Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-05-27 14:52:01

Zvláštní zpravodaj OSN: Julian Assange byl týrán a hrozí mu, že bude utýrán k smrti

Vykonstruované znásilnění a manipulované důkazy ve Švédsku, tlak z Velké Británie, aby se proces nezastavoval, podjatí soudci, vazba, psychologické týrání a výhled na brzké vydání do USA s očekáváním trestu vězení na 175 let za to, že odhalil válečné zločiny. Nils Melzer, zvláštní zpravodaj Organizace spojených národů, poprvé promluvil o výbušných poznatcích z jeho vyšetřování případu zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho.    Pane Melzere, proč se zabývá zvláštní zpravodaj OSN pro týrání Julianem Assangem? To se mne před nedávnem také ptalo ministerstvo zahraničí v Berlíně: Je to opravdu váš základní mandát? Je Assange obětí týrání?   Co jste odpověděl? Tento případ se dotýká mého mandátu ze tří pohledů. Za prvé: Tento muž zveřejnil důkazy o systematickém týrání. Místo těch, kteří týrali, je ale teď pronásledován on. Za druhé je on teď tak týrán, že sám vykazuje symptomy psychologického týrání. A za třetí má být vydán do státu, který lidi jako on drží v takových podmínkách vazby, které jsou organizací Amnesty International označovány za týrání. Julian Assange odhalil týrání, byl sám týrán a mohl by být vydán do USA, kde by mohl být utýrán k smrti. A to všechno by nemělo spadat do mé kompetence? Navíc je to případ, který má význam pro každého občana v demokratickém státě.   Co Assangeho čeká, bude-li vydán?  Nedostane se mu žádného právního řízení. Také proto nesmí být vydán. Assange přijde před porotu v Alexandrii ve státě Virginia, před proslulý „špionážní soud“, který projednává všechny případy národní bezpečnosti. To místo není náhodné, protože porotci musí být vybráni proporcionálně k lokálnímu obyvatelstvu a v Alexandrii 85 procent obyvatel pracuje v segmentu národní bezpečnosti – tedy CIA, NSA, ministerstvo obrany nebo ministerstvo zahraničních věcí. Když se před takovou porotou ocitneme s obžalobou za porušení národní bezpečnosti, je rozsudek od začátku jasný. Řízení vede vždy stejná soudkyně, za zavřenými dveřmi na základě tajných důkazů. V žádném takovém případu nebyl nikdo osvobozen. Většina obviněných proto přistoupí na dohodu, že se přinejmenším částečně přiznají k vině a dostanou za to mírnější trest.   Říkáte tedy, že Julian Assange nebude mít v USA žádný právní proces? Bezpochyby. Pokud se budou státní zaměstnanci USA držet rozkazů svých nadřízených, mohou se zúčastnit agresívních válek, dopouštět se válečných zločinů a týraní, mohou si být jisti, že nebudou stíháni. Kde je poučení z norimberských procesů? Pracoval jsem dlouho v konfliktních oblastech, abych věděl, že ve válkách se stávají chyby. Není to vždy kriminalita bez svědomí, mnohé se stane ve stresu, přetížení a panice. Jsem proto schopen pochopit, že vlády říkají: Řekneme pravdu, ale jako stát přejímáme odpovědnost za způsobené škody. A není-li individuální zavinění příliš závažné, nepadnou žádné drakonické tresty. Pokud je ale pravda potlačována a zločinci nejsou voláni k odpovědnosti, začíná to být extrémně nebezpečné. Ve třicátých letech minulého století vystoupily Německo a Japonsko ze Společnosti národů. Patnáct let poté ležel svět v troskách. Dnes USA vystoupily z Rady pro lidská práva OSN a ani masakr „vedlejších škod“, ani týrání CIA po 9/11, nebo agresívní válka proti Iráku nevedly k trestnímu vyšetřování. Tento příklad nyní následuje Velká Británie. V roce 2018 zveřejnil výbor pro zpravodajské služby a bezpečnost britského parlamentu dvě velké zprávy, které dokazovaly, že Velká Británie byla mnohem hlouběji zatažena do tajných operací CIA s týráním, než se dosud myslelo. Prvním úředním krokem vlády Borise Johnsona bylo, že tato vyšetřování anuloval. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Proč jste se tedy tímto případem nezabýval už dříve?  Představte si tmavý pokoj. Najednou se světlo soustředí na slona v této místnosti, na válečné zločince, na korupci. Vlády jsou na okamžik šokovány. Pak ale otočí kužel světla na obvinění ze znásilnění. Je to klasická manipulace s veřejným míněním. Slon je zase v temnotách, za kuželem světla. Místo něj je v centru Assange a my se bavíme o tom, jestli na ambasádě jezdí na skateboardu, anebo jestli správně krmí svoji kočku. Najednou všichni víme, že je to násilník, hacker, špión a narcista. A jeho odhalení nepořádků a válečných zločinů blednou v temnotě. To se stalo i mně, nehledě na moji profesní zkušenost, která mne měla nabádat k opatrnosti.    Můžeme začít od počátku? Jak jste se k tomu případu dostal? V prosinci 2018 mne jeho advokáti poprvé požádali o zásah. Nejdříve jsem odmítl. Byl jsem zavalen ostatními žádostmi a ten případ jsem ani neznal. V mém vnímání, které bylo ovlivněno médii, jsem i já měl předsudek, že Julian Assange je nějakým způsobem vinný a že mne chce manipulovat. V březnu 2019 za mnou přišli jeho advokáti podruhé s tím, že se potvrzují náznaky, že by Assange měl být brzy vypovězen z ekvádorského velvyslanectví. Poslali mi některé klíčové dokumenty a shrnutí jeho případu. A tehdy jsem si řekl, že jsem dlužen mojí profesní integritě se na to alespoň podívat.   A potom? Rychle mi bylo jasné, že tady něco nesedí. Že je tady rozpor, který mi moje celá právní zkušenost nedokáže vysvětlit: Proč je tento člověk devět let v trestně právním vyšetřování, aniž by došlo k obžalobě?   Je to tak výjimečné? Ještě nikdy jsem neviděl srovnatelný případ. Každý může proti každému vyvolat vyšetřování, pokud půjde na policii a toho druhého obviní. Švédské úřady ale vůbec nezajímala výpověď Assangeho. Cíleně ho nechávaly v nejistotě. Představte si, že budete devět a půl roku konfrontováni celým státním aparátem a médii s obviněními ze znásilnění, ale nemůžete se bránit, protože nikdy nedojde k obžalobě.   Říkáte, že švédské úřady nezajímala výpověď Assangeho. Média a úřady vykreslovaly ale opačný obraz: Julian Assange před švédskou justicí uprchl, aby se vyhnul zodpovědnosti. To jsem si nejprve myslel také, než jsem se pustil do rešerše. Je to přesně naopak. Assange se mnohokrát hlásil švédským úřadům, protože se chtěl k obviněním vyjádřit. Ale úřady to odmítaly.   Co to znamená, že úřady to odmítaly? Mohu začít od počátku? Mluvím plynně švédsky a mohl jsem proto číst originální dokumenty. A nevěřil jsem svým vlastním očím. Podle vyjádření postižené ženy se nejednalo o žádné znásilnění. A nejen to: Výpověď této ženy byla následně bez její účasti stockholmskou policí přepsána, aby se nějak podařilo vytvořit podezření ze znásilnění. Mám všechny ty dokumenty, maily, sms.   „Výpověď té ženy byla policií přepsána“, o čem to vlastně mluvíte? Dvacátého srpna 2010 přišla paní S.W. v doprovodu druhé ženy A.A. na policejní stanici ve Stockholmu. S.W. vypověděla, že měla s Julianem Assangem sex, se kterým souhlasila. Ale bez kondomu. Nyní se obává, zda se nemohla nakazit HIV, a chtěla by vědět, jestli může Assangeho zavázat k tomu, aby si nechal udělat test na HIV. Má velkou obavu. Policie zapíše její výpověď a okamžitě informuje státní zastupitelství. Ještě než je vůbec uzavřen její výslech, informují S.W., že bude Assange zadržen pro podezření ze znásilnění. S.W. je tím šokována a odmítá se dále zúčastnit výslechu. Ještě z policejní stanice posílá jedné přítelkyni sms, ve které píše, že nechce vůbec Assangeho obvinit, jenom chce, aby si nechal udělat test na HIV. Policie ho ale chce zjevně „chytit za ruku“.    Co to znamená? S.W. vůbec neobvinila Assangeho ze znásilnění. Odmítá dále pokračovat ve výslechu a odjíždí domů. Přesto se po dvou hodinách objeví v bulvárním švédském deníku Expressen titulek: Julian Assange podezřelý z dvojnásobného znásilnění.   Dvojitého znásilnění? Ano, ještě je tam ta druhá žena, A.A. Ta také nechtěla podat žádné obvinění, pouze doprovázela S.W. na policejní stanici. Ten den se jí nikdo na nic neptal. Později ale řekla, že ji Assange sexuálně obtěžoval. Pochopitelně nemohu říci, zda je to pravda, či nikoliv. Pouze pozoruji celý průběh: Jedna žena přijde na policejní stanici. Nechce podat žádné obvinění, chce jen od Assangeho test na HIV. Policie dostane nápad, že by to mohlo být znásilnění, a prohlásí to za oficiální delikt. Žena to odmítá podepsat, odchází domů a píše přítelkyni, že nechce, aby policie dostala Assangeho „do rukou“. A za dvě hodiny je to v novinách. Dnes už víme, že tisku to podstrčilo státní zastupitelství. A to bez toho, aby se Assangeho vůbec na něco zeptali. A ta druhá žena, která měla být podle titulku z 20. 8. také znásilněna, byla vyslechnuta teprve 21.8.   Co tato druhá žena později vypověděla?  Řekla, že Assangemu, který přijel do Švédska na konferenci, dala k dispozici svůj byt. Malý jednopokojový byt. Když byl Assange v bytě, vrátila se do bytu dříve, než bylo plánováno. Řekla, že to nebyl žádný problém, může s ní spát v jedné posteli. Té noci pak došlo k souhlasnému sexu. Řekla ale, že Assange během pohlavního styku záměrně porušil kondom. Pokud by to tak bylo, je to přirozeně sexuální delikt. Ta žena ale také říká, že si toho všimla až následně, že je kondom narušený. Je v tom ovšem rozpor, který musí být nezbytně vyjasněn: Pokud si toho nevšimnu, nemohu ani vědět, zda to partner udělal záměrně. Na kondomu, který byl přiložen jako důkaz, navíc nebyly zjištěny žádné stopy DNA Assangeho nebo A.A.   Odkud se ty dvě ženy znaly? Ve skutečnosti se neznaly. A.A., která Assangeho ubytovala a působila jako jeho tisková tajemnice, se seznámila s S.W. z toho důvodu, že nosila růžový kašmírový svetr. Zřejmě věděla od Assangeho, že se snaží o sexuální dobrodružství také s S.W. Jednoho večera dostala od jednoho známého sms: Assange bydlí u ní a on by se s ním rád spojil. A.A. mu odpověděla: Assange zřejmě spí s „kašmírovou dívkou“. Druhý den ráno telefonuje S.W. s A.A. a říká jí, že skutečně s Assangem spala a má teď strach, že se nakazila HIV. Její strach byl zřejmě skutečný, protože dokonce vyhledala kliniku, aby si nechala poradit. Na to jí A.A. navrhla: Pojďme na policii a donutíme Assangeho, aby si nechal udělat test na HIV. Obě ženy ovšem nejdou k nejbližší policejní stanici, ale k vzdálenější, kde pracuje přítelkyně A.A. jako policistka. Ta také vede výslech, zpočátku dokonce za přítomnosti její přítelkyně A.A., což není korektní. Až dosud je možné mluvit o nedostatečné profesionalitě. Zlomyslnost úřadů se ukázala později, když okamžitě rozšířily podezření ze znásilnění prostřednictvím bulvárního tisku. A to bez výslechu A.A. a v rozporu s výpovědí S.W. A také v rozporu s jasným zákazem švédských zákonů zveřejňovat jména pravděpodobných obětí a podezřelých ze sexuálních deliktů. Nadřízená státní zástupkyně je na tento případ upozorněna a po několika dnech vše uzavírá s tím, že výpovědi S.W. působí důvěryhodně, ale nezavdává to podezření z deliktu.   Ale pak se celá záležitost teprve opravdu rozjela. Proč?  Nadřízený policistky, která prováděla výslech, jí napíše, že má výpověď S.W. přepsat.   Co policistka přepsala? To nevíme. Ten první výslech byl v počítači přímo přepsán a už neexistuje. Víme jenom, že původní výpověď podle stanoviska hlavní státní zástupkyně neobsahovala žádné důkazy o deliktu. V revidovaném zápisu stojí, že došlo k několikanásobnému pohlavnímu styku. Souhlasně a s kondomem. Ale ráno se žena probudila s tím, že Assange se pokoušel do ní vniknout bez kondomu. Ptá se ho: Máš kondom? On říká: Ne. Ona říká: You better not have HIV, ale nechá ho pokračovat. Tato výpověď byla redigována bez účasti této ženy a nebyla jí také podepsána. Je to zmanipulovaný důkazní prostředek, ze kterého pak švédské orgány zkonstruovaly znásilnění.   Proč by to švédské úřady dělaly? Rozhodující je časový kontext. Koncem července zveřejnily WikiLeaks ve spolupráci s New York Times, Guardian a Der Spiegel tak zvaný „Afghan War Diary“. Je to jeden z největších informačních úniků americké armády. USA okamžitě požádaly svoje spojence, aby Assangeho zahrnuli žalobami. Neznáme celou korespondenci, ale Stratfor, což je bezpečnostní firma, která radí vládě USA, doporučila žalovat Assangeho příštích 25 let.    Proč se tehdy Assange nepřihlásil policii? Ale on to udělal, jak už jsem naznačil.   Rozveďte to, prosím. Assange se z tisku dozvěděl o obvinění ze znásilnění. Kontaktuje policii, aby k tomu zaujal stanovisko. Nehledě na publikovaný skandál, bude mu to umožněno až po devíti dnech, když už ale obvinění ze znásilnění S.W. je smeteno ze stolu. Řízení kvůli sexuálnímu obtěžování A.A. ale stále běží. 30. srpna 2010 přijde Assange na policejní stanici, aby vypovídal. Je vyslýchán policistou, který mezitím vydal pokyn přepsat výpověď S.W. Úvodem rozhovoru Assange řekne, že je připraven vypovídat. Nechce ale, aby se obsah rozhovoru opět objevil v tisku. To je jeho právo a je o tom ujištěn. Ale téhož večera je všechno opět v novinách. Pocházet to mohlo jedině od úřadů, protože u rozhovoru nebyl nikdo další přítomen. Zjevně se jednalo o to, aby bylo jeho jméno cíleně poškozeno.   Jak pak vůbec vznikla ta historie, že Assange chtěl před švédskou justicí utéci? Bylo to vykonstruováno, vůbec to neodpovídá skutečnostem. Pokud by chtěl zmizet, nepřišel by dobrovolně na policejní stanici. Na základě přepsané výpovědi S.W. bylo proti zastavení, které provedla státní zástupkyně, podáno odvolání a 2. 10. 2010 bylo stíhání kvůli znásilnění obnoveno. Oběma ženám byl na státní útraty přidělen právní zástupce Claes Borgström. Tento muž je partnerem v právní kanceláři bývalého ministra spravedlnosti Thomase Bodströma, pod jehož vedením švédská tajná policie zatýkala uprostřed Stockholmu osoby, které Spojené státy podezíraly, a předávala je bez jakéhokoliv procesu CIA, která je pak týrala. Tím se vyjasňuje transatlantické pozadí celé záležitosti. Poté, co bylo obnoveno obvinění ze znásilnění, vzkázal přes svého advokáta Assange několikrát, že chce k tomu zaujmout stanovisko. Příslušná státní zástupkyně to odmítla. Jednou se jí to nehodilo, jednou byl příslušný policista nemocný. Až zhruba po třech týdnech napsal advokát Assangeho, že musí už skutečně na konferenci do Berlína. A zda může Švédsko opustit. Státní zastupitelství písemně souhlasilo. Může Švédsko krátkodobě opustit.   A potom? V den, kdy Assange opustí Švédsko, kdy přitom není ještě vůbec jasné, zda krátkodobě, nebo dlouhodobě, je na něj vystavený zatykač. Ze Stockholmu letí do Berlína s SAS. Přitom z jeho podaných zavazadel zmizí jeho laptopy. Když přiletí do Berlína, žádá Lufthansa SAS o pátrání po zavazadle, ale ta odmítne jakoukoliv informaci.   Proč? To je právě ten problém. V tomto případě se neustále stávají věci, které vlastně nejsou možné, pokud nezměníte úhel pohledu. Assange potom pokračuje v cestě do Londýna, neutíká ale před justicí, nýbrž nabízí státnímu zastupitelství přes svého právníka několik možných dat k výslechu ve Švédsku – korespondence k tomu existuje. Pak se stane následující: Assange se dozví, že v USA bylo proti němu zahájeno tajné trestní řízení. Tehdy to nebylo USA potvrzeno, ale dnes víme, že to tak skutečně bylo. A od tohoto okamžiku říká jeho advokát: Assange je připraven vypovídat ve Švédsku, ale žádá diplomatické záruky, že ho Švédsko nevydá do USA.    Byl to vůbec realistický scénář? Absolutně. Několik let předtím, jak jsem už zmínil, předala švédská tajná policie dva ve Švédsku registrované žadatele o azyl bez jakéhokoliv řízení CIA. Už na letišti ve Stockholmu byli týráni, omámeni a pak dopraveni do Egypta, kde týrání pokračovalo. Nevíme, jestli to byly jediné případy. Ale známe právě tyhle, protože tito muži přežili. Později podali žalobu před komisí OSN pro lidská práva a vyhráli. Švédsko muselo každému z nich zaplatit půl miliónu dolarů odškodnění.    Jak reagovalo Švédsko na Assangeův požadavek? Advokáti říkají, že během těch sedmi let, kdy Assange žil na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, více než třicetkrát švédským úřadům nabízeli, že Assange přijede do Švédska, pokud mu zajistí, že nebude vydán do USA. Švédové to odmítli s tím, že přece neexistuje žádná žádost o jeho vydání do USA.   Jak hodnotíte tento jeho požadavek? Takové diplomatické záruky jsou v mezinárodní praxi běžnou záležitostí. Necháte se ujistit, že nebudete vydáni do země, kde hrozí nebezpečí těžkého poškození lidských práv, a to nezávisle na tom, zda už existuje požadavek na vydání z této země, či nikoliv. Je to politický, nikoliv právní proces. Uvedu příklad: Francie žádá Švýcarsko o vydání kazašského obchodníka, který žije ve Švýcarsku, ale je Francií i Kazachstánem hledaný pro daňové podvody. Švýcarsko nevidí ve Francii žádné nebezpečí týrání, ale v Kazachstánu ano. Proto Švýcarsko sdělí Francii: Vydáme vám tohoto muže, chceme ale diplomatické ujištění, že nebude následně vydán do Kazachstánu. Pak Francouzi neodpoví: Ale Kazachstán žádnou žádost o vydání nepodal, nýbrž samozřejmě poskytnou požadovanou záruku. Argumenty Švédů byly přitažené za vlasy. To je jedna věc. Ta druhá je, a to vám říkám se všemi mými zkušenostmi z pozadí kulis mezinárodní praxe: Pokud je vám takové diplomatické ujištění odmítnuto, tak jsou všechny pochyby o důvěře v danou zemi oprávněné. Proč by to nemohli Švédové garantovat? Z právního pohledu nemají přece USA se sexuálním řízením ve Švédsku vůbec nic společného.   Proč nechtěli Švédové dát ty garance? Je třeba se jen podívat, jak bylo toto řízení vedeno: Ve Švédsku nikdy nešlo o zájmy těchto dvou žen. Assange chtěl i poté, co nedostal ujištění o tom, že ho nevydají, nadále vypovídat. Říkal: Pokud nemůžete garantovat, že nebudu vydán, jsem vám k dispozici v Londýně nebo přes videolink.    Je ale normální nebo právně jednoduše možné, aby švédští úředníci k takovému výslechu cestovali do jiné země? To je další důkaz pro to, že Švédsku nikdy nešlo o hledání pravdy. Právě pro takové justiční případy existuje dohoda mezi Velkou Británií a Švédskem, která předpokládá, že pro výslech osob mohou cestovat švédští úředníci do Anglie a opačně. Anebo je možné výslech provést přes video. Mezi Švédskem a Anglií se to v tomto období uskutečnilo ve 44 jiných řízeních. Jen u Juliana Assangeho Švédsko trvalo na tom, že je zásadně důležité, aby se osobně dostavil.    Proč na tom trvali?  Pro to všechno – odmítnutí diplomatické garance, odmítnutí výslechu v Londýně, je pouze jedno vysvětlení: Chtěli ho dostat do rukou, aby ho mohli vydat do USA. Co se všechno ve Švédsku během několika málo týdnů koncentrovalo v rámci trestního předvyšetřování, je absolutně groteskní. Stát oběma ženám přidělil právního zástupce, který jim vysvětlil, že znásilnění je oficiální delikt, takže trestněprávní interpretace jejich zkušenosti je nyní záležitostí státu, nikoliv jejich. Když byl upozorněn na rozpor mezi výpověďmi žen a úřední verzí, odpověděl jejich právní zástupce, „že zkrátka nejsou žádné právničky“. Státní zastupitelství pět let Assangeho nevyslechlo k obviněním ze znásilnění, až se konečně jeho právníci dostali ke švédskému nejvyššímu soudu, aby si vynutili, že státní zastupitelství buď vznese obžalobu, nebo ji stáhne. Když Švédové Angličanům sdělili, že pravděpodobně budou muset řízení zastavit, odpověděli znepokojení Britové: „ Dont´you dare get cold feet!“   Jak prosím? Ano, Angličané, jmenovitě Crown Prosecution Service, chtěli Švédy nezbytně odradit od toho, aby řízení zastavili. Přitom by vlastně měli být Angličané rádi, že by nemuseli vydávat milióny daňových peněz na hlídání ekvádorského velvyslanectví, aby zabránili útěku Assangeho.   Proč byli Angličané zainteresováni na tom, aby Švédové řízení nezastavovali?  Musíme si přestat myslet, že zde skutečně šlo o to, vést šetření kvůli sexuálnímu deliktu. Co udělaly WikiLeaks, to ohrožovalo politické elity USA, Anglie, Francie a Ruska současně. WikiLeaks zveřejnily tajné státní informace. A to je ve světě, kde i v takzvaných zralých demokraciích utajování nabylo převahy, považováno za zásadní ohrožení. Assange zdůraznil, že státům dnes nejde o legitimní důvěrnost, nýbrž o potlačení důležitých informací ke korupci a zločinu. Vezměme si typický příklad, který zveřejnila Chelsea Manning, tzv. video o kolaterálních škodách. Je to video americké armády, které ukazuje, jak američtí vojáci zabijí v Bagdádu více lidí, mezi nimi dva spolupracovníky agentury Reuters. Jako dlouholetý právní poradce Mezinárodního červeného kříže vám mohu říci, že se jednalo nepochybně o válečný zločin.   Co by měl dělat právní stát v takovém případě?  Právní stát by měl proti Chelsea Mannig možná postupovat pro vyzrazení úředního tajemství, protože předala video Assangemu. Zcela určitě by ale nepronásledoval Assangeho, protože ten zveřejnil video ve veřejném zájmu, v zájmu klasického investigativního žurnalismu. Co by ale právní stát měl především učinit, to je vyšetřit a potrestat válečné zločince. Tito vojáci patří za mříže. Ale proti žádnému z nich nebylo zahájeno trestní řízení. Místo toho sedí muž, který informoval veřejnost, v Londýně ve vydávací vazbě a může v USA dostat 175 let vězení. To je míra trestu, která je zcela absurdní. Pro příklad: Hlavní váleční zločinci v jugoslávském tribunálu dostali tresty 45 let. 175 let vězení ve vazebních podmínkách, které jsou označovány zvláštním zpravodajem OSN a Amnesty International jako nelidské. Opravdu ohromující na tomto případu je bezprávný prostor, který se vyvinul – mocní mohou beztrestně jít přes mrtvoly a z žurnalismu je špionáž. Je zločinem říkat pravdu.   V dubnu 2019 anglická policie Juliana Assangeho odvlekla z ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Jak hodnotíte tuto akci? V roce 2017 přišla v Ekvádoru k moci nová vláda. Tehdy napsal americký Kongres dopis: Potěšilo by nás, kdyby USA mohly kooperovat s Ekvádorem. Šlo samozřejmě o mnoho peněz. Ale je tam jedna překážka: Julian Assange. Jsou ochotni kooperovat, když Ekvádor předá Assangeho USA. Od tohoto okamžiku začíná na ekvádorském velvyslanectví tlak na Assangeho masivně stoupat. Je mu ztěžován život. Ale zůstává. Pak Ekvádor ruší jeho azyl a dává Anglii zelenou pro jeho zatčení. Protože mu dřívější ekvádorská vláda udělila ekvádorské občanství, je třeba mu odejmout pas, protože ústava Ekvádoru zakazuje vydávání vlastních občanů. To se všechno stane bez jakéhokoliv správního řízení přes noc a Assange nemá žádnou možnost k tomu zaujmout stanovisko, nebo použít právní prostředky. Britové ho zatknou a stejného dne je předveden před anglického soudce, který ho pro porušení podmínek kauce odsoudí.   Jak posuzujete rychlost toho odsouzení? Assange měl jen 15 minut času k přípravě se svým právníkem. Řízení samo trvalo také 15 minut. Assangeův právník položil na stůl tlustý svazek a podal okamžitě odvolání kvůli zaujatosti jedné přísedící soudkyně, protože její muž figuroval v 35 případech WikiLeaks. Soudce ale jeho námitky odmítl bez jakéhokoliv zkoumání. Assange řekl během jednání jedinou větu: Jsem nevinný. Soudce se k němu obrátil a řekl: Jste narcista, který myslí jen na svoje zájmy. Odsuzuji vás kvůli porušení podmínek kauce.    Pokud vám dobře rozumím: Julian Assange neměl od začátku žádnou šanci? Ano, tak to je. Neříkám, že Julian Assange je anděl. Anebo hrdina. Ale tím nemusí být. My přece mluvíme o lidských právech a ne o právech andělů nebo hrdinů. Assange je člověk a má právo se obhajovat. Má právo se bránit a být s ním lidsky zacházeno. Cokoliv je Assangemu předhazováno, má právo na férové řízení. A to mu bylo důsledně odmítáno, a to jak ve Švédsku, v USA, v Anglii i v Ekvádoru. Místo toho ho nechali sedm let smažit v jedné místnosti a pak ho vyrvali a během hodin a bez jakékoliv přípravy odsoudili kvůli přestupku o kauci, který spočíval v tom, že od jednoho ze států OSN dostal diplomatický azyl. Přesně tak, jak to předpokládá mezinárodní právo a jako toho využilo nesčíslné množství čínských, ruských a jiných disidentů na západních velvyslanectvích. Je zjevné, že se tu jedná o politický proces. Ostatně i v Anglii v podobných procesech o porušení kauce padají výjimečně tresty vazby, většinou jen pokuty. Assange naproti tomu dostal 50 týdnů vazby ve vězení s nejvyšší mírou ostrahy – zjevně nepřiměřený trest, který sledoval jediný cíl: Aby USA mohly v klidu připravit obvinění ze špionáže.    Podobné podmínky pro jednoduchý přestupek porušení kauce? Od kterého okamžiku se vazba stává týráním? Julian Assange byl cíleně psychologicky ze strany Švédska, Anglie, Ekvádoru a USA týrán. Nejprve zcela svévolným vedením procesu. Vedení řízení ze strany Švédska, s aktivní pomocí Anglie, bylo zaměřeno na to, aby se dostal pod tlak a zůstal uvězněn na velvyslanectví. Švédsku nešlo nikdy o to, dopátrat se pravdy a těm ženám pomoci, nýbrž dostat Assangeho do kouta. Jedná se o zneužití soudního řízení, které má dostat člověka do pozice, kdy se už nemůže bránit. Toto trvalé zneužití státní moci způsobilo u Assangeho enormní stavy stresu a strachu a zanechalo měřitelné kognitivní a neurologické škody. Navštívil jsem Assangeho v květnu 2019 v jeho cele v Londýně spolu se dvěma světově respektovanými lékaři, kteří jsou specializováni na forenzní a psychiatrické vyšetřování obětí týrání. Diagnóza obou lékařů byla jednoznačná: Julian Assange vykazuje typické symptomy psychologického týrání. Pokud nebude vzat co nejrychleji v ochranu, je třeba počítat s rychlým zhoršením jeho zdravotního stavu až k smrti.    Když už seděl půl roku v Anglii ve vydávací vazbě, zastavilo v tichosti Švédsko v listopadu 2019 najednou řízení proti Assangemu. Po devíti letech. Co se stalo? Skoro deset let švédský stát stavěl Assangeho cíleně na pranýř jako sexuálního zločince. Pak najednou zastaví řízení se stejným argumentem, jako to udělala státní zástupkyně v roce 2010 po pěti dnech: Výpověď ženy je sice důvěryhodná, ale nejsou k dispozici žádné důkazy o trestném činu. Je to neuvěřitelný skandál. Ale ta časová shoda není náhodná. 11.listopadu byl zveřejněn oficiální dopis, který jsem dva měsíce předtím předal švédské vládě. V tomto dopise jsem vyzval švédskou vládu, aby v 50 bodech vysvětlila, jak souvisí její vedení vyšetřování s lidskými právy. Jak je možné, že se tisk všechno dozvěděl, ačkoliv je to zakázáno? Jak je možné, že podezření bylo zveřejněno, ačkoliv se výslech ještě vůbec nekonal? Jak je možné, že tvrdíte, že šlo o znásilnění, ačkoliv postižená žena s tím nesouhlasí? V den zveřejnění jsem dostal ze Švédska strohou odpověď: Vláda nemá k tomuto případu žádné další připomínky.   Co ta odpověď znamená? Je to přiznání viny. {/mprestriction}  Z rozhovoru na webu republik.ch přeložil Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2020-05-25 11:12:01

