EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || Ve vlaku cestuje kněz, rabín a šaman.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-03-14 13:33:43
Hranolky se potkají s tchajwanskou omáčkou. Na Letnou dorazí bistro Mămăm a předvede asijské rodeo
Co se stane, když se potkají sendviče a hranolky v americkém stylu s asijskými surovinami? Pokud chcete znát odpověď, měli byste 18. 3. vyrazit na Letnou. Článek Hranolky se potkají s tchajwanskou omáčkou. Na Letnou dorazí bistro Mămăm a předvede asijské rodeo se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2025-01-28 07:00:25
Jste mezi vyvolenými? Tato 3 znamení potkají v únoru svou životní lásku
Únor je měsícem lásky. Přináší nám možnost hlubšího propojení v partnerských vztazích i nejrůznější vášnivé zážitky. Pokud jste dosud svou životní lásku nepotkali, je možné, že se tak stane právě ve druhém měsíci roku 2025. The post Jste mezi vyvolenými? Tato 3 znamení potkají v únoru svou životní lásku first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2025-03-15 09:45:23
Sparta do toho vletí, my se budeme snažit o totéž, říká trenér Třince Moták
Bude to bezpochyby znovu bitva jako řemen. V extralize nejsou týmy, které by se v posledních letech potkávali častěji. V tuzemském play off se hokejisté Sparty Praha a Třince potkají znovu po roce, ve vyřazovacích bitvách se za poslední čtyři roky potkají popáté. V play off české extraligy jsou stoprocentně úspěšní jsou hokejisté ze Slezska, v Lize mistrů letos uspěli Pražané.
Čas načtení: 2017-08-12 18:24:46
První fáze line upu Imagination Festivalu 2017 je tady!
Imagination Festival zveřejňuje první jména ze svého mohutného line upu, který je každoročně silnější a řadí se tak mezi největší halové události v České Republice. Letos festival oslaví své šesté výročí a kromě dvou hlavních stagí představí i novou třetí stage, kde se potkají tři subžánry drum & bassu.
Čas načtení: 2013-04-14 12:46:00
Kolega vyčítá kolegovi: "Že ses mi vyspal se starou, to mi ani tak nevadí, ale žes jí ukázal, že to jde dvakrát, tos mně nasral." Na rohu ulice se srazí dva muži. Jeden naštvaně: "Hovado." "Těší mně, Zelený." Přijde muž nad ránem z pařby. Odemkne dveře a potichu se v plíží do síně, když v tom začne kukačka kuku kuku kuku. Muž říká: "Já vím, že je jedna hodina. Nemusíš mi to třikrát opakovat!" Sedí dva chlapi v hospodě, popíjejí pivo, prokládají to kořalkama. Jeden je stále smutnější a smutnější. Tak se ho jeho par?ák zeptá: "Franto, co je s tebou?" A Franta odpoví: "Ále, když přijdu domů zase takhle ožralej, tak mě manželka nepustí domů a nechá mě spát na chodbě... taková ostuda..." A kumpán mu poradí: "To já mam na tohle skvělej trik. Když přijdu domů, tak zaškrábu prstama na dveře a řikam "mišičko,pust mě domů...". Ale před tim se vysvlíknu do naha a jak ta moje otevře dveře,tak ty šaty hodim dovnitř.... a nahýho mě na chodbě nenechá, tak mě pustí domů". A Franta, že to určitě vyzkouší. A vesele popíjejí dál. Potkají se po týdnu v hospodě a kumpán se ptá Franty: "Tak co? Jak jsi dopadl minulej tejden? Vyzkoušel jsi to?" Franta: "Jo, vyzkoušel... přišel jsem před dveře, svlíkl se do naha, zaškrábal jsem na dveře, řekl jsem jen "mišičko..." dveře se hned otevřely, tak jsem dovnitř hodil šaty a najednou slyšim: "Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají" a barák mi zmizel v tunelu........."
Čas načtení: 2019-11-12 19:36:47
Noc divadel bude v ALFĚ ve znamení sametové revoluce
V sobotu 16. 11. se Divadlo ALFA už tradičně připojí k Noci divadel a otevře své prostory na Rokycanské třídě návštěvníkům, které tentokrát čeká cesta časem do doby před 30. lety. Na vlastní kůži zažijí bytové divadlo, naučí se opisovat ve sklepě samizdat, zacvičí si „v rytme“ nebo si vyrobí mávátko. Potkají uvědomělého soudruha, veksláka, estébáka i disidenta, a když se jim povede nasbírat do občanského průkazu dostatek razítek, získají malý dárek. Noc divadel začne v ALFĚ už v 15 hodin odpoledne, kdy se odehraje představení Cirkus zlodějů. Příběh o tom, že by se lidé neměli bát a neměli by krást, je plný loutkářských cirkusových kouzel. Po jeho skončení se otevřou brány divadla i pro další návštěvníky. ALFA se k Noci divadel se připojuje už počtvrté a v minulých letech prošly jejími prostorami vždy stovky návštěvníků. „Letos jsme se chtěli přihlásit i k programu Cesta svobody, který v Plzni připomíná výročí sametové revoluce, a vznikla tak originální bojovka, cesta prostorami divadla, která zážitkovým způsobem připomene dobu před třiceti lety,“ zve ředitel Divadla ALFA Jakub Hora. Děti čeká určování předmětů, jejichž funkci dnes nahrazují mobilní telefony, zasoutěží si v převíjení kazety tužkou na čas, poslechnou si vyprávění o tehdejším divadle a navštíví i divadlo bytové. Spolu s rodiči mohou opisovat přes kopírák zakázanou knížku nebo si vyrobit mávátko. Na trase je čeká řada překvapení a za její úspěšné projití získají malý dárek. K oslavám výročí sametové revoluce se divadlo připojí i v pondělí 18. 11. večerním představením inscenace Kde domov můj, která očima jedné plzeňské rodiny prochází celým stoletím a končí právě sametovou revolucí. Na představení Cirkus zlodějů a Kde domov můj je třeba mít vstupenku, vstup na Noc divadel, která v ALFĚ potrvá do 19 hodin, je zdarma. TZ
Čas načtení: 2020-07-01 20:46:06
Chybí vám motivace ke cvičení? Díky pár trikům ji znovu získáte
Někdy se bohužel stává, že i přes veškerou snahu se nedaří držet se poctivě cesty ke svému cíli. Je zcela normální, že nás někdy na cestě potkají překážky, kvůli kterým musíme na chvíli zastavit a snahu přerušit. Po takové pauze však může být složitější vrátit se zase zpátky do tempa. Ale dá se to, stačí znát jen pár tipů.
Čas načtení: 2011-10-16 23:15:00
Ibalgin – zničte bolest během pár minut!
Bolest hlavy, nevolnost, chřipka – to všechno jsou nepříjemné překážky, které jednou za čas potkají každého z nás a není proto na škodu vědět, jak proti nim účinně a co nejrychleji bojovat. Moderní doba a její stálé zdokonalování přináší spoustu léčiv, díky kterým tyto obvyklé problémy překonáme běh ...
Čas načtení: 2019-10-22 21:15:00
S pojištěním domácnosti získáte i pojištění odpovědnosti
Přemýšlíte, že byste si zařídili pojištění občanské odpovědnosti? Upřímně, měli byste ho mít. Chrání vás v situacích, které vás v běžném životě běžně potkají. Jestli vás od něj odrazují dodatečné náklady, máme pro vás dobrou zprávu. Dá se totiž získat i zdarma. Pojištění existuje tolik, že běžný čl ...
Čas načtení: 2014-04-14 14:15:00
Porodit dítě po čtyřicítce není dnes ničím neobvyklým, nemusíte se obávat, že budete „stará“ maminka. Stále více žen svůj rodinný život začíná později, než tomu bývávalo před několika lety. Mnohdy se stává, že ženy potkají toho pravého muže „pozdě“, jak se tak říká, až za pět minut dvanáct. Otěhotně ...
Čas načtení: 2013-08-29 15:00:00
Jak poznat kvalitu připojení při online hraní
Současné hry zpravidla nabízejí filmový zážitek a frenetické akce vás potkají téměř na každém kroku. Hry však postrádají dostatečnou herní dobu hry jednoho hráče. A přesně v tomto případě nastává velmi důležitá část her – multiplayer. Hru více hráčů vám však může značně znepříjemnit špatná kvalita p ...
Čas načtení: 2011-05-01 00:00:00
Už dlouhý čas skladuji ve své hlavě i na disku svého počítače spoustu hádanek. Je to takový výběr toho, na co jsem kdy natrefil, co mi kdo kdy dal a tak všelijak podobně. A už před hodně dlouhou dobou jsem si napsal skript, který mi to převede do LaTeXu a uloží jako PDFko. A zrovna teď máte exkluzivní šanci zavařit si mozkové závity. Stahuj: Sborník hádanek (PDF) K dispozici je i online verze, která je uložena v dokumentech Google, a snadno ji tak zobrazíte v obyčejném prohlížeci. Git Abych se nemusel bát, že mi jednoho dne odejde harddisk a všechno bude v tahu, rád používám Git. Kdo nevíte, co to je, nemusíte se tím trápit. Kdo ví, toho možná bude zajímat, že i zdrojáky hádanek jsou dostupné. A to na Githubu. Ukázka: Podivný závod Umřel velmi bohatý šejk, měl dva syny a v závěti stálo, že dědictví dostane ten, který vyhraje závod na velbloudech. Jenže onen závod vyhraje ten, jehož velbloud dojede do cílového města poslední. A tak synové vyrazí, velmi pomalu, oba hrozně touží po bohatství. Po měsíci pomalého putování potkají starce, který se diví, proč jedou tak pomalu. Oni mu vypráví svůj příběh, on se zamyslí a něco jim poradí. Synové se zaradují, vyskočí na velbloudy a uhánějí do města. Co jim stařec poradil? Řešení naleznete ve sborníku…
Čas načtení: 2022-06-27 17:14:22
Do Prahy přijedou řešit budoucnost bohemistiky vědci z celého světa
Jaký je zájem o českou literaturu a její studium doma i ve světě? Nejen o tom budou v Praze diskutovat bohemisté ze všech koutů světa včetně Japonska nebo Tchaj-wanu. Na VI. kongresu světové literárněvědné bohemistiky se sejdou 27. června až 1. července 2022. Pořádá ho Ústav pro českou literaturu AV ČR ve spolupráci s Filozofickou fakultou UK, Filozofickou fakultou MU a Slovenskou akademií věd. Čtyřdenní kongres, letos s titulem Na křižovatkách: koncepce, otázky a perspektivy literárněvědné bohemistiky v globálním světě, je největší událostí v této oblasti na světě. Kromě 147 přednášek čeká účastníky z osmnácti zemí bohatý doprovodný program přístupný i pro širokou veřejnost. Vědkyně a vědci se budou zamýšlet nad stavem oboru ve světě i nad tím, jak je za hranicemi přijímána česká literatura. Alessandro Catalano, profesor české literatury na Univerzitě v Padově a překladatel, se ve svém plenárním referátu pokusí říci, jaký je stav studia české literatury v zahraničí. Kenichi Abe z Tokia se naopak zaměří na autory, kteří sice píší česky, ale předmětem jejich zájmu je kultura jiné země, jako například Petra Hůlová a její román Paměť mojí babičce. Více než 140 dalších příspěvků se dotkne metodologie bádání o literatuře, a to i na pomezí dalších oborů, nezpracovaných okruhů českých literárních dějin, literárních institucí doma i ve světě apod. Kafka v arabštině, Havel ve vietnamštině? Kongres nabízí i doprovodný program pro širší veřejnost. Kdo jsou nejčtenější autorky a autoři v arabštině, vietnamštině, čínštině a dalších jazycích? Jaké výzvy představuje překlad do těchto jazyků a jak je přijímáno jejich dílo? Na tyto otázky budou hledat odpovědi aktéři debaty Hašek, Havel, Hrabal… a dál? Česká literatura a bohemistika mimo Evropu a Ameriku v knihovně Václava Havla 29. června od 16 hodin. Ve čtvrtek 30. června budou v Senátu u kulatého stolu diskutovat vědci s českými politiky a představiteli státních institucí o situaci bohemistiky ve světě, jejích rizicích a příležitostech. Diskusi zahájí předseda Senátu Miloš Vystrčil a náměstek ministra školství Václav Velčovský. V pátek 1. července se bude konat diskuse o řadě Česká knižnice, která již 25 let přináší komentovaná, kriticky připravená díla spisovatelů z českých zemí, a jejím přínosu kultuře četby a kánonu v dnešní době. Bohemisté se potkají po více než čtvrtstoletí od chvíle, kdy po pádu železné opony mohli společně i k jednomu stolu usednout všichni badatelé o české literatuře a řešit minulost i aktuální stav vlastního oboru. „Věřím, že na konci společných jednání VI. kongresu světové literárněvědné bohemistiky budou mít představy jeho účastníků o stavu i výhledech našeho oboru i o cestě, již od roku 1995 do současnosti urazil, jasnější kontury,“ dodává ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR Petr Šámal. Kongres se koná pod záštitou předsedy Senátu Miloše Vystrčila, předsedkyně AV ČR Evy Zažímalové, ministra kultury Martina Baxy a primátora hlavního města Prahy Zdeňka Hřiba. Celý program najdete na webu kongresu najdete ZDE.
Čas načtení: 2021-12-10 00:35:03
Energie je civilizace II. aneb „Zázračné zbraně neexistují”
Stalo se, že na můj článek o energii a civilizaci sepsal velmi dlouhou odpověď pan Artur Linhart na svém blogu a poslal mi odkaz na ni. Načež jsem se ocitl v takzvaném dilematu. Vzhledem k tomu, kolik si s tím dal práce, by mi přišlo neuctivé nereagovat, ale na druhou stranu by se z případné „odpovědi na odpověď“ mohla stát nekonečná série odpovědí a protiodpovědí, která by čtenáře brzy přestala bavit. Potkají-li se takhle dva psavci, můžou se do sebe zaklesnout na dva měsíce. Proto jsem usoudil, že napíšu odpověď jen jednu, a to raději takzvaně volnou, která nepostupuje “od řádku k řádce” a nerozebírá předešlý text. Její výhodou totiž je, že se lépe čte. Dosti bylo úvodu a jdeme na to! Protijaderné státy by měly připustit, že se mohou mýlit Bod první: zázračné zbraně neexistují. Jestliže pan Linhart ve svém titulku říká, že „jádro nebude řešením klimatické krize”, tak v podstatě jen řekl, že nejde o zázračnou zbraň. To je ale téměř univerzálně pravdivé tvrzení: zázračné zbraně víceméně nejsou. V historii moderní mírové techniky už vůbec ne. Osobně by mi úplně stačilo, kdyby se protijaderné státy jako Německo či Rakousko nesnažily aktivně sabotovat financování jaderné technologie coby jedné z možností výroby energie v EU a připustily si, že se třeba můžou v tom svém odporu a strachu také mýlit. Ona jim tedy ta sabotáž na evropské úrovni stejně asi nevyjde, a to hlavně proto, že Francie je moc velká a svéhlavá na to, aby se nechala přinutit k opuštění jádra. Ale stejně mě ta neutuchající snaha štve. Může havárie v české jaderné elektrárně ovlivnit německé životní prostředí? Ano. Stejně tak ale můžou aktivity různých erdoganovců a příznivců Islámského státu v Německu nebo ve Švédsku ovlivnit bezpečnost České republiky, zvlášť když jsme v jednom schengenském prostoru – a Praha se přesto nesnaží Berlínu předepisovat jeho azylovou a migrační politiku, maximálně je ráda za to, že si udržela tu svoji. A to ani nechci pomýšlet na to, že by jednotlivé státy žalovaly na jiné státy kvůli tomu, že se liší jejich covidová opatření. Covid se přes hranice přenáší ještě snáze než radiace, proto se taky během pár měsíců roztahal po celé planetě. Stejně by ale bylo absurdní, kdybychom chtěli po našich sousedech Polácích, aby zavřeli své vánoční trhy, protože my jsme to (bohužel) udělali. Proč lokální zdroje energie nestačí Bod druhý: různorodost systému. Sám bych určitě nechtěl, aby všechny zdroje elektrické energie v zemi patřily jednomu podniku – monopolistů máme už tak dost. Lokální zdroje, o kterých pan Linhart mluví, můžou dávat smysl v určitém rozsahu a v konkrétních místech. Například ty solární panely nad parkovišti mohou udržet auta pod sebou chladnější (zastíněním) a ještě dodávat proud pro klimatizaci kancelářských budov kolem, protože když je vedro vyžadující klimatizaci, obvykle také svítí slunce. Proč ne. Ale zase na druhou stranu se nedá přehlédnout, že existuje „ekonomika masové výroby“, kdy vyrobit deset milionů párů bot nebo deset GWh energie v jedné fabrice znamená, že každá ta jednotlivá bota či kilowatthodina budou v průměru o dost levnější. To je důvod, proč se dnes většina zboží vyrábí ve velkém. Fajnšmekři si mohou zajít k řemeslnému ševci, ale bude je to stát něco navíc. Někdy i dost peněz navíc. Dá se to řešit speciálními sociálními dávkami, ale ty zase budou stát peníze jinde. V konečném důsledku se skutečnost, že výroba energie zdražila, nebo že její cena v průběhu roku razantně kolísá, musí někde nějak projevit. Kvůli nehodám letadel jsme se také nevrátili k chůzi Bod třetí: přílišná fixace na minulost. V jiných kontextech se to považuje za zpátečnické, tady z nějakého důvodu nikoliv. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. (Protijaderné hnutí je přitom o dost starší než obě tyto události, například v Rakousku proběhlo kritické hlasování už roku 1978, sedm a půl roku před Černobylem.) Ano, my ostatní jsme o nich taky slyšeli, věřte tomu. Jenom z této historie vyvozujeme jiné závěry. Například ten, že kvůli nehodám prvních letadel a raket jsme se taky nevrátili ku chození pěšky, i když při nich zahynulo dost lidí, a to někdy i náhodných obyvatel dole na zemi, kteří o hrozícím nebezpečí nevěděli a nepodstoupili je, na rozdíl od posádky a cestujících, dobrovolně. Stane-li se havárie, můžeme se buď smrtelně zděsit navěky, nebo ji můžeme prozkoumat, vzít si ponaučení a přizpůsobit tomu budoucí projekty. (Jeden z důvodů, proč jsou současné jaderné elektrárny tak drahé, je právě snaha o jejich maximální bezpečnost.) Myslím si, že minulost by měla lidem sloužit jako zdroj moudrosti, ne jako rituální strašák. Dnes máme navíc tu výhodu, že díky velmi výkonné počítačové technice je možné různé chybové stavy simulovat už ve fázi návrhu. Není to dokonalé – pokud požadujete dokonalost, tu na tomto světě neseženete, sorry – ale přece jen je o hodně lepší, způsobíte-li nějaký ten výbuch na obrazovce počítače než v realitě. To je něco, co jaderní inženýři 2. půlky 20. století k dispozici neměli, rozhodně ne v takové podobě, jako to mají jejich následovníci dnes. Na kvalitu a bezpečnost současných a budoucích designů to má samozřejmě významný kladný vliv. Přesto se ale pořád setkávám s mentalitou, kdy se automaticky předpokládá, že i ty nové reaktory budou bezpečnostně stejně slabé jako starý Černobyl. Tak třeba rakouští politici rádi používají líbezné slovo „Schrottreaktor” (šrotový reaktor) pro každý zdroj, který vzniká v jejich okolí, hlavně v těch hloupých slovanských zemích. To prostě není realita dneška, dnes je extrémní snaha mít veškeré nově vznikající reaktory co nejbezpečnější, „failsafe”, aby výsledkem nestandardního stavu bylo, že se ten reaktor odstaví a vypne. A zase: nic není stoprocentní, ale standardy jaderné bezpečnosti se od pozdního Sovětského svazu hodně posunuly. I v tom Rusku samotném si dávají podstatně větší pozor než dřív. Nepodřizujme celoevropskou politiku německým a rakouským předsudkům Bod čtvrtý a poslední: nutnost konkurence. Nejen, že by si nejaderné zdroje měly konkurovat s jadernými, ale i různé jaderné zdroje mezi sebou. Jenom tak je šance na to, že nám ta elektřina do budoucna zlevní. Udělám-li si malý myšlenkový experiment a řeknu si, že budu chvíli argumentovat proti jádru, vychází mi jako nejsilnější argument ne strach z havárie, ale současný kartelový charakter trhu. Velké firmy jako Areva nebo Rosatom jsou těsně propojené se svými vládami, jsou zvyklé chtít za každou novou elektrárnu miliardy eur a nemají vůbec žádnou motivaci hledat nějaké efektivnější varianty. Proč taky, že, však ona to Paříž (Moskva, Helsinky, Bratislava…) zaplatí. Tak vznikají clusterfucky typu finské elektrárny Olkiluoto 3, které osobně považuji za nejsilnější argument proti jaderné energetice – předražené, zpožděné, zhoršující všeobecný dojem z celého odvětví. Toto není úplně unikátní situace. V té byla například kosmonautika až do chvíle, než američtí prezidenti počínaje Bushem mladším (ale opravdu všichni; Bush Jr., Obama, Trump i Biden) vpustili do odvětví menší soukromé firmy. Samozřejmě se to těm velkým dinosaurům typu Boeingu nelíbilo, ale dnes z toho Amerika těží. Má k dispozici daleko levnější nosič (Falcon 9), než byly raketoplány, který má přitom velmi dobrou bezpečnostní historii. Jeho poslední varianta zvaná Block 5 (z roku 2018), má za sebou už 74 letů a nezřítila se ještě nikdy. Potřebujeme jaderný ekvivalent Falconu 9. Nevím přesně, jak na to, ale kdyby se na takové projekty utratilo pět procent částky, kterou Němci věnují na stavbu větrníků, možná by výsledkem bylo pár použitelných návrhů. Nejsem si, pravda, jist, zda něčeho takového jsou ještě evropské země vůbec schopny, protože mladí vědci odsud disproporčně utíkají do USA. Ale ve srovnání s některými jinými věcmi, za které se na tomto kontinentě utrácí (heh, heh!), mi taková investice přijde aspoň minimálně nadějná. (Pro zajímavost: zadejte si „brain drain scientists USA Europe” do Googlu a zjistíte, že jev existoval už v 70. letech a už tehdy se mluvilo o tom, že se s tím musí něco dělat. Existuje dodnes a pořád se mluví o tom, že se s tím musí něco dělat.) Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy někdo někde nějaký ten cenově výhodný a adekvátně spolehlivý reaktor skutečně vyvine. Pokud Evropa z tohoto závodu dobrovolně odstoupí, je dost možné, že další generace, na které už Fukušima a Černobyl nebudou tak emocionálně působit, si budou chtít taková zařízení koupit – a budou pak muset s prosíkem do ciziny, a třeba i s nutností učinit různé strategické politické kompromisy, do kterých se jim nebude chtít. Pak budeme muset dohánět velké zpoždění, stejně jako teď evropský výrobce raket Arianespace, který se v konstrukci znovupoužitelných raket nechal totálně předběhnout. Tomuto scénáři se dá předejít jen tak, že si ponecháme aspoň nějaká želízka v ohni. A to znamená co? Nepodřídit celoevropskou politiku německým a rakouským předsudkům. I kdyby tamní Zelení křičeli, dupali a vyhrožovali. Jak už jsem psal o pár odstavců výše – doma ať si dělají, co chtějí. Je to ta jejich snaha přenést diktáty na mezinárodní úroveň, která je k na… štvání. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2021-09-08 11:49:25
Na Výstavišti v Holešovicích se od 23. do 26. září opět dostane ke slovu literatura. Celkem 288 vystavovatelů a 607 účinkujících z 27 zemí a regionů propojil mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha 2021. Jeho 26. ročník vyjadřuje mottem „Můj domov je v jazyce“ záměr prozkoumat otázky vztahu děl a jejich autorů k jazyku, geografické i mentální příslušnosti k dané zemi. Návštěvníci se opět mohou těšit na rozmanitost současné literární tvorby. Čestným hostem je Francie, mluvit se bude mimo jiné o „společném“ autorovi Milanu Kunderovi. Čtenáři s očekáváním vyhlížejí spisovatelské hvězdy Davida Mitchella, Laurenta Bineta a Chimamandu Ngozi Adichie. Představí se ale i laureáti Ceny Evropské unie za literaturu. Dvě země si vysloužily samostatný prostor: Polsko mimo jiné připomene svou pověstnou reportážní školu, Bělorusku je věnována sekce Literatura jako hlas svobody. Jako čestného hosta pozvali letos organizátoři Světa knihy Praha literárně atraktivní Francii. Tamní tvorbu přiblíží v celé její šíři: od beletrie přes literaturu pro děti či komiks až po divadlo. „U příležitosti tohoto čestného pozvání jsme chtěli poskytnout vhled do tvorby a literatury vytvářené ve francouzském jazyce v celé její rozmanitosti, jakožto i poukázat