Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-08-19 08:33:36

Iva Tajovská: Hořící nebe (ukázka z knihy)

Příběh situovaný do východních Čech volně navazuje na autorčin román Odpusť, že jsem se vrátil a přibližuje osudy lidí, kteří jsou po prodělaném strádání během první světové války o více než dvacet let později znovu konfrontováni s dopady válečných útrap. Sleduje, jak chatrnou skořápku propagandou prezentovaného poklidného a bezpečného života v protektorátu nahlodávají sílící represe gradující během heydrichiády a likvidace odbojového a později i partyzánského hnutí. Utrpení pardubických obyvatel bylo završeno v druhé polovině roku 1944, kdy město zažilo bombardování Spojenci, kterým se až napotřetí podařilo dokončit likvidaci rafinerie vyrábějící syntetický benzín. Román je psychologickou sondou do životů obyčejných lidí žijících v protektorátu i amerických letců vysílaných ke konci války z italských základen nad naše území, aby likvidovali průmysl zaměřený na válečnou výrobu. Kniha vzdává úctu těm, kteří navzdory všudypřítomnému strachu a nebezpečí dokázali podat pomocnou ruku. Je o lásce v mnoha podobách – zralé, vášnivé, vysněné, zakázané i opovrhované. Je o hledání identity, o statečnosti, nezištnosti, lži i bezohlednosti. Ukazuje, že pravda má tolik tváří, kolik je jejích nositelů a pozorovatelů.   Ukázka z knihy Polední tma nad městem Jiřinka rozpustile kope odřeným sandálkem do zasychající trávy. Dívá se, jak se odmršťují hrudky hlíny a na zemi zůstává důlek. Ale i to ji za chvíli přestane bavit. Nudí se. Z její maminky se stala socha. Vůbec se nehýbe, jen pusa jí občas zacuká. Pořád kouká před sebe a jí si nevšímá. Přitom má žízeň a chce se jí spát. I když si zvedá sukýnku a mává s ní, tak je jí pořád teplo. Kdyby tu byl alespoň ten pramen vody, jak o něm mluvil tatínek, tak by si v něm namočila ruce a vlásky.      Ten šeredný zvuk, který se sem nese, je protivný. Když jsou s tatínkem a takhle nějak podobně to kvílí, tak se jdou všichni schovat dolů do sklepa. Ale teď to houká jinak, chvíli tence a pak hned jinak, jako když se maminka hádá s tatínkem nebo jako když pradědeček Vojta dělá legraci a na houslích jí ukazuje, jak se dají střídat vysoké a hluboké tóny.      „Jsme v bezpečí, neboj se, nic se nám nestane. Jdeme se schovat jen proto, že je to úřední nařízení,“ říká vždycky tatínek. Jenom si ve sklepě pokaždé chvíli posedí, maminka jí dá piškotek nebo nějakou mlsotu a pak, když ta siréna začne houkat jinak, zase můžou domů. Zaslechla, jak se maminka s tatínkem bavili o tom, že když to jednou v noci padalo, tak zrovna byly s maminkou v Morašicích. Že alespoň nebudou mít noční běsy. Jenže neví, co padalo a co jsou to ty běsy. Ale asi to nebude nic hezkého, protože u toho šeptali, aby je neslyšela.      Zvuk zařezávající se do uší zvedá dívčinu hlavu vzhůru. „Maminko, podívej,“ ruka Jiřinky míří k nebi. „Jak se ty naše rybenky dostaly tak vysoko, až na oblohu?“ kroutí udiveně hlavou. „Nebo už vyšly stříbrný hvězdičky?“      Blížící se zvuky a hlas dcery vstupují do Sonina rozjímání a nemilosrdně ji táhnou do přítomnosti z lahodnosti světa vonícího mořem, levandulí a milovaným mužem. Strnule hledí na oblohu. Zesilující se hukot motorů připomíná roj rozzlobených sršní.      Zem se rozhoupala. Na zlomek vteřiny se Soňa vrací do svého pravého světa, sedí v loďce na břehu moře a čeká na George.      Záblesky se střídají s ohlušujícími ránami. Chce utíkat, ale nohy neposlouchají. Choulí se do klubíčka, hlavu tiskne mezi kolena, aby neslyšela. Vše kolem se chvěje. I její tělo.      Nebe se rozplakalo černými slzami. Zvětšují se a po dopadu halí do hustého kouře místo nedaleko dvou malých žen. Soňa se odváží podívat směrem k továrně. Slyší exploze, vidí dýmající čerň, kterou se proplétají plameny. Olizují komíny tyčící se nad počátkem zmaru. Horko, už i tak nesnesitelné, sálá do okolí. Z nebe padají další a další zvětšující se tečky. Místa jejich dopadu se vzdalují od rafinerie. Míří na nádraží. Cukrovar. Lihovar. Domy. Letiště. Mučí sténající město.      Hmota se bortí. Prostor kolem kvílí a naříká. Vzduch se stává nedýchatelným.      Slzy kreslí Jiřince světlé cestičky v uprášeném obličeji. Vyděšeně hledí na matku, která se klepe tak silně, až se její tvář rozostřuje a připomíná nepovedený rozpitý obraz. Neví, co má dělat. Obejme mámu, ráda by se schovala v jejím náručí, ale matčino chvění je tak silné, že se obě klepají stejně. Hluk, horko, výbuchy a nedýchatelno nabírají obludné rozměry. Lidství se začíná škvařit stejně tak jako parafín a olej v bortící se rafinerii.      Tříštivá detonace porcuje vzduch. Zem se houpe a ne a ne přestat. V těle děvčátka exploduje pud sebezáchovy. Chytá za ruku matku připomínající hračku, ve které se zasekl natahovací strojek. Vleče ji za sebou. Tuší, že by se měly dostat k prvním domům Svítkova, tam, kde jsou lidé. Prodírají se kopřivami a šlahouny plané révy, které obrůstají chátrající kapličku. Žena a dívenka si vyměňují role. Jiřinka se snaží k matce mluvit konejšivým hlasem, tak, jak to slýchává u tatínka, když se matka zlobí nebo je rozrušená. V krku ji pálí, plíce drásá kouř, přesto se jí daří matku donutit k pohybu a vést směrem od žáru. Rozezní se nové údery. Následující tlaková vlna odhazuje dvě drobná těla a nechává je měkce dopadnout do rigolu na kraji lesa, vystlaného listím a mechem.      