Karlovarský festival připravil přehlídku 16 filmů, které se budou promítat po celé republice

Ve dnech 3. až 11. července se v kinech v celé České republice uskuteční filmová přehlídka TADY VARY ve vašem kině, kterou připravil organizační tým MFF Karlovy Vary. Je mezi nimi například dokument o zpěvákovi Žbirkovi nazvaný Meky či tři filmy z festivalu ve Sundance. Ve chvíli, kdy bylo definitivně rozhodnuto, že 55. ročník MFF Karlovy Vary proběhne s ohledem na opatření vlády souvisejícími s šířením koronaviru až v roce 2021, mělo programové oddělení MFF KV již vybranou řadu zajímavých titulů do festivalového programu. Vznikla tedy myšlenka rozšířit tradiční pofestivalovou přehlídku Vary ve vašem kině a nabídnout ji jako ucelený programový blok kinům po celé České republice v termínu, kdy měl původně probíhat letošní ročník karlovarského festivalu, tedy 3. až 11. července.  „Protože v letošním roce s ohledem na situaci nemohou diváci na festival do Karlových Varů, rozhodli jsme se, že přivezeme alespoň část festivalu za nimi. Je to takové naše poděkování návštěvníkům, hostům a filmovým nadšencům, kteří každoročně vytvářejí ve Varech skvělou festivalovou atmosféru. Těší nás obrovský zájem kinařů, k přehlídce TADY VARY ve vašem kině se připojila téměř stovka kin, což je ohromné. Věřím, že se nám společně podaří nabídnout divákům nejen skvělé filmy, ale i kousek tradiční festivalové nálady,“ říká prezident MFF KV Jiří Bartoška. Přehlídka TADY VARY ve vašem kině nabídne 16 filmových titulů, uváděných jednotně ve dvou představeních denně ve všech zúčastněných kinech (jejich přehled najdete ZDE), s výjimkou zahajovacího a zakončovacího dne, kdy proběhnou pouze večerní projekce. Představení budou koncipována ve festivalovém duchu, budou doplněna odbornými úvody přenášenými on-line do sálu, do vybraných míst se chystají rovněž osobní delegace.   Promítané filmy Bez zvláštních znamení / Sin Señas Particulares Mexiko / Španělsko, 2019, 97 min, režie: Fernanda Valadez Magická, ale nevyzpytatelná krajina severního Mexika pohřbila nejeden sen o lepším životě. Nejhoršího se obává i Magdalena, jejíž syn znenadání zmizel na cestě do Spojených států. Vydává se proto na stovky kilometrů dlouhou pouť k hranicím, všem nebezpečím navzdory. Jenže teritorium, kde panuje samovláda kartelů, lze opustit jen stěží… Mysteriózní thriller o násilím zmítané zemi získal Cenu diváků na prestižním festivalu Sundance.   Ema Chile, 2019, 107 min, režie: Pablo Larraín Co je silnější, láska k dítěti, nebo k partnerovi? Co když je člověk přinucen se nad povahou lásky pozastavit? Ema bere otěže života pevně do svých rukou a je odhodlána bít se za to, po čem její srdce touží. Nebezpečně smyslný, vzdorně emancipovaný i poutavě taneční je v pořadí osmý snímek chilského režiséra Pabla Larraína, který tepe v rytmu provokativního reggaetonu.   Honey Boy USA, 2019, 94 min, režie: Alma Har'el Dvanáctiletý Otis je dětský herec, kterému asistuje jeho otec James, kdysi profesí klaun a zároveň alkoholik s problémy se zákonem. Strhující, bolestivě upřímný a hořce humorný popis komplikovaného vztahu otce a syna tvoří jádro opěvovaného nezávislého hitu loňského podzimu. Autorem výrazně autobiografického scénáře je kontroverzní herec Shia LaBeouf, který rovněž propůjčil svůj nesporný herecký talent postavě Jamese, v níž se zrcadlí jeho vlastní otec.   Jalda, noc odpuštění / Yalda, la nuit du pardon Francie / Německo / Švýcarsko / Lucembursko / Libanon / Írán, 2019, 89 min, režie: Massoud Bakhshi Reality show, která doslova mění život. Mladičká Maryam je odsouzená k trestu smrti za vraždu manžela. Její poslední nadějí na záchranu je odpuštění v přímém přenosu, od kterého dělí dívku jen pár přestávek na reklamu. Vítězný film ze Sundance vznikl na motivy skutečných událostí.   Jsme jedné krve / Kød & Blod Dánsko, 2020, 88 min, režie: Jeanette Nordahl Když Ida přijde o matku, je svěřena do péče své tety, žijící se třemi dospělými syny. Nový domov je prosycen bezmeznou láskou, vzájemnou pospolitostí a loajalitou, mimo něj však na rodinu dopadá stín nelegálních činností. Zralý debut, uvedený na Berlinale, předkládá potemnělou studii toxických vztahů a výmluvně ilustruje, že své příbuzné si zkrátka nevybíráme.   Kubrick o Kubrickovi / Kubrick par Kubrick Francie / Polsko, 2020, 72 min, režie: Gregory Monro O filmografii Stanleyho Kubricka byly popsány stohy papíru a natočena řada dokumentů, sám gigant světové kinematografie však během své kariéry mnoho rozhovorů neposkytl. Výsledkem unikátního přístupu, který Kubrick opakovaně umožnil význačnému francouzskému kritikovi Michelu Cimentovi, byly hodiny audionahrávek s interview, jež tvoří základ Monroova originálního portrétu tvůrce filmů jako 2001: Vesmírná odysea, Barry Lyndon nebo Mechanický pomeranč.   Luxor Egypt / Velká Británie, 2019, 85 min, režie: Zeina Durra Britská lékařka Hana přijíždí do egyptského Luxoru načerpat síly a odpočinout si od psychicky náročné práce ve válečné zóně. Po letech zde potkává archeologa Sultana. V kulisách starověkého města, kde se minulost jeví stejně živá jako přítomnost, přichází konfrontace s dávnými rozhodnutími i dlouho potlačovanými emocemi. Niterný atmosférický snímek s charismatickou Andreou Riseborough v roli Hany soutěžil na letošním Sundance.   Meky Česká republika / Slovenská republika, 2020, 80 min, režie: Šimon Šafránek Miro Žbirka, kterému všichni říkají prostě Meky. Jeho jméno a hity znají všichni, Žbirku samotného a jeho skutečný život zná ale málokdo. Přitom se podobá skvělé písni, má strhující příběh, tempo, emoce a překvapení. Energický filmový portrét Meky představuje populárního zpěváka z těsné blízkosti, zcela otevřeně a upřímně, v nečekaných souvislostech i s humorem. Žbirkovu zpověď doplňují současné záběry koncertu v Londýně i rozsáhlý archivní materiál. Film natočil Šimon Šafránek, který za svůj předchozí dokument King Skate získal Českého lva.    Mogul Mauglí / Mogul Mowgli Velká Británie, 2020, 90 min, režie: Bassam Tariq Raper Zed se rozhodne před odjezdem na první mezinárodní turné strávit pár dní s rodinou. Návrat do tradiční pákistánské kultury ho zaskočí svou intenzitou, o to víc, že se u mladého hudebníka začnou objevovat zvláštní zdravotní problémy. Riz Ahmed (Čtyři lvi, Jedna noc) v hlavní roli beaty nabitého dramatu o hledání vlastních kořenů.   Na palubu! / À l'abordage Francie, 2020, 95 min, režie: Guillaume Brac Měla to být jednorázová spolujízda, ale všechno se zkomplikovalo už v Paříži, kde místo očekávaných slečen obsadili sedadla Edouardova auta zavalitý dobrák Chérif a hovorný frajírek Félix… Neokázalá komedie o síle nečekaného přátelství, plachých romancích a bolestivých ranách, které se v žáru horkého léta buď rychle zahojí, nebo už nikdy nezmizí.   Než skončí léto / Babyteeth Austrálie, 2019, 117 min, režie: Shannon Murphy Život je krásný i proto, že se nedá naplánovat. Když se šestnáctiletá Milla zamiluje do průšviháře Mosese, je to pro její rodiče noční můra. První setkání s láskou ale probouzí v nemocné Mille novou chuť do života a její energie a touha objevovat brzy otočí celou rodinu vzhůru nohama. S lehkostí a originálním humorem vyprávěné australské drama se stalo diváckým hitem festivalu v Benátkách.   Proxima Francie / Německo, 2019, 107 min, režie: Alice Winocour Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima“ podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou.   Tajný agent / El Agente topo Chile / USA / Německo / Nizozemsko / Španělsko, 2020, 84 min, režie: Maite Alberdi Když vyšetřovatel Rómulo zveřejní v novinách pracovní nabídku pro seniory, třiaosmdesátiletý vdovec Sergio po ní ihned skočí. Jeho úkolem je stát se špionem v domově důchodců, kde má dohlížet na starou matku Rómulovy klientky, která zaměstnance ústavu podezřívá z týrání. Chilský dokument, uvedený na Sundance, balancuje na pomezí špionážní komedie a intimní observace stáří, jež je plné soucitu, ale i osamění.   Teplouš / Moffie Jihoafrická republika / Velká Británie, 2019, 104 min, režie: Oliver Hermanus Jižní Afrika, rok 1981. Všichni chlapci starší šestnácti let musí povinně nastoupit dvouletou vojenskou službu a výjimku nemá ani Nicholas. Ten ale brzy zjišťuje, že pro něj bezprostřední hrozbu nepředstavuje ani tak ozbrojený konflikt, jako náklonnost k jednomu z vojáků. Drama z produkce Erica Abrahama, držitele Oscarů za filmy Kolja a Ida.   Zlovolné historky z předměstí / Favolacce Itálie / Švýcarsko, 2020, 98 min, režie: Fabio D’Innocenzo, Damiano D’Innocenzo Předměstí Říma klame tělem. Úhledné plůtky oddělují pečlivě střižené trávníky, zatímco letní idylou probublávají lidské frustrace toho nejhrubšího zrna. Sebejistě zrežírovaný film, ke kterému nelze zůstat chladný, vypráví s nadsázkou o neurotických otcích, lhostejných matkách a dětství, které rozhodně není nevinné. Sžíravá vize zkaženého lidství získala Stříbrného medvěda za nejlepší scénář na Berlinale.   Zumiriki Španělsko, 2019, 122 min, režie: Oskar Alegria Uprostřed řeky kdesi v Baskicku byl ostrov, místo nezapomenutelných dětských zážitků filmaře Oskara Alegrii. Bájný prostor spojený s jeho blízkými, především otcem, který jej zachytil na rodinný film. Originální tvůrce s šarmantní živočišností a specifickým smyslem pro humor se po několika desítkách let vrátil na břeh řeky a v dobrovolné samotě dřevěné boudy strávil čtyři měsíce natáčením fascinujícího dokumentárního deníku poustevníka toužícího zastavit čas a zhmotnit nostalgii po dávných letech.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-17 11:20:49

