Jsou to dva na první pohled odlišné projekty – investiční skupina s údajným napojením na malajskou královskou rodinu a technologický startup v oblasti kryptoměn. Přesto je spojuje podobná struktura, podobné sliby a stejní lidé v pozadí. Případy IC Group a Callisto ukazují, jak lze prostřednictvím neprůhledných firem, neověřených partnerů a nejasných finančních toků získat důvěru investorů a přesunout značné prostředky mimo dohled.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-02-26 12:31:01
11. prapor Králova královského střeleckého sboru [1941-1947]
Autor: RoBoT Datum: 26.02.2024 12:31:01 Název:Name:11. prapor Králova královského střeleckého sboru11th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsOriginální název:Original Name:11th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:22.03.1941Předchůdce:Predecessor:1. prapor Královnina westminsterského praporu Králova královského střeleckého sboru1st Battalion, The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsDatum zániku:Disbanded:01.04.1947Nástupce:Successor:Královnin westminsterský prapor Králova královského střeleckého sboruThe Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsNadřízené velitelství:Higher Command: 22.03.1941-01.04.1947 Králův královský střelecký sbor 22.03.1941-01.04.1947 The King’s Royal Rifle CorpsDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:web.archive.org
Čas načtení: 2024-02-26 12:09:52
1. prapor Královnina westminsterského praporu Králova královského střeleckého sboru [1939-1941]
Autor: RoBoT Datum: 26.02.2024 12:09:52 Název:Name: 1. prapor Královnina westminsterského praporu Králova královského střeleckého sboru 1st Battalion, The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsOriginální název:Original Name:1st Battalion, The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:31.03.1939Předchůdce:Predecessor:Královnin westminsterský prapor Králova královského střeleckého sboruThe Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsDatum zániku:Disbanded:22.03.1941Nástupce:Successor: 11. prapor Králova královského střeleckého sboru 11th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsNadřízené velitelství:Higher Command:31.03.1939-22.03.1941 Králův královský střelecký sbor31.03.1939-22.03.1941 The King’s Royal Rifle CorpsDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:web.archive.org
Čas načtení: 2024-02-26 12:35:22
Královnin westminsterský prapor Králova královského střeleckého sboru [1947-1961]
Autor: RoBoT Datum: 26.02.2024 12:35:22 Název:Name:Královnin westminsterský prapor Králova královského střeleckého sboruThe Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsOriginální název:Original Name:The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:01.04.1947Předchůdce:Predecessor:11. prapor Králova královského střeleckého sboru11th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsDatum zániku:Disbanded:01.05.1961Nástupce:Successor:Královnin královský střelecký prapor Králova královského střeleckého sboruQueen's Royal Rifles, The King's Royal Rifle CorpsNadřízené velitelství:Higher Command: 01.04.1947-07.11.1958 Králův královský střelecký sbor07.11.1958-01.05.1961 2. zelenokabátnický pluk 01.04.1947-07.11.1958 The King’s Royal Rifle Corps07.11.1958-01.05.1961 2nd Green JacketsDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:web.archive.org
Čas načtení: 2021-09-27 15:17:00
Těžký plášť už měl zaprášený lehkými vločkami. Krempa vysokého klobouku ztěžkla pod nánosem sněhu. Až ho bude sundávat, aby pozdravil, bude překvapen, kolik toho jeho hlava nesla. Kráčel večerní zasněženou krajinou, která se odrážela ve světle úplňku. Proto bylo pořád dobře vidět. Cesta zapadala; k ránu už nebude rozeznatelná od zbytku okolí. Když se zvedl štiplavý vítr a promíchal bílé chomáčky, skryly se i jeho stopy. Jako by stál sám uprostřed ničeho. Ještě má před sebou delší cestu k branám osady. Muž mířil s královskou depeší k panství rytířů z Gurdenu. Nehoda, která ho stihla cestou, ho připravila o královského koně. Světlo v jeho očích před hodinou dohaslo. Vrstva sněhu a mrazivá vánice ho přikrývají pod svou peřinou. Ponořil se do posledního bezesného spánku. O své zdraví se ale muž neobával, jen aby došel včas za bránu osady, než bude rozsudek vykonán. K tisíciletému výročí výstavby Velkého chrámu udělil král milost, ale jak se to mohou ti lidé a hlavně odsouzená dozvědět, když on tu stále zápolí se závějemi? Kdyby mu byl její život lhostejný, kdyby nebyl loajální ke svému králi… I tak by musel kráčet dál a vzdorovat přírodním živlům, nebo by usnul na věky jako jeho kůň. Odsouzená stála bosa na slámě, přikovaná ke kamenné zdi, zahřívaná plameny pochodní rozestavěných tak blízko, aby chránily zbytek osady od jejich mocných kouzel. Jak krásné mohou být zimní večery! Oknem k ní doléhalo světlo úplňku, viděla na tisíce třpytivých hvězd. Možná by si raději sedla, ale není to tak zlé. Měkká sláma hřeje do chodidel a ze všech pochodní sálá tak silné teplo, které by jí mohl kdejaký vesničan, schoulený v kožešinách ve své mdle vytopené chaloupce, závidět. Hlad nemá, ani žízeň. Jeden z podezřelých atributů, proč se dostala až sem. Proč nemusí jíst, ani pít, proč rozumí řeči zvířat?! Kdo je jiný, je nebezpečný. Po osadě kolovaly zvěsti, jakou je mocnou čarodějkou, která snadno může ovládat mysl každého. Až muselo přijít malé dítě, aby se zeptalo: „A proč tedy neovládne žalářníka, proč zůstává stále přikovaná?