Hluk utichá. Nejdříve všechno zrudne, na okamžik zčerná a pak se kolem Soni rozlije konejšivý opar. Vše mizí. Jako když spánek obejme unavené tělo. Ale jen na laskavý okamžik. Než se přibelhá černá můra. Zarývá do Soni krvavé hnáty, aby ji probudila a donutila zvednout hlavu. Zahlédne zpovzdálí „svou“ kapličku, za níž tančí plameny a temný dým se vpíjí do černající oblohy. Nepochopitelný obraz připomínající znetvořené kulisy zpackaného divadelního představení. A než zděšení a údiv dovolí její hlavě klesnout k rozpálené zemi, zahlédne zvětšující se předmět, který se oddělil od stovek dalších. Dopadá na kapli. Už beztak stářím skloněný kříž zaúpěl. Zachraptěl tesknou píseň a pak se rezignovaně sesunul k zemi.      O několik minut později oblohou prolétlo nové kovové hejno a v dálce nad letištěm a závodištěm porodilo další tuny bomb. Sonina ruka zašátrala kolem sebe. Nahmatala cůpky a pak rozpálené, chvějící se tělíčko. Křeč povolila. Loučící se torzo síly si to na poslední chvíli rozmyslelo a dovolilo jí přitáhnout dcerku pod sebe a zakrýt její tělo svým. * * * Stejně tak jako dalším deseti mužům posádky liberatoru stékají slané krůpěje i po tváři poručíka Paula Whitemana. Vlhkost, fyzický projev soustředění a nervozity, se i v chladu výšky dere na povrch jejich těl. Než se bombardér odlehčený od svého nákladu vydal na cestu zpět, naposledy zakroužil nad rafinerií zahalenou do černého dýmu. Město, ještě před několika desítkami minut zalité sluncem, se přehouplo do noci.      „Dobrá práce, hoši!“ Paul se otáčí k mužům za svými zády a má co dělat, aby přehlušil zvuk čtyř motorů, který se mísí se vzdalujícími se výbuchy olejových nádrží. Kontroluje čas. Je 12.22. Než srovnal výšku na 6660 metrů, zahlédl kromě rozesetých kráterů a menších požárů v obytné části města i v přilehlých vesnicích kouř a plameny, které se valí od nádraží. Evidentně je budova zasažena a zdá se, že je téměř srovnána se zemí. Je patrné, že se podařilo poškodit i železnici severně od seřadiště. Zamrzelo ho, že tento úspěch nebude patřit jeho skupině. Kluci, nejspíš ze třetí vlny, kterým se podařilo zasáhnout nejen rafinerii, ale i kolejiště nádraží, za tenhle kousek určitě dostanou vyznamenání.      Ale nebude si kazit náladu. I oni odvedli vynikající výkon. Dopady pum z jeho bombardéru byly přesně zacíleny, nic naplat, jejich bombometčík je zkušený chlapík, a navíc i vnější podmínky jim byly příznivě nakloněny. Svůj úkol beze zbytku splnili. Dokonce byl nečekaně až příliš snadný. Protiletadlová obrana rafinerie ani blízkého okolí se buď včas nevzpamatovala, nebo žádná nebyla.      Ostatně vše stále díkybohu probíhá snadno. Luftwaffe je nejspíš vyčerpaná nebo zaskočená. Nebo větší část přemístěna na frontu. Skopčáci melou z posledního, Velkoněmecká říše se svým názvem už dlouho chlubit nebude.      Paul cítí uspokojení a hrdost. Vesele si lusknul prsty, když se ještě jednou podíval pod sebe. Z řeky, do níž se vlévá užší, vytryskl gejzír. Nastal čas vyklidit prostor a uvolnit ho pro další vlnu, která má na starost likvidaci pardubického letiště.      Paul je pyšný na práci celé 15. letecké armády Spojených států. Levou zatáčkou na jih opouští prostor města a směřuje k Zwettlu, aby se tam ve formaci setkali s dalším svazem a společně se vrátili na italské základny.      Ani téměř sedmikilometrová výška neochlazuje mysl jedenácti mužů na palubě liberatoru. Oheň a žár, které zanechali hluboko a daleko za sebou, jim stále zůstává v očích. Poručík Paul má žízeň a brní ho nohy. Dlouhým sezením a plnou koncentrací je celý zkoprnělý, stejně tak jako druhý pilot a chlapci za ním. Šíji má ztuhlou. Ví, že až za několik hodin na základně vystoupí z letadla a napětí vystřídá úleva, zaplatí za ni druhý den bolestí hlavy a ramen.      Let se znovu stává monotónním. Je unavený, nemá chuť hovořit s navigátorem ani s nikým dalším v malém prostoru o ničem víc, než je nezbytné pro bezpečný návrat. Ještě není vhodná doba poděkovat oficiálně osádce za skvělou práci, dokud nejsou na zemi, nosí to smůlu. Potřebuje šetřit síly, ne překřikovat hluk motorů. Mají před sebou ještě dlouhou cestu. Cítí, že přichází okamžik, kdy mu únava začne přivírat víčka. Nemůže si dovolit jakoukoliv nepozornost. Postupně uděluje členům posádky pokyny, aby zkontrolovali to, za co je kdo zodpovědný. Ví, že se nacházejí v nebezpečném čase po splnění hlavního úkolu, který se je pokouší ukolébat dojmem, že je hotovo, vše je v pořádku a už není třeba se plně soustředit. Stále jsou na nepřátelském území. Sám se sebou si umí poradit. Je to hloupé, ale účinné. Protože o sobě ví, že má skvělý sluch, zaposlouchává se do zvuků čtyř motorů a snaží se rozeznat drobné nuance, které by je mohly odlišit. Nezachytil žádný rozdíl, motory šlapou jednolitě a spolehlivě.      Bombardér si šveholí svou vyladěnou písničku. Hoši hlásí splnění rozkazů a navigátor si na okamžik sundává sluchadla. Let se znovu noří do poklidného stereotypu.      Paulovy myšlenky utíkají k Georgeovi. Tak se na něj těšil. Od první chvíle mu s ním bylo dobře. Protože dokázal naslouchat. Uměl mu dát najevo, jak je zajímavé to, co říká. Už řadu měsíců žije v malém prostoru ve společnosti mužů různých hodností, profesí, povah a temperamentů. Ale každý z nich nejraději mluví o sobě. O sobě ve válce. O svých domnělých i skutečných hrdinstvích. Opakují se, omílají každý detail svých bojových akcí. Samozřejmě je potřeba všechno rozebrat, i o tomto úspěšném náletu se bude na základně mluvit do aleluja, ale Paulovi to bude stačit dvakrát třikrát, ale pak tím bude přesycený. Protože napětí každé akce musí být správně zpracované. A pak odsunuté. U bojového letectva je už příliš dlouho na to, aby věděl, že všechny útoky mají své oběti. Každá vzpomínka na ně zanechá jizvu. A aby neuzmula kus odvahy, jejíž příděl není bezedný, je lepší nevědět. Vymluvit se a pak zapomenout. Neoživovat příběhy ztrát, smrti a zranění, nekumulovat trápení a běsy druhých.      Potřeboval hovořit o něčem jiném. A s Georgem to bylo tak snadné. Přirozené. Mírové. I on chtěl slyšet o tom, co bylo, je a bude za branami základny. O něčem abstraktním. O tom, co je přesahuje. O domově, o plánech, o zázemí, o čemkoliv, co nemá nic společného s tím, že když s kamennou tváří usedne ke kniplu, drátěný kartáč se rozvrní v jeho vnitřnostech a začne odříkávat mantru o tom, že návrat je nejistý. George je tak jiný. Poslouchal. Vyptával se. Zajímalo ho, co dělal, než se dostal do armády. Co ho těší, co prožívá, co má rád. Neměl potřebu stále dokolečka mluvit o válce, jednotlivostech bojů, o politice, a dokonce ani o sobě. Přesto se dalo odtušit, že má v sobě něco zajímavého, co ho odlišuje. Tušil v něm tajemství. Něco navíc. V co doufal. To, co hledá. Co se napoprvé neodvážil naznačit, natož vyslovit. Aby něco nepokazil. Znepokojivá směsice naděje, nejistoty, netrpělivosti, obav, doufání a očekávání v něm bolavě kvasila. Přesto udělal chybu, když poprvé, kdy byli spolu sami, příliš pil a mluvil, aby zamaskoval svoje rozrušení a rozpaky. A ke všemu se nechal zdržovat kumpány ze své základny místo toho, aby se o Georgeovi dozvěděl víc.      Ale minulý týden bylo všechno napraveno. Neví, který z nich se první odhodlal. Nesmělý impulz probudil bouři. Vnořili se do své jinakosti. Bezprostřednosti. Zakázané, vysmívané a nepotlačitelné proměnili v čistotu. Opojnou danost.      Ne, nebyl to zázrak. Jen přirozenost, která dokořán otevřela bránu tomu, co tak dlouho potlačoval. Přirozenost jeho a Georgeova. Měla mít dnes pokračování. Zpropadený rozkaz z velitelství pokazil jejich den. Neví jistě, zda se dnešní akce dotkla i jeho. Kéž by ne…  {loadmodule mod_tags_similar,Související}       Navigátor hlásí, že se blíží k Jindřichovu Hradci, a než to stačí doříct, z prostoru se vynoří německé stíhačky. Americké stíhací letouny, doprovázející bombardéry, se pouštějí za nimi. Stres se rozšafně uvelebí v Paulově šíji.      V kabině je to rázem jako v rozdrážděném úle. „Je jich nejmíň dvacet,“ křičí kdosi z osádky a všichni sledují, jak se od nich odlepuje ochranný stíhací doprovod a pouští se do boje.      Oheň, kouř a střelba jsou náhle všude kolem. Palubní střelci mají plné ruce práce. Z druhé strany se vynořují další desítky německých stíhaček.      „Nejsme chránění!“ křičí navigátor do hukotu motorů a střelby. „Svině germánský, odlákali naše stíhačky!“ řve bombometčík a po bledém obličeji mu stéká pot.      Před očima Paula zpěčujícíma se uvěřit se mihne žhnoucí předmět, který ještě před několika vteřinami byl bombardovací liberator jejich formace. Tříšť kovu doprovázená ohněm a kouřem padá k zemi. Zleva zahlédne několik mužů na padácích. Jeden z nich vypadá jako hadrák patřící ke kupce sena na poli. Je rád, že se tak rychle vzdalují a nevidí jim do tváře. Všechny by je znal.      Bortí se pomíjivá převaha vykonavatelů rozkazů, kteří v moderních strojích měli v sedmikilometrové výšce nad městem ruce na páce, aby dali pokyn kovovým tlamám k vyhřeznutí pum.      Paul ucítí benzín. Vydává rozkaz k nasazení kyslíkových masek. Ale i tak se nemůže zbavit pocitu, že se mu v nose probouzejí částice jakési divné směsice pachů. Jako by se mu chtěly připomenout molekuly škvařícího se oleje, asfaltu i tavícího se parafínu z rafinerie promísené s páchnoucími molekulami hořícího máku a obilí z cukrovaru a lihovaru.      Každý z osádky plní svůj úkol, vzdorují vřavě útočících hákových křížů.      Přilétá další vlna německých stíhaček. Dva kulomety na boční straně zmlknou.      Kabinou zazní rozkaz poručíka Paula Whitemana nasadit padáky. Ale vzápětí se ozve rána, která přehluší pobrukování pekla, kterému podzemí a zem začaly být těsné.      Ocas letadla se rozzáří, jako by si pro osádku liberatoru přišlo samo slunce.   Iva Tajovská (nar. 1959 v Pardubicích, matka dvou dospělých dcer) vystudovala obor sociální práce a působí v neziskové organizaci v sociální sféře. Právě odtud vesměs čerpá náměty pro své prózy – dojemné, laskavé a současně syrové příběhy lidí, za jejichž nenápadným a navenek nezajímavým životem se skrývají opravdová dramata. Jejím literárním debutem byl soubor novel Jepičí hvězdy (2006), dále následovaly romány Matky matek (2007), Pavučiny touhy (2009), povídkový soubor Jarmark obnažených duší (2010), novely Odkladiště náručí (2013) a Podlaha z trávy, strop z hvězd (2016). V románu Odpusť, že jsem se vrátil (2018) se autorka zaměřila na osudy obyčejných lidí zasažených první světovou válkou. Podle povídky Archiv ze souboru Jepičí hvězdy natočila v roce 2009 Česká televize stejnojmenný film.   Nakladatelství Prostor, 2019, 264 stran

