EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || Co dělá nepořádek s naším mozkem? Studie americké elitní Yale University ukázala, že vizuální rozptýlení v našem prostředí ovlivňuje mozek a zhoršuje tok informací.
Čas načtení: 2024-08-12 07:46:58
Spolu s nutriční specialistkou rozebíráme, zda je mražené ovoce méně zdravé než čerstvé a jak je to s rostlinnými alternativami masa. Článek Mražené ovoce může být lepší než čerstvé a večerní sacharidy neškodí. Vyvracíme nejčastější mýty o výživě se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2025-01-15 06:00:00
Ve srovnání s jinými omamnými látkami i mnohými léčivy je konopí prakticky neškodlivé a netoxické. Kanabinoidy nezpůsobují úmrtí a dají se konzumovat zdravě. Přesto ale současné zákony rozlišují mezi léčivým konopím z lékárny a zakázanou „marihuanou“. Jedná se přitom o totéž – tradiční přírodní léčivo. Legální a společensky akceptovanější látky, jako třeba tabák a alkohol, mají přitom mnohem negativnější a drastičtější dopady. Nejen na zdraví samotných uživatelů, ale i na jejich okolí a dokonce celou společnost,vezmeme-li v potaz ekonomické ukazatele. Společensky nákladný je v tomto směru zejména alkohol, viz graf 1, který ukazuje jeho zátěž pro českou společnost. Podle OECD se v důsledku nadměrné konzumace alkoholu zkracuje očekávaná délky dožití Čechů o jeden rok. Až 2,5 % zdravotních výdajů je v ČR spojeno s výdaji způsobenými nadměrným užíváním alkoholu (11 miliard ročně). Nemoci a úrazy způsobené holdováním alkoholu vedou ročně k nižšímu HDP až o 1,6 %. Pětina české populace pije rizikově. Češi vypijí nejvíc alkoholu ze zemí Evropské unie. Konopí v různé podobě užívá v Česku každý měsíc až milion lidí. Samozřejmě i konopí je některými lidmi užíváno nadměrně a nevhodnými způsoby, což má zdravotní následky. Ve srovnání s alkoholem a silnými, běžně předepisovanými léky či drogami na černém trhu však ani zdaleka tolik nezatěžuje český zdravotní systém. Léčba duševních poruch způsobených různými látkami je zachycena v tabulce 1, v níž se kanabinoidy myslí rostlinné THC i kanabinoidy syntetického původu. Říká se, ... The post Konopí neškodí appeared first on Magazín Konopí.
Čas načtení: 2020-05-26 20:46:14
Pijte jako Francouzi, pomáhá to prý k dlouhověkosti
Řada žen i mužů si nedovede představit svůj den bez sklenky vína. Večer si konečně v klidu sednou, dají si nohy nahoru, nalijí si sklenku či dvě vína a užívají si ten pocit pohody. Spousta lidí navíc pije v dobré víře, že víno jim prospívá, a tak se leckdy stane, že z jedné sklenky je jedna láhev, a to čím dál častěji, až se z toho stane každodenní zvyk. Ale skutečně víno pomáhá a neškodí nám jeho přílišná konzumace?
Čas načtení: 2008-09-17 11:00:00
Kouření neškodí jen samotným kuřákům. To dnes už všichni víme. Nyní si ale více přiblížíme pasivní kouření a jeho následky… Pasivní kouření Pasivní kouření způsobí ročně okolo 3 000 úmrtí. Co si přesně představit pod pojmem pasivní kouření? Pasivním kouřením nazýváme pobyt nekuřáka v zakouřeném pr ...
Čas načtení: 2024-01-26 19:38:04
Tipy a triky, jak efektivně používat odstraňovač vodního kamene
Vodní kámen je bohužel realitou prakticky každé koupelny. Množství usazenin záleží nejen na četnosti a kvalitě úklidu, ale především taky na tvrdosti vody v dané lokalitě. Dobrou zprávou je, že vodní kámen nějak neškodí vašemu zdraví, jeho výskyt ale výrazně zhoršuje celkový estetický dojem z vaší koupelny a pokud je ho opravdu hodně na nevhodných místech, může […] The post Tipy a triky, jak efektivně používat odstraňovač vodního kamene first appeared on ŽENUŠKY.