Žena (29) si chtěla nechat zvětšit hýždě, poté se bála, že jí budou muset amputovat nohu

Velká Británie - Žena si chtěla nechat zvětšit a zpevnit hýždě. Na Instagramu narazila na kliniku, kde měla absolvovat proceduru nechirurgického zvětšení metodou tekutého Brazilian Butt Lift (brazilský lifting pozadí). To však netušila, co jí aplikace způsobí, uvádí deník The Sun. The post Žena (29) si chtěla nechat zvětšit hýždě, poté se bála, že jí budou muset amputovat nohu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-28 09:00:01

Ženu bez hlavy vozila týdny v kufru. Toužila po tom, co bylo její

Rodina rekreantů narazila na bezhlavé tělo. Mee Kuen Chong, narozená v Malajsii a známá také jako Deborah, byla nezvěstná 16 dní. Tělo pohřešované 67leté ženy bez hlavy leželo v lesích v davonském městě Salcombe více než 300 kilometrů od jejího domova v severozápadním Londýně. Její hlava byla objevena poblíž o několik dní později. „Následný soudní proces jsem s kolegy sledoval. Bylo to něco neuvěřitelného. Z detailů doslova mrazilo,“ uvedl pro Čtidoma.cz Vlastimil Kořen. Případ vypadal jednoduše. Jemma Mitchell napadla a zabila zesnulou a její tělo pak převezla do Salcombe ve velkém modrém kufru, kde se ho pokusila zbavit. Během dvoutýdenního slyšení vše Mitchell poslouchala ze skleněného boxu, rodina paní Chong sledovala vše z Malajsie díky streamu. Podle obžaloby byl motiv jasný – peníze. Osmiletá holčička přišla o život. Pachatel se policii roky vysmíval Číst více Měla dobré srdce a hodně peněz Mitchell pochází z bohatého prostředí, má soukromé vzdělání, její matka dříve pracovala na ministerstvu zahraničí. Vlastní nemovitost v Austrálii, kde se narodila, a rodinný dům v Londýně je v oblasti, kde se domy zřídka prodávají za méně než 1 milion liber. Paní Chong dle doložených textových zpráv, které si vyměnila s obžalovanou, věřila, že dům má cenu dokonce 4 miliony liber. Nemovitost však potřebovala rekonstrukci, místnosti byly přeplněné nejrůznějšími věcmi tak, že do některých se vůbec nedalo vstoupit. Buď jak buď, paní Chong nabídla Mitchell 200 000 liber na pomoc s opravou jejího domu, ale od nabídky ustoupila. Krátce nato zmizela. Obě ženy se považovaly za oddané křesťanky, setkaly se prvně prostřednictvím církve v srpnu 2020. Mitchell byla aktivní na seznamce s názvem Christian Connection, obě ženy si posílaly zprávy. Není známé, co je k sobě přitahovalo, ale paní Chong byla zranitelná žena s duševními problémy. A Mitchell, která vystudovala osteopatii, jí nabídla zdravotní rady a duchovní útěchu. Paní Chong byla známá svou velkorysou povahou, přátelila se s bezdomovci a otevírala své dveře těm, kteří to potřebovali. Zdálo se, že ženy mají dobrý vztah. Vše se ale začalo zamotávat. Promyšlené detaily, něco ale nenaplánovala Policisté sledovali několik stop, až nakonec odhalili ponurý podvod a důvod, proč Chong „musela“ zemřít. „Detektivové našli závěti paní Chong a prokázali, že byly vytvořeny a podepsány někým jiným než zesnulou. Měla totiž značný majetek a Mitchell na něj dostala zálusk,“ vysvětlil Vlastimil Kořen. Velká část procesu se pak soustředila na modrý kufr, který svědkové viděli, jak ho Mitchell táhne ulicemi Londýna. Obžaloba uvedla, že mrtvá paní Chong byla uvnitř. O dva týdny později si s použitím falešného jména a po reaktivaci telefonního čísla zesnulého souseda vražedkyně najala auto, naložila do něj kufr a odjela do Devonu. Tam se chtěla těla zbavit. „Měla to neskutečně promyšlené. Málokdy se stává, aby si vrah promyslel detaily, a pokud něco nevyjde, aby jednal tak chladnokrevně. Nebylo pochyb o tom, kdo nebohou ženu zabil. Ten způsob byl ale šokující.“ Které kočky žijí nejdéle a které brzy umírají? Odhalila to obrovská studie Číst více Chladnokrevné chování Mitchell prokázal i fakt, že po vraždě šla na rande do londýnské zoo s mužem, kterého poznala na seznamce. Ani ona si ale nedokázala naplánovat, že cestou do Devonu na jejím autě praskne pneumatika. Muž ze servisu si pak všiml, že se Mitchell chová divně a také cítil podivný zápach. Bylo mu divné i to, že žena chce nefunkční pneumatiku položit na zadní sedadlo, a ne do kufru. Věděla, jak rozřezat tělo Zajímavostí bylo i to, že Mitchell vystudovala na King’s College London, měla titul v humanitních vědách, který zahrnoval kurz experimentální anatomie. Takže uměla rozřezat tělo. Měla schopnosti odstranit hlavu, i když není jasné, proč to udělala. Sedm let také pracovala jako osteopatka v Austrálii, než se v roce 2015 vrátila do Velké Británie, kde žila se svou matkou a sestrou. Mitchell je jediná osoba, která přesně ví, co se stalo na Chaplin Road, v domě paní Chong, toho hrozného dne v červnu 2021. Policie a všichni ostatní mohli jen skládat střípky mozaiky a do jisté míry spekulovat. Téměř jisté však je, že hlavu mrtvé usekla bezprostředně po vraždě. Proč ale tělo přesouvala a proč si vybrala Salcombe v Devonu, se asi nikdy nedozvíme. „Jasný je motiv, to mně osobně stačí. Když Mitchell viděla, že mizí její šance získat finanční prostředky, po kterých tak zoufale toužila, rozhodla se zaútočit a svoji kamarádku zavraždila,“ dodal pro Čtidoma.cz Vlastimil Kořen. Mitchell byla shledána vinnou z vraždy a odsouzena na 34 let ve vězení. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Nemluvně se ztratilo z domu svých rodičů, policie podezírá matku: Udělala žena v opilosti něco strašlivého?

Čas načtení: 2021-08-28 20:23:11

Vítězem karlovarského filmového festivalu se stal srbský film Strahinja. Které další snímky byly oceněny?

Letošní 55. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary proběhl od 20. srpna do 28. se dvěmi soutěžními sekcemi. Festivalové poroty ocenily 28. srpna nejlepší filmy festivalu. Ceny byly předány během závěrečného ceremoniálu.   HLAVNÍ SOUTĚŽ   VELKÁ CENA – KŘIŠŤÁLOVÝ GLÓBUS Strahinja / Strahinja Banović Režie: Stefan Arsenijević Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva 2021 Strahinja a jeho žena Ababuo opustili Ghanu s vidinou lepšího života v Evropě. Místo na jejím západě však skončili v Srbsku, kam byli deportováni. Strahinja si začal budovat kariéru, Ababuo však nemá možnost realizace a její frustrace narůstá. Když jednoho dne zmizí, Strahinja se ji vydává hledat… Průzračně čistý, humanisticky laděný příběh o potřebě najít své místo ve světě a o lásce, jejíž nejhlubší důkaz může být ten nejbolestivější.   ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY Každá minuta života Režie: Erika Hníková Česká republika, Slovenská republika, 2021 Slovenští manželé Hanuliakovi se při výchově rozhodli následovat cestu takzvané Kamevédy, komplexního rozvoje pohybových schopností i intelektu dítěte. Ve své hloubce unikátní úvaha o výchově dětí dokumentuje rok života jejich čtyřletého syna Miška, z nějž ani minuta nepřišla nazmar, neboť pro nudu nezbývá místo a odpočinkem se jen nadechuje před dalším výkonem.   CENA ZA REŽII Dietrich Brüggemann za režii filmu Ne! / Nö Německo, 2021 Není trajektorie partnerského života předem nadefinovaná? Vzít se, mít děti, být jako ostatní… Generace třicátníků má možná vše, avšak podle Dietricha Brüggemanna selhává v naplnění nastavených ideálů. Ne! je kritikou současných hodnot, stejně jako pojednáním o boji za lásku.   CENA ZA ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON Éléonore Loiselle za roli ve filmu Boje / Guerres Kanada, 2021 S dovršením dvaceti let se Emma přihlašuje do armády. Chce nejen jít ve šlépějích svého otce, ale touží se též zbavit tíživého pocitu existenciální prázdnoty. I když to prostředí tvrdé disciplíny vyžaduje, Emma postupně zjišťuje, že ne všechny emoce dokáže v mužské společnosti potlačit.   CENA ZA MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON Ibrahim Koma za roli ve filmu Strahinja / Strahinja Banović Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva, 2021   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ Sborovna / Zbornica Režie: Sonja Tarokić Chorvatsko, 2021 Anamarija nastupuje jako výchovná poradkyně do nové školy. Divák spolu s ní odkrývá charaktery členů učitelského sboru, prožívá drobné konflikty a odhaluje zákulisní hry. Sebevědomý debut Sonji Tarokić o boji jednotlivce v rámci systému a obtížnosti zachování vlastní integrity přináší zároveň komplexním způsobem podaný portrét instituce, jejíž zaměstnanci mají jeden z nejzodpovědnějších úkolů – vzdělávat nastupující generace.   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ Vinette Robinson za herecký výkon ve filmu Bod varu / Boiling Point Velká Británie, 2020 Šéfkuchaři Andymu ještě ani nezačala směna, a už nestíhá. Jeho restaurace je přebookovaná, kuchyní šmejdí nespokojený kontrolor a do toho všeho na večeři dorazí i kuchařská ikona s uznávanou food-kritičkou. Jednozáběrová jízda hektickým večerem začíná… Famózní Stephen Graham v hlavní roli britského filmu o všech, kterým se pod tíhou profesního stresu někdy zavařila hlava.   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ Jelena Stanković za kameru ve filmu Strahinja / Strahinja Banović Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva, 2021   DIVÁCKÁ CENA DENÍKU PRÁVO Zátopek Režie: David Ondříček Česká republika, Slovenská republika, 2021 Fascinující drama Davida Ondříčka přibližuje životaběh Emila Zátopka, proslulého českého vytrvalce a olympijského šampiona, muže, který s imponující bezstarostností atakoval hranice lidských možností a zařadil se po bok velikánů, kteří posunuli sportovní klání do kategorie nezapomenutelných příběhů.   SOUTĚŽ NA VÝCHOD OD ZÁPADU   VELKÁ CENA NA VÝCHOD OD ZÁPADU Rus / Nuuccha Režie: Vladimir Munkuev Rusko, 2021 Chudý jakutský pár právě pohřbil novorozené dítě a chystá se na příchod drsné zimy. Když místní správce rozhodne, že se mají manželé postarat o ruského politického vězně, nezbývá jim než uposlechnout. Cizincův příchod však zasáhne do jejich života víc, než očekávají… Sugestivní drama je pozoruhodnou ukázkou jakutské kinematografie a zároveň výrazným hlasem do debaty na téma následků kolonizace a násilné asimilace národů na území carského Ruska.   ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY NA VÝCHOD OD ZÁPADU Jako sestry / Sestri Režie: Dina Duma Severní Makedonie, Kosovo, Černá Hora, 2021 Přátelství dvou dospívajících dívek je ohroženo ve chvíli, kdy musí čelit fatálním následkům svého manipulativního chování. Subtilní debut z prostředí mladé komunity, pro niž je počet followerů důležitější než upřímné vztahy, autenticky zachycuje formativní momenty mládí, které nás učí přijmout zodpovědnost za své činy.   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ Jednotka intenzivního života Režie: Adéla Komrzý Česká republika, 2021   KŘIŠŤÁLOVÝ GLÓBUS – CENA ZA MIMOŘÁDNÝ UMĚLECKÝ PŘÍNOS SVĚTOVÉ KINEMATOGRAFII Michael Caine, Velká Británie   CENA PREZIDENTA MFF KARLOVY VARY ZA PŘÍNOS ČESKÉ KINEMATOGRAFII Jan Svěrák, Česká republika   CENA PREZIDENTA MFF KARLOVY VARY Ethan Hawke, USA   NESTATUTÁRNÍ CENY UDĚLENÉ NA FESTIVALU   CENA MEZINÁRODNÍ FILMOVÉ KRITIKY Zkouška / Ezmûn Režie: Shawkat Amin Korki Německo, Irácký Kurdistán, Katar, 2021 Pokud Rožín nesloží přijímací zkoušky na univerzitu, musí podstoupit domluvený sňatek. V opačném případě je svobodná. Tak rozhodl otec, hlava rodiny. Starší sestra Šilan se snaží Rožín ze všech sil pomoci, ale každý dobře míněný krok stahuje mladou ženu hlouběji do sítě podvodů a lží. Napínavé drama i odvážný průzkum tématu práva žen na vlastní život.   CENA EKUMENICKÉ POROTY EKUMENICKÁ POROTA Strahinja / Strahinja Banović Režie: Stefan Arsenijević Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva, 2021   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ EKUMENICKÉ POROTY Sborovna / Zbornica Režie: Sonja Tarokić Chorvatsko, 2021   CENA FEDEORA Za nejlepší film v Soutěži Na východ od Západu Otarova smrt / Otar's Death Režie: Ioseb „Soso“ Bliadze Gruzie, Německo, Litva, 2021 Dvě rodiny, potýkající se s rozdílnými existenciálními problémy, svede dohromady nešťastná událost. Na jednu z nich má nehoda fatální dopad, pro druhou se stává příležitostí k lepšímu životu. Pečlivý průzkum perspektiv všech poznamenaných osob ústí v úvahu nad lidskou morálkou, jež si neodpustí tragikomický tón.   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ POROTY FEDEORA Jednotka intenzivního života Režie: Adéla Komrzý Česká republika, 2021   CENA EUROPA CINEMAS LABEL Za nejlepší evropský film v Hlavní soutěži a v Soutěži Na východ od Západu Strahinja / Strahinja Banović Režie: Stefan Arsenijević Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva, 2021 {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-18 09:00:01