“ Protože ve skutečnosti není nebezpečná. Ale copak je tak jednoduché přesvědčit rozhořčené lidi, kteří ze strachu křičí a zvedají zbraně? I kdyby chtěla, její hlas nikdo neuslyší. Když lidé uvěří povídačce a postaví se do shluku, pro jiné slovo už tam místo není. Ještě má spoustu hodin času. Rozsudek má být vykonán, až s ranním rozbřeskem. O to jsou dlouhé zimní večery krásnější: nabízejí mnohem delší prostor pro naději na svobodu, mnohem více času pro zázrak než krátké letní noci. Prozatím prokřehlý muž na cestě už sotva hýbal prsty v rukavicích. Viděl před sebou brány osady, ale stále byly příliš daleko: blízko očí a touze, daleko pro ztuhlé nohy a bolestivě zmrzlé prsty v botách. Když už byl na dohled, prostorem začaly svištět šípy. Zoufale poklekl na kolena. Bez oře vyzdobeného královským erbem je pro ně v tuto pozdní hodinu jen neznámým přivandrovalcem. Vetřelcem, který by mohl do jejich osady přinést zkázu. Lučištníci vždy nejprve střílejí, až později se ohledává tělo a přicházejí na řadu otázky. Ne dříve než za bílého dne. Klečel a doufal, že pokud nebude pokračovat, zastaví palbu. Ostří šípů se hluboko kolem něho zabořilo. S hlavou sklopenou přesto z plných plic řval: „Jsem vyslanec krále! Vyslanec krále! Pustťe mě! Nesu depeši od samotného vládce!“ Jeho slova ale slyšet nebyla. Znovu se zvedl vítr. Popadl povrchové vločky a metal s nimi krajinou. To je ta chvíle, kdy musí vstát a běžet. Žádný šíp teď nemá šanci trefit se do svého cíle. Rozeběhl se k branám. Bušil pěstmi. Otevřelo se malé zamřížované okno. „Jsem vyslanec krále! Nesu depeši od samotného vládce,“ drkotal zuby, sotva mu bylo rozumět. Musel to několikrát zopakovat. „A kde máš královského koně?“ „Umrzl…“ „A jak ti máme věřit?“ „Mám depeši s královskou pečetí. Ale nemohu ji dát tobě. Musím ji předat hlavnímu soudci.“ „Soudce spí.“ „Král uděluje milost. Musíte vzbudit hlavního soudce. Je to králův rozkaz.“ Byl to boj s větrnými mlýny, váhal, kolik toho v tom krutém mrazu ještě vydrží. Měl se obléct lépe. Byl informovaný, že v těchto výšinách je chladno, ale netušil, jak zima může být opravdu drsná. Pak se objevil muž nedbale zabalený kožešině. Jako by přicházel živý medvěd s klimbající hlavou a ostrými zuby. Rozespalý soudce se navlékl do kožichu, jen aby to měl za sebou. Pak pokynul strážím. Úkol byl splněn. Odsouzená odhlédla od okna. Uvolnili ji ruce, prohmatala si bolestivá zápěstí. „Můžeš jít!“ poručil žalářník. „Venku je zima, nemám nic na sebe, byla jsem tu tak dlouho. Půjčíte mi kožešinu?“ „O tom tu není ani zmínka. Mám tě jen propustit. Tak běž!“ pokynul. Stála na prahu žaláře. Ještě jeden krok a její bosá chodidla pocítí chlad sněhu. Mrazivý vítr ji obalí a sněhové vločky pokryjí. Taková svoboda není vysvobozením. Nechtěla to udělat, celou dobu se držela zpátky a u soudu se hájila, že je jako každý jiný s jedinou změnou, že je živa sluneční energií. Ale co jí zbývalo? Snad to nebyl úmysl, aby vyzradila své schopnosti. Dlouhé zimní večery jsou krásné, protože jsou stříbrné. Ale zebou. Natáhla dlaň a úzká cesta před ní rozkvetla. Vedla až za brany, z osady do temného lesa, kde přebývala. Prokřehlý muž s údivem sledoval bosou dívku. Dlaní se dotkl zeminy. Hřála. Všichni už šli spát, žalářník zamkl těžké dveře, lučištníci hráli kostky a popíjeli pivo. Jen strážný u brány a muž ve vysokém klobouku viděli vše. Cizinec pohlédl na strážného, ale ten přiložil prst ke rtům: „Nikomu to neříkejte.“ Společná tajemství posilují nebo svazují. Ale kdo by v tichu mírumilovné noci chtěl vznést námitku… Martina Boučková, obrázky Pixabay
Čas načtení: 2019-05-22 15:41:41
Akrobatický tým Britského letectva Red Arrows: program na rok 2019
Autor článku: Jana Red Arrows (červené šípy) jsou akrobatický tým Britského královského letectva RAF (Royal Air Force) a jeden z předních týmů letecké akrobacie na světě. Používají letouny Hawk T1 s motory Rolls Royce. Red Arrows jsou jakousi veřejnou tváří Britského královského letectva. Reprezentují Spojené království doma i v zahraničí a propagují diplomatické, průmyslové a vojenské zájmy UK. [...] Příspěvek Akrobatický tým Britského letectva Red Arrows: program na rok 2019 pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE
Čas načtení: 2021-07-22 18:39:26
Jan Bauer: Psaní je pro mne jistým druhem závislosti
Napsal na dvě stovky knih a patří mezi naše nejplodnější autory. Díky jeho literárním hrdinům se můžeme v jeho historických detektivkách přenést do období panování císaře Karla IV. nebo do časů císaře Rudolfa II. S psaním začal Jan Bauer jako student, pak působil jako novinář a již řadu let je spisovatelem na plný úvazek a psaní se pro něj stalo, jak sám říká, jistým druhem závislosti a způsobem, jak se vzdálit leckdy nepříjemné současnosti. Letos mu vychází kniha Ztracený diadém a příští rok Prokletí domu U Dvou růží z oblíbené série Případy královského soudce Melichara. Narodil jste se v Jihlavě, ale vyrůstal v Českém Krumlově. Jak jste prožíval své dětství? Jaký jste byl kluk a čím jste chtěl být? Musím vás opravit. Z Jihlavy do Českého Krumlova jsem se s rodiči odstěhoval až ve svých 17 letech, rok před maturitou. Takže jsem vyrůstal v Jihlavě. Dětství v 50. letech minulého století bylo skromnější než dnes, neznali jsme počítačové hry a mobily, zato trávili spoustu času venku na čerstvém vzduchu, hrávali jsme fotbal, také na četníky a lupiče a na indiány a podnikali dobrodružné výpravy. Jako kluk jsem chtěl být námořníkem, cestovatelem, astronautem a také třeba archeologem, což mi vydrželo dost dlouho. Po maturitě jste uvažoval o studiu žurnalistiky nebo sociologii v Praze, ale rodiče měli, jak jste někde řekl, strach, že byste pořádně nestudoval a hodně času trávil po hospodách a s dívkami, a tak jste nakonec v Českých Budějovicích vystudoval Vysokou školu zemědělskou a stal se z vás zemědělský inženýr. Proč jste si vybral právě zemědělskou školu? Bydleli jsme v Českém Krumlově vzdáleném od Českých Budějovic 25 kilometrů. A v Budějovicích byly tehdy jen dvě vysoké školy – pedagogická fakulta a provozně ekonomická fakulta Vysoké školy zemědělské. Kantorem jsem být nechtěl a raději si vybral „hnojárnu“ a zpočátku do školy každý den dojížděl autobusem. Psát jste začal již v roce 1964, když jste založil studentský literární časopis Dialog. Po škole jste v roce 1968 začal pracovat jako novinář v Zemědělských novinách. Jak vzpomínáte na svou novinářskou dráhu? Hned po promoci v červnu 1968 jsem nastoupil do krajského deníku Jihočeská pravda. Samozřejmě jsem se nadchnul pro tehdejší pražské jaro, ze všech sil jsem se snažil podpořit proces demokratizace, ale pak přijely tanky a s našimi sny byl konec. Když byla v roce 1970 v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích výstava o kontrarevoluci, měl jsem tam vitrínu se svými články. V jižních Čechách bych se dále v novinách neudržel. Proto jsem se raději „uklidil“ do Prahy, kde mne nikdo neznal, a se štěstím nastoupil do redakce Večerní Prahy. V Zemědělských novinách jsem začal pracovat až v roce 1973. O devatenáct let později, tedy v roce 1992, jsem patřil k zakladatelům bulvárního deníku Blesk, později krátce pracoval v Týdeníku Televize a po další přestávce ještě působil v dnes už neexistujícím deníku Super. Jako spisovatel jste v roce 1978 debutoval knihou Uživí naše planeta lidstvo? Od té doby jste napsal řadu knih a dokonce psal pod ženskými pseudonymy Anna Březinová nebo Viola Slavíková. Jak k tomu došlo? Nakladatel si ode mne objednal milostný historický román a domníval se, že by bylo lepší, kdyby ho podepsala žena – autorka. Těch milostných historických románů bylo nakonec asi dvanáct a pro veřejnost byla pod nimi podepsána právě Anna Březinová a v jednom případě Viola Slavíková. Píšete literaturu faktu a historické detektivní romány, které jsou velice oblíbené. V sérii V tajných službách Otce vlasti, vás, jak jste někde řekl, inspiroval neobyčejný život císaře Karla IV. a tak aby to nebylo jenom o něm, stvořil jste jeho tajného agenta dominikána Pavla, který je hlavním hrdinou dvanácti pokračování. Co vás přivedlo k psaní právě historických detektivek? Inspiroval mne můj přítel a průkopník historických detektivek u nás Vlastimil Vondruška. A protože se mi příliš nelíbil jeho hrdina královský prokurátor Oldřich z Chlumu, připadal mi příliš idealizovaný, vytvořil jsem drsné chlapíky, jako jsou Jakub Protiva z Protivce, mnich Blasius a další, jimž nic lidského není cizí. V další úspěšné sérii historických detektivek Rychtář Protiva a mnich Blasius se tato svérázná dvojice objevila ve dvou desítkách knih. Soudce Melichar se svým pomocníkem Božetěchem řeší zapeklité případy v oblíbené sérii Případy královského soudce a na vydání čeká příběh Ztracený diadém a na příští rok Prokletí domu U Dvou růží. Je vám některý z vašich literárních hrdinů blízký? Blízcí jsou mi všichni, zejména svým vysedáváním v krčmách, svérázným humorem a zálibou v něžném pohlaví. Trochu jinou kapitolou je dominikán Pavel ze série v Tajných službách Otce vlasti. V tomto případě jsem stvořil jakéhosi středověkého Jamese Bonda a čtenářský úspěch této řady mi potvrdil, že jsem se rozhodl správně. Do časů císaře Rudolfa II. jste zasadil sérii Mordy v časech císaře Rudolfa II. s hlavním hrdinou mladým písařem zemského soudu Lukášem Tröblem z Květnice, jehož sedmý díl vyšel letos pod názvem Bratrstvo růžového kříže. A budou další příběhy? Samozřejmě. Doba panování císaře Rudolfa II. je pro autora velmi vděčná a poskytuje spoustu zajímavých námětů. Však už před časem jsem se touto dobou zabýval ve svém nejobjemnějším románu Zlatodějové. V roce 1995 jste získal cenu Masarykovy akademie umění za sbírku povídek Špionova dcera. Založil jste literární soutěž Číše Petra Voka a Zeyerův hrnek. Co vás k tomu vedlo? Číše Petra Voka a Zeyerův hrnek nebyly soutěže, ale jihočeské literární ceny. Před lety jsem navrhl jejich zřízení, abych podpořil své kolegy a pomohl prestiži literatury v jižních Čechách. Ze stejného důvodu jsem v polovině 90. let minulého století inicioval každoroční setkávání spisovatelů Zeyerovy Vodňany. Někde jste řekl, že psaní knih byla pro vás původně doplňková záležitost. Čím je pro vás psaní dnes? To že jsem někdy řekl? To je zvláštní. Dnes je pro mne psaní jistým druhem závislosti a způsobem, jak se vzdálit leckdy nepříjemné současnosti. Jste velice oblíbený spisovatel, a jaký jste čtenář? Co rád čtěte? Odpočíváte také s knížkou v ruce? Jak rád trávíte chvíle volna? Čtenář jsem náruživý, i když před beletrií dávám přednost literatuře faktu a vůbec všem knihám o historii. Rád chodím s fenkou Bárou na procházky do legendami opředeného Branišovského lesa, který mám naproti svému bydlišti, rád posedím s přáteli u dobrého vína a také mám rád pěší túry po Šumavě či dobré doutníky. Dříve jsem rád jezdil na kole, ale vzhledem ke svému pokročilému věku jsem své kolo přenechal nejstaršímu vnukovi. Už jsem se na něm necítil bezpečně. Jan Bauer se narodil se 11. dubna 1945 v Jihlavě. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích. V letech 1968 až 1998 pracoval jako novinář v Jihočeské pravdě, Večerní Praze, Zemědělských novinách a v Blesku. Psal pod pseudonymy – Felix Krumlovský, Vojtěch Fišer, Anna Březinová a Viola Slavíková. Napsal zhruba 200 knih – literaturu faktu a hlavně historické detektivky. V roce 2017 obdržel od pelhřimovské agentury Dobrý den certifikát o vytvoření českého rekordu v počtu vydaných knih. Tehdy jich bylo 172. Založil setkávání spisovatelů Zeyerovy Vodňany. Od roku 1998 žije v jižních Čechách, nejprve ve Vodňanech, kde obdržel čestné občanství, nyní v Českých Budějovicích.
Čas načtení: 2020-09-25 12:53:11
Vlastimil Vondruška: Smích je spolu s věrností a svobodou tím nejcennějším, co si musíme chránit
„Pro mne je psaní stále smysl života a někdy i relaxace,“ přiznává Vlastimil Vondruška, který si přízeň čtenářů získal zejména historickým detektivními cykly – Hříšní lidé Království českého s královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu a renesanční Letopisy královské komory. Za svou tvorbu získal státní vyznamenání, řadu literárních cen a také za publicistiku, kniha Husitská epopej II se stala Českým bestselerem. Pocházíte z Kladna. Na FF UK v Praze jste vystudoval historii a národopis. Začínal jste Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku a pak jste byl v Národním muzeu, kde jste byl od roku 1986 ředitel jeho historické části. Proč jste si vybral právě historii a národopis? Je takové obligátní rčení, které se používá ve všech životopisech, které začíná slovy: „Už od mládí…“ Je to sice banální, ale je to tak. I když to musím trochu upřesnit. Mě srdce vždycky táhlo k nejstarším dějinám lidstva, především k egyptologii. Na střední škole jsem se ale zamiloval do dějin Mezopotámie, a dokonce jsem začal jezdit na Karlovu univerzitu a soukromě jsem se zkoušel naučit staroasyrštinu a babylonštinu a čtení klínopisů. Sebekriticky přiznávám, že to bylo nad mé lingvistické síly, protože mi můj profesor vysvětlil, že pochopit smysl těchto jazyků znamená, že bych měl umět minimálně ještě hebrejsky, arabsky a nebyla by špatná ani sumerština… Když jsem skončil gymnázium, zjišťoval jsem, jaké obory se aktuálně na filozofické fakultě otevírají. To nebylo jako dnes, že otevřou všechno a vezmou prakticky každého, jen aby měli co nejvíce duší a peněz. Když jsem se skromně poptával na katedře egyptologie, sdělili mi, že ji neotevřou, protože by museli vyučovat, a na to nemají chuť, musí bádat. Volil jsem historii, ale protože se tehdy musely studovat dva pokud možno související obory, přidal jsem si národopis. A záhy jsem tomuhle spojení propadl, protože pro studium dějin běžného života lidí je to ideální kombinace. Později jako spisovatel jsem svému rozhodnutí blahořečil, protože díky němu se ve světě středověku pohybuji jako doma. Jste vystudovaný historik a na svém kontě máte řadu odborných publikací a článků. Psaní se věnujete od mládí a dnes patříte mezi naše nejčtenější autory, a přitom jste svoji první detektivní knížku Příběh plzeňských mordů vydal v roce 1994 ve vlastním nákladu. Co vás přivedlo k psaní historických detektivek? Začalo to hned po ukončení vysoké školy. Měl jsem ještě to štěstí, že jsem musel absolvovat vojnu. Zní to paradoxně, že? Ale to by bylo na dlouhou diskusi o přerodu nedospělého chlapce v samostatného muže. Ono to totiž nebylo tak zlé, jak se traduje. U většiny jednotek tehdy panoval nepořádek a já jsem mohl trávit spoustu času „nedovoleně vzdálen“ od posádky. Nikoli kvůli tělesným požitkům, ale v archivech. Tam jsem náhodou narazil na soudní protokoly renesančních měst. Po vojně jsem nastoupil do aspirantury v Ústavu pro etnografii a folkloristiku a začal jsem psát pro různé časopisy. Kromě jiného pro Signál, neboť jsem chtěl kultivovat duše našich policajtů detektivními příběhy ze středověku (to byly mé první literární kroky). Protože byly tyhle sloupky úspěšné, zabředával jsem do psaní literatury stále víc a víc a nesmírně mě to bavilo. Přízeň čtenářů jste si získal zejména příběhy královského prokurátora Oldřicha z Chlumu a jeho věrného pomocníka panoše Oty, jako i královského písaře Jiřího Adama z Dobronína a jeho pomocníka Petra Korce. Jednou jste řekl, že své postavy necháváte volně žít… To je dáno technikou, jakou spisovatelé své příběhy vytvářejí. První je metoda „projektantská“. Autor si předem všechno vymyslí, připraví si precizní algoritmus a zápletky a pak začne psát. Tuhle kostru už jen rozvíjí popisem míst a dialogy. Takový způsob psaní je z hlediska přípravy pracnější a zdlouhavější, podobně píše Dan Brown. Druhá metoda je imaginativní. Vymyslíte si jen situaci, ale nic nekonstruujete předem a do příběhu jakoby vstoupíte. Vše prožíváte se svými hrdiny. Takhle psal například Georges Simenon. Můj první detektivní román byl Příběh plzeňských mordů. Tehdy jsem se snažil uplatnit školní znalosti, takže jsem si předem připravil osnovu knihy. Jenže sotva jsem začal psát, postavy si začaly dělat, co chtěly. Chvíli jsem se tomu bránil, ale pak jsem osnovu odložil a příběh prožíval. A když jsem knihu dopsal, byl vrahem někdo jiný, než jsem původně zamýšlel. A bylo to lepší! Od té doby píšu imaginativně. V letech 1990 až 2009 jste se věnoval podnikání a spolu s manželkou jste provozovali sklárnu Královská huť v Doksech, kde jste se zabýval výrobou kopií historického skla a sklu jste věnoval také odborné knihy České sklo a Sklářství nebo historickou ságu Falknovská huť o osudech sklářského rodu Heřmanů. Proč právě sklo? Historii skla jsem se věnoval hned po skončení studií a spolupracoval jsem s národním podnikem Crystalex, který budoval svou značku na tradicích českého skla. To znamenalo dějiny českého sklářství studovat. Tehdy vznikla myšlenka vyrábět kopie starého českého skla a díky novoborským sklářům se začalo s pokusy a první výrobou. Po sametové revoluci jsem tenhle nápad přetavil v reálné podnikání. Sklářství, to rukodělné, kterým jsme se spolu s ženou Alenou zabývali, je totiž opravdu tvrdé a poctivé řemeslo, ale současně nesmírně krásné. Vytvářet nádherné tvary z kašovité skloviny je malý zázrak. Sklo je navíc jako žena. Čím více péče mu věnujete a s čím větší láskou se o něj staráte, tím lepší je výsledek. Za své odborné publikace jste obdržel několik cen a kniha Husitská epopej II se stala Českým bestselerem roku 2015. Co to pro vás znamená? Autoři, kteří tvrdí, že je nezajímá, co si myslí čtenáři, neboť oni dělají umění podle potřeb své duše, se hluboce mýlí. Copak není radostí spokojenost zákazníků? Zákazníkem pro mne je čtenář, nikoli literární teoretik nebo kritik (je neuvěřitelné, jak často se představy obou skupin rozcházejí). Já píšu knihy pro čtenáře, a proto mne každé ocenění spojené s čtenáři nesmírně těší. Abych to vysvětlil, o Magnesii liteře rozhoduje pár zasvěcených, o ceně Bestseller roku zájem čtenářů, který se dá snadno vyčíslit prodanými výtisky. Také jste napsal divadelní hry Ještě, že nejsem kat, Gaudeamus konšelé aneb O potulných hercích, režisérovi a jedné radnici nebo Vínem proti pohanství aneb staročeský dekameron, v níž hrajete hlavní roli středověkého učence. Proč právě středověk je tématem vašich her? Kde vás možno vidět hrát? Své romány situuji především do středověku, je proto logické, že tohle období ukazuji i v divadelních hrách. Abych tuhle část mé tvorby přiblížil, povím více o své poslední hře Vínem proti pohanství aneb staročeský dekameron. V představení se přeneseme do šenku někdy na konci středověku, kde se setká univerzitní mistr, pronásledovaný inkvizicí, se skupinou chudých trubadúrů. V zábavě zdatně sekunduje šenkýřka a její sklepnice, které umějí mnohem víc než jen rozlévat víno. Vyprávím, čtu ukázky z kronik, písně obstarává příbramská hudební skupina Ginevra a sklepnice k tomu půvabně tančí. A jak to už v šenku bývá, semele se všechno možné, od přípitků a veršů o pijáctví až k církevním předpisům, jak se má žena správně milostně oddávat manželovi a kolikrát je nevěra přípustná, aby byla hříšnice ještě spasena. I když je při tom všem hodně smíchu, není to rozhodně jen zábava pro zábavu. Naším cílem bylo současně se zamyslet nad pomíjivostí života, ale také nad odpovědností, kterou máme vůči této zemi a našim potomkům. A že si tropíme posměšky z dnešního uspěchaného světa, nadutých politiků, ale také sami ze sebe není ani třeba dodávat. Protože smích je spolu s věrností a svobodou tím nejcennějším, co si musíme chránit. Máme za sebou asi třicet repríz po celých Čechách i na Moravě. Letošní „šňůru“ jsme ovšem museli kvůli koronaviru zrušit a nejsem si jistý, zda se někdy k téhle hře vrátíme, protože přestávka od posledního představení v listopadu 2019 je příliš veliká. A ani tenhle podzim nevypadá bohužel nadějně. Pravidelně získáváte Cenu čtenářů nakladatelství MOBA a vaše knihy patří k nejpůjčovanějším titulům v českých veřejných knihovnách. Často besedujete v knihovnách, na co se vás lidé nejčastěji ptají? Takové ty standardní otázky jsem shrnul a odpovídám na ně na mých internetových stránkách. Třeba zda Oldřich z Chlumu žil, nebo jak jdou romány s ním časově za sebou. Jenže tyhle literární dotazy často doprovázejí otázky naprosto neuvěřitelné, třeba kolik ujel na koni Oldřich z Chlumu denně, zda nad islámem zvítězíme či zda věřím v ilumináty. A to nemluvím o otázkách typu, kde podle mne postavil tábor u dané obce Jan Žižka, když jel podle kroniky kolem, protože to v kronice zapsáno není. Ale snažím se být vědmou a odpovídat i na ty nejabsurdnější otázky, protože si vážím všech čtenářů a chápu, že každý považuje za důležité něco jiného. Jaký jste čtenář vy? Máte oblíbený žánr, spisovatele nebo knihu? Od mládí jsem četl hodně. A snažím se číst stále. V první řadě pochopitelně historické romány, jednak proto, že mne zajímá, jak to „dělají kolegové“. Ale důvod je i pragmatický, je to prostě doba, kterou mám rád. Nepohrdnu ovšem ani dobrým románem z dílny klasiků. Netvrdím, že všechny knihy dočtu do konce. Pokud v nich narazím na špatný jazyk či faleš, pokud příběh nemá spád a je příliš vykonstruovaný, pak je mi líto ztrácet čas a sáhnu po jiném titulu. Jsou samozřejmě autoři, kteří nikdy nezklamou a k nimž se rád vracím, namátkou Robert van Gulik, Georges Simenon nebo Michail Šolochov. A co chvíle volna, jak je rád trávíte? Je o vás známé, že jste se věnoval horolezectví: Horolezectví jsem se věnoval déle než dvacet let a myslím, že hodně intenzívně. Nicméně věk je věk, a protože jsem už důchodce, tak jsem přesedlal na jinou zábavu přiměřenou opotřebení tělesné schránky. Spoustu času trávím se svou ženou a psem, oba jsou nároční a rozmazlení (smích), ale taky se starám o velkou zahradu, poslouchám hudbu, čtu si a hlavně píšu. Pro mne je psaní stále smysl života a někdy i relaxace. To neznamená, že jsem pecivál, ale doba je taková a nemá cenu riskovat nákazu. Jak říká staré přísloví – jen hlupák tahá spícího psa za ocas. Vlastimil Vondruška, CSc., se narodil 9. května 1955 v Kladně. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Působí jako historik, publicista a spisovatel. Vystudoval historii a národopis na FF UK v Praze. Je autorem řady odborných a populárně naučných publikací, píše knihy pro děti a mládež, historické detektivky (cykly – Hříšní lidé Království českého a Letopisy královské komory), historické románové cykly (Husitská epopej, Přemyslovská epopej, Prodavači ostatků, Křišťálový klíč). Je rovněž autorem rozhlasových dramatizací, divadelních her a filmu Jménem krále. Manželka Alena je rovněž historikem a teoretikem uměleckého řemesla. Je autorkou návrhů skla a řady knih o řemeslech, lidových zvycích a nejnověji knihy o vývoji rodiny. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-22 14:41:10
20.02.2024 - Zemřel veterán RAF Jiří Mráz
Autor: Janko PALIGA Datum: 22.02.2024 14:41:10 Ve věku nedožitých 102 let zemřel Jiří Mráz, pozapomenutý československý příslušník RAF (Britského královského letectva). Skoro nikdo o něm nevěděl, žil v ústranní a zapomenutý ve Spojených státech. Vyhledat jej bylo těžší než jsem si myslel, ale povedlo se. Jen před pár dny jsem jej navstívil ve státu Connecticut, kde tehdy bydlel. Pracoval jsem na zpracování jeho příběhu a měl v plánu jej zveřejnit v nejbližších týdnech. Bohužel tak musím učinit dříve, protože Jiří Mráz v úterý 20. února 2024 zemřel.Narodil se narodil ve východočeské Chocni 23. března 1922. Jeho tatínkem byl konstruktér a podnikatel Jaroslav Mráz, ve třicátých letech zakladatel a spolumajitel letecké továrny Beneš-Mráz, vyrábějící sportovní letadla. Do školy chodil v Chocni, Vysokém Mýtu či Pardubicích, ale než stihl odmaturovat, bylo Česko-Slovensko v březnu 1939 okupováno nacisty. Krátce poté se mu podařilo vlakem díky otci utéct z okupovaného protektorátu do Anglie. Zde si pak dokončil vzdělání, nastoupil na univerzitu, pracoval v továrně na letecký průmysl, ale on chtěl dělat něco jiného - bojovat. Jeho dlouhodobým snem bylo sloužit u RAF - britského královského letectva.Do československé zahraniční armády byl odveden počátkem srpna 1943 a ihned vzápětí byl přijat do RAF. Touha stát se pilotem kvůli problémům se zrakem se mu nesplnila, mohl alespoň sloužit u pozemního personálu. Krátce sloužil u stíhací 310. perutě, ale u československých perutí neměl dle svých slov velkou šanci na kariérní postup, a tak byl přemístěn k průzkumému 130. křídlu RAF. Jiří Mráz sloužil u jednotky vybavené slavnými Spitfiry, které měly místo zbraní fotografické přístroje pro průzkum. Později byly je vyměnily americké P-51 Mustangy. Mráz byl nasazen na několika letištích na území západní Evropy, ve Francii či Holandsku, než byl v březnu 1945 povolán zpět do Anglie, aby nastoupil do důstojnické školy a meteorologického kurzu RAF. Kurz ukončil dva dny po kapitulaci Německa v květnu 1945.Následně se vrátil zpět do Československa, demobilizoval a shledal se se svou rodinou. Pro Mrázovi to byly těžké časy, přišli o majetek a co jim neskonfiskovali hned po válce, zabavili po únoru 1948 komunisté. Jiří Mráz se mezitím oženil, krátce bydlel v Hrádku nad Nisou, než si našel práci v Bratislavě - jenže i tam je z bytu úředně vystěhovali. Další roky pak bydlel v Chomutově a Ostrově nad Ohří v západních Čechách - zde působil v tamní škodovce vyrábějící trolejbusy. Univerzitně vzdělaný důstojník RAF si jistě představoval po válce jiný život.V roce 1967 se mu podařilo s rodinou vycestovat na vízum do Švýcarska, odkud později emigrovali do USA a usadili se zde natrvalo. Žil v New Yorku a našel si práci jako inženýr, později bydlel v New Hampsire a naposledy ve státu Connecticut, aby byl blíže své rodině.Jiří, který v USA začal používat jméno George, byl vášnivým fotografem, miloval technologie a ještě dlouho po svých 90. narozeninách používal Iphone i Ipad. Aktivně mluvil krásnou češtinou a já jsem moc vděčný, že jsem měl tu čest mu osobně poděkovat, že bojoval i za mou svobodu. Bude nám všem moc chybět.Zdroj:Autor Jiří Klůc, https://www.facebook.com/jiri.kluc.historik/
Čas načtení: 2024-02-26 12:18:00
12. prapor Králova královského střeleckého sboru [1941-?]
Autor: RoBoT Datum: 26.02.2024 12:18:00 Název:Name:12. prapor Králova královského střeleckého sboru12th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsOriginální název:Original Name:12th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:DD.MM.1941Předchůdce:Predecessor:2. prapor Královnina westminsterského praporu Králova královského střeleckého sboru2nd Battalion, The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsDatum zániku:Disbanded:DD.MM.RRRRNástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.1941-DD.MM.RRRR Králův královský střelecký sborDD.MM.1941-DD.MM.RRRR The King’s Royal Rifle CorpsDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Poznámka:Note:--Zdroje:Sources: web.archive.orgweb.archive.org
Čas načtení: 2024-02-26 12:13:27
2. prapor Královnina westminsterského praporu Králova královského střeleckého sboru [1939-1941]
Autor: RoBoT Datum: 26.02.2024 12:13:27 Název:Name: 2. prapor Královnina westminsterského praporu Králova královského střeleckého sboru 2nd Battalion, The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsOriginální název:Original Name:2nd Battalion, The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:31.03.1939Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:DD.MM.1941Nástupce:Successor: 12. prapor Králova královského střeleckého sboru 12th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsNadřízené velitelství:Higher Command:31.03.1939-DD.MM.1941 Králův královský střelecký sbor31.03.1939-DD.MM.1941 The King’s Royal Rifle CorpsDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ?Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:web.archive.org
Čas načtení: 2024-02-26 12:06:10
Královnin westminsterský prapor Králova královského střeleckého sboru [1937-1939]
Autor: RoBoT Datum: 26.02.2024 12:06:10 Název:Name:Královnin westminsterský prapor Králova královského střeleckého sboruThe Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsOriginální název:Original Name:The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:10.08.1937Předchůdce:Predecessor:16. londýnský pluk16th London RegimentDatum zániku:Disbanded:31.03.1939Nástupce:Successor: 1. prapor Královnina westminsterského praporu Králova královského střeleckého sboru 1st Battalion, The Queen's Westminsters, The King's Royal Rifle CorpsNadřízené velitelství:Higher Command:10.08.1937-31.03.1939 Králův královský střelecký sbor10.08.1937-31.03.1939 The King’s Royal Rifle CorpsDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:web.archive.org
Čas načtení: 2024-02-26 19:11:52
8. prapor Králova královského střeleckého sboru [1941-?]
Autor: RoBoT Datum: 26.02.2024 19:11:52 Název:Name:8. prapor Králova královského střeleckého sboru8th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsOriginální název:Original Name:8th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:DD.MM.1941Předchůdce:Predecessor:2. prapor Střeleckého praporu královny Viktorie Králova královského střeleckého sboru2nd Battalion, Queen Victoria's Rifles, The King's Royal Rifle CorpsDatum zániku:Disbanded:DD.MM.RRRRNástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.1941-DD.MM.RRRR Králův královský střelecký sborDD.MM.1941-DD.MM.RRRR The King’s Royal Rifle CorpsDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:web.archive.orgweb.archive.org
Čas načtení: 2024-02-26 19:09:09
2. prapor Střeleckého praporu královny Viktorie Králova královského střeleckého sboru [1939-1941]
Autor: RoBoT Datum: 26.02.2024 19:09:09 Název:Name:2. prapor Střeleckého praporu královny Viktorie Králova královského střeleckého sboru [1939-1941]2nd Battalion, Queen Victoria's Rifles, The King's Royal Rifle CorpsOriginální název:Original Name:2nd Battalion, Queen Victoria's Rifles, The King's Royal Rifle CorpsDatum vzniku:Raised/Formed:31.03.1939Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:DD.MM.1941Nástupce:Successor: 8. prapor Králova královského střeleckého sboru 8th Battalion, The King's Royal Rifle CorpsNadřízené velitelství:Higher Command:31.03.1939-DD.MM.1941 Králův královský střelecký sbor31.03.1939-DD.MM.1941 The King’s Royal Rifle CorpsDislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:web.archive.orgweb.archive.org
Čas načtení: 2024-03-03 10:39:43
25. obrněná ženijní brigáda Královského ženijního sboru [1945-RRRR]
Autor: Admin Datum: 03.03.2024 10:39:43 Název:Name:25. obrněná ženijní brigáda Královského ženijního sboru25th Armoured Engineer Brigade Royal EngineersOriginální název:Original Name:25th Armoured Engineer Brigade Royal EngineersDatum vzniku:Raised/Formed:06.04.1945Předchůdce:Predecessor:25. obrněná útočná brigáda Královského ženijního sboru25th Armoured Assault Brigade Royal EngineersDatum zániku:Disbanded:DD.MM.RRRRNástupce:Successor:??Nadřízené velitelství:Higher Command: 06.04.1945-04.06.1945 8. armáda05.06.1945-27.08.1945 Okruh č. 127.08.1945-31.08.1945 Okruh č. 2 06.04.1945-04.06.1945 8th Army05.06.1945-27.08.1945 No 1 District27.08.1945-31.08.1945 No 2 DistrictDislokace:Deployed:06.04.1945-31.08.1945 ?, ? / Velitel:Commander:06.04.1945-22.05.1945 Clarke, E. W. H. (Brigadier)22.05.1945-DD.MM.RRRR Liardet, H. M. (Brigadier)Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:Joslen, H. F. (2003) [1960]. Orders of Battle: Second World War, 1939–1945. Uckfield, East Sussex: Naval and Military Press. ISBN 978-1-84342-474-1.
Čas načtení: 2024-03-03 10:35:31
25. obrněná útočná brigáda Královského ženijního sboru [1945-1945]
Autor: Admin Datum: 03.03.2024 10:35:31 Název:Name:25. obrněná útočná brigáda Královského ženijního sboru25th Armoured Assault Brigade Royal EngineersOriginální název:Original Name:25th Armoured Assault Brigade Royal EngineersDatum vzniku:Raised/Formed:05.01.1945Předchůdce:Predecessor:25. tanková brigáda25th Tank BrigadeDatum zániku:Disbanded:06.04.1945Nástupce:Successor: 25. obrněná ženijní brigáda Královského ženijního sboru 25th Armoured Engineer Brigade Royal EngineersNadřízené velitelství:Higher Command: 05.01.1945-27.03.1945 Velitelství spojeneckých sil28.03.1945-06.04.1945 8. armáda 05.01.1945-27.03.1945 Allied Force Headquarters28.03.1945-06.04.1945 8th ArmyDislokace:Deployed:05.01.1945-06.04.1945 ?, ? / Velitel:Commander:05.01.1945-06.04.1945 Clarke, E. W. H. (Brigadier)Náčelník štábu:Chief of Staff:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Čestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Vyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:Joslen, H. F. (2003) [1960]. Orders of Battle: Second World War, 1939–1945. Uckfield, East Sussex: Naval and Military Press. ISBN 978-1-84342-474-1.
Čas načtení: 2024-04-03 16:03:27
Romantika a královská hodnost: Romantický útěk na hrad Frederiksborg
Zastavit se, prosím! Připravte se na nevšední dobrodružství plné romantiky a královského půvabu. Zastavit se, prosím! Připravte se na nevšední dobrodružství plné romantiky a královského půvabu. Dnes se vydáme na romantický…
Čas načtení: 2024-05-30 10:05:56
Autor: FiBe Datum: 30.05.2024 10:05:56 Příjmení:Surname:PateyPateyJméno:Given Name:George EdwinGeorge EdwinJméno v originále:Original Name:George Edwin PateyFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:admirálAdmiralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:??Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:24.02.1859 Montpellier / 24.02.1859 Montpellier / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:05.02.1935 ?05.02.1935 ?Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel: Severoamerická a Západoindická stanice- velitel: 2. eskadra bitevních křižníků- velitel: Eskadra Královského australského námořnictva- Commander: North America and West Indies Station- Commander: 2nd Battlecruiser Squadron- Commander: Royal Australian Navy SquadronJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - Naval Aide-de-Camp krále Eduarda VII.- rytíř-komtur Královského viktoriánského řádu - Naval Aide-de-Camp to King Edward VII- Knight Commander of the Royal Victorian OrderSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:dreadnoughtproject.orghttps://en.wikipedia.org/wiki/George_Edwin_Patey
Čas načtení: 2024-10-28 17:30:00
Životní příběh pilota královského letectva Emila Malíka je v mnohém podobný životům ostatních pilotů sloužících v uniformách britského královského letectva. Vrátil se domů do Československa a chtěl žít v míru rodinný život a dělat práci, kterou měl rád. Jenže pro některé válečné hrdiny boj pokračoval.
Čas načtení: 2023-12-19 20:11:00
Jedna z mých cest mne přivedla do Kamýku nad Vltavou, kde se nad městem nachází pozůstatky královského hradu, který nechal založit …
Čas načtení: 2024-02-17 20:00:53
Ty nejlepší české filmy na Netflixu
Jednička mezi videostreamovacími službami má ve své nabídce celou řadu českých filmů. Mezi nimi i několik stále ještě novinek. Pojďme se tedy podívat na ty nejzajímavější, na které můžete na Netflixu narazit. Tmavomodrý svět Skvělé válečné drama, které bylo natočeno Janem Svěrákem a získalo čtyři České lvy. Příběh vypráví o pilotech u Britského královského letectva. V tomto české velkofilmu můžeme vidět Ondřeje Vetchého, Kryštofa Hádka, Oldřicha Kaisera, Davida Novotného nebo Lindu Rybovou.