Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-12 14:09:00

Slováci neodpověděli na českou nabídku na přepravu plynu, řekl ministr Vlček

Slovensko stále nijak nereagovalo na českou nabídku přepravních a zásobníkových kapacit plynu. V televizi Nova to řekl ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN). Využití české infrastruktury nabídl slovenským protějškům na konci loňského roku v reakci na zastavení tranzitu plynu na Slovensko přes Ukrajinu. Ministr zároveň nevyloučil, že do Česka může přes uzavření východní cesty stále proudit i ruský plyn přes západ.

Čas načtení: 2024-06-10 18:00:43

Microsoft představil tři nové konzole Xbox, nevyloučil ani handheld

Xbox Series X dostal dvojici nových verzí, Series S bude na výběr s kapacitou 1 TB Bílá konzole Series X je kompletně digitální, Galaxy Black nabídne kromě speciální úpravy i 2TB úložiště Šéf Xboxu Phil Spencer nevyloučil příchod handheldu Na konzolovém trhu jsou aktuálně tři velcí hráči: Sony, Microsoft a Nintendo. Zatímco prodejním číslům bezkonkurenčně kraluje firma z japonského Kjóta, Sony a Microsoft si musejí vystačit se zbytkem. Vzhledem k životnímu cyklu současných konzolí se předpokládá, že se brzy dočkáme mezigeneračních zařízení, které přinesou především vyšší výkon, avšak zachovají kompatibilitu. Ačkoli Sony se pomalu již připravuje na vydání PlayStation 5 Pro (o kterém se čile spekuluje), Microsoft mezitím překvapil trojicí nových Xboxů. Přečtěte si celý článek Microsoft představil tři nové konzole Xbox, nevyloučil ani handheld

Čas načtení: 2024-02-27 09:06:33

„Rusko nesmí zvítězit!“ Macron nevyloučil nasazení vojáků na Ukrajině

Francouzský prezident přiznává, že na takovém kroku neexistuje shoda, a vyzývá své evropské kolegy, aby raději jednali, než aby čekali na pomoc USA. (Foto:... Článek „Rusko nesmí zvítězit!“ Macron nevyloučil nasazení vojáků na Ukrajině se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-05 17:26:24

Haaland do budoucna přestup do Realu Madrid nevyloučil

Erling Haaland, který do Manchesteru City přestoupil v létě 2022 z Borussie Dortmund, odpověděl v předzápasovém rozhovoru na zvěsti o tom, že se chystá opustit anglickou ligu. Norský sniper je ve svém současném působišti naprosto spokojený, přesto ale odchod v budoucnosti nevyloučil a Realu Madrid nechal pootevřená vrátka.

Čas načtení: 2024-03-06 09:00:00

Ruská agrese na Ukrajině: Macron vyzval spojence Ukrajiny, aby nebyli zbabělci

Francouzský prezident při návštěvě České republiky prohlásil, že si "plně stojí za" výroky z minulého týdne, kterými nevyloučil nasazení západních vojsk na Ukrajině- Emmanuel Macron vyzval spojence Ukrajiny, aby  při podpoře Ukrajiny v jejím boji proti ruské invazi nebyli "zbabělci". "Plně si stojí za" výroky z minulého týdne, kterými nevyloučil nasazení západních jednotek."Pro Evropu se jistě blíží okamžik, kdy bude nutné nebýt zbabělci," řekl francouzský prezident na návštěvě České republiky.    V projevu po setkání se svým českým protějškem Petrem Pavlem se Macron zeptal: "Je, nebo není to naše válka? Můžeme odvrátit zrak v domnění, že můžeme nechat věcem volný průběh? Já si to nemyslím, a proto jsem vyzval ke strategickému nárůstu a plně si za tím stojím... Nechceme žádnou eskalaci, nikdy jsme nebyli válkychtiví."    Německý ministr obrany Boris Pistorius uvedl, že Macronovy citace nejsou užitečné. "Opravdu nepotřebujeme, alespoň z mého pohledu, diskuse o vyslání vojáků nebo o větší či menší odvaze."    Pavel, bývalý generál NATO, řekl, že Západ nepřekročí "pomyslnou červenou linii" tím, že by se zapojil do bojových operací, ale navrhl, že země NATO by mohly například cvičit ukrajinské vojáky na Ukrajině, což by "nebylo porušením mezinárodních pravidel".    Macron se s Pavlem setkal, aby s ním projednal český plán na nákup munice pro Ukrajinu mimo Evropu. Macron uvedl, že Francie tento plán podporuje, a rovněž podpořil využití výnosů ze zmrazených ruských aktiv v Evropě k financování obrany Ukrajiny, přičemž se nedotkne hlavního města.

Čas načtení: 2019-11-04 06:32:26

Michael Kocáb: Komunisté v listopadu 1989 promarnili šanci k vnitrostranickému puči

Michael Kocáb a Oskar Krejčí, dva protagonisté politické aktivity, která v mnohém formovala vývoj v listopadu 1989, se sešli v redakci Literárních novin. Aby vzpomínali, diskutovali, souhlasili spolu i nesouhlasili. A také aby upozornili na knihu, kterou o tomto vzrušeném období sepsal Michael Kocáb. Debatu moderoval vydavatel Literárních novin Miroslav Pavel.    Pavel: Scházíme se poprvé po třiceti letech. Trochu jsme zestárli, ale paměť nám pořád slouží. Jaké máte právě teď pocity?   Kocáb: Potvrzuji, že se opravdu vidíme po třiceti letech. S Oskarem jsem se poprvé sešel letos v únoru, když jsem si potřeboval upřesnit některé události do své nové knihy Vabank. Kniha mění v mnoha ohledech paradigma výkladu toho, co se vlastně dělo před a po 17. listopadu, a mé pocity jsou proto následující – napjaté očekávání, jak to odborná veřejnost přijme. S Oskarem jsem spolupracoval na fakticitě a v mnohém jsme se shodli. Ale pokud by se někomu zdálo, že jsme přijali nějakou společnou interpretaci, tak říkám: Ne. Nic takového neexistuje. Považoval jsem za důležité o tehdejších událostech s ním diskutovat, protože to byl jediný člověk protistrany, který u toho byl bezprostředně se mnou a s Michalem Horáčkem, přičemž my, jako MOST jsme se synchronizovali s Jiřím Křižanem a Václavem Havlem. Pak samozřejmě premiér Adamec, ale toho zapojil naplno do hry Oskar Krejčí. A potom ještě vy a několik lidí z úřadu vlády, naštěstí žijících, kteří mohou potvrdit, že to probíhalo přece jenom trochu jinak, než se traduje. Mám na mysli dobu, než zapnul Hanzel magnetofony, což bylo až při prvním setkání Adamce a Havla v Obecním domě, 26. listopadu. V té době ale bylo už leccos velmi zásadního odehráno.   Pavel: Pochopitelně se všechno v listopadu 89 odehrávalo v nějakých souvislostech – i mezinárodních. Vliv mělo i to, co se dělo v ostatních tzv. socialistických zemích. Ale to vůbec nevylučuje, že významnou roli sehráli lidé v tehdejším Československu.   Krejčí: Diskutovalo se o tom i v uplynulých třiceti letech. Jaká byla vlastně role Kocába a Horáčka? Na první pohled je málo viditelná. Byli to lidé, kteří běželi před frontou. Byli takříkajíc v týlu nepřítele. Výsledek se pak zdál samozřejmý. Ale někdo musel ten most připravit. My, co jsme byli na vládě, jsme byli v nějakých pozicích a měli jsme na výběr, jestli tímto směrem půjdeme, či nikoliv. Ale Kocáb s Horáčkem se museli sami rozhodnout a vyběhnout ty schody během několika dní. Platí jednoznačně, že ta geopolitika změnu předurčila, ale formu, tu tomu dal MOST.   Kocáb: Jakou úlohu v tom hrálo ÚV KSČ, zpravodajské služby, Sovětský svaz – to je něco, co ještě není úplně rozklíčováno. A některé články, které v poslední době vycházejí, to paradoxně spíše ještě zatemňují. Snažil jsem se v knize chod událostí podepřít co nejjednoznačnějšími důkazy. Není tam mnoho interpretací, shromažďoval jsem hlavně dokumenty. Když něco komunisti dělali, říkali, nebo psali, tak jsem to přepsal jedna ku jedné. Aby mi pak někdo neřekl: To si takhle Kocáb myslí. Možná bude něco chybět, protože dokumentů jsou hory. Ale jsou tam například přímé výpovědi tehdejších komunistických vládců, přepsané magnetofonové záznamy z jednání OF a VPN, výpovědi přímých aktérů a také denní situační zprávy, tzv. DSZ, ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti. Zajímavé bylo, že například mé vystoupení při zakládání Občanského fóra celkem přesně popsal zástupce náčelníka II. správy SNB Miroslav Chovanec už den poté. Docela by mne zajímalo, koho tehdy Státní bezpečnost v Činoherním klubu měla. Jednu věc jsem při studiu všech těch materiálů pochopil – a to klidně považujte za provokativní větu do začátku téhle besedy: Sametová revoluce se u nás odehrála proti vůli celého establishmentu – ÚV KSČ, Sboru národní bezpečnosti a armády. Některé složky už tehdy mohly mít svoje zájmy a mohly pracovat s náznaky, že socialismus se už dlouho neudrží, ale opakuji, bylo to proti vůli celého vedení státu. Komunisté měli připraveny akce Zásah, Norbert a Vlna a kdykoli je mohli zahájit. Proběhlo to i proti vůli KSSS, zejména jestřábů v ní, ale nakonec i proti vůli Gorbačova. Zachytil jsem, že řada tehdejších vlivných komunistů je přesvědčena, že Gorbačov chtěl všechno rozpustit. Že snad i cíleně pracoval na demontáži socialismu, či přinejmenším sovětského bloku. Nemyslím si to. Podle mého názoru jeho přestavba a glasnosť byl plán, jak právě udržet socialistický blok rozvolněním rigidního uzurpátorského zákonodárství a připuštěním částečné svobody slova i podnikání. Vše ale na bázi socialismu a při zachování vedoucí úlohy strany. Nejspíše usiloval o jakýsi derivát čínského řešení, jak ho dneska vidíme. A důsledným prosazováním svých reforem chtěl ubrat vítr z plachet opozici. Kdyby tehdy Jakeš, Honecker, Živkov – všichni ti mocipáni – na tu hru přistoupili a začali ve svých zemích urychleně realizovat zásady perestrojky a glasnosti, tak by to opozici přinejmenším oslabilo. Když si porovnáte principy perestrojky a například rané požadavky Občanského fóra, tak si je to v lecčems podobné. Mluvím ale jen o prvních požadavcích, pak jsme šli samozřejmě daleko dál. Revize sovětské intervence z roku 1968 se tehdy ještě v Gorbačovových úvahách neobjevila, ale rozvolnění článku o vedoucí úloze komunistické strany připuštěním voleb z více kandidátů, či umožnění soukromého podnikání, tedy alespoň v určitých mezích, už ano. Prosazoval i větší svobodu slova a Sověti propouštěli politické vězně. Kdyby tehdejší mocipáni ve východním bloku jeho taktický plán pochopili, tak si myslím, že se všechno mohlo odehrát i jinak. Jenže oni to nepochopili.   Pavel: Jenom drobnou poznámku. Modifikovat vedoucí úlohu strany v ústavě Československa, to už dostala za úkol komise ÚV KSČ, kterou řídil Marián Čalfa. Dávno před listopadem. Otázky rozvolnění ekonomických svobod, to všechno začala připravovat ještě Štrougalova vláda, který ale pak rezignoval v souboji s dogmatiky.   Kocáb: Ale pozor. Gorbačov už s tím přicházel od roku 1986 a stupňoval to.   Krejčí: V tomhle máš samozřejmě pravdu. Když to ale potom promítneš do těch dní v listopadu 89, tak už vidíš, že nás Gorbačov opravdu házel přes palubu.   Kocáb: To je to, v čem se nedohodneme…   Krejčí: Ale my jsme se přece dohodli na 17. listopadu, tehdy už nás hodil přes palubu.   Kocáb: Po 17. listopadu už to asi pomalu začal vzdávat, protože mu naši disidenti jeho plán zcizili a tehdejší vládnoucí komunisté se propadli do kataleptického stavu. Ale chtěl bych to dokončit. Rigidní vedení státu perestrojku nepřijalo. Gorbačov pravděpodobně zorganizoval, či alespoň podpořil první převrat – i když konkrétní důkazy jsem nenašel – ve východním Německu. Padl tam Honecker a byl nahrazen Egonem Krenzem. To nebyl reformní komunista – to byl jen mladší, padesátiletý, bývalý vůdce komunistické mládeže a od roku 1983 člen politbyra SED, takový Štěpán či Mohorita východního Německa. Čili klasický vnitrostranický převrat, který byl naplánován i v Československu. U nás se ale nepovedl, protože ho jeho osnovatelé zpackali a naši disidenti rychle zareagovali. Zaplať pánbůh. Tím se dostávám k naší sametové revoluci tak, jak jsem ji zažil já. V zorném poli iniciativy MOST, která začala pracovat už od září, se na straně tehdejšího establishmentu objevily tři čtyři postavy, které, dle mého názoru, pochopily, že jejich urputný boj o zachování socialistického zřízení musí mít tentokrát určitou mez: nesmí téct krev. Té už bylo v minulosti dost. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} MOST se netajil tím, že mu jde o demontáž tehdejšího politického zřízení, ale také opakovaně zdůrazňoval, že je nutné se vyhnout násilnému střetu. Na to slyšel v té době Oskar Krejčí a jeho nadřízený Adamec, předpokládám, že i vy. Vy jste byl také v tom klubu těch nejbližších. V tomto ohledu jsme měli společnou prioritu a i při nejzásadnějších politických bitvách jsme ji dokázali mít stále na zřeteli. Později se v tomto smyslu zapojil i Mojmír Zachariáš, velitel Západního vojenského okruhu a náčelník generálního štábu Miroslav Vacek. Při jednání s generálporučíkem Zachariášem – byl jsem za ním v Táboře s Václavem Klausem – jsem argumentoval zhruba v těchto intencích: „Pane generále, naše armáda nesehrála nikdy zásadně pozitivní roli. V roce 1939 to zabalila, v roce 1968 také a vrcholem vaší kariéry přeci nebude rozkaz ke střelbě do vlastních obyvatel, studentů? Tomu nevěřím.“   Pavel: To bylo dost brutální…   Kocáb: Takový výsledek jeho strmé vojenské kariéry v socialistickém systému musel být pro něj nepřijatelný a i jeho výraz tváře tomu napovídal. Nebyl nepřátelský. Generálu Zachariášovi podléhalo 85 procent pozemního vojska ČSLA a podle Varšavské smlouvy v případě konfliktu i střední skupina sovětských vojsk. Té velel sovětský generálporučík Eduard Vorobjov. Zachariáš byl tím, kdo měl spustit vojenskou akci Zásah, která by zbraněmi zastavila rodící se revoluci a vyhlásila stanné právo. Pro tuto akci by bylo vyčleněno v českých zemích a na Slovensku 9 345 vojáků, 575 automobilů, 130 obrněných transportérů, 155 tanků a 81 vozidel speciální techniky. Po zhruba dvouhodinovém jednání Zachariáš prohlásil, že on, pokud zůstane ve funkci, proti demonstrantům nezasáhne. A podepsal v tomto smyslu i komuniké. Následující den jsem již sám dorazil na generální štáb ČSLA a od jeho náčelníka, generálplukovníka Miroslava Vacka, jsem získal podobné ujištění. Vše detailně popisuji v knize Vabank. Byla však připravena ještě další akce – Norbert. Při té mělo být podle jmenného seznamu internováno 9 500 odpůrců režimu. Bylo soustředěno také asi sto odborných vojenských pracovníků pro akci Vlna – obsazení televize a rozhlasu v případě, že by se jejich pracovníci odmítli řídit pokyny státní moci. Mimochodem ten „hodný“ Gorbačov se těsně před svým pádem pokusil takovou akci realizovat tankovým útokem na televizní věž v litevském Vilniusu. Už první den bylo zabito 13 civilistů a cca 600 lidí bylo zraněno. U nás k tomu naštěstí nedošlo, protože sovětská armáda dostala od Gorbačova příkaz nezasahovat, pokud se hněv demonstrantů neobrátí proti ní samotné. To mně a Horáčkovi sdělil rada sovětské ambasády Vasilij Nikitovič Filipov, když jsme ho 28. listopadu navštívili s žádostí OF, kterou jsme s Horáčkem iniciovali, aby Gorbačov podniknul urychlené kroky ke stažení sovětské armády z Československa. Československá armáda však byla pod neustálým tlakem ministra obrany, armádního generála Milana Václavíka, který vykřikoval, že je třeba uvést do bojové pohotovosti armádu, Bezpečnost a milice a také, že „Kontra se nám vloudila už i do ústředního výboru“. A v této situaci stáli premiér Adamec a jeho poradce Krejčí, když po již více než dvouměsíčním jednání s iniciativou MOST koncipovali pro mimořádné zasedání ÚV KSČ dne 24. listopadu projev, ve kterém premiér silové řešení kategoricky odmítnul, a také z hlediska situace nejdůležitější generálové Vacek a Zachariáš, kteří nám nakonec slíbili, že akci Zásah nespustí, jakkoli ji předtím připravovali. Námitka, že ÚV KSČ přece silové řešení na tomto zasedání – 24. listopadu – vyloučil, obstojí jen částečně, protože vyloučil i nevyloučil. V nočním usnesení z téhož dne totiž stojí, že: „Vedení strany a státu nezvládlo tuto situaci“ a v neodkladných opatřeních tohoto usnesení ÚV KSČ „žádá příslušné orgány, aby při řešení současných společenských problémů nebylo použito mocenských prostředků, pokud nedojde k ohrožení života a zdraví lidí, majetku a narušení základu socialismu.