Čas načtení: 2024-05-23 11:00:01

Den D: Detaily, ze kterých mrazí. Takhle blízko jsme byli průšvihu

Dne 6. června 1944 se spojenecké síly snažily zvrátit vývoj druhé světové války zahájením největší vzdušné, pozemní a námořní invaze, jakou kdy svět viděl. Mířily na pět úseků pobřeží nacisty okupované Normandie s kódovými názvy Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword. Podíváme se, jak se v Den D vyvíjely některé klíčové události. 01:30 Letecká invaze na pláž Utah začala vysazením výsadkářů za nepřátelské linie v Normandii. Jejich cílem bylo zmocnit se východů z hrází vedoucích do vnitrozemí ze samotné pláže, zničit mosty a další životně důležitou německou infrastrukturu a připravit cestu pro útok pěchoty z moře. „Bohužel hodně z těchto výsadkářů bylo zastřeleno při seskoku přímo ve vzduchu, zatímco jiní se utopili v nížinách záměrně zatopených Němci. Což byla mimochodem velmi účinná strategie, kterou nacisté dále hojně využívali,“ podotkl Dalibor Moravec. Americký výsadkář dobýval v sovětském tanku Berlín, oficiálně byl přitom mrtvý Číst více 03:00 Spojenci zahájili letecké a námořní bombardování na pláži Sword. Vojáci seskákali z kluzáků, aby obsadili tamní mosty a dobyli německé pevnosti. „Následovala pozemní operace. Zajímavé bylo, že přišlo o život ‚jen‘ něco přes šest stovek Britů, přitom na pevninu se vojáků dostalo přes 29 tisíc. Bylo to velký úspěch.“ 04:30 V oblasti pláže Utah se město Sainte-Mère-Église stalo prvním ve Francii, které bylo osvobozeno během invaze v Normandii. Boje zde byly velmi intenzivní. A také měly svého hrdinu. Stal se jím  americký voják John Steele, jehož padák se zachytil na věži kostela. „Hodiny si hrál na mrtvého. Jen tak visel, v podstatě se ani nehnul. Němci ho později sice zajali, on jim ale utekl a znovu se připojil ke své divizi. Není bez zajímavosti, že se tato událost objevila ve filmu Nejdelší den a podobizna tohoto muže stále visí na kostelní věži,“ vysvětlil Moravec. 05:45 Spojenecké válečné lodě pálily na německou obranu na pláži Utah. Během tohoto těžkého bombardování utrpěl torpédoborec USS Corry přímé zásahy a rychle se potopil. Zahynuly desítky členů posádky. „Jeden z mužů vztyčil na stěžni americkou vlajku. Zůstala viditelná i poté, co loď klesla na dno.“ Přibližně ve stejnou dobu také spojenci zahájili bombardování pláží Gold, Juno a Omaha. „Přestože americký generál Omar Bradley slibil svým mužům, že bombardování na Omaze způsobilo Němcům rozhodující škody, jiní lidé se domnívali, že nebylo ani zdaleka dostatečné. Pravdu měli ti druzí. Spojenci skutečně utrpěli na pláži Omaha větší ztráty než na kterémkoli jiném místě přistání v Den D,“ uvedl Moravec. 06:30 Pěchota na ikonických výsadkových plavidlech známých jako LCVP zahájila útok na pláž Utah. V čele první vlny byl jeden z velkých hrdinů Dne D, brigádní generál Theodore Roosevelt mladší. „Nejstarší syn bývalého amerického prezidenta Roosevelta trpěl vážnými zdravotními potížemi, včetně artritidy a srdečních potíží. Ale trval na tom, že bude sloužit v armádě a byl považován za oblíbeného a statečného vůdce,“ měl jasno Moravec. Když se Roosevelt dostal na pláž, uvědomil si, že kvůli silným proudům, které smetly jejich přistávací plavidla z kurzu, nebyli na určeném místě přistání. „Bez rozpaků prohlásil: ‚Začneme válku přímo odtud!‘ A nařídil, aby se další jednotky přesměrovaly na místo, které se ukázalo pro výsadek příznivější. Pokračoval v nasměrování nákladních aut a tanků, jako by se ani nebál střelby a granátů, které všude svištěly.“ 06:40 Začal útok pěchoty na pláž Omaha, což byl nejlépe bráněný úsek pobřeží. Pro vojáky to byla opravdu brutální zkouška, mnoho z nich padlo nebo bylo raněno. Kvůli smrtící obraně bylo pro spojence náročné překonat ocelové překážky, které Němci důmyslně připravili. „Navzdory krvavému masakru se vojákům na pláži Omaha nakonec podařilo dostat k útesům a překonat německé pozice. Jen málo věcí tu ale šlo podle plánu. Padlo zde téměř pět tisíc amerických vojáků.“ Slzy a dojetí: Americký veterán se po 75 letech ve Francii setkal se svou láskou Číst více 07:25 Začaly útoky pěchoty na zbývající tři pláže. Přežití často záviselo na pouhé náhodě – některé jednotky byly mimo kurz, přistály na špatných strategických pozicích, někdy přímo před hnízdy německého odporu a v palebné linii kulometů a minometů. Jiné se dostaly na méně bráněná místa a relativně v klidu postoupily do vnitrozemí. 11:00 Zatímco boje pokračovaly a spojenecké jednotky postupovaly, britský major Stanley Hollis (patřil k invazním silám na pláži Gold Beach) se pokusil vyhodit do vzduchu německé dělo. „I když se mu to nedařilo, prokázal neuvěřitelnou statečnost, když se pustil do nepřátelských vojáků, kteří zbraň ovládali. Toto a také neohrožené vylodění mu vyneslo Viktoriin kříž.“ 16:00 Němci zahájili svůj jediný protiútok Dne D mezi plážemi Sword a Juno. Ačkoli některé z německých jednotek byly zastaveny spojeneckými leteckými a námořními útoky, některým vojákům se podařilo dostat se k pobřeží. „Když ale viděli sílu spojenců, zase se stáhli. Spojenecké síly sice tento den nedokázaly obsadit zdaleka všechny vytyčené strategické pozice, vybudovaly však předmostí v okupované Francii, které už nepustily. Byl to první obrovský krok z mnoha, které vedly k pádu říše zla Adolfa Hitlera. I když je pravdou, že k průšvihu bylo ten den opravdu blízko. Možná stačilo, kdyby Hitler neváhal a poslal své tankové zálohy na pomoc. Pak mohlo být vše jinak, Evropa mohla být jiná,“ dodal pro Čtidoma.cz Dalibor Moravec. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Osmiletá holčička přišla o život. Pachatel se policii roky vysmíval.

Čas načtení: 2024-05-30 12:00:00

Karasová vystřílela na ME zlato, titul má i s týmem

Další velký úspěch české sportovní střelby. Puškařka Sára Karasová se stala mistryní Evropy ve střelbě z malorážky vleže. Na šampionátu kulových zbraní v Osijeku navíc spolu s Veronikou Blažíčkovou a Kateřinou Štefánkovou získaly zlato v soutěži družstev, a to v novém evropském rekordu.

Čas načtení: 2024-06-10 02:08:00

Jurečka nesplnil podmínku. Nemá dost europoslanců, může skončit v čele KDU-ČSL

Pouze částečný evropský volební úspěch koalice Spolu představuje výzvu pro šéfa lidovců Mariana Jurečku, který se v čele strany po řadě neúspěchů a skandálu s vánočním večírkem v den střelby na filozofické fakultě nedrží úplně jistě. Jurečka si totiž stanovil několik podmínek pro to, aby mohl jako předseda KDU-ČSL pokračovat, straně se ale pod jeho vedením mimo jiné nepodařilo získat alespoň dva europoslance.

Čas načtení: 2024-06-18 05:30:00

Kauza Vidkun byla pomsta, promluvil svědek a popsal mnoho hodně podivných dějů

Vrchní soud v Olomouci by se měl za čas zabývat odvoláními ve známé kauze Vidkun. Mělo v ní jít o korupci, ohýbání trestního řízení a poskytování informací z něj v rámci olomoucké krajské policie. Alespoň to na sklonku roku 2015 tvrdil Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod vedením Róberta Šlachty.

Čas načtení: 2024-08-19 06:30:00

Rodinu vojáka zasáhla rakovina. Nadřízení jej převeleli o 300 kilometrů dál

Tento příběh vojáka se dostal až na stůl ministryně obrany. Skončil tak, že voják po 25 letech služby z armády raději odešel. Proč? Rodinu kapitána Josefa Fialy zasáhla rakovina a on se chtěl o své nejbližší starat. Armáda jej ale převelela o více než 300 kilometrů dál od rodiny.

Čas načtení: 2024-02-23 16:32:57

FBI pomáhá při vyšetřování střelby v Praze

PRAHA – Americká FBI pomáhá při vyšetřování prosincové střelby na Univerzitě Karlově. (Foto: Flickr) Uvedl to ředitel FBI Christopher Wray, který jednal s ministrem... Článek FBI pomáhá při vyšetřování střelby v Praze se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-05-15 15:54:28

ŽIVĚ: Moment střelby na premiéra Fica zachycen na kameru

18:44 Moment střelby na premiéra Fica zachycen na kameru #Breaking #Slovakia #Shooting 🚨BREAKING: DISTURBING VIDEO WARNING. New Video of the Assassination Attempt on Slovakian... Článek ŽIVĚ: Moment střelby na premiéra Fica zachycen na kameru se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-07-03 06:00:01

Sověti nechali postřílet vlastní lidi, na cvičení jsme je sundavali raketami

O tom, jak úmorná byla cesta vlakem ze socialistického Československa do dalekého Kazachstánu na ostrá cvičení, jsme psali před několika dny. Slíbili jsme pokračování příběhu pana Libora Folvarčného, přenesli jsme se tedy do chvíle, kdy posádka dostala v kazachstánské poušti Karakum rozkaz připravit se na střelby, což znamenalo naučit se obsluhovat systém pro odpalování raket. Tukan si ničeho nevšiml „Rusové při tom zkoušeli jednotlivé důstojníky ze znalostí. Já měl klid, protože Rusové nerozeznávali absolventy, kteří měli důstojnickou hodnost jako já, od normálních lampasáků. Takže jsem si vždy v autě, které nás na střelby vezlo, nasadil přes nárameníky s jednou zlatou hvězdou (podporučík) zásuvné nárameníky s třemi stříbrnými cvočky a zlatou kolejnicí. V tu chvíli jsem nebyl důstojník a Rusové mě nechali být.“ Největší hovado Varšavské smlouvy? Přeci poručík Knoflíček Číst více Když pak jeli zpět do oázy, nasunovací nárameníky si pan Folvarčný zase sundal. Stal se z něj znovu důstojník, a tím pádem mohl do důstojnické jídelny. „Našim lampasákům to nevadilo. A cizí, včetně našeho dočasného velitele poručíka G., zvaného Tukan pro jeho obří nos, si mých proměn nevšimli.“ Takto to šlo den za dnem až do momentu, kdy se konečně dostalo na ostré střelby. Bezpilotní letadla? Nesmysl! Na vojáky letělo celkem devatenáct letadel. „Byl jsem náčelník lokátoru a viděl jsem je na obrazovce. Útočila na nás ze severovýchodu, doletěla až na jihovýchod od nás a pak změnila směr na nás. Byla to letadla typu Lavočkin, v podstatě starší stíhačky normální velikosti. Nám Sověti řekli, že jsou to bezpilotní letadla, řízená dálkově,“ vzpomínal pamětník. Nutno podotknout, že se psal rok 1978, pan Folvarčný tak má o oné „bezpilotnosti“ logické pochyby. „Vždyť teprve v posledních letech se běžně používají drony ve velikosti spíše malých stíhaček. Takže si myslím, že v letadlech byli nějací doživotní trestanci, kterým za to bylo slíbeno, že jejich rodiny dostanou nějaké odškodné.“ Nedošlo nám, že zemřel pilot Vojáci měli za úkol všechna letadla sestřelit vždy jednou dávkou raket (což byly dvě rakety) na jedno letadlo. „Když byla letadla dostatečně blízko, vyšel jsem ven a pozoroval vše přímo na obloze. Naše jednotlivá stanoviště si rozdělila letadla, každé mělo sestřelit několik z nich. Jedna stíhačka letěla přímo na nás. Naše odpalovací rampa s raketami se neustále natáčela na tento stroj, a když byl zaměřen, vystřelila jedna z raket a letěla na cíl.“ Nejdříve se podle pamětníka zhoupla, jako by nevěděla, kam letět, ale pak už se chytla cíle a letěla na letadlo. Ale co se nestalo – raketa proletěla těsně vedle cíle a nevybuchla, takže letadlo letělo nerušeně dál. „Pro vysvětlení – raketa nemusela zasáhnout cíl, stačilo, aby proletěla třeba několik metrů vedle a měla vybuchnout a tím zničit cíl. Proto jsme vystřelili druhou raketu, ta se zhoupla stejně a pak elegantně zasáhla cíl a vybuchla. Zasažené letadlo se ihned zřítilo. Všichni vyběhli z krytu a začali jsme hulákat bojové pokřiky ve smyslu ‚sejmuli jsme ho, hurá‘. A asi nás vůbec nenapadlo, že jsme sejmuli i toho pilota.“ Putin může použít jaderné zbraně. USA i Čína se válkou na Ukrajině učí, jejich střet by zasáhl i nás Číst více Člověk z toho hraní na vojáky zblbne Celá brigáda měla sestřelit celkem 17 letadel. „Také jsme je všechna sestřelili. Byl jen jeden problém. Jeden oddíl sledoval letadlo na příletu, ale těsně předtím, než mohl zahájit palbu, mu letadlo zmizelo z radarů a objevilo se až na odletu, kde už sestřelit nejde, protože rakety by již letadlo vůbec nedohnaly. Pro tento případ byla připravena náhrada a sousední oddíl letadlo sestřelil místo toho původního.“ Takže celá brigáda byla hodnocena za jedna, ale ten oddíl za pět. „Nikdy jsem neviděl člověka tak rychle zestárnout jako velitele toho oddílu. On doslova zešedivěl a celý se shrnul do sebe. Věděl, že bude degradován a sesazen z funkce, což se pak v Československu opravdu stalo. My ostatní jsme pak jeli do ubytovací oázy na náklaďácích a cestou zpívali bojové písně. Jak lampasáci, tak my absolventi a i vojáci základní služby. Člověk úplně zblbne a bere to jako hraní na vojáky, což si v mládí hrají všichni kluci,“ dodal pro Čtidoma.cz pan Folvarčný. Chcete vědět, jak jeho kazachstánská mise pokračovala a jaká byla cesta zpět do Československa? Čtěte už příští týden, opět ve středu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Dny na Zemi budou výrazně delší. Tohle nemáme šanci zvládnout.

Čas načtení: 2024-10-03 12:25:00

Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Kancelář ředitele

Žadatel si podal žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve které žádal o poskytnutí informací k dokumentům týkajících se střelby na Filozofické fakultě UK dne 21. 12. 2023, střelby v Klánovickém lese dne 15. 12. 2023 a střelby v Hostouni dne 21. 12.2023.

Čas načtení: 2024-11-19 11:38:00

Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Kancelář ředitele

Žadatel si podal žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve které žádal o poskytnutí informací ve znění žádosti: ,, Žádám o poskytnutí informací k dokumentům týkajících se střelby na Filozofické fakultě UK dne 21. 12. 2023, střelby v Klánovickém lese dne 15. 12. 2023 a střelby v Hostouni dne 21. 12.2023 ze studijních důvodů."

Čas načtení: 2024-12-16 11:03:44

Polsko zavedlo povinnou výuku střelby na základních školách

Polsko se stalo první zemí EU, která zavedla povinnou výuku střelby ze zbraní na všech základních školách. (Foto: X / DW) Po ruské invazi... Článek Polsko zavedlo povinnou výuku střelby na základních školách se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-02-20 07:00:01

Sověti nechali postřílet vlastní lidi, na cvičení jsme je sundavali raketami

O tom, jak úmorná byla cesta vlakem ze socialistického Československa do dalekého Kazachstánu na ostrá cvičení, jsme psali před několika dny. Slíbili jsme pokračování příběhu pana Libora Folvarčného, přenesli jsme se tedy do chvíle, kdy posádka dostala v kazachstánské poušti Karakum rozkaz připravit se na střelby, což znamenalo naučit se obsluhovat systém pro odpalování raket. Tukan si ničeho nevšiml „Rusové při tom zkoušeli jednotlivé důstojníky ze znalostí. Já měl klid, protože Rusové nerozeznávali absolventy, kteří měli důstojnickou hodnost jako já, od normálních lampasáků. Takže jsem si vždy v autě, které nás na střelby vezlo, nasadil přes nárameníky s jednou zlatou hvězdou (podporučík) zásuvné nárameníky s třemi stříbrnými cvočky a zlatou kolejnicí. V tu chvíli jsem nebyl důstojník a Rusové mě nechali být.“ Největší hovado Varšavské smlouvy? Přeci poručík Knoflíček Číst více Když pak jeli zpět do oázy, nasunovací nárameníky si pan Folvarčný zase sundal. Stal se z něj znovu důstojník, a tím pádem mohl do důstojnické jídelny. „Našim lampasákům to nevadilo. A cizí, včetně našeho dočasného velitele poručíka G., zvaného Tukan pro jeho obří nos, si mých proměn nevšimli.“ Takto to šlo den za dnem až do momentu, kdy se konečně dostalo na ostré střelby. Bezpilotní letadla? Nesmysl! Na vojáky letělo celkem devatenáct letadel. „Byl jsem náčelník lokátoru a viděl jsem je na obrazovce. Útočila na nás ze severovýchodu, doletěla až na jihovýchod od nás a pak změnila směr na nás. Byla to letadla typu Lavočkin, v podstatě starší stíhačky normální velikosti. Nám Sověti řekli, že jsou to bezpilotní letadla, řízená dálkově,“ vzpomínal pamětník. Nutno podotknout, že se psal rok 1978, pan Folvarčný tak má o oné „bezpilotnosti“ logické pochyby. „Vždyť teprve v posledních letech se běžně používají drony ve velikosti spíše malých stíhaček. Takže si myslím, že v letadlech byli nějací doživotní trestanci, kterým za to bylo slíbeno, že jejich rodiny dostanou nějaké odškodné.“ Nedošlo nám, že zemřel pilot Vojáci měli za úkol všechna letadla sestřelit vždy jednou dávkou raket (což byly dvě rakety) na jedno letadlo. „Když byla letadla dostatečně blízko, vyšel jsem ven a pozoroval vše přímo na obloze. Naše jednotlivá stanoviště si rozdělila letadla, každé mělo sestřelit několik z nich. Jedna stíhačka letěla přímo na nás. Naše odpalovací rampa s raketami se neustále natáčela na tento stroj, a když byl zaměřen, vystřelila jedna z raket a letěla na cíl.“ Nejdříve se podle pamětníka zhoupla, jako by nevěděla, kam letět, ale pak už se chytla cíle a letěla na letadlo. Ale co se nestalo – raketa proletěla těsně vedle cíle a nevybuchla, takže letadlo letělo nerušeně dál. „Pro vysvětlení – raketa nemusela zasáhnout cíl, stačilo, aby proletěla třeba několik metrů vedle a měla vybuchnout a tím zničit cíl. Proto jsme vystřelili druhou raketu, ta se zhoupla stejně a pak elegantně zasáhla cíl a vybuchla. Zasažené letadlo se ihned zřítilo. Všichni vyběhli z krytu a začali jsme hulákat bojové pokřiky ve smyslu ‚sejmuli jsme ho, hurá‘. A asi nás vůbec nenapadlo, že jsme sejmuli i toho pilota.“ Putin může použít jaderné zbraně. USA i Čína se válkou na Ukrajině učí, jejich střet by zasáhl i nás Číst více Člověk z toho hraní na vojáky zblbne Celá brigáda měla sestřelit celkem 17 letadel. „Také jsme je všechna sestřelili. Byl jen jeden problém. Jeden oddíl sledoval letadlo na příletu, ale těsně předtím, než mohl zahájit palbu, mu letadlo zmizelo z radarů a objevilo se až na odletu, kde už sestřelit nejde, protože rakety by již letadlo vůbec nedohnaly. Pro tento případ byla připravena náhrada a sousední oddíl letadlo sestřelil místo toho původního.“ Takže celá brigáda byla hodnocena za jedna, ale ten oddíl za pět. „Nikdy jsem neviděl člověka tak rychle zestárnout jako velitele toho oddílu. On doslova zešedivěl a celý se shrnul do sebe. Věděl, že bude degradován a sesazen z funkce, což se pak v Československu opravdu stalo. My ostatní jsme pak jeli do ubytovací oázy na náklaďácích a cestou zpívali bojové písně. Jak lampasáci, tak my absolventi a i vojáci základní služby. Člověk úplně zblbne a bere to jako hraní na vojáky, což si v mládí hrají všichni kluci,“ dodal pro Čtidoma.cz pan Folvarčný. Chcete vědět, jak jeho kazachstánská mise pokračovala, jak se českým „návštěvníkům“ žilo v této bývalé sovětské republice? Čtěte už příští týden, opět ve středu. Máte také vzpomínky na službu v armádě? Napište nám na mail martin.chalupa@ctidoma.cz, váš příběh rádi zveřejníme včetně případného fotografického materiálu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Dny na Zemi budou výrazně delší. Tohle nemáme šanci zvládnout.

Čas načtení: 2024-06-20 21:24:00

Policie o střelci na FF UK: Otce zavraždil kvůli obecné zášti. Nechybili jsme

Pachatel střelby na fakultě neměl konflikt se svým otcem před tím, než ho zavraždil. Motivem byla jen obecná zášť, řekl šéf oddělení vražd Aleš Strach na tiskové konferenci, kterou policisté svolali po skončení schůze sněmovního bezpečnostního výboru, kde projednávali s politiky i zástupci veřejnosti výsledky vyšetřování případu prosincové střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Podle policejního prezidenta Martina Vondráška ani GIBS nenašel žádné zásadní pochybení policistů.

Čas načtení: 2024-07-19 12:36:00

Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Kancelář ředitele

Žadatel si podal žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve které žádal o poskytnutí informací ke spojenému trestnímu řízení ve věci vražd v Klánovicích, v Hostouni a v Praze) a to ve znění žádosti: ,,Žádám o poskytnutí závěru vyšetřování střelby na filozofické fakultě v Praze ze dne 21.12.2023" a ,,Žádám o zaslání všech informací které lze zveřejnit (například anonymizovaně) uvedené v dopisech na rozloučenou které zanechal David Kozák ze střelby na pražské univerzitě ze dne 21.12.2023."

Čas načtení: 2024-09-18 07:12:00

Střelba na FF: Žalobkyně zamítla stížnost pozůstalých i školy proti odložení případu

Dozorující státní zástupkyně zamítla stížnost proti rozhodnutí policie odložit případ loňské tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK). Vyšetřovatelé případ odložili kvůli tomu, že pachatel zemřel, a nebylo tak vůči němu možné zahájit trestní stíhání. Na rozhodnutí policie si stěžovali někteří pozůstalí po obětech střelby i škola. O zamítavém rozhodnutí žalobkyně z minulého týdne ve středu informoval deník Mladá fronta Dnes. Při střelbě přišlo o život 14 lidí.

Čas načtení: 2024-09-28 14:39:00

Při hromadné střelbě v JAR zemřelo 17 lidí, útočníci jsou na útěku

Při páteční hromadné střelbě v Jihoafrické republice zemřelo 17 lidí, útočníci jsou na útěku a policie po nich pátrá. S odvoláním na místní úřady o tom dnes informovaly světové tiskové agentury a stanice BBC. Mezi oběťmi střelby, která se odehrála na dvou místech ve městě Lusikisiki v provincii Východní Kapsko, je 15 žen a dva muži. Osmnáctý člověk je v kritickém stavu v nemocnici. Motiv střelby zatím není znám.

Čas načtení: 2024-12-20 15:12:00

Benefiční koncert, pietní akt i mše. Češi uctí památku obětí střelby na FF UK

V sobotu uplyne rok od tragédie, při které střelec na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zabil 14 lidí a dalších 25 zranil. V Praze i dalších městech se uskuteční řada pietních aktů, benefiční koncert nebo mše věnovaná obětem střelby. Redakce iDNES.cz přináší přehled událostí prvního výročí střelby.

Čas načtení: 2024-12-21 04:43:00

Lenka Šimůnková: Nejen zrůda Kozák. Viníkem smrti mé dcery je celý systém. Nedržím hubu

„Má dcera se měla vrátit domů. Mohla se vrátit domů, ale nevrátila. Mohli mít všichni klid. Mohla bych mlčet jako ostatní. Ale nejde to,“ odmítá matka zavražděné Elišky Lenka Šimůnková, že bude v souvislosti s děním kolem tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy „držet hubu a krok“. „Policejní prezident Martin Vondrášek řekl, že viník je jen jeden a ten je po smrti. Nesouhlasím. Viníků je více,“ upozorňuje a jmenuje, že pro „lháře“ Rakušana, Vondráška a Matějčka nebyly ani po roce od střelby vyvozeny žádné důsledky. „Stane se to znovu,“ obává se proto Šimůnková, jakou bude mít dle ní nepotrestání viníků dohru. Problém vidí v celém našem systému.

Čas načtení: 2025-02-05 10:58:56

Samotář, co neměl rád lidi. Útočník z Örebro je mezi mrtvými, motiv se nezná

Pachatel úterní střelby ve švédském Örebro zřejmě nebyl teroristou ani členem žádného kriminálního gangu, míní policie. Jeho motiv zatím není známý. Podle jeho příbuzné však pětatřicetiletý muž žil osaměle a neměl rád lidi. Ve vzdělávacím středisku pro dospělé zabil deset lidí a šest zranil. Sám je mezi mrtvými, podle policie se po útoku zabil. „Nevím, co by se mi stalo, kdybych si z uší nevyndal sluchátka,“ popisuje jeden ze svědků tragické střelby.

Čas načtení: 2025-02-24 06:00:00

Útok v Uherském Brodě změnil policii i zákony

Uherský Brod si připomněl oběti střelby před budovou bývalé restaurace, kde před deseti lety jeden z místních obyvatel zastřelil osm lidí. Masová vražda vedla ke zpřísnění zákonů o držení zbraní a zřízení prvosledových hlídek. Útok patří k nejtragičtějším případům střelby v moderní české historii.

Čas načtení: 2025-04-14 14:29:00

Expert: Smrt matky oběti z fakulty je zoufalstvím ženy bojující proti mašinérii

Patnáctá oběť střelby na pražské filozofické fakultě. Tak lidé označují úmrtí Lenky Šimůnkové, matky zavražděné studentky Elišky. Téměř rok a půl po masakru žena ukončila svůj život skokem do propasti Macocha. Nikdy se nesmířila s výsledky vyšetřování střelby a kritizovala zástupce policie a ministra vnitra Víta Rakušana (STAN). Ten teď čelí útokům na sociálních sítích a volání po jeho okamžitém odstoupení z čela resortu. Podle Deníkem oslovených politologů mu tato tragédie politický vaz nezlomí.

Čas načtení: 2025-04-14 14:29:00

Expert: Smrt matky oběti z fakulty je zoufalstvím ženy bojující proti mašinérii

Patnáctá oběť střelby na pražské filozofické fakultě. Tak lidé označují úmrtí Lenky Šimůnkové, matky zavražděné studentky Elišky. Téměř rok a půl po masakru žena ukončila svůj život skokem do propasti Macocha. Nikdy se nesmířila s výsledky vyšetřování střelby a kritizovala zástupce policie a ministra vnitra Víta Rakušana (STAN). Ten teď čelí útokům na sociálních sítích a volání po jeho odstoupení z čela resortu. Podle Deníkem oslovených politologů mu tato tragédie politický vaz nezlomí.

Čas načtení: 2024-02-16 09:00:00

Gaza: Izraelské jednotky vtrhly do Násirovy nemocnice v městě Chan Júnis

Moderátorka, Channel 4 News, čtvrtek 15. února 2024, 19 hodin: Izraelské síly nyní vtrhly do hlavní nemocnice v jižní Gaze. Tvrdí, že hledají těla rukojmích. Vojsko označilo nálet na Násirovu  nemocnici  za přesný a omezený, ale záběry ukazují paniku, chaos, kouř a zvuk silné střelby a podle lékařů bylo několik pacientů zraněno a nejméně jeden byl zabit. A abychom vás upozornili, tato reportáž naší mezinárodní editorky Lindsay Hilsumové je znepokojující.