Čas načtení: 2020-02-09 11:55:45
Jak víte, příběhu úžasnému, zvláštnímu, neobyčejnému, napínavému, můžeme říci drasťák. Následující tři drasťáky jsem pro vás vybral zvlášť pečlivě. Jejich hlavními postavami jsou muži. Ženy totiž většinou odcházejí do věčných lovišť obyčejně. To není nic proti feminismu, tak to zkrátka zatím je. Tak především tu máme kromobyčejnou příhodu strojvůdce Příhody (nepleťte si ho prosím vás se skutečným Vášou Příhodou, skutečným, historicky doloženým a skvělým českým houslistou). Mašinfíra Příhoda je doložen pouze v textu Voskovce a Wericha (zpíval se ten srdceryvný příběh na nápěv americké zlidovělé písně o Cassey Johnsovi, skutečném strojvůdci, který opravdu zahynul při železničním neštěstí ve státě Missisippi). Příhoda byl strojvůdce jistý, na lokomotivě (parní) znal všechny písty, znal zatáčky a tunely a pod nohama mu kolejnice duněly. Co se na trati stalo? Nechme opět promluvit text samotný: A tak se teda řítí proti vlaku vlak, lidi už se zachraňujou všelijak, Příhoda však, ten – dokud je naživu, neopustí svoji lokomotivu… Tenhle příběh zmiňuji zejména proto, že byl parodií na hrdinské skutky, zveřejňované v nedělních přílohách, dnešním jazykem – v bulváru. Jakmile nad ním začnete uvažovat, sranda je pryč. Druhým hlavním hrdinou je pokrývač Vojta Tydlitát. Víte, co se mu přihodilo? Má-li pravdu staropražská písnička, pak šlo o něco tak zvláštního, že jste to ještě vůbec nikdy ani neslyšeli! Vojta se svým přidavačem (přidavač = pomocník, občanským jménem Bureš Antonín) jednou spravoval střechu radnice. Vojta T. byl právě na střeše, když Tonda přijel s dvoukolákem plným materiálu – vápna, písku apod. – pod střechu. Zavoláním směrem vzhůru svému mistrovi oznámil, že dorazil, že je na pracovišti. Vojta T., který údajně „měl v hlavě“, sletěl po hlavě ze střechy dolů. Je třeba zde připomenout, že tehdejší jednonápravový dvoukolák vlastně fungoval jako jakýsi druh páky, snad bychom mohli říct až houpačky! Když přidavač Tonda (Bureš) viděl dolů letícího Tydlitáta, duchapřítomně zarejdoval dvoukolákem pod jeho předpokládané místo dopadu, a tak mu zachránil život. Jenže! Jenže když Tydlitát dopadl do materiálu na onen dvoukolák, zároveň tím prudce vymrštil do výše Tondu (Bureše) a ten vyletěl až na střechu. Tam ovšem – ó hrůzo! zavadil loktem o škopík a ten, když padal dolů, praštil Vojtu Tydlitáta do hlavy. Tak skončil Tydlitát a Bureš si potom vzal za ženu jeho vdovu (i s firmou). Kdo potom dělal přidavače Burešovi, už se z písně nedovíme. Třetí příběh, smrt – nesmrt popisuje Jan Neruda ve svých báječných, skvělých Povídkách malostranských (Doktor Kazisvět). Tady se doktor Heribert, MUDr., který nikdy nikoho neléčil, náhodou nachomýtne k pohřbu, během kterého úředníkům sklouzne na zem rakev s jejich přednostou. Víko odpadne… Doktor Heribert jej vezme za ruku a prohlásí, že muž není mrtev, nechá jej odnést do nejbližší hospody a za přispění přítele nebožtíkova „nebožtíka“ přivede zpět k životu. Tak drahý zesnulý(?!) pan rada, přednosta, žije dál, jako by se nechumelilo. Ten funus se odehrával za kouzelného a prosluněného letního odpoledne. Tak vidíte. Že občas neškodí si připomenout poslední věci člověka? A jelikož jsou to věci, nemůžem si je z tohohle světa vzít… Nikdo z nás, moji lidé blízcí, všichni moji příbuzní. Při posledním soudu byl do Nebe bez průtahů vpuštěn toliko strojvůdce Příhoda. Tydlitát i Kazisvět – promiňte –doktor Heribert, ti to už tak jednoduché neměli… Ale co! Když nejde o život, tak jde o… A v Nebi už je dobře, tam už o život nejde, viďte? {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-02-05 10:43:09