Král Artuš? Všechno je jinak, historici mají jasno

Je na legendě o králi Artušovi něco pravdy? Odkud pochází příběh, jak se vyvíjel v průběhu staletí, a co je nejdůležitější, existují nějaké důkazy, že Artuš byl skutečný? První zmínka o něm se vyskytuje v díle Historia Brittonum, které napsal velšský mnich Nennius. V knize je Artuš popsán jako skutečná postava, která vládla někdy během konce 5. až počátku 6. století. Je mu připisováno vítězství v bitvě u Badonu, která postavila Brity proti invazivní armádě Anglosasů. Artuš je také zmíněn v Annales Cambriae, velšské kronice rané historie, kde se také píše, že vyhrál u Badonu. V těchto raných spisech král nečelí jen lidským nepřátelům – bojuje a poráží nadpřirozené síly, jako jsou draci, obři a čarodějnice. Hon na čarodějnice v českých zemích: Stovky upálených, vynikal zejména jeden region Číst více Excalibur, Guinevere a Merlin Téměř vše, co nyní považujeme za hlavní prvky artušovské legendy, od rytířů kulatého stolu a Excaliburu po Kamelot a Paní jezera, pochází ze středověku. Čerpáme zejména ze dvou textů – z Historia Regum Britanniae od Geoffreyho z Monmouthu a Le Morte D'Arthur od Thomase Maloryho. Geoffreyho kronika, dokončená kolem roku 1138, zařazuje Artuše do stejného postřímského období jako Nennius před 300 lety. V této verzi je však Artuš přímým potomkem Konstantina Velikého a jeho otci Utheru Pendragonovi pomáhá mocný čaroděj Merlin. Kromě Merlina se nám také představí řada Artušových rytířů, včetně sira Bedivera a sira Gawaina. Geoffreyho kronika vypráví příběh o Artušově početí a narození, jeho nástupu na trůn, bitvách, které svedl se svým věrným mečem zvaným „Caledfwlch“ (raná verze Excaliburu), říši, kterou vybudoval v Británii a Irsku, a jeho porážce římským císařem Luciem Tiberiem v Galii. Ke konci Geoffreyho historie rané Británie je Artuš na cestě obléhat Řím, když se dozví, že jeho žena Guinevere byla nucena vzít si jeho úhlavního nepřítele (a synovce) Mordreda. Vrací se tedy, aby s ním bojoval. Vítězný, ale zraněný Artuš je převezen na ostrov Avalon, aby se vzpamatoval. A tím vyprávění končí. Manželku odsoudí k upálení Maloryho kniha Le Morte d'Arthur v popisu rytířů kulatého stolu a pátrání po svatém grálu čerpá z mnoha mýtů a legend jak z Britských ostrovů, tak z Francie. V jeho verzi Artuš vytáhne meč z kamene a stane se vládcem Británie, dáma v jezeře mu dává Excalibur, on pak ustanoví Kamelot jako své hlavní město a shromáždí své rytíře, mezi nimi statečného sira Lancelota a zbožného sira Galahada. Thomas Malory také zapracoval adaptaci francouzské básně ze 13. století, která se stala jednou z nejslavnějších ze všech artušovských příběhů – hledání svatého grálu. V Maloryho adaptaci se různí rytíři – mezi nimi Gawain, Lancelot a Percival – vydávají na epická dobrodružství při hledání grálu, než ho nakonec najde a přiveze sir Galahad na Kamelot. Na konci Le Morte d'Arthur se Artuš dozví o románku mezi jeho manželkou a Lancelotem. Odsoudí Guinevere k upálení, ale Lancelot ji zachrání a utečou do Francie. Artuš pronásleduje svého bývalého přítele, ale v jeho nepřítomnosti se trůnu zmocní Mordred a Artuš se vrací, aby s ním bojoval. Smrtelně zraněný pověří sira Bedivera, aby vrátil Excalibur Paní jezera, na následky zranění poté zemře. Legenda znovu ožila Historia Regum Britanniae a Le Morte d'Arthur obsahují mnoho prvků, které spojujeme s legendou o králi Artušovi. V průběhu let byly přidány další příběhy, ale právě těmto dvěma zmíněným knihám vděčíme za většinu toho, co bychom nyní považovali za „artušovský mýtus“. Později byl však příběh o Artušovi nakonec odmítnut jako nesmysl bez faktického základu a legenda ztratila svou sílu. I když příběh o Artušovi úplně nezmizel, nebyl už brán vážně. Kde se vzala Baba Jaga? Kanibalistická kostlivá čarodějnice děsila generace ruských dětí Číst více Teprve v 19. století se zájem o Artuše znovu rozdmýchal, podnícen láskou ke všemu gotickému a středověkému. Umělci, hudebníci a básníci vytvořili díla inspirovaná legendou. Nejslavnějším z nich byl Alfred, Lord Tennyson, který napsal 12básňový literární cyklus nazvaný Idyly královské. Básně, které byly publikovány v letech 1859 až 1885, přetvořily legendu o Artušovi pro viktoriánské období a staly se nesmírně populárními. Byl tedy Artuš skutečný? Ve 20. století přišel se svou troškou do mlýna filmový průmysl, který vdechl legendě o Artušovi nový život. Filmy jako Rytíři kulatého stolu, Excalibur, Camelot a The Sword in the Stone (Meč v kameni) vyprávěly příběh Artuše a jeho rytířů ze zcela nové perspektivy a oslovily nové i starší generace. Následovaly snímky jako Merlin či Král Artuš: Legenda o meči. Král žil znovu pestrý a bohatý život. To ale nijak nevyřešilo otázku – byl Artuš skutečný? I když existuje spousta literatury, umění, hudby, filmů a televizních pořadů o králi Artušovi, je vůbec nějaký důkaz, že tento muž chodil po světě? Bohužel ne. I když může být příběh podmanivou a důležitou součástí britské kultury, všeobecně se má za to, že nejde o nic víc než o mýtus, který nemá ve skutečnosti žádný základ. Navzdory snahám najít nějaké reálie v průběhu staletí nebyly objeveny žádné důkazy, které by potvrdily, že kdy Artuš existoval. Je to legenda se vším všudy – sbírka příběhů čerpaných ze starověkého velšského, anglického a francouzského folklóru, který zkrášlili spisovatelé ve středověku a ve viktoriánské době. Zdroje: history.co.uk, brtiannica.com, smithsonianmag.com, historyextra.com KAM DÁL: Služba vlasti za komunistů: Vystřízlivělý zběh podepíral svou ozbrojenou eskortu, vzpomíná pamětník.

Čas načtení: 2024-05-28 22:09:00

Máma si zamilovala elektronické cigarety: Její plíce přirovnali ke smaženému kuřeti!

Maminka dvou malých synků Hannah Rothová (30) z Velké Británie byla několik let závislá na elektronických cigaretách. Když však žena začala před pár týdny slyšet jakési „pukání“ na plicích, rozhodla se vyhledat lékařskou pomoc. Děsivá diagnóza ji donutila se zlozvykem nadobro přestat!

Čas načtení: 2024-09-03 10:00:00

Kanál La Manche: Mezi mrtvými je i těhotná žena a šest dětí, říká francouzský představitel

 Mezi 12 lidmi, kteří zahynuli po převrácení lodi s migranty v Lamanšském průlivu, je i těhotná žena, řekl BBC starosta Boulogne-sur-Mer Frédéric Cuvillier.Guirec Le Bras, prokurátor Boulogne-sur-Mer, potvrdil, že zemřelo nejméně 12 lidí - včetně šesti nezletilých a deseti žen.Dodal, že mrtví byli „především eritrejského původu“, ale že úředníci „nemají konsolidované údaje, které by nám umožnily přesně specifikovat národnost“.Podle francouzského ministra vnitra Géralda Darmanina mělo na přeplněném plavidle záchranné vesty méně než osm lidí.Záchranáři z lodi zachránili 51 lidí, včetně dvou, kteří jsou v kritickém stavu.Nejméně 12 lidí přišlo o život poté, co se v úterý 3. září převrátil malý člun v Lamanšském průlivu u pobřeží Le Portel v severní Francii, další lidé jsou v kritickém stavu.Británie navzdory mnoha apelům stále nezprovoznila bezpečnou příchozí cestu pro žadatele o azyl. Když se uprchlíci dostanou přes moře do Británie, drtivá většina z nich obdrží politický azyl. Ovšem pokud cestou v moři nezemřou. (JČ) Nejméně 12 mrtvých a dva pohřešovaní, říká francouzský ministr vnitraOdstupující francouzský ministr vnitra Gérald Darmanin uvedl, že všechny služby jsou mobilizovány k pátrání po pohřešovaných osobách.„Hrozné ztroskotání v Pas-de-Calais u Wimereux. Předběžný počet mrtvých je 12, 2 pohřešovaní a několik zraněných,“ napsal.„Všechny státní služby jsou mobilizovány, aby našly pohřešované a postaraly se o oběti. Obracím se na zvolené představitele a záchranné služby,“ dodal.Wanda Wyporska, výkonná ředitelka organizace Safe Passage International, uvedla, že „v letošním roce již přišlo o život příliš mnoho dětí, žen a mužů, a to děsivým způsobem na celém kanálu La Manche. Každému z nich se dalo předejít.“„Dnešní tragédie musí být poslední. Bez bezpečných alternativ, jak dosáhnout ochrany ve Spojeném království, budou lidé prchající před válkou a pronásledováním nadále podstupovat nebezpečné cesty v rukou převaděčů, protože nemají jinou možnost. Nesmíme se smířit s tím, že tato vláda odmítá upřednostnit otevření nových bezpečných tras,“ dodala.- U libyjského pobřeží se převrátila loď, uvedla agentura Associated Press s odvoláním na sdělení libyjských úřadů.Jedna osoba zemřela a 22 osob se pohřešuje.Zachráněno 53 lidí: zprávaFrancouzská námořní prefektura uvedla, že na lodi bylo 65 lidí, informovala televize BFMTV s odvoláním na prohlášení.Dvanáct lidí zemřelo a více než padesát bylo zachráněno.„Několik z nich potřebuje naléhavou lékařskou péči,“ uvedla.Olivier Barbarin, starosta obce Le Portel nedaleko rybářského přístavu Boulogne-sur-Mer, uvedl, že „bohužel se dno lodi roztrhlo“, uvedla agentura Associated Press.„Je to velké drama,“ dodal.

Čas načtení: 2025-04-16 10:00:00

Jan Čulík znovu v rozhovoru o Britských listech

Postgraduální studenti na Karlově univerzitě pracují na výzkumném projektu  Evropské unie Horizon o stavu médií v osmi evropských zemích. Dvě hodiny pro tento projekt interviewovali šéfredaktora Britských listů Jana Čulíka. Rozhovor byl veden v angličtině, interviewující nebyla Češka.Zde je transkript a překlad první hodiny tohoto rozhovoru:  Začněme třeba tím, jaká média produkujete? Jaké jsou výzvy, kterým čelíte? Já jsem to, čemu se říká senior lecturer, což je něco jako, předpokládám, obdoba českého docenta na Glasgowské univerzitě, kde se věnuji českým studiím, jako je historie, film, další věci. Původně  jsem tam pracoval pár let dočasně, jako mladý člověk v osmdesátých letech.  Pak jsem pracoval se svou ženou pro televizi. V Británii je veřejnoprávní televize Channel 4 a moje žena je animátorka. Jmenuje se Lesley Keenová. Vystudovala Glasgow School of Art. V sedmdesátých letech strávila několik let v Praze na studentském výměnném pobytu z Británie a tady jsem se s ní seznámil. Pracovala v pražských ateliérech kresleného filmu, kde natočila dětský animovaný film Ondra a sněžný drak. A koncem osmdesátých let natočila jediný celovečerní animovaný film, který kdy vznikl ve Skotsku, s názvem Ra the Path of the Sun God. Najdete ho na YouTube, je to vizualizace. staroegyptské mytologie a mimochodem, za poslední asi měsíc se algoritmus na YouTube zbláznil a tento film byl za poslední měsíc zhlédnut asi 350 000krát. Takže to má nějaký dopad. Když jsem s ní v roce 1978 přijel do Británie, dočasně jsem pracoval jako lektor češtiny na Glasgowské univerzitě. Ale pak se v roce 1981 dostala k moci Margaret Thatcherová v době, kdy mě chtěli jmenovat stálým lektorem. Asi čtyři roky blokovala nová jmenování na univerzity, protože si myslela, že univerzity jsou podvratné. Je to velmi podobné tomu, co teď dělá Donald Trump v Americe.

Čas načtení: 2019-07-13 22:25:29

Vary, den čtvrtý: Islandská zima, řecká beznaděj, finské sado maso a špatný horor rakouských režisérů

Letos je v Karlových Varech nebývale málo diváků. Na mnoho představení, na které nemáte lístek, se lze dostat na akreditaci na poslední chvíli. Výhodou je, že můžete zhlédnout mnohem více filmů než v minulých letech. Film Bílý, bílý den (režie Hlynur Pálmaso, Island / Dánsko / Švédsko) pokračuje v islandské tradici vyprávění příběhů o podivínech. V tomto případě jde o nerudného bývalého policistu, jehož smyslem života po tragické smrti ženy je přestavba domu a starost o vnučku. Sledujeme, jak neúspěšně chodí na terapii, která mu nepomáhá ve snaze zpracovat smrt manželky. Někde uvnitř se v něm hromadí vztek, který vybouchne poté, co mu dojde, že mu žena nebyla věrná. Tedy na ten výbuch čeká divák docela dlouho a mezitím se vlastně nic moc neděje. Vidíme onu deklarovanou starost o vnučku, přestavbu domu a ne úplně akční pátrání po skrytém milenci. Jako by režisér spoléhal na to, že poutavým se jeho film stane skrze fakt, že využívá onu tradiční značku islandských filmů, tedy svéráz postav, které v nich vystupují. Ovšem v případě tohoto filmu to úplně nefunguje. Dočkáme se klasických scének typu: hlavní hrdina zavře policisty, své kamarády, po rvačce do cel, a ráno se jim se snídání jde beze slov omluvit, ale mysl titulní postavy nám nijak moc nepřibližuje. Divák se pak vlastně nemá čeho chytit: ten film je studený jako zima na Islandu. A když pak sledujeme závěrečný výbuch zuřivého vzteku, nedokáže nás ničím vtáhnout. Islanďané by možná měli opustit svoje vyprávění o divných lidech všeho druhu, protože kdysi zlatá žíla je už úplně vytěžená (vidět to bylo i u jiného letošního islandského filmu: Žena na válečné stezce). Upřímně řečeno vlastně nevím, co se mi na filmu Zázrak sargasového moře (režie Syllas Tzoumerkas, Řecko / Německo / Nizozemsko / Švédsko, 2019) líbilo. Nicméně sledoval jsem ho dvě hodiny bez dechu a i když už po půl dni jeho kouzlo vyprchalo, někde ve mně jeho účinek zůstává. Film přitom ani zdaleka není dokonalý: úvod by klidně mohl být vynechán, stopáž by si také zasloužila prostříhat, nehledě na jistý happy end, který se k němu vůbec nehodí. Přesto je něčím přitažlivější než vypulírované festivalové filmy. Režisér Tzoumerkas bývá řazen k řecké nové vlně, ale tento film mohl klidně vzniknout jako nezávislý ve Spojených státech. Paralelně vypráví příběh dvou žen: bývalé elitní policistky, která byla odsunuta do bezvýznamného města, místní ženy Rity, sestry místního bosse. Dlouho vlastně jde o dvě vyprávění, která se potkávají jen náhodně, až se nakonec nevyhnutelně protnou v trochu drsnějším kriminálním finále. To, čeho si na filmu lze cenit asi nejvíce, je přiblížení atmosféry rozkládající se společnosti. Město, ve kterém se odehrává, je opravdovou dírou, v níž neexistuje naděje na budoucnost, policisté vás normálně zmydlí, když se potřebují něco dozvědět, jen místní lékař má pocit, že je někdo, když nestojí ve frontě na pracáku v Aténách. Postupně se přitom ukáže, že realita je ještě mnohem zkaženější a nikdo není bez viny. A nikoho není možné považovat za kladného hrdinu: cílem totiž není nastolit spravedlnost, ale prostě se dostat pryč. Film Psi nenosí kalhoty (režie Jukka-Pekka Valkeapää, Finsko / Lotyšsko, 2019) nás zavádí do světa BSDM. Autor je tedy upřímně rád, že ho takové věci nevzrušují, musel by se vzdát knihoven na úkor skladovacích prostor pro různé legrační pomůcky. Ovšem nejhorší je, že se touha hlavního hrdiny úplně nekoresponduje se smyslem těchto sexuálních praktik, ačkoliv se nás o tom tvůrci filmu snaží přesvědčit ze všech sil. Lékař a zřejmě dobrý chirurg Juha při neúspěšné záchraně své ženy v jezeře málem rovněž utone, ovšem přitom s ní zažil své poslední setkání, i když samozřejmě šlo o halucinace. Po deseti letech náhodou vstoupí do sado maso salónu, přítomná domina jej začne dusit rukojetí biče a on zažívá setkání se svou ženou znovu. Od té chvíle je posedlý vlastním škrcením, což mu zcela převrací život naruby. A navíc si s dominou vytváří určitý vztah... Problém je v nesourodosti obou hlavních hrdinů: u mužského představitele jsou nám motivace jasné, ovšem celý děj směřuje k přijetí sado maso praktik, i když jej ze všeho zajímá ono pouze škrcení, které mu "vrací" mrtvou, u hlavní hrdinky není zřejmé vůbec nic, natož proč by měla ke svému klientovi zaujmout jakýkoliv vztah. Takže se můžeme pokochat různými sadistickými praktikami a sledovat, jak příběh nesmyslně směřuje k nové romanci... {loadmodule mod_tags_similar,Související} Horor Chata (režie Veronika Franz a Severin Fiala, USA / Velká Británie, 2019) je sice chvílemi působivý, ale musíte si při jeho sledování vypálit pár tisíc mozkových buněk, abyste nezačali příliš přemýšlet nad dějem. Oba tvůrci s tím měli problém už u svého debutu Dobrou, mámo, u kterého jste uhodli celou záhadu do deseti minut, a pak jste další hodinu a půl i přes úhybné manévry tvůrců sledovali, jak se hypotéza potvrzuje. Z čehož by mohl mít radost leda Sheldon Cooper.  Tentokrát se oba rakouští režiséři (a tahle kinematografie je ještě horší než německá) snažili pointu příběhu důkladně maskovat. A dělají to tím nejprůhlednějším možným způsobem: vrážejí do děje sny jednoho z aktérů, takže ukazují na to, že je možným původcem trablů. A když se nakonec ukáže pravda, cítíte spíše trapnost, protože s vámi tvůrci hráli dosti nepoctivou hru. Ostatně už samotný začátek filmu ukazuje, že tvůrci prostě bez ohledu na logiku postav potřebují, aby se jejich postavy stůj co stůj dostaly do situací, od nichž se odvíjí hrůzný děj. V tomto případě odveze otec dvě děti se svou novou přítelkyní do hor, aby si zde užili předvánoční čas. Obě děti přítelkyni nenávidí, protože si myslí, že se kvůli ní zabila jejich matka. Navíc má za sebou dosti temnou minulost: jako jediná přežila v mládí pobyt v sebevražedné sektě. Takže otec samozřejmě odjede z hor zpátky do města a svou přítelkyni naučí pro jistotu střílet... Přesně to prostě otcové dělají, když chtějí, aby jejich děti zažily horor.

Čas načtení: 2025-01-17 11:42:52

892. námořní letecká peruť [1969-1978]

Autor: FiBe Datum: 17.01.2025 11:42:52 Název:Name:892. námořní letecká peruť892 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 892 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:31.03.1969Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:15.12.1978Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:31.03.1969-DD.MM.RRRR Yeovil, RNAS Yeovilton DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?14.06.1970-09.07.1970 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?09.09.1970-26.09.1970 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?20.04.1971-18.05.1971 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?02.06.1971-06.08.1971 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?15.09.1971-09.10.1971 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?29.10.1971-06.12.1971 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?19.01.1972-19.03.1972 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?12.06.1972-29.06.1972 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?04.09.1972-18.10.1972 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?07.11.1972-11.12.1972 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?25.01.1973-23.02.1973 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?06.03.1973-14.03.1973 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?02.05.1973-24.07.1973 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?06.06.1974-17.06.1974 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?03.07.1974-25.07.1974 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?05.09.1974-03.11.1974 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?08.01.1975-09.06.1975 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?06.10.1975-20.11.1975 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?06.02.1976-14.07.1976 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?04.09.1976-18.10.1976 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?05.09.1977-07.10.1977 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?14.10.1977-12.12.1977 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?23.02.1978-05.03.1978 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?04.04.1978-15.12.1978 -, HMS Ark Royal (R 09) 15.12.1978-15.12.1978 Yeovil, RNAS Yeovilton Velitel:Commander:31.03.1969-02.10.1970 Davies, B. (Lieutenant-Commander)02.10.1970-07.07.1942 Kerr, N. H. (Lieutenant-Commander)07.07.1972-07.01.1974 Hunneyball, C. R. (Lieutenant-Commander)07.01.1974-10.12.1975 Peppe, W. L. T. (Lieutenant-Commander)10.12.1975-31.03.1977 Drake, H. S. (Lieutenant-Commander)31.03.1977-04.10.1977 Harris, N. R. (Lieutenant-Commander)04.10.1977-15.12.1978 Ellis, J. E. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:31.03.1969-15.12.1978 McDonnell Douglas Phantom FG.1Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-16 13:52:54

890. námořní letecká peruť [1960-1966]

Autor: FiBe Datum: 16.01.2025 13:52:54 Název:Name:890. námořní letecká peruť890 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 890 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:01.02.1960Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:07.10.1966Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:01.02.1960-DD.MM.RRRR Yeovil, RNAS Yeovilton DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?06.07.1960-24.08.1960 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?11.11.1960-08.05.1961 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?29.05.1961-23.06.1961 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?30.06.1961-24.07.1961 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?30.07.1961-10.09.1961 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?13.11.1961-10.01.1962 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?10.03.1962-14.12.1962 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?19.02.1963-28.02.1963 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?07.03.1963-19.03.1963 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?04.05.1963-31.12.1963 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?23.01.1965-16.03.1965 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?17.06.1965-13.06.1966 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?02.08.1966-25.08.1966 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?20.09.1966-01.10.1966 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-07.10.1966 Yeovil, RNAS Yeovilton Velitel:Commander:01.02.1960-11.09.1961 Hart, W. R. (Lieutenant-Commander)11.09.1961-15.07.1963 Monsell, D. (Lieutenant-Commander)15.07.1963-15.04.1965 Campbell, R. G. M. (Lieutenant)15.04.1965-07.10.1966 Pearson, A. M. G. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:01.02.1960-07.10.1966 De Havilland D.H.110 Sea Vixen FAW.1Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-17 10:31:38

892. námořní letecká peruť [1959-1968]

Autor: FiBe Datum: 17.01.2025 10:31:38 Název:Name:892. námořní letecká peruť892 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 892 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:01.07.1959Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:04.10.1968Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:01.07.1959-DD.MM.RRRR Yeovil, RNAS Yeovilton DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?13.10.1959-23.10.1959 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?03.03.1960-30.09.1960 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?21.10.1960-18.12.1960 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?21.01.1961-08.12.1961 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?09.02.1962-30.03.1962 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?18.05.1962-01.10.1962 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?13.11.1962-11.09.1963 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?27.09.1963-21.10.1963 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?21.12.1963-19.12.1964 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?08.04.1965-27.07.1965 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?24.09.1966-20.10.1966 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?08.11.1966-30.11.1966 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?18.01.1967-29.09.1967 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?01.11.1967-18.02.1968 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? DD.MM.RRRR-04.10.1968 Yeovil, RNAS Yeovilton Velitel:Commander:04.07.1959-18.04.1960 Petrie, W. H. J. (Lieutenant-Commander)18.04.1960-01.06.1961 Hamilton, D. M. A. H. (Lieutenant-Commander)01.06.1961-08.04.1963 Gray, Alan (Lieutenant-Commander)08.04.1963-17.08.1964 Blake, I. F. (Lieutenant-Commander)17.08.1964-24.08.1964 Trounsen, E. J. (Lieutenant-Commander)24.08.1964-08.11.1965 Young, B. G. (Lieutenant-Commander)08.11.1965-19.05.1967 Anderson, J. N. S. (Lieutenant-Commander)19.05.1967-04.10.1968 Idiens, S. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:01.07.1959-DD.12.1965 De Havilland D.H.110 Sea Vixen FAW.1DD.12.1965-04.10.1968 De Havilland D.H.110 Sea Vixen FAW.2Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-06-07 17:18:12

Škoda bude součástí závodů Formule 1

Formule 1 je královnou motorsportu. Závodů se účastní i tovární týmy, takže by účast škodovky zase tak výjimečná nebyla, ale česká značka se závodů F1 nebude účastnit v rámci závodu, nýbrž v rámci dopravy. A to už za necelý měsíc při Velké ceně Velké Británie na okruhu Silverstone. Velká cena Velké Británie (přesněji řečeno Formula […]

Čas načtení: 2025-01-16 14:54:08

894. námořní letecká peruť [1957-1960]

Autor: FiBe Datum: 16.01.2025 14:54:08 Název:Name:894. námořní letecká peruť894 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 894 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:14.01.1957Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:17.11.1960Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:14.01.1957-DD.MM.RRRR Iltom, RNAS Merryfield DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?05.08.1957-30.08.1957 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?10.09.1957-30.09.1957 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?10.10.1957-02.11.1957 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?14.11.1957-27.11.1957 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?28.01.1958-31.03.1958 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?20.05.1958-02.12.1958 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?14.01.1959-23.03.1959 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?13.04.1959-29.04.1959 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?09.06.1959-22.06.1959 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?30.06.1959-09.08.1959 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?05.02.1960-17.11.1960 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-17.11.1960 Yeovil, RNAS Yeovilton Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:14.01.1957-DD.03.1957 De Havilland D.H.112 Sea Venom FAW.21DD.03.1957-17.11.1960 De Havilland D.H.112 Sea Venom FAW.22Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-31 14:49:19

804. námořní letecká peruť [1939-1944]

Autor: FiBe Datum: 31.01.2025 14:49:19 Název:Name:804. námořní letecká peruť804 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 804 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:30.11.1939Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:18.06.1944Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:30.11.1939-DD.MM.RRRR Kirkwall, RNAS Hatston DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1940-DD.MM.1940 -, HMS Furious (47) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1941-DD.MM.1941 -, HMS Eagle (94) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1941-DD.MM.1941 -, HMS Argus (I 49) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1942-DD.MM.1942 -, HMS Eagle (94) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1942-DD.MM.1942 -, HMS Argus (I 49) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1942-DD.MM.1942 -, HMS Dasher (D 37) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1942-DD.MM.1942 -, HMS Furious (47) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1943-DD.MM.1943 -, HMS Dasher (D 37) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1943-DD.MM.1943 -, HMS Emperor (D 98) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1943-DD.MM.1943 -, HMS Ravager (D 70) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1944-DD.MM.1944 -, HMS Emperor (D 98) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.1944-DD.MM.1944 -, HMS Engadine DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?Velitel:Commander:30.11.1939-11.12.1939 Partridge, R. T. (Captain)11.12.1939-18.11.1940 Cockburn, J. C. (Lieutenant-Commander)18.11.1940-05.03.1941 Kendall, B. H. M. (Lieutenant-Commander)05.03.1941-09.02.1942 Havers, P. H. (Lieutenant-Commander)09.02.1942-18.10.1942 Marsh, A. E. (Captain)18.10.1942-13.07.1943 Sewell, A. J. (Lieutenant-Commander)13.07.1943-29.07.1943 Oaks, O. R. - LT Royal Marine ( )29.07.1943-10.08.1943 Hedges, J. W. (Lieutenant-Commander)10.08.1943-18.06.1944 Orr, S. G. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:30.11.1939-DD.01.1941 Gloster Sea GladiatorDD.07.1940-DD.MM.1941 Brewster Buffalo Mk.IDD.09.1940-DD.03.1941 Grumman Martlet Mk.IDD.12.1940-DD.03.1941 Miles M.11A Whitney StraightDD.02.1941-DD.09.1941 Hawker Sea Hurricane Mk.IADD.02.1941-DD.09.1941 Hawker Sea Hurricane Mk.IBDD.02.1941-DD.05.1942 Fairey Fulmar Mk.IDD.09.1941-DD.10.1942 Hawker Sea Hurricane Mk.IIBDD.10.1942-DD.06.1943 Hawker Sea Hurricane Mk.IICDD.08.1943-18.06.1944 Grumman Hellcat Mk.IPoznámka:Note:- včleněna do 800. námořní letecké perutě- merged into 800 Naval Air SquadronZdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2020-06-22 11:36:34

Vladimír Putin: Skutečné ponaučení ze 75. výročí druhé světové války

Ruský prezident Vladimír Putin napsal článek o událostech 2. světové války pro americký časopis National Interest. Zveřejňujeme jej v plném znění. Uběhlo 75 let od konce Velké vlastenecké války. Za tyto roky vyrostlo hned několik generací. Změnila se politická mapa planety. Neexistuje již Sovětský svaz, který grandiózně a drtivě vyhrál nad nacismem a zachránil celý svět. I samotné události této války jsou i pro její účastníky v dávné minulosti. Ale proč se v Rusku 9. květen slaví jako hlavní svátek, ale 22. června jakoby život umírá a v krku máme hroudu? Hodnoty ruské společnosti Říká se, že válka zanechala hlubokou stopu v historii každé rodiny. Pod těmito slovy jsou osudy miliony lidí, jejich utrpení a bolest ze ztrát rodin. Hrdost, pravda a vzpomínka. Pro mé rodiče byla válka velkým utrpením při blokádě Leningradu, kde zemřel můj dvouletý bratr Víťa a kde zázrakem přežila má matka. Otec odešel dobrovolně na frontu bránit své rodné město, zachoval se stejně jako miliony sovětských občanů. Bojoval na Něvském pětníku, byl těžce zraněn. A čím jsou tato léta vzdálenější, tím víc si chci s rodiči promluvit a zjistit podrobnosti o válečném období v jejich životě. Ale už není možné se na nic zeptat, proto v srdci posvátně uchovávám rozhovory s otcem a mámou na toto téma, jejich emoce. Pro mě a mé vrstevníky je důležité, aby naše děti, vnuci a pravnuci chápali, jakou zkouškou a utrpením si museli projít jejich předci. Jak, proč to zvládli a zvítězili? Kde se vzala jejich vskutku železná síla ducha, která překvapovala a uchvacovala celý svět? Ano, oni bránili své domovy, děti, blízké a rodinu. Ale všechny spojovala láska k vlasti. Tento hluboký a osobní pocit je v celé své velikosti odražen v samotné podstatě našeho národa a stal se jedním z určujících v jeho hrdinném a obětavém boji proti nacistům. Často si pokládám otázku, jak se dnešní generace bude chovat, jak se zachová v kritické situaci? Vidím mladé lékaře, zdravotní sestry, absolventy, kteří se dnes vrhají do červené zóny, aby mohli zachránit lidi. Naši vojáci během boje proti mezinárodnímu terorismu na severním Kavkazu a v Sýrii neuhnou ani o krok, jsou to mladí kluci! Mnohým bojovníkům legendární, nesmrtné šesté výsadkové roty bylo 19 až 20 let. Ale všichni ukázali, že si zaslouží stejné uznání jako vojáci, kteří bránili naši vlast ve Velké vlastenecké válce. Proto jsem přesvědčený, že v charakteru národů Ruska je vyplnění svého dluhu, pokud si to okolnosti vyžádají, aniž by se lidé litovali. Obětavost, patriotismus, láska k rodnému domu, ke své rodině, k vlasti. Všechny tyto hodnoty jsou i dnes pro ruskou společnost fundamentální a stěžejní. Na těchto hodnotách v mnohém stojí suverenita naší země. Dnes se u nás objevily nové tradice, které samy vznikly vůlí národu, například Nesmrtelný pluk. Je to pochod naší vděčné vzpomínky, krevního a živého spojení mezi generacemi. Miliony lidí vychází na průvod s fotografiemi svých blízkých, kteří ubránili naši vlast a zadupali nacismus. To znamená, že jejich životy, utrpění a oběti, vítězství, kterou nám předali, nikdy nebudou zapomenuty. Naše odpovědnost před minulostí a budoucností je taková, že nesmíme dopustit, aby se tyto tragédie opakovaly. Proto považuji za svůj dluh, abych vystoupil se článkem o 2. světové válce a Velké vlastenecké válce. Nejednou jsem tuto myšlenku projednával v rozhovorech se světovými lídry, narazil jsem na jejich pochopení. Na konci minulého roku, na summitu lídrů zemí SNS, jsme všichni byli jednotní. Je důležité potomkům předat vzpomínku na to, že vítězství nad nacismem dosáhl především sovětský národ, že v tomto hrdinném boji – na frontě, v týlu, vedle sebe – stáli zástupci všech republik Sovětského svazu. Tehdy jsme s kolegy mluvili o nelehké předválečné době. Tento rozhovor v Evropě i ve světě vyvolal velký ohlas. To znamená, že návrat k lekcím minulosti je skutečně nutný a aktuální. Zároveň se vyhrnulo i mnoho emocí, špatně skrývaných komplexů a hlasitých obvinění. Řada politiků ze zvyku rychle prohlásila, že se Rusko snaží přepsat historii. Zároveň však nedokázali vyvrátit jediný fakt, jediný argument. Bezpochyby je těžké a nemožné vést spory o originálních dokumentech, které mimochodem nejsou uloženy pouze v ruských, ale i v zahraničních archivech. Neefektivní Společnost národů Proto je nutné pokračovat v analýze důvodů, které vedly ke světové válce, přemýšlet o jejích složitých událostech, tragédiích a vítězství, o jejích lekcích pro naše státy a celý svět. A opakuji, že tady je principiálně důležité se opírat pouze o archivní materiály, svědectví současníků a vyloučit jakékoliv ideologické a politické dohady. Ještě jednou připomínám zřejmou věc. Hloubkové důvody 2. světové války v mnohém vyplývají z rozhodnutí přijatých na základě výsledků 1. světové. Versailleská smlouva se pro Německo stala symbolem hluboké nespravedlnosti. Fakticky šlo o okradení státu, který západním zemím musel vyplatit obrovské reparace, které zničily jeho ekonomiku. Vrchní velitel spojeneckých vojsk, francouzský maršál Ferdinand Foch prorocky charakterizoval Versailles: „Není to mír, ale příměří na dvacet let.“ Právě národní ponížení vytvořilo živnou půdu pro radikální a odvetné nálady v Německu. Nacisté zručně hráli na tyto pocity, budovali svoji propagandu a slibovali, že Německo zbaví od „dědictví Versailles“, obnoví jeho sílu. Tím ve skutečnosti tlačili německý národ do nové války. Paradoxně tomu přímo nebo nepřímo pomáhaly západní státy, především Velká Británie a USA. Jejich finanční a průmyslové kruhy zcela aktivně investovaly kapitály do německých fabrik a závodů, které vyráběly produkci vojenského určení. A mezi aristokraty a politickým establishmentem bylo dost přívrženců radikálních, krajně pravicových, nacionalistických hnutí, která získávala sílu nejen v Německu, ale i Evropě. Versailleský „mír“ zrodil početné skryté protiklady a jasné konflikty. Na jejich základě byly volně vítězi 1. světové války vytvořené hranice nových evropských států. Prakticky hned po jejich objevení se na mapě začaly územní spory a vzájemné stížnosti, které se změnily v časované bomby. Jedním z nejdůležitějších výsledků 1. světové války bylo vytvoření Společnosti národů. Do této mezinárodní organizace byly vkládány velké naděje na zajištění dlouhodobého míru, kolektivní bezpečnosti. Byla to progresivní myšlenka, postupná realizace, která by bez nadsázky mohla zabránit opakování hrůz globální války. Ale Společnost národů, ve které dominovaly vítězné velmoci – Velká Británie a Francie, ukázala svoji neefektivitu a jednoduše se utopila v prázdných rozhovorech. Ve Společnosti národů, ani na celém evropském kontinentu nebyly uslyšeny opakované výzvy Sovětského svazu na vytvoření rovnoprávného systému kolektivní bezpečnosti. Zejména šlo o uzavření východoevropského a ticho-oceánského paktu, který by postavil bariéru agresi. Tyto nabídky byly ignorovány. Společnost národů nemohla zabránit ani konfliktům v různých částech světa, jako je útok Itálii na Etiopii, občanská válka ve Španělsku, agrese Japonska proti Číně, anšlus Rakouska. A v případě Mnichovské dohody, které se kromě Hitlera a Mussoliniho účastnili lídři Velké Británie a Francie, s plným souhlasem Společnosti národů, došlo k rozdělení Československa. V této souvislosti poznamenám, že na rozdíl od mnohých vůdců Evropy se Stalin „nezašpinil“ osobní schůzkou s Hitlerem, který byl tehdy v západních kruzích považován za dost důstojného politika, byl vítaným hostem v evropských hlavních městech. Kruté a cynické rozdělení Československa Rozdělení Československa se zároveň s Německem účastnilo i Polsko. Předem a společně rozhodovaly, kdo dostane jaké oblasti československé země. 20. září 1938 velvyslanec Polska v Německu Józef Lipski oznámil polskému ministrovi zahraničí Józefu Beckovi následující ujištění Hitlera: „V případě, že mezi Polskem a Československem na půdě polských zájmů v Těšíně dojde ke konfliktu, Reich se postaví na naší (polskou) stranu.“ Vůdce nacistů dokonce napovídal a radil, aby začátek polských akcí „následoval až po německém obsazení Sudet“. V Polsku si byli vědomi toho, že bez podpory Hitlera by jejich dobyvačné plány byly odsouzeny k neúspěchu. Tady budu citovat zápis rozhovoru německého velvyslance ve Varšavě G. A. Moltkeho s Józefem Beckem z 1. října 1938 o polsko-českých vztazích a pozici SSSR v této otázce. A tohle je tam napsáno: „Pan Beck... vyjádřil velkou vděčnost za loajální podání polských zájmů na Mnichovské konferenci a také za upřímnost vztahů během českého konfliktu. Vláda a veřejnost (Polska) náležitě oceňují pozici führera a reichskanzlera.“ Rozdělení Československa bylo kruté a cynické. Mnichov zbořil dokonce ty formální křehké garance, které na kontinentu zůstávaly, ukázal, že vzájemné dohody nic nestojí. Právě Mnichovská dohoda posloužila jako ten spouštěč, po kterém velká válka v Evropě byla nevyhnutelná. Dnes by evropští politici, především polské vedení, chtěli „zamlčet“ Mnichov. Proč? Nejen proto, že jejich strany tehdy zradily své závazky, podpořily Mnichovskou dohodu a některé se dokonce účastnily rozdělování kořisti, ale i proto, že je trochu nepohodlné vzpomínat, že v těchto dramatických dnech roku 1938 se za Československo postavil pouze SSSR. Sovětský svaz se na základě svých mezinárodních závazků, včetně dohod s Francií a Československem, pokusil zabránit tragédii. Polsko sledovalo své zájmy a všemi silami bránilo vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě. Polský ministr zahraničí Jozéf Beck o tom 19. září 1938 přímo psal již zmíněnému velvyslanci Józefu Lipskému před jeho schůzkou s Hitlerem: „V průběhu loňského roku polská vláda čtyřikrát odmítla nabídku na připojení k mezinárodnímu zásahu na ochranu Československa.“ Británie a také Francie, která tehdy byla hlavním spojencem Čechů a Slováků, se vzdaly svých záruk a tuto východoevropskou zemi nechaly roztrhat. Nejen, že ji nechaly napospas, ale také šlo o snahu poslat nacisty na východ, kde se Německo a Sovětský svaz musely střetnout a zlikvidovat se. Právě v tom spočívala západní politika „míru“. A nejen vůči třetí říši, ale i vůči dalším účastníkům takzvaného paktu proti Kominterně – fašistické Itálii a militantnímu Japonsku. Její kulminací na Dálném východě byla anglo-japonská dohoda z léta roku 1939, díky které Tokio mělo v Číně volnou ruku. Vedoucí evropské velmoci nechtěly přiznávat, jaké smrtelné nebezpečí pro celý svět vychází z Německa a jeho spojenců, počítaly s tím, že se jich válka nebude týkat. Mnichovská dohoda Sovětskému svazu ukázala, že západní země budou řešit bezpečnostní otázky bez jeho zájmu a při vhodných okolnostech mohou založit protisovětskou frontu. Smlouva o neútočení s Německem Zároveň se Sovětský svaz do posledního momentu snažil využít jakoukoliv šanci na vytvoření protihitlerovské koalice, opakuji, že nehledě na pokryteckou pozici zemí Západu. Cestou výzvědných služeb sovětské vedení získávalo podrobné informace o zákulisních anglo‑německých kontaktech z léta roku 1939. Upozorňuji na to, že probíhaly velmi intenzivně, přičemž prakticky zároveň s trojstrannými jednáními zástupců Francie, Velké Británie a SSSR, která byla západními partnery vědomě natahována. V této souvislosti zmíním dokument z britských archivů. Je to instrukce britské vojenské mise, která do Moskvy dorazila v srpnu roku 1939. Přímo se v ní píše, že delegace musí „vést jednání velmi pomalu“, že „vláda Spojeného království není připravena přijmout podrobně popsané závazky, které mohou omezit naši svobodu akcí při jakýchkoliv okolnostech“. Poznamenám, že na rozdíl od Angličanů a Francouzů sovětskou delegaci vedli nejvyšší velitelé Rudé armády, kteří měli všechny potřebné pravomoci k „podepsání vojenské konvence v otázkách organizace vojenské obrany Anglie, Francie a SSSR proti agresi v Evropě". Svou roli v krachu jednání sehrálo Polsko, které nechtělo žádné závazky vůči sovětské straně. Dokonce pod tlakem západních spojenců polské vedení odmítalo společné akce s Rudou armádou v odporu proti Wehrmachtu. A když vyšel najevo přílet Joachima von Ribbentropa do Moskvy, Józef Beck nepřímo přes francouzské diplomaty informoval sovětskou stranu: „V případě společných akcí proti německé agresi spolupráce mezi Polskem a SSSR, při technických podmínkách, které je potřeba určit, není vyloučena." Zároveň svým kolegům vysvětlil: „Nejsem proti této formulaci pouze za účelem zlehčení taktiky a naše principiální pozice vůči SSSR je konečná a beze změn." V této situaci Sovětský svaz podepsal smlouvu o neútočení s Německem, fakticky to udělal jako poslední ze zemí Evropy. Přičemž na pozadí skutečné hrozby střetu na dvou frontách – s Německem na západu a s Japonskem na východě, kde už probíhaly intenzivní boje na řece Chalchyn gol. Stalin a jeho okolí si zaslouží mnohá spravedlivá obvinění. Pamatujeme si zločiny režimu proti vlastnímu národu, hrůzy masových represí. Opakuji, že sovětské vůdce je možné obviňovat v mnohém, ale ne v absenci chápání charakteru vnějších hrozeb. Viděli, že Sovětský svaz chtějí nechat jeden na jednoho s Německem a jeho spojenci, a jednali s chápáním tohoto reálného nebezpečí, aby získali drahocenný čas na posílení obrany země. Ohledně tehdy uzavřené smlouvy o neútočení je dnes mnoho rozhovorů a výhrad právě na adresu dnešního Ruska. Ano, Rusko je nástupnickým státem SSSR a sovětská doba se všemi jejími trumfy a tragédiemi je nedílnou součástí naše tisícileté historie. Ale také připomínám, že Sovětský svaz právně a morálně zhodnotil takzvaný pakt Ribbentrop-Molotov. V rozhodnutí Nejvyššího sovětu z 24. prosince roku 1989 jsou oficiálně odsouzeny tajné protokoly jako „akt osobní moci", který nijak neodráží „vůli sovětského národu, který nenese vinu na této dohodě". Společně s tím další státy raději nevzpomínají na dohody, na kterých stojí podpisy nacistů a západních politiků. Nemluvě už o právním nebo politickém zhodnocení takové spolupráce, včetně mlčenlivého kompromisního jednání některých evropských činovníků s barbarskými plány nacistů až do jejich přímého ocenění. O čemž svědčí i cynická fráze velvyslance Polska v Německu Józefa Lipského, která zazněla v rozhovoru s Hitlerem 20. září 1938: „Za vyřešení židovské otázky mu my (Poláci) postavíme... krásný památník ve Varšavě." My také nevíme, jestli existovaly nějaké „tajné protokoly“ a přílohy k dohodám řady zemí s nacisty. Nezbývá nám nic jiného, „než věřit slovům“. Zejména dodnes nebyly odtajněny materiály o tajných anglo-německých jednáních. Proto vyzýváme všechny státy, aby aktivizovaly proces otevření svých archivů, publikaci dříve neznámých dokumentů předválečné a válečné doby, jako to v posledních letech dělá Rusko. Jsme tady připraveni k široké spolupráci a společným výzkumným projektům vědců a historiků. Západní spojenci nevyplnily polské naděje Ale vrátíme se k událostem přímo předcházejícím 2. světové válce. Bylo naivní věřit, že Hitler po vyrovnání se s Československem nepředloží další územní nároky. Tentokrát svému nedávnému spoluúčastníku rozdělení Československa – Polsku. Tady mimochodem důvodem posloužilo také dědictví Versailles – osud takzvaného Gdaňského koridoru. Následovala tragédie Polska, která leží na svědomí tehdejšího polského vedení, které bránilo uzavření anglo‑franko‑sovětské vojenské unie a spoléhalo na pomoc západních partnerů, čímž svůj národ vystavili hitlerovské likvidační mašinérii. Německý útok se vyvíjel v souladu s doktrínou blitzkrieg. Nehledě na hrdinný odpor polské armády byla už týden po začátku války, 8. září 1939, německá vojska na přístupových cestách do Varšavy. A vojenské a politické špičky Polska 17. září utekly na území Rumunska a zradily svůj národ, který nadále bojoval proti agresorům. Západní spojenci nevyplnily polské naděje. Po vyhlášení války Německu se francouzská vojska dokázala dostat pouze několik desítek kilometrů na německé území. Vypadalo to pouze jako demonstrace aktivních akcí. Navíc anglo-francouzská Nejvyšší válečná rada, která se poprvé sešla 12. září ve francouzském Abbeville, rozhodla o úplném ukončení útoku kvůli rychlému vývoji situaci v Polsku. Začala nechvalně proslulá „podivná válka“. Evidentní přímá zrada ze strany Francie a Anglie svých závazků vůči Polsku. Později během Norimberského procesu němečtí generálové vysvětlili svůj tak rychlý úspěch na východě, bývalý velitel štábu operativního vedení Nejvyššího hlavního velení Ozbrojených sil Německa, generál Alfred Jodl přiznal: „Pokud jsme ještě v roce 1939 neutrpěli žádnou porážku, tak jen proto, že asi 110 francouzských a anglických divizí stojících během naší války s Polskem na Západě proti 23 německým divizím zůstávalo zcela pasivní." Nechal jsem si z archivů vynést celek materiálů spojených s kontakty SSSR a Německa v dramatických srpnových a zářijových dnech roku 1939. Jak svědčí dokumenty, bod 2 Tajného protokolu k Dohodě o neútočení mezi Německem a SSSR z 23. října 1939 stanovoval, že v případě územní a politické přestavby oblastí, které spadají do složení polského státu, hranice sfér vlivu obou zemí musí „přibližně probíhat po linii řek Narew, Visla a San“. Jinými slovy do sovětské sféry vlivu spadaly nejen území, na kterých převážně žilo ukrajinské a běloruské obyvatelstvo, ale i historické polské země mezi řekami Bug a Visla. O tomto faktu neví zdaleka všichni. Stejně jako o tom, že hned po útoku na Polsko v prvních zářijových dnech roku 1939 Berlín vytrvale a opakovaně vyzýval Moskvu k připojení se do válečných akcí. Sovětské vedení však podobné výzvy ignorovalo a do posledních chvil se nechtělo nechat zatáhnout do dramaticky se vyvíjející situace. Až když bylo zcela jasné, že Velká Británie a Francie svému spojenci nepomůžou a Wehrmacht dokáže rychle okupovat celé Polsko a fakticky se dostat na přístupové cesty k Minsku, bylo rozhodnuto, že ráno 17. září byly jednotky Rudé armády vyslány na takzvané Kresy – dnes jsou to části území Běloruska, Ukrajiny a Litvy. Je zřejmé, že jiné varianty nezbývaly. V opačném případě by se rizika pro Sovětský svaz mnohonásobné zvýšila, protože, opakuji, stará sovětsko‑polská hranice probíhala několik desítek kilometrů od Minsku a nevyhnutelná válka s nacisty by pro zemi začala ve velmi nevýhodných strategických pozicích. A miliony lidí různých národností, včetně Židů, žijících u Brestu a Grodna, Přemyšle, Lvovu a Vilniusu by byly ponechány napospas nacistům a jejich místním přisluhovačům – antisemitům a radikálním‑ nacionalistům. Právě tento fakt, že Sovětský svaz se do poslední možné chvíle snažil vyhnout účasti v začínajícím konfliktu a nechtěl hrát na straně Německa, vedl k tomu, že k reálnému setkání sovětských a německých vojsk došlo mnohem východněji, než byly hranice domluveny v tajném protokolu. Ne po Visle, ale po takzvané Curzonově linii, která již v roce 1919 byla Trojdohodou navržena jako východní hranice Polska. Sovětský svaz se nenechal přemluvit Německem ke společným akcím Jak je známo, podmiňovací způsob se jen těžko používá k již uplynulým událostem. Řeknu jen, že v září 1939 sovětské vedení mělo možnost posunout západní hranice SSSR ještě dále na západ až k Varšavě, ale rozhodlo se to neudělat. Němci navrhli zafixovat nový status quo. 28. září 1939 v Moskvě Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov podepsali Německo-sovětskou smlouvu o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie a také tajný protokol o změně státní hranice, za kterou byla považována demarkační linie, kde de facto stály dvě armády. Na podzim 1939, když řešil své vojenské a strategické obranné úkoly, Sovětský svaz zahájil proces inkorporace Lotyšska, Litvy a Estonska. Jejich vstup do SSSR byl realizován na dohodě při souhlasu zvolených vlád. To odpovídalo normám mezinárodního a státního práva té doby. Navíc Litvě byly v říjnu 1939 vráceny Vilnius a okolní oblasti, které dříve patřily Polsku. Pobaltské státy si ve složení SSSR zachovaly své orgány, jazyk, měly zástupce v sovětských nejvyšších strukturách. Všechny tyto měsíce pokračoval pro cizí oči neviditelný diplomatický a vojensko‑politický boj, práce rozvědky. V Moskvě chápali, že před ní stojí nesmiřitelný a krutý nepřítel a že skrytá válka s nacismem už probíhá. A neexistují žádné základy k tomu, aby oficiální prohlášení a formální nóty těch let sloužily jako důkazy „přátelství" mezi SSSR a Německem. Aktivní obchodní a technické kontakty SSSR neměl pouze s Německem, ale i s jinými státy. Přitom se Hitler několikrát snažil zatáhnout SSSR do souboje proti Velké Británii, ale sovětské vedení tomuto přemlouvání nepodlehlo. Poslední pokus přesvědčit Sovětský svaz ke společným akcím Hitler přijal během návštěvy Molotova do Berlína v listopadu 1940. Ale Molotov přesně vyplnil příkazy Stalina a omezil se pouze na rozhovory o myšlence Němců ohledně připojení SSSR k Paktu tří – unie Německa, Itálie a Japonska, který byl podepsán v září 1940 a byl zaměřen proti Velké Británii a USA. Ne náhodou již 17. listopadu Molotov instruoval sovětského zplnomocněného představitele v Londýně Ivana Majského: „K vaší orientaci... Žádná smlouva v Berlíně podepsána nebyla a ani se to nepředpokládalo. V Berlíně se všechno omezilo... výměnou názorů... Němci a Japonci by nás zřejmě chtěli postrčit k Perskému zálivu a Indii. Upustili jsme od projednávání této otázky, protože takové rady ze strany Německa považujeme za nemístné.“ A 25. listopadu sovětské vedení tady zcela postavilo tečku. Oficiálně Berlínu navrhlo pro nacisty nepřijatelné podmínky, včetně vyvedení německých vojsk z Finska, smlouvu o vzájemné pomoci mezi SSSR a Bulharskem a řadu jiných, tím zároveň vědomě vyloučilo jakékoliv možnosti připojení k Paktu tří. Tato pozice definitivně upevnila führera v jeho záměru rozpoutat válku proti SSSR. A už v prosinci Hitler zavrhl všechna varování svých stratégů o katastrofickém nebezpečí války na dvou frontách a schválil plán operace Barbarossa. Udělal to, když chápal, že právě Sovětský svaz je hlavní silou, která mu stojí na cestě v Evropě, a nadcházející střet na východě rozhodne o výsledku světové války. A nepochyboval o tom, že pochod na Moskvu bude rychlý a úspěšný. Chtěl bych speciálně poznamenat, že západní státy tehdy fakticky souhlasily se sovětskými akcemi, přiznaly snahu Sovětského svazu o zajištění své bezpečnosti. Ještě 1. října 1939 tehdejší bývalý velitel britské admirality Winston Churchill ve vystoupení v rádiu řekl: „Rusko provádí studenou politiku vlastních zájmů... Pro ochranu Ruska před nacistický nebezpečím bylo nutné, aby ruské armády stály na této linii (nové západní hranici).“ 4. října 1939 ve Sněmovně lordů britský ministr zahraničí Edward Wood, 1. hrabě z Halifaxu, oznámil: „...Musíme připomenout, že akce sovětské vlády spočívaly v přesunu hranice do té linie, která byla doporučena během Versailleské konference lordem Georgem Curzonem... Pouze přivádím historická fakta a předpokládám, že jsou nepopiratelná.“ Známý britský a politický státní činovník David Lloyd George zdůrazňoval: „Ruské armády obsadily území, která nejsou polská a která byla silou obsazena Polskem po 1. světové válce... Bylo by zločinným šílenstvím postavit ruský posun na jednu desku s posunem Němců.“ A v neformálních rozhovorech se sovětským zplnomocněncem Ivanem Majským angličtí vysoce postavení politici a diplomaté mluvili otevřeněji. Náměstek ministra zahraničí Velké Británie Rab Butler 17. října 1939 uvedl: „...V anglických vládních kruzích si myslí, že se nedá mluvit o návratu západní Ukrajiny a Běloruska Polsku. Pokud by se podařilo vytvořit etnografické Polsko skromných rozměrů se zárukou nejen SSSR a Německa, ale také Anglie a Francie, tak by to britská vláda považovala za zcela uspokojivé.“ 27. října 1939 hlavní poradce Nevilla Chamberlaina Harold Wilson řekl: „Polsko musí... být obnoveno jako samostatný stát na své etnografické základně, ale bez západní Ukrajiny a Běloruska.“ Stojí za zmínku, že během těchto rozhovorů byla sondována půda ke zlepšení sovětsko-britských vztahů. Tyto kontakty v mnohém položily základ budoucího spojenectví a protihitlerovské koalice. Mezi národními prozíravými politiky vyčníval Winston Churchill, který nehledě na známou antipatii k SSSR i dříve vystupoval za spolupráci s ním. Ještě v květnu 1939 v Dolní sněmovně Spojeného království oznámil: „Ocitneme se ve smrtelném nebezpečí, pokud nedokážeme vytvořit velký svaz proti agresi. Bylo by největší hloupostí, pokud bychom zamítli přirozenou spolupráci se sovětským Ruskem.“ A již po začátku bojových akcí v Evropě – na schůzce s Ivanem Majským 6. října 1939 – důvěrně řekl: „...Mezi Velkou Británií a SSSR nejsou žádné velké rozpory, čímž nejsou důvody k napjatým a nevyhovujícím vztahům. Britská vláda... by chtěla rozvíjet... obchodní vztahy. Byla by připravená také projednat všelijaká další opatření, která mohou napomoci zlepšení vzájemných vztahů.“ Posmívání se a výsměch paměti je podlost Druhá světová válka nezačala náhle, nezačala nečekaně. Ani agrese Německa proti Polsku nebyla náhlá. Byla výsledkem mnohých tendencí a faktorů v mírové politice té doby. Všechny předválečné události se spojily do jednoho nešťastného řetězu. Ale bezpochyby největší tragédii v historii lidstva podnítily státní egoismus, zbabělost, podpora sílícího agresora, nepřipravenost politických elit a hledání kompromisu. Proto není spravedlivé tvrdit, že dvoudenní návštěva Moskvy nacistického ministra zahraničí Ribbentropa je hlavním důvodem vypuknutí 2. světové války. Všechny přední státy v různých stupních nesou svůj podíl viny za její začátek. Každá páchala nenapravitelné chyby, sebevědomě předpokládala, že je možné obelstít ostatní, zajistit si jednostranné výhody nebo zůstat stranou od blížící se světové bídy. A za takovou krátkozrakost, za odmítnutí vytvoření systému kolektivní bezpečnosti musely platit miliony životů, kolosálními ztrátami. Píšu o tom bez nejmenší snahy převzít roli soudce, někoho obvinit nebo zprostit viny, nebo vyvolat nový kolotoč mezinárodního informačního boje na historickém bojišti, který proti sobě může postavit státy a národy. Myslím si, že hledáním promyšlených hodnocení minulých událostí by se měla zabývat akademická věda v širokém zastoupení uznávaných vědců z různých zemí. Všichni potřebujeme pravdu a objektivitu. Ze své strany jsem vždy vyzýval a vyzývám kolegy ke klidnému, otevřenému a důvěrnému dialogu, k sebekritickému a nezaujatému pohledu na společnou minulost. Takový přístup umožní nezopakování tehdy spáchaných chyb a zajistí mírový a úspěšný rozvoj na dlouhé roky dopředu. Ale mnozí naši partneři zatím nejsou připraveni na společnou práci. Naopak sledují své cíle, zvyšují proti naší zemi počet a měřítka informačních útoků, chtějí nás donutit k omluvám a pocitu viny, přijímají zcela pokrytecké politizované deklarace. Například 19. září 2019 Evropským parlamentem schválená rezoluce O důležitosti evropské paměti pro budoucnost Evropy přímo obvinila SSSR společně s nacistickým Německem z rozpoutání 2. světové války. Samozřejmě žádné zmínky o Mnichovu neobsahuje. Myslím si, že podobné „papíry", nemohu tuto rezoluci nazvat dokumentem, při jasné kalkulaci skandálu nesou nebezpečné a reálné hrozby. Vždyť rezoluci přijal zcela vážený orgán. A co ukázal? Ačkoliv je to smutné, záměrnou politiku na zničení poválečného světa, jehož vytvoření bylo dílem cti a odpovědnosti zemí, jejichž řada představitelů dnes hlasovalo pro tuto lživou deklaraci. A tímto způsobem sáhli na závěry Norimberského procesu, na úsilí světového společenství, které po vítězném roce 1945 vytvořilo univerzální mezinárodní instituty. V této souvislosti připomínám samotný proces evropské integrace, během které byly vytvořeny odpovídající struktury, včetně Evropského parlamentu. Tento proces byl možný jen díky lekcím z minulosti a jejich jasného právního a politického vyhodnocení. A ti, kteří ohrožují a zpochybňují tuto schodu, ničí základy celé poválečné Evropy. Kromě hrozby pro fundamentální principy světového pořádku je tady i morální a mravní strana. Posmívání se a výsměch paměti je podlost. Podlost bývá úmyslnou, pokryteckou, zcela vědomou, když v prohlášeních ohledně 75. výročí konce 2. světové války jsou vyjmenovávány všichni účastníci protihitlerovské koalice kromě SSSR. Podlost bývá zbabělou, když ničí památníky postavené na počest bojovníků proti nacismu a ostudné akce odůvodňují lživými slogany boje s nepohodlnou ideologií a jakoby okupací. Podlost bývá krutou, když ty, kteří vystupují proti neonacistům a následníkům banderovců, zabíjejí a pálí. Opakuji, podlost se projevuje různě, ale tím nepřestává být odpornou. Zapomínání na poučení z historie se nevyhnutelně promění v těžkou odplatu. Budeme tvrdě bránit pravdu založenou na dokumenty potvrzenými historickými fakty, budeme nadále čestně a nezaujatě mluvit o událostech 2. světové války. Na toto je také zaměřen náš rozsáhlý projekt na vytvoření v Rusku největší kolekce archivních dokumentů, filmových a fotografických historických materiálů z 2. světové války a předválečné doby. Taková práce již probíhá. Mnohé nové, nedávno nalezené, odtajněné materiály jsem použil i při přípravě tohoto článku. A v této souvislosti mohu odpovědně oznámit, že neexistují archivní dokumenty, které by potvrzovaly verzi o snaze SSSR zahájit preventivní válku proti Německu. Ano, sovětské vojenské vedení se drželo doktríny, že v případě agrese bude Rudá armáda rychle klást odpor nepříteli a přejde do protiútoku a povede válku na území protivníka. Ale takové strategické plány vůbec neznamenaly snahy, že by SSSR jako první zaútočil na Německo. Samozřejmě dnes historici mají k dispozici dokumenty válečného plánování, direktivy sovětských a německých štábů. Nakonec víme, jak se vyvíjely události ve skutečnosti. Z výšky těchto vědomostí mnozí diskutují o akcích, chybách, omylech vojensko-politického vedení země. V této souvislosti vám řeknu jedno: společně s obrovským potokem různých dezinformací sovětští lídři dostávali i reálné informace o připravované agresi nacistů. A v předválečných měsících přijali kroky namířené na zvýšení bojové připravenosti země, včetně skryté mobilizace, přemístění jednotek a rezerv z vnitřních okruhů k západním hranicím. Gigantická síla sovětského národa Vojna nebyla nečekaná, čekali ji, připravovali se na ní. Ale útok nacistů byl skutečně nevídaný v historii ničivé síly. 22. června 1941 Sovětský svaz narazil na nejsilnější, mobilizovanou a vycvičenou armádu světa, na kterou pracoval průmyslový, ekonomický a vojenský potenciál prakticky celé Evropy. Tohoto smrtonosného vpádu se neúčastnil pouze wehrmacht, ale také satelity Německa, vojenské kontingenty mnohých států evropského kontinentu. Nejtěžší vojenská porážka roku 1941 postavila zemi na hranici katastrofy. Bojová schopnost a řízení muselo být obnovováno mimořádnými metodami celkové mobilizace, zapojením všech sil státu a národu. Již v létě 1941 pod palbou nepřítele začala evakuace z východu země milionů obyvatel, stovek závodů a výrob. Za krátkou dobu byla v týlu zahájena výroba zbraní a munice, které se na frontu dostávaly již v první válečné zimě, k roku 1943 byly převýšeny výsledky vojenské výroby Německa a jeho spojenců. Za rok a půl sovětský lid dokázal to, co se zdálo nemožné, jak na frontě, tak v týlu. A dodnes je těžké si uvědomit, pochopit a představit, kolik neuvěřitelného úsilí, hrdinství, sebeobětavosti potřebovaly tyto obrovské úspěchy. Proti silné, po zuby ozbrojené, chladnokrevné a dobyvačné mašinérii nacistů se pozvedla gigantická síla sovětského národa, který se spojil ve snaze ochránit rodnou zemi, pomstít se nepříteli, který zničil mírový život, plány a naděje. Samozřejmě v době této strašné a krvavé války některé lidi přepadl strach, beznaděj a zoufalství. Nechyběly zrada a dezerce. Dávaly o sobě dávat znát kruté zlomy z revolucí a občanské války, nihilismus, posměšný vztah k národní historii, tradicím, víře, někteří se snažili lákat bolševiky, především v prvních letech po příchodu k moci. Ale celková nálada sovětských občanů a našich krajanů, kteří se ocitli v zahraničí, byla jiná – ochránit a zachránit vlast. To byl skutečný nezadržitelný závan. Lidé hledali oporu v pravých patriotických hodnotách. Nacističtí „stratégové“ byli přesvědčení, že obrovský mnohonárodnostní stát dokážou lehce dostat pod kontrolu. Počítali s tím, že nečekaná válka, její nemilosrdnost a nesnesitelnost, vyostří vztahy mezi národnostmi a země se rozdělí na části. Hitler přímo prohlašoval: „Naše politika vůči národům, které osídlily široké prostory Ruska, musí spočívat v tom, abychom podněcovali jakoukoliv formu sporů a rozkolu.“ Ale od prvních dnů bylo jasné, že tento plán nacistům nevyšel. Brestskou pevnost do poslední kapky krve bránili vojáci více než 30 národností. V průběhu celé války i ve velkých rozhodujících bitvách, i v obraně každého bojového pole, každého metru rodné země, vidíme příklady takové jednoty. Pro miliony evakuovaných se rodným domovem stalo Povolží a Ural, Sibiř, Dálný východ, republiky Střední Asie a Zakavkazska. Jejich obyvatelé se dělili i tím posledním, podporovali je vším, čím mohli. Družba národů, jejich vzájemná pomoc se pro nepřítele stala opravdovou neporazitelnou pevností. Do rozdrcení nacismu, ať se nyní snaží dokázat cokoliv, hlavní a rozhodující vklad vnesl Sovětský svaz, Rudá armáda. Hrdinové, kteří dokonce bojovali v obklíčení u Bělostoku, Mogilevu, Umaňu a Kyjevu, Vjazmy a Charkovu. Šli do útoku pod Moskvou a u Stalingradu, Sevastopolu a Oděsy, Kurskem a Smolenskem. Osvobozovali Varšavu, Bělehrad, Vídeň a Prahu. Zaútočili na Kaliningrad a Berlín. Hájíme skutečnou, ne uhlazenou nebo „lakovanou“, pravdu o vojně. Tuto národní, lidskou pravdu – surovou, hořkou a nelítostnou – v mnohém nám předali spisovatelé a básníci, kteří si prošli ohněm a peklem fronty. Pro moji, stejně jako pro jiné generace, jejich čestné, hluboké povídky, romány, pronikavá „důstojnická próza“ a básně navždy zanechaly stopu v duši, staly se důvodem úcty k veteránům, kteří pro vítězství udělali všechno, co mohli, vzpomínat na ty, kdo zůstal na bojových polí. Rudá armáda zničila 626 divizí zemí Osy I dnes mnou cloumají jednoduché a velké řádky básně Alexandra Tvardovského Padl jsem u Rže, která je věnována účastníkům krvavé a kruté bitvy Velké vlastenecké války na centrální části sovětsko‑německé fronty. Jen během bitvy o Ržev od října 1941 do března 1943 Rudá armáda ztratila, včetně raněných a zmizelých, 1 342 888 lidí. Nazývám tato shromážděná z archivních zdrojů, strašná, tragická a zdaleka neúplná čísla poprvé, čím vzdává hold paměti hrdinského činu známých i bezejmenných hrdinů, o kterých v poválečných letech z různých důvodů mluvilo nezaslouženě nespravedlivě, nebo se mlčelo úplně. Uvedu ještě jeden dokument. Je jím zpráva Mezinárodní komise pro reparace s Německem v čele s Ivanem Majským, který byl připraven v únoru roku 1945. Mezi úkoly komise patřilo vytvoření formule, podle které poražené Německo mělo nahradit škody vítězným státům. Komise došla k následujícímu závěru: „Množství Německem vložených vojákodnů na sovětské frontě překonává to samé množství na všech ostatních spojeneckých frontách, a to minimálně 10násobně. Sovětská fronta také odebírala čtyři pětiny německých tanků a okolo dvou třetin německých letounů.“ Celkově SSSR vynaložil okolo 75 procent všech vojenských úsilí protihitlerovské koalice. Rudá armáda za roky války zničila 626 divizí zemí Osy, 508 z nich byly německé. Americký prezident Roosevelt ve svém projevu z 28. dubna roku 1942 k americkému národu prohlásil: „Ruská vojska zničila a nadále ničí více živé síly, letounů, tanků a děl našeho společného nepřítele než všechny ostatní národy dohromady.“ Churchill v dopise Stalinovi z 27. září 1944 psal, že „právě ruská armáda vypustila střeva z německé vojenské mašinérie…“ Takové hodnocení rezonovalo po celém světě. Protože v těchto slovech je ta veliká pravda, o které tehdy nikdo nepochyboval. Téměř 27 milionů sovětských občanů zemřelo na frontách, v německém zajetí, zemřely hlady a bombardováním, v ghettech a pecích nacistických lágrů smrti. SSSR ztratil každého sedmého ze svých občanů, Velká Británie jednoho ze 127, USA jednoho z 320 lidí. Bohužel tento počet těžkých a nenahraditelných ztrát Sovětského svazu není konečný. Je před námi mravenčí práce na zjištění jmen a osudů všech zemřelých: vojáků Rudé armády, partyzánů, sabotérů, vojenských zajatců a obětí koncentračních táborů, civilních obyvatel, kteří byli zavražděni agresory. Takový je náš dluh. A zde má zvláštní roli hnutí lidí hledajících padlé, vojenští patrioti a dobrovolníci, projekty jako elektronický seznam informací Paměť národa, který je založen na archivních dokumentech. A, samozřejmě, pro řešení takového velkého humanitárního úkolu je nezbytná mezinárodní spolupráce. K vítězství vedlo úsilí všech občanů a národů, které bojovali se společným nepřítelem. Britská armáda ochránila svoji vlast před útokem, bojovala s nacisty a jejich satelity ve Středozemním moři, v severní Africe. Americká a britská vojska osvobozovala Itálii, otevřela druhou frontu. USA nanesly likvidační údery agresorovi v Tichém oceánu. Pamatujeme si kolosální oběti čínského národa a jeho obrovskou roli v likvidaci japonských militaristů. Nezapomeneme na vojáky „bojující Francie“, kteří nepřiznali hanebnou kapitulaci a pokračovali v boji s nacisty. My budeme vždy vděční za pomoc, kterou poskytovali spojenci, když Rudé armádě poskytovali munici, pohonné hmoty, potraviny a techniku. I ona byla podstatná – okolo sedmi procent z celkových objemů vojenské výroby Sovětského svazu. Heroizace nacistických spolupachatelů je zradou paměti našich otců a dědů Jádro antihitlerovské koalice se začalo vytvářet hned po útoku na Sovětský svaz, kdy ho USA a Velká Británie okamžitě podpořily v boji s hitlerovským Německem. Během Teheránské konference roku 1943 Stalin, Roosevelt a Churchill vytvořili alianci velkých mocností, dohodli se na vypracování koaliční diplomacie, společné strategie v boji proti společné smrtelné hrozbě. Lídrům Velké trojky bylo jasné, že spojení průmyslových zdrojů a vojenských potenciálů SSSR, USA a Velké Británie vytvoří jasnou převahu nad protivníkem. Sovětský svaz v plném rozsahu plnil své povinnosti plynoucí ze spojenectví, vždy podával pomocnou ruku. Velkou operací Bagration v Bělorusku Rudá armáda podpořila výsadek anglo-amerických výsadkářů v Normandii. V lednu roku 1945, poté, co se naši probojovali k řece Odra, Rudá armáda zneškodnila poslední velký útok wehrmachtu na západní frontě, v Ardenách. A tři měsíce po vítězství nad Německem SSSR zcela podle Jaltských dohod vyhlásil válku Japonsku a uštědřil porážku milionové Kuantungské armádě. Ještě v červenci roku 1941 sovětské vedení prohlásilo, že „cílem války proti fašistickým tyranům je nejen likvidace hrozby, která visí nad státem, ale i pomoc všem národům Evropy, které trpěly pod nadvládou německého fašismu“. Uprostřed roku 1944 byl nepřítel vyhnán prakticky z celého území Sovětského svazu. Bylo ovšem nutné ho dorazit v jeho hnízdě. A Rudá armáda začala svoji osvobozující misi v Evropě, zachránila před zničením a zotročením, před hrůzami holokaustu celé národy. Zachránila je za cenu stovek tisíc životů sovětských vojáků. Je také důležité nezapomínat na tu obrovskou materiální pomoc, kterou SSSR poskytoval osvobozeným zemím při odstraňování hrozby hladu, při obnově ekonomiky a infrastruktury. Dělal to tehdy, kdy se na tisících verstách (stará ruská délková míra – pozn. red.) od Brestu do Moskvy a Volhy prostírala pouze spálená země. Například v květnu 1945 rakouská vláda požádala SSSR o pomoc s potravinami, protože „nevěděla, jak nakrmit své obyvatelstvo v následujících sedmi týdnech až do nové sklizně“. Souhlas sovětského vedení poslat jídlo popsal státní kancléř prozatímní vlády Rakouské republiky K. Renner jako „záchranný akt...“, na který „Rakušané nikdy nezapomenou“.  Spojenci společně vytvořili Mezinárodní vojenský tribunál určený k potrestání nacistických politických a válečných zločinců. Jeho rozhodnutí poskytují jasnou právní kvalifikaci takovým zločinům proti lidskosti, jako jsou genocida, etnické a náboženské čistky, antisemitismus a xenofobie. Norimberský tribunál přímo a jednoznačně odsoudil nacistické spolupachatele, různorodé kolaboranty.   Tento hanebný jev měl místo ve všech evropských zemích. Takoví „činitelé“ jako Pétain, Quisling, Vlasov, Bandera, jejich přisluhovači a následovníci, přestože se oblékali do šatů bojovníků za národní nezávislost nebo svobodu od komunismu, jsou zrádci a kati. V nelidskosti často vynikali nad svými pány. Ve snaze se vyšplhat výše ochotně plnili nejhorší úkoly v sestavě zvláštních kárných skupin. Popravy zastřelením v Babím Jaru, Volyňský masakr, spálená Chatyň a akce vyhlazování Židů v Litvě a Lotyšsku jsou dílem jejich krvavých rukou. A dnes zůstává naše pozice nezměněna: trestné činy nacistických spolupachatelů nelze ospravedlnit, nemají promlčecí lhůtu. Proto vyvolává rozpaky to, kdy se v řadě zemí ti, kteří se pošpinili spoluprací s nacisty, najednou přirovnávají k veteránům 2. světové války. Považuji za nepřípustné přirovnávat osvoboditele a okupanty. A heroizaci nacistických spolupachatelů můžu pokládat pouze za zradu paměti našich otců a dědů. Zradu těch ideálů, které spojily národy v boji proti nacismu.   Vůdci SSSR, USA a Velké Británii tehdy bez přehánění čelili historickému úkolu. Stalin, Roosevelt, Churchill zastupovali země s různými ideologiemi, státními ambicemi, zájmy, kulturami, ale prokázali velkou politickou vůli, povznesli se nad rozpory a vášně a upřednostnili skutečné zájmy světa. Výsledkem bylo, že se dokázali dohodnout a dosáhnout řešení, díky čemu zvítězilo celé lidstvo.   Vítězné mocnosti nám zanechaly systém, který se stal kvintesencí intelektuálních a politických hledání několika staletí. Řada konferencí – v Teheránu, Jaltě, San Franciscu, Postupimi – položila základy toho, že svět již 75 let, a to bez ohledu na nejostřejší rozpory, žije bez globální války.  Historický revizionismus, jehož projevy pozorujeme nyní na Západě, a to zejména vůči 2. světové válce a jejím výsledkům, je nebezpečný tím, že hrubě a cynicky zkresluje chápání zásad mírového rozvoje stanovených v roce 1945 na konferencích v Jaltě a San Franciscu. Hlavním historickým úspěchem Jalty a dalších rozhodnutí té doby byla shoda na vytvoření mechanismu, který by vedoucím mocnostem umožnil zůstat v rámci diplomacie při řešení vznikajících se mezi nimi sporů.  Summit Ruska, Číny, Francie, Spojených států a Velké Británie bude hrát důležitou roli Dvacáté století přineslo totální a všestranné světové konflikty, a v roce 1945 do arény vstoupily také jaderné zbraně schopné fyzicky zničit zemi. Jinými slovy se urovnávání sporů silou stalo extrémně nebezpečným. A vítězové 2. světové války tomu rozuměli. Chápali a uvědomovali si svou vlastní odpovědnost vůči lidstvu.  Smutná zkušenost Společnosti národů byla vzata v úvahu v roce 1945. Struktura Rady bezpečnosti OSN byla vypracována tak, aby mírové záruky byly co nejkonkrétnější a nejúčinnější. Tak vznikla instituce stálých členů Rady bezpečnosti a právo veta jako jejich privilegium a odpovědnost.   Co je právo veta v Radě bezpečnosti OSN? Upřímně řečeno, je to jediná rozumná alternativa přímému střetu největších zemí. Je to prohlášení jedné z pěti mocností, že to či ono řešení je pro ni nepřijatelné, je v rozporu s jejími zájmy a ponětími o správném přístupu. A jiné země, i když s tím nesouhlasí, akceptují takovou pozici, jaká je, a vzdávají se pokusů uskutečnit své jednostranné záměry. Tak či onak, ale je třeba hledat kompromisy.  Nové globální vzdorování začalo téměř okamžitě po skončení 2. světové války a občas bylo velmi krutým. Ta skutečnost, že studená válka nepřerostla do třetí světové, prokazatelně potvrdila účinnost dohod uzavřených Velkou trojkou. Pravidla chování sjednaná při zřízení OSN umožnila další minimalizaci rizik a udržení konfrontace pod kontrolou.   Samozřejmě vidíme, že momentálně systém OSN pracuje s napětím, ne tak efektivně, jak by mohl. Avšak svou hlavní funkci OSN nadále plní. Zásady činnosti Rady bezpečnosti OSN jsou jedinečným mechanismem předcházení velké válce nebo globálnímu konfliktu.   Výzvy, které jsou v posledních letech často slyšeny, zrušit právo veta a odmítnut zvláštní příležitosti stálých členů Rady bezpečnosti, jsou ve skutečnosti nezodpovědné. Vždyť, pokud k tomu dojde, Organizace spojených národů se v podstatě promění v tuto Společnost národů – ve shromáždění na prázdné řeči, zbavené pák vlivu na světové procesy; jak to skončilo, je dobře známo. Právě proto vítězné mocnosti přistoupily k vytvoření nového systému světového řádu s největší vážností, aby neopakovaly chyby předchůdců. Vytvoření moderního systému mezinárodních vztahů je jedním z nejdůležitějších výsledků 2. světové války. Ani ty nesmiřitelné rozpory – geopolitické, ideologické, ekonomické – nebrání hledání forem mírového soužití a součinnosti, pokud je k tomu touha a vůle. Dnešní svět neprochází nejklidnějšími časy. Všechno se mění: od globální rovnováhy moci a vlivu do sociálních, hospodářských a technologických základů života společností, států, celých kontinentů. V minulých dobách nebyly tyto změny téměř nikdy bez velkých vojenských konfliktů, bez silového boje za vybudování nové globální hierarchie. Díky moudrosti a prozíravosti politických vůdců spojeneckých mocností se podařilo vytvořit systém, který zabraňuje extrémním projevům takové objektivní a historicky neodmyslitelné pro světový rozvoj rivality.  Naší povinností – všech, kdo přebírají politickou odpovědnost, zejména zástupců vítězných mocností ve 2. světové válce – je zajistit, aby se tento systém zachoval a zdokonaloval se. Dnes, stejně jako v roce 1945, je důležité projevit politickou vůli a společně prodiskutovat budoucnost. Naši kolegové – pánové Si Ťin-pching, Macron, Trump, Johnson – podpořili ruskou iniciativu k uspořádání setkání vůdců pěti jaderných států – stálých členů Rady bezpečnosti. Děkujeme jim za to a očekáváme, že takové osobní setkání se může uskutečnit při nejbližší příležitosti.  Jakou se nám představuje agenda nadcházejícího summitu? Za prvé podle našeho názoru je účelné prodiskutovat kroky k rozvoji kolektivních postupů ve světových záležitostech, upřímně projednat otázky udržování míru, posílení globální a regionální bezpečnosti, kontroly strategických zbraní, společných úsilí v boji proti terorismu, extremismu a dalším aktuálním výzvám a hrozbám.   Samostatným tématem pořadu jednání je situace v globální ekonomice, především překonání hospodářské krize způsobené pandemií koronaviru. Naše země přijímají bezprecedentní opatření na ochranu zdraví a života lidí, na podporu občanů, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Jak však závažné dopady pandemie budou, jak rychle se globální ekonomika dostane z recese – závisí na naší schopnosti pracovat spolu a sladěně jako skuteční partneři. Navíc je nepřijatelné proměňovat ekonomiku v nástroj nátlaku a konfrontace. Mezi požadovaná témata patří ochrana životního prostředí a boj proti změně klimatu, jakož i zajištění bezpečnosti globálního informačního prostoru.  Navržená Ruskem agenda nadcházejícího summitu „pětky“ je nesmírně důležitá a naléhavá jak pro naše země, tak i pro celý svět. A ohledně všech bodu máme konkrétní nápady a iniciativy.  Nelze pochybovat o tom, že summit Ruska, Číny, Francie, Spojených států a Velké Británie bude hrát důležitou roli při hledání společných odpovědí na moderní výzvy a hrozby a prokáže společnou oddanost duchu spojenectví, vysokým humanistickým ideálům a hodnotám, za které otcové a dědové bojovali bok po boku.   S oporou na společnou historickou paměť si můžeme a musíme důvěřovat. To poslouží pevným základem pro úspěšná jednání a společné kroky ve prospěch posílení stability a bezpečnosti na planetě, pro prosperitu a blahobyt všech států. Bez nadsázky je to naše společná povinnost a odpovědnost vůči celému světu, vůči současným i budoucím generacím.   Překlad pořídila redakce Sputniku. Mezititulky jsou dílem redakce Literárních novin. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-01-27 14:00:42

800. námořní letecká peruť [1954-1959]

Autor: FiBe Datum: 27.01.2025 14:00:42 Název:Name:800. námořní letecká peruť800 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 800 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:08.11.1954Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:03.03.1959Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:08.11.1954-DD.MM.RRRR Brawdy, RNAS Brawdy DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?08.06.1955-23.06.1955 -, HMS Bulwark (R 08) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?27.09.1955-24.10.1955 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?17.02.1955-26.03.1955 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?15.09.1956-28.10.1956 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?25.01.1957-06.03.1957 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?16.04.1957-15.05.1957 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?16.06.1957-27.05.1957 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?03.10.1957-29.10.1957 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?25.01.1958-05.07.1958 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?29.11.1958-02.12.1958 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? ( )Výzbroj:Armament:08.11.1954-DD.07.1955 Hawker Sea Hawk FB Mk.3DD.06.1955-DD.08.1956 Hawker Sea Hawk FGA Mk.4DD.06.1955-03.03.1959 Hawker Sea Hawk FGA Mk.6Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-08-02 13:14:27

Soud poslal aktivisty, kteří zablokovali dálnici, do vězení. Budou podobné tresty pokračovat?

Dělo a děje se to prakticky všude. K silnicím si přilepují aktivisté a zastavují provoz. Zdá se ale, že britským úřadům už s nimi došla trpělivost. Podle nedávného soudního rozhodnutí jsou to pro soud doslova „ekologičtí fanatici“, kteří musí nést následky za své činy. Za svůj protest v listopadu 2022, kdy hnutí s názvem Just […]

Čas načtení: 2025-01-17 14:21:27

893. námořní letecká peruť [1960-1965]

Autor: FiBe Datum: 17.01.2025 14:21:27 Název:Name:893. námořní letecká peruť893 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 893 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:09.09.1960Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:29.07.1965Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:09.09.1960-DD.MM.RRRR Yeovil, RNAS Yeovilton DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?25.11.1960-28.02.1961 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?10.04.1961-01.09.1961 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?20.10.1961-14.05.1962 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?22.06.1962-05.07.1962 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?12.07.1962-25.10.1962 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?22.01.1963-14.02.1962 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?21.02.1963-15.05.1963 -, HMS Centaur (R 06) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?14.08.1963-22.07.1965 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.RRRR-29.07.1965 Yeovil, RNAS Yeovilton Velitel:Commander:09.09.1960-18.12.1962 Stanley, F. D. (Lieutenant-Commander)18.12.1962-01.07.1964 Kemp, K. E. (Lieutenant-Commander)01.07.1964-26.11.1964 Melhuish, D. (Lieutenant-Commander)26.11.1964-23.01.1965 Sanderson, J. A. (Lieutenant-Commander)23.01.1965-29.07.1965 Idiens, Simon (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:09.09.1960-29.07.1965 De Havilland D.H.110 Sea Vixen FAW.1Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-17 15:29:44

899. námořní letecká peruť [1942-1945]

Autor: FiBe Datum: 17.01.2025 15:29:44 Název:Name:899. námořní letecká peruť899 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 899 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:15.12.1942Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:27.09.1945Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:15.12.1942-DD.MM.RRRR Kirkwall, RNAS Hatston DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?11.03.1943-29.07.1943 -, HMS Indomitable (92) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?28.08.1943-13.10.1943 -, HMS Hunter (D 80) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?01.04.1944-27.04.1944 -, HMS Khedive (D 62) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?12.05.1944-31.05.1944 -, HMS Khedive (D 62) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?05.07.1944-27.07.1944 -, HMS Khedive (D 62) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?01.08.1944-12.10.1944 -, HMS Khedive (D 62) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?25.01.1945-29.01.1945 -, HMS Chaser (D 32) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?25.02.1945-23.04.1945 -, HMS Chaser (D 32) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.RRRR-27.09.1945 Schofield, RNAS Schofield Velitel:Commander: 15.12.1942-02.08.1943 Walker, R. F. (Lieutenant-Commander)02.08.1943-01.11.1944 Howarth, R. B. (Lieutenant-Commander)01.11.1944-18.09.1945 Dennison, G. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:15.12.1942-DD.01.1944 Supermarine Seafire Mk.IICDD.12.1943-DD.03.1944 Supermarine Spitfire Mk.VBDD.02.1944-27.09.1945 Supermarine Seafire L Mk.IIIPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-24 09:18:07

751. námořní letecká peruť [1951-1958]

Autor: FiBe Datum: 24.01.2025 09:18:07 Název:Name:751. námořní letecká peruť751 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 751 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:03.12.1951Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:01.05.1958Nástupce:Successor:831. námořní letecká peruť831 Naval Air SquadronNadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:03.12.1951-31.08.1953 Watton, RAF Station Watton 31.08.1953-02.10.1953 -, HMS Illustrious (87) 02.10.1953-19.02.1955 Watton, RAF Station Watton 19.02.1955-15.03.1955 -, HMS Centaur (R 06) 15.03.1955-07.06.1955 Watton, RAF Station Watton 07.06.1955-23.06.1955 -, HMS Bulwark (R 08) 23.06.1955-27.09.1957 Watton, RAF Station Watton 27.09.1957-14.11.1957 Helston, RNAS Culdrose 14.11.1957-23.11.1957 -, HMS Eagle (R 05) 23.11.1957-01.05.1958 Helston, RNAS Culdrose Velitel:Commander:03.12.1951-25.03.1952 Winter, P. (Lieutenant-Commander)25.03.1952-02.06.1954 Woolsteon, G. R. (Lieutenant-Commander)02.06.1954-16.07.1956 Cooper, W. J. (Lieutenant-Commander)16.07.1956-25.03.1958 Williams, J. T. (Lieutenant-Commander)25.03.1958-01.05.1958 Hanks, R. N. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:DD.04.1952-DD.11.1954 De Havilland D.H.98 Mosquito FB Mk.VIDD.04.1952-DD.11.1954 De Havilland D.H.98 Mosquito PR Mk.34DD.04.1952-DD.11.1954 De Havilland D.H.98 Sea Mosquito TR Mk.33DD.08.1952-DD.03.1956 Hawker Sea Fury FB Mk.11DD.09.1952-DD.03.1956 Fairey Firefly AS Mk.6DD.12.1952-DD.04.1958 Grumman Avenger AS Mk.4DD.12.1952-DD.04.1958 Grumman Avenger AS Mk.5DD.12.1952-DD.04.1958 Grumman Avenger ECM Mk.6DD.02.1953-DD.08.1955 Avro Anson Mk.IDD.06.1957-01.05.1958 De Havilland D.H.112 Sea Venom ECM.21Poznámka:Note:--Zdroje:Sources: www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-02-03 12:07:27

802. námořní letecká peruť [1956-1959]

Autor: FiBe Datum: 03.02.2025 12:07:27 Název:Name:802. námořní letecká peruť802 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 802 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:06.02.1956Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:10.04.1959Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed: 06.02.1956-DD.MM.RRRR Lossiemouth, RNAS Lossiemouth DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 15.09.1956-25.12.1956 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 28.02.1957-05.03.1957 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 06.05.1957-18.07.1957 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 30.08.1957-01.11.1957 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 13.11.1957-25.11.1957 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 27.01.1958-25.06.1958 -, HMS Ark Royal (R 09) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 20.05.1958-02.12.1958 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 14.01.1959-23.03.1959 -, HMS Eagle (R 05) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? DD.MM.RRRR-10.04.1959 Lossiemouth, RNAS Lossiemouth Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? ( )Výzbroj:Armament:06.02.1956-DD.07.1957 Hawker Sea Hawk FB Mk.3DD.03.1957-DD.03.1959 Hawker Sea Hawk FB Mk.5Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-17 14:37:03

893. námořní letecká peruť [1965-1970]

Autor: FiBe Datum: 17.01.2025 14:37:03 Název:Name:893. námořní letecká peruť893 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 893 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:04.11.1965Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:14.07.1970Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:04.11.1965-DD.MM.RRRR Yeovil, RNAS Yeovilton DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?14.05.1966-08.06.1966 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?08.07.1966-13.06.1967 -, HMS Victorious (R 38) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?31.05.1968-20.06.1968 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?09.07.1968-30.03.1969 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?25.09.1969-27.10.1969 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?14.11.1969-04.12.1969 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?14.01.1970-17.06.1970 -, HMS Hermes (R 12) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?DD.MM.RRRR-14.07.1970 Yeovil, RNAS Yeovilton Velitel:Commander:04.11.1965-28.09.1967 Carne, G. P. (Lieutenant-Commander)28.09.1967-31.05.1968 McQueen, R. (Lieutenant-Commander)31.05.1968-02.04.1969 Sturgeon, R. C. (Lieutenant-Commander)02.04.1969-14.07.1970 Bolt, T. J. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:04.11.1965-14.07.1970 De Havilland D.H.110 Sea Vixen FAW.2Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-21 16:04:22

1846. námořní letecká peruť [1944-1946]

Autor: FiBe Datum: 21.01.2025 16:04:22 Název:Name:1846. námořní letecká peruť1846 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 1846 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:01.07.1944Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:23.07.1946Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR 14. palubní letecká skupinaDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR 14th Carrier Air GroupDislokace:Deployed:01.07.1944-18.10.1944 Brunswick, NAS Brunswick 18.10.1944-03.11.1944 -, HMS Ranee (D 03) 01.11.1944-20.02.1945 Eglington, RNAS Eglington 20.02.1945-10.06.1945 -, HMS Colossus (R 15) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?05.07.1945-21.07.1945 -, HMS Colossus (R 15) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?13.08.1945-26.10.1945 -, HMS Colossus (R 15) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?30.12.1945-17.01.1945 -, HMS Colossus (R 15) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?08.04.1946-27.04.1946 -, HMS Colossus (R 15) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?17.05.1946-23.07.1946 -, HMS Colossus (R 15) 23.07.1946-23.07.1946 Gosport, RNAS Gosport Velitel:Commander: 01.07.1944-20.03.1945 Brooker, D. G. (Lieutenant-Commander)20.03.1945-04.04.1945 -, - ( )04.04.1945-26.02.1946 Devonald, S. L. (Lieutenant-Commander)26.02.1946-23.07.1946 Dick, D. A. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament: 01.07.1944-DD.02.1945 Brewster Corsair Mk.IIIDD.02.1945-23.07.1946 Vought Corsair Mk.IVPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2018-07-02 10:26:46

48 pánských účesů 2018 podle nejlepších britských kadeřníků

Británie je líhní módních talentů nejen v oblasti módy jako takové, ale i co se týče kadeřnického umění. Podívejte se na 48 pánských účesů 2018 podle nejlepších britských kadeřníků a ohodnoťte, nakolik se každá z osmi kolekcí s účesy pro muže vyvedla. Kadeřníci Ross Charles, Michael Francos, Jason Hall, Terri Kay & Andrea Giles, Kevin Luchmun a Joanne Surace – to jsou dnes nejvýraznější britské tváře pokud jde o pánské účesy v Británii. 48 pánských účesů 2018 podle nejlepších britských […] The post 48 pánských účesů 2018 podle nejlepších britských kadeřníků appeared first on VLASY A ÚČESY.

Čas načtení: 2024-02-20 21:11:52

Dunbar-Nasmith, Martin Eric

Autor: Jirka Cooper Datum: 20.02.2024 21:11:52 Příjmení:Surname:Dunbar-NasmithDunbar-NasmithJméno:Given Name:Martin EricMartin EricJméno v originále:Original Name:Sir Martin Eric Dunbar-NasmithFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:admirálAdmiralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:01.04.1883 Barnes, Surrey, Anglie / 01.04.1883 Barnes, Surrey, England / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:29.06.1965 Elgin / 29.06.1965 Elgin / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel Velitelství západních přístupů- velitel Velitelství Plymouth- vrchní velitel Stanice Východní Indie- commander of Western Approaches Command- commander of Plymouth Command- Commander-in-Chief, East Indies StationJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Viktoriina kříže- recipient of Victoria CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:en.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-05-02 01:46:22

Grandy, John

Autor: Jirka Cooper Datum: 02.05.2024 01:46:22 Příjmení:Surname:GrandyGrandyJméno:Given Name:JohnJohnJméno v originále:Original Name:Sir John GrandyFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:maršál Královského letectvaMarshal of the Royal Air ForceAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title: rytíř KnightDatum, místo narození:Date and Place of Birth:08.02.1913 Northwood, Londýn / 08.02.1913 Northwood, London / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:02.01.2004 Slough, Berkshire / 02.01.2004 Slough, Berkshire / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- náčelník leteckého štábu RAF (1967-1971)- velitel Dálněvýchodního velitelství (1965-1967)- velitel Velitelství bombardovacího letectva- Chief of the Air Staff (1967–1971)- commander of Far East Command (1965–1967)- commander of Bomber Command (1963–1965)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- jediný důstojník, který bojoval a velel peruti RAF během Bitvy o Británii a stal se později náčelníkem leteckého štábu- only officer who fought and commanded a squadron during the Battle of Britain to reach the post of Chief of the Air StaffSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/John_Grandyhttps://www.rafweb.org/Biographies/Grandy.htmhttps://www.bbm.org.uk/airmen/Grandy.htm

Čas načtení: 2024-05-02 08:38:34

Humphrey, Andrew

Autor: Jirka Cooper Datum: 02.05.2024 08:38:34 Příjmení:Surname:HumphreyHumphreyJméno:Given Name:AndrewAndrewJméno v originále:Original Name:Sir Andrew Henry HumphreyFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:maršál Královského letectvaMarshal of the Royal Air ForceAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:10.01.1921 Edinburgh / 10.01.1921 Edinburgh / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:24.01.1977 RAF Halton / 24.01.1977 RAF Halton / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- náčelník štábu obrany (1976–1977)- náčelník leteckého štábu (1974–1976)- velitel Velitelství útočného letectva (1971–1974)- Chief of the Defence Staff (1976–1977)- Chief of the Air Staff (1974–1976)- commander of RAF Strike Command (1971–1974)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/Andrew_Humphreyhttps://www.rafweb.org/Biographies/Humphrey_A.htmhttps://bbm.org.uk/airmen/Humphrey.htm

Čas načtení: 2024-05-02 08:06:39

Spotswood, Denis

Autor: Jirka Cooper Datum: 02.05.2024 08:06:39 Příjmení:Surname:SpotswoodSpotswoodJméno:Given Name:DenisDenisJméno v originále:Original Name:Sir Denis Frank SpotswoodFotografie či obrázek:Photograph or Picture:-Hodnost:Rank:maršál Královského letectvaMarshal of the Royal Air ForceAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:26.09.1916 Lewisham, Londýn / 26.09.1916 Lewisham, London / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:11.11.2001 Henley-on-Thames / 11.11.2001 Henley-on-Thames / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- náčelník leteckého štábu (1971–1974)- velitel Velitelství útočného letectva (1968–1971)- velitel RAF Německo (1965–1968)- Chief of the Air Staff (1971–1974)- commander of RAF Strike Command (1968–1971)- commander of RAF Germany (1965–1968)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/Denis_Spotswoodhttps://www.rafweb.org/Biographies/Spotswood.htmhttps://spink.com/lot/19001000588