Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-03-09 22:19:40

Hana Frištenská Štarková: Židé jsou přesvědčeni, že co bylo zapsáno, už nebude zapomenuto

Hana Frištenská Štarková ve svém debutu s autobiografickými prvky Každému jeho Izrael zachytila tři příběhy svých blízkých, jejichž společným jmenovatelem je jejich židovský původ, Československo a posléze život v emigraci, se kterým má zkušenost snad každá židovská rodina. Konfliktní situace u jedné z postav končí sebevraždou, u druhé nalezením nového domova v Izraeli a třetí se nakonec pokorně vrátí ke svému židovství, na které po druhé světové válce už rezignovala.   Hano, známe se už dlouho, kdysi jsem bývala první čtenářkou tvé poezie, která ještě čeká na vydání. Před rokem jsi vydala v nakladatelství Brána svou prvotinu Každému jeho Izrael. Zvláštní název… Napadlo mě, že lidé, kteří knížku vezmou poprvé do ruky, mohou očekávat něco o židovsko-arabském konfliktu. Ale o tom rozhodně není. Také nejde o faktografický cestopis, i když Izrael hraje v knížce klíčovou roli. Název knihy je metafora. Bylo to přání těch, o kterých píšu. Každý v sobě nosíme nějakou velkou touhu, o které předem skoro jistě víme, že se nenaplní. A přesto o tom sníme, mnozí o to i usilují. Každý máme v sobě nějaký ten Izrael, fatu morgánu na obzoru. Pro mé hrdiny, a pro Židy vůbec, je to skutečný Izrael nebo ještě lépe Izrael, jaký by chtěli. Izrael jejich duše. Vidíš, už proto bych nemohla napsat nic o blízkovýchodním konfliktu, protože Izrael mých hrdinů je jejich místem jistoty, ne válečnou zónou, jak máme tendenci tuto zemi schematicky vnímat.   Společným jmenovatelem příběhů Ester, Valinky a tvého otce Lajbiho je nejen vztah k židovství a k Izraeli, ale i neblahé rodinné vztahy… Kdo s židovskými kořeny není po druhé světové válce poznamenaný neblahou rodinnou situací a komplikovanými vztahy? Bude to znít dost divně, ale myslím si, že my všichni, kdo máme ve své „anamnéze“ židovské předky, jsme tak trochu i potomky druhé světové války.    Ester, Valinku i Lajbiho spojuje také skutečnost, že všichni se narodili v Československu, kde prožili velkou část svého života, spíše tragického, přinejmenším smutného. Stín však padl i na ty, kteří žili v jejich blízkosti. I na tebe. Byl to jeden z hlavních motivů, proč jsi přistoupila k literárnímu ztvárnění jejich příběhů? Říká se tomu – vypsat to ze sebe… Napsat tento skromný text jsem už dlouho cítila jako povinnost vůči neobyčejným osudům, které ti tři lidé prožili. I proto, že Židé jsou přesvědčeni, že co bylo zapsáno, už nebude zapomenuto. Sebe jsem se snažila potlačit, nakolik jsem uměla, cítila jsem se v roli svědka. Nicméně je pravda, že v části o mém otci už to tak není, protože ať chci nebo nechci, jsem účastnicí děje. A pokud jde o to, že moji hrdinové se narodili a část svého života – nebo v případě otce dokonce celý – prožili v Československu, je to pro jejich příběh důležité. Rodina, dětství, mateřský jazyk jsou přece významné pro náš život! Každý z nich žil v jiném Československu, vlastně ve třech podobách Československa, ve třech odlišných zemích. Lajbi se narodil a skoro polovinu života prožil na Podkarpatské Rusi, když v první polovině minulého století patřila k Československu, a zbytek života v komunistické Praze. Valinka se do socialismu už narodila, a stav této země byl důvodem, proč ona i její rodina emigrovala. A Ester prožila krásné mládí v první Československé republice před nástupem fašismu. I když tuhle zemi zažil každý z nich jinak, všichni tři ji považovali za „základní vlast“, do smrti mluvili také česky. Odešli, a přesto se sem pořád vraceli.   Ester, Valinku a Lajbiho, postavy s výrazně odlišnými příběhy, jsi spojila do jedné knihy. Příklad toho, jak literatura jde napříč životem, a nakonec se v ní tak či onak všichni potkáváme… Ony ty jejich osudy jsou rozdílné jen zdánlivě. Jsou vlastně třemi variacemi na stejné téma, totiž na příběhy Židů po druhé světové válce. Dokonce mám dojem, že jsou obecné pro ty, které tak poznamenala, pro jejich úsilí něco ze svého života přes to všechno udělat nebo se o to aspoň pokusit. Ale máš pravdu: literatura jde napříč životem. Platí to jistě i naopak.   V knize procházíš s velkým zalíbením izraelskými městy i nejrůznějšími místy, jazyk je jakoby předmětem jistého básnění. Proč jsi vlastně přestala poezii psát? Pokusy psát poezii souvisí s mým mládím. Od poezie, právě tak jako od mládí, mě oddělil život. U poezie beze zbytku platí, že básnění a život jedno jsou. Myslím, že u prózy to tak silné není. Při jejím psaní člověk potřebuje znalosti a zkušenost víc než emoce.   Zdá se mi, že tvé téma je cesta, pohyb; na chvilku se zastavíš tam a zase jinde, v té či oné kavárně, ulici, parku, u přátel. Naskýtá se tu otázka spěchu z místa na místo, mýlím se? Nejde ani tak o fyzický pohyb, ale je fakt, že život vidím jako svým způsobem logickou cestu, jako intenzivní duchovní a citový pohyb tak říkajíc z bodu nula do bodu sto. Konečně v knížce někde píšu, že důležité vzdálenosti měří nikoliv topografické danosti, ale čas. To je právě o té cestě a jejích danostech.   Psát o příbuzných, o blízkých přátelích, zvláště když jejich rodinní příslušníci ještě žijí, psát dokonce o vlastním otci, je vždy velké riziko. Co bylo pro tebe nejobtížnější? To riziko si uvědomuji. Proto můj text vznikl až nyní, kdy rodinní příbuzní, kterých se můj text týká, už většinou nežijí a já jsem stárnoucí žena. Stárnutí dává jednu výhodu – vaše věci jsou již dořešeny a díváte se na ně poněkud zpovzdálí. I tak bylo vyvolání některých vzpomínek tíživé, ovšem jiných zase radostí. A navíc moje práce byla završena úlevou a spokojeností, že jsem knihu dokončila a že tuto povinnost mám za sebou.   A setkala jsi se – v tomto punktu – s nepochopením? Odmítnutím? Jistě jsi o tom se svými přáteli, příbuznými hovořila, ne? Ne vždy si lidé přejí, aby jejich příběhy byly zveřejněny, považují je výhradně za „své“… Ano, některé postavy, které jsem ztvárnila, ještě žijí. S některými lidmi jsem hovořila, o čem píšu, pokud chtěli, nechala jsem jim rukopis přečíst a dali mi svůj souhlas. Někteří s radostí, jiní s obavami. Někteří dokonce nebudou moji knížku číst vůbec. Ale naše vztahy přežily a pomohla i důvěra, kterou k sobě navzájem máme.    Velice silný je příběh Valinky, jejíž životní pouť končí tragicky, sebevraždou, stejně jako život její matky. Prožila nelehké dětství nejen v Praze, ale i později v Západním Německu, kam její matka, přeživší Auschwitz, emigrovala. Valinka se za ní dostala až později přes Červený kříž. Příběh Valinky mi znovu potvrdil, že žádná láska, ani ta mateřská, není samozřejmostí, o otcovské ani nemluvě… Zasáhlo mne místo, kde Valinku cituješ, jak chodívala na kopec v jedné zapadlé vsi a vzhlížela odtud k Západu, kde bude všechno dobré, až se tam k mamce jednou dostane… Valinka je podle mého názoru pozdní obětí Osvětimi, kterou její matka přežila. S její matkou se tam něco stalo, myslím, že ztratila schopnost mateřské oběti. Máš pravdu, že každá z nás má jinak silný talent své dítě milovat a pro mnoho z nich jsou jejich matky nešťastnými láskami. Ale je to i naopak. Nešťastnými láskami matek mohou být i jejich děti. U Valinky byly obě tyto části vztahů s matkou silné a destruktivní. U otců jsou dobré vztahy s dětmi ještě méně samozřejmé.   Co soudíš o pokleslé filmové tvorbě, která čerpá z té nezměrné židovské tragédie za okupace? Na filmy o holokaustu se už nedívám. Pokud jsou silným uměleckým dílem, vždycky mě to zasáhne, pokud jsou jenom exploatací tématu, dost mě to rozzuří. Myslím, že silné jsou zejména příběhy, které natočila generace těch, kteří válku zažili nebo snad ještě jejich děti.   Umělecké dílo nevyžaduje nutně vlastní prožitek. Umění je jen od slovesa umět, mít talent… Ale ta doba a zkušenost jistě v umělecké tvorbě sehrála svoji roli. Většina toho, co teď natáčí filmaři, kteří jsou ve věku vnuků pamětníků, je dost často „zlatokopectvím“ na tématu holokaustu, protože tak nějak je půl práce hotovo už samotným tématem. Už se zřejmě vytratila autentická schopnost vcítění se do strašného utrpení, takže na něj hledí zvenčí a povrchně. Hodně se mi to nelíbí. Ale asi bych neměla zevšeobecňovat, mohou být výjimky.   Tvoje prvotina Každému jeho Izrael je jasným příslibem tvé další tvorby. Budeš v literární práci pokračovat?  Ráda bych dokončila další text. Není už autobiografický, ale řada mých vzpomínek v něm samozřejmě nachází své místo. Jsem ale teprve na začátku, a navíc tuto knížku už nepovažuji za svůj úkol, jako tomu bylo u Každému jeho Izrael. Takže si to psaní spíš užívám. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-02 08:00:32

Šlomo Sand: Nemám rád slovo antisemitismus, protože s sebou nese představu, že Židé byli v Evropě cizinci

Izraelský historik Šlomo Sand (73) je ve světě slavný svou dekonstrukcí židovských dějin. Někteří k němu vzhlížejí, jiní ho nenávidí.   Co si myslíte o levicovém antisemitismu? V Evropě o něm mluví stále více lidí jako o veliké a aktuální hrozbě. Dovolíte-li, začnu trochu zeširoka. Právě jsem dokončil knihu, krátkou knihu, má asi sto dvacet stran. Zabývám se v ní tím, co obyčejně nazýváme antisemitismem a jeho projevy v dějinách. Tezi o tom, že židovský národ vytvořili v 19. století sionisté, v knize poněkud koriguji, protože tvrdím, že konstrukcí něčeho takového začali už dávno před nimi křesťané. Ti jsou původci představy ne o židovském národě – tehdy nic takového, co by připomínalo moderní národ, přirozeně neexistovalo –, ale o zvláštních lidech, Židech-cizincích, kteří žijí stranou a kteří přišli z daleka. V knize také říkám, že bych raději než o antisemitismu hovořil o judeofobii. Slovo antisemitismus se totiž do našich slovníků dostalo až v 80. letech 19. století a přišli s ním sami antisemité, kteří došli k závěru, že „objevili“ židovskou semitskou rasu. Nedělejme antisemitům radost, že přeneseme do našich slovníků jejich pojem. Jednoduše řečeno, já o antisemitismu nechci mluvit, protože Židé semitskou rasou nejsou. Semitská rasa neexistuje, existují jen semitské jazyky. Moji rodiče nebyli „semitského původu“. Moji rodiče hovořili jidiš, a jidiš semitský jazyk – na rozdíl od hebrejštiny, kterou mluvím já – není. Řeknu to ještě jinak. Nemám rád slovo antisemitismus, protože s sebou nese představu, že Židé byli v Evropě cizinci. To ale není pravda. Proto před antisemitismem upřednostňuji slovo judeofobie, protože naznačuje kontinuitu mezi nenávistí, které byli Židé vystaveni jak ve starověku, tak jí jsou vystaveni dnes.   Budiž. Vraťme se ale k předchozí otázce, kterou teď přeformuluji: Co si myslíte o levicové judeofobii? Znám ji velmi dobře. S judeofobií se setkáte na pravici, na středu i na levici. Je nesmysl říkat, že levice je judeofobie prosta, a já o levicové judeofobii budu mluvit a je mi jedno, že to levice nerada slyší. Vždyť i celé 19. století bylo plné levicových judeofobů – Marx, Proudhon, Fourier. Všechno to byli judeofobové. V Dreyfusově aféře byli judeofobové taky skoro všichni. Současně bych ale chtěl podotknout, že dnes je většina judeofobů soustředěna na pravici, a to navzdory tomu, že tito pravicoví judeofobové obvykle adorují Izrael a jeho politiku vůči muslimům.   To je paradox, adoruje-li judeofob Izrael, nebo není? Paradox to je, ale uvědomte si, že judeofobie se jen skryla za islamofobii. Extrémní pravice si prostě a jednoduše jen našla někoho jiného, koho může obvinit z ohrožování takzvaně křesťanské civilizace…   …teď se říká „židovsko-křesťanské civilizace“. Já ten výraz upřímně nenávidím – nenávidím ho dokonce tak, že o něm ani nechci mluvit, a tím mu dělat službu.   Raději se tedy vraťme zpět k levicové judeofobii. Někteří lidé říkají, že za kritikou Izraele přicházející od mnoha levicových aktivistů se často jen skrývá nenávist k Židům. Někdy to je pravda, ale nepřehánějme; levicová judeofobie dnes není zásadní problém.   Záleží na tom, jak definujete levicovou judeofobii. Vím, že často pobýváte ve Francii, tak zmíním francouzského prezidenta Macrona a jeho větu o tom, že antisionismus je jednou z forem antisemitismu. Já jsem mu na tuto jeho tezi odpověděl otevřeným listem!   Co jste mu napsal? Že neví, o čem mluví – jemně řečeno. Když například první sionisté vyhlásili, že chtějí svou zemi na Blízkém východě, tak se tomu Židé vzepřeli. Většina Židů a většina rabínů byli přesvědčenými antisionisty. Sionismus považovali za věc neslučitelnou s judaismem. To platilo až do druhé světové války. Od druhé světové války antisionistů mezi Židy ubylo – je to ostatně logické – ale i dnes jsou třeba i mnozí ortodoxní Židé v Jeruzalémě antisionističtí. Máme je v souladu s výrokem pana Macrona označovat taky za antisemity? Anebo máme za antisemity či lépe za judeofoby označovat Noama Chomského, Judith Butler… {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} …a další Američany… …ale nejen Američany. Antisionistou byl například i velký anglický historik Eric Hobsbawm. Byl proto i on antisemitou nebo judeofobem? Je to všechno absolutní nesmysl a pan Macron by si měl přečíst některé knihy, než bude zase něco říkat o věcech, ke kterým nemá kompetenci. Řečeno stručně, existují antisionisté, kteří jsou judeofoby. Většina antisionistů ale jimi není.   Vy byste se označil za antisionistu? Neoznačuji se za antisionistu. To ale neznamená, že jsem sionista; měli bychom se už zbavit této polarity. Jsem demokrat – za něj se označuji.   Co znamená být demokratem v Izraeli? Že chci denacionalizaci Izraele. Chci, aby se stal republikou všech. Pokud se chcete zeptat, zdali jsem judeofob (smích), pak jím nejsem – nenávidím judeofobii, či, chcete-li, antisemitismus mnohem více než sionismus.   Jste příznivcem Hnutí BDS (česky: Bojkot, Stažení investic a Sankce, pozn. redakce)? Roky jsem byl proti němu. Tvrdil jsem, že když byla válka ve Vietnamu nebo v Nigérii, tak lidé nechtěli bojkotovat Francii nebo Spojené státy, a já jsem chtěl, aby se k Izraeli přistupovalo stejně jako k Francii nebo ke Spojeným státům. Později jsem však došel k závěru, že politická změna v Izraeli nepřijde zevnitř, že je nutno ji na Izraeli vynutit, a proto jsem se rozhodl Hnutí BDS podpořit. Jakýkoli prostředek, tedy třeba i sankce spojené s bojkotem, který by Izrael donutil přehodnotit režim na okupovaných územích, je pro mě přijatelný – ovšem za podmínky, že tento prostředek bude nenásilný a že se za tlakem na Izrael nebude skrývat boj proti existenci Izraele jako takového. To pro mě přijatelné není. Všechno ostatní jsem ochoten podpořit, ale znovu opakuji: Musí být jasně řečeno, že nenásilný boj proti okupačnímu režimu na Západním břehu nemá co činit s jakýmkoli bojem proti Izraeli jako takovému.   Jste stejně tak pro bojkot Ruska po anexi Krymu? Jsem přirozeně proti ruské anexi Krymu, to zaprvé. A když se ptáte na Krym, tak musím říct, že to je moc hezký příklad. Rusové – pokud vím – poté, co Krym anektovali, udělili všem tamním obyvatelům alespoň práva. Evropa na Rusko přesto vyhlásila sankce. Proč vyhlásit sankce na Rusko a ne na Izrael?   Mluvíte o dvojím standardu? Přesně tak.   Kdyby se zítra Izrael hypoteticky rozhodl dát Palestincům žijícím na Západním břehu občanství s příslušnými právy… …tak bych anexi Západního břehu akceptoval – navzdory tomu, že jsem jinak pro palestinský stát existující vedle státu izraelského. Podporuji právo na sebeurčení. Kdyby se ale Izrael rozhodl pro skutečnou anexi a Palestincům udělil práva, zavřel bych oči, a to myslím vážně, a tento krok bych otevřeně podpořil.   Máte pocit, že se něco takového může stát? Jinými slovy, nejsou to všechno jen utopické sny? Já ale nejsem proti utopii! My dokonce potřebujeme novou utopii – lepší utopii, než byla komunistická utopie – a potřebujeme ji proto, že bude-li pokračovat systém, který existuje dnes, tak nepřežijeme na planetě Zemi. Být pro kapitalismus a chtít zachránit planetu je protimluv. V tomto bodě jsem černobílý – buď jedno, nebo druhé.   Jak byste se popsal z hlediska pravolevé politické osy? Jsem levičák – dlouhá léta velice antikomunistický levičák. Ale ještě k vaší předchozí otázce: Potřebujeme utopii i pro Blízký východ. Bez utopie nemůžeme zformovat hnutí, jež nás dovede ke změně. Přesto ale musím říct, že – ke své škodě – nejsem optimista. Nevěřím, že to na Blízkém východě dopadne dobře. Svět dneška je světem nacionalistického populismu, který se rozlézá všude – od Londýna po Prahu…    …Izrael je v tomto smyslu vlastně docela normálním státem…  To je do značné míry pravda, ale já už jsem poměrně starý, a tak mám jistou zkušenost, kterou vám teď řeknu. Jsem sice pesimista, co se budoucnosti týče, ale ne fatalista. Přemýšlím často o svých rodičích. Jakou oni mohli mít naději v roce 1939, kdy Polsko, ve kterém žili, dobyli nacisté? A přesto naději neztratili. Nebyla v jejich případě taková naděje dočista utopická?  Bez utopie se změny nedočkáme. Je důležité nepropadnout se z pesimismu do fatalismu. I já se snažím nepropadnout. Je to těžké, někdy přetěžké, ale udržuje mě to mladým, a jen díky tomu, že někde tam vzadu v mé hlavě nějaká naděje stále poblikává, píšu knihy. Proč bych je jinak měl psát?   Mluvíme spolu pár dní po izraelských volbách. Jak byste je zhodnotil? Politika je politika.    Co to znamená?  Že se v Izraeli nezměnilo vůbec nic. Nejsem z toho, co se děje, šťastný… Jak můžu být šťastný, když část mých spoluobčanů volí populisty a náboženské nacionalisty?   Je tu i formace Bennyho Gance Modrá a bílá… Ta strana ale není opozicí, jakou bych si přál. Sice je složená z lidí, kteří jsou slušnější než lidé u moci, to nezpochybňuji, ale to mi nestačí.    Proč to nestačí? V Izraeli není nic důležitějšího než vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, jenže v tomto smyslu Gancova strana opozicí není; a mimochodem není ani levicovou opozicí, je stranou středu. V Izraeli volí nižší společenské vrstvy pravici, inteligence a buržoazie střed. Levice bohužel chybí, ale to není jen případ Izraele, to je širší problém. Chcete znát tajemství izraelských voleb? Pokud ano, neměl by vám uniknout úspěch Avigdora Liebermana.   To ale není nic nového, vždyť on je stálicí izraelské politiky. Ovšem, ale politická pozice tohoto rasisty se v poslední době zajímavě vyvinula – doslova přes noc se z něj stal extrémně sekulární bojovník. To je o to zajímavější, že s nábožensky založenými Židy, proti nimž teď vytasil zbraně, seděl deset let ve vládě.   Proč se z něj stal tak nekompromisní bojovník za sekularismus? Důvod je podle mě docela jasný. Do Izraele se přestěhovalo ze zemí bývalého Sovětského svazu kolem milionu lidí, jenže zhruba polovinu z nich ministerstvo vnitra nepovažuje za Židy, a jejich situace je proto strašně zvláštní. Většinou jsou stejně nacionalističtí a rasističtí jako ti druzí, ti, kteří jsou za Židy uznáni – Araby nenávidějí docela stejně – jenže mají jeden velký problém: Nejsou Židy.   …platí zákon o návratu…  …a tito lidé tento zákon snášeli dobře jen prvních pár let. Po dvaceti a více letech se stále hlasitěji dožadují změny svého statusu a Lieberman, který je velký, a když říkám velký, tak myslím opravdu hodně velký, oportunista, začíná z jejich pocitů těžit.   Stal se z něj sekulární rasista?  Ano.   To je – cynicky řečeno – jistý posun… (smích) Posun to možná je, ale nevím, jakým směrem. Mým snem je, jak asi víte, to, že se dvě nežidovské populace Izraele – Arabové a východoevropští migranti – spojí v taktické alianci v zájmu izraelizace Izraele. Lieberman chce ale něco docela jiného. Tento člověk, kterému nestačilo být v uplynulých deseti letech Židem – on toužil být „super-Židem“ – začal v posledním roce ztrácet voliče, a tak změnil strategii. To je celé. Nevím, kam to povede.   Existuje v současném Izraeli reálná politická alternativa, která by vám dávala smysl? Žádná taková alternativa neexistuje.   Kdyby se volby znovu opakovaly, naději byste v tom neviděl? Ne. Nevěřím v možnost změny. Vzpomínám si, že Albert Einstein jednou řekl, že je hloupé myslet si, že když uděláme dvakrát totéž, dočkáme se jiného výsledku. To základní – více než padesátiletá okupace Západního břehu, na kterém žijí Palestinci bez jakýchkoli politických, sociálních a občanských práv – se ani po třetích, ani po desátých izraelských volbách nezmění. Izrael na změnu není připraven.   Jak dlouho bude tento stav pokračovat? Nevím, ale pokračovat to bude.   Třeba i za patnáct či dvacet let? Jsem historik a snažím se být prorokem minulosti – a i v tom mám někdy dost značné obtíže –, ne budoucnosti. Nikdo neví, co se stane. Svět teď každopádně nechává Izrael dělat si to, co chce. A to je problém, protože Izrael není schopen vzdát se toho, co ho ničí. Situace se nezklidňuje, ale naopak radikalizuje. Značná část Izraelců začíná už dokonce snít svůj sen o deportaci Palestinců.   Kam?  Kamkoli.   Kdybych se v Tel Avivu pustil do řeči s místními a zeptal se jich: „Přejete si deportovat Palestince?“, tak by mi řekli, že přesně to si přejí? Většina z nich by vám to neřekla takto otevřeně, ale kdyby vaše otázka zněla: „Přejete si i nadále žít na jednom území s Palestinci, nebo nepřejete?“, tak by vám osmdesát procent lidí řeklo: „Přál bych si žít bez Palestinců.“ A když budete pokračovat a zeptáte se jich, jak by se k takovému stavu věcí chtěli dopracovat, odpoví vám: „Nevím…“ – a pak budou mlčet. Naším problémem je to, že území, na kterém žijí jiní lidé, považujeme za území, které je naše, protože nám ho dal Bůh. I po dvou tisících letech – nepředstavitelné! Všechno ve světě se proměnilo, až na tohle. Zásadním zdrojem tohoto vlastenecko-vlastnického sentimentu je samozřejmě Bible. V našich školách se o ní děti dozvědí, že je historickou a nikoli teologickou knihou. Učí se jí tak, že to, co se v ní říká, se skutečně stalo. Když po dvanácti letech tyto děti vyjdou ze škol, jsou pevně přesvědčeny, že jejich skutečná vlast je Betlém nebo Jericho (města na Západním břehu, pozn. red.)…    …a ne třeba Jaffa… Když jsem byl mladý, bojoval jsem ve válce z roku 1967 a pamatuju si, že ve chvíli, kdy jsme překročili hranici a ocitli se na Západním břehu, měli mí přátelé, kteří mi stáli po boku se zbraní v ruce, pocit, že se konečně ocitli „doma“. Mě to šokovalo! Chápejte – mým domovem byla právě vámi zmiňovaná Jaffa. To bylo město, ve kterém jsem vyrostl a poprvé se zamiloval. To bylo mé „doma“. Západní břeh nebyl „můj“. Jenže mí přátelé to viděli jinak. Na druhou stranu, buďme pragmatičtí a přiznejme si, že mnozí Izraelci se dnes o tuto část země, kterou Izrael okupuje, nijak zvlášť nezajímají. Nenavštěvují ji. Ti z nich, co ji kolonizují, to je jiná, ti v ní žijí, ale Izraelci z Izraele? To je něco jiného. Ti mají v hlavách jiné věci, věci denní potřeby. Jenže jakmile by jim někdo řekl: „Tak se okupovaných území vzdejte!“…   …tak odpoví: „Ne!“ Přesně tak. Roztočí se totéž kolečko otázek a odpovědí, o kterém jsem už mluvil: „Chcete, aby tam byli Palestinci?“ Obvyklý Izraelec: „Chci, aby nějak zmizeli…“ Vy se zeptáte: „Jak nějak?“ On: „Nevím…“ Vy: „Chcete je deportovat?“ On: „Deportace není humánní postup, není to židovské! Ale přeji si, aby odtamtud nějak zmizeli…“ Takhle se s vámi budou bavit. Výsledek je předvídatelný – prohlubující se deziluze Palestinců na Západním břehu.  Bohužel teď houfně přibývá palestinské inteligence, která za takového stavu věcí Západní břeh opouští. Nemá už síly na další odpor a ten stále více vedou lidé méně chytří, méně vzdělaní a mnohem pobožnější. To je varující.   Nelze přece palestinské inteligenci vyčítat, že odchází. Její příslušníci chtějí žít – jako každý jiný člověk – naplněné životy, a pokud nevidí šanci žít je na Západním břehu, zvolí odchod. Já jim to nezazlívám, jen konstatuji, že sionisté mají radost, když vidí, že se jim jejich politika daří. Já obecně neobviňuji lidi za to, že odcházejí. I mnozí Izraelci, například jeden můj bývalý student, odcházejí pryč z Izraele. I oni ztratili naději na smysluplné řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Já to chápu, je přirozené, že chtějí žít tam, kde mohou prožít dobrý život. Problémem je, že pokud odejdou oni, kdo se dostane do čela? Fanatičtější a krutější lidé. {/mprestriction}  Šlomo Sand (*10. září 1946, Linec) je izraelským historikem dějin nacionalismu a politických idejí 20. století. Narodil se rodičům, kteří přežili holocaust. V současnosti je emeritním profesorem historie na Telavivské univerzitě. Je autorem řady knih. Po světě ho proslavila kniha Jak byl vynalezen židovský národ (hebrejsky 2008). Byla přeložena do více než dvaceti jazyků. V češtině byla publikována v roce 2015 (nakladatelství Rybka). Čeští čtenáři si mohou přečíst i její neméně známé pokračování – Jak byla vynalezena země izraelská (nakladatelství Dauphin). V poslední době Sand obrátil svou pozornost i k Francii, v níž často pobývá a v roce 2016 napsal – do češtiny dosud nepřeloženou – knihu o úpadku francouzských intelektuálů: La fin de l’intellectuel français? De Zola a Houellebecq (Konec francouzského intelektuála? Od Zoly k Houellebecqovi).

Čas načtení: 2024-04-27 07:05:01

Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky

Jedná se o zcela odlišná bojiště. Ukrajina zkrátka není Izrael, srovnávat se nedají ani geografické podmínky. „Uvádí-li prezident Zelenskyj, že Ukrajina má právo na stejnou obranu svého nebe jako Izrael, není to správné. Izrael dlouhou dobu buduje svoje systémy obrany izraelského vzdušného prostoru, do kterého vložil a vkládá velké objemy financí. Vyvinul a implementoval tak velmi účinný systém, který mu závidí nejeden bohatší stát. To o svých ozbrojených silách prezident Zelenskyj nemůže říct,“ vypočítával pro Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Zapojení dalších spojenců na Ukrajině Ukrajina je závislá na pomoci států, které ji podporují, především pak na USA a na systémech Patriot. „Od spojenců dostala Ukrajina několik různých systémů, většinou staršího data výroby. S tím je spojena i nižší schopnost těchto systémů. Patrioty jsou sice účinné, ale není jich dostatek vzhledem k rozsáhlému území, které by měly bránit.“ Izrael udělal v Gaze mnoho chyb, říká generál Šedivý. Promluvil o přímém zapojení USA do bojů Číst více Další rozdíl je podle Šedivého v možnosti použít k obraně izraelského území i letectvo spojenců židovského státu, tedy USA, Velké Británie a Francie. „Na území celé Ukrajiny by bylo potřeba zapojit i další spojence, například Španělsko, Německo, Holandsko atd. To je také vyloučeno, alespoň dnes. Jedná se tedy o diametrálně odlišné podmínky, které nelze stavět do jedné roviny.“ Angažuje se Západ dostatečně v pomoci Ukrajině? Prezident Zelenskyj se dost možná snažil naznačit opak… Rozhodně nemám dojem, že by se Západ nezapojoval a Ukrajinu nepodporoval. Právě naopak. Již od roku 2014 se západní státy různými cestami snažily pomáhat Ukrajině bránit se ruské agresi. A od invaze v únoru 2022 se na pomoci podílí téměř všechny státy „západního světa“. Ta je poskytována ve všech oblastech, které Ukrajina potřebuje. Je nutné rovněž uvést, že i tyto státy mají své limity, které Ukrajinou požadované finanční i materiálové prostředky omezují. Ukrajina od doby zahájení Ruské agrese dostala stovky kusů těžké techniky a další dostane. Dostala požadované stíhačky, nejdříve sovětské provenience, které byly v armádách bývalého bloku Varšavské smlouvy, dnes se ukrajinští piloti intenzivně cvičí na F-16 a dá se předpokládat, že se konečně dostanou na bojiště. Ukrajina dostala řadu dalších zbraní a zbraňových systémů, včetně nejpokročilejších prostředků PVO nebo raketometných systémů dlouhého dosahu. Podle některých lidí je to ale stále málo… Nelze si ale přece představovat pomoc tak, že evropské armády předají svoji výzbroj Ukrajině a zůstanou bez náhrady. To sice v případě dělostřelectva učinilo Dánsko, které na bojiště poslalo všechny své dělostřelecké systémy Caesar, ale má vyřešenou jejich náhradu. To samé se týká protiraketových systémů Patriot. Požadavek prezidenta Zelenského daleko přesahuje možnosti evropských států a není reálný. Někteří politici jsou s ním ale na jedné vlně. Možná jako by neznali opravdový stav, souhlasíte? Bohužel to tak je. Někteří politici, jako je například pan Borrell, nemají přehled o skutečném stavu, a přesto vydávají doporučení, která nelze splnit. To vytváří dojem, že Ukrajině nepomáháme tak, jak potřebuje. Ale vezměte si i to, že před pár dny americký Kongres uvolnil téměř 61 miliard dolarů na pomoc Ukrajině, což je mimochodem dvakrát větší pomoc než Izraeli. I když je v té souvislosti nutné uvést, že ne celý rozsah této pomoci půjde přímo na vojenskou pomoc Ukrajině, ale je strukturovaný do několika balíků.  Služba vlasti za komunistů očima pamětníka: Ožralý velitel a buzerace mezi důstojníky Číst více Takže hlasy, že Izrael je více podporován než Ukrajina a že ukrajinským vojákům musí být hodně smutno, odmítáte? Jednoznačně, protože to není pravda. I když se několik států podílelo na odražení íránského vzdušného útoku na Izrael, nelze z tohoto vyvodit, že Izrael je podporován více než Ukrajina. Už z toho důvodu, že charakter války na Ukrajině neumožňuje přímé zapojení armád států Západu. To by nevyhnutelně vedlo k eskalaci a válce, která by měla ve finále charakter války jaderné. Navíc západní státy se nezapojují do pozemní operace ani nedodávají v masovém měřítku zbraně Izraeli. Není to ani potřeba. Izrael potřebuje jen munici do houfnic a tanků a rakety. Prezident Biden potvrdil, že Spojené státy budou stát za Izraelem, pokud bude napaden, ale většina obranných opatření je v rukou Izraelců. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Víte, kolik váží Země? Tipněte si, je to vážně síla.

Čas načtení: 2024-10-10 10:00:00

Vyšetřování OSN obvinilo Izrael ze zločinu vyhlazování lidí v Gaze; Francie požaduje od Izraele odpovědi v souvislosti s izraelským útokem na mírové sbory OSN

Foto: Hind Radžabová, zavražděná IzraelciZpráva OSN obviňuje Izrael z „neustálých a úmyslných útoků na zdravotnický personál a zařízení“; Francie zdůrazňuje, že Izrael je povinen zajistit bezpečnostVyšetřování OSN obviňuje Izrael ze zločinu „vyhlazování lidí“ při ničení zdravotnického systému v GazeVyšetřování OSN ve čtvrtek uvedlo, že Izrael ve válce v Gaze provádí koordinovanou politiku ničení zdravotnického systému v Gaze, což se rovná válečným zločinům i zločinu proti lidskosti - vyhlazování, informuje agentura Reuters.Prohlášení bývalé vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové, které bylo zveřejněno před vydáním úplné zprávy, obviňuje Izrael z „neúnavných a záměrných útoků na zdravotnický personál a zařízení“ během války.„Zejména děti nesly hlavní tíhu těchto útoků a přímo i nepřímo trpěly zhroucením zdravotnického systému,“ uvedla Pillayová, jejíž zpráva bude předložena Valnému shromáždění OSN 30. října.Izrael tvrdí, že bojovníci v Gaze operují z úkrytu zastavěných obydlených oblastí včetně soukromých domů, škol a nemocnic a že na ně udeří všude, kde se objeví, a zároveň se snaží vyhnout zranění civilistů. Hamás popírá, že by mezi civilisty ukrýval bojovníky, zbraně a velitelská stanoviště.Vyšetřovací zpráva OSN podle agentury Reuters rovněž obvinila izraelské síly z úmyslného zabíjení a mučení zdravotnického personálu, cílení na zdravotnická vozidla a omezování povolení pro pacienty k opuštění pásma Gazy.Jako příklad uvedlo únorovou smrt palestinské dívky Hind Radžabové spolu s rodinnými příslušníky a dvěma zdravotníky, kteří ji přišli zachránit zpod izraelské palby.

Čas načtení: 2024-04-14 10:52:00

ONLINE: Írán zaútočil na Izrael stovkami dronů a raket. Barbarské a zákeřné, čílí se Černochová

Írán vyslal na Izrael v noci na neděli nejméně 185 dronů a 36 střel s plochou dráhou letu, vypustil také 110 balistických střel. Většinou přímo z íránského území, i když malé počty byly vypuštěny z Iráku a také z Jemenu. Škody jsou minimální, většinu střel zničily protivzdušné systémy. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v prohlášení uvedl, že Izrael se na přímý útok Íránu připravoval a že jakýkoli úder nenechá bez odvety. Americký prezident Joe Biden svolal lídry G7, zasedne i Rada bezpečnosti OSN. Za barbarský a zákeřný označila íránský útok na Izrael česká ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Připomněla, že Írán podporuje Rusko ve válce s Ukrajinou. Dění kolem útoku Íránu na Izrael sledujeme na Blesk.cz online.

Čas načtení: 2024-08-14 14:30:01

Napětí na Blízkém východě: Svět už pochopil, že bez války to nepůjde, říká expert

Írán plánuje útok na Izrael, proběhlo v posledních dnech všemi světovými médii. Teherán nešetří silnými slovy. Podle pozorovatelů se útok blíží a odehraje se každým dnem. „Írán učinil významné přípravné kroky ve svých raketových a bezpilotních jednotkách, podobné těm, které podnikl před dubnovým útokem na Izrael, říkají izraelští a američtí představitelé. Zdůrazňují však, že Izrael a USA neznají přesné načasování útoku,“ napsal si na Twitter izraelský novinář Barak Ravid, který disponuje zpravodajskými informacemi. Útok tak vypadá velmi pravděpodobně. Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat Číst více USA posílají lodě a zbraně Svou přítomnost v oblasti posilují i Spojené státy. Írán se chce Izraeli pomstít za smrt Ismáíla Haníji, kterého zabila v jeho domě raketa. O té se Írán domnívá, že ji poslal právě Izrael, židovský stát se však k útoku nepřihlásil. Izrael Haníju zlikvidoval jako odvetu za masivní teroristické útoky z minulého října, při kterých v Izraeli zemřelo na 1200 lidí a další stovky byly odvlečeny do zajetí. Írán a USA by mohly být spojenci Situace v regionu tak zůstává velmi napjatá. „Nejsem si úplně jistý, jestli vůbec někdo v tom regionu, od Íránu po Ameriku, tuší, co se bude dít, jak bude tahle situace pokračovat,“ říká pro Čtidoma politolog Jan Charvát z Univerzity Karlovy. „Pro USA je Írán jedním z dlouhodobých a největších nepřátel, ne tak velkým jako Čína, ale regionálně zcela jednoznačně. Zároveň v Americe existuje spousta lidí, kteří upozorňují na to, že Írán je vlastně kulturně Spojeným státům relativně blízko. Byl by pro ně ideálním partnerem v případě, že by tam neexistoval ten teokratický režim. Byl by určitě lepším partnerem než Saúdská Arábie a podobně,“ vysvětluje politolog s tím, že se současným režimem je prostě situace jiná. Pro Ameriku tak podle něj může být výhodné, aby byla u případného rozpadu íránského islamistického zřízení, s jeho nástupcem by totiž mohla paradoxně rozvinout přátelské vztahy. Nikdo nezná další krok „S tím, jak jsou rozdané karty, představuje současné íránské vedení pro Ameriku velký problém. Írán je mimo jiné i spojencem Ruska. To jsou všechno věci, které se v situaci odrážejí, a zároveň samozřejmě celá ta situace vyeskalovala íránskou podporou Palestiny ve válce v Gaze,“ uvádí Charvát s tím, že věci v regionu jdou částečně samospádem. „Obávám se, že svou roli v tom sehrává velmi úporná snaha Netanyahua (izraelský premiér, pozn. red.) udržet se u moci za každou cenu. Celá řada politiků totiž dělá raději věci, které jsou důležité pro ně a ne tak už pro světový mír,“  doplňuje politolog. Trump nepřekročil vlastní stín: V rozhovoru s Elonem Muskem chválil Putina i Kim Čong-una Číst více Smířlivá politika nikdy nepomohla „Vzhledem k tomu, kolik hráčů tam je, tam teď USA posílají zbraně a techniku s tím, že jsou připraveny zasáhnout, když to bude nutné. Protože zároveň Amerika nemá moc prostoru pro to, aby ukázala nějakou slabost. Podobně jako situace na Ukrajině to ukazuje, že politika postavená na ustupování nemusí vždycky dopadnout dobře. Historie nás naučila, že když se snažíte deeskalovat a ustupovat, nakonec to vždycky skončí konfliktem,“ uzavírá Jan Charvát s tím, že se liší jen pozice, ze kterého do konfliktu vstupujeme.  Osud Blízkého východu je tak zatím značně nejistý a dá se předpokládat, že nás v brzké době čekají v regionu velké změny. KAM DÁL: Mocní muži odcházejí od demokratů k Trumpovi. Může mu to ale sebrat voliče.

Čas načtení: 2024-10-02 10:00:00

Channel 4 News: K čemu povede izraelská invaze do Libanonu a íránský útok na Izrael? Ke kolapsu trhu ropy a příchodu milionů uprchlíků do Evropy?

Moderátor z Bejrútu, Channel 4 News, úterý 1. října 2024, 19 hodin: Poté, co Izrael zahájí invazi do jižního Libanonu, Írán zaútočil stovkami raket na izraelská města. Dobrý večer.Z Bejrútu, zatímco Izrael napadá Libanon a Írán útočí na Izrael, každá z těchto zemí je nyní ve válce s desítkami milionů lidí, kteří se dnes večer připravují na to, co bude následovat, a masivní útok balistických raket zaměřený na města v Izraeli. Pomsta, kterou ajatolláh v Íránu vyhrožoval poté, co Izrael zabil vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha. Přišla ve chvíli, kdy izraelské síly překročily hranici s Libanonem a vyzvaly lidi na jihu země, aby se evakuovali. Zatím nedošlo k žádným bojům mezi izraelskými silami a Hizballáhem, ale na střední a jižní Izrael byly vypáleny dvě vlny íránských raket. Není známo, kolik jich zasáhlo cíle. Mezitím izraelské letectvo po celý den zasahovalo na území Libanonu, včetně Bejrútu. A dnes v noci došlo k podezření na teroristický útok v Tel Avivu, hlášeno je nejméně šest mrtvých a devět zraněných. amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;bramp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;

Čas načtení: 2022-04-26 09:00:56

Přemítání nad bojištěm III. – o mobilizaci a jejích nevýhodách

Milí čtenáři, po dvou dílech článku „Přemítání nad bojištěm” se ukázalo, že je potřeba napsat ještě díl třetí, původně neplánovaný. Dostal jsem totiž několik dotazů, či spíš připomínek, které se vesměs točí kolem téhož názoru: Rusko zkrátka v nouzi vyhlásí mobilizaci, odvede na vojnu miliony chlapů a utluče Ukrajinu hrubou silou. Žádná sofistikovanost není potřeba. A protože podobně laděný názor jsem nedávno slyšel i od jednoho dobrého známého, asi je čas zauvažovat na chvíli nad tím, jestli by taková mobilizace byla proveditelná a k něčemu. Pekelně obtížný logistický úkol Zdaleka nejmenší překážkou, která brání Rusku v mobilizaci sil, je zatím překážka právní. Kreml totiž stále udržuje fikci, že jde o „speciální vojenskou operaci”, ne o válku, a ruské právo umožňuje mobilizaci jen ve válce. To se nicméně dá obratem ruky změnit, doslova přes noc. Velká překážka to tedy není. Skutečně velká překážka je ale ta technická. Státy roku 2022 nemají ani zdaleka takovou praxi v provádění mobilizace, jakou měly státy roku 1922. Schopnost provádět mobilizaci milionů mužů upadla v armádních kruzích v podobné zapomnění, jako schopnost rajtovat na koni a mávat přitom šavlí. Kdysi to bylo naprosto samozřejmé umění, dnes už není. „Umění” proto, že zamyslíte-li se nad průběhem takové mobilizace, opravdu to není jednoduchá věc. Znamená to začít přesouvat po celé zemi miliony mužů naráz. Ale nejsou to jen muži, ale obrovské množství vybavení, které je doprovází. Na každé větší stanici po cestě musejí ty miliony branců dostat najíst; všichni musejí nafasovat výstroj, zbraně a munici; je nežádoucí, aby se jednotlivé jednotky nějak pomíchaly, což přitom při nějakém zmatení sledu vlaků zařídíte velmi snadno; je potřeba zajistit adekvátní lékařskou péči (i když na tom se dá šetřit – ale podlamujete tak morálku vojáků do budoucna). K takové plošné akci musí být připravený celý systém, který přitom po 99,9 procenta času leží ladem a není k ničemu. Navíc, nechcete-li sabotovat vlastní válečné úsilí, měli byste mít dobrou představu o tom, koho můžete vytáhnout z fabriky nebo kanceláře a poslat na frontu, aniž by tím budoucí výroba životně důležitého zboží utrpěla, a koho ne. Takový přehled se udržoval daleko lépe před sto lety, kdy lidé neměnili tak často ani práci, ani místo svého skutečného pobytu. Do toho všeho zasahují obvyklé fuckupy mírového i válečného charakteru: vykolejený vlak (aneb zkuste rychle zprovoznit trať někde v lese, když je zablokovaná převrácenými tanky, jež popadaly z vagonů), komunikační šumy, nevypočitatelné počasí. Jak se blížíte ke skutečnému místu bojů, narůstá pravděpodobnost, že vám do vašeho úsilí začne zasahovat i činnost nepřítele. Důležitý most zasažený raketou ze vzdálenosti 150 kilometrů (což takový HIMARS zvládne levou zadní i z dvakrát většího odstupu; Ukrajina je zatím nemá, ale klíčové slovo je „zatím”) může udělat v plánech naprostý chaos. Jinými slovy, všeobecná mobilizace je pekelně obtížný logistický úkol. Pozornost armád se přesunuje k vyspělé technice a profesionalizaci Státy roku 1922 toto všechno přesto nějak zvládaly, protože jednoduše musely. Tehdejší vojenské poměry byly takové, že bez kanonenfutru jste tu válku prohráli – a jediným možným způsobem, jakým si i nějaké Československo nebo Řecko mohlo zajistit dostatečné množství kanonenfutru, byla právě všeobecná mobilizace. Pokud vám nic jiného nezbývalo, museli jste do příslušných schopností investovat, konat velká pravidelná cvičení atd. Samozřejmě jen do té míry, jakou vám vaše ekonomika umožnila – na druhou stranu jste si to ovšem tehdy mohli dovolit, protože „sofistikované” zbraně typu letadel, raket a samohybných houfnic s chytrou municí, které dnes žerou velkou část vojenských rozpočtů, byly ještě v plenkách, případně neexistovaly vůbec. Dřevěný dvouplošník potažený plátnem koupíte o hodně levněji než stíhačku páté generace. Mimořádně dokonalé mobilizační plány mělo císařské Německo roku 1914, kde se kombinace militaristického státu a obsedantní byrokracie postarala o to, že všechno bylo rozkresleno a vypočítáno až na úroveň jednotlivých vlaků. Důležité železniční tahy vedoucí směrem k Francii a k Rusku byly včas zdvojkolejněny, a rychlost postupu Němců skrze napadenou Belgii také západní mocnosti značně zaskočila. „Naše” Rakousko-Uhersko už na tom tak dobře nebylo a projevovalo se to i poněkud ponižujícím detailem, totiž, že vojáci c. a k. armády museli jezdit na frontu v dobytčácích, kdežto říšští Němci měli k dispozici normální osobní vozy. Ale i tak se Rakušanům podařilo roku 1914 mobilizovat celkem rychle. Dnes se tahle struktura moc neudržuje a příslušné aktivity příliš nenacvičují, protože už to nebylo dlouho potřeba. Pozornost armád se čím dál více přesunuje k vyspělé technice a profesionalizaci sil, a tento trend sledovalo i Rusko. Poslední vyspělý stát, který si musí mobilizační mašinerii udržovat na špičkové úrovni, je Izrael, protože holt leží tam, kde leží, a přitom má míň obyvatel než Česká republika. Ale Izrael zároveň může těžit z toho, že je to malá země s kompaktním osídlením, kterou přejedete autem za pár hodin. To celou situaci poněkud zjednodušuje. V jomkipurské válce roku 1973 se hodně mobilizačních aktivit odehrávalo dokonce pěšky, protože málokdo byl ve sváteční den někde jinde než doma nebo v synagoze – a důstojníkům svolávajícím zálohy stačilo jít ode dveří ke dveřím. Ve většině států světa už se ale s nutností mobilizovat zas tak moc nepočítá, což se projevilo mimo jiné výraznou redukcí počtu „velkých manévrů”, do kterých byly svého času povolávány desetitisíce rezervistů, a které jako jediné mohou pravou všeobecnou mobilizaci aspoň trochu napodobit. Ani Rusové už s tím nemají takovou praxi, jakou míval ještě Sovětský svaz. A vezmeme-li v úvahu, jakými problémy trpěla ruská logistika kolem Kyjeva a Charkova, když šlo o zásobování řádově menšího množství mužů (z nichž navíc daleko větší procento byli profesionálové), nejeví se moc pravděpodobné, že by tentýž logistický systém byl schopen koordinovaně vrhnout na ukrajinské hranice dva tři miliony vojáků posbíraných z plošně nejrozlehlejší země světa a zásobit je v následujících měsících dostatkem nafty, jídla, nábojů a dopravních prostředků. I u stovky tisíc chlapů to přece viditelně „skřípalo”. Chcete-li na toto téma shlédnout dlouhé a poučné video, doporučuji tuto zhruba hodinovou přednášku od Australana chorvatského původu, který si na YouTube říká „Perun”. Více problémů než výhod Dejme tomu, že toto všechno se nějak podařilo a že ony dva tři miliony vojáků všelijakého věku a tělesného stavu se přece jen dostaly na frontu. Co ale s nimi? Tady se dostáváme k tomu, proč se dneska ta mobilizace zas tolik nedělá: protože „utlučeme je čepicemi” není ve světě roku 2022 životaschopná útočná strategie. To, co v takovém případě máte k dispozici, jsou převážně „levné” pěší jednotky, jejichž vybavení nestojí moc peněz (proto těch lidí také lze postavit do pole miliony!). Můžou střílet z pušek nebo kulometů na krátké vzdálenosti, ale jejich schopnost rychle manévrovat je značně omezená. Čtyřicetiletý rezervista s těžkou bagáží určitě neuběhne za noc padesát kilometrů lesem. Každý racionální nepřítel, který má k dispozici aspoň trochu slušné technické vybavení, na to zareaguje ústupem, pokud tedy má kam (vrátíme-li se k Izraeli, ten zrovna v tomto směru nemá moc možností a musí zadržet útok už poblíž svých hranic; tomu se říká nedostatek strategické hloubky). A jak tak půjdete (pomalu!) za ním, bude vás systematicky a přesně ostřelovat ze vzdálenosti několika desítek kilometrů, a zároveň ničit vaše zásobovací linie z týlu. To je ten fundamentální rozdíl proti roku 1914, kdy na frontu odjížděly milionové armády a pak se celá léta přetahovaly o 500 metrů rozblácené země. Válka se stala mnohem pohyblivější a těžká palba všeho druhu je daleko přesnější než dřív. Proti takové palbě je pěšák velmi zranitelný a masivní houfy pěšáků jsou zranitelné naprosto zoufale, aniž by ji mohly nějak opětovat. (Ptáte-li se nyní, proč tedy vůbec pěchota existuje i v moderních armádách: jako jeden z mnoha spolupracujících prvků doktríny kombinovaných zbraní. Svoje použití má, ale ne v mnohatisícových masách valících se na území nepřítele. Tyhle časy pominuly.) Podle mého názoru Rusové nemobilizují, protože by z toho měli více problémů než výhod. Větší riziko vzpoury mezi odvedenci, větší nespokojenost obyvatelstva, které ztrácí svoje blízké, řádově těžší zásobování milionů hladových krků na nepřátelském území, a výměnou za to zisk velmi omezené bojové kapacity navíc. Kdyby aspoň měli vyhlídky na to, že Ukrajincům začne docházet munice (asi jako pomalu docházela Finům v Zimní válce), ale momentálně to tak rozhodně nevypadá; naopak, dostávají toho vybavení ze Západu čím dál víc. Masy mobilizovaných pěšáků dnes nedokážou zajistit vítězství ani Rusům. Jejich případné vítězství na Donbasu budou muset zařídit buď zbytky profesionálních jednotek, nebo nikdo.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-09-26 10:00:00

Channel 4 News získaly vysoce prestižní mezinárodní televizní cenu Emmy za své zpravodajství z Gazy

Zpravodajství Channel 4 News z Gazy a nyní i z Libanonu přínášíme v Britských listech pravidelně. Jsme potěšení, že nyní bylo globálně potvrzeno, že je to zpravodajství nejvyšší kvality.Izraelský propagandista České televize Jakub Szánto nedostal nic. Nedávno Szánto schvaloval to, že Izrael (protizákonně) zlikvidoval kanceláře televize Al Jazeera v městě Ramalláh. Při udílení cen Emmy  byla i vynikající práce televize Al Jazeera pochválena: The #NewsEmmys Award for International Emmy® Award: News goes to Inside Gaza: Israel and Hamas at War | Channel 4 News (United Kingdom) pic.twitter.com/hW8BkZTmxZ— News Documentary Emmys (@newsemmys) September 25, 2024 Překlad: A mezinárodní cenu Emmy za zpravodajství získávají:  (pauza) Channel 4 News: Izrael a Hamás  ve válce. (Ukázka) Probíhají pohřby mrtvých. Jedná se o nejhorší útok na izraelské civilisty v historii země. Nesnesitelný zármutek i v Gaze. I oni pohřbívají své mrtvé. Dva národy, které tolik rozděluje. Obě země jsou zmítány utrpením.Představitelka televize Channel 4:Akademie, moc vám děkuji za toto mimořádné ocenění a za ocenění práce tohoto vynikajícího týmu, kterým jsou Channel 4 News, Zjevně  jich tu s námi dnes večer mnoho není, protože jsou v terénu a informují o ještě náročnějších narativech  na Ukrajině a v Libanonu a pokračují v reportážích v Izraeli.  Zpravodajství očitých svědků je podstatou toho, co děláme, a tento konflikt je tak náročný, protože  spolu s ostatními mezinárodními novináři máme zákaz vstupu do samotné Gazy. A proto v tomto období musíme velmi úzce spolupracovat s nezávislými novináři a filmaři, zejména v samotné Gaze. Abychom podali svědectví o pravdě, abychom se dostali k jádru příběhu.  A v této souvislosti chci poděkovat zejména Yousefu Hamashovi, který tu s námi dnes večer vlastně nemohl být, ale je tu na telefonu. Yousefova práce je do značné míry páteří toho, co jsme poslali do této soutěže. A právě jemu vděčíme velkou měrou za to, že jsme dostali tuto cenu. Yousefe, moc vám děkuji. A děkuji Akademii za tuto velkou, velkou poctu Moderátor Channel 4 News Matt Frei:  Chci jen velmi rychle dodat, že chci vzdát hold našim kolegům nominovaným, zejména televizi Al-Džazíra, která se mimořádně angažuje  a která ve válce v Gaze ztratila mnoho svých kolegů. A chci vám připomenout. Že za poslední rok bylo v této válce zabito 116 novinářů. Takže ať už naši profesi očerňuje kdokoli, my jsme tam proto, abychom podávali svědectví, a čím větší přístup získáme, zejména do míst, jako je Gaza, tím lépe. Takže děkujeme, Emmy, děkujeme. Vám všem a děkuji našemu kolegovi.

Čas načtení: 2024-09-30 10:00:00

Jordánsko: Arabské státy chtějí žít s Izraelem v míru

Jordánský ministr zahraničí Ajmán Safádí v pátek reagoval na Netanjahuovo tvrzení, že Izrael je obklopen nepřáteli, slovy: „57 muslimsko-arabských zemí chce mír; v kontextu ukončení okupace Izraelem a vzniku palestinského státu.""Jen jednu větu. Izraelský premiér dnes přišel a řekl, že Izrael je obklopen těmi, kteří ho chtějí zničit. Nepřáteli. Jsme zde členy Muslimsko-arabského výboru, který má mandát od 57 arabských a muslimských zemí. A mohu vám zde zcela jednoznačně říci, že všichni jsme ochotni. právě teď zaručit bezpečnost Izraele v souvislosti s tím, že Izrael ukončí okupaci a umožní vznik palestinského státu, nezávislého státu. On to nebezpečí vytváří, protože prostě nechce řešení dvou států. A pokud nechce dvoustátní řešení, můžete se zeptat izraelských představitelů, jaká je jejich konečná hra? Jiná než jen války a války a války, říkám vám, my všichni tady v arabském světě chceme mír, ve kterém Izrael bude žít  v míru a bezpečí, akceptovaný, normalizovaný se všemi arabskými zeměmi v kontextu ukončení okupace, stažení z arabského území, umožnění vzniku nezávislého, suverénního palestinského státu. To je náš narativ a v tomto kontextu budeme Izraeli garantovat bezpečnost. Můžete se Izraelců zeptat, jaký je jiný narativ než ten, že budu pokračovat ve válce? Budou zabíjet to a ono a ničit. Tolik škody napáchala izraelská vláda na třicetiletém úsilí přesvědčit lidi, že mír je možný. Tato izraelská vláda ho zabila. To množství dehumanizace, nenávisti a hořkosti bude trvat celé generace, než se přes ně přeneseme. Takže nakonec otázka zní: My chceme mír a my jsme stanovili plán pro mír, zeptejte se kteréhokoli izraelského představitele, jaký je jejich plán pro mír. Nedozvíte se nic, protože přemýšlejí pouze o prvním kroku. Půjdeme zničit Gazu a zapálit Západní břeh Jordánu. Zničíme Libanon. A potom už žádný plán nemají. My máme plán." Jordan's FM Ayman Safadi on Friday responded to Netanyahu's claim Israel was surrounded by enemies by saying '57 Muslim-Arab countries want peace; within the context of Israel ending its occupation and a Palestinian state.' pic.twitter.com/m2pz9YmvC2— Al Jazeera English (@AJEnglish) September 29, 2024

Čas načtení: 2020-01-02 08:00:32

Šlomo Sand: Nemám rád slovo antisemitismus, protože s sebou nese představu, že Židé byli v Evropě cizinci

Izraelský historik Šlomo Sand (73) je ve světě slavný svou dekonstrukcí židovských dějin. Někteří k němu vzhlížejí, jiní ho nenávidí.   Co si myslíte o levicovém antisemitismu? V Evropě o něm mluví stále více lidí jako o veliké a aktuální hrozbě. Dovolíte-li, začnu trochu zeširoka. Právě jsem dokončil knihu, krátkou knihu, má asi sto dvacet stran. Zabývám se v ní tím, co obyčejně nazýváme antisemitismem a jeho projevy v dějinách. Tezi o tom, že židovský národ vytvořili v 19. století sionisté, v knize poněkud koriguji, protože tvrdím, že konstrukcí něčeho takového začali už dávno před nimi křesťané. Ti jsou původci představy ne o židovském národě – tehdy nic takového, co by připomínalo moderní národ, přirozeně neexistovalo –, ale o zvláštních lidech, Židech-cizincích, kteří žijí stranou a kteří přišli z daleka. V knize také říkám, že bych raději než o antisemitismu hovořil o judeofobii. Slovo antisemitismus se totiž do našich slovníků dostalo až v 80. letech 19. století a přišli s ním sami antisemité, kteří došli k závěru, že „objevili“ židovskou semitskou rasu. Nedělejme antisemitům radost, že přeneseme do našich slovníků jejich pojem. Jednoduše řečeno, já o antisemitismu nechci mluvit, protože Židé semitskou rasou nejsou. Semitská rasa neexistuje, existují jen semitské jazyky. Moji rodiče nebyli „semitského původu“. Moji rodiče hovořili jidiš, a jidiš semitský jazyk – na rozdíl od hebrejštiny, kterou mluvím já – není. Řeknu to ještě jinak. Nemám rád slovo antisemitismus, protože s sebou nese představu, že Židé byli v Evropě cizinci. To ale není pravda. Proto před antisemitismem upřednostňuji slovo judeofobie, protože naznačuje kontinuitu mezi nenávistí, které byli Židé vystaveni jak ve starověku, tak jí jsou vystaveni dnes.   Budiž. Vraťme se ale k předchozí otázce, kterou teď přeformuluji: Co si myslíte o levicové judeofobii? Znám ji velmi dobře. S judeofobií se setkáte na pravici, na středu i na levici. Je nesmysl říkat, že levice je judeofobie prosta, a já o levicové judeofobii budu mluvit a je mi jedno, že to levice nerada slyší. Vždyť i celé 19. století bylo plné levicových judeofobů – Marx, Proudhon, Fourier. Všechno to byli judeofobové. V Dreyfusově aféře byli judeofobové taky skoro všichni. Současně bych ale chtěl podotknout, že dnes je většina judeofobů soustředěna na pravici, a to navzdory tomu, že tito pravicoví judeofobové obvykle adorují Izrael a jeho politiku vůči muslimům.   To je paradox, adoruje-li judeofob Izrael, nebo není? Paradox to je, ale uvědomte si, že judeofobie se jen skryla za islamofobii. Extrémní pravice si prostě a jednoduše jen našla někoho jiného, koho může obvinit z ohrožování takzvaně křesťanské civilizace…   …teď se říká „židovsko-křesťanské civilizace“. Já ten výraz upřímně nenávidím – nenávidím ho dokonce tak, že o něm ani nechci mluvit, a tím mu dělat službu.   Raději se tedy vraťme zpět k levicové judeofobii. Někteří lidé říkají, že za kritikou Izraele přicházející od mnoha levicových aktivistů se často jen skrývá nenávist k Židům. Někdy to je pravda, ale nepřehánějme; levicová judeofobie dnes není zásadní problém.   Záleží na tom, jak definujete levicovou judeofobii. Vím, že často pobýváte ve Francii, tak zmíním francouzského prezidenta Macrona a jeho větu o tom, že antisionismus je jednou z forem antisemitismu. Já jsem mu na tuto jeho tezi odpověděl otevřeným listem!   Co jste mu napsal? Že neví, o čem mluví – jemně řečeno. Když například první sionisté vyhlásili, že chtějí svou zemi na Blízkém východě, tak se tomu Židé vzepřeli. Většina Židů a většina rabínů byli přesvědčenými antisionisty. Sionismus považovali za věc neslučitelnou s judaismem. To platilo až do druhé světové války. Od druhé světové války antisionistů mezi Židy ubylo – je to ostatně logické – ale i dnes jsou třeba i mnozí ortodoxní Židé v Jeruzalémě antisionističtí. Máme je v souladu s výrokem pana Macrona označovat taky za antisemity? Anebo máme za antisemity či lépe za judeofoby označovat Noama Chomského, Judith Butler… {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} …a další Američany… …ale nejen Američany. Antisionistou byl například i velký anglický historik Eric Hobsbawm. Byl proto i on antisemitou nebo judeofobem? Je to všechno absolutní nesmysl a pan Macron by si měl přečíst některé knihy, než bude zase něco říkat o věcech, ke kterým nemá kompetenci. Řečeno stručně, existují antisionisté, kteří jsou judeofoby. Většina antisionistů ale jimi není.   Vy byste se označil za antisionistu? Neoznačuji se za antisionistu. To ale neznamená, že jsem sionista; měli bychom se už zbavit této polarity. Jsem demokrat – za něj se označuji.   Co znamená být demokratem v Izraeli? Že chci denacionalizaci Izraele. Chci, aby se stal republikou všech. Pokud se chcete zeptat, zdali jsem judeofob (smích), pak jím nejsem – nenávidím judeofobii, či, chcete-li, antisemitismus mnohem více než sionismus.   Jste příznivcem Hnutí BDS (česky: Bojkot, Stažení investic a Sankce, pozn. redakce)? Roky jsem byl proti němu. Tvrdil jsem, že když byla válka ve Vietnamu nebo v Nigérii, tak lidé nechtěli bojkotovat Francii nebo Spojené státy, a já jsem chtěl, aby se k Izraeli přistupovalo stejně jako k Francii nebo ke Spojeným státům. Později jsem však došel k závěru, že politická změna v Izraeli nepřijde zevnitř, že je nutno ji na Izraeli vynutit, a proto jsem se rozhodl Hnutí BDS podpořit. Jakýkoli prostředek, tedy třeba i sankce spojené s bojkotem, který by Izrael donutil přehodnotit režim na okupovaných územích, je pro mě přijatelný – ovšem za podmínky, že tento prostředek bude nenásilný a že se za tlakem na Izrael nebude skrývat boj proti existenci Izraele jako takového. To pro mě přijatelné není. Všechno ostatní jsem ochoten podpořit, ale znovu opakuji: Musí být jasně řečeno, že nenásilný boj proti okupačnímu režimu na Západním břehu nemá co činit s jakýmkoli bojem proti Izraeli jako takovému.   Jste stejně tak pro bojkot Ruska po anexi Krymu? Jsem přirozeně proti ruské anexi Krymu, to zaprvé. A když se ptáte na Krym, tak musím říct, že to je moc hezký příklad. Rusové – pokud vím – poté, co Krym anektovali, udělili všem tamním obyvatelům alespoň práva. Evropa na Rusko přesto vyhlásila sankce. Proč vyhlásit sankce na Rusko a ne na Izrael?   Mluvíte o dvojím standardu? Přesně tak.   Kdyby se zítra Izrael hypoteticky rozhodl dát Palestincům žijícím na Západním břehu občanství s příslušnými právy… …tak bych anexi Západního břehu akceptoval – navzdory tomu, že jsem jinak pro palestinský stát existující vedle státu izraelského. Podporuji právo na sebeurčení. Kdyby se ale Izrael rozhodl pro skutečnou anexi a Palestincům udělil práva, zavřel bych oči, a to myslím vážně, a tento krok bych otevřeně podpořil.   Máte pocit, že se něco takového může stát? Jinými slovy, nejsou to všechno jen utopické sny? Já ale nejsem proti utopii! My dokonce potřebujeme novou utopii – lepší utopii, než byla komunistická utopie – a potřebujeme ji proto, že bude-li pokračovat systém, který existuje dnes, tak nepřežijeme na planetě Zemi. Být pro kapitalismus a chtít zachránit planetu je protimluv. V tomto bodě jsem černobílý – buď jedno, nebo druhé.   Jak byste se popsal z hlediska pravolevé politické osy? Jsem levičák – dlouhá léta velice antikomunistický levičák. Ale ještě k vaší předchozí otázce: Potřebujeme utopii i pro Blízký východ. Bez utopie nemůžeme zformovat hnutí, jež nás dovede ke změně. Přesto ale musím říct, že – ke své škodě – nejsem optimista. Nevěřím, že to na Blízkém východě dopadne dobře. Svět dneška je světem nacionalistického populismu, který se rozlézá všude – od Londýna po Prahu…    …Izrael je v tomto smyslu vlastně docela normálním státem…  To je do značné míry pravda, ale já už jsem poměrně starý, a tak mám jistou zkušenost, kterou vám teď řeknu. Jsem sice pesimista, co se budoucnosti týče, ale ne fatalista. Přemýšlím často o svých rodičích. Jakou oni mohli mít naději v roce 1939, kdy Polsko, ve kterém žili, dobyli nacisté? A přesto naději neztratili. Nebyla v jejich případě taková naděje dočista utopická?  Bez utopie se změny nedočkáme. Je důležité nepropadnout se z pesimismu do fatalismu. I já se snažím nepropadnout. Je to těžké, někdy přetěžké, ale udržuje mě to mladým, a jen díky tomu, že někde tam vzadu v mé hlavě nějaká naděje stále poblikává, píšu knihy. Proč bych je jinak měl psát?   Mluvíme spolu pár dní po izraelských volbách. Jak byste je zhodnotil? Politika je politika.    Co to znamená?  Že se v Izraeli nezměnilo vůbec nic. Nejsem z toho, co se děje, šťastný… Jak můžu být šťastný, když část mých spoluobčanů volí populisty a náboženské nacionalisty?   Je tu i formace Bennyho Gance Modrá a bílá… Ta strana ale není opozicí, jakou bych si přál. Sice je složená z lidí, kteří jsou slušnější než lidé u moci, to nezpochybňuji, ale to mi nestačí.    Proč to nestačí? V Izraeli není nic důležitějšího než vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu, jenže v tomto smyslu Gancova strana opozicí není; a mimochodem není ani levicovou opozicí, je stranou středu. V Izraeli volí nižší společenské vrstvy pravici, inteligence a buržoazie střed. Levice bohužel chybí, ale to není jen případ Izraele, to je širší problém. Chcete znát tajemství izraelských voleb? Pokud ano, neměl by vám uniknout úspěch Avigdora Liebermana.   To ale není nic nového, vždyť on je stálicí izraelské politiky. Ovšem, ale politická pozice tohoto rasisty se v poslední době zajímavě vyvinula – doslova přes noc se z něj stal extrémně sekulární bojovník. To je o to zajímavější, že s nábožensky založenými Židy, proti nimž teď vytasil zbraně, seděl deset let ve vládě.   Proč se z něj stal tak nekompromisní bojovník za sekularismus? Důvod je podle mě docela jasný. Do Izraele se přestěhovalo ze zemí bývalého Sovětského svazu kolem milionu lidí, jenže zhruba polovinu z nich ministerstvo vnitra nepovažuje za Židy, a jejich situace je proto strašně zvláštní. Většinou jsou stejně nacionalističtí a rasističtí jako ti druzí, ti, kteří jsou za Židy uznáni – Araby nenávidějí docela stejně – jenže mají jeden velký problém: Nejsou Židy.   …platí zákon o návratu…  …a tito lidé tento zákon snášeli dobře jen prvních pár let. Po dvaceti a více letech se stále hlasitěji dožadují změny svého statusu a Lieberman, který je velký, a když říkám velký, tak myslím opravdu hodně velký, oportunista, začíná z jejich pocitů těžit.   Stal se z něj sekulární rasista?  Ano.   To je – cynicky řečeno – jistý posun… (smích) Posun to možná je, ale nevím, jakým směrem. Mým snem je, jak asi víte, to, že se dvě nežidovské populace Izraele – Arabové a východoevropští migranti – spojí v taktické alianci v zájmu izraelizace Izraele. Lieberman chce ale něco docela jiného. Tento člověk, kterému nestačilo být v uplynulých deseti letech Židem – on toužil být „super-Židem“ – začal v posledním roce ztrácet voliče, a tak změnil strategii. To je celé. Nevím, kam to povede.   Existuje v současném Izraeli reálná politická alternativa, která by vám dávala smysl? Žádná taková alternativa neexistuje.   Kdyby se volby znovu opakovaly, naději byste v tom neviděl? Ne. Nevěřím v možnost změny. Vzpomínám si, že Albert Einstein jednou řekl, že je hloupé myslet si, že když uděláme dvakrát totéž, dočkáme se jiného výsledku. To základní – více než padesátiletá okupace Západního břehu, na kterém žijí Palestinci bez jakýchkoli politických, sociálních a občanských práv – se ani po třetích, ani po desátých izraelských volbách nezmění. Izrael na změnu není připraven.   Jak dlouho bude tento stav pokračovat? Nevím, ale pokračovat to bude.   Třeba i za patnáct či dvacet let? Jsem historik a snažím se být prorokem minulosti – a i v tom mám někdy dost značné obtíže –, ne budoucnosti. Nikdo neví, co se stane. Svět teď každopádně nechává Izrael dělat si to, co chce. A to je problém, protože Izrael není schopen vzdát se toho, co ho ničí. Situace se nezklidňuje, ale naopak radikalizuje. Značná část Izraelců začíná už dokonce snít svůj sen o deportaci Palestinců.   Kam?  Kamkoli.   Kdybych se v Tel Avivu pustil do řeči s místními a zeptal se jich: „Přejete si deportovat Palestince?“, tak by mi řekli, že přesně to si přejí? Většina z nich by vám to neřekla takto otevřeně, ale kdyby vaše otázka zněla: „Přejete si i nadále žít na jednom území s Palestinci, nebo nepřejete?“, tak by vám osmdesát procent lidí řeklo: „Přál bych si žít bez Palestinců.“ A když budete pokračovat a zeptáte se jich, jak by se k takovému stavu věcí chtěli dopracovat, odpoví vám: „Nevím…“ – a pak budou mlčet. Naším problémem je to, že území, na kterém žijí jiní lidé, považujeme za území, které je naše, protože nám ho dal Bůh. I po dvou tisících letech – nepředstavitelné! Všechno ve světě se proměnilo, až na tohle. Zásadním zdrojem tohoto vlastenecko-vlastnického sentimentu je samozřejmě Bible. V našich školách se o ní děti dozvědí, že je historickou a nikoli teologickou knihou. Učí se jí tak, že to, co se v ní říká, se skutečně stalo. Když po dvanácti letech tyto děti vyjdou ze škol, jsou pevně přesvědčeny, že jejich skutečná vlast je Betlém nebo Jericho (města na Západním břehu, pozn. red.)…    …a ne třeba Jaffa… Když jsem byl mladý, bojoval jsem ve válce z roku 1967 a pamatuju si, že ve chvíli, kdy jsme překročili hranici a ocitli se na Západním břehu, měli mí přátelé, kteří mi stáli po boku se zbraní v ruce, pocit, že se konečně ocitli „doma“. Mě to šokovalo! Chápejte – mým domovem byla právě vámi zmiňovaná Jaffa. To bylo město, ve kterém jsem vyrostl a poprvé se zamiloval. To bylo mé „doma“. Západní břeh nebyl „můj“. Jenže mí přátelé to viděli jinak. Na druhou stranu, buďme pragmatičtí a přiznejme si, že mnozí Izraelci se dnes o tuto část země, kterou Izrael okupuje, nijak zvlášť nezajímají. Nenavštěvují ji. Ti z nich, co ji kolonizují, to je jiná, ti v ní žijí, ale Izraelci z Izraele? To je něco jiného. Ti mají v hlavách jiné věci, věci denní potřeby. Jenže jakmile by jim někdo řekl: „Tak se okupovaných území vzdejte!“…   …tak odpoví: „Ne!“ Přesně tak. Roztočí se totéž kolečko otázek a odpovědí, o kterém jsem už mluvil: „Chcete, aby tam byli Palestinci?“ Obvyklý Izraelec: „Chci, aby nějak zmizeli…“ Vy se zeptáte: „Jak nějak?“ On: „Nevím…“ Vy: „Chcete je deportovat?“ On: „Deportace není humánní postup, není to židovské! Ale přeji si, aby odtamtud nějak zmizeli…“ Takhle se s vámi budou bavit. Výsledek je předvídatelný – prohlubující se deziluze Palestinců na Západním břehu.  Bohužel teď houfně přibývá palestinské inteligence, která za takového stavu věcí Západní břeh opouští. Nemá už síly na další odpor a ten stále více vedou lidé méně chytří, méně vzdělaní a mnohem pobožnější. To je varující.   Nelze přece palestinské inteligenci vyčítat, že odchází. Její příslušníci chtějí žít – jako každý jiný člověk – naplněné životy, a pokud nevidí šanci žít je na Západním břehu, zvolí odchod. Já jim to nezazlívám, jen konstatuji, že sionisté mají radost, když vidí, že se jim jejich politika daří. Já obecně neobviňuji lidi za to, že odcházejí. I mnozí Izraelci, například jeden můj bývalý student, odcházejí pryč z Izraele. I oni ztratili naději na smysluplné řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Já to chápu, je přirozené, že chtějí žít tam, kde mohou prožít dobrý život. Problémem je, že pokud odejdou oni, kdo se dostane do čela? Fanatičtější a krutější lidé. {/mprestriction}  Šlomo Sand (*10. září 1946, Linec) je izraelským historikem dějin nacionalismu a politických idejí 20. století. Narodil se rodičům, kteří přežili holocaust. V současnosti je emeritním profesorem historie na Telavivské univerzitě. Je autorem řady knih. Po světě ho proslavila kniha Jak byl vynalezen židovský národ (hebrejsky 2008). Byla přeložena do více než dvaceti jazyků. V češtině byla publikována v roce 2015 (nakladatelství Rybka). Čeští čtenáři si mohou přečíst i její neméně známé pokračování – Jak byla vynalezena země izraelská (nakladatelství Dauphin). V poslední době Sand obrátil svou pozornost i k Francii, v níž často pobývá a v roce 2016 napsal – do češtiny dosud nepřeloženou – knihu o úpadku francouzských intelektuálů: La fin de l’intellectuel français? De Zola a Houellebecq (Konec francouzského intelektuála? Od Zoly k Houellebecqovi).

Čas načtení: 2024-04-26 06:00:01

Izrael udělal v Gaze mnoho chyb, říká generál Šedivý. Promluvil o přímém zapojení USA do bojů

Vzdálenost mezi Íránem a Izraelem je dostačující na detekci odpalu raket či bezpilotních prostředků. Času na přípravu protiletadlového systému Iron Dome i aktivaci letectva je tedy z pohledu židovského státu dost. „Spojenci také v případě útoku Íránu prokázali jednoznačnou podporu Izraeli. Dokonce se proti Íránu postavilo i Jordánské království, což pravděpodobně Íránští politici nepředpokládali. Jenže to nemusí trvat navždy,“ řekl Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Američané ani Britové neuspěli Írán si je dnes téměř stoprocentně jistý, že spojenci Izraele nijak netouží po rozšíření stávajícího konfliktu. „Prezident Biden jednoznačně potvrdil odhodlání USA bránit Izrael. Tyto obavy vyústily v posílení přítomnosti USA v regionu. I když USA dnes nepředpokládají, že by situace mohla znamenat další přímou účast jejich vojáků v konfliktu na Středním východě, určité nebezpečí stále existuje a rozhodně to nelze vyloučit,“ uvažoval Šedivý. Světová válka je o něco blíž. Írán s Izraelem přidaly další střípek do mozaiky, říká generál Šedivý Číst více Zároveň připomněl skutečnost, že se oproti původnímu záměru již několik měsíců nedaří eliminovat útoky Hútíů přesto, že intenzivní snahu vyvíjí jak americké, tak i britské letectvo. Stejně tak není vyřešen Libanon a útoky Hizballáhu z jeho území na Izrael. Turecko na straně teroristů Přesto má podle všeho Izrael problém, který může gradovat. „Spojenci na Jeruzalém stále více tlačí, aby omezil rozsah pozemní operace v Pásmu Gazy, což vytváří napětí mezi nimi a Izraelem. To může v dalším vývoji znamenat, že se pomoc spojenců Izraele začne zmenšovat z obavy ze zažehnutí rozsáhlého konfliktu, ve kterém by v závěru nebyl jen Izrael, ale proti němu i další státy v jeho okolí.“ „Akce“ v Gaze má totiž potenciál narušovat i jednotu spojenců v rámci NATO. Před pár dny se potkal prezident Turecka s vůdcem Hamásu a nazval ho bratrem. Členy Hamásu označil za hrdiny a vyzval ostatní muslimy ke sjednocení se v podpoře spravedlivého boje Hamásu. „Nebylo to poprvé, kdy se Recep Erdogan postavil za Hamás. Dne 25. října 2023 prohlásil, že ‚Hamás není teroristickou skupinou, ale skupinou bojovníků za osvobození, kteří brání svou zemi‘. A 15. listopadu loňského roku při projevu v parlamentu označil Izrael za ‚teroristický stát‘ a dění v Pásmu Gazy za genocidu. V případě Turecka je evidentní dlouhodobý posun směrem od transatlantických hodnot,“ poukázal na nebezpečí bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR. Očekáváte tedy, že Izrael pod tlakem alespoň částečně upustí od své operace v Gaze? Nezdá se to. Pozemní operace v Pásmu Gazy bude pokračovat, i když tlak na Izrael je dlouhodobý. Od počátku, kdy bylo zřejmé, že nebude úkol zničit Hamás splněn během několika týdnů, ale že bude zapotřebí mnohem delšího období, spojenci Izraele upozorňovali na nutnost úměrnosti vedení operace v Gaze. Ačkoli jsme téměř všichni předpokládali, že Izrael má detailní přehled o tom, jak vypadá infrastruktura Hamásu v Pásmu Gazy, a že rozhodnutí rozdělit území Gazy na severní a jižní povede k rychlému zničení Hamásu, nestalo se tak. Vedení Izraele tedy chybovalo? Předpoklad, že se většina Palestinců soustředí na jihu Pásma Gazy a po ukončení bojů v severní části se vrátí do svých, možná poničených, ale přesto domovů, jednoznačně nebyl správný. Dnes vidíme, že se něco takového nepodařilo a že pro zničení Hamásu musí být vedena operace v celém území Pásma Gazy. S čímž jde ruku v ruce utrpení civilistů a obrovské počty obětí… Ano. Je-li pravda, že je více než 34 tisíc obětí mezi palestinskými civilisty, je to něco, co nemůžou přehlížet ani spojenci Izraele. Platí to i přesto, že v těchto počtech je zahrnuto asi 13 tisíc bojovníků Hamásu. Izrael oznámil, že zaútočí na Rafáh. Je to něco, co mezi něj a jeho spojence může vrazit ještě větší klín? Pravdou je, že úmysl provést útok na Rafáh děsí téměř každého politika spojenců Izraele. Je zřejmé, že se proti postupu Izraele staví velká část veřejnosti i ve státech západní Evropy a USA. Mimo to se Izrael dopustil i jiných chyb, než co už jsme zmínili. Vědci už vědí, proč se vrací rakovina. Tohle totiž dělají mrtvé buňky Číst více Jakých? Jednou z nich je úder na konvoj humanitární organizace World Central Kitchen, kde zahynulo i sedm členů této organizace včetně občanů evropských států. Izraelské vyšetřování sice tvrdí, že se jednalo o hrubou chybu, nicméně zvedlo to vlnu dalšího odporu. Je tu i útok Izraele na důstojníky Revolučních gard Íránu v Damašku, který nebyl Izraelem jasně zdůvodněn. Určitě však byl proveden v souvislosti se situací v Pásmu Gazy s cílem omezit vliv Íránu a podporu Hamásu v tomto konfliktu. Jsme svědky toho, jak takový útok může dále eskalovat. Proto bude pokračovat i tlak spojenců na Izrael, aby zmírnil intenzitu bojů. Izraelský premiér Netanjahu se k tomu ale podle všeho nemá, je to tak? Ano. Benjamin Netanjahu jasně řekl, že od záměru úplně zničit Hamás neustoupí a že další na řadě je, i přes odpor spojenců, útok na Rafáh. Izrael předpokládá, že se v Rafáhu ukrývá vedení Hamásu. Vše tedy zřejmě dál poběží přesně podle představ izraelských vojenských plánovačů. Tím spíš že Benjamin Netanjahu zmínil, že datum zahájení této fáze operace je stanoveno. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Jasnovidka pomohla policii s otřesným případem.

Čas načtení: 2024-05-06 10:00:00

Associated Press: Hamás přijal návrh na příměří v Gaze poté, co Izrael nařídil evakuaci Rafahu před útokem. Izrael dohodu odmítl

Izrael zahájil bombardování města Rafáh: LIVE UPDATES: IDF says its began precision strikes against Hamas targets in eastern Rafah https://t.co/jG4bFdoGHr— Haaretz.com (@haaretzcom) May 6, 2024 Hamás oznámil přijetí dohody o příměří: BREAKING: Hamas announces it has accepted an Egyptian-Qatari proposal for a cease-fire. https://t.co/JlByDCIG9V— The Associated Press (@AP) May 6, 2024 JERUZALÉM (AP) - Hamás v pondělí oznámil, že přijal egyptsko-katarský návrh na zastavení sedm měsíců trvající války s Izraelem v Gaze, a to několik hodin poté, co Izrael nařídil asi 100 000 Palestinců, aby se začali evakuovat z jižního města Rafáh, čímž naznačil, že by se mohla blížit pozemní invaze, jíž dlouho vyhrožuje.Izrael „stále plánuje pokračovat v invazi do RafáhuIzrael podle zpráv stále plánuje pokračovat v 90denním plánu invaze do Rafáhu, kterou se Washington zavázal zastavit.Válečný kabinet země se rozhodl pokračovat v operacích, aby zajistil propuštění rukojmích.V pondělí to řekl agentuře Reuters americký představitel obeznámený s jednáním o příměří mezi Hamásem a Izraelem, který uvedl, že Izrael bude pokračovat v plánech invaze.„Zdá se, že Netanjahu a válečný kabinet nepřistupují k poslední fázi jednání (s Hamásem) v dobré víře,“ řekl tento úředník agentuře Reuters a požádal, aby nebyl jmenován kvůli citlivosti této záležitosti. V minulých dnech egyptští představitelé a představitelé Hamásu uvedli, že příměří by se uskutečnilo v několika etapách, během nichž by Hamás propustil rukojmí, která drží, výměnou za stažení izraelských vojsk z Gazy.Aktualizace: Izraelské zpravodajské zdroje uvádějí, že izraelští představitelé vážně neuvažují o příměří, s nímž Hamás souhlasil.Izraelský zpravodajský server N12 News uvádí, že vysocí izraelští představitelé neberou dohodu vážně a domnívají se, že jde o „dalekosáhlý“ návrh, který je pro Izrael nepřijatelný.Přijetí dohody Hamásem „se jeví jako lest“, říká izraelský představitelPřinášíme celé vyjádření izraelského představitele, který pro agenturu Reuters označil příměří, s nímž Hamás souhlasil, za „změkčenou“ verzi.Úředník hovořil s agenturou Reuters pod podmínkou zachování anonymity.Zdá se, že jde o lest, která má z Izraele udělat stranu odmítající dohodu...Izraelský představitel uvedl, že Hamás přijal „zmírněnou“ verzi egyptského návrhu, kterou Izrael neschvaluje, informovala agentura Reuters.Úředník dodal, že oznámení Hamásu o přijaté dohodě se jeví jako „lest“, aby to vypadalo, že Izrael odmítá dohodu o příměří.Izraelská média rovněž informovala, že Izrael pravděpodobně nepřijme dohodu o příměří v Gaze, která je rovněž označována za „jednostrannou“.- USA potvrdily, že Hamás „reagoval“ na návrh příměříMluvčí ministerstva zahraničí Miller na dotaz ohledně oznámení Hamásu, že přijal dohodu o příměří, potvrdil, že Hamás „vydal odpověď“.„Tuto odpověď nyní přezkoumáváme a diskutujeme o ní s našimi partnery v regionu,“ řekl Miller.„Nadále věříme, že dohoda o rukojmích je v nejlepším zájmu izraelského lidu. Je v nejlepším zájmu palestinského lidu,“ dodal Miller s tím, že dohoda by rovněž zajistila pomoc Gaze.- Mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller dnes uvedl, že Spojené státy jsou „značně znepokojeny“ tím, že Izrael zastavil činnost Al-Džazíry v zemi, den poté, co izraelské úřady provedly razii v jeruzalémském hotelu, který sloužil jako místní kancelář této televizní stanice.Washington se domnívá, že Al-Džazíra vlastněná Katarem by měla mít možnost v Izraeli působit, dodal Miller.- Mluvčí USA řekl, že Izrael by měl zadržet vojenskou ofenzívu v Rafáhu.Miller uvedl, že Izrael by měl zadržet vojenskou ofenzívu v Rafáhu, protože by „dramaticky“ zvýšila utrpení lidí v Palestině.„Nemůžeme podpořit operaci v Rafáhu, jak je v současné době zamýšlena,“ řekl Miller a dodal, že postoj USA se v tomto ohledu nezměnil.„Domníváme se, že vojenská operace v Rafáhu by právě teď dramaticky zvýšila utrpení palestinského lidu... dramaticky by narušila dodávky humanitární pomoci,“ dodal.Spojené státy budou o reakci Hamásu na návrh příměří v nejbližších hodinách jednat se spojenci na Blízkém východě, řekl novinářům mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller.Izraelský představitel uvedl, že nebylo dosaženo žádné dohody o příměří, přestože palestinská militantní skupina Hamás v pondělí uvedla, že přijala návrh egyptských a katarských zprostředkovatelů.- Dohoda o příměří, s níž Hamás souhlasil, bude probíhat ve třech fázíchPředstavitel Hamásu uvedl, že dohoda o příměří, na které se dohodli, proběhne ve třech fázích, informovala agentura Reuters.Zástupce šéfa Hamásu Khalil Al-Hayya uvedl, že každá fáze dohody trvá 42 dní.V první fázi dohody dojde k výměně izraelsko-palestinských vězňů, která zahrnuje i izraelské civilisty.Druhá fáze nařizuje Izraeli, aby se z Gazy zcela stáhl.Miller uvedl, že příměří je stále „naprosto dosažitelné“, a to na pozadí smíšeného přijetí ze strany Izraele po posledním oznámení Hamásu, že dohodu o příměří přijal.„Příměří je naprosto dosažitelné,“ řekl Miller a dodal, že USA podporují samostatnou dohodu, která by dosáhla okamžitého příměří a propuštění rukojmích držených Hamásem.Miller se o odmítl vyjádřit k tomu, co nazval „reakcí“ Hamásu na dohodu o příměří, neboť ta se stále přezkoumává.

Čas načtení: 2020-03-09 22:19:40

Hana Frištenská Štarková: Židé jsou přesvědčeni, že co bylo zapsáno, už nebude zapomenuto

Hana Frištenská Štarková ve svém debutu s autobiografickými prvky Každému jeho Izrael zachytila tři příběhy svých blízkých, jejichž společným jmenovatelem je jejich židovský původ, Československo a posléze život v emigraci, se kterým má zkušenost snad každá židovská rodina. Konfliktní situace u jedné z postav končí sebevraždou, u druhé nalezením nového domova v Izraeli a třetí se nakonec pokorně vrátí ke svému židovství, na které po druhé světové válce už rezignovala.   Hano, známe se už dlouho, kdysi jsem bývala první čtenářkou tvé poezie, která ještě čeká na vydání. Před rokem jsi vydala v nakladatelství Brána svou prvotinu Každému jeho Izrael. Zvláštní název… Napadlo mě, že lidé, kteří knížku vezmou poprvé do ruky, mohou očekávat něco o židovsko-arabském konfliktu. Ale o tom rozhodně není. Také nejde o faktografický cestopis, i když Izrael hraje v knížce klíčovou roli. Název knihy je metafora. Bylo to přání těch, o kterých píšu. Každý v sobě nosíme nějakou velkou touhu, o které předem skoro jistě víme, že se nenaplní. A přesto o tom sníme, mnozí o to i usilují. Každý máme v sobě nějaký ten Izrael, fatu morgánu na obzoru. Pro mé hrdiny, a pro Židy vůbec, je to skutečný Izrael nebo ještě lépe Izrael, jaký by chtěli. Izrael jejich duše. Vidíš, už proto bych nemohla napsat nic o blízkovýchodním konfliktu, protože Izrael mých hrdinů je jejich místem jistoty, ne válečnou zónou, jak máme tendenci tuto zemi schematicky vnímat.   Společným jmenovatelem příběhů Ester, Valinky a tvého otce Lajbiho je nejen vztah k židovství a k Izraeli, ale i neblahé rodinné vztahy… Kdo s židovskými kořeny není po druhé světové válce poznamenaný neblahou rodinnou situací a komplikovanými vztahy? Bude to znít dost divně, ale myslím si, že my všichni, kdo máme ve své „anamnéze“ židovské předky, jsme tak trochu i potomky druhé světové války.    Ester, Valinku i Lajbiho spojuje také skutečnost, že všichni se narodili v Československu, kde prožili velkou část svého života, spíše tragického, přinejmenším smutného. Stín však padl i na ty, kteří žili v jejich blízkosti. I na tebe. Byl to jeden z hlavních motivů, proč jsi přistoupila k literárnímu ztvárnění jejich příběhů? Říká se tomu – vypsat to ze sebe… Napsat tento skromný text jsem už dlouho cítila jako povinnost vůči neobyčejným osudům, které ti tři lidé prožili. I proto, že Židé jsou přesvědčeni, že co bylo zapsáno, už nebude zapomenuto. Sebe jsem se snažila potlačit, nakolik jsem uměla, cítila jsem se v roli svědka. Nicméně je pravda, že v části o mém otci už to tak není, protože ať chci nebo nechci, jsem účastnicí děje. A pokud jde o to, že moji hrdinové se narodili a část svého života – nebo v případě otce dokonce celý – prožili v Československu, je to pro jejich příběh důležité. Rodina, dětství, mateřský jazyk jsou přece významné pro náš život! Každý z nich žil v jiném Československu, vlastně ve třech podobách Československa, ve třech odlišných zemích. Lajbi se narodil a skoro polovinu života prožil na Podkarpatské Rusi, když v první polovině minulého století patřila k Československu, a zbytek života v komunistické Praze. Valinka se do socialismu už narodila, a stav této země byl důvodem, proč ona i její rodina emigrovala. A Ester prožila krásné mládí v první Československé republice před nástupem fašismu. I když tuhle zemi zažil každý z nich jinak, všichni tři ji považovali za „základní vlast“, do smrti mluvili také česky. Odešli, a přesto se sem pořád vraceli.   Ester, Valinku a Lajbiho, postavy s výrazně odlišnými příběhy, jsi spojila do jedné knihy. Příklad toho, jak literatura jde napříč životem, a nakonec se v ní tak či onak všichni potkáváme… Ony ty jejich osudy jsou rozdílné jen zdánlivě. Jsou vlastně třemi variacemi na stejné téma, totiž na příběhy Židů po druhé světové válce. Dokonce mám dojem, že jsou obecné pro ty, které tak poznamenala, pro jejich úsilí něco ze svého života přes to všechno udělat nebo se o to aspoň pokusit. Ale máš pravdu: literatura jde napříč životem. Platí to jistě i naopak.   V knize procházíš s velkým zalíbením izraelskými městy i nejrůznějšími místy, jazyk je jakoby předmětem jistého básnění. Proč jsi vlastně přestala poezii psát? Pokusy psát poezii souvisí s mým mládím. Od poezie, právě tak jako od mládí, mě oddělil život. U poezie beze zbytku platí, že básnění a život jedno jsou. Myslím, že u prózy to tak silné není. Při jejím psaní člověk potřebuje znalosti a zkušenost víc než emoce.   Zdá se mi, že tvé téma je cesta, pohyb; na chvilku se zastavíš tam a zase jinde, v té či oné kavárně, ulici, parku, u přátel. Naskýtá se tu otázka spěchu z místa na místo, mýlím se? Nejde ani tak o fyzický pohyb, ale je fakt, že život vidím jako svým způsobem logickou cestu, jako intenzivní duchovní a citový pohyb tak říkajíc z bodu nula do bodu sto. Konečně v knížce někde píšu, že důležité vzdálenosti měří nikoliv topografické danosti, ale čas. To je právě o té cestě a jejích danostech.   Psát o příbuzných, o blízkých přátelích, zvláště když jejich rodinní příslušníci ještě žijí, psát dokonce o vlastním otci, je vždy velké riziko. Co bylo pro tebe nejobtížnější? To riziko si uvědomuji. Proto můj text vznikl až nyní, kdy rodinní příbuzní, kterých se můj text týká, už většinou nežijí a já jsem stárnoucí žena. Stárnutí dává jednu výhodu – vaše věci jsou již dořešeny a díváte se na ně poněkud zpovzdálí. I tak bylo vyvolání některých vzpomínek tíživé, ovšem jiných zase radostí. A navíc moje práce byla završena úlevou a spokojeností, že jsem knihu dokončila a že tuto povinnost mám za sebou.   A setkala jsi se – v tomto punktu – s nepochopením? Odmítnutím? Jistě jsi o tom se svými přáteli, příbuznými hovořila, ne? Ne vždy si lidé přejí, aby jejich příběhy byly zveřejněny, považují je výhradně za „své“… Ano, některé postavy, které jsem ztvárnila, ještě žijí. S některými lidmi jsem hovořila, o čem píšu, pokud chtěli, nechala jsem jim rukopis přečíst a dali mi svůj souhlas. Někteří s radostí, jiní s obavami. Někteří dokonce nebudou moji knížku číst vůbec. Ale naše vztahy přežily a pomohla i důvěra, kterou k sobě navzájem máme.    Velice silný je příběh Valinky, jejíž životní pouť končí tragicky, sebevraždou, stejně jako život její matky. Prožila nelehké dětství nejen v Praze, ale i později v Západním Německu, kam její matka, přeživší Auschwitz, emigrovala. Valinka se za ní dostala až později přes Červený kříž. Příběh Valinky mi znovu potvrdil, že žádná láska, ani ta mateřská, není samozřejmostí, o otcovské ani nemluvě… Zasáhlo mne místo, kde Valinku cituješ, jak chodívala na kopec v jedné zapadlé vsi a vzhlížela odtud k Západu, kde bude všechno dobré, až se tam k mamce jednou dostane… Valinka je podle mého názoru pozdní obětí Osvětimi, kterou její matka přežila. S její matkou se tam něco stalo, myslím, že ztratila schopnost mateřské oběti. Máš pravdu, že každá z nás má jinak silný talent své dítě milovat a pro mnoho z nich jsou jejich matky nešťastnými láskami. Ale je to i naopak. Nešťastnými láskami matek mohou být i jejich děti. U Valinky byly obě tyto části vztahů s matkou silné a destruktivní. U otců jsou dobré vztahy s dětmi ještě méně samozřejmé.   Co soudíš o pokleslé filmové tvorbě, která čerpá z té nezměrné židovské tragédie za okupace? Na filmy o holokaustu se už nedívám. Pokud jsou silným uměleckým dílem, vždycky mě to zasáhne, pokud jsou jenom exploatací tématu, dost mě to rozzuří. Myslím, že silné jsou zejména příběhy, které natočila generace těch, kteří válku zažili nebo snad ještě jejich děti.   Umělecké dílo nevyžaduje nutně vlastní prožitek. Umění je jen od slovesa umět, mít talent… Ale ta doba a zkušenost jistě v umělecké tvorbě sehrála svoji roli. Většina toho, co teď natáčí filmaři, kteří jsou ve věku vnuků pamětníků, je dost často „zlatokopectvím“ na tématu holokaustu, protože tak nějak je půl práce hotovo už samotným tématem. Už se zřejmě vytratila autentická schopnost vcítění se do strašného utrpení, takže na něj hledí zvenčí a povrchně. Hodně se mi to nelíbí. Ale asi bych neměla zevšeobecňovat, mohou být výjimky.   Tvoje prvotina Každému jeho Izrael je jasným příslibem tvé další tvorby. Budeš v literární práci pokračovat?  Ráda bych dokončila další text. Není už autobiografický, ale řada mých vzpomínek v něm samozřejmě nachází své místo. Jsem ale teprve na začátku, a navíc tuto knížku už nepovažuji za svůj úkol, jako tomu bylo u Každému jeho Izrael. Takže si to psaní spíš užívám. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-23 09:00:00

Krize na Blízkém Východě: Šéf OSN během návštěvy Rafahu vyzval k okamžitému příměří a k "zaplavení Gazy pomocí"

 Generální tajemník OSN vyzývá k ukončení "nepřetržité noční můry" v GazeGenerální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že svět už viděl dost hrůz v Gaze, a vyzval k příměří, které by umožnilo přísun další pomoci.Promluvil na přechodu v Rafáhu na egyptské straně, kam se uchýlila většina obyvatel Gazy, ale Izrael navzdory obavám Guterrese a dalších světových představitelů slibuje vyslat proti bojovníkům Hamásu pozemní jednotky."Palestinci v Gaze - děti, ženy, muži - zůstávají uvězněni v nepřetržité noční můře," řekl Guterres. "Nesu hlasy drtivé většiny světa, která už toho viděla dost".Podle agentury AFP Guterres v sobotu v Rafáhu také řekl, že "jakýkoli další nápor situaci ještě zhorší".Desítky tisíc lidí se účastní velké propalestinské demonstrace v DublinuVelké propalestinské demonstrace v Dublinu se zúčastnily desítky tisíc lidí, kteří se na akci v centru irského hlavního města sjeli z celého Irska, informuje Press Association.Organizátoři vyzvali k ukončení izraelských akcí v Gaze a k tomu, aby irská vláda "podnikla kroky, které povedou k odpovědnosti Izraele". Organizace Ireland-Palestine Solidarity Campaign (IPSC) uvedla, že se jedná o pátou podobnou celostátní mobilizaci.Podle agentury Press Association se davy lidí shromáždily na Parnellově náměstí a poté se vydaly na průvod přes centrum města k ministerstvu zahraničních věcí na náměstí St Stephen's Green, kde zazněly projevy a vystoupení irské a palestinské hudby.Na shromáždění promluvila mimo jiné předsedkyně IPSC Zoe Lawlorová a nezávislá senátorka Frances Blacková. Lawlorová řekla: "Všichni jsme se snažili o to, abychom se dostali do situace, ve které jsme byli: "Je velmi důležité, abychom pokračovali v tlaku na naši vládu, aby sankcionovala Izrael za jeho zločiny."Nikdy předtím nepotřebovalo lékařskou péči tolik dětí v Gaze, říká mluvčí Unicefu.Mluvčí Unicefu James Elder ve videu zveřejněném na sociálních sítích uvedl, že "nikdy předtím nepotřebovalo lékařskou péči tolik dětí z Gazy", a ukázal, jak navštívil nemocnici Nasser v Chán Júnisu a vzpomíná na děti, se kterými se setkal při své poslední návštěvě.Na videu se ptá, kde se nyní nachází chlapec jménem Mohamed, dívka jménem Shaima a dvojčata Hannah a Kahled, které potkal v nemocnici Nasser. Příspěvek na X také upozorňuje na skutečnost, že v severní části pásma Gazy trpí akutní podvýživou každé třetí dítě mladší dvou let.Unicef dodal, že "okamžité humanitární příměří poskytuje nejlepší šanci na záchranu životů, ukončení utrpení a umožňuje naléhavé dodávky život zachraňující pomoci".Místní zdravotníci a představitelé OSN uvedli, že boje, nedostatek paliva a izraelské nálety v únoru zcela vyřadily z provozu nemocnici Nasser. Mluvčí ministerstva zdravotnictví v Gaze Ašraf al-Qidra uvedl, že nemocnice v jižním městě Chán Júnis byla vyřazena z provozu 18. února brzy ráno.V té době nemocnice stále poskytovala přístřeší desítkám pacientů trpících válečnými zraněními a zhoršující se zdravotní krizí v Gaze, ale podle zdravotníků nebyl k dispozici dostatek energie ani personálu, aby je všechny ošetřil.Generální tajemník OSN vyzývá k okamžitému příměří a k zaplavení Gazy pomocíAgentura Associated Press (AP) přináší více informací o komentářích generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese, které pronesl během sobotní návštěvy hraničního přechodu Rafáh.Guterres, který stál poblíž dlouhé fronty čekajících nákladních automobilů, prohlásil, že je čas "skutečně zaplavit Gazu život zachraňující pomocí", a označil hladovění v Gaze za "morální urážku". Vyzval k okamžitému příměří mezi Izraelem a Hamásem, informovala agentura AP.Guterres hovořil na egyptské straně hranice nedaleko města Rafáh na jihu Gazy, kde Izrael plánuje zahájit pozemní útok navzdory rozšířeným varováním před možnou katastrofou. Tam se uchýlila více než polovina obyvatel Gazy."Jakýkoli další útok situaci ještě zhorší - zhorší ji pro palestinské civilisty, pro rukojmí a pro všechny lidi v regionu," řekl Guterres.Promluvil den poté, co Rada bezpečnosti OSN nedosáhla shody na znění rezoluce podporující "okamžité a trvalé příměří".Podle agentury AP Guterres opakovaně upozornil na potíže s přísunem pomoci do Gazy, z nichž mezinárodní humanitární organizace z velké části viní Izrael."Tady z tohoto přechodu vidíme zlomené srdce a bezcitnost... dlouhá řada zablokovaných nákladních aut s humanitární pomocí na jedné straně brány, dlouhý stín hladu na straně druhé," řekl.Dodal: "Je načase, aby se Izrael železnou rukou zavázal k úplnému ... přístupu humanitárního zboží do Gazy, a v duchu ramadánového soucitu je také načase, aby byla okamžitě propuštěna všechna rukojmí."Předpokládá se, že Hamás zadržuje přibližně 100 rukojmích a také ostatky 30 dalších osob, které byly zajaty při útoku ze 7. října, při němž zahynulo přibližně 1 200 lidí, většinou civilistů.Izraelská invaze zabila podle zdravotníků v Gaze více než 32 000 lidí a vyhnala z domovů 80 % z 2,3 milionu obyvatel.Ministerstvo zdravotnictví Gazy řízené Hamásem nerozlišuje mezi civilisty a bojovníky, ale uvedlo, že většinu mrtvých tvoří ženy a děti. Izrael viní z úmrtí civilistů Hamás a obviňuje ho, že operuje v obytných oblastech.Pět ze zraněných Palestinců v nemocnici al-Šifa zemřelo, tvrdí ministerstvo zdravotnictvíPět ze zraněných Palestinců v nemocnici al-Šifa v pásmu Gazy, kterou obléhají izraelské síly, zemřelo, uvedlo podle agentury Reuters v sobotním prohlášení ministerstvo zdravotnictví Gazy.Zdravotnické zařízení je obléháno již šestý den v řadě, bez vody, potravin a zdravotnických služeb, dodalo ministerstvo.V pondělí vstoupily izraelské jednotky do nemocnice al-Šifa ve městě Gaza a zahájily důkladnou prohlídku rozsáhlého zařízení, které je podle armády napojeno na síť tunelů sloužících jako základna Hamásu a dalších palestinských bojovníků.V sobotu izraelské síly uvedly, že během dlouhodobé operace v nemocnici bylo zabito více než 170 ozbrojenců. Podle představitelů Hamásu však mrtví, kteří byli v izraelských zprávách identifikováni, nebyli bojovníci, ale spíše pacienti a vysídlené osoby.Hamas obvinil Izrael z válečných zločinů.Generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že je načase, aby Izrael dal "železný závazek" k neomezenému přístupu humanitárního zboží do celé Gazy. Guterres rovněž vyzval k propuštění izraelských rukojmích zadržovaných v Gaze.Dodal, že OSN bude nadále spolupracovat s Egyptem na "zefektivnění" toku pomoci do Gazy, a to během návštěvy hraničního přechodu Rafáh.Aktualizováno na Při izraelských úderech bylo za posledních 24 hodin zabito 72 Palestinců, uvedlo ministerstvo zdravotnictvíPodle nejnovějších údajů ministerstva zdravotnictví Gazy, které řídí Hamás, bylo za posledních 24 hodin při izraelských úderech zabito 72 Palestinců a 144 jich bylo zraněno.Podle tohoto prohlášení bylo od 7. října při izraelských úderech v Gaze zabito nejméně 32 142 Palestinců a 74 412 jich bylo zraněno.Ministerstvo nerozlišuje mezi bojovníky a nebojovníky.Generální tajemník OSN apeluje na ukončení "nepřetržité noční můry" v GazeGenerální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že svět už viděl dost hrůz v Gaze, a vyzval k příměří, které by umožnilo přísun většího množství pomoci.Promluvil na přechodu v Rafáhu na egyptské straně, kam se uchýlila většina obyvatel Gazy, ale Izrael navzdory obavám Guterrese a dalších světových představitelů slibuje vyslat proti bojovníkům Hamásu pozemní jednotky."Palestinci v Gaze - děti, ženy, muži - zůstávají uvězněni v nepřetržité noční můře," řekl Guterres. "Nesu hlasy drtivé většiny světa, která už toho viděla dost".Podle agentury AFP Guterres v sobotu v Rafáhu také řekl, že "jakýkoli další nápor situaci ještě zhorší".Po příjezdu na hraniční přechod Rafáh se generální tajemník OSN António Guterres setkal s dlouhou řadou zablokovaných nákladních aut s humanitární pomocí na egyptské straně hranice, což označil za "morální urážku", protože Palestinci v Gaze čelí hladomoru."Tady z tohoto přechodu vidíme tu bezcitnost a bezcitnost toho všeho. Dlouhá řada zablokovaných kamionů s humanitární pomocí na jedné straně brány, dlouhý stín hladomoru na straně druhé," řekl. "To je více než tragické. Je to morální pohoršení."    📍#Gaza: Již podruhé v tomto týdnu byl konvoj s potravinami odepřen na severu Gazy.    🛑 Izraelské úřady dnes odepřely dalšímu konvoji @UNRWA s tolik potřebnými zásobami potravin cestu na sever, kde jsou lidé na pokraji hladomoru.    Naposledy se @UNRWA podařilo...    - Philippe Lazzarini (@UNLazzarini) 23. března 2024Generální tajemník OSN na hraničním přechodu Rafáh vyzval k příměří.Generální tajemník OSN António Guterres je na hraničním přechodu Rafáh z Gazy do Egypta, aby znovu vyzval k okamžitému humanitárnímu příměří."Nic neospravedlňuje kolektivní trestání palestinského lidu," řekl Guterres. Dodal, že:    Nyní je více než kdy jindy čas na okamžité humanitární příměří. Je čas umlčet zbraně. Palestinci v Gaze - děti, ženy, muži - zůstávají uvězněni v nepřetržité noční můře. Vyhlazené komunity, zničené domy, vyhlazené celé rodiny a generace, hlad a hladomor pronásledující obyvatelstvo."Guterresovy komentáře přicházejí několik dní poté, co obdržel průběžný závěr jednoho ze dvou vyšetřování role palestinské agentury OSN pro uprchlíky (Unrwa) v Gaze.Izraelské úřady jsou vůči Unrwa dlouhodobě nepřátelské a tvrdí, že mají důkazy o tom, že 12 zaměstnanců Unrwa, z toho sedm učitelů, se podílelo na útoku ze 7. října a že 1468 jejích zaměstnanců - tedy asi 11 % - bylo "aktivními členy" Hamásu nebo jiné militantní skupiny, palestinského islámského džihádu.Interní dokumenty OSN, které získal deník Guardian, mezitím ukázaly, že zaměstnanci OSN pracující s Palestinci na okupovaném Západním břehu Jordánu jsou od začátku konfliktu v Gaze před pěti měsíci vystaveni systematické kampani obstrukcí a obtěžování ze strany izraelské armády a úřadů.António Guterres stojí v sobotu na pódiu na hraničním přechodu Rafáh mezi Egyptem a Gazou.Generální tajemník OSN António Guterres v sobotu navštívil hraniční přechod Rafáh mezi Egyptem a Pásmem Gazy. Fotografie: Mohamed Abd El Ghany/ReutersHizballáh tvrdí, že v sobotu zaútočil na baterii Iron Dome, která se nachází poblíž severní vesnice Kfar Blum v údolí Hula v Izraeli, pomocí dvou bezpilotních letounů naložených výbušninami, informoval deník Times of Israel.Podle zpráv, které obdržely Izraelské obranné síly (IDF), byly dva drony vypuštěny z Libanonu a zasáhly dvě místa poblíž obce.Místní úřady podle Times of Israel potvrdily, že nárazy zažehly požár, ale že útok nepřinesl žádné oběti ani škody a v současné době vedou vyšetřování incidentu, který nebylo možné nezávisle ověřit.Podle Klubu palestinských vězňů bylo na Západním břehu Jordánu přes noc zatčeno 15 PalestincůIzraelská armáda zatkla přes noc na Západním břehu 15 Palestinců, informuje Al-Džazíra s odvoláním na aktuální informace Klubu palestinských vězňů.Podle aktualizace došlo k zatýkání v guvernorátech Hebron, Ramalláh, Betlém, Tubas, Nábulus a Jeruzalém.Indické námořnictvo předalo v sobotu policii v Bombaji 35 somálských pirátů po 100 dnech protipirátských operací na východ od Rudého moře, kde se pirátství objevilo poprvé po téměř deseti letech, informuje agentura Reuters.Indie, největší národní síly v Adenském zálivu a severní oblasti Arabského moře, zajala piráty z nákladní lodi Ruen minulý týden, tři měsíce poté, co byla unesena u somálského pobřeží, uvádí tisková agentura.Podle agentury Reuters somálští piráti využili toho, že se západní síly zaměřily na ochranu lodní dopravy před útoky v Rudém moři ze strany jemenských militantů Hútíů podporovaných Íránem, a od listopadu uskutečnili více než 20 únosů nebo se o ně pokusili. To zvýšilo náklady na pojištění a bezpečnost a přispělo ke krizi světových přepravních společností.V důsledku útoků Hútíů, kteří se hlásí k solidaritě s Palestinci v Gaze během izraelské války proti Hamásu, a nárůstu pirátství se obchodní doprava v regionu od listopadu snížila na polovinu, protože lodě volí delší trasu kolem jižní Afriky, uvedlo indické námořnictvo.Podle agentury Reuters hrozí pirátům zadrženým indickým komandem jako prvním, kteří byli stíháni podle indického protipirátského zákona z roku 2022, který umožňuje námořnictvu zadržet a zatknout piráty na volném moři, až doživotní vězení.

Čas načtení: 2024-03-18 09:00:00

Izraelský historik Lee Mordechai: Věcné svědectví o absolutně katastrofální situaci v Gaze, způsobené Izraelem

1/ I’m an Israeli academic. My community is too silent about the ongoing war in Gaza. Here is how I see things based on reading hundreds of articles and watching thousands of videos and images about the war. This tweet chain contains my conclusions as a sort of executive summary.— Lee Mordechai (@LeeMordechai) March 16, 2024 Absolutně zásadní faktografická analýza jednání Izraele vůči Palestincům. Zdroj v angličtině ZDEPovinné čtení pro Jana Lipavského, Petra Pavla a Petra FialuThe English original of this mater-of-fact, fundamental analysis of the behaviour of Israel towards Palestinians is HERE 15. března 2024 Shrnutí Já, Lee Mordechai, povoláním historik a izraelský občan, podávám v tomto dokumentu svědectví o strašlivé současné situaci v Gaze, jak se události vyvíjejí. Obrovské množství důkazů, které jsem viděl a na které se z velké části odvolávám dále v tomto dokumentu, mi stačí k tomu, abych byl přesvědčen, že Izrael v současné době páchá genocidu na palestinském obyvatelstvu v Gaze. Současná válka je zdánlivě izraelskou reakcí na masakr Hamásu ze 7. října 2023, válečný zločin a zločin proti lidskosti, který byl spáchán v rámci dlouholetého konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, jehož počátek lze datovat do roku 1917 nebo 1948 (či jiných dat). Ve všech případech se nedomnívám, že historické křivdy a zvěrstva ospravedlňují další zvěrstva v současnosti. Proto považuji reakci Izraele na akce Hamásu ze 7. října za naprosto nepřiměřenou. Odstavce shrnutí obsahují shrnutí mnohem delších oddílů níže. Každý níže uvedený oddíl obsahuje několik desítek odkazů, které vedou k podpůrným důkazům, na nichž zakládám své hodnocení. V posledních pěti měsících Izrael opakovaně masakroval Palestince v Gaze, což mělo za následek smrt více než 30 000 Palestinců - z nichž přibližně 70 % tvoří ženy a děti - do okamžiku napsání tohoto textu. Další desítky tisíc lidí byly zraněny. Tato čísla jsou pravděpodobně podhodnocená, vezmeme-li v úvahu, že Izrael záměrně zničil systém zdravotní péče v Gaze, který je jediným nezávislým zdrojem těchto čísel (z nichž vychází i Izrael, včetně jeho premiéra a armády). Izrael se aktivně snaží způsobit smrt civilního obyvatelstva Gazy. Děje se tak prostřednictvím ničení institucí, které podporují život - jako jsou nemocnice nebo humanitární agentury -, a také tím, že pásmo Gazy dusí od základních potřeb: potravin, vody a léků. V důsledku toho již lidé v Gaze (především děti) začali umírat hlady a dehydratací. Kvůli nedostatku léků se náročné lékařské zákroky, jako jsou amputace a císařské řezy, provádějí bez anestezie. Izrael šel ve snaze zničit strukturu palestinské společnosti ještě dál, když se záměrně zaměřil na kulturní instituce, jako jsou univerzity, knihovny, archivy, náboženské budovy a historické památky. Izraelský diskurz dehumanizoval Palestince do té míry, že naprostá většina izraelských Židů výše uvedená opatření podporuje. Nespočet videí z pásma Gazy nahraných vojáky izraelské armády svědčí o rozsáhlém týrání Palestinců (včetně krutého násilí a dehumanizace), všudypřítomném a normalizovaném rabování a bezohledném ničení všeho druhu majetku bez větších následků. Tento obsah potvrzují i palestinská svědectví, která popisují zkušenosti Palestinců se smrtí, ničením a týráním během jejich zadržování izraelskými bezpečnostními složkami a aparátem. Všechny důkazy, které jsem viděl, jasně naznačují, že cílem Izraele je etnicky vyčistit pásmo Gazy, ať už částečně, nebo úplně. Klíčoví členové izraelské vlády učinili v různých okamžicích války prohlášení potvrzující tento záměr. Několik izraelských ministerstev plánovalo nebo pracovalo na usnadnění takového konce. Izrael vyklízí značné části pásma Gazy demolicí a buldozerováním a zároveň buduje izraelskou vojenskou infrastrukturu a snaží se Palestince zahnat do omezených oblastí již tak hustě osídleného pásma Gazy. Jedním z cílů války je podle izraelské vlády propuštění rukojmích, z nichž více než 130 zůstává v zajetí Hamásu. I zde však důkazy naznačují, že vojenská operace není cestou k jejich propuštění. Do dnešního dne Izrael osvobodil prostřednictvím vojenských operací přesně tři rukojmí, zatímco mnoho dalších přímo či nepřímo svými akcemi zabil. Izraelská společnost je v současné době v otázce rukojmích rozdělena, což je přinejmenším částečně důsledkem akcí izraelské armády a izraelské vlády. Celosvětová pozornost věnovaná Gaze odvedla pozornost od Západního břehu Jordánu. Tam operace Izraele prostřednictvím jeho vojenských sil nebo osadníků od počátku války vedly k zabití stovek Palestinců, etnickým čistkám nejméně 15 místních komunit a prudkému nárůstu násilí a týrání ze strany izraelského státu i židovských osadníků. Vše výše uvedené bylo umožněno díky silné podpoře většiny mainstreamových médií v Izraeli i na Západě, především ve Spojených státech, Velké Británii a Německu. Proválečná kampaň - podporovaná jak státem, tak mainstreamovými médii v těchto místech - legitimizuje izraelské násilí a akce, odvádí pozornost od mnoha událostí v Gaze a přispívá k dehumanizaci Palestinců.

Čas načtení: 2024-04-27 07:05:01

Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky

Jedná se o zcela odlišná bojiště. Ukrajina zkrátka není Izrael, srovnávat se nedají ani geografické podmínky. „Uvádí-li prezident Zelenskyj, že Ukrajina má právo na stejnou obranu svého nebe jako Izrael, není to správné. Izrael dlouhou dobu buduje svoje systémy obrany izraelského vzdušného prostoru, do kterého vložil a vkládá velké objemy financí. Vyvinul a implementoval tak velmi účinný systém, který mu závidí nejeden bohatší stát. To o svých ozbrojených silách prezident Zelenskyj nemůže říct,“ vypočítával pro Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Zapojení dalších spojenců na Ukrajině Ukrajina je závislá na pomoci států, které ji podporují, především pak na USA a na systémech Patriot. „Od spojenců dostala Ukrajina několik různých systémů, většinou staršího data výroby. S tím je spojena i nižší schopnost těchto systémů. Patrioty jsou sice účinné, ale není jich dostatek vzhledem k rozsáhlému území, které by měly bránit.“ Izrael udělal v Gaze mnoho chyb, říká generál Šedivý. Promluvil o přímém zapojení USA do bojů Číst více Další rozdíl je podle Šedivého v možnosti použít k obraně izraelského území i letectvo spojenců židovského státu, tedy USA, Velké Británie a Francie. „Na území celé Ukrajiny by bylo potřeba zapojit i další spojence, například Španělsko, Německo, Holandsko atd. To je také vyloučeno, alespoň dnes. Jedná se tedy o diametrálně odlišné podmínky, které nelze stavět do jedné roviny.“ Angažuje se Západ dostatečně v pomoci Ukrajině? Prezident Zelenskyj se dost možná snažil naznačit opak… Rozhodně nemám dojem, že by se Západ nezapojoval a Ukrajinu nepodporoval. Právě naopak. Již od roku 2014 se západní státy různými cestami snažily pomáhat Ukrajině bránit se ruské agresi. A od invaze v únoru 2022 se na pomoci podílí téměř všechny státy „západního světa“. Ta je poskytována ve všech oblastech, které Ukrajina potřebuje. Je nutné rovněž uvést, že i tyto státy mají své limity, které Ukrajinou požadované finanční i materiálové prostředky omezují. Ukrajina od doby zahájení Ruské agrese dostala stovky kusů těžké techniky a další dostane. Dostala požadované stíhačky, nejdříve sovětské provenience, které byly v armádách bývalého bloku Varšavské smlouvy, dnes se ukrajinští piloti intenzivně cvičí na F-16 a dá se předpokládat, že se konečně dostanou na bojiště. Ukrajina dostala řadu dalších zbraní a zbraňových systémů, včetně nejpokročilejších prostředků PVO nebo raketometných systémů dlouhého dosahu. Podle některých lidí je to ale stále málo… Nelze si ale přece představovat pomoc tak, že evropské armády předají svoji výzbroj Ukrajině a zůstanou bez náhrady. To sice v případě dělostřelectva učinilo Dánsko, které na bojiště poslalo všechny své dělostřelecké systémy Caesar, ale má vyřešenou jejich náhradu. To samé se týká protiraketových systémů Patriot. Požadavek prezidenta Zelenského daleko přesahuje možnosti evropských států a není reálný. Někteří politici jsou s ním ale na jedné vlně. Možná jako by neznali opravdový stav, souhlasíte? Bohužel to tak je. Někteří politici, jako je například pan Borrell, nemají přehled o skutečném stavu, a přesto vydávají doporučení, která nelze splnit. To vytváří dojem, že Ukrajině nepomáháme tak, jak potřebuje. Ale vezměte si i to, že před pár dny americký Kongres uvolnil téměř 61 miliard dolarů na pomoc Ukrajině, což je mimochodem dvakrát větší pomoc než Izraeli. I když je v té souvislosti nutné uvést, že ne celý rozsah této pomoci půjde přímo na vojenskou pomoc Ukrajině, ale je strukturovaný do několika balíků.  Služba vlasti za komunistů očima pamětníka: Ožralý velitel a buzerace mezi důstojníky Číst více Takže hlasy, že Izrael je více podporován než Ukrajina a že ukrajinským vojákům musí být hodně smutno, odmítáte? Jednoznačně, protože to není pravda. I když se několik států podílelo na odražení íránského vzdušného útoku na Izrael, nelze z tohoto vyvodit, že Izrael je podporován více než Ukrajina. Už z toho důvodu, že charakter války na Ukrajině neumožňuje přímé zapojení armád států Západu. To by nevyhnutelně vedlo k eskalaci a válce, která by měla ve finále charakter války jaderné. Navíc západní státy se nezapojují do pozemní operace ani nedodávají v masovém měřítku zbraně Izraeli. Není to ani potřeba. Izrael potřebuje jen munici do houfnic a tanků a rakety. Prezident Biden potvrdil, že Spojené státy budou stát za Izraelem, pokud bude napaden, ale většina obranných opatření je v rukou Izraelců. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Víte, kolik váží Země? Tipněte si, je to vážně síla.

Čas načtení: 2024-06-28 15:05:05

Palant, Ami

Autor: RoBoT Datum: 28.06.2024 15:05:05 Příjmení:Surname:PalantPalantJméno:Given Name:AmiAmiJméno v originále:Original Name:אמי פלנטFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:brigádní generálBrigadier GeneralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:16.05.1951 Drom ha-Šaron / 16.05.1951 Drom HaSharon / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:15.08.2022 Drom ha-Šaron / 15.08.2022 Drom HaSharon / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)--Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:he.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-08-02 10:00:00

Hizballáh odhalil fatální zbabělost Západu

Masakr 12 dětí hrajících fotbal při raketovém útoku Hizballáhu je srdcervoucí připomínkou toho, proč bychom měli dělat vše, co je v našich silách, abychom podpořili Izrael. Raketa íránské výroby, která explodovala v Madždal Šams, byla jednou z více než 150 000 raket, které Teherán dodal své teroristické armádě v Libanonu. Od útoků Hamásu ze 7. října odpaluje Hizballáh rakety a bezpilotní letouny na severní Izrael téměř denně, upozorňuje Richard Kemp.Pozn. JČ:Tento článek převzal Karel Dolejší z britského deníku Daily Telegraph a je nutno k tomu doplnit pár varovných informací. Daily Telegraph je dlouhodobě stranickým věstníkem britské Konzervativní strany, tím se odlišuje od běžných novin, které normálně nejsou stranicko-politické. Po nedávných všeobecných volbách v Británii, v nichž Konzervativni strana utrpěla katastrofální porážku a v podstatě se nadlouho rozložila, publikuje tento list velmi problematické materiály až tak, že komentátoři poznamenávají, že se tento deník nyní zbláznil.Článek Richarda Kempa obsahuje četná problematická tvrzení, která neodpovídají faktům. Není zdaleka jasné, kdo vystřelil na fotbalové hřiště v Maždal Šams. Četní svědci konstatovali, že šlo o selhání izraelské rakety z izraelského systému Iron Dome, a existují i videozáznamy. Nestalo se to poprvé. Hizballáh konstatoval, že na hřiště nezaútočil a profesor Rami Khouri z americké univerzity v Bejrútu konstatoval v britské televizi, že Hizballáh o svých útocích prostě nelže. Kromě toho, v Maždal Sams nežijí Izraelci, ale syrští Drúzové. Hizballáh by nikdy neútočil na ně,. Je signifikantní, že při pohřbu zabitých dětí tamější Drúzové vyhnali izraelské politiky, které nenávidí. Žijí totiž na nezákonně Izraelem anektovaném syrském území. Je pravda, že Hizballáh a Húsiové útočí na Izrael, ale zdůrazňují, že okamžitě přestanou, pokud Izrael přestane vraždit civilisty v Gaze.Írán vypálil stovky raket na Izrael jako odvetu na izraelský útok. Proč se o tom Richard Kemp nezmiňuje? Izraelská vláda je ultrapravicová a Netanjahu se snaží prodlužovat válku co nejdéle, aby se nedostal před soud. Likvidace Hamásu je nemožná, neboť je to myšlenka, ne organizace. V Izraeli se denně konají obrovské demonstrace požadující příměří a Netanjahuovu rezignaci. Nikdo v britské vládě nepovažuje Izrael za nelegitimní.  Naopak všechny západní země opakovaně zdůrazňují právo Izraele na obranu, nikoliv však při vyvražďování desetitisíců civilistů. Mezinárodní trestní soud je renomovaná právní instituce, jejíž rozhodnutí jsou důsledkem objektivního zkoumání mnoha soudců. Žádost o zatykač na Netanjahua a Gallanta pro válečné zločiny je přesvědčivě zdůvodněna. Předchozí britská Sunakova vláda se snažila zasahovat do rozhodování nezávislého soudu, nynější labouristická vláda právem rozhodla, že rozhodování soudů musí být nezávislé a vlády nemají právo do toho zasahovat. Mezinárodní soudní dvůr vydal verdikt, potvrzující, že Izrael je léta státem apartheidu. To nejsou žádné lži, tento verdikt je plně podpořen objektivní dokumentací. Zpochybňování mezinárodních soudních institucí je nesmírně neodpovědné a nebezpečné.Izrael neustále tvrdí, že poskytuje obyvatelstvu v Gaze humanitární pomoc. VŠECHNY mezinárodní lidskoprávní a humanitární organizace opakovaně svědčí, že to není pravda a že v Gaze vládne hladomor. Všichni jste viděli záběry vyhladovělých, umírajících dětí. Atd.

Čas načtení: 2025-03-02 09:00:00

Izrael se rozhodl znovu podrobit civilisty hladomoru, protože ho příměří přestalo bavit

Ironický komentář britské autorky Laury K., který je jako obvykle až děsivě blízko faktům Koho vůbec zajímají ti rukojmí?  Benjamin Netanjahu odmítl přejít do druhé fáze příměří v Gaze a odsoudil Hamás za to, že odmítá zůstat v první fázi na neurčito. Nejsem si jistá, jestli Hamás chápe, jak mají fáze fungovat...Izrael měl během první fáze dostat vše, co chtěl, aby se mohl vrátit ke krveprolití bez pevnějších závazků. Izrael se už ke krveprolití vrátil, ale víte, co myslím, chce ještě větší krveprolití...Izrael odmítal propustit rukojmí poté, co je propustil Hamás, takže jsme tento detail uložili do paměti, protože kvůli němu Izrael vypadal špatně. Teď jsme naprosto rozzuření, že Hamás už rukojmí nepropouští, protože Izrael by něco takového nikdy neudělal.V důsledku toho, že Hamás odmítl propustit rukojmí, pokud Izrael nedodrží své závazky týkající se příměří, Izrael rozhodl, že Hamás porušil dohodu. Využívá proto příležitosti ke kolektivnímu potrestání nevinných Palestinců. Izrael odmítá vpustit do Gazy základní zásoby, takže civilisté s větší pravděpodobností zemřou hlady.

Čas načtení: 2020-11-21 19:16:03

Melody Sucharewiczová: Islamismus se dá porazit jen silou a solidaritou

Melody Sucharewiczová je rodilá Mnichovanka, která od svých devatenácti let žije v Izraeli. Nějakou dobu jezdila po světě jako neoficiální vyslankyně své nové vlasti a prezentovala izraelské pozice a zájmy v médiích. Momentálně si dodělává doktorát na Katedře válečných studií v Londýně. Do německého Weltu napsala Sucharewiczová před pár dny článek, který jsem s jejím svolením přeložil a rád bych jej také okomentoval. Nenávist k Západu a antisemitismus jsou na palestinských autonomních úřadech společenským a politickým konsensem. Samozřejmě se tím podněcuje terorismus. Evropa by s tím mohla něco dělat – ale nedělá. července 2017: tři teroristé zahájili palbu poblíž mešity al-Aksá v Jeruzalémě. Dva izraelští policisté zahynuli, jeden další utrpěl těžké zranění. Teroristé pocházeli ze severního Izraele, z arabského města Umm al-Fahm. V Umm al-Fahmu vládne už 21 let islamistické hnutí, které bylo mezitím zakázáno, a zaštiťuje se sloganem „al-Aksá je v nebezpečí“. Teroristé den před akcí propašovali zbraně do komplexu budov a schovali je v mešitě. Izrael v reakci na to instaloval detektory kovu, aby zabránil dalším útokům a ochránil modlící se muslimy v mešitě. Následuje organizovaná kampaň ze strany palestinských autonomních úřadů, palestinských imámů a islamistů po celém světě. Nejhlasitější protest přichází od tureckého prezidenta Erdogana, který říká, že Izrael „chce obsadit mešitu al-Aksá“. Vyzývá „muslimy celého světa“ k tomu, aby „al-Aksá aktivně chránili“ a zabránili izraelským vojákům prolít tam krev muslimů. „Neudělali jsme dost pro to, abychom znovu ovládli Jeruzalém,“ pohrozí. „Všichni rádi zemřeme pro al-Aksá“ Výsledkem nenávistných kázání a rozhořčeného pokřiku je kromě zběsilých protestů a výtržností také facebookový příspěvek Omara al-Abeda: „Můj naostřený nůž vyslyší volání al-Aksá.“ Chce zemřít jako slavný mučedník a přitom zabíjet „prasata a opice“, tj. Židy. Vtrhne tedy do domu židovské rodiny, která právě slaví narození nejmladšího vnuka. Pobodá sedmdesátiletého dědečka, jeho ženu, jejich dceru a syna. Synova manželka uteče s pěti malými dětmi do prvního patra. Soused uslyší křik a zneškodní fanatického vraha. Kromě matky a dětí přežívá útok jen babička. „Všichni rádi zemřeme pro al-Aksá,“ říká Omarův otec. Jeho matka rozdává sladkosti jako oslavu útoků a na videu dává najevo svou hrdost. 16. říjen 2020: terorista uřízne poblíž Paříže hlavu francouzskému učiteli za to, že ukazoval svým žákům karikatury Mohameda. Macron zdůrazňuje, že chce zintenzivnit boj s islamistickým terorismem. Následuje organizovaná kampaň ze strany radikálních imámů a radikálních muslimů celého světa. Nejhlasitější protest přichází od tureckého prezidenta Erdogana. Nejde o vraždu, ale o francouzskou reakci na ni. „Macron uráží islám.“ „Měl by se nechat vyšetřit u psychiatra.“ „Muslimové mají právo zuřit a zabít miliony Francouzů v odvetě za jejich masakry (míněno v období kolonialismu, pozn. MK),“ říká bývalý malajský premiér Mahathir bin Mohamad. V pásmu Gazy zapalují Palestinci obrazy Macrona za to, že „napadl islám“. Následuje útok v Nice, další useknutá hlava. Ten samý vzorec, ale posílený, a posiluje jej Turecko. Islamisté vraždí ve jménu fundamentalistické ideologie. Demokraté se snaží chránit nevinné civilisty. Extremisté využívají situaci a mobilizují k hněvu a násilí – za pomoci mikrofonu a klávesnice, které slouží jako zbraň. Následuje další atentát. Vzorec je ten samý, kontext nikoliv. U Palestinců je radikalizace oficiálním socializačním programem – ve škole, v mainstreamových médiích, v městském plánování (školy a náměstí jsou pojmenovávány po teroristech). Glorifikace sebevražedných atentátníků a „mučedníků“, nenávist k Západu a antisemitismus jsou společenským a politickým konsensem. Jen od roku 2015 zavraždili palestinští teroristé 87 Izraelců, zranili 1539, spáchali 217 útoků nožem, 239 střelnou zbraní a 80 autem, vystřelili na Izrael 2500 raket a granátů. Od roku 2018 se přidala novinka, draci a balóny naložené výbušninami, které způsobují požáry a zničily už více než 500 hektarů půdy. Izrael stěží dokáže systematické radikalizaci ze strany palestinských úřadů a Hamásu zabránit. Evropa by mohla. Jako největší dárce by EU v čele s Německem mohla podmínit přítok peněz tím, že Palestinci přestanou provozovat oficiální radikalizační politiku. Mohla by. Místo toho tečou peníze evropských daňových poplatníků do oficiálních mezd teroristů, do školních osnov podněcujících nenávist a do neziskovek, které tento hodnotový systém palestinských úřadů šíří do zbytku společnosti. Teď, když vraždy rezonují čím dál více a dějí se stále častěji, snad – doufejme – dojde ke změně přístupu. Evropa se musí probudit ze své životu nebezpečné strnulosti a odevzdanosti. Nebezpečí nemá jen podobu extremisty se zbraní v ruce nebo s návodem na výrobu výbušnin staženým do počítače. Dlouhodobým nebezpečím pro zbytek Evropy jsou rostoucí skupiny mladých muslimů, pro které je islamismus populární kulturou podobně jako pro jiné Lady Gaga; kteří považují Erdoganovy extremistické výroky za cool, kteří útočí na muslimské dívky nenosící šátek, utlačují svoje sestry a kteří pociťují pochopení, sympatie a náklonnost k vrahovi učitele Patyho. Syrský YouTuber, který po vraždě Patyho vyšel do ulic Berlína-Neuköllnu s postavou Macrona, bičoval ji, urážel a křičel přitom „Alláhu akbar!“, je oslavován jako rocková hvězda. Houf mladých muslimů se popral, aby si pořídili selfíčka, jak se širokým úšklebkem sledují hořící masky s Macronovou tváří. Tolerance islamismu coby populární kultury je znamením selhání evropských elit. Pochybný pláštík kritiky Izraele Příliš dlouho jsme se dívali stranou a doufali, že terorismus a radikalizace skončí samy. Příliš dlouho jsme tolerovali pochody al-Kuds v Berlíně, při kterých se pod pochybným pláštíkem kritiky Izraele provolávaly islamistické a antisemitské slogany. Příliš dlouho se váhalo se zákazem islamistické teroristické organizace Hizballáh. Evropská „pohostinnost“ byla dlouhá léta zneužívána k teroristickým útokům, radikalizaci, obchodu s drogami a s lidmi. Příliš dlouho jsme akceptovali, že turecké, arabské a íránské satelitní televize vedou mladé muslimy k protizápadním hodnotám. Příliš dlouho jsme se smiřovali s tím, že se němečtí učitelé musejí vyhýbat tématu holocaustu, protože mají strach z agresivních reakcí „soft-radikálů“. Příliš často jsme nechávali islamistické organizace a jedince spolupracovat s veřejnou mocí a získávat tak na prestiži. Například teď, kdy měla být sympatizantka islamistů zaměstnána jako poradkyně na ministerstvu zahraničí; po protestech z toho naštěstí sešlo. Příliš často jsme ignorovali teror proti Izraeli. Příliš málo bylo odsouzení a zněla příliš tiše. Příliš často se řečníci odvolávali na „spirálu násilí“, rétorický pojem, který mezi politiky a v médiích relativizuje poměr mezi islamistickými teroristickými organizacemi a Izraelem, který má stejně jako Francie, Německo či Rakousko povinnost chránit svoje civilní obyvatelstvo. Před teroristy, kteří se schovávají v nemocnicích. Před raketami skladovanými ve školách. Před fundamentalisty, kteří podřezávají kojencům hrdla. Appeasmentem a tolerancí netolerovatelného ukazuje Evropa svoji slabost, nevědomost a politickou naivitu. Tím nechala vyrůst obludu, která teď útočí na kořeny demokracie a svobody. Ničí nevinné životy a chce ochromit nejkrásnější a nejsvobodnější města Evropy. Chce spálit synagogy, vzít kostely útokem, zničit kulturní život a nahradit duhové vlajky LGBT hnutí vlajkami černými. Chce. Ale nestane se to. Výroky Macrona po atentátech v Paříži a Nice, Sebastiana Kurze po vídeňském útoku a také Angely Merkelové ukazují potřebnou dávku solidarity, síly a nekompromisnosti, která až dosud v boji proti této obludě scházela. Stát Izrael bojuje s touto příšerou už od svého vzniku. Už od svého vzniku stojí na straně Evropy jako val chránící západní hodnoty. Izrael podporuje Evropu v boji proti terorismu spoluprací v bezpečnostní oblasti. Díky ní se podařilo už několika atentátům zabránit. Je čas změnit přístup: terorismus je terorismus. Paříž, Vídeň, Drážďany, Tel Aviv jsou na stejné lodi. Tato příšera se dá porazit jedině silou a solidaritou. O obojím ví Izrael svoje. Melody Sucharewicz, narozená roku 1980 v Mnichově, je poradkyně pro politickou komunikaci a strategii. V letech 2006-2007 byla zvláštní velvyslankyní Izraele v Německu. My Evropané jsme stejně jako Židé nečistí káfiři Konec překladu, začátek (mého) komentáře. Těžké je býti diplomatem. K lidem, na které chcete zapůsobit – v tomto případě tedy k Němcům – musíte mluvit “po jejich způsobu”, což znamená například chválit kancléřku Merkelovou, která přitom v rámci boje proti islámskému extremismu byla až dosud asi stejně užitečná jako pádlo ve vaně – a realističtí Izraelci si toho zajisté museli dobře všimnout. Charakteristickým rysem merkelovské politiky je právě ta váhavost a odsouvání problémů, srovnání s daleko aktivnějším (i když ne vždy úspěšným) Sebastianem Kurzem vůbec nesedí. That said, samotné jádro sdělení, totiž že ten ponurý, destruktivní, fanatický kult smrti je vlastně jen jeden, jde naprosto k věci. Západní levice si předělala izraelsko-palestinský konflikt k obrazu svému a snaží se jej narvat do úzké škatulky národně osvobozeneckého zápasu, přičemž cíleně ignoruje ten náboženský prvek, který buď nechápe, nebo snad nechce chápat. Poslechnete-li si některé ty bláboly vysílané v palestinských médiích, nemůžete se vyhnout dojmu, že ten základní problém není v okupaci a porážce samotné (takových míst, kde jeden vládne druhému, je v islámském světě plno), ale v tom, že je to okupace a porážka od nevěřících Židů. To je ta pravá pohana, kterou se Hamás a spol. neustále snaží smýt krví. V jejich ideálním světě má nečistému káfirovi přináležet maximálně tak role poníženého občana druhé kategorie, ne-li přímo otroka. Jenže on, proti všem slibům od Alláha, nějak nechce a nechce prohrát a podrobit se… Samozřejmě, my Evropané jsme také nečistí káfiři. A když se nečistí káfiři vzpěčují podřízenému postavení, které je jim předurčeno, je potřeba je zastrašit. Aby si snad nedej bože nemysleli, že jsou svobodní; že si mohou malovat proroka, který podle zákonů islámu zpodobněn být nesmí, nebo dokonce říkat o něm, co chtějí. Dále už následuje ten samý „recept“ co v Jeruzalémě: nůž, bomba, pistole. Vůbec nechápu, co si Evropa vlastně slibuje od toho, že posílá peníze a dary do Palestiny. Možná v tom někdo vidí soucitnou, morálně čistou pomoc. Ale při tom, jaké poměry tam panují, mě napadá zcela jiné přirovnání. Je to jak přilévat benzín do ohně na sousedově zahradě a vůbec se nezabývat možností, co udělají ty poletující jiskry s mým vlastním domem. Tenhle druh pomoci se nám jednoho dne zatraceně vymstí.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-03-15 09:00:00

Ne, katastrofa, kterou uměle vyvolal Izrael v Gaze, není vinou Hamásu

Cítím povinnost reagovat na kontroverzní článek Neri Zilbera  a Andrew Englanda "Hamás prodělal otřes. Nyní bojuje o přežití". Je to vlastně hodně obscénní článek.Ano, je možné, že Hamás měl v úmyslu vyprovokovat co nejbrutálnější reakci Izraele v Gaze, a tak - konspirační teorie! - Izrael globálně zdiskreditovat.Tedy, ať už to skutečně byl plán Hamásu nebo ne (jinou konspirační teorií jednoho bývalého britského kandidáta na poslance Labouristické strany bylo, že Izrael záměrně nechal Hamás zabít přes tisíc Izraelců, aby měl záminku provést genocidu v Gaze - obě konspirační teorie jsou dost podobné, že?) - co DONUTILO Izrael chovat se s jeho neuvěřitelnou brutalitou vůči naprosto nevinným lidem? Jenom proto, že údajně Hamás si takovouto provokační strategii vůči Izraelu vymyslel, musel skutečně Netanjahu začít v masovém měřítku vraždit děti? No to snad ne.  Dovolte mi citovat prát vět z emailu Fabiana Golga:"Ať už Hamás zvyšuje počty obětí, nebo ne, neznamená to, že by jakákoli smrt dětí izraelskými silami byla méně nepřijatelná. Navíc, přiznejme si to: tato civilní úmrtí zamlčují pouze česká média. Všechny ostatní civilizované země světa mají vyvážené zpravodajství, kde nikdo nepopírá zrůdnost Hamásu, ale zároveň poukazuje na izraelské excesy. Jen imbecilové mohou omlouvat smrt tisíců dětí (nebo dokonce jednoho) tím, co udělal Hamás. Kdo akceptuje, že Izrael zabíjí nevinné kvůli Hamásu, měl by být ochoten akceptovat i to, až Rusko bude bombardovT Prahu, vždyť většina Pražanů je pro Ukrajinu. V podstatě je to sofismus, který jsem našel jen mezi Čechy nebo krajně pravicovými idioty. Zajímalo by mě, co spojuje obojí." A k článku útočícímu na "levici", která se údajně proviňuje tím, že neustále neodsuzuje Hamás, je nutno podotknout toto: K vraždění, které spáchal Hamás, došlo před více než pěti měsíci. Nebagatelizuji kritimanitu a odpornost tohoto vraždění, avšak od toho 7. října systematicky vraždí civilisty Izrael,  nikoliv Hamás. A Izrael už vyvraždil více než třicetkrát větší množství lidí, většinou žen a dětí, než loni v říjnu Hamás. Je tedy poněkud logické, že lidé vyjadřují hrůzu nad vražděním, které páchá Izrael, protože to neustále pokračuje, na rozdíl od vraždění Hamásu.Ne, nešel bych tak daleko, že bych označil vraždění civilistů Hamásem za legitimní osvobozenecký boj (i když máme v našem programu filmového kursu na Glasgow University film The Battle of Algiers (Bitva o Alžír), od režíséra  Gilla Pontecorva (1966), je to film o osvobozeneckém boji Alžířanů proti okupaci Francie - a tam kupodivu - film je polodokumentární - se opakované vraždění civilních Francouzů, sedících v kavárnách, z kolemjedoucího automobilu samopalem, se považuje za legitimní boj Alžířanů proti okupaci - který také několik málo let před  natočením tohoto filmu vyhráli. Jiná doba, jiný mrav. Anebo jiná země?

Čas načtení: 2024-04-16 09:37:51

Náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil (IDF) prohlásil, že Izrael odpoví na raketový útok z Íránu

Nejvyšší izraelský generál prohlásil, že země odpoví na íránský raketový útok a útok bezpilotním letounem, ale stále není jasné, jakou formu tato odpověď bude mít a zda bude tak silná, že by mohla přerůst ve zhoršující se spirálu násilí a přerůst v plnohodnotnou regionální válku. The post Náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil (IDF) prohlásil, že Izrael odpoví na raketový útok z Íránu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-25 10:00:00

Izrael začal brutálně bombardovat Rafah poté, co mu Mezinárodní soudní dvůr nařídil, aby okamžitě přestal

 Izrael v sobotu bombardoval pásmo Gazy včetně Rafáhu, přestože mu nejvyšší soud OSN nařídil „okamžitě zastavit“ vojenskou ofenzívu v tomto jižním městěMezinárodní soudní dvůr se sídlem v Haagu, jehož příkazy jsou právně závazné, ale postrádají přímé donucovací mechanismy, rovněž nařídil Izraeli, aby ponechal otevřený přechod Rafáh mezi Egyptem a Gazou, který Izrael uzavřel předtím, než začátkem tohoto měsíce vyslal do obleženého města a na přechod vojáky a tanky.Izrael nedal najevo, že by se chystal změnit svůj postup v Rafáhu, a trval na tom, že soud se mýlí.Navzdory rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora provedl Izrael v sobotu ráno údery na pásmo Gazy, zatímco zuřily boje mezi armádou a ozbrojeným křídlem Hamásu, informuje agentura AFP.Palestinští svědci a týmy AFP informovaly o izraelských úderech v Rafáhu a v centrálním městě Deir al-Balah.„Doufáme, že rozhodnutí soudu vyvine na Izrael tlak, aby ukončil tuto vyhlazovací válku, protože tady už nic nezbylo,“ řekla agentuře AFP Oum Mohammad al-Ashqa, Palestinka z města Gazy, kterou válka vysídlila do Deir al-Balah.Mohammed Saleh, kterého AFP rovněž oslovila v centrálním městě Gaza, řekl: „Izrael je stát, který se považuje za stát nad zákonem. Proto nevěřím, že střelba nebo válka skončí jinak než silou.“Mezinárodní soudní dvůr ve svém rozhodnutí uvedl, že Izrael musí „okamžitě zastavit svou vojenskou ofenzívu a veškeré další akce v guvernorátu Rafáh, které mohou způsobit palestinské skupině v Gaze životní podmínky, jež by mohly vést k jejímu úplnému nebo částečnému fyzickému zničení“.Nařídil Izraeli, aby umožnil vyšetřovatelům pověřeným OSN „neomezený přístup“ do Gazy, aby prověřili obvinění z genocidy.

Čas načtení: 2024-04-14 10:00:00

Írán si předvolal britského, francouzského a německého velvyslance

 Íránské ministerstvo zahraničí si předvolalo velvyslance Spojeného království, Francie a Německa, aby se dotázalo na jejich "nezodpovědný postoj" k odvetným úderům Teheránu na Izrael, informovala polooficiální íránská tisková agentura Labour.Izrael s pomocí klíčových západních spojenců, včetně Spojeného království, prohlásil, že během sobotního íránského hromadného úderu zachytil 99 % odpalů.Velká Británie a Francie patřily mezi západní země, které odsoudily útok dronů a raket na Izrael a vyzvaly ke zdrženlivosti.- Několik íránských letišť zrušilo lety až do pondělního ránaNěkolik íránských letišť, včetně teheránského Mezinárodního letiště Imáma Chomejního, zrušilo lety až do pondělí, informovala v neděli íránská státní média."Všechny lety z teheránského mezinárodního letiště Imáma Chomejního byly na základě oznámení íránské organizace pro civilní letectví zrušeny do 6 hodin ráno (0230 GMT)," uvedl výkonný ředitel letiště pro íránskou tiskovou agenturu Student.Podle íránské společnosti pro letiště a leteckou navigaci byly do pondělního rána zrušeny také vnitrostátní lety z teheránského letiště Mehrabad a letišť v Šírázu, Isfahánu, Búšehru, Kermánu, Ilamu a Sanandaji, protože západní vzdušný prostor země zůstává pro lety uzavřen.Hlavní letecké společnosti na celém Blízkém východě oznámily zrušení některých svých letů a jiné musely přesměrovat, ačkoli Izrael svůj vzdušný prostor v neděli ráno od 7:30 místního času znovu otevřel.V neděli  ráno bylo také znovu otevřeno letiště v Bejrútu a lety do libanonského hlavního města a z něj byly údajně obnoveny.Teherán varoval, že pokud Izrael nebo USA podniknou odvetný úder za íránský útok více než 300 bezpilotními letouny a raketami na Izrael v noci na sobotu, udeří znovu s větší silou.

Čas načtení: 2024-06-19 17:50:44

Arad, Šmuel

Autor: RoBoT Datum: 19.06.2024 17:50:44 Příjmení:Surname:AradAradJméno:Given Name:ŠmuelShmuelJméno v originále:Original Name:שמואל ארדFotografie či obrázek:Photograph or Picture: Hodnost:Rank:generálmajorMajor GeneralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth: 24.02.1947 Haifa / 24.02.1947 Haifa / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease: 22.11.2003 Haifa / 22.11.2003 Haifa / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)--Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:he.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-06-21 19:14:52

Tamari, Nechemja

Autor: RoBoT Datum: 21.06.2024 19:14:52 Příjmení:Surname:TamariTamariJméno:Given Name:NechemjaNehemiahJméno v originále:Original Name:נחמיה תמריFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:generálmajorMajor GeneralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:17.11.1946 Gilboa / 17.11.1946 Gilboa / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:12.01.1994 Jeruzalém / DD.MM.RRRR Jerusalem / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)--Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:he.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-06-28 09:28:29

Šacham, Mišael

Autor: RoBoT Datum: 28.06.2024 09:28:29 Příjmení:Surname:ŠachamShahamJméno:Given Name:MišaelMishaelJméno v originále:Original Name:מישאל שחםFotografie či obrázek:Photograph or Picture: Hodnost:Rank:plukovníkColonelAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:05.05.1912 Dolní Galilea / DD.MM.RRRR Lower Galilee / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:25.08.1992 Ramat ha-Šaron / DD.MM.RRRR Ramat HaSharon / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)--Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:he.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-10-03 17:10:00

Petr Havlík: Světové společenství na Blízkém východě zcela selhává. Hrozbou je radikalizace Íránu

V souvislosti se stávající situací v konfliktu mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem, potažmo i Íránem, se mluví o další eskalaci napětí. Izrael v tomto módu žije od samotného vzniku Státu Izrael. Muslimské obklíčení židovského státu je setrvalý stav. Je uznání hodné, jak to Izrael zvládá. S několika významnými zeměmi arabského světa má Izrael plnohodnotné vztahy, patří mezi ně Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Maroko a Bahrajn. Nejde jen o diplomatickou symboliku, ale o funkční spolupráci. Skutečnou hrozbou současnosti je pro Izrael radikalizace Íránu a jeho spojenců v regionu, zejména teroristických organizací Hizballáhu a Hamásu.

Čas načtení: 2024-10-05 10:00:00

Izrael zabiil velitele Hamásu, jeho manželku i jeho dvě malé dcery

Dvě mrtvé holčičky, zavražděné v sobotu Izraelem: Moderátor z Bejrútu, Channel 4 News, sobota 5. října 2024:  amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;bramp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;bramp;amp;amp;amp;amp;amp;gt; Údery v Libanonu se zintenzivňují, protože kolem výročí útoků ze 7. října se očekává slíbená izraelská odveta do Íránu. Dobrý večer z Bejrútu, kde Izrael pokračuje v leteckých útocích zaměřených na cíle Hizballáhu na jižních předměstích, přibývá náznaků, že muž, o němž si mnozí mysleli, že nahradí Hasana Nasralláha, byl zabit. Při náletech na severu Libanonu byli zabiti také vysocí představitelé Hamásu. Invaze na jihu také pokračuje, dnes bylo hlášeno 25 mrtvých a 127 zraněných a Vysoký komisař OSN pro uprchlíky varoval před hrozivou krizí, kdy jsou statisíce lidí v Libanonu vysídleny a v pohybu. Pozornost světa však nadále upoutávají útoky Izraele na Írán, jimiž Izrael vyhrožuje. Do Izraele před těmito údery údajně dorazil i generál, který vede americké centrální velení. V dnešním programu se také dozvíte o pochodu desetitisíců demonstrantů centrem Londýna, kteří požadují příměří v Gaze a ukončení války v Libanonu. Izrael rozšířil bombardování Libanonu a zasáhl nové oblasti, když se zaměřil na členy Hizballáhu i Hamásu, zatímco Hizballáh pokračuje v útocích na severní Izrael, tvrdí, že vypálil rakety na leteckou základnu poblíž města Haifa v jižním Libanonu, Izraelské obranné síly tvrdí, že v noci zasáhly velitelské centrum Hizballáhu umístěné v mešitě sousedící s nemocnicí Salah Gundur. Poprvé v tomto konfliktu Izrael zasáhl Tripolis v severním Libanonu, přičemž při útoku bezpilotního letounu údajně zabil představitele vojenského křídla Hamásu, jeho manželku a dvě malé dcery, a Izrael pokračoval v úderech na libanonské hlavní město, zde Bejrút. Jeho armáda vydala varování pro obyvatele tří jižních předměstí poblíž letiště, aby evakuovali budovy v okolí zařízení Hizballáhu, informuje o událostech dnešního dne Alex Thomson.