Nový výbor z příběhů velšského vizionáře, který věřil, že „hmota je ve skutečnosti příšernější než duch“, přináší 13 dosud českému milovníkovi imaginativního hororu neznámých povídek a nový a úplný překlad legendární novely Bílý lid. Mezi povídkami jsou i novinářské skici, které propojují (ne)obyčejný svět Machena novináře se snovým světem mistra makabrózní prózy, jehož tvorbu obdivoval i H. P. Lovecraft. Vybrané prózy vznikaly mezi polovinou 90. let 19. století a polovinou 30. let století následujícího a odehrávají se mezi „divadelně strašidelným“ Londýnem plným troglodytů a Walesem, kde za nocí zní řeč čarodějnic, Tylwyth Teg. Jak praví jedna z Machenových postav: „Zda to bylo děsivé, nebo jen zábavné, je věc názoru...“ Ukázka z knihy: MACHENŮV PROSTUPNÝ SVĚT Slávu, nikoliv pouhou proslulost, Arthura Machena, velšského básníka temné fantastiky, poprvé mimo anglickojazyčné milieu – pomineme-li aristokratické snažení Machenova ctitele a současníka básníka Paul-Jeana Touleta – zvěstovali Jacques Bergier a Louis Pauwels v Jitru kouzelníků. Výbor z jeho povídek jsem sestavil a přeložil za vydatné pomoci Martina Mrskoše a Milana Žáčka. Lze bez nadsázky říci, že bych se, coby neinstitucionalizovaný adept, této práce překladatele nezhostil nebýt sugestivního apelu – milovat a zprostředkovávat čtenářům imaginativní literaturu –, který mi dala kniha Vyprávění nočních hubeňourů. Nyní, když jste tento malý žert strávili, dovolím si být vážný. Každý, kdo četl tu úžasnou knihu, míním nyní Jitro kouzelníků, zažil extázi a možná i vytržení a jeho cesta se začala ubírat jiným směrem. Netvrdím, že dobrým, neboť ta kniha je plná neskutečných a velkohubých prohlášení, ale její řeč je plná víry v budoucí dobrý a přátelský svět. Poprvé jsem ji četl, když mi bylo šestnáct let, a vím, že autoři občas žvaní, často se mýlí a někdy jsou úplně na hlavu padlí, není divu, svět, věda, lidstvo se pustili jinou cestou: Jacques Bergier a Louis Pauwels tu knihu vydali v roce 1959 a světe div se – navzdory všem nadějím, zklamáním a neviditelným válkám –, svět je stále na světě. A protože jsou omylní a věří poesii, jelikož pro ně je krystal ve zkumavce právě tak jasný jako duše, objevují Machena, autora, či snad mága, v té chvíli dokonce i v Británii opomíjeného. „Čarodějnictví a svatost, to jsou jediné skutečnosti,“ citují Machena... – a stačila tato jediná věta a byl jsem ztracen. Jejich pátrání v Machenově díle je přivedlo ke komickému a pravdivému přiznání: „Při veškeré skromnosti a s vědomím vlastní nepatřičnosti můžeme říci, že se nám stalo to, co se stává nejslavnějším žonglérům a co je odlišuje od jejich druhů v obratnosti, totiž že v průběhu jejich nejlepších výkonů začnou předměty žít vlastním životem, unikají jim a začnou vyvádět nepředvídatelně smělé kousky.