“ Ovšem k narušení základu socialismu evidentně došlo a riziko, že mimořádná bezpečnostní opatření [MBO] mohou být realizována, tak přetrvávalo až do 19. prosince, kdy byla Federálním shromážděním potvrzena vláda národního porozumění. Poslední, byť chabý pokus o spuštění akce Zásah se objevil ještě 18. prosince. Projednával jsem to s Miroslavem Vackem, tehdy už s ministrem obrany, a armáda poté vydala uklidňující stanovisko. Pokud někdo nevyjde s nějakými novými informacemi, tak já vidím tyhle čtyři lidi jako hrdiny protistrany. 10. prosince odstoupil prezident Husák i premiér Adamec a na scénu vstoupil Marián Čalfa, který se stal, dle mého názoru, pátým bývalým komunistou, který významně přispěl k sametovému průběhu naší revoluce. Že právě Oskar Krejčí pro něj napsal návrh programového prohlášení vlády národního porozumění, stojí za zamyšlení. Komunistům to asi ještě nedocházelo, protože vše odhlasovali, jak bylo jejich zvykem – jednomyslně. Ale 19. prosinec je dnem, kdy byly ve vládním prohlášení položeny základy příštího, již nesocialistického uspořádání státu a navržen jako příští prezident Václav Havel. Přitom tam seděli všichni – Biľak a další normalizátoři z ÚV KSČ. Tedy já nevím, jestli nešel Biľak při hlasování na záchod, nebo neutekl zadním vchodem, ale poslancem byl. To byla prostě epochální věc. A Gorbačov jenom koukal a zjišťoval, že jeho docela chytrý nápad s přestavbou nevyšel, že nepadnul na úrodnou půdu a nezbylo mu nic jiného než postupně vyklízet pozice. Nakonec všechno prohrál a ještě je podezříván z úmyslného rozvratu sovětského impéria. Když teď udělám střih na konec roku 1990, tak v čele všech zemí socialistického bloku stáli bývalí prorežimní komunisté: Jaruzelski, Krenz, Szűrös, Mladenov a později i Iliescu. Jedinou výjimkou byl antikomunista Havel. Říkají o nás, že jsme byli poslední, ale zato jsme byli nejradikálnější. A pak tu byl ještě generál Vorobjov, který ze všech sil napomáhal rychlému průběhu odsunu sovětské armády. Sametová revoluce nemohla skončit, dokud jsme byli okupovanou zemí. Okupace skončila 30. června 1991 a v srpnu 91 se odehrál protigorbačovský puč. Za pouhých šest týdnů. Byla to dějinná skulina, kterou jsme proklouzli. Obrovskou odhodlaností našich občanů. Kdyby tam nebyly ty statisíce v ulicích, nedokázali bychom to. Dynamikou studentů a herců, kteří jezdili po celé republice, roznášeli informace a podněcovali naše občany k odporu. A řízením Občanského fóra, Veřejnosti proti násilí a také MOSTu a dalších organizací. Takhle to vidím já.   Pavel: Budu na to reagovat ad hoc. Iniciativa MOST je datována do září 89. Chtěl bych říci, že jsme se na vývoj událostí začali s Oskarem postupně připravovat už od května 89. Adamec mne tehdy poslal do Moskvy, abych zjistil, co vlastně ti Rusové chtějí. Po návratu jsem mu sepsal krátkou zprávu, jejíž podstatou bylo, že perestrojka otevírá všechny potlačované problémy v Sovětském svazu a že to nedopadne dobře. A že se musíme začít starat sami o sebe.   Kocáb: S tím plně souhlasím.   Pavel: Proto moje hodnocení Gorbačova není tak pozitivní. Připadá mi jako takový typický ruský intelektuál. Omámený svými vlastními idejemi a představami. Ale mám pocit, že ztratil cit pro politickou realitu, neuvědomoval si všechny politické souvislosti. U něj to všechno bylo o to složitější, že zastupoval jednu ze dvou supervelmocí.   Kocáb: To, co říkáte, mi zapadá do mozaiky, že on byl podobně konsternován jako ÚV KSČ u nás. Přečetl jsem stenografický záznam mimořádného zasedání ústředního výboru 24. listopadu 1989 a pochopil jsem, že vedoucí komunisté byli zcela bezradní. Děsili se nastalé situace a nevěděli, co dělat. Pro Gorbačova pracovala komise, vedená tajemníkem Jakovlevem, která měla připravit scénáře vývoje v tzv. socialistických zemích po pádu Berlínské zdi, možná už předtím. Myslím, že když naplánovali a úspěšně provedli odstavení Honeckera v NDR, tak podobnou akci měli připravenou i pro Československo. Podle některých zdrojů to mělo proběhnout už 21. srpna. Dokonce měl při přeplavání Vltavy umřít student, k čemuž pak ale nedošlo. Dalšími možnými daty byl pak 17. listopad a 10. prosinec. Ale už v září se objevuje od poradce Gorbačova Šachnazarova varovný vzkaz Oskaru Krejčímu a mluvčí Gorbačova Gerasimov zase prozradil německým novinářům, že 17. listopadu bude na Národní třídě mrtvý student. Jsem přesvědčen, že 17. listopadu proběhla poslední velká ingerence ze strany Sovětského svazu do našich záležitostí a znovu opakuji: už v září dostal Oskar ze sovětské strany varování, pokud něco neuděláte, poteče krev. Štěpán později tvrdil, že 16. listopadu měl telefon z Ruska, kde byl víceméně vyzván, aby se připravil na převzetí moci. To ovšem může být fabulace, Štěpánovi se nedá moc věřit. Tím „vyvoleným“ mohl být i Adamec, mohl to být i Hegenbart, Mlynář, či kdokoli další. To už je celkem jedno. Brutální zásah na Národní třídě a „mrtvý“ student měl posloužit k tomu, aby se hned ten večer ozval nějaký z hlediska Moskvy nezatížený komunista a burcoval: Podívejte se na tu Jakešovu nepoučitelnou kamarilu, v Mezinárodní den studentstva nechá zmlátit naše děti na Národní třídě. Ale tuto příležitost k vnitrostranickému puči komunisté promarnili. Místo komunistů rozesílá tuto zprávu do světa Petr Uhl a Honza Urban volá Sacharovovi. Vzniká celosvětový humbuk a hněv občanů se obrací proti celé KSČ. Rusové se okamžitě stahují a odlétají, i když tady přímo 17. listopadu byli vysocí představitelé sovětských tajných služeb v čele se zástupcem předsedy KGB, generálem Viktorem Fjodorovičem Gruškovem. Údajně k podpisu smlouvy o spolupráci StB a KGB. To ovšem mohla být jen krycí legenda, bez které by to stejně nešlo.    Pavel: A přímo ve velíně zásahu na Národní byl přítomen sovětský generál, i když tam vlastně neměl co dělat…   Kocáb: To byl zase stálý představitel sovětské milice v ČSSR generál Teslenko z ministerstva vnitra SSSR. Seděl tam podle záznamů i JUDr. Kružík, zástupce 13. oddělení ÚV KSČ, Hegenbartův člověk, který tam také neměl co dělat. Potom na zasedání předsednictva ÚV KSČ 19. listopadu všichni „oblbují“ Jakeše, že se vlastně nic nestalo – Štěpán i Lorenc.  Toho stejného 19. listopadu dopoledne jsme s Michalem Horáčkem navštívili premiéra Adamce doma a tvrdili mu, že „poslední bitva vzplála“ a že by měl začít ihned jednat z opozicí. Adamec nám tehdy říkal: Hoši, 20–30 tisíc lidí, to nic není, to neznáte naše soudruhy, s tím se vypořádají. To by jich muselo být tolik, co v NDR, dvě stě tisíc, tři sta tisíc. Ale už za dva, za tři dny tam těch tři sta tisíc lidí bylo. Tehdy jsme už dva měsíce jednali s Oskarem Krejčím. Chápali jsme jeho pozici – byl komunistický ideolog a jen tak se bourání socialismu nezúčastní. Stejně tak Adamec, ten se nám vyznal z lásky k socialismu, dokonce i ke Gottwaldovi. To bylo až překvapující. Nepadá v úvahu, že by se komunistická strana vzdala své vedoucí role, říkal. Ale i já si myslím, že by se mělo udělat všechno proto, aby netekla krev, dodával. To byla jediná, ale dostatečně pevná spojnice mezi našimi antagonistickými tábory, či spíše disidenty na jedné straně a dvěma, ale za to mocnými komunisty na straně druhé. A tady začal Oskar cílevědomě působit jako mediátor. Měli jsme denní kontakty.   Krejčí: Je škoda, že knížka Michaela Kocába nevyšla před dvaceti lety. Je zajímavá i literárně. Spojuje několik žánrů, takže tam vzniká podle mne nový literární útvar. U jejího autora cítíš poprvé za těch třicet let snahu porozumět i druhé straně. Ta knížka nesoudí, ta knížka hledá. To je zásadní rozdíl proti produkci akademických pracovišť. Až Kocábova kniha vyjde, doporučuji zamyslet se nejen nad obsahem, ale také nad jejím přístupem. Autor zůstává na svých antikomunistických pozicích, neříká ale hned, že na druhé straně je každý zločinec a vrah. To je přístup, který je zcela neobvyklý v českém politickém prostředí. Pokud jde o roli Michaela Kocába, myslím si, že představuje skrytou tvář sametové revoluce. Byl vždy na čele pelotonu, vedl jej tam, kam měl mířit. Dokázal vytipovat nejcitlivější místa v politickém systému, která by mohla zastavit pohyb sametové revoluce, nebo ho dokonce zvrátit. Přicházejí s Michalem Horáčkem na úřad vlády řadu týdnů předtím, než se tam objevují fotografové a televizní štáby. A začínají vyjednávat. A nejenom to. Když už je na náměstích tři sta tisíc lidí, musela by přijít ke slovu armáda, na to policie už nestačí. A zase: Michael se odtrhne od pelotonu a jde za generály. A v době, kdy Občanské fórum řeší, zda bude prezidentem Dubček nebo Komárek, a tím jsi mne naštval nejvíc…   Kocáb: (smích)    Krejčí: …začne běhat s tím svým „Havel na Hrad“. V době, kdy my jsme si ještě myslili, že by to mohl být Adamec. Ale tím to nekončí. Doporučuji si tu pasáž v knize dobře přečíst. Sotva Michael dostane poslanecký průkaz, vyleze na tribunu parlamentu a navrhne nulitu smlouvy o pobytu sovětských vojsk v Československu.   Kocáb: A parlament to schválil a ještě mi to přiřknul jako iniciativní návrh poslance Kocába. Na to jsem byl fakt hrdý, i když musím dodat, že mne podpořila i řada dalších poslanců. Stále mi ale není zcela jasné, do jaké míry do sametové revoluce zasáhli Sověti, resp. zda to byly pro, či protigorbačovské kruhy. Ve své knize jsem to dal do Epilogu II, protože se jedná o hypotézy, na rozdíl od informací, které jinak kniha vesměs obsahuje.   Pavel: O jedné informaci jsme už mluvili a sice, že v tom štábu 17. listopadu byl představitel KGB.   Krejčí: Musím ovšem zdůraznit, že KGB nebyla monolitně jednotná organizace. Když se podíváte na pokus o převrat v Moskvě, tak v jeho vedení byli představitelé celostátního KGB, ale ruská část se postavila za Jelcina. Když se vrátíme k našemu 17. listopadu, byla tu prokazatelně skupina lidí z KGB, ale vůbec není jasné, k jakému křídlu patřila. Kdyby to byla skupina, která měla dlouhodobě na starosti Československo, tak si myslím, že by dokázala ten následný krok po Národní připravit lépe. Připravili manifestaci, ale chyběl ten druhý krok. To je to, co mne na tom mate. Proto si myslím, že tady chtěli spíš vyvolat chaos než připravit nějaký stranický puč.    Kocáb: A k čemu by jim ten chaos byl?   Krejčí: Podceňuješ hloupost v politice. Ta je hrozně tvořivá. Něco museli udělat a vznikl z toho takový bastard…   Pavel: Vrátil bych se ještě k pondělnímu zasedání federální vlády. Tehdy vznikla diskuse nad prohlášením vlády k demonstracím. Jediným, kdo podpořil vyvážený návrh Adamce, byl Marián Čalfa. Tehdy začala podle mého názoru růst jeho politická hvězda.    Kocáb: Vzpomínám si ještě na situaci po druhé demonstraci na Letné. Na OF zavolali z úřadu vlády, přišel jsem k telefonu a byl jsem požádán, abych tam co nejrychleji přišel. Přivedli mne do kanceláře, o které si myslím, že patřila Adamcovi, ale Adamec tam nebyl. Čekali tam dva Sověti. Jeden z nich se představil jako Šmeral, syn jednoho ze zakladatelů KSČ a jeden jako velitel moskevského okruhu KGB. Chtěli, abych jim zorganizoval kontakt s Václavem Havlem. Musíte mi ale povědět, o co jde, bez toho to neudělám. Řekli mi, že když to bude pokračovat takhle dál, dojde k rozvalu národního hospodářství, k omezení dodávek ropy a plynu ze Sovětského svazu, dojde k výpadkům proudu, problémům v dopravě, hromadění odpadků, k rabování, k lynčování a postupně se vám to úplně vymkne z ruky. Takže výhrůžka, nebo varování, ale co bychom měli dělat, to nesdělovali. Jen že chtějí mluvit přímo s Havlem. Neumožnil jsem jim to.   