Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-30 14:15:45

Jak v polských kasinech fungují nejlepší výplatní systémy: Průzkum od CasinoRIX expertů

Jak v polských kasinech fungují nejlepší výplatní systémy: Průzkum od CasinoRIX expertů redakce Čt, 01/30/2025 - 14:15 Zábava Klíčová slova: CasinoRIX výplatní systémy v polských casinech Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Jaké charakteristiky má nejlepší metoda výplatní metoda? Mnohé metody výběru jsou kvalitní, ale ne každá poskytuje ty nejkomfortnější převody. Chcete-li mít ty nejlepší zkušenosti, tak dbejte na rychlost, transparentnost a bezpečnost převodu. Aktuálně platí, že všechny tyto faktory mají na nejvyšší úrovni internetové peněženky. Nezapomínejte však na to, že polské regulace mohou mít na jejich fungování značný vliv. Mají totiž dopad na finanční ochranu uživatele, ale kladou důraz i na vysokou míru bezpečnosti a zároveň brání jakémkoliv finančním podvodům. V CasinoRIX víme, že nejlepší platební systémy kladou důraz na rychlost, přesnost a spolehlivost. Hráči oceňují bezproblémové transakce, a proto špičková kasina zajišťují rychlé výběry prostřednictvím důvěryhodných platebních metod. V Polsku regulační normy dále zdokonalují tyto procesy, kladoucí důraz na transparentnost a bezpečnost. Pro podrobný přehled nejrychlejších kasin pro výběry navštivte odbornou příručku CasinoRIX. Nejběžnější platební metody v polských kasinech Polská kasina poskytují řadu různých platebních metod. Jednotlivé z nich se od sebe liší limity, čekacími dobami a často i jednoduchostí využití. Ve všech se setkáte s následujícími třemi hlavními kategoriemi: Bankovní převody: Jsou dostupné doslova všude a ve většině případů jsou preferovanou metodou výběru. Jejich hlavní výhodou je možnost posílat vysoké finanční částky přímo na účet hráče. Nevýhodou však mohou být delší čekací doby, které někdy mohou být i několik dní. Internetové peněženky: PayPal, Skrill a Neteller jsou mimořádně oblíbené pro jejich mimořádně rychlé převody do kasin, ale také z nich. Vklady jsou hotovy okamžitě a výběry nejpozději do několika hodin.  Platby kartou: Jsou velmi populární pro možnost posílat peníze do kasina mimořádně jednoduše. Pokud je propojíte s Apple Pay nebo Google Pay, tak finance umíte vložit doslova dvěma kliknutími. Málokdy jsou však používány jako metody výběru, protože mají poměrně nízké limity. Postup zadání výběru: Od žádosti až po doručení Pokud jste z kasina ještě finance nevybírali, tak se nemáte čeho obávat. Klíčový je výběr metody, neboť může značně ovlivnit maximální povolenou částku výběru a také čekací dobu převodu. Ta se může pohybovat od několika hodin až po 5 pracovních dní. Pro bezproblémové zkušenosti s vybíráním financí doporučujeme řídit se následovně: Přihlaste se: Přihlaste se do Vašeho účtu na vybraném kasinu. Přejděte do sekce plateb: Otevřete ji kliknutím na Váš zůstatek nebo ji můžete vyhledat v menu. Zvolte možnost výběru: Klikněte na „Výběr” a zvolte si preferovanou metodu. Zadejte potřebné údaje: Zvolte hodnotu výběru a projděte jakýmikoli potřebnými ověřeními. Potvrďte překlad: Když máte dokončeny ověřovací procesy a všechny údaje jsou zadány správně, tak potvrďte výběr a počkejte čekací dobu. Podotkneme, že výběry můžete v kasinech provádět pouze po ověření vlastnictví účtu na vybrané metodě. Není totiž možné posílat finance z účtů ani na účty, které nejsou vedeny na jméno vlastníka kasinového profilu.   Výzvy spojené se způsoby výběrů v polských kasinech Nepopíráme fakt, že někdy se při provádění výběrů vyskytnou i komplikace. Ty jsou však většinou ve formě zpoždění a v některých případech i ve formě vrácení financí na účet nebo případného zrušení výběru. Pro tyto komplikace jsou však vždy řádné důvody: Kontrola identity: Každý výběr musí být proveden na účet, jehož vlastníkem je na základě ověření prokázán vlastník účtu v kasinu. Někdy mohou tato ověření zabrat delší dobu a v případě výběru na cizí účet se díky nim výběr provést nepodaří. Monitoring proti podvodům: Každé kasino monitoruje transakce z důvodu detekce podezřelých aktivit v podobě rychlých výběrů nebo podávání podezřelých sázek. Dodržování bezpečnostních opatření: S převody jsou spojeny procesy šifrování údajů a různá jiná bezpečnostní opatření, takže někdy mohou mít za následek delší čekací doby výběrů. Pokud byste si někdy nebyli jisti, co se s Vaším výběrem děje, tak neváhejte kontaktovat zákaznickou podporu. Pracovníci jistě poskytnou spolehlivé informace v nejkratší možné době.   Závěr: Budování důvěry prostřednictvím spolehlivých výplatních metod Rychlé a bezpečné metody výběrů mají v polských kasinech velmi významné místo. Nezlepšují totiž jen zkušenosti hráčů, ale podporují i ​​jejich důvěru ve vybrané kasino a v konečném důsledku ovlivňují i ​​jejich věrnost. Pokud hazardní stránka zajistí dokončení výběru během několika minut, tak je značně pravděpodobnější, že se k ní hráč vrátí a znovu vyzkouší své štěstí. Je proto třeba dbát na faktory ovlivňující kvalitu platebních metod. Mezi ty nejpodstatnější jednoznačně řadíme jejich transparentnost, jednoduchost používání a rychlost převodů. Všem však doporučujeme nezapomínat na pravidla zodpovědného hraní, díky čemuž lze předejít finančním ztrátám a možné závislosti na hazardních hrách.   Přidat komentář foto pixabay.com V dnešním, moderním světě se na internetu setkáme s mnoha různými způsoby odesílání i přijímání financí. Mnohé z nich jsou zakomponovány do hazardních stránek, mezi které řadíme i online kasina. Aby měli všichni návštěvníci internetových kasin co nejlepší zážitky, tak se jim každá jedna platforma pokouší nabídnout ty nejpohodlnější a nejrychlejší metody posílání financí. Bleskové převody totiž umožňují uživatelům nejen hrát jejich oblíbené hazardní hry v nejkratším možném čase, ale také zúročit vyhrané peníze jen chvíli poté, co je získají. V následujících kapitolách tohoto článku Vás proto s CasinoRIX seznámíme se všemi informacemi, které o výplatních metodách v polských kasinech potřebujete vědět a také se způsobem, kterým můžete své finance dostat na osobní účty co nejdříve.  

Čas načtení: 2014-02-26 15:47:30

Vedlejší účinky doplňků na budování svalové hmoty

V dnešní době najdete v posilovnách jen málokoho, kdo by neužíval některý z doplňků na budování svalové hmoty. Nemáme na mysli nelegální anabolické steroidy, ale třeba kreatin, BCAA a podobné legální a oblíbené doplňky. I ony ale mají vedlejší efekty, o kterých se mluví jen málo.

Čas načtení: 2020-04-15 18:00:56

Tomáš Dianiška: Civilizace se zastavila – můžeme svět vnímat jinak

Stávající pandemie nového koronaviru dramaticky zasáhla do chodu běžného života každého z nás. I výsledky výročních Cen divadelní kritiky musely být 16. března vyhlášeny pouze prostřednictvím kanálu YouTube. Mimořádný úspěch znamenaly pro mladou renesanční osobnost českého divadla (ač původem ze Slovenska), herce Tomáše Dianišku. Jeho hru Transky, body, vteřiny o úspěšné meziválečné atletce Zdeně Koubkové, která se narodila s vývojovou vadou reprodukční soustavy, uvádí Divadlo Petra Bezruče. Jako její autor a režisér proměnil Dianiška všechny své nominace.    Co pro vás znamená ocenění v kategorii Poprvé uvedená česká hra a Inscenace roku 2019 za Transky, body, vteřiny?  Pro mě jsou to nejzajímavější divadelní ceny u nás, takže je to velmi povzbudivé. Zároveň mi to ukazuje plynutí času, vývoj mého vlastního myšlení. Kdysi před patnácti lety, když jsem nastoupil na DAMU, vyhrál stejnou cenu můj profesor, režisér Jan Nebeský. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že na to někdy dosáhnu i já a ejhle.    Jak jste k námětu Transek dospěl?  Na příběh jsem narazil náhodou. Vedení divadla už potřebovalo znát název a anotaci kvůli podávanému grantu. Zašel jsem do knihkupectví a četl si přebaly novinek. Nejsem sportovní fanda, ale knížka Pavla Kováře Příběh české rekordwoman mě ihned zaujala. Výběr tématu je pro mě klíčový. Potenciál jsem ucítil hned – první republika, transgender, skandál. V tu chvíli jsem o této problematice nevěděl nic, ale co je důležitější, v tom knihkupectví mě to dojalo. Nevěřím na ezo splynutí a kouzelná vnuknutí, ale v některých případech se řídím tzv. srdíčkem. I když pak přípravě inscenace věnuji rok života, při výběru látky dám na svou intuici. V tomto případě to trvalo pár vteřin.    Stále trváte na tom, že psaní není váš hlavní obor? Možná to k tomu postupně spěje. Píšu čím dál víc a mám pocit, že mě to naplňuje. Hraní mi k tomu ale velice pomáhá. Píšu s představou, jak se to chudák herec bude učit. Možná to je tím napsané líp „do pusy.“ Tím, že mám hlavní pracovní náplň hraní, udržuji si nad psaním i jistý nadhled. Nemusím to brát moc zodpovědně. A herectví je samozřejmě mnohem zábavnější činnost než sezení u počítače.    Mluvil jste o významu vaší intuice při volbě tématu. Zasahuje vám i do procesu tvorby inscenace? Nezanedbáváte analýzu?  Ó, to je zajímavé. Myslím, že s kolegy zkoušíme spíš intuitivně a během toho to zároveň analyzujeme. Jde to ruku v ruce. Nechat všechno jen na pocitech je nebezpečné. Jednou se to na zkoušce povede, ale pokud si neřeknete, čím to bylo, už se to nemusí nikdy zopakovat. Za ty roky už máme vybudovanou určitou zručnost, nějakou techniku. Hodně se to osvědčuje při budování gagu, nebo komediálním timingu. Tam je analýza důležitá – proč ten vtip funguje, nebo ne. Často si to vysvětlujeme i po představení v šatně. Proč dnes něco nevyšlo.    A při psaní? V psaní je to podobné. Nechávám volně plout myšlenky, ale analyticky je filtruji, ať udržím žánr, ať neztratím tah příběhu. Analýza s intuicí je jako chlebíček s hermelínovým salátem. Taková česká varianta symbolu jin a jang.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Je pro vás těžší napsat hru, nebo ji inscenovat? Možná vás teď režie začala lákat... Láká. Je to velice pohodlné zaměstnání, když víte, co dělat. Když tápete, musí to být horor. Já si troufám jenom na svoje hry. Ty už doma píšu s představou, jak to bude vypadat. Takže pro mě je těžší napsat text. Předchází tomu přibližně půlroční až roční samostudium. Poslouchám dobovou hudbu, dívám se na dokumenty, tematické filmy, čtu knížky a googluju si informace. Při samotném psaní je to pak samotářská mravenčí práce. To na jevišti už jen plním představu, kterou jsem za ten rok v hlavě nashromáždil. Můžu se nechat překvapovat herci, kteří na zkouškách taky dostávají asociace a nápady, častokrát lepší než ty moje, a to máme pak všichni radost z tvorby.    Ve zmiňované anketě byl nominován i další kus, o jehož autorství se dělíte s Igorem Orozovičem. Bezrukého Frantíka o životě tělesně postiženého spisovatele a podnikatele Františka Filipa uvádí vaše domovské Divadlo pod Palmovkou v Praze. Hlavní interpreti obou her si rovněž odnesli ceny. V čem byl pro vás rozdíl pracovat s ostravským Divadlem Petra Bezruče od toho, na co jste zvyklý se svým souborem? Byl to zásadní rozdíl. Už po technické stránce. Do Ostravy jsem musel denně vstávat v pět ráno a po zkoušce zas letět na vlak, ať stihnu večerní představení na Palmovce. Byla to teprve moje třetí regulérní samostatná režie. Kromě těchto drobných nepříjemností musím uznat, že režie je velice pohodlné zaměstnání. Pokud máte oporu v hercích a suverénní představu a vizi, jak inscenovat text, je to příjemná šéfovská pozice. Herec však může po zkoušce „vypnout“ a věnovat se jiným zájmům. To režisér nedokáže. Po zkoušce musí plánovat program na další dny, vybírat a stříhat hudbu a zvuky, řešit scénu s výtvarníky, světla, škrty a úpravy v textu a najednou je zas ráno a další zkouška.  Se souborem na Palmovce pracujeme jinak. Využíváme kolektivní režii. Funguje to tak, že dodám text a na zkouškách do toho mluvíme všichni. Vyžaduje to partu lidí, co se k smrti neurazí, když se denně hádají. Já tu hádku jenom moderuji, ať se nezamotáme do nesmyslů. Výsledek má jiné kvality. Divák cítí, že to šlo „z nás“, že jsme sehraní, a to skupinové nadšení se na něj přenese. To je výhoda autorského divadla. Že je to velice autentické, že s výsledkem souhlasíme všichni. Ono to v repertoárovém divadle není úplně obvyklé. O tom diváci častokrát nemají ani potuchy. Herce někdy nebaví to, v čem hrají, ale pokud jsou profíci, divák nic nepozná. Stejně se tomu snažím vyhnout. Náš kolektivní režisér se jmenuje František Xaver Kalba.   Soubor F. X. Kalby jste spoluzaložil v Liberci jako odnož Divadla F. X. Šaldy, vašeho prvního angažmá, a okamžitě zaplnil jakousi mezeru na trhu. Momentálně působí ve Studiu PalmOff Divadla pod Palmovkou, kde uvádí řadu vašich her. Máte pocit, že v ČR je nedostatek atraktivního (zábavného a přitom inteligentního) divadla, které by vycházelo vstříc vaší generaci? Podobných partiček je hodně: 11:55, X10, A studio Rubín, Chemické divadlo, Letí, Divadlo za branou, Masopust, MeetFactory... My s Kalbou ale opravdu děláme střední proud. Nebojíme se podat velký příběh popkulturní formou. Diváci mají pocit, že se dívají na artík, ale dostávají popík. Nebojím se hledat vzory v Hollywoodu.   Formálně je vám blízký žánr sitcomu s řadou popkulturních odkazů. Ve svých tématech se přitom poněkud nesourodě vracíte k polozapomenutým kauzám 20. století (případně do dob svého dospívání). Čím si vysvětlujete zvýšenou poptávku po této poetice? I filmoví producenti často využívají magnet v podobě věty „podle skutečné události.“ Mě historie baví. Rád si minulost zasazuju do kontextu a vyvozuju odpovědi k dnešku. Sto let mi vůbec nepřipadá dlouhá doba. Samozřejmě naše životy jsou položeny na starých událostech, od kterých se naše společnost odrazila. Každá správná sci-fi, ať už z minulosti nebo budoucnosti, se musí dotýkat hlavně dneška. Úspěch Transek si vysvětluju hlavně tím, že má veliký přesah k nám do současnosti. Vypovídá o strachu lidí z neznáma, o nástupu extremismu, o závisti, o rasismu, o hledání identity a boji proti hloupému establishmentu. Když si divák uvědomí, že lidé před sto lety měli úplně stejné problémy jako my, může dojít ke katarzi. Třeba totiž na svět nahlédne z větší dálky a uvědomí si malost a křehkost našich životů.   Vybíráte si záměrně vážná témata, která mohou mít přesah. Na Ceny divadelní kritiky jste navíc nebyl nominován poprvé. V roce 2017 jste se stal Talentem roku i díky vašemu „totalitnímu hororu o nástrahách skautingu“, Mlčení bobříků. Přesto jste ještě nedávno tvrdil, že je pro vás nejdůležitější pobavit, nikoli sdělovat poselství. To jsem asi jenom machroval. V prvopočátku opravdu musí stát silná emoce, která se mě dotkne a donutí k psaní. Pak už to celou dobu jenom zlehčuju. Nastává rozpor mezi hravou formou a vážnou story. A to je moje oblíbené hřiště. Je to trik. Divák má pocit, že se celou dobu dívá na trošku pokřivenou komedii a najednou na něj vybafnu tu samou emoční nálož, kvůli které to celé dělám. Možná i proto jsou moje hry v současnosti úspěšné. V době, kdy nikdo nemá čas. Jsou to tragédie, které jsou napsané jen tak rozverně, neumětelsky hala-bala, čtyřicet stránek a šup domů. Třeba nám virová krize leccos napoví. Najednou se civilizace zastavila a můžeme svět vnímat jinak.    Před deseti lety jste autorsky debutoval hrou Googling and Fucking. Váš styl se od té doby asi posunul. I cílové publikum vašich komedií, dnešní generace třicátníků, stárne a jeho priority se mění. Zrcadlí se to ve vašich kusech? Myslím, že ano. Taky stárnu. Dnes už by mi punková hříčka ve stylu Googlingu přišla banální. Osobně si myslím, že dělám rodinné komedie. Ta rodina musí mít ovšem už odrostlejší děti. Od jisté chvíle k nám na Palmoffku na představení 1000 věcí, co mě serou začali chodit diváci ve věku mých rodičů. Za cílovku tohoto dílka jsme primárně předpokládali vysokoškoláky. S kolegy jsme došli k závěru, že šedesátníci na nás chodí, aby rozuměli svým dětem. Aby věděli, o čem se třicátníci baví a jaké problémy řeší.    Jako hrdiny svých her si zpravidla vybíráte skutečné osobnosti s pohnutými osudy. Jejich příběhy ale vyprávíte s velkou mírou nadsázky a ironie. Tragikomické lomení je dramaticky velmi působivé. Máte ale nějaké limity, za než byste svůj černý humor nevpustil? Častokrát si řeknu: „To už je moc.“ Dám příklad ze své zatím poslední hry Bezruký Frantík. Předem nám bylo jasné, že inscenaci uvidí i hendikepovaní diváci, například z Jedličkova ústavu, kde se hra zčásti odehrává. Ale už při psaní jsem si zakázal se nějak cenzurovat. Protože někdy mě samozřejmě napadlo: Ty jo, až tohle uvidí nějaký vozíčkář, může se ho to dotknout. A totéž se opakovalo při inscenování. Ale když inscenaci lidé z „Jedličkárny“ viděli, přišla jim úplně v pohodě, protože mají hodně velký smysl pro humor.  Nějaké limity samozřejmě určitě mám, ale to jsou tak ošklivé nápady, že o tom nebudeme mluvit.   Psát jste začal podle vlastních slov neplánovaně a spíš z legrace. Jako dramatik jste si ale už vybudoval solidní pověst. Je to pro vás svazující? Teď už vím, že na ty hry nechodí jenom kamarádi. Musím si dávat pozor na jazyk. Vážit slova. Ale jen odsud posud. Dvakrát se mi stalo, že moje hry někdo odsoudil ještě před začátkem zkoušení. Proti Mlčení Bobříků vznikla petice za stažení z repertoáru. A naposled se od Transek distancoval zmiňovaný autor knižní předlohy Pavel Kovář. Je to trošku frustrující. Takže teď, když píšu hru o Anthropoidu, nechci vyvolávat rozbroje. Ale určitě existuje spousta historiků, kteří mi každý detail omlátí o hlavu. Třeba že Heydrich ve skutečnosti nemohl tancovat na písničky rakouského zpěváka Falca, čímž celá hra začíná.    Hra se bude jmenovat 294 statečných, jak jsem se dočetla, a Divadlo pod Palmovkou, které vám téma patrně zadalo, plánuje její premiéru na září. V jaké fázi se momentálně nachází?  Téma jsem si zvolil sám. Vypovídá o lidech, kteří byli kvůli své pomoci výsadku Anthropoid popraveni. Mělo by to vypadat jako akční film z 80. let. Takže Gabčík s Kubišem budou vypadat jako Rambo s obrovskýma bouchačkama. Jsem zhruba v půlce, ale kdo ví, kdy začneme zkoušet. Je pravděpodobné, že se celá příprava kvůli karanténě přesune.    Budete sám režírovat? Režírovat budu sám, kolektivně ukočírovat tolik herců by byl problém.   Z vašeho popisu je patrné, že i tento titul bude provokovat. Není riziko, že mladší generace bude mít tendenci vážná témata nahlížena vaší optikou zlehčovat? To bych rozhodně nechtěl. Předpokládám vzdělaného diváka, který se s danou látkou nesetká v mých hrách poprvé. Divadlo není dokument. Nemám ambici diváky vzdělávat, spíš v nich vyvolávat emoce. Připomenout jim, že přese všechny problémy žijeme pohodový, fajn život.    Jak ve vás osobně období heydrichiády rezonuje? Do školy jsem chodil na Slovensku a přiznám se, že jsme toto téma moc neprobírali. Měli jsme spoustu problémů se Slovenským štátem a povstáním. Takže celé to peklo, hrdinství a odbojové činy, na mě naplno dopadly až před deseti lety, když jsem poprvé navštívil Národní památník hrdinů heydrichiády. Poslední rok se to snažím intenzivně studovat a přiznávám, že mě to nesmírně vzrušuje a dojímá.    Předpokládám, že současné nucené divadelní prázdniny vám aspoň umožňují víc se věnovat psaní. Co dalšího připravujete? Ano, píšu denně. Na podzim bych měl režírovat svou hru o vzestupu a pádu Vlasty Buriana pro liberecké divadlo. Pak ještě hru o Věře Špinarové pro Bezruče. Vyvíjím seriál pro televizi, ale teď je to všechno v mlze. Snažím se přesvědčovat sám sebe, že ty hodiny strávené s textovým editorem nejsou zbytečné.    Garderobiérky Divadla pod Palmovkou se zapojily do pomoci nemocnicím a šijí roušky. Jak to teď u vás vypadá – zkouší se? Nezkouší. To by nešlo. Na jevišti na sebe všichni neustále prskáme, je to kontaktní sport. Připravujeme s kolegy podcast, předčítáme pohádky, Čapka, Jiráska. Snad to co nejdřív pomine. {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-07-02 00:00:00

Horoskop na úterý 2. července: Večer vyrazte do společnosti

Dnes se zaměřte na budování a upevňování vztahů s vašimi blízkými. V práci se objeví nová příležitost, která si vyžádá vaši rychlou reakci. V lásce se vyhněte zbytečným konfliktům a raději se snažte najít společnou řeč. Uvolněte se při oblíbené činnosti.

Čas načtení: 2025-01-28 16:57:18

PR komunikace gastroaliance Together je nově v rukou Insighters

Gastroaliance Together, která zastřešuje oblíbené restaurace a další podniky, zahajuje spolupráci s agenturou Insighters. Ta se zaměří zejména na budování povědomí o značce Together, prohloubení vztahů s hosty a podporu marketingových aktivit.

Čas načtení: 2016-12-06 20:31:25

Oblíbené kreditní karty od Diners Club

Dnešní doba hodně přeje kreditním kartám, vidíme je doslova na každém rohu a nabídkami se to jen hemží. Kreditní karty se celkem snadno pořídí, navíc máte k dispozici často až dvouměsíční bezúročné období, během nějž lze nakupovat v širokém spektru různých obchodů. Takže proč o tom nepopřemýšlet? Tak výhodnou kreditku mít zase pár let k dispozici nemusíte… Půjčit ... Číst dál Příspěvek Oblíbené kreditní karty od Diners Club pochází z Kreditní karty.com

Čas načtení: 2021-01-06 10:24:25

Nejlepší hudba na tanec v roce 2020: Oblíbené písničky českých tanečníků

Čeští tanečníci prozradili, na které songy se jim v roce 2020 nejlépe tancovalo. Jaké jsou nejlepší písničky na tancování uplynulého roku? Každý tanečník hledá nejlepší písničky, na které se mu bude dobře tancovat. Každý lektor hledá nejlepší písničky, na které bude radost učit na tanečních lekcích. Každý choreograf hledá nejlepší písničky, na které může vytvořit…Pokračovat ve čteníNejlepší hudba na tanec v roce 2020: Oblíbené písničky českých tanečníků Článek Nejlepší hudba na tanec v roce 2020: Oblíbené písničky českých tanečníků vyšel na HIPHOPDANCE.CZ | Street Dance Mag

Čas načtení: 2024-11-11 15:00:06

Netflix umožní sdílet oblíbené pasáže z filmů a seriálů. Tak jednoduché to nikdy nebylo

Streamovací gigant Netflix představil novou funkci Momenty Díky ní bude snadné sdílet oblíbené části filmů a seriálů s někým jiným Novinka se aktuálně šíří mezi uživateli iOS, v následujících týdnech přijde na řadu i Android Sdílet s někým oblíbené momenty z filmů či seriálů je pochopitelně nejlepší naživo, avšak ne vždy to je možné. Následný proces sdílení okamžiku s jinou osobou umí být pořádně problematický – téměř každá streamovací platforma má dnes obsah chráněný DRM, jejímž cílem je zabránit uživatelům v šíření materiálu chráněného autorskými právy. Bohužel to také znamená, že uživatelé nemohou snadno sdílet s ostatními snímky obrazovky konkrétních okamžiků sledovaného filmu či seriálu. Netflix však nyní zavádí novou funkci, která to změní. Přečtěte si celý článek Netflix umožní sdílet oblíbené pasáže z filmů a seriálů. Tak jednoduché to nikdy nebylo

Čas načtení: 2021-07-22 18:39:26

Jan Bauer: Psaní je pro mne jistým druhem závislosti

Napsal na dvě stovky knih a patří mezi naše nejplodnější autory. Díky jeho literárním hrdinům se můžeme v jeho historických detektivkách přenést do období panování císaře Karla IV. nebo do časů císaře Rudolfa II. S psaním začal Jan Bauer jako student, pak působil jako novinář a již řadu let je spisovatelem na plný úvazek a psaní se pro něj stalo, jak sám říká, jistým druhem závislosti a způsobem, jak se vzdálit leckdy nepříjemné současnosti. Letos mu vychází kniha Ztracený diadém a příští rok Prokletí domu U Dvou růží z oblíbené série Případy královského soudce Melichara.   Narodil jste se v Jihlavě, ale vyrůstal v Českém Krumlově. Jak jste prožíval své dětství? Jaký jste byl kluk a čím jste chtěl být? Musím vás opravit. Z Jihlavy do Českého Krumlova jsem se s rodiči odstěhoval až ve svých 17 letech, rok před maturitou. Takže jsem vyrůstal v Jihlavě. Dětství v 50. letech minulého století bylo skromnější než dnes, neznali jsme počítačové hry a mobily, zato trávili spoustu času venku na čerstvém vzduchu, hrávali jsme fotbal, také na četníky a lupiče a na indiány a podnikali dobrodružné výpravy. Jako kluk jsem chtěl být námořníkem, cestovatelem, astronautem a také třeba archeologem, což mi vydrželo dost dlouho.   Po maturitě jste uvažoval o studiu žurnalistiky nebo sociologii v Praze, ale rodiče měli, jak jste někde řekl, strach, že byste pořádně nestudoval a hodně času trávil po hospodách a s dívkami, a tak jste nakonec v Českých Budějovicích vystudoval Vysokou školu zemědělskou a stal se z vás zemědělský inženýr. Proč jste si vybral právě zemědělskou školu? Bydleli jsme v Českém Krumlově vzdáleném od Českých Budějovic 25 kilometrů. A v Budějovicích byly tehdy jen dvě vysoké školy – pedagogická fakulta a provozně ekonomická fakulta Vysoké školy zemědělské. Kantorem jsem být nechtěl a raději si vybral „hnojárnu“ a zpočátku do školy každý den dojížděl autobusem.   Psát jste začal již v roce 1964, když jste založil studentský literární časopis Dialog. Po škole jste v roce 1968 začal pracovat jako novinář v Zemědělských novinách. Jak vzpomínáte na svou novinářskou dráhu? Hned po promoci v červnu 1968 jsem nastoupil do krajského deníku Jihočeská pravda. Samozřejmě jsem se nadchnul pro tehdejší pražské jaro, ze všech sil jsem se snažil podpořit proces demokratizace, ale pak přijely tanky a s našimi sny byl konec. Když byla v roce 1970 v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích výstava o kontrarevoluci, měl jsem tam vitrínu se svými články. V jižních Čechách bych se dále v novinách neudržel. Proto jsem se raději „uklidil“ do Prahy, kde mne nikdo neznal, a se štěstím nastoupil do redakce Večerní Prahy. V Zemědělských novinách jsem začal pracovat až v roce 1973. O devatenáct let později, tedy v roce 1992, jsem patřil k zakladatelům bulvárního deníku Blesk, později krátce pracoval v Týdeníku Televize a po další přestávce ještě působil v dnes už neexistujícím deníku Super.   Jako spisovatel jste v roce 1978 debutoval knihou Uživí naše planeta lidstvo? Od té doby jste napsal řadu knih a dokonce psal pod ženskými pseudonymy Anna Březinová nebo Viola Slavíková. Jak k tomu došlo?  Nakladatel si ode mne objednal milostný historický román a domníval se, že by bylo lepší, kdyby ho podepsala žena – autorka. Těch milostných historických románů bylo nakonec asi dvanáct a pro veřejnost byla pod nimi podepsána právě Anna Březinová a v jednom případě Viola Slavíková.   Píšete literaturu faktu a historické detektivní romány, které jsou velice oblíbené. V sérii V tajných službách Otce vlasti, vás, jak jste někde řekl, inspiroval neobyčejný život císaře Karla IV. a tak aby to nebylo jenom o něm, stvořil jste jeho tajného agenta dominikána Pavla, který je hlavním hrdinou dvanácti pokračování. Co vás přivedlo k psaní právě historických detektivek? Inspiroval mne můj přítel a průkopník historických detektivek u nás Vlastimil Vondruška. A protože se mi příliš nelíbil jeho hrdina královský prokurátor Oldřich z Chlumu, připadal mi příliš idealizovaný, vytvořil jsem drsné chlapíky, jako jsou Jakub Protiva z Protivce, mnich Blasius a další, jimž nic lidského není cizí.    V další úspěšné sérii historických detektivek Rychtář Protiva a mnich Blasius se tato svérázná dvojice objevila ve dvou desítkách knih. Soudce Melichar se svým pomocníkem Božetěchem řeší zapeklité případy v oblíbené sérii Případy královského soudce a na vydání čeká příběh Ztracený diadém a na příští rok Prokletí domu U Dvou růží. Je vám některý z vašich literárních hrdinů blízký? Blízcí jsou mi všichni, zejména svým vysedáváním v krčmách, svérázným humorem a zálibou v něžném pohlaví. Trochu jinou kapitolou je dominikán Pavel ze série v Tajných službách Otce vlasti. V tomto případě jsem stvořil jakéhosi středověkého Jamese Bonda a čtenářský úspěch této řady mi potvrdil, že jsem se rozhodl správně.     Do časů císaře Rudolfa II. jste zasadil sérii Mordy v časech císaře Rudolfa II. s hlavním hrdinou mladým písařem zemského soudu Lukášem Tröblem z Květnice, jehož sedmý díl vyšel letos pod názvem Bratrstvo růžového kříže. A budou další příběhy? Samozřejmě. Doba panování císaře Rudolfa II. je pro autora velmi vděčná a poskytuje spoustu zajímavých námětů. Však už před časem jsem se touto dobou zabýval ve svém nejobjemnějším románu Zlatodějové.   V roce 1995 jste získal cenu Masarykovy akademie umění za sbírku povídek Špionova dcera. Založil jste literární soutěž Číše Petra Voka a Zeyerův hrnek. Co vás k tomu vedlo? Číše Petra Voka a Zeyerův hrnek nebyly soutěže, ale jihočeské literární ceny. Před lety jsem navrhl jejich zřízení, abych podpořil své kolegy a pomohl prestiži literatury v jižních Čechách. Ze stejného důvodu jsem v polovině 90. let minulého století inicioval každoroční setkávání spisovatelů Zeyerovy Vodňany.   Někde jste řekl, že psaní knih byla pro vás původně doplňková záležitost. Čím je pro vás psaní dnes? To že jsem někdy řekl? To je zvláštní. Dnes je pro mne psaní jistým druhem závislosti a způsobem, jak se vzdálit leckdy nepříjemné současnosti.   Jste velice oblíbený spisovatel, a jaký jste čtenář? Co rád čtěte? Odpočíváte také s knížkou v ruce? Jak rád trávíte chvíle volna? Čtenář jsem náruživý, i když před beletrií dávám přednost literatuře faktu a vůbec všem knihám o historii. Rád chodím s fenkou Bárou na procházky do legendami opředeného Branišovského lesa, který mám naproti svému bydlišti, rád posedím s přáteli u dobrého vína a také mám rád pěší túry po Šumavě či dobré doutníky. Dříve jsem rád jezdil na kole, ale vzhledem ke svému pokročilému věku jsem své kolo přenechal nejstaršímu vnukovi. Už jsem se na něm necítil bezpečně.    Jan Bauer se narodil se 11. dubna 1945 v Jihlavě. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích. V letech 1968 až 1998 pracoval jako novinář v Jihočeské pravdě, Večerní Praze, Zemědělských novinách a v Blesku. Psal pod pseudonymy – Felix Krumlovský, Vojtěch Fišer, Anna Březinová a Viola Slavíková. Napsal zhruba 200 knih – literaturu faktu a hlavně historické detektivky. V roce 2017 obdržel od pelhřimovské agentury Dobrý den certifikát o vytvoření českého rekordu v počtu vydaných knih. Tehdy jich bylo 172. Založil setkávání spisovatelů Zeyerovy Vodňany. Od roku 1998 žije v jižních Čechách, nejprve ve Vodňanech, kde obdržel čestné občanství, nyní v Českých Budějovicích. 

Čas načtení: 2021-01-05 17:37:03

Jiří Březina: Detektivka nabízí široký prostor pro zkoumání morálních témat

Psát začal v sedmi letech. Pak jej uchvátila hudba, která jej opět přivedla k psaní a dnes patří Jiří Březina mezi oblíbené autory detektivní tvorby a jeho knížky mu vynesly již dvě Ceny Jiřího Marka. Kniha Promlčení, která je první ze série se svérázným policistou Tomášem Volfem, vyšla také jako audiokniha a na čtvrté právě pracuje.    Pocházíte z Českých Budějovic a svůj první román o pravěkých lovcích jste začal psát v sedmi letech, ale nedokončil jste jej. Uchvátila vás hudba. Jak jste prožíval svá klukovská léta, co vás bavilo? Jako kluk jsem hodně četl. Rodiče nás obklopovali knihami a já je louskal jednu za druhou. Že jsem toho přečetl tolik, jsem si uvědomil až zpětně, při semináři z dětské anglické literatury. Znal jsem většinu titulů, které přednášející zmiňovala. Přečetl jsem snad všechno od Karla Maye nebo třeba Eduarda Štorcha, díky kterému jsem začal psát svůj první pokus o knihu. Z té doby si asi nesu také fascinaci pravěkem. Během dospívání mě okouzlila elektronická muzika. S kamarády jsme začali kupovat vinylové singly, učili se DJingu na gramofonech, začali jsme hudbu vytvářet na počítači. Tahle vášeň na dlouhou dobu upozadila knížky. I když číst jsem nikdy nepřestal, nebyl jsem ten typ, který v pubertě píše básničky.   K psaní jste se vrátil až v roce 2010, když jste stál u zrodu českého vydání knihy Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Co vás k tomu přivedlo? Byla to vlastně taková oklika přes hudbu. Můj iniciační moment v hudbě přinesl projekt KLF. Bylo to první CD, které jsem vlastnil. Vůbec jsem tenkrát netušil, že ty geniální hitové tracky jsou jen špičkou ledovce bláznivých nápadů ústředních postav KLF, Billa Drummonda a Jimmy Cautyho. Že ještě před vznikem KLF napsali tihle dva ironický a subversivní Manuál. A já jsem na ten text v roce 2009 narazil a uchvátil mě. A protože je to vlastně taková příručka o tom, jak se nebát vlastní kreativity, rozhodl jsem se, že se spojím s Billem Drummondem, koupím od něj práva na vydání a pustím ji do světa. Zkušenost s přípravou knížky mi pak asi dodala odvahu pustit se do psaní.   V roce 2013 jste debutoval na poli detektivní tvorby knihou Na kopci. Někde jste přiznal, že to byla sázka, že dokážete napsat podobně silnou detektivku jako severští spisovatelé Stieg Larsson nebo Jo Nesbo. A podařilo se, kniha měla kladné ohlasy a vynesla vám Cenu Jiřího Marka. Proč jste si vybral právě detektivku? Vlastně to bylo proto, že jsem v té době detektivky hodně četl a že právě tento žánr byl součástí zmíněné sázky. Detektivka je hodně zajímavý žánr, kdybych ji měl přirovnat k hudbě, nabízí se metal: v rámci jedné škatulky se nabízí barevná škála nálad a přístupů. Detektivka nabízí široký prostor pro zkoumání morálních témat, která mě vždycky v literatuře přitahovala. Ale činí tak přístupným způsobem, klade důraz na příběh, na dějový oblouk. Měl jsem také pocit, že žánrové mantinely mi nedovolí příliš se do psaní zamotat.   V roce 2015 vám vyšla druhá kniha Promlčení, v níž se poprvé setkáváme se svérázným policistou Tomášem Volfem, který řeší zapeklité kriminální případy i v Polednici a ve Vzplanutí. Kde nacházíte inspiraci pro své příběhy? Inspirace přichází sama. Většinou je to útržek z novin, historka, pocit nebo místo, jakýkoli vjem, který se mi v hlavě začíná přetvářet v zápletku. Nápadů je hodně. Těžké je se s nimi poprat a pokusit se na nich vystavět fungující příběh.   Kniha Vzplanutí se stala českou detektivkou roku 2019 a získala Cenu Jiřího Marka. Tehdy jste řekl: „Je to radost a velká čest. A ohromná motivace pro další psaní!“ Pracujete na dalším případu s Tomášem Volfem? Pracuji. Podepsal jsem smlouvu na novou knížku. Tomáš Volf se opět setká s těžkým případem. A pokud vše dopadne tak, jak to mám vymyšlené, protne se jeho cesta i s bývalou parťačkou Evou Černou, se kterou pracoval na případu Polednice.   Kniha Promlčení vyšla také jako audiokniha a načetl ji Jakub Saic. Vyjdou i další knihy jako audio? To je spíše otázka na nakladatelství Motto. Vím, že na audioknihu jsou dobré ohlasy, tak doufám, že v tomto formátu vyjdou i další knížky.   Vystudoval jste Pedagogickou fakultu UK a po studiích pracoval jako úředník. Řadu let se věnujete textování webových stránek. Zpracováváte reklamní a marketingové články. A vlastně se psaní věnujete stále. Co vás na práci baví a co pro vás znamená psaní knížek? Na první pohled to vypadá jednotvárně, ale pro mě není psaní jako psaní. Při práci na webovém obsahu řeším úplně jiné cíle než při psaní prózy. Nevím, jestli teď nerozesměji nějakého neurologa, ale mám pocit, že vždy zaměstnávám jinou část mozku.   Jaký jste čtenář? Máte oblíbené autory? V posledních letech jsem špatný čtenář. Moc toho nenačtu, spíš bych řekl, že doháním resty. Také mám teď takové neprozaické období, čtu naučné knížky hlavně o lidském druhu a jeho vývoji, o pravěku a přírodních národech. Oblíbené autory bych vyjmenovával asi dlouho, ale co se týče detektivek, tak z těch českých už dlouhá léta jmenuji vždy Michaelu Klevisovou. Nedávno jsem dočetl její novinku Drak spí a opět v mých očích potvrdila své mistrovství. Její postavy jsou živé, mají své touhy, tajná přání – a také dost zřejmý motiv vraždit.   Jak trávíte chvíle volna? Někde jste přiznal, že rád chodíte po lese, po horách… Od té doby, co mám rodinu, moc volna nemám. Na dlouhé toulky není čas, musel jsem tedy zrychlit. Teď po lesích spíš běhám anebo vyrážím na vyjížďky na kole, když to vyjde, tak někde venku přespím. Prostě když to jde, chci být v přírodě.   Jiří Březina se narodil se 3. října 1980 v Českých Budějovicích. Vystudoval PedF UK a pracuje jako copywriter webových stránek. Je dvojnásobným držitelem Ceny Jiřího Marka (za knihy Na kopci a Vzplanutí). Přeložil knihu Jimmyho Cautyho Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Je ženatý, má dva syny a s rodinou žije v Českých Budějovicích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2023-01-04 12:57:12

Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit?

Crikvenica se nachází u ústí potoka Dubračina v zálivu Kvarner, který je považován za nejkrásnější část Chorvatského pobřeží – jen 35 km od města Rijeka. Pláž v Crikvenici byla vytvořena nánosy písku z řeky. Město bylo pojmenováno po Paulínském klášteře, který založil kněz Nikola IV Frankopan v roce 1412 při ústí řeky Dubračina do moře.… Přečíst » The post Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit? appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2024-04-21 18:00:07

Konečně! WhatsApp zavede funkci, kterou jsme chtěli roky

WhatsApp praktický každý měsíc představuje nové funkce Portál WABetaInfo nyní odhalil další z nich, oceníte ji zřejmě i vy Konečně bude možné spravovat oblíbené kontakty Uživatelé WhatsAppu na Androidu se dočkají praktické novinky v podobě karty „Oblíbené“. Jak informoval portál WABetaInfo, vývojáři pracují na funkci, která uživatelům umožní lépe organizovat kontakty a zefektivnit tak komunikaci […] Celý článek si můžete přečíst na Konečně! WhatsApp zavede funkci, kterou jsme chtěli roky

Čas načtení: 2024-06-23 08:08:15

Znáte tuto dopravní značku? Setkat se s ní můžete v oblíbené dovolenkové destinaci

Provoz na silnicích často upravují dopravní značky. U některých je na první pohled jasné, co znamenají, u jiných tomu tak není. Ve Španělsku a na ostrově Mallorca se můžete setkat s dopravní značkou, u které její význam na první pohled nemusí být úplně jasný. Relativně nová dopravní značka platí od roku 2023, ale spousta řidičů […]

Čas načtení: 2024-07-17 13:00:04

Konečně. WhatsApp dostává oblíbené chaty a skupinové konverzace

Globálně oblíbená aplikace na zasílání zpráv WhatsApp nedávno představila novou funkci, která má zlepšit uživatelskou zkušenost tím, že upřednostňuje důležité konverzace. Funkce s názvem Oblíbené chaty a skupiny umožňuje uživatelům označit konkrétní chaty a skupinové konverzace jako oblíbené, aby byly snadno dostupné a odlišitelné od jiných konverzací. Funkce Oblíbené chaty a skupiny byla původně představena v betaverzi WhatsAppu (2.24.12.7), kde prošla testováním a vylepšením na základě zpětné […]

Čas načtení: 2024-09-13 17:18:30

Průzkum odhalil, které technologické vychytávky řidiči nechtějí. Nejméně oblíbené je ovládání gesty

V Americe byl nedávno proveden průzkum mezi více než 80 tisíci majiteli nových vozidel. Cílem bylo zjistit, které technologické funkce v autech jsou jejich oblíbené a které naopak považují za zbytečné nebo otravné. Výsledky jsou rozhodně zajímavé. Populární technologie: Sledování mrtvého úhlu a chytrá klimatizace Průzkum společnost J.D. Power ukázal, že některé technologie, jako je […]

Čas načtení: 2024-10-24 17:30:49

Jak v Safari na Macu přidat webovou stránku do Docku

Chcete mít své oblíbené webové stránky ještě po ruce? U novějších verzi operačního systému macOS si můžete své oblíbené weby proměnit v samostatné aplikace přímo v Docku. Jak na to? Pokračujte ve čtení a dozvíte se to. S příchodem macOS Sonoma přinesl Apple novou funkci, která usnadňuje práci s webovými stránkami. Díky této funkci můžete své oblíbené weby přidat do Docku a používat je jako samostatné aplikace. […]

Čas načtení: 2023-01-04 12:57:12

Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit?

Crikvenica se nachází u ústí potoka Dubračina v zálivu Kvarner, který je považován za nejkrásnější část Chorvatského pobřeží – jen 35 km od města Rijeka. Pláž v Crikvenici byla vytvořena nánosy písku z řeky. Město bylo pojmenováno po Paulínském klášteře, který založil kněz Nikola IV Frankopan v roce 1412 při ústí řeky Dubračina do moře.… Přečíst » The post Crikvenica – oblíbené místo pro rodiny s dětmi – co tam vidět a navštívit? appeared first on Skompasem.cz.

Čas načtení: 2025-04-04 00:01:44

Naše oblíbené hotely u moře, kde jsme byli už 2x

Jste na tom stejně, když se díváte na ty tisíce hotelů u moře a nevíte, jaký vybrat? Poradím vám, protože jsme za ty roky už byli u moře jak letecky, tak i autem celkem 15x. Některé hotely se nám líbily tolik, že jsme se tam rádi vraceli. Řecko V Řecku jsme byli zatím 12x. Není ... Celý článek > Příspěvek Naše oblíbené hotely u moře, kde jsme byli už 2x pochází z Autovýlet.cz

Čas načtení: 2010-06-18 06:00:00

ImTOO 3GP Video Converter: Oblíbené videa v mobilním telefonu

Chcete ukázat oblíbené video přátelům bez připojení internetu nebo jen shlédnout nějaký díl seriálu ve vlaku? Konverze klasického videa do silně zkomprimovaného 3GP formátu využívaná především ve sféře mobilních editorů vždy obnášela mnoho problémů. Dnes vám představíme kvalitní konvertor, který umí ...

Čas načtení: 2007-11-20 06:00:00

Fraps

Měli jste někdy chuť „vyfotit“ si oblíbené okamžiky z vaší oblíbené hry nebo filmu? Že prý je „focení screenshotů zastaralé? Tak proč si nějakou pasáž rovnou nenatočit?! S programem Fraps nic z toho není problém. Malý, ale šikovný Fraps je maličkým kouskem softwaru s velikostí 3MB, takže se vejde ...

Čas načtení: 2015-11-09 00:00:00

Co přináší katalog Bonprix podzim/zima 2015?

Dnes nahlédneme do katalogu Bonprix, oblíbené značky nabízející velmi dostupnou a nositelnou módu pro každého. Jejich katalog pro podzim 2015 se zaměřuje na současné oblíbené trendy a vytváří z nich ležérní a pohodlné kombinace pro všední dny. Kromě svetrů a džínů zde ale najdeme i poněkud elegantně ...

Čas načtení: 2014-10-30 21:30:00

Mikiny a trička nejen s vtipným potiskem

Mikiny a trička patří už dlouhé roky mezi velice oblíbené kusy oděvu. Využíváme je zejména v období zimy, ale samozřejmě nám poslouží po celý rok. Jejich využití je neuvěřitelně pestré, a proto jsou možná do dnešní doby tak oblíbené. Mikina vám snadno vykouzlí ležérní outfit, který zajistí pohodlí a ...

Čas načtení: 2011-12-25 00:00:00

Trendy barvy letošní zimy: petrolejová a vínová

Člověk se během života mění a tak není divu, že se mění také jeho oblíbené barvy, je to z toho důvodu, že barvy jsou odrazem naší duše a nálady. Bohužel ale ne vždy platí, že barva, která se nám líbí, nám sluší. Přestože oblečení v oblíbené barvě vypadá samo o sobě nádherně, na těle pak může potlačo ...

Čas načtení: 2011-01-10 00:00:00

Nestárnoucí mikiny s kapucí patří do každého zimního šatníku

Mikiny patří už dlouhé roky mezi velmi oblíbené kusy oděvu. Využíváme je zejména v období zimy. Jejich využití je pestré, a proto jsou možná dodnes tak oblíbené. Snadno vytvoří ležérní outfit, který zajistí pohodlí na celý den. Stejně tak je používáme při sportování a jiných volnočasových aktivitách ...

Čas načtení: 2021-11-30 00:00:00

Tip na dárek: Merch vždy potěší!

Při promýšlení dárků pro své blízké jistě berete v potaz i jejich záliby a hobby. Věděli jste, že oblíbené značky, kapely, labely či sportovci mají své oblíbené zboží, tedy merchy? A takový merch potěší obdarovaného dvojnásob – je to praktická věc a zároveň oblíbená značka, sportovec, hvězda, či kap ...