“ A tak jsem tu cestu smělých kousků sledoval. Obden jsem se ptal v knihkupectví, jestli mají Machena, a nemohl jsem pochopit, že vyšly – tehdy – jen dvě knihy: Velký bůh Pan a Bílí lidé, a že v Teplicích je nemají a seženu je učiněnou náhodou v Plzni, v nádražním bistru. Ano, moji jitřníci nelhali. Navždy mi to změnilo život a dítě ve mně vyhrálo. Ale nechci zde hlásat víru v antipatický svět, jen rád přiznávám, jak silná je Machenova poesie a jak věrohodný je machenovský svět. V našem výboru uvádíme Machenovy důležité povídky „Děti tůně“ a „Zářící pyramida“ i jeho poslední povídku „Rituál“. Poslední věta povídky „Změna“ dala název celému výboru. Také povídky či glosy označované jako non-fiction jsou právě tak exaltované a plné víry ve svět absurdní, komický a trochu strašidelný jako jeho vlastní fantasie. Novelu Bílí lidé jsem přeložil znovu pod názvem Bílý lid; spolu s jejím prvním překladatelem Jaroslavem Kučerou se domníváme, že nový překlad vnese do té záhady více světla. Neškodí se vyznat ani z vlastních chyb. Omlouvám se čtenářům, že jsem v knize Vyprávění nočních hubeňourů (2013) mylně uvedl sbírku povídek Arthura Machena Svatá hrůza (1946) jako román. V Jitru kouzelníků je naopak uveden román Bílý prach, ve kterém jsme rozpoznali kapitolu románu Tři podvodníci „Vyprávění o bílém prášku“, která je nicméně často vydávaná v machenovských výborech či v antologiích hororových povídek. Tak mě napadá, když všichni porevoluční překladatelé doznávají, že k básníkovi přišli prostřednictvím Jitra kouzelníků, jak ho potom objevili Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic z Moderní revue? Patrik Linhart, Duchcov, srpen 2019 * PODIVNÝ PŘÍPAD EMILY WESTONOVÉ Existují jisté styčné body mezi aférou Grimaldiho bratra a zmizením a znovuobjevením Emily Westonové ve Staffordu v letech 1849 až 1850. Emily Westonová byla jediným dítětem Samuela Westona, majitele obchodu a zprostředkovatele v tomto příjemném městě, které se tak šťastně liší od jiných staffordshirských měst závislých na hrnčířské výrobě. Westonův obchod byl v jedné ze zapadlých čtvrtí Staffordu poblíž budovy divadla z 18. století; velmi skromně působící místo, jak si vzpomínám, když jsem je viděl před asi pětadvaceti lety, s vyklenutým oknem děleným do malých tabulek skla. Nabídka zboží byla rozmanitá: plátky slaniny, velké sýry, mopy a košťata, lojové svíčky visící z trámu u stropu, krysí pasti, čaj v kanystrech a pár pytlů mouky. Ve skutečnosti, jak mi sdělil starý muž, můj informátor, typické smíšené koloniály v malých venkovských městech vynášely kupodivu velmi solidní sumy peněz. Zde, za malým temným krámkem v úzké ulici, žili Weston, jeho dcera Emily a stará služebná, která byla u rodiny téměř čtyřicet let. V roce 1849 bylo Emily třiadvacet let a byla považována za ne snad přímo krásnou, ale rozhodně atraktivní dívku. Měla výtečné vlastnosti, zpívala na kúru farního kostela a nadto jí byl příznivě nakloněn syn nejvýznamnějšího lékárníka ve městě. Mladík se honosil jménem Elgie. Jedné prosincové noci roku 1849 oznámila otci, že jde na cvičení sboru, které v kostele začínalo v devět hodin. Šlo o nový štědrovečerní chorál Neboť se nám narodí dítě a varhaník byl poněkud nervózní, pokud šlo o sóla. Takže večeře – chleba, sýr, máslo a děrovaný malinový koláč – byla podávána v půl deváté namísto obvyklé deváté hodiny, pět minut před devátou Emily vyrazila do kostela, což odpovídalo času na cestu od Westonova obchodu. Mary Williamsová, stará služka, ji měla vyzvednout o desáté hodině. Mary však na poslední chvíli zdržely nějaké domácí povinnosti, a tak se ke kostelu dostala osm nebo deset minut po desáté. Všechna okna byla temná a děkan zamykal dveře. Služebná předpokládala, že Emily šla domů jinou cestou. „Ve skutečnosti,“ řekl děkan, „dnes večer na cvičení nebyla. Měli jsme za to, že je nemocná. Říkáte, že z domova odešla, aby se na cvičení dostavila včas?