Krejčí: Neměli plán. Se sametovou revolucí jsou spojeny tři velké otázky. První, proč se režim, který čtyřicet let mohl dělat, co chtěl, během tří týdnů zhroutil. Druhá otázka je, jak se moc předávala, o tom se vlastně teď bavíme. A třetí otázka, nejenomže nezodpovězená, ale ani nepoložená. A v tom se asi budeme s Michaelem rozcházet. Pro něj končí sametová revoluce odchodem sovětských vojsk. Mně končí proměnou politické elity od té „Pravda a láska zvítězí…“ k privatizaci a divokému kapitalismu. Až tehdy se dotvoří nová mocenská elita. Ve všech bývalých socialistických zemích to proběhlo podobně. Romantici, kteří získali moc, ji z nějakého důvodu předávají oligarchům. U nás, myslím, není startem do této etapy ani malá, ani velká privatizace, ale zprivatizování Mladé fronty. To byl akt, který běžel zcela mimo zákon, a je tolerován. Pak následují další noviny. Co se v ten moment stalo? Informační zdroje, které sloužily spíše levicovým čtenářům, se od nich oddělují a stávají se mainstreamem hlásajícím podivný netolerantní liberalismus.   Pavel: To byl ale svým způsobem logický vývoj pod Mezinárodním měnovým fondem a podle washingtonského konsenzu… Musím říci, že mne také irituje ten rychlý rozpad systému. Je to svým způsobem poučení. A teď je jedno, že se to konkrétně vztahuje k rozpadu komunistického systému. Myslím, že se tam dají najít určité obecné rysy.   Kocáb: Dovolím si zformulovat určitou hypotézu. Já jsem pro potřeby své knihy zorganizoval – říkám tomu – tajemnou schůzku ve čtyřech. Byl tam jeden vysoký zástupce bývalé druhé správy Státní bezpečnosti, jeden bývalý tajemník městského výboru KSČ, který posílal lidové milice do Prahy, a pak je zase stahoval na žádost Miroslava Štěpána, zástupce tehdejší vlády a já. Slíbil jsem, že neprozradím jejich jména a za to jsem dostal poněkud otevřenější informace o tom, co tehdy skrytě probíhalo. Chtěl jsem se něco dozvědět o eventuální přípravě vnitrostranického puče a také, proč nedošlo alespoň k pokusu použít silové prostředky proti demonstrantům. Už Lidové milice by hodně zmohly, ale vojenský zásah by nás minimálně v první fázi revoluce pravděpodobně převálcoval. Po těch třiceti letech jsem je tlačil k tomu, aby mi už konečně řekli, jak to bylo. Identifikovali čtyři měkká centra odporu proti Jakešově politice: jedno kolem Hegenbarta, jedno kolem Štěpána, další kolem Adamce a jedno kolem Štrougala. Všichni jmenovaní by byli bývali schopni naplnit sovětskou představu o vnitrostranickém puči, ale byli na to příliš měkcí. A ozbrojený vnitrostranický puč u nás nemá žádnou tradici. Potřebuje to obrovskou dávku odvahy a tu nikdo neměl. Proč zůstala komunistická moc ležet na chodníku? Odpověď je poměrně jednoznačná. Došlo k totální dezorganizaci uvnitř jejich mocenských struktur. Václavík chtěl zásah a z hlediska komunistů měl pravdu. Adamec už byl v té době v podstatě na naší straně a po mimořádném zasedání ÚV KSČ ztratil podporu komunistů. V té knize najdete i zápisy o tom, jak ho nazývali. Možná ji dokonce ztratil dřív, protože Státní bezpečnost věděla o všech jeho krocích, tedy i o jeho vyjednávání s MOSTem. Štěpán nebyl schopen inteligentního postupu. Pravděpodobným okamžikem jeho nástupu k moci měl být den, kdy vystoupil v ČKD. Tam šel s tím, že se stane novou čerstvou silou. Místo toho ho vypískali. Husák i Štrougal už byli mimo a Hegenbart se hodil marod.   Krejčí: Myslím si, že je to ještě hlubší. Náš tehdejší systém měl zakódovanou jednu velkou chybu a sice iluzi o proměně člověka vlivem socialistických výrobních vztahů. Chtěli jsme vše ovládat výchovou a nadšením. Navíc jsme měli zakódovaný neúspěch z roku 1968.   Pavel: Navázal bych na Oskara. Myslím, že jedním z hlavních důvodů krize byla nevyřešená otázka roku 68 v komunistické straně. Jakákoliv reformní činnost narážela na tuto zkušenost. Navíc se komunistická strana prověrkami zbavila velké části kvalitních lidí, kteří mohli něco v politických a ekonomických kruzích přinést. Je to chyba KSČ, ale je to i chyba Sovětského svazu.   Kocáb: Byl jsem příliš daleko od toho, co se dělo v KSČ. Ale když to vezmu z toho praktického hlediska: čtyři nedůsledná centra odporu proti Jakešovi, neschopnost koordinace, ozbrojený puč nepřichází v úvahu. A pak už je tu jen KGB, pro nebo protigorbačovská, která si na sebe navázala několik jedinců. Ze Státní bezpečnosti nejspíše Lorence, Vykypěla a Bytčánka, z politiků možná Hegenbarta a několik dalších. Oni jediní byli schopni tuto akci pod přísným utajením spustit. Když si vzpomenu na to naše tajemné setkání čtyř, pak ten, který zastupoval StB, a ten, který představoval KSČ, současně vyslovili větu, která prý v té době mezi zasvěcenci kolovala: „Dvacet strejců do prdele a jedeme dál.“ A smáli se tomu souzvuku. Jeden z nich mi přímo řekl, že dostal nabídku od Štěpána na vysokou stranickou funkci, až puč bude proveden. Nebyl připravován československou stranou, ale někteří se jej účastnili. Tvrdím, a jsem v tom rozporu s Oskarem, že za tím byl spíše Gorbačov, který si myslel, že vyčistí ten Augiášův chlév na ÚV a pokusí se všechno ještě jednou zachránit přestavbou… V tom okamžiku jsem už musel vypnout magnetofon. Ne že bychom nemohli diskutovat ještě dlouho. A možná ještě budeme, protože to byla část našeho života.  {/mprestriction}  Zaznamenal Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2024-02-18 15:35:00

Spor v pětikoalici: „Politický neumětel!“ Kuba z ODS sepsul ministra školství Beka ze STAN

Předseda Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS) označil v dnešním pořadu Otázky Václava Moravce v České televizi (ČT) ministra školství Mikuláše Beka (STAN) za politického neumětela kvůli stylu komunikace vzhledem k problémům jeho oboru a hrozbě další stávky. Předseda školských odborů František Dobšík v ČT nevyloučil další protesty.

Čas načtení: 2024-02-18 15:06:36

Bek je politický neumětel, kritizoval koaličního partnera Kuba. Ministr to má za pokrytecké

Za politického neumětela označil ministra školství Mikuláše Beka (STAN) kvůli stylu komunikace vzhledem k problémům jeho oboru a hrozbě další stávky v Otázkách Václava Moravce předseda Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS). Bek kritiku považuje za nespravedlivou. Předseda školských odborů František Dobšík nevyloučil kvůli spornému financování nepedagogických pracovníků další protesty. O tématu debatovali také ministr místního rozvoje Ivan Bartoš (Piráti) a exministryně Klára Dostálová (ANO).

Čas načtení: 2024-02-18 13:23:00

„Bek je politický neumětel.“ Hejtman Kuba z ODS kritizuje ministra školství

Předseda Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba (ODS) označil v dnešním pořadu Otázky Václava Moravce v České televizi (ČT) ministra školství Mikuláše Beka (STAN) za politického neumětela kvůli stylu komunikace vzhledem k problémům jeho oboru a hrozbě další stávky. Předseda školských odborů František Dobšík v ČT nevyloučil další protesty. Bek dnes na sociální síti X uvedl, že Kubovu kritiku považuje za nespravedlivou a pokryteckou. Shoduje se s ním ale v tom, že vláda musí pro školství…

Čas načtení: 2024-02-22 08:29:00

Protesty zemědělců ONLINE: Farmáři chystají protesty na hranicích, vadí jim byrokracie a kontroly

Čeští zemědělci dnes budou protestovat na hranicích se Slovenskem, Polskem a Německem a také v ulicích velkých měst. Vyrazit by podle Agrární komory ČR mělo více než 2000 kusů zemědělské techniky. Akce bude spíše symbolická. Prezident AK ČR Jan Doležal ale nevyloučil, že na některých místech mohou být hranice dočasně zablokované. Protest, na který mají dohlížet stovky policistů, začne v 10:00 a potrvá necelé dvě hodiny. Kromě ČR se do dnešního protestu zapojí také zemědělci z dalších evropských zemí.

Čas načtení: 2024-02-23 06:00:01

Kalousek je jako nechtěné dítě, které může rodiče dohnat k rozvodu. Kam s ním?

Miroslav Kalousek je osobnost, navíc část veřejnosti ho zbožňuje díky jeho vtipným a trefným glosám na sociálních sítích. Jeho popularita však může být kamenem úrazu, možná je příliš velká a ohrožuje „zaběhnuté“ pořádky „já na bráchu, brácha na mě“. Ne že by se Kalousek podobných tanečků v minulosti nezúčastnil, ale už několik let je alespoň oficiálně mimo politiku a představa, že jede jen na sebe a není to „něco za něco“, může leckoho děsit. Bude Kalousek pro TOP 09 prospěšný? Chtěl kandidovat do europarlamentu, jenže jeho domovská TOP 09 na něj ukázala vztyčený prostředníček, což zřejmě členové strany pochytili od Mirka Topolánka, který takto kdysi Kalouskovi ukazoval, že je jednička. Bývalého ministra financí se spolustraníci rozhodli uklidit do Senátu, což odmítl. TOP 09 balancuje nad propastí. S Janem Jakobem o šancích strany i vládnutí v koalici Číst více Europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti) pro Čtidoma.cz: „Upřímně si myslím, že Miroslav Kalousek do politiky už nepatří. V regionech mimo Prahu je jeho jméno synonymem pro korupci a asociální hospodářskou politiku Nečasovy vlády – dá se říci, že strach z Kalouska přivedl k moci Andreje Babiše. Pro českou veřejnou debatu by bylo nejlepší, kdyby ji svou přítomností v politice dále nepolarizoval.“ A jak je vidět, na postoji TOP 09 se nezměnilo nic. „Miroslav Kalousek je bezpochyby výraznou osobností, koneckonců je jedním z otců zakladatelů, který straně dlouhá léta udával směr. Jeho další angažmá v politice může být pro TOP 09 prospěšné, ale je to o vzájemném dialogu. Osobně mi jeho zapojení dává větší smysl na domácí scéně než v europarlamentu,“ řekl Čtidoma.cz předseda poslanců TOP 09 Jan Jakob. Ono to ale vlastně má logiku. Ohrozil snad něčí trafiku? Je totiž otázka, jak moc si TOP 09 dokáže v koalici prosadit svoji vůli. Podle našich informací z kruhů, které mají blízko vládě, je téma Miroslav Kalousek i v těchto dnech hojně diskutované. Některým lidem se totiž nelíbilo, že byl vyautován, což přikládají strachu, že by na kandidátce koalice Spolu dokázal i z případných zadních míst díky své popularitě „přeskákat“ politiky, kteří se prostě do europarlamentu mají dostat, respektive mají to slíbeno.  Nakonec, věta, kterou lídr celé kandidátky Spolu Alexandr Vondra z ODS poslal Seznam Zprávám, byla výmluvná: „TOP 09 náš názor dobře zná, stejně tak dohody, které jsme uzavřeli. Nepotřebuji jim to teď připomínat přes média.“ Mezi řádky lze číst, že jde o dohody, do kterých se Kalousek prostě nehodí. Jedenáctiletý chlapec poprvé v životě slyší díky průlomu v medicíně. Budou mít šanci i další děti? Číst více Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) pro Čtidoma.cz: „Miroslav Kalousek má rozhodně stále čím přispět České republice. Je to zkušený politik a ekonom, jehož názory spousta lidí sdílí. Patří k nejvýraznějším osobnostem politického života a já osobně si ho dovedu představit v Senátu.“ Kalousek premiérem? Jeden ze zakladatelů TOP 09 je v pozici nechtěného dítěte, které však svým křikem způsobilo v manželství spoustu hádek, jež by mohly dojít až k rozvodu. Dotyčný rodič by si ale musel umět dupnout, nesměl by se bát, že ho zbytek rodiny pošle do vyhnanství. V tomto případě by to pro TOP 09 mohlo znamenat konec ve sněmovně po volbách v roce 2025. Předvolební průzkumy totiž „topce“ příliš optimismu do žil nevlévají v případě, že by opustila pětikoalici. Podle některých lidí by bylo pro Kalouska nejlepší, kdyby založil vlastní stranu. Tím by se nemusel na nikoho ohlížet, u nikoho poníženě žadonit. Hovoří se i o jeho touze stát se premiérem, což ani on sám nevyloučil. „Konrad Adenauer se stal německým kancléřem v 76 letech,“ prohlásil v České televizi. Zároveň potvrdil, že nebude kandidovat v žádných letošních volbách, což opět nahrává spekulacím, které ukazují na sněmovní volby v roce 2025.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Lidé se musí připravit na dopad obřího asteroidu. Už dvakrát proměnil Zemi ve sněhovou kouli.

Čas načtení: 2024-02-27 10:37:00

Nejsilnější slova od začátku války. Macron nevyloučil nasazení vojsk na Ukrajině

Svět se dostal do okamžiku, kdy je potřeba jednat rychle, řekl v pondělí na úvod summitu o pomoci Ukrajině francouzský prezident Emmanuel Macron. Ve svém prohlášení zároveň nevyloučil vyslání pozemních sil zemí Severoatlantické aliance (NATO) na Ukrajinu. Jde o jednu z nejvážnějších výhružek Vladimiru Putinovi od vpádu ruských vojsk na Ukrajinu. USA vojáky na Ukrajinu poslat neplánují.

Čas načtení: 2024-02-27 12:41:00

Ostrá reakce Kremlu na Macrona: Nedělejte to, nebo přijde konflikt Ruska s NATO

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov reagoval na prohlášení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten nevyloučil možnost poslání vojáků států Severoatlantické aliance na Ukrajinu. V takovém případě by byl konflikt s NATO podle Peskova nevyhnutelný.

Čas načtení: 2024-02-27 13:01:08

Vojáci NATO na Ukrajině. Macron otevřel třeskuté téma. A Moskva hned hrozí válkou. Je to pokusný balónek, klidní vášně analytik Visingr

Komentář: Francouzský prezident Emmanuel Macron přišel s bombastickým prohlášením, které vyvolalo ve světě nebývalé vzrušení. Nevyloučil vyslání vojáků NATO do boje s Ruskem o svobodu Ukrajiny. Kreml reagoval expresní výhrůžkou, že takový krok by znamenal válku Ruska a NATO. Vojenský analytik Lukáš Visingr ve vyjádření pro portál ŽivotvČesku.cz klidní vášně. Vládce Francie podle něj vypustil pokusný balónek.

Čas načtení: 2024-02-27 18:11:06

Zacharovová počastovala Macrona „hodinou dějepisu“

Francouzský prezident Emmanuel Macron má v úmyslu zorganizovat divizi SS Charlemagne (česky Karel Veliký) na obranu Ukrajiny. Tak komentovala mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová vyjádření prezidenta Macrona, který nevyloučil nasazení vojáků zemí NATO na Ukrajině. Zároveň podle serveru ura.ru prohlásila, že hlava Francie „neví, o čem mluví“.

Čas načtení: 2024-02-27 17:00:00

Vyslání vojáků na Ukrajinu bylo téma. Macrona kritizuje opozice i experti

Kdo inicioval jednání o vyslání vojáků na Ukrajinu, není jasné. Francouzský prezident, který tuto možnost nevyloučil, sklízí za svá slova kritiku od opozice i expertů. Ti takovou možnost považují za nepravděpodobnou.

Čas načtení: 2024-02-27 20:02:00

„Už samotná debata je nebezpečná.“ Čeští vojenští experti komentují úvahy o vojácích NATO na Ukrajině

Možnost poslat do války na Ukrajině vojenské jednotky NATO, kterou nevyloučil ve svém projevu po skončení summitu 21 zemí francouzský prezident Emmanuel Macron, se stala během úterý velkým probíraným tématem. Macron apeloval na nutnost evropské jednoty vůči Rusku, jeho slova vyvolala spoustu reakcí. Server Lidovky.cz oslovil české vojenské experty a přidal i hlasy přímo z Kremlu.

Čas načtení: 2024-02-27 20:33:00

Jak nejít na Moskvu. Ze strany Macrona šlo o vyjádření, které Ukrajině nepomůže

Francouzský prezident Emmanuel Macron nevyloučil vyslání západních vojáků na Ukrajinu. Neřekl ale blíže, co tím vlastně myslí. Proč?

Čas načtení: 2024-02-27 20:02:00

„Už samotná debata je nebezpečná.“ Čeští vojenští experti komentují úvahy o vojácích NATO na Ukrajině

Možnost poslat do války na Ukrajině vojenské jednotky NATO, kterou nevyloučil ve svém projevu po skončení summitu 21 zemí francouzský prezident Emmanuel Macron, se stala během úterý velkým probíraným tématem. Macron apeloval na nutnost evropské jednoty vůči Rusku, jeho slova vyvolala spoustu reakcí. Server Lidovky.cz oslovil české vojenské experty a přidal i hlasy přímo z Kremlu.

Čas načtení: 2024-02-28 00:00:00

ANALÝZA: Půjdou evropští vojáci na Ukrajinu? Plán je možná rafinovanější

Takže Ficovi evropští vojáci vyslaní na Ukrajinu byli fake news a poplašnou zprávou jen pár hodin, než se o tom bouřlivě jednalo na konferenci v Paříži a francouzský prezident Emmanuel Macron je nevyloučil. Člověk se až baví: projednali jsme, co neexistuje a co jsme popírali. Tak si to rozšifrujme.

Čas načtení: 2024-02-28 20:54:00

Rusko připomnělo Macronovi Napoleona, vstup Švédska do NATO má za hysterický

Ruští představitelé hněvivě reagovali na slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který nevyloučil možnost vyslání západních vojáků na Ukrajinu. Označili jej za francouzského císaře Napoleona Bonaparta a připomněli jeho neúspěšnou vojenskou kampaň v Rusku v roce 1812. Rusové se též vymezili proti vstupu Švédska do NATO.