na evropské stvrzení naší podpory překladu. Jsou to překladatelé a editoři, kteří iniciují překlady a přispívají k tomu, že se texty a myšlenky dostanou do oběhu. Skrze svůj výběr určují, co budou číst čtenáři a čtenářky zítřků,“ říká velvyslanec Francie v České republice Alexis Dutertre. Dialog prostřednictvím literatury vnímá jako silné pouto spřátelených zemí. Z Francie pochází také jedna z letošních spisovatelských hvězd, které své dílo osobně představí českým čtenářům. Laurent Binet si porotu prestižní Goncourtovy ceny získal osobitým pohledem na pozadí atentátu na Reinharda Heydricha v románu HHhH. Na Svět knihy Praha 2021 doprovází překlad své novinky Civilizace postavené na alternativních dějinách. O historické fikci bude také debatovat s českou autorkou Alenou Mornštajnovou, která „co by kdyby“ řeší v bestselleru Listopád. Pestrý svět francouzské literatury prezentují ovšem i další autoři, mnozí českým čtenářům známí z překladů: Muriel Barbery představí novinku Růže sama, Victoria Mas svou prvotinu Bál šílených žen, Pénélope Bagieu doveze komiksové portréty odvážných žen Nebojsy, Pendy Diouf poodhalí divadelní „šamanství“ a s francouzskou literaturou pro děti seznámí Magali Le Huche i zástupci nakladatelství Talents Hauts. Další velká literární osobnost, která navíc má uznání jak v Česku, tak ve Francii, nepřijede sice osobně, ale i tak se o ní bude mluvit. Řeč je o Milanu Kunderovi. O brněnském rodákovi, jehož druhým domovem se v exilu stala Francie, pohovoří mimo jiné autor jeho biografie Jean-Dominique Brierrer. Francie jako čestný host je v popředí zájmu letošního ročníku, literární program se ale dotýká celkem 27 zemí a regionů. Velkou pozornost už při ohlášení jejich jmen jako hostů Světa knihy Praha 2021 vzbudili David Mitchell a Chimamanda Ngozi Adichie. Anglický prozaik, scenárista i operní libretista David Mitchell kritiky i čtenáře nadchl především románovým opusem Atlas mraků. Mimo jiné je ale také spoluscenáristou čtvrtého pokračování kultovní filmové série Matrix. Na Světě knihy Praha 2021 bude diskutovat o své práci, smyslu literatury i roli příběhů a mýtů v každodenních životech. Chimamanda Ngozi Adichie si pozornost literární obce získala autobiografickým románem Amerikána. Původem nigerijská spisovatelka, která žije střídavěve Spojených státech, je výrazným hlasem současných afrických autorek. V beletrii i esejích se vyjadřuje k problematice rasy či genderu. Na Světě knihy Praha 2021 se mimo jiné setká s českou prozaičkou Viktorií Hanišovou při debatě o otázkách identity v literatuře. Speciální pozornost si zaslouží Polsko, které mělo být čestným hostem minulého ročníku, do jeho festivalové prezentace ale zasáhla pandemie. Náhradou je letošní bohatý program zaměřený na polskou literaturu. Slovo dostane například proslulá polská reportážní škola. Zastupuje ji zkušený Witold Szabłowski, který bude na veletrhu podepisovat knihu Jak nakrmit diktátora, i nadějná prozaička Martyna Bunda a její novinka Modrá kočka ze svébytného regionu Kašubska. K ní se v debatě o „bezcitných dějinách“ připojí Karin Lednická, která v románu Šikmý kostel zprostředkovala tvrdou historii Slezska z pohledu žen. K polskému programu se přidá rovněž britský reportér Jack Fairweather. Držitel Costa Book Award totiž sepsal biografii „polského superhrdiny“ z Auschwitzu Witolda Pileckého. Ke slovu se v polském programu dostanou navíc ilustrace pro děti či sté výročí narození sci-fi ikony Stanisława Lema. Podpora svobody, demokracie a lidských práv jsou témata, která byla Světu knihy Praha vždy blízká. Počínaje 26. ročníkem se jimi inspiruje ve speciální sekci Literatura jako hlas svobody. Tentokrát se zaměří na Bělorusko. Na Výstavišti otevře dočasnou Ambasádu nezávislé běloruské kultury, ta zastřešuje autorská čtení, setkání s autory, debaty či noc poezie a hudby. Náhled na Bělorusko poskytnou mimo jiné dva přední básníci: Andrej Chadanovič a Dmitrij Strocev. Setkají se například v debatě moderované Jáchymem Topolem. Cílem Světa knihy Praha je přinést do časem i rozlohou omezeného prostoru co nejvíce současné literatury z různých zemí a regionů. Speciální sekci vymezil veletrh proto letos také titulům pyšnícím se Cenou Evropské unie za literaturu. V Praze se potkají při debatě o evropských hodnotách laureáti Gunstein Bakke (Norsko), Edina Szvoren (Maďarsko), Irene Solà (Katalánsko) a Lucie Faulerová (Česko). Vrací se už tradiční literární řada Das Buch, připravovaná ve spolupráci s Německem, Rakouskem a Švýcarskem. Pozvání rozšířit povědomí českých čtenářů o současném literární dění v německojazyčných zemích přijali jak spisovatelé, tak překladatelé či nakladatelé. Téměř pět set bodů programu Světa knihy Praha 2021 zahrnuje i výstavy, akce pro děti, osvětové programy pro školy či představení vítězných titulů literárních cen, ale především plejádu zvučných jmen českých autorů. Aktuální ročník se nemůže nedotknout pandemie COVID-19, která ovlivnila v uplynulém roce téměř všechno, včetně knižního trhu. Profesní fórum se proto zaměří na (post)pandemické proměny v této oblasti nejen v Česku, ale I v dalších zemích.
Čas načtení: 2020-06-03 15:07:12
V chatové oblasti Nižbor na Berounsku se potkali Martin Myšička, Ivana Chýlková, Radek Holub, Pavla Beretová, Josef Polášek, Jana Švandová, Tomáš Hanák a mnoho dalších, aby zde natočili nový seriál České televize. Scénáře ke třinácti dílům napsal dvojnásobný držitel Českého lva Petr Kolečko, režie se ujal Radek Bajgar, tvůrce komedií Teroristka a Teorie tygra. Pracovní název právě vznikajícího rodinného seriálu je Chataři. Do chatové osady Záhoří jezdili už jejich dědové, rodiče a budou do ní jezdit i jejich děti. Platí tu neměnná pravidla a tradice. Přesto, že svět se mezitím změnil. Někdo zbohatl, někdo naopak. Stali se z nich pravičáci i levičáci, Pražáci i Moraváci, liberálové i milovníci tradičních hodnot. Vzdálili se sobě na hony. Neshodli by se v práci, u televizního programu ani u voleb. Především proto, že by se vůbec nepotkali. Každý totiž žije ve své sociální bublině. Podle toho to ostatně od pátku do neděle v osadě vypadá. „Mě baví, že na chatě se potkají lidi z různých sociálních vrstev. Mohou mít úplně odlišnou práci, jiné vzdělání, příjmy, jsou tu voliči všech stran – jenže na chatě je to prostě jedno. Tedy většinou. Ostatně seriál charakterizujeme sloganem: Tady bude pohoda, i kdyby nás to mělo stát život!“ říká kreativní producent Josef Viewegh a prozrazuje: „Trochu zvláštní na projektu bylo, že Petr Kolečko sám nikdy nechatařil. Ale naštěstí je jednou z hlavních postav ajťák, takový mimoň, přes kterého ostatní chataře nahlížíme. Samozřejmě, že si chataření postupně zamiluje. No a to samé se stalo Kolečkovi, letos má chatu pronajatou na celé léto, stal se z něj normálně chatař.“ „Hraju Davida Srovnala. Ajťáka, programátora z Prahy. Manželka Ivana nám pronajala na sezónu chatu, abych prý přišel na jiné myšlenky a abychom mohli být v přírodě, v lese, u vody, u potoka, rozdělat si oheň v krbu a hlavně zažít tu chatařskou pohodu. David k tomu všemu moc vztah nemá, dělá to vlastně kvůli Ivaně,” říká ke své nové roli Martin Myšička. Další chatařkou je Helena Rubalová. „Je to manželka Milana Rubala, což se dá říci, že je také její veliká charakteristika. Kadeřnice a trochu i kosmetička z Jihlavy, která umí velmi dobře ovlivňovat chod místní osady, aniž by si toho kdokoliv všiml,” komentuje svou postavu Petra Nesvačilová. Rodina Južanova má zase velké tajemství před ostatními chataři. „Divák tajemství od začátku zná a humor pramení z toho, jak úporně rodina tajemství střeží. Južanovi jsou jako jediní z Moravy, přísně katolická rodina a ve vztazích k ostatním vzorkům společenství tak dochází k řadě vtipných momentů, až na hraně žánru komedie a tragédie,” říká Igor Bareš. Všechny scény třináctidílného rodinného seriálu s množstvím situačního slovního humoru se až do října natáčí v chatové osadě v Nižboru u rybníků. Filmaři využívají tamní přírodu, včetně nedaleké Berounky. „Doháníme několikatýdenní skluz. Musíme dotočit, než napadne sníh. Letnímu počasí se musíme přizpůsobit, rozhodně ho netvoříme, tak leda si můžeme pokropit okno vodou. Déšť točíme, když prší, na soumrak si počkáme, až zapadne slunko. Natáčecí plán bude holt o trochu pružnější, nějak tím prokličkujeme,“ uzavírá režisér Radek Bajgar. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-02-18 09:19:09
Zrádci Viktora Tauše. Seriál o zlých lidech s dobrými rodinami
Cyril Dobrý žije na hraně mezi policií a drogovou mafií. Lenka Krobotová je analytičkou v protidrogové centrále v Praze, ale také manželkou a matkou malých dětí. Potkají se na společném případu, který ohrozí jejich životy, i životy jejich blízkých. Šestidílnou minisérii Zrádci uvede ČT1 poprvé v neděli 23. února od 20.10 hodin. Zrádci jsou příběhem o nerovném boji policie s drogovou mafií a o morálních hranicích, které je někdy třeba překračovat. „Spolupráce s Viktorem Taušem je vždy fascinující. Po úspěšném Vodníkovi přichází s tématem, které je na první pohled specifické. Seriály a filmy z drogového prostředí jsou společností obvykle složitěji přijímané. My se ve Zrádcích rozhodli jít ještě dál. Nezaměřili jsme se na uživatele, ale na systém prodeje drog, jeho součástek i kontrolní aparát. Kromě této linie také sledujeme příběhy mladého kluka a ženy, elitní policistky, kteří se do tohoto systému z různých pohnutek zapletou. Navzdory tomu, že se téma může zdát jako vzdálené běžným produkcím, stále silně zpracovává přenositelné motivy rodiny, vztahů, viny a trestu,“ vysvětluje motivaci k natočení minisérie kreativní producent Jan Lekeš. „Rád píšu o světech, které vůbec neznám a v nichž se normálně nepohybuji. Snažím se o nich zjistit všechno. Seriál Zrádci se odehrává v prostředí, kde musí protidrogová policie změnit způsob své práce, aby bylo vůbec možné držet tempo s dobou. Přitom ale zároveň dělá chyby, které stojí lidi kolem ní životy,“ doplňuje scenárista Miro Šifra. Scénář vznikl podle původního námětu Jiřího Vacka, jednoho ze zakladatelů Národní protidrogové centrály, a na základě příběhů policistů z terénu. Děj by se dal shrnout jako tři týdny v životě dealera Davida Frýdla (Cyril Dobrý) který působí v česko-vietnamské drogové mafii i jako policejní informátor. „Umí pohotově vyřešit problémy, bohužel však není schopen vnímat širší souvislosti vlastních rozhodnutí v časové perspektivě, což ho nakonec dostihne,“ popisuje svou postavu Cyril Dobrý. Během vyšetřování se setkává s analytičkou Petrou Vávrovou (Lenka Krobotová). Ta v něj získá důvěru a společně se pokoušejí dostat hlavu vietnamské mafie. „Určitě se jedná o jednu z mých největších rolí. Rozsahem, obsahem postavy i jejími možnostmi. Je to bezesporu složitější, nejednoznačný charakter, ale především zajímavá silná osobnost, chytrá policistka, dobrá máma a manželka. Prostě silná žena,“ říká Lenka Krobotová. Televizní tvorba Viktora Tauše se těší oblibě diváků i odborné veřejnosti. Minisérii Vodník vidělo 1,2 milionu diváků starších patnácti let, kriminálku Modré stíny sledovalo na milion diváků. Oba projekty si vysloužily nominaci na Českého lva. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-18 10:46:37
Literární vyhlídky (18. až 24. listopadu)
Nadcházející týden nabídne i díky pokračujícímu festivalu Den poezie dlouhou řadu autorský čtení, knižních křtů, besed a autogramiád, které v závěru týdne nasadí korunu takřka celodenní akce s názvem Česká vlna 2019 – pražské setkání s několika autory a autorkami ze stáje brněnského nakladatelství Host. Vybírat jsme mohli i z nemalého množství knižních a audioknižních novinek – naše tipy jako obvykle najdete na konci příspěvku. POZVÁNKY 18. 11. Praha / V 16.30 proběhne v Paláci knih Luxor křest knihy Pavla Kosatíka 100 x Václav Havel (Universum 2019). „Nejsme jako oni a nikomu se nebudeme mstít“ nebo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ – to jsou některé ze známých výroků našeho bývalého prezidenta, nad nimiž se autor zamýšlí v dobovém i současném kontextu. Myšlenkově živou a podnětnou knihu pokřtí senátor Marek Hilšer. Hradec Králové / Od 17 hodin nabídne Knihovna města Hradce Králové besedu a autogramiádu Michaely Klevisové, jedné z předních českých autorek detektivek, novinářky a dvojnásobné držitelky Ceny Jiřího Marka. Autorka osvětlí způsob své práce a možná poodhalí i zápletku nejnovější knihy s detektivem Bergmanem, nazvané Sněžný měsíc, která je tentokrát zasazena do idylické krajiny Beskyd. Praha / V 17 hodin se U Svobodných Zednářů uskuteční křest nové knihy fotografa, sochaře a spisovatele Emila Bratršovského Krásný svět (Fabrička ve dvoře 2019). Jak by mohl vypadat svět za 50, 100 nebo 200 let? Svazek antiutopických povídek pokřtí Eva Holubová. Praha / Od 19.30 nabídne A studio Rubín setkání s tzv. básníky měst – Sylvou Fischerovou, básnířkou města Prahy, a Michaelem Vandebrilem, který inicioval zrod městského básníka v Antverpách. Autoři budou diskutovat o poezii ve městě a svých aktivitách přibližující současnou poezii v různých částech města a pak také číst své texty. Moderuje Josef Straka. Praha / V 19.30 začne v Božské Lahvici večer věnovaný bajkám, žánru táhnoucímu se od Ezopa až k výrazným básníkům současnosti, na němž vystoupí Petr Borkovec, Vojtěch Vacek a Robert Wudy. Moderuje Matěj Senft. 19. 11. Praha / Od 15 hodin proběhne na piazze Florentina křest knihy pro děti H2O a pastýřové snů (Freytag & Berndt 2019) spisovatele Petra Stančíka a ilustrátorky Galiny Miklínové, pojednávající o novém dobrodružství kamarádů Huberta, Huga a Ofélie, kteří tentokrát s pomocí zmenšovacího paprsku luští tajuplné poselství ukryté do snů, řeší záhadu lidí čučících do skříněk s kličkou a vydávají se na výpravy v létající dodávce Citroën typ H z vlnitého plechu, aby překazili pikle zlotřilého vědce Vulpese. Knihu pokřtí šéfkuchař Jan Punčochář a zpěvačka Tonya Graves. Brno / V 17.30 zavítá do Knihovny Jiřího Mahena v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básník, rozhlasový redaktor a hudebník Jonáš Zbořil, který byl za svůj básnický debut Podolí (2013) nominován na Cenu Jiřího Ortena a Literu pro objev roku v rámci cen Magnesia Litera 2014. Olomouc / Od 18 hodin nabídne kavárna Druhý domov další večer z cyklu Domácí Bá.snění, na němž se tentokrát představí Olga Stehlíková (například Týdny, Vejce/Eggs, Vykřičník jako stožár), Kateřina Kováčová (mimo jiné Hnízda, Soumračno, Sem cejtila les) a Ondřej Hrabal, který letos debutoval sbírkou Nezkoušej se usmát. Praha / V 18 hodin bude v Café Kampus uvedeno české vydání druhého románu irské spisovatelky Lisy McInerneyové Zázraky krve (Argo 2019) za účasti autorky a překladatelky knihy Terezy Markové Vláškové. Příběh zasazený do irského podsvětí by měli ocenit všichni příznivci Trainspottingu, seriálu Peaky Blinders, Guye Ritchieho nebo Quentina Tarantina. Praha / Od 19 hodin proběhne v Maďarském institutu v Praze maďarsko-český večer poezie, jehož hosty budou česká básnířka Marie Iljašenko a maďarský básník Renátó Fehér. Během večera zazní jejich básně v originálu i v překladech. Na večeru spoluúčinkuje violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová. Praha / V 19.30 nabídne Božská Lahvice večer poezie v režii tří překladatelů české literatury do polštiny, angličtiny a francouzštiny. Každý překladatel či překladatelka představí svého oblíbeného básníka či básnířku a společně přečtou originál i překlad několika básní. Těšit se můžete na Jitku N. Srbovou a její básně v překladu Zofie Bałdygy, Milana Děžinského a jeho překladatele Nathana Fieldse a poezii J. H. Krchovského ve francouzském překladu Jeana-Gasparda Páleníčka. Básně J. H. Krchovského přečte Vojtěch Vondráček. Praha / Od 19.30 budou v kavárně Fra číst a debatovat čtyři básníci nejmladší generace – Ondřej Krystyník, Anna Sedlmajerová, Marie Feryna a Klára Šmejkalová. Uvádí a moderuje Jonáš Hájek. Praha / V 19.30 se v prostoru Dominikánská 8 (foyer barokního refektáře dominikánského kláštera u Sv. Jiljí) uskuteční poetický večer za účasti básníka a redaktora Radka Štěpánka (mimo jiné Rám pro pavoučí síť, Hic sunt Homines, Eroze, Tání) a autora tří básnických sbírek Vojtěcha Kučery. 20. 11. Praha / Od 18 hodin nabídne Dům čtení (pobočka Městské knihovny v Praze) pořad nazvaný Cesta na Sever – Dánsko. „Zemička světle zelená, jako se na mapách malují nížiny,“ popisuje Dánsko Karel Čapek ve své slavné knize Cesta na sever. Jak viděli Dánsko další čeští cestovatelé v první polovině 20. století? Která místa je okouzlila a čím na ně zapůsobili tamější obyvatelé? Vydejte se ve stopách Karla Čapka, Arnošta Krause, Václava Fialy a dalších a objevte s námi tu milou a vlídnou zem, jež se za ta léta vlastně moc nezměnila. Čtení ze starých českých cestopisů po Dánsku doprovodí promítání fotografií z dob minulých i ze současnosti. Praha / V 18.50 začne na palubě (A)VOID Floating Gallery Sudetennacht vol. 2, večer věnovaný spisovatelům, výtvarníkům a muzikantům, kteří žijí nebo se narodili v kraji sudetském. Letos na něm vystoupí Martin Tomášek (Teplitz), Karel Škrabal (Iglau, Brünn), Dagmar Plamperová (Kaaden) a Teodor Kravál (Pilsen, Erzgebirge), o hudební doprovod se postará Tomáš Braun (Tetschen). Praha / Od 19 hodin proběhne v Božské Lahvici křest nového čísla Plavu (6/2019), věnovaného tentokrát fototextům, které v sobě zahrnují dvě rovnocenné složky – slovo a obraz. Autoři se mimo jiné pokusí naznačit dějinný vývoj tohoto žánru, od jeho počátků na konci 19. století až po rok 1992, kdy vycházejí Vystěhovalci W. G. Sebalda, a představit jeho různé podoby: symbolistní román, autobiografickou esej, přírodní poezii nebo cestovní deník. Praha / Ve 20 hodin nabídne Činoherní kavárna repríza autorského čtení Básníka Ticho. Samorostlý básník a performer je mj. autorem básnického románu Obchodník s nocí, narcis a netopýr, Malé knihy Noci, kyberpunkového románu Neuroromance či básnické sbírky PLAY OFF. 21. 11. Praha / Od 17 hodin se v Národní knihovně ČR uskuteční autorské čtení Jany Štroblové, která zde představí své knihy Z Děravého testamentu a Do nikam. Děravý testament je útlá sbírka o loučení se životem, ale nikoli plačtivá. V lyricko-epické veršované skladbě Do nikam se vypravěčka navzdory touze zůstat na milovaném místě, kam z útěku už nebude návratu, nechává vtáhnout do samého středu exodu, aniž tuší, před čím nebo za čím se utíká. Vsetín / V 17 hodin proběhne v Masarykově veřejné knihovně beseda s překladatelem z japonštiny Tomášem Jurkovičem o japonské literatuře, spisovateli Huraki Murakamim a o Japonsku v mnoha barvách a vůních. Praha / Od 19 hodin se ve Večerní kavárně Souterrain uskuteční křest českého vydání románu švédského spisovatele Andrzeje Tichého Mizérie (Argo 2019) za účasti autora a překladatelky knihy Marie Voslářové. Do románu se promítá autorovo dětství a dospívání na švédských předměstích – autor své zkušenosti přetavil ve zcela svébytný, naléhavý proud vyprávění o chudobě, násilí, závislostech, ale i pocitu sounáležitosti. Moderuje Hana Zahradníková. 22. 11. Praha / V 17 hodin nabídne Palác knih Luxor besedu a autogramiádu spisovatelky Aleny Mornštajnové, autorky próz Slepá mapa, Hotýlek či Hana, jejíž poslední román s názvem Tiché roky získal cenu Kniha roku 2019 v kategorii Společenský román a zároveň se stal absolutním vítězem prvního ročníku této čtenářské ankety. 23. 11. Praha / Od 14.00 do 21.30 bude DOX hostit akci s názvem Česká vlna 2019, jež nabídne autorská čtení, besedy a autogramiády známých i nových českých spisovatelek a spisovatelů, jejichž díla vydává nakladatelství Host. O svých letos vydaných knihách (a nejen o nich) budou vyprávět Bianca Bellová, Simona Bohatá, Jakub Dotlačil, Petra Dvořáková, Viktorie Hanišová, Alena Mornštajnová, Jan Němec, Jiří Padevět, Martin Skořepa a Petra Soukupová. Odpolednem provází Adéla Elbel, mimořádné vystoupení připraví nejlepší čeští slameři Anatol Svahilec a Ondřej Hrabal. Jednotlivé besedy moderují Eva Klíčová, Miroslav Balaštík a Radek Štěpánek. Praha / V 16 hodin proběhne v Bio Oko beseda s polskou spisovatelkou a filmařkou Martou Dzido o její prozaické knize Slast, kterou právě vydalo v českém překladu Anny Plasové nakladatelství Dokořán. Po ní bude od 18 hodin následovat projekce dokumentárního snímku Silačky (2018) za účasti jeho režisérů Marty Dzido a Piotra Śliwowského. Praha / Od 19.30 nabídne kavárna Fra autorská čtení řady tuzemských i zahraničních básníků a básnířek. Svou tvorbu zde představí Michael O'Loughlin (Irsko), Judith Mok (Nizozemí), Anamaria Koeva (Bulharsko), Adams Sinarinzi (Burundi), Ramy Al Asheq (Sýrie), Anna Beata Háblová (ČR), Alžběta Luňáčková (ČR) a Jonáš Hájek (ČR). Praha / Ve 20.30 začne v Darkvelvetcafebaru křest básnické sbírky Kamila Prince s názvem Nožem učím rybu křičet (Kampe 2019), přinášející nezvykle tradicionalistické veršotepectví archaických forem (alexandríny, akrostichy, rispety, sonety…) na jedné straně a přidrzle krátké vypointované veršovánky s humorem černějším než uhelné sklady na straně druhé. 24. 11. Praha / Od 19.30 proběhne v A studiu Rubín literárně hudební pořad Severní pes, který završí letošní ročník festivalu Den poezie. Účinkují Svatava Antošová, Radek Fridrich, Ondřej Hložek, Vojtěch Kinter a Martin David. {loadmodule mod_tags_similar,Související} NOVÉ (AUDIO)KNIHY Mila, Petr, Katka a Franta jsou divní. Nebo si to o nich aspoň ostatní myslí. Desetiletá Mila má ráda zvířata — zvlášť hmyz a ze všeho nejvíc pavouky. Taky se umí „ztratit ze světa“. Když se na něco soustředí, všechno ostatní pro ni přestane existovat. Petr chodí do čtvrté třídy, ale vypadá na prvňáka. Umí skvěle kreslit a v noci nemůže spát. Bojí se totiž tmy. Vlastně ne tmy, ale toho, co se v ní skrývá. A když už usne, zdají se mu hrozné sny. Katka nemá žádné kamarády, připadá si tlustá a ošklivá. Bojí se mluvit s lidmi a šťastná je jenom tehdy, když si čte. Franta má nemocné nohy a musí chodit o berlích. Je naštvaný na své postižení a bývá na lidi zlý. Baví se natáčením videí na YouTube, hlavně takových, v nichž provokuje ostatní. Tihle čtyři se náhodou potkají. Na začátku nejsou ani přátelé, spíš divné děti, co spolu tráví čas. Pak ale společně naplánují útěk z domova a zažijí něco, na co se nezapomíná. To vše v nové knize Petry Soukupové s názvem Klub podivných dětí (Host 2019). Bílá kniha je intimní meditací o barvě. Náladu uvozuje výčet bílých věcí: sůl, sníh, led, měsíc, rýže, vlny, magnólie... Zároveň jde o autobiograficky laděné rozjímání nad smrtí vypravěččiny sestry, která zemřela dvě hodiny po narození. Jihokorejská spisovatelka Han Kang napsala Bílou knihu během rezidenčního pobytu ve Varšavě. Vypravěčka prochází neznámým městem, všímá si pozůstatků války, míst zničených při náletu v roce 1944 a poté zrekonstruovaných. Starý pilíř, který zůstal zachován, byl začleněn do nové stavby. Vnímá existenci své sestry jako tenhle pilíř, relikt patřící k vlastní minulosti. Tím, že o její smrti bude psát, jí může dát nový život. Bílá kniha přináší nečekaně hluboký niterný zážitek, zprostředkovaný citlivě budovanými texty o truchlení, znovuzrození a vytrvalosti lidského ducha. Ohromující pátrání po křehkosti, kráse i nezvyklosti života. V překladu Petry Ben-Ari knihu vydalo stejně jako předešlé autorčiny tituly Vegetariánka a Kde kvete tráva nakladatelství Odeon. Že je dějepis nuda? S akční maminkou rozhodně ne. Maminka-reportérka zjistí, kde je uložený originál naší hymny, zachrání šaty prvorepublikové filmové hvězdy, s cínovými vojáčky probere obranu země v roce 1938, ve Zlíně se s ní převrátí výtah a rázem se ocitne v Gottwaldově, v rozhlasové budově sleduje příjezd vojáků v roce 1968, s televizní hlasatelkou zažije totalitu, připomene, proč lidé cinkali klíči v listopadu 1989, a ve vile Tugendhat zažije rozdělení Československa. V 11 pohádkách, které obsahuje kniha Jak maminka vyprávěla o Československu, představuje Michaela Vetešková dětem ty nejdůležitější milníky našich dějin 20. století, co se událo od vzniku samostatného Československa v roce 1918 po jeho rozdělení v roce 1992. Knihou prochází „vysvětlovníček“, v němž jsou stručně popsána fakta objevující se v pohádkách. Věnuje se osobnostem, například prezidentům Tomáši G. Masarykovi, Edvardu Benešovi, Klementu Gottwaldovi, Václavu Havlovi i událostem, jako je podepsání mnichovské dohody, nebo institucím, včetně Českého rozhlasu. Rozšířené vydání knížky Jak maminka vyprávěla o 20. století vychází v nakladatelství Verzone k třicátému výročí sametové revoluce. Českého vydání v překladu Roberta Svobody se dočkal Deník se sl. Inivkou (Dybbuk 2019), autobiografická kniha jednoho z nejvýznamnějších maďarských spisovatelů současnosti. Péter Esterházy se v posledních dvou letech svého života vyrovnával se smrtelnou diagnózou formou deníkových zápisků. Své postřehy a úvahy prokládal citáty i kratšími literárními útvary, vznikla mozaika plná bystrých charakteristik lidí a událostí. Takto vzniklou mozaiku různorodých textů, veselých i posmutnělých, letargických i rozverných, plnou bystrých charakteristik lidí a událostí, můžeme číst nejen jako zprávu o postupující chorobě, ale i jako milostný deník zachycující proměnlivý a silně náladový vztah pisatele deníku a jeho rozmarné milenky, bující slinivky, lépe řečeno slečny Inivky. Je to milenka věrná, nezapuditelná a zároveň – právě proto – i krutá. Strhující románový příběh připomíná soubor vzájemné korespondence Jana Konůpka a Marie Dadákové z let 1915 a 1916, který vychází pod názvem Jak je to divně krásné, miláčku! (Pulchra 2019). Známý symbolista a jeden ze zakladatelů českého literárního a výtvarného sdružení Sursum Jan Konůpek odpověděl v červnu 1915 na inzerát Marie Dadákové, která hledala „muže vysoké kultury ducha, milujícího přírodu a umění“. Od té doby si téměř rok a půl každý den psali. Podstata jejich dopisů je sice milostná, ale nevyplývá z obsahu prvoplánově. Naopak, velmi zřetelně se zde odrážejí jejich názory na knihy, které četli, dojmy z výstav výtvarného umění, psali si o divadle, o filmech, komentovali společenské události a politické poměry v zemi, jež byla necelý rok ve válce. Obsah korespondence tak přerůstá z ryze soukromé sféry do oblasti veřejné, společensko-kritické. Prózu Vladimíra Körnera Adelheid, líčící drama podivné lásky příslušníka zahraničního odboje Viktora Chotovického a dcery nacistického pohlavára Adelheid Heidenmannové, načetl pro vydavatelství Tympanum Igor Bareš. Bezprostředně po válce v severomoravské pohraniční obci Schwarzbach – Černá Voda svede osud k sobě dva osamělé lidi. Čím více se však vnitřně nalomený Viktor snaží k uzavřené Adelheid přiblížit, tím více mu uniká. Rozporuplná doba nepřeje lásce, smíření sama se sebou ani mezi národy. Audiokniha Hanba přináší román Salmana Rushdieho z prostředí Pákistánu, který je složitou a fiktivní rodinnou ságou dvou národních hrdinů, Razy Hajdara a Iskandara Harappy, postav majících skutečný předobraz v pákistánských dějinách. Kniha je zároveň jakousi moderní orientální pohádkou, ornamentální fantasmagorií, politickým pamfletem i osobní výpovědí poangličtělého Inda, jemuž odstup exilu umožňuje vypořádat se s vlastními kořeny. Text pro vydavatelství Radioservis načetl Ladislav Frej.
Čas načtení: 2019-11-13 12:53:56
Nicolai Sennels: Nezvěte do své země muslimy
Nicolai Sennels je psycholog, který v letech 2005-2008 pracoval v kodaňské věznici pro mladistvé Sønderbro. O svých zážitcích a závěrech napsal knihu Svatý hněv: Mezi muslimskými zločinci, která zatím česky nevyšla. Dnes je politicky aktivní, je členem Dánské lidové strany (Dansk Folkeparti), která usiluje o další restrikci imigrace z nezápadních kultur, a byl spoluzakladatelem hnutí For Frihed, které je dánskou pobočkou hnutí Pegida. Nedávno Nicolai Sennels navštívil Prahu, poskytl rozhovor i televizi Prima a odpověděl mi na několik otázek, které jsem mu zaslal e-mailem. Zajímala mne jeho perspektiva, protože vězeňský psycholog je poměrně specifické povolání, které vidí společnost z jejího horšího konce a každodenně pracuje s některými problémy, které širší společnost ani nemusí příliš vnímat. Pane Sennelsi, jste psycholog. Mohl byste čtenářům krátce popsat svoje předešlé zaměstnání? Co vás vedlo k tomu, že jste napsal svoji knihu „Svatý hněv“? Když jsem jako naivní levicový Západoevropan začal pracovat ve vězení, byl to pro mě docela šok. Sedm z deseti vězňů v dánských vězeních pro mladistvé jsou muslimové, i když muslimů je jinak méně než 10 procent obyvatelstva. Mým úkolem bylo pomoci jim najít smysluplnější způsob života, ale brzy jsem zjistil, že západní psychologie v jejich případě terapeuticky selhává. Abych našel lepší postupy, začal jsem studovat jejich náboženství a kulturu, vyptával jsem se svých muslimských klientů na podrobnosti jejich rodinného uspořádání, denního života, života a tradic v zemích jejich původu. Jako psycholog ve vězení jsem tím pádem měl jedinečnou příležitost hovořit se skupinou lidí, na které si mnoho z nás utvořilo názor, ale jen málokdo se k nim dostal skutečně blízko. Tato kniha je způsobem, jak získat psychologickou perspektivu k jedné z nejdůležitějších otázek současnosti: co je muslimská kultura a jakým způsobem bychom k ní měli přistupovat na Západě. Ve svém odborném životě jste potkal mnoho zločinců, kteří byli muslimové, jelikož je jich v dánských věznicích statisticky nadprůměrné množství. Říkáte, že součástí jejich motivace je i jejich víra. Mohl byste to rozvést? Náboženství hraje ústřední roli nejen u islámských teroristů, ale i zločinců. Na základě analýzy tohoto náboženství a kultury, a na základě stovek rozhovorů s muslimy, jsem dospěl k názoru, že jsou vychováváni s určitými mentálními vzorci, které je činí náchylnějšími ubližovat ostatním a představují nebezpečí pro neislámské společnosti. Jeden takový psychologický rys je dominance. Mnoho zločinů páchaných muslimy vůči nemuslimům není motivováno primárně peněžním ziskem, ale touhou dominovat ostatním. Je to částečně proto, že muslimové mají svým náboženstvím uloženu povinnost ovládat a dobývat, a částečně proto, že žijí v extrémně dualistickém světonázoru. Tam, kde se západní myšlení snaží o širší pochopení, je muslimská kultura zvyklá uvažovat ve vzorci „buď a nebo“, „černá a bílá“. Širší pochopení vede k větší harmonii, kdežto vzorec „buď a nebo“ rozděluje svět do antagonistických párů: muslimové jsou lepší než nemuslimové, muži mají více práv než ženy, většina denních záležitostí je rozdělena na čisté (halal) a nečisté (haram) atd. Silně dualistické kultury jsou vesměs také silně neharmonické, protože vynášejí velmi tvrdé soudy. Abych to něčím ilustroval, rád bych upozornil na arabské slovo pro nemuslima, káfir. „Káfir“ má mnoho extrémně negativních konotací, protože podle islámských svatých textů se „káfirům“ nedá věřit, jsou předurčeni k tomu, hořet v pekle, mohou být zotročeni a sexuálně zneužíváni, mají být zabiti atd. Tyto islámské popisy nevěřících fungují podobně jako válečná propaganda mezi vojáky. Tak, jako generálové dehumanizují a démonizují nepřítele, aby vojákům psychologicky ulehčili jejich zabíjení, muslimská víra a kultura dehumanizuje nemuslimy způsobem, kvůli kterému je snazší nestarat se o jejich city, majetek nebo život. Kromě těchto dvou věcí jsem identifikoval čtyři specifické psychologické rysy rozšířené mezi muslimy, které zvyšují riziko anti-sociálního nebo kriminálního chování. Tím prvním je hněv. V západní kultuře víme, že hněv je projevem slabosti. „Jenom malí psi štěkají,“ říká se v Dánsku. Zachovat klid, nebo dokonce odbýt kritiku či frustraci vtipnou poznámkou, to u nás považujeme za sílu. V muslimských zemích je jako síla vnímán hněv. Dokonce mají „dny svatého hněvu“ (podle nichž jsem pojmenoval svoji knihu) – typicky v pátek – kdy poskakují, střílejí do vzduchu a křičí. A to, že na Západě neprojevujeme hněv a ochotu k fyzické agresi, vnímají jako slabost. Slabost zdvořilých a empatických osob, kterou lze snadno využít. Dalším psychologickým rysem je to, čemu západní psychologie říká sebevědomí. Pokud se dokážete vypořádat s kritikou klidně, a dokonce vyjádřit vděčnost v případě, že ten, kdo vás kritizuje, má pravdu, vnímáme to jako silné sebevědomí. Pokud se rozzuříte a útočíte, je to pro nás slabé sebevědomí. Mezi muslimy je to obvykle naopak. Výsledkem jsou křehká, skleněná ega a těla naplněná adrenalinem. Když v Dánsku vyšly karikatury Mohameda, zástupy muslimů v různých zemích světa křičely výhrůžky a zapalovaly vlajky, což mělo dokázat, že islám je mírumilovný – to je asi nejzřetelnější příklad. Třetí psychologický rozdíl je v tom, čemu v psychologii říkáme locus of control, místo výkonu kontroly. Na západě jsme vesměs vychováni v tom, že svůj život kontrolujeme sami. To znamená, že sami sebe považujeme za zodpovědné za to, jak náš život bude vypadat. Jeho výsledek záleží na tom, jak se rozhodujeme, reagujeme atd. Zjistil jsem, že muslimové mají primárně vnější „locus of control“. To je přirozené v kultuře, kde je osobní svobody málo a kde se nelze moc odlišit od společenských norem. Všechno je „ins’hallah“ (vůle Alláhova), nebo o tom rozhoduje mužský člen rodiny nebo imám. Věci se dějí z vnějších důvodů. To je také důvod, proč je v islámském světě tak rozšířená mentalita „obětí“. Za všechno může někdo jiný, což je velmi špatný základ pro řešení problémů a pohyb vpřed. Čtvrtým psychologickým faktorem je otevřenost ostatním. V západním světě definujeme otevřenost a toleranci jako dobrou. Snažíme se být otevření ostatním, i když mají jiné názory, včetně těch politických a náboženských. Mezi muslimy je považováno za dobré být uzavřený a netolerantní. Obvykle se vdávají a žení jen mezi sebou a děti – zejména dívky – žijí v neustálé hrozbě násilí (a hůř), pokud by se moc „pozápadnily“. Není těžké si představit, co se stane, když se dvě civilizace s takto odlišnými psychologickými vzorci potkají. Otevřená a tolerantní společnost se otevře a toleruje tu zavřenou a netolerantní, což vedlo k všudypřítomné islamizaci západoevropských společností: oddělené návštěvní hodiny v bazénech podle pohlaví, halal jídlo ve školkách, školách a nemocnicích, noviny nechtějí otisknout karikatury Mohameda, v centrech měst vznikají dominantní islámské budovy atd. Tyto psychologické rysy, včetně nábožensky založené démonizace nevěřících a výzev k dominanci, ubližování a zabíjení – jsou důvod, proč tolik muslimů skončí jako násilní zločinci nebezpeční společnosti. A skutečnost, že naše vlastní kultura je tak neagresivní, odpouštějící a tolerantní, vede k jejímu vlastnímu ohrožení. Je vaše kniha “Svatý hněv” v Dánsku stále kontroverzní? Jaká byla reakce čtenářů? Najdete ji v knihkupectvích, nebo s ní mají problém? Kniha vzbudila v době svého uveřejnění ohromný zájem. I když její ústřední sdělení – že lidé z jiných kultur mají jiné mentality – je logické a samozřejmé, stejně to pro řadu lidí byla novinka. Kniha odstartovala v Dánsku velmi důležitou debatu ohledně kulturních a psychologických rozdílů. Myslím si, že tato debata byla velmi konstruktivní. Zdá se, že pro mnoho lidí je psychologická perspektiva celé záležitosti osvěžující a snáze pochopitelná. První dvě vydání se vyprodala velmi rychle, ale vydavatel z neznámých důvodů nechce vydat knihu potřetí. Od té doby byla kniha vydána také švédsky a anglicky, německé vydání se právě chystá. Jste členem Dánské lidové strany. Jste spokojen se současným stavem azylové a migrační politiky? Co byste doporučil jiným zemím? Záleží na tom, co chcete. Chcete-li žít v míru a záleží-li vám na vlastní kultuře, doporučil bych vám nezvat do své země muslimy. Pokud chcete hrát hazardní hru s bezpečností budoucích generací ve jménu vyšších principů, jako jsou směrnice EU nebo konvence OSN, můžete učinit jinou volbu. Jelikož jsem psycholog a humanista, více si cením lidí než principů. A myslím si, že sociální kapitál – důvěra a solidarita – je pro blahobyt lidí velmi důležitý. Sociální kapitál je velmi vysoký v monokulturách a upadá v multikulturních společnostech, kde lidé s velmi odlišnými či navzájem rozpornými hodnotami nenacházejí společný základ pro své soužití. Na závěr: máte nějaký vzkaz pro české čtenáře? Ano, hned tři. Za prvé doufám, že Česká republika a zbytek východní Evropy se poučí z odstrašujícího příkladu západní Evropy a nezopakují naši historickou katastrofální chybu, která už stála tolik krve, potu a slz. Za druhé byste měli opravdu doufat, že západní část kontinentu to přežije. Protože pokud nepřežijeme, budete muset někdy za padesát let vynaložit ohromné prostředky k ochraně svých hranic, a to se slabší ekonomikou, protože oslábne vzájemný obchod. To mne vede ke třetí radě: Když Čechům nabídnou práci v „uniformě“ například Němci nebo Francouzi, tak doufám, že ji mnoho Čechů vezme. Když se objeví takové nabídky práce, je to proto, že jsou nutné – a jak jsem říkal, týká se to také stability vaší vlastní situace. Dívám-li se do své vlastní křišťálové koule, myslím si, že záchrana Evropy tentokrát nepřijde primárně od nás, ale od vás. Zní to hodně dramaticky, ale jako všechno ostatní je to hlavně psychologie. Podívám-li se na demografické složení obyvatelstva, je mi to jasné: střet mezi otevřenějším a černobílým myšlením je teprve na samém začátku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2024-01-28 17:00:00
Astrologové nám prozradili, jaké finanční výzvy anebo radosti čekají jednotlivá znamení zvěrokruhu v únoru 2024. Která znamení potkají finanční problémy a která se naopak mohou těšit na nečekaný přísun peněz? Pokud vás zajímá, co vám hvězdy připravily, níže najdete informace i o vašem znamení.