“ Emily Westonová ten večer domů nepřišla. Nebyla po ní nalezena jediná stopa. Jistá žena si myslela, že osoba, která ji poblíž kostela po deváté míjela, byla Emily, ale osvětlení Staffordu v těch dobách mělo velmi daleko k dokonalosti a závoj, který byl hojně nošen, značně ztěžoval určení totožnosti, pokud ji přímo neznemožňoval. Míjel týden za týdnem a Emily nikde. Její otec nabídl odměnu sto liber komukoliv, kdo dívku najde, živou či mrtvou – a stále žádný výsledek. Policie byla právě tak bezmocná. Uplynul téměř rok – tuším, že bez tří dnů –, když se Emily Westonová vrátila, jak vždy tvrdil její otec. Byla už pozdní noc – pro tuto domácnost –, ve skutečnosti tak po půl desáté, když starý Weston, který vysedával nad nějakými účty, uslyšel jemné zaklepání na dveře. Služka Mary Williamsová už byla nejméně hodinu a půl v posteli, a tak šel Weston ke dveřím a pomalounku odtáhl petlice, sundal řetěz a odemkl. Mezitím odložil svíčku na pult. V matném světle spatřil ženu stojící na prahu. Popadl svíčku a zvedl ji s pohledem upřeným na postavu před sebou. Všiml si, že žena je nákladně oděná v hedvábí a kožešinách, ale nepoznal ji. „Kdo jste?“ zeptal se starý muž. „A co pro vás mohu s potěšením udělat? Je trochu pozdní večer.“ Žena nadzvedla svůj závoj. „Otče,“ zvolala, „cožpak mě nepoznáváte?! Já jsem Emily.“ „Ani potom,“ dušoval se muž později, „jsem ji hned nepoznal. Všechno, co měla na sobě, bylo tak nádherné, perly, diamanty, prostě všechno, takže jsem jen stěží mohl uvěřit, že to je Emily. Ale když se na mě usmála, měl jsem jistotu hned, vtáhl jsem ji dovnitř, zapálil druhou svíčku v salonu a začal jí klást všechny možné otázky, které mě napadaly. Ale vše, co řekla, bylo: ‚Počkejte chvilku, otče, počkejte. Všechno vám vypovím, ale mám za sebou velmi dlouhou cestu a cítím se unavená.‘“ Samuel Weston byl z dceřina návratu radostí celý bez sebe. Byl natolik vzrušený, jak vypověděl, že nevěděl, co dělat. Sotva „věřil vlastním očím“ a trval na tom, že zaklepe na pana a paní Dalesovy, sousedy a staré přátele, kteří bydleli o dva vchody vedle. Podle své výpovědi zahlaholil na pana Dalese, když se tento dobrý muž konečně přišoural k oknu své ložnice, že se hned musí obléknout a jít dolů, protože Emily se vrátila. Oba přátelé se dostavili po delší době, značně rozespalí a – jak prohlásili – „zmatení“, načež pan Weston otevřel láhev velmi starého sherry, které chystal pro zvláštní příležitost, a celá společnost seděla pospolu do hluboké noci. Nakonec se návštěvníci odebrali na svá lůžka a pan Weston políbil svou dceru na dobrou noc. Ta prohlásila, že vše se dozví ráno. Nyní se zdá podivné, že Weston, který klepal na Dalesovy, nemohl probudit starou služebnou, nicméně tak to vskutku bylo. Když příštího jitra sešel starý pán ke snídani, bylo jako obvykle prostřeno jen pro jednoho. „Copak je s tebou, Mary?“ otázal se. „Nevíš, že se Emily vrátila domů? Prostři na její místo a řekni jí, že snídaně je připravená.“ Stará Mary Williamsová vykřikla a omdlela. Pan Weston vyběhl po schodišti a zaklepal na dveře své dcery. Nedočkal se žádné odezvy, a když vešel dovnitř, pokoj byl prázdný. V posteli nikdo nespal. A Emily Westonovou už nikdy nikdo neviděl. A je tu ještě jedna nezvyklá okolnost. Dalesovi prohlásili, že pokud si dobře pamatují, starý pán svou dceru nezmínil. Měli za to, že jim oznámil cosi jako „Přivedl jsem někoho, koho byste rádi viděli…“, ale jistí si nebyli. Pamatovali si, že se setkali s překrásnou dámou, nádherně oblečenou, která byla velmi příjemná a vyprávěla o daleké zázračné zemi, kde pobývala, nemysleli si však, že to je Emily, ačkoliv pan Dales prohlásil, že „měla její pohled“. To je vše. Nabízí se zde jisté vysvětlení, ale nechám je na vynalézavosti čtenáře. Arthur Machen (1863–1947) byl velšský spisovatel, kočovný herec, novinář a okultista. Vystudoval Hereford Cathedral School, svá studia lékařství nemohl dokončit kvůli své chudobě. Pracoval jako úředník a novinář. Kniha Velký bůh Pan získala Machenovi ohromnou popularitu a proslavila jej coby představitele nové dekadentní vlny po boku Wilda či Stevensona. Přeložil Patrik Linhart, nakladatelství Malvern, Praha, 2019, 1. vydání, brož., 254 stran. Nakladatelství Malvern zve na uvedení knihy Arthura Machena Temnota nepomíjí v pátek 7. února 2020 od 19.30 v Božské Lahvici (Italská 13, Praha 2 – Vinohrady). Knihu uvede překladatel Patrik Linhart. Čtení a performance Bohuslav Vaněk-Úvalský a Petr Stejskal. Přednášku o imaginativní literatuře pronese Ivan Adamovič. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-01 06:28:09
Útok á la 11. září mohou naplánovat zítra třeba i v Bruselu
Republikánský senátor za Jižní Karolínu Lindsey Graham již několikrát varoval prezidenta USA Donalda Trumpa, že odchod amerických vojáků z Afghánistánu povede k „dalšímu 11. září“. Tvrdí, že „když se zeptáte naší zpravodajské komunity... co by se stalo Americe, kdybychom stáhli (z Afghánistánu) všechny naše síly… řeknou bez váhání, že to povede k dalšímu 11. září.“ Na otázku, kolik vojáků má v Afghánistánu zůstat, Graham odpověděl: „Kolem 8 600. Jít níže by bylo opravdu riskantní.“ Prezident Trump nakonec prohlásil, že takový počet vojáků USA v Afghánistánu je v pořádku, a k dalšímu snižování jednotek se nevyjádřil, protože se z toho stalo explozivní téma. Trumpovi teď stačí zmenšit počet oficiálních amerických vojáků, aby získal volební body. Americké síly nikdo nespočítá Ve skutečnosti ale nevíme, kolik válečnických jednotek v Afghánistánu je. V šedé zóně tam působí nejméně stovky kontraktorů čili civilistů, tedy bývalých vojáků a policistů ze Západu, kteří suplují vojáky USA a NATO. Nejasný je též status „armády CIA“. Jde o polovojenské jednotky, snad v počtu od šesti až deseti tisíc afghánských žoldnéřů. Američané je využívali již koncem roku 2001, když zaútočili v Afghánistánu na Tálibán. Milice také umožnily USA provádět v letech 2002–2003 pátrací a úderné operace ve východní a jihovýchodní části země, ačkoliv tam měly USA jenom omezený počet armádních jednotek. K demobilizaci miličních jednotek (skupin) a jejich začlenění do oficiální afghánské armády došlo jenom velmi omezeně. Sami Američané viděli v milicích dobře využitelné spojence proti Tálibánu. Samotní vůdci milic zájem na demobilizaci neměli. Zajímavější je poskytovat ochranu těm, kdo platí, ať to jsou USA, afghánská vláda, kmenoví stařešinové či různé podnikatelské mafie. Pod péčí CIA jsou i afghánské jednotky NDS: V roce 2015 CIA pomohla afghánskému Národnímu ředitelství bezpečnosti (NDS) zřídit nové afghánské polovojenské jednotky pro boj proti partyzánům. CIA byla ale také kritizována, že rozšiřuje tajné operace v Afghánistánu a vysílá malé týmy zkušených důstojníků a kontraktorů spolu s afghánskými silami k lovu a zabíjení Tálibánců, i když na to jsou lépe vybaveni vojáci. Otázkou je, zