“ Zdálo by se tedy, že poslanci na výběr svého ubytování nemají žádný vliv a „nezbude“ jim nic jiného než se smířit s tím, co jim zařídí jiní. V této souvislosti se nabízí citace z e-mailu, který nám přišel v souvislosti s nedávno zveřejněnou kauzou Vítkova cesta. Pisatel, skrytý pod iniciálami MK (přeje si zůstat v anonymitě, ale identitu známe), pracoval na jedné z našich ambasád a v této souvislosti píše: „Poslanci musí odjet z dané země plně spokojení, aby potom někde po parlamentních kuloárech nešířili zvěsti, že tam ten daný ambasador není člověk na svém místě, aby se to nedoslechli náhodou na Ministerstvu zahraničních věcí. Takže všechno musí být vyžehleno do detailů.“ Proto, jak dál uvádí MK, české ambasády za naše poslance i senátory platí obědy i večeře ze svých vlastních peněz, přestože tito mají na své cesty diety. Nakonec to ale stejně raději platí ambasadoři, obchodní radové atd. ze svých vlastních peněz, protože si nikdo nedovolí říci poslanci, aby si tu večeři zaplatil sám. „Poslanci prostě jedou na výlet a běhají tam kolem nich lidé z ambasády k jejich plné spokojenosti. Místo toho, aby dělali něco užitečného pro republiku, tak fungují jako průvodci výletníků,“ píše Kverulantovi MK. Přehled všech poslaneckých cest od roku 2017 do roku 2021 Poslanci cestovali usilovně. V roce 2018 stály jejich cesty 18,8 milionu korun a v roce 2019 celkem 22,1 milionu. To je průměrně 102 tisíc na jednoho poslance a rok. V roce 2020 frenetické cestování zastavila koronavirová krize, a tak v tomto roce za cesty už utratili pouhých 2,8 milionu korun. Přehled všech poslaneckých cest od roku 2017 do roku 2021 naleznete zde. Výzva Poslanecké sněmovně Při celé přednášce Lukáše Bartoně nás velmi iritovalo, s jakou pokřivenou samozřejmostí a sebejistotou tento původně akademický pracovník popisuje naprosto flagrantní plýtvání veřejnými prostředky. Na základě celého příběhu této vykutálené poslanecké pětky, z níž už naštěstí žádný v Poslanecké sněmovně nesedí, jsme vyzvali současné vedení PS ke změně pravidel pro schvalování cest a vyplácení „diet“. Jen těžko nás někdo přesvědčí o tom, že vykukové Bartoň, Klaus, Majerová-Zahradníková, Volný a Filip odvedli pro naši republiku při své vietnamské misi vůbec nějakou práci. A pokud skutečně ano, že byla významnější, než by ji zvládl jeden jediný z ČR vyslaný poslanec. Jsme si zcela jisti, že rozhodně není ve veřejném zájmu, aby se naši poslanci na služebních cestách chovali jako milionář z filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág, aby bydleli výhradně v pětihvězdičkových hotelech, stravovali se jen vybranými pochutinami, jako jsou šneci nebo žabky, aby si létali byznys třídou a ještě si po návratu domů vyúčtovali „stravné“ vulgo bonus 16 tisíc korun, což je mimo jiné v našich podmínkách stále pro mnohé z nás v dělnických pozicích čistý příjem za celý měsíc, nikoliv odměna z eráru na závěr pěkné sedmidenní dovolené v exotické destinaci. Počátkem listopadu 2021 si poslanci v tajné volbě na ustavující schůzi nové sněmovny do svého čela zvolili kandidátku Spolu Markétu Pekarovou Adamovou (TOP 09). Nová předsedkyně v projevu po svém zvolení směrem k veřejnosti uvedla: „Já se budu snažit ze všech sil, abych právě důvěru v naši komoru parlamentu, tedy v Poslaneckou sněmovnu, zvyšovala. Je to úkolem nás všech, ale já se budu snažit v tomto být v čele těch, kteří se o to snaží.“ Kverulant chce věřit, že nová předsedkyně výlety poslanců do exotických destinací za peníze daňových poplatníků a nadstandartní proplácení diet skutečně omezí. Poslanci vraťte peníze Kverulant také vyzval každého účastníka zájezdu do Vietnamu, který si nechali zaplatit z peněz daňových poplatníků, k veřejné omluvě a k vrácení částky 156 605 korun do státního rozpočtu.   Výlet do Vietnamské socialistické republiky stál daňové poplatníky 783 025 korun. Ve státním rozpočtu je to jistě velmi zanedbatelná částka. Poškození důvěry v parlamentní demokracii však zanedbatelné není. Kverulant chce věřit, že se zejména Piráti ke svému pochybení postaví čelem a nebudou opíjet veřejnost prohlášeními o obrovském přínosu cesty pro naši zahraniční politiku.   Autor je ředitel obecně prospěšné společnosti Kverulant.org.

Čas načtení: 2024-07-01 15:14:00

Štěpánek (Trikolora): Kdyby platilo kdyby...

Znovuzvolený europoslanec Ivan David se na konferenci SPD, kde se hodnotily výsledky eurovoleb, vyjádřil, že bez Trikolory by SPD neměla žádného europoslance a že Trikolora se v rámci koalice SPD a Trikolora postarala o čtvrtinu hlasů.

Čas načtení: 2024-07-11 13:00:00

SPD a Trikolora zahajují kampaň před krajskými a senátními volbami

Hnutí SPD a neparlamentní Trikolora zahajují kampaň před krajskými a senátními volbami. Podrobnosti oznámí na tiskové konferenci ve 14:00. Pro koalici skončily zklamáním volby do Evropského parlamentu, když dostala jen 5,73 procenta hlasů a SPD tak obhájila jen jedno křeslo. Trikolora, jejíž šéfka Zuzana Majerová kandidovala ze třetího místa, tak ze spolupráce s hnutím Tomia Okamury nevytěžila vůbec nic.

Čas načtení: 2024-07-11 13:00:00

SPD a Trikolora zahajují kampaň před krajskými a senátními volbami

Hnutí SPD a neparlamentní Trikolora zahajují kampaň před krajskými a senátními volbami. Podrobnosti oznámí na tiskové konferenci ve 14:00. Pro koalici skončily zklamáním volby do Evropského parlamentu, když dostala jen 5,73 procenta hlasů a SPD tak obhájila jen jedno křeslo. Trikolora, jejíž šéfka Zuzana Majerová kandidovala ze třetího místa, tak ze spolupráce s hnutím Tomia Okamury nevytěžila vůbec nic.

Čas načtení: 2024-07-11 13:00:00

SPD a Trikolora zahajují kampaň před krajskými a senátními volbami

Hnutí SPD a neparlamentní Trikolora zahajují kampaň před krajskými a senátními volbami. Podrobnosti oznámí na tiskové konferenci ve 14:00. Pro koalici skončily zklamáním volby do Evropského parlamentu, když dostala jen 5,73 procenta hlasů a SPD tak obhájila jen jedno křeslo. Trikolora, jejíž šéfka Zuzana Majerová kandidovala ze třetího místa, tak ze spolupráce s hnutím Tomia Okamury nevytěžila vůbec nic.

Čas načtení: 2024-08-07 08:31:00

Policie dostala trestní oznámení na SPD. Kvůli migrantovi s nožem

Současný pražský radní pro kulturu za TOP 09 Jiří Pospíšil v úterý podal trestní oznámení na hnutí SPD. Důvodem je kampaň, kterou hnutí před několika dny spustilo. V ní SPD, Trikolora a PRO například straší „chirurgy“ z dovozu či zdůrazňuje, že „vláda vyrábí více hnoje než dobytek“. „Není nic směšnějšího, pokrytečtějšího a trapnějšího,“ reagovala Trikolora.

Čas načtení: 2024-08-07 08:27:00

Policie dostala trestní oznámení na SPD. Kvůli migrantovi s nožem

Současný pražský radní pro kulturu za TOP 09 Jiří Pospíšil v úterý podal trestní oznámení na hnutí SPD. Důvodem je kampaň, kterou hnutí před několika dny spustilo. V ní SPD, Trikolora a PRO například straší „chirurgy“ z dovozu či zdůrazňuje, že „vláda vyrábí více hnoje než dobytek“. „Není nic směšnějšího, pokrytečtějšího a trapnějšího,“ reagovala Trikolora.

Čas načtení: 2024-08-07 08:31:00

Policie dostala trestní oznámení na SPD. Kvůli migrantovi s nožem

Současný pražský radní pro kulturu za TOP 09 Jiří Pospíšil v úterý podal trestní oznámení na hnutí SPD. Důvodem je kampaň, kterou hnutí před několika dny spustilo. V ní SPD, Trikolora a PRO například straší „chirurgy“ z dovozu či zdůrazňuje, že „vláda vyrábí více hnoje než dobytek“. „Není nic směšnějšího, pokrytečtějšího a trapnějšího,“ reagovala Trikolora.

Čas načtení: 2024-10-04 16:54:00

ANO v Moravskoslezském kraji bude vládnout s koalicí SPD, Trikolora, PRO

Vítězné hnutí ANO bude v Moravskoslezském kraji vládnout spolu s koalicí SPD, Trikolora a PRO. Na dnešní tiskové konferenci to oznámil hejtman Josef Bělica (ANO), který by měl ve funkci pokračovat. ANO ve volbách získalo nadpoloviční počet mandátů v 65členném zastupitelstvu. Se čtyřmi zastupiteli za koalici SPD, Trikolory a strany PRO bude mít v zastupitelstvu 39 míst. ANO obsadí podle Bělici v krajské radě devět křesel, koalice SPD, Trikolora a PRO dvě křesla.

Čas načtení: 2024-10-04 17:33:34

ANO povládne v Moravskoslezském kraji spolu s SPD, Trikolorou a PRO

Vítězné hnutí ANO bude v Moravskoslezském kraji vládnout spolu s koalicí SPD, Trikolora a PRO, oznámil hejtman Josef Bělica (ANO), který by měl ve funkci pokračovat. ANO ve volbách získalo nadpoloviční počet mandátů v 65členném zastupitelstvu. Se čtyřmi zastupiteli za koalici SPD, Trikolory a strany PRO bude mít v zastupitelstvu 39 míst. ANO obsadí podle Bělici v krajské radě devět křesel, koalice SPD, Trikolora a PRO dvě křesla.

Čas načtení: 2024-10-04 17:30:00

Povolební zvrat v Moravskoslezském kraji: ANO povládne s koalicí SPD, Trikolora a PRO! Spolu míří do opozice

Vítězné hnutí ANO bude v Moravskoslezském kraji vládnout spolu s koalicí SPD, Trikolora a PRO. Na dnešní tiskové konferenci to oznámil hejtman Josef Bělica (ANO), který by měl ve funkci pokračovat. ANO ve volbách získalo nadpoloviční počet mandátů v 65členném zastupitelstvu. Se čtyřmi zastupiteli za koalici SPD, Trikolory a strany PRO bude mít v zastupitelstvu 39 míst. ANO obsadí podle Bělici v krajské radě devět křesel, koalice SPD, Trikolora a PRO dvě křesla.

Čas načtení: 2025-03-13 12:11:00

Fiala i Rakušan. Zameteno pod koberec. Opozice získá až 130 míst, věští Vidlák

Kdo po podzimních volbách vymění vládu Petra Fialy? Bude to systémová opozice jako hnutí ANO, nebo radikálnější strany typu Trikolora, SPD či Stačilo? „Trialog“ o volbách do Poslanecké sněmovny vedl Tomáš Doležal, zastupitel SPD, člen spolku Svatopluk a politolog, se Zuzanou Majerovou, předsedkyní strany Trikolora, a s bloggerem a předsedou hnutí Stačilo! Danielem Sterzikem alias Vidlákem.

Čas načtení: 2014-07-31 12:00:00

Námornícke bývanie tak trochu inak

Námornícke motívy sú pre väčšinu ľudí typické. Modrá, červená a biela trikolóra, pruhy všade okolo a sem tam nejaká tá mušľa. Avšak zariadiť si interiér striktne v týchto farbách a motívoch, môže byť trochu zaväzujúce a za niekoľko mesiacov, okukané. Inšpirujte sa radšej námorníckym štýlom v jednodu ...

Čas načtení: 2022-05-27 13:42:27

Dvě mladé političky, dva názorové proudy a jedny volby: ČT odvysílá dokument Kandidátky

Snímek Kandidátky v průběhu několika měsíců kolem voleb 2021 sleduje dvě protagonistky z konkurenčních a hodnotově odlišných politických formací. Skrze předvolební a volební příběhy hlavních hrdinek film vypovídá o jejich svízelích, dilematech, nadějích, iluzích a různých přístupech k politice. Dokument režiséra Jana Geberta diváci uvidí 31. května od 21:45 na ČT2. „Téma nejmladší politické gardy jsem chtěl uchopit tak, aby odráželo obecnější rozložení sil ve společnosti. V českých, potažmo evropských volbách posledních let je zřetelné rozdělení voličů na dva protilehlé tábory. Proto jsem vybral dvě politické antagonistky z opačných pólů politického spektra – Georgii Hejdukovou z Pirátů a Terezu Hyťhovou z Trikolóry,“ uvádí režisér Jan Gebert. „Obě jsou to kandidátky na politické funkce. Byť Georgie Hejduková v loňských volbách nekandidovala na rozdíl od Terezy Hyťhové do Poslanecké sněmovny, dostala se do vedení mladé odnože Pirátů – Mladé Pirátstvo a zřejmě bude o další politické mety usilovat,“ dodává. Zatímco severočeská poslankyně Hyťhová z Hnutí Trikolóra brojí proti sociálním dávkám a bojuje za „normální svět“, Hejduková coby předsedkyně Mladého Pirátstva vystupuje proti diskriminaci a otevřeně mluví o svém životě trans ženy. Dokument sleduje protagonistky během vypjaté předvolební kampaně, představuje jejich motivace ke vstupu do politiky a nahlíží dovnitř nesmiřitelných politických bublin národovců a liberálů. Snímek obě ženy zachycuje také bezprostředně během vyhlášení výsledků loňských sněmovních voleb a ukazuje jejich reakce na výsledek. U příležitosti televizní premiéry filmu najdou diváci v iVysílání související tematický výběr zabývající se tématem žen v politice.

Čas načtení: 2020-02-25 06:34:11

Kdyby sis postavil Čapí hnízdo na komíně, tak se ti to nestalo. Lobbista Blaník je zpátky, nově úřaduje na YouTube

Kdo doopravdy řídí náš stát? Kdo řídí ty, kteří tvrdí, že něco řídí? „Malá kancelář uprostřed Prahy se stane skutečným centrem české politiky, kterým ostatně vždycky byla. A její šéf, lobbista Antonín Blaník nejmocnějším mužem republik,“ píše se v propagačních materiálech o staronovém seriálu, který pokračuje dalšími díly pod novým názvem Republika Blaník. Jak se původně mělo jmenovat hnutí Trikolora? Kam si chtěl Andrej junior vyrazit místo Krymu? A kdo byl skutečným strůjce největšího protestního shromáždění od dob sametové revoluce? „Hele, vopičáci, jestli jste si mysleli, že jsem zmizel někam k moři, tak jste se spletli. Byl jsem a budu tu pro sebe i pro vás. Tahle republika si to zaslouží…,” začíná nová pokračování seriálu lobbista Antonín Blaník. A hned peskuje premiéra Andreje Babiše za to, že si nepostavil čapí hnízdo na komíně. Seriál o profesionálním lobbistovi, který si na dlouhé řeči nepotrpí, problémy řeší rychle a bez odkladu, bude v týdenních intervalech zveřejňován na YouTube kanálu Republika Blaník a facebookové stránce Republika Blaník. Kromě toho se Blaník i nadále bude se svými čtenáři dělit o své postřehy a dojmy na oficiálním twitterovém účtu @tondablanik. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-23 17:59:42

Nejvíce nominací na komiksovou cenu Muriel získal příběh o atentátu na Heydricha a následných represích

Nejvíce nominací (tři) v třináctém ročníku komiksových cen Muriel posbíral komiks spisovatele Jiřího Šimáčka a kreslíře Jána Lastomírského Článek II, který vypráví o atentátu na Heydricha a následných represích. Zaměřuje se přitom na trochu opomíjeného hrdinu té doby – kaplana Vladimíra Petřeka, který poskytl parašutistům útočiště v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze a zaplatil za to životem. Po dvou nominacích má nostalgický pastiš Pavla Čecha O Červenáčkovi, který s melancholií i humorem nachází titulního hrdinu v situaci, kdy jeho kamarádi z Rychlých šípů dospěli a už o klukovské hry nemají zájem, či černobílý thriller Traum, který jeho autor Tomáš Motal vydává jako nepravidelnou sérii ve vlastním nakladatelství. V loni zavedené kategorii nejlepších komiksů pro děti se opět objevuje seriál Petra Kopla Morgavsa & Morgana z časopisu Čtyřlístek, který loni dostal i knižní podobu, nominaci má také loňský vítěz této kategorie Honza Smolík, tentokrát za knižní komiks Liška Kuliška. Začínajícím tvůrcům je určena kategorie Cena Magnesia za nejlepší studentský komiks: zde jsou zastoupeny práce studentů pražské VŠUP (Jakub Plachý za fiktivní komiksovou reportáž Jak žijí dnes a Barbora Satranská za Spořilov)) a od studentky plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Alice Břečkové za osobně laděný vzpomínkový příběh Děda. ¨ Kromě dalších kategorií jako nejlepší krátký či překladový komiks bude vyhlášena také kategorie přínos českému komiksu a nový člen komiksové síně slávy. Tím se stane Ivo Pechar, významný scenárista komiksových seriálů v 70. a 80. letech, mimo jiné autor ke scénářům sci-fi komiksů Profesor Dugan a Pavouk Nephila a klukovských příběhů Havraní doga či Stopař. Cenu České akademie komiksu pro nejlepší komiks roku svým hlasováním vyberou členové tohoto profesního spolku, v němž jsou sdruženi komiksoví tvůrci, teoretici a nakladatelé. ČAK byla založena v červnu roku 2018, aktuálně má 76 členů a jejím předsedou je literární a komiksový historik Pavel Kořínek. Ceny Muriel se udílejí pod tímto názvem od roku 2007. Vítěze oznámí moderátorky Ester Geislerová a Johana Švarcová 6. února v pražském kině Bio Oko.   Nominace se zdůvodněním Nejlepší komiksová kniha (Cenu získává autor za samostatně publikované komiksové dílo.) Pavel Čech za O Červenáčkovi  Pavel Čech se ve své tvorbě často a rád vrací do světa Rychlých šípů, poprvé tak ale učinil na větší ploše celé komiksové knihy. Podařilo se mu využít mezery v kánonu, která dlouho provokovala k vlastnímu domýšlení, a nabízí svěží nostalgickou výpravu do minulosti, a to jak v rovině jednotlivce, tak i domácího komiksu jako celku. Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek a Karel Osoha za Návrat Krále Šumavy 2: Agent-chodec Druhý díl trilogie je pro hodnocení vždycky složitý, protože neotevírá, ani neuzavírá příběh. Agent-chodec přesto ukazuje, že Ondřej Kavalír a Vojtěch Mašek se v Návratu Krále Šumavy osvobozují od adaptované předlohy a k velkému finále se snaží dospět vlastní cestou. Karel Osoha je jim v tom svým filmovým viděním a znalostí komiksové řeči zdatným pomocníkem. Jiří Šimáček a Ján Lastomirský za Článek II.  V záplavě didaktických komiksů na historické téma vydávaných k nejrůznějším výročím zaujme Článek II. Jiřího Šimáčka a Jána Lastomirského souhrou scénáře a expresivní kresby. Ta pouze neilustruje, ale dává vyprávění další rozměr. Propojení příběhu konkrétního „obyčejného“ hrdiny s nezbytným širším historickým kontextem vytváří nepřehlédnutelné a vyvážené dílo.    Nejlepší kresba (Cenu získává autor za kresbu komiksu.) Ján Lastomirský za Článek II.  Ján Lastomirský dává v Článku II. vyniknout vlastní expresivní práci s figurou, kresba ale zcela slouží příběhu a umocňuje jeho dopad. Není jen ilustrací bez názoru, ale nese v sobě svébytnou a sebevědomou sílu výpovědi. Sugestivně na čtenáře přenáší znepokojivé lidské drama, jehož obrazy ve čtenáři doznívají dlouho po přečtení komiksu.  Tomáš Motal za Traum Tomáš Motal se ve svém autorském komiksu Traum projevuje jako zralý a suverénní výtvarník, který chytře pracuje s kontrasty černých a bílých ploch pro zhutnění svého díla. Nebojí se přitom nechat do realistické kresby prorůstat abstraktní struktury. Je formálně mimořádně poctivý se smyslem pro detail, zároveň ale i v této poloze zůstává hravý. Jeho kresba je jako oživlé tetování na těle jednoho z jeho hrdinů. Ticho762 za Trikolora             Ticho762 střídá v Trikoloře několik výtvarných poloh, pohybuje se od dětské roztomilosti přes realistický dokument s jistou formou nadsázky až k expresivnímu podání. Vždy hledá způsob, jakým docílit, aby dějová linka měla v kresbě sebevědomého partnera. Výsledný koktejl je vizuálně zábavný a umožňuje přitáhnout čtenáře k historickému tématu.    Nejlepší scénář (Cenu získává autor za scénář komiksu.) Pavel Čech za O Červenáčkovi Loňský sborník krátkých příběhů k poctě Rychlým šípům ukázal, že navazovat na Foglarův odkaz dnes vůbec není snadné. Pavel Čech zvolil formu nostalgického příběhu o konci jedné éry a dokázal pocit posledních návratů do mizejícího světa působivě evokovat tím, že se pohybuje na hraně foglarovské stylizace a jejího nostalgického reflektování. Taťána Rubášová za William & Meriwether 2: Neočekávaný robotí exodus  Knihy o Williamovi a Meriwetherovi jsou v rámci současného českého komiksu pozoruhodným formátem, kde text vystupuje vůči obrazu samostatněji, než je obvyklé. Přesto Rubášová a Janíček vytváří kompaktní celek. Rubášová přitom v jednoduchém vyprávění vtipně pracuje se stylizací a pozicí vypravěče, který bezděčně odkazuje k našemu světu. Jiří Šimáček za Článek II. Jiří Šimáček představuje životaschopnou odpověď na to, jak by mohl vypadat historický komiks. Článek II. má promyšlenou strukturu, která střídá komiksové pasáže s faktografickými texty. Představuje období "Heydrichiády" v různých kontextech, ale přitom udržuje základní dějovou dramatickou linku kolem kaplana Vladimíra Petřeka. Daří se mu také nepotlačovat výtvarnou stránku na úkor textu, obě složky se spojují v organickou komiksovou formou.   Nejlepší krátký komiks (Cenu získává autor za krátký komiks.) Marek Berger za Octobriana – Hadí plémě Kult polobožské bojovnice proti patriarchátu osvěžil svým komiksem Octobriana – Hadí Plémě Marek Berger. Příběh postavený na akci si často vystačí bez bublin a nezapře autorovu animátorskou profesi. Dynamická práce se střihem, cit pro scenérie společně s osobitě tónovanými barvami jsou hlavními klady dvaatřicetistránkového komiksu. Tomáš Motal za Traum  Traum ukazuje Tomáše Motala jako originálního autora, který zdatně mísí popkulturní odkazy s historickými událostmi a vyprázdněnou symbolikou totalit. První tři sešity série na sebe nenavazují, spojuje je především Motalův vizuální styl čerpající z estetiky gothic rocku, filmu noir a metalu. Panely netrpí hluchými místy, naopak sešity charakterizuje propracovanost a na debut překvapivá vyzrálost. Václav Šlajch za Lulenka a poslední přání S aluzí na světoznámé knihy o dětech (ale ne nutně pro děti) ve svém třístránkovém komiksu Lulenka a poslední přání suverénně pracuje Václav Šlajch. Alenka v říši divů nebo Cínový vojáček rezonují v panelech, které jsou surrealistickým snem těžícím z autorovy hravé imaginace. Retrostyl posunuje celý komiks k mnohovrstevnatosti významů a připomíná autorovy začátky, kdy kreslil především tuší.   Nejlepší komiks pro děti (Cenu získává autor za komiks pro děti.) Pavel Čech za Dobrodružství Rychlé Veverky 5: Tajemná krabička  Pátý díl komiksové série s indiánským hrdinou tentokrát pojednává o lásce ke knížkám i se nostalgicky ohlíží. Story knihami posedlého táty, který chce svou náklonnost předat potomkovi, se stává rámcem vyprávění o lásce, nástrahách a indiánské magii. Z nenápadného úvodu tak Pavel Čech rozvine vtipný akční metapříběh a zároveň vrstevnatou literární montáž citací z klasických děl, mířící k nečekaně melancholickému vyústění – a to všechno způsobem dokonale srozumitelným dětskému čtenáři. Petr Kopl za Morgavsa & Morgana Dobrodružství zkušené čarodějky a její nadané malé učednice od Petra Kopla jsou dětským čtenářům dobře známá ze stránek časopisu Čtyřlístek. V souborných knihách Dračí chůvy a Živelné měňavice se ukazuje, že zdánlivě epizodické příběhy jsou rozvrženy tak, aby rozvíjely poutavé vyprávění i na větší ploše. Ocenit lze suverénní dynamickou kresbu, sympatické hrdinky a humor, který dětského čtenáře v žádném případě nepodceňuje. Honza Smolík za Liška Kuliška  Příhody lišky Kulišky a jejího kamaráda mývala Zívala mají švih a spád. Svou krátkostí a nekomplikovaností cílí na menší děti a bodují jak přehlednou, výraznou kresbou, tak jazykovou hravostí a vděčnými členicími předěly v podobě úkolů a hádanek po každé kapitole. Liška Kuliška je dobrým příkladem toho, že ani knížka pro nejmenší čtenáře nemusí být infantilní.   Nejlepší strip (Cenu získává autor za sérii komiksových stripů.) Lukáš Fibrich za Mourrison  Kocour Mourrison dosáhl plnoletosti! Tedy, hrdina je sice pořád stejně ztřeštěný, ale seriál ve kterém vystupuje, vychází v časopise ABC už 19. rokem. Za tu dobu vyrostl i formátově a patří mu celá stránka, přesto nepřestává být v prvé řadě anekdotou. Lukáš Fibrich stále nemá nouzi o vtipné nápady a neztrácí ani hravost ve vztahu k samotné komiksové formě. jaz za Opráski sčeskí historje  Opráski sčeskí historje se proměnily z obskurní internetové zábavy v celospolečenský fenomén, který se probojoval na knihkupecké pulty, a to bez ztráty tempa, dokonce s akcelerací. Nevysychající studnici námětů z české historie pak jaz svým svébytně potměšilým způsobem osvěžuje různými speciály k aktuálním výročím. Se stim smiřme! Jan Pomykač za Pas faux pas  Přestože web Komiksárium, kde strip Jana Pomykače čtyři roky hostoval, ukončil činnost, Pas faux pas pokračuje dál, alespoň na Facebooku. Nepřestává těšit svými vyladěnými kresbami a bavit osobitým humorem, který dokáže být slovní i situační, ale především neotřelý a subtilně vtipný.   Nejlepší překladový komiks (Cenu získává vydavatel za překladové dílo.) Crew za Zpráva pro Adolfa  Osamu Tezuka patří ke komiksovým klasikům a už samotné představení jeho osobité tvorby českým čtenářům dvěma masivními svazky Zprávy pro Adolfa je zásadní počin. Tezukovo obsáhlé vyprávění z druhé světové války se navíc komplexně a neobvykle zamýšlí nad tématem rasy a rasismu. Trochu historický román, trochu konspirační thriller, stoprocentně jeden z nejvýznamnějších světových komiksů. Paseka za Essex County Grafický román Essex County Jeffa Lemirea je velkou splátkou dluhu domácím čtenářům. Komiks, který přepsal kanadské literární dějiny, když zvítězil v anketě o román desetiletí, vypráví o obyčejných Kanaďanech. Ti si život komplikují hlavně nekomunikováním, potlačováním citů a násilím. Lemire neomlouvá životní prohry a kotrmelce svých hrdinů, naopak je čtenářům představuje s porozuměním, které jim je přibližuje. Trystero za Sabrina  Sabrina je jedním z nejzásadnějších komiksů současnosti, vstupující navíc na český trh již s nominací na prestižní literární Bookerovu cenu. Kniha do komiksového formátu působivě absorbuje současná média i společenské frustrace. U českého vydání je navíc třeba ocenit odvahu tento náročný kus u nás prakticky neznámého autora vydat tak brzy po původním vydání.   Nejlepší překlad (Cenu získává překladatel za překlad komiksového díla do češtiny.) Martina Knápková za Mrtvej svět Enid a Rebecca se těsně po střední bezcílně potloukají rodným maloměstem, čekají, co jim život přinese, a čas si krátí vyhlašováním drobných válek namachrovaným čůzám a trapáckým pozérům všeho druhu. Komiks Daniela Clowese Mrtvej svět, který se stal předlohou slavného filmu, přetéká cynickou adolescentní chandrou a nabízí překladatelskou výzvu, které se Martina Knápková, zejména prostřednictvím sarkasticky přezíravého slovníku obou hrdinek, zhostila výtečně.  Anna Křivánková za Zpráva pro Adolfa Dvoudílný komiksový román Osamu Tezuky rozehrává v příběhu tří nositelů jména Adolf komplikovaný konspirační příběh na pozadí událostí, které v minulém století tragicky zásadně změnily chod dějin. Překladatelka a japanoložka Anna Křivánková se v překladu monumentálního komiksu nejen se ctí vyrovnala s množstvím historických reálií a jejich zprostředkováním českému čtenáři, ale projevila i hlubokou znalost celého díla, které japonský klasik přezdívaný „bůh mangy“ vytvořil. Richard Podaný za Kosmo knedlíci Violet je obyčejná holka z obyčejné vesmírné přívěsové kolonie, jejíž táta je obyčejný vesmírný těžař velrybího trusu a máma obyčejná módní návrhářka. Violetčina mise za záchranou otce z velrybího žaludku je po jazykové stránce hotovou záplavou slovních hříček, mluvících jmen a zvukových i jiných efektů. Překlad Richarda Podaného činí z díla Craiga Thompsona hutnou pastvu pro oči a pobízí čtenáře k luštění i těch nejdrobnějších nápisů, aby mu z mimořádně vtipného a invenčního převodu neuniklo ani písmenko.    Cena Magnesia za Nejlepší studentský komiks (Cenu získává autor za školní ročníkovou či závěrečnou práci.) Alice Břečková za Děda  Alice Břečková dokázala ve svém komiksu Děda citlivě a více než důstojně uchopit náročné téma odcházení člověka. S formální stránkou komiksu přitom autorka pracuje suverénně a její komiksová řeč umocňuje uvěřitelné a v neposlední řadě lidsky intimní vyprávění. Jakub Plachý za Jak žijí dnes Jakub Plachý ve svém komiksu Jak žijí dnes nastavuje vtipnou dokumentární formou zrcadlo různým postavičkám z domácí komiksové historie. Staví je do polohy stárnoucích hvězd, se kterými si život často tragicky pohrál. Mimořádně svěží dílko svým námětem vyvolává ve čtenáři pocit, že by chtěl v této fikci pokračovat dál.   Barbora Satranská za Spořilov Barbora Satranská ve svém komiksu Spořilov kreativně pracuje s atmosférou města a jeho zákoutími. Její výtvarná poloha je upřímná a autentická, kresba okouzluje svou nápaditostí a bohatostí. Svým vyprávěním autorka ve čtenáři dokáže úspěšně budit zájem o to, co přijde záhy, a gradovat napětí. Jedná se o vyzrálé dílko, které by svou zajímavostí sneslo i násobně větší rozsah. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-23 09:00:12

2020 – Kam se řítíme?

Hlavně ať není válka! Slýchám, čtu... a trochu se také bojím. Ale jaká válka vlastně? Vždyť se válčí zcela nepřetržitě, kam se jenom podíváme. Není válka, co se děje v Jemenu? Umírají tam tisíce lidí a běžný pozorovatel asi vůbec nechápe, o co tam jde. A co taková Libye? Jako Evropská unie tam podporujeme jakousi oficiální vládu, ale nejméně stejnou váhu – vojenskou, ekonomickou a politickou má ještě jedna vláda. Tu zase podporuje Rusko. A bojují mezi sebou. A lidé umírají. Klid není stále ještě v Sýrii a Iráku. Víme vůbec přesně, co se děje v některých částech Afriky? Jasné je jenom, že se tam válčí. Donbas vůbec není daleko. Na takové války jsme si tak nějak zvykli a obavu máme jenom z velkého konfliktu velmocí mezi sebou. Ne, že by nehrozil. Koneckonců těm zlým Rusům by už konečně měl někdo ukázat, kde je jejich místo. A tak se pro jistotu posuneme s našimi základnami až těsně k jejich dvorku. Ale jistota několikanásobného zničení navzájem – zdá se – pořád ještě funguje.  Velká válka Jsou i jiné války, méně nápadné, sofistikovanější. Tu se rozpadne počítačový systém řízení energetiky ve Venezuele. Jindy zase zavedeme sankce. A poměrně dost se bojuje v informačním a mediálním prostoru. Dobře mířený pohlavek „nepřátelskému“ novináři je spíše úsměvnou epizodou. Mnohem vážnější jsou cíleně deformované zprávy, anebo dokonce zprávy o událostech, které raději nezveřejníme, protože tak nějak nezapadají do našeho obrazu světa. Je celkem pochopitelné, že nevíme, o čem si nedávno povídali prezident Trump s ruským ministrem zahraničí Lavrovem. Ale možná bychom si alespoň o tom mohli přečíst krátkou zprávu. Protože fakt, že se setkali, také o něčem vypovídá. Velká válka ale není úplně vyloučená i z dalších důvodů. Pomiňme teď skutečnost, že o zahájení války možná už v tomto okamžiku rozhodují automatické systémy, které vyhodnocují nebezpečí útoku. Asi tam někde na konci u červeného tlačítka zatím sedí člověk. Ale co když ho bájná umělá inteligence nakonec nepustí ke slovu, protože jí bude asi celkem jedno, jestli přežije. Nezapomínal bych také na historicky ověřenou praxi, že války – spolu s neřízenou inflací – jsou docela účinný prostředek ke smazání dluhů. A těch se nakupilo zejména na západní polokouli tohoto světa docela dost.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Velké válce může zabránit, ale současně ji možná spoluiniciovat, i něco jiného. Svět už několik let prochází tím, co bych nazval novým nastavováním mocenské matrice. Po skončení studené války (jsou autoři, kteří ji nazývají první, protože teď už prý probíhá druhá), se zdál být svět jednodušší. Sovětský svaz a celý jeho blok se zhroutil do sebe a světu dominoval Západ. Čínu tehdy vlastně nikdo nebral v potaz. Ale noví i staronoví hráči se po třiceti letech najednou objevují na světové šachovnici a hýbají svými figurkami podle vlastního uvážení. Tendence je, podle mého názoru, zřetelná. Dříve nebo později bude muset dojít k nějakému novému Teheránu, nové Jaltě, nové Postupimi. Rusko, které si již rozdělovali na menší knížectví a tiskli pro ně dokonce v předstihu peníze, je najednou zpět na světové scéně. Odmítlo být poraženým. Nemá sice sílu na ekonomické vůdcovství, ale ubránit se zřejmě dokáže. Proto je cílem opravdu brutálních politických a ekonomických útoků. Najednou se učíme brát vážně Čínu, která je příliš velká a příliš neprůhledná pro obvyklé nástroje západních politických analýz. Víme, co se děje uvnitř Ruska? Co se skrývá za širokými Putinovými zády? Už jsme odhalili, jak funguje v Číně struktura výkonu moci? Vlastně ani pořádně nevíme, zaslepeni neustálými zprávami o odvolávání Trumpa, jak se skutečně žije v Americe. A co ostatní? Trojice USA, Čína a Rusko ale na světě není úplně samotinká, aby se její prezidenti mohli sejít někde na břehu Ženevského jezera a domluvit se, jak to tedy bude dál. Co Indie, co Brazílie, co Jižní Afrika? Mám pokračovat? Svět se prostě nezastavitelně a razantně mění. A co Evropská unie? I po blížícím se odchodu Velké Británie je to pořád ještě velký trh a průmyslový lídr. Nechci teď diskutovat o klimatické změně, ale Evropa vypouští do ovzduší zhruba jen malou část celosvětového množství toho údajně nepřátelského plynu. Aby toto množství dále snížila, zničí si pro jistotu energetickou a průmyslovou infrastrukturu, rozbourá dosavadní výrobní a spotřební model a ještě to namixuje neředěnou imigrací opravdu usilovně pracujících nových spoluobčanů. Prezidenti Trump a Si se v klidu svých pracoven musejí popadat smíchy za břicho. A Putin? Ten se jen decentně ušklebuje. Noví páni nad osudy lidí v Evropě (jsou všichni tak trochu do zelena, ale nějak mi tím prosvítá rudá záře nad Kladnem) se pak dají do toho určovat, co je správné a co už nikoliv.  Jeden můj přítel, který má takové zvláštní povolání – píše knihy o politice – mi jednou řekl, že největší nebezpečí války je, když odchází dosavadní světový hegemon ze scény. Nepřeji si, aby Spojené státy odešly ze scény, ale na druhé straně je zřejmé, že množství domácích úkolů, které mají před sebou, není malé. Doufejme, že prezident Trump získá i druhý mandát, protože je to politik, který si velikost tohoto úkolu zřejmě uvědomuje. A zdá se z některých náznaků, že by zvládl obojí: řešit domácí problémy a nestáhnout se do izolace. A co náš milý Andrej? A naše kotlina? Asi s ním budeme muset vydržet přinejmenším ještě jedno volební období. Jsou pro to tři důvody. Zaprvé se zatím nenašel důstojný politický soupeř. Spokojeně se usmívající profesor Fiala na fotografii s řeporyjským „čestným“ vlasovcem Novotným těžko zaujme. Sociální demokracie? Byl jsem nedávno na setkání k třicátému výročí obnovení činnosti socdem, které zorganizoval Goethe-Institut, a kromě zhruba padesátky účastníků tam přijeli i politici z Německa. Po projevech měla nastat diskuze. Netrvalo to dlouho a kompletní špička sociální demokracie vedená předsedou Hamáčkem najednou vstala a beze slov odešla. Nějak jsem tomu nerozuměl, ale pak mi to došlo: asi trénují na spořádaný odchod z politické scény. I bez nich ale ANO ochotného koaličního partnera určitě sežene. Možná už to bude Trikolóra, určitě komunisté, když projdou do sněmovny. Ten druhý důvod je neexistence politického programu současné opozice. Andrej Babiš nic nepředstírá. Je to manažer moci, který říká: „Chci, aby se vám dařilo líp.“ A leccos už pro to dělá. Opoziční politici se nechávají fotografovat na demonstracích „chvilkařů“ s trochu přitroublým úsměvem na rtech. Myslím si, že politici v parlamentní demokracii mají o moc bojovat ve volbách a následně v parlamentu. A hlavně atraktivní politickou nabídkou občanům. Babiš umí prodávat koblihy a zdá se, že nejen je. A ten třetí důvod? Když jsem na jedné demonstraci na Letné uviděl transparent „Znárodnit Agrofert“, říkal jsem si, kde jsou, proboha, všichni ti zastánci nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, kteří bránili kousek pole u Hradce Králové, až se tam pokračování dálnice stavělo deset nebo kolik let? Babiš teď sedí na tygru, a ten s ním uhání do budoucnosti. Musí se ho držet a zkoušet směr kvapné jízdy alespoň trochu ukočírovat. A hlavně nesmí spadnout. Možná by přežil, ale o všechno by přišel. Takže bude bojovat. Jeho protivníci to už – zdá se – zapomněli. To je jeho nesporná výhoda. Naše krásná, leč poněkud menší česká kotlina, má na světové ekonomické produkci, jak jsem někde četl, podíl asi 0,3 procenta. To není mnoho, aby nás to všechny uživilo. Především bychom si měli uvědomit, co to je český národní zájem. Nemusíme pro příklad chodit daleko. Jistě, Německo je trochu jiná váhová kategorie, ale jestli tam něco dlouhá léta uměli, tak definovat německý národní zájem. Bylo to především překonání důsledků druhé světové války a rozdělení na dva německé státy. Do značné míry se jim to podařilo. Druhá věc je, co se v Německu děje teď, ale to už je jiný příběh. Trochu smutný. Nechme Německo Německem. Nemohli bychom se poučit u Rakouska? Jsme si přitom tak podobní! Prý dokonce dokázali přesvědčit svět, že Hitler byl Němec a Mozart Rakušan… Určitě ovšem není řešením být korouhvičkou ve větru dílčích zájmů různých spojenců, jak to dnes vidíme v přímém přenosu z české politické scény. Něco na závěr? Nebude to zrovna pozitivní, ale chceme opravdu zrušit maturitu z matematiky? Tak dobře, pro služebné profese ji opravdu nepotřebujeme. Neměli bychom ale přece jen chtít víc? {/mprestriction} 

Čas načtení: 2019-10-01 12:27:26

Kauza moderátora Luboše Xavera Veselého aneb Mory na ty vaše rozhovory

Pořad České televize Newsroom, který se v neděli 30. října zaobíral rozhovorem moderátora Českého rozhlasu Luboše Xavera Veselého s premiérem Andrejem Babišem, vzbudil velký ohlas. Leckdo se diví, jakého hulváta to Český rozhlas zaměstnává. Jiní ukazují – tu je máte, ty jediné spravedlivé televizní redaktory, soudce lynč hodného moderátora v přímém přenosu. Problém je ale jinde. V tom, jaké formáty si veřejnoprávní média v honbě za sledovaností pouštějí do svého rybníku. Moderátor Luboš Xaver Veselý, který před několika měsíci začal vysílat svůj pravidelný rozhovor na regionálních stanicích Českého rozhlasu (co mají s regiony společného, bůh suď, obsah rozhodně ne), si pozval premiéra Babiše. Nekonfliktně si popovídali. Jistě, otázka je, proč to má veřejnoprávní médium dělat. Pan premiér má dost svých médií, a dokonce nejposlouchanější rádio, kde může vyprávět o své víře ve vesmír, o důležitosti rodiny, o tom, kdy mu bylo naposledy nejhůř i o tom, jak vypil patnáct panáků. Což ostatně sdělil už ve svém „Ahoj, lidi“ na Facebooku. Xaverův rozhovor tedy nepřinesl mnoho nového. Stejně jako šlamastyka, která z toho vzešla. Redaktorka Newsroomu České televize si zajela za Xaverem do rozhlasu a opřena o článek serveru Hlídací pes se ho zeptala, jestli neporušil rozhlasový kodex. Veselý se při střetu s Newsroomem oháněl článkem dvě, který říká, že pro něj je „posluchač na prvním místě“. Na prvním místě pro něj ale, jak se ukázalo, byl spíš Xaver sám. Rozhovor si nechal natočit a pustil jej do světa dřív, než s ním vyšla ČT, což ukazuje leda to, že si střet plánoval a dovedl ho vytěžit na maximum. Což ostatně dokázal vzápětí, když ohlásil kandidaturu do Rady ČT s podporou hnutí Trikolora, čímž rozhlasový kodex porušil definitivně. Pořady typu Xaver a host, stejně tak Máte slovo v České televizi, nebo Star Dance, Pošta pro tebe a další formáty patřící do ranku médií privátních a bulvárních ukazují ale to, že média veřejné služby u nás dnes trpí malou invencí. Snaží se pochopitelně zaujmout, ale protože tápou, jak na to, kopírují formáty osvědčené jinde. Hledačství, vyšlapávání nových cest, moderní navazování na vlastní vyzkoušené tradice, to všechno stojí na okraji zájmu. Český rozhlas, když už se celá věc strhla kolem jednoho jeho rozhovoru, vysílá každý týden na svých stanicích na 40 rozhovorových formátů. Někdy jsou to interview řekněme klasická, někdy se maskují jako hudební pořady, někdy jako zábavné, ale vždy je to stejný model. Přijde host, tu zpěvák, tu herec, tu vědec, tu spisovatel, a mezi písničkami se dozvíme, jak se má, co dělá, co chystá. Monolog, kdy by osobnost hovořila přímo na posluchače, téměř zmizel, najde se tu a tam především v hudebních pořadech typu Jiřího Černého. Beseda více odborníků na jedno téma také trpí na úbytě na Plusu. Moderátor a host, nejvíce v tichu studia, toť doména dnešní rozhlasové práce. ČT24 je také plná interview, protože holt musí na velkých plochách plnit čas zpravodajské stanice v zemi, kde se zase tolik neděje, aby to vydalo na 24 hodin zpráv a publicistiky. A rozhovor je nejlehší a nejlevnější formát co do produkce a zpracování. Když se navíc vysílá živě, není s ním editorská práce skoro žádná. Formáty jako dokument, analýza, medailon atd., kde rozhovor slouží leda jako jeden ze stavebních prvků a je v zásadě primárním materiálem, se kterým novinář dál pracuje, edituje a doplňuje, je rozhodně méně než prostých hovorů. Ani tištěná média na tom nejsou o moc lépe. Rozhovorů všude plno, až po takové obskurnosti jako je magazín Téma, vydávaný Mafrou, kde v aktuálním vydání 57 stran tvoří rozhovory, devět jiné texty a devět inzerce, křížovka apod. Přitom má jít o zpravodajsko-společenský magazín, nikoli o rozhovorový speciál. Ty ostatně ve světě i u nás v posledních letech zašly na úbytě, včetně slavného Warholova magazínu Interview. Inu, magazín má také své řemeslné náležitosti, stejně tak pestré rozhlasové nebo televizní vysílání. Nemůže vsadit na jeden formát, musí mít strukturu, logiku, profesi, jinak se publikum unaví stále stejnou formou a obsahem, stejnými otázkami, stejnými odpověďmi. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Spásu auditivní produkce dnes mnozí vidí v podcastech, ale i tady už rozhovor vede na plné čáře. Pak tu máme nové internetové televize, kde už vůbec nejde o nic jiného než o rozhovory – DTV, Info.cz, SeznamTV nebo třeba opět Veselého XTV, kterou vlastní čtyřiadvacetiletý Jakub Černý. Kde na všechny ty hovory ale brát nové a zajímavé hosty, kteří by strhli posluchače svým vypravěčstvím, svým příběhem, svých osudem, svým postojem. Na tolik besed abychom měli Ameriku nebo Čínu respondentů. A tak se hosté točí jako holubi na báni a dojem, že stále mluví titíž o tomtéž, je na světě. Moderátorů také v tomto ohledu není na rozdávání. Když chcete uživit tolik rozhovorů, musíte prostě mít ve své stáji všechno – od přemýšlivých a profese mocných, přes rutinéry svými slovy už jen ondulujícími vzduch, až po ty, pro které se služba veřejnosti dávno stala službou sobě samým a své popularitě či vyloženě politickým ambicím, jak se nyní ukázalo v případě Xavera. Neuniknete tomu, na každého se dostane. Co dělat, aby ale takových drsných a nevychovaných střetů jako nyní spolu zažili Xaver a Newsroom ubylo? Jediné. Ubrat. Tedy rozhovorů. A aspoň při vymýšlení nových formátů hodných média veřejné služby se vydat jinudy.   Článek byl převzat z autorova blogu na Aktuálně.cz.

Čas načtení: 2024-02-21 09:34:00

Štěpánek (Trikolora): Pondělní zemědělský protest demaskoval vládu i média hlavního proudu

Trikolora podporuje zemědělské protesty, neboť na Green Deal, neboli Zelenou dohodu pro Evropu, má stejně negativní názor jako protestující zemědělci a považuje jej za zhoubu české i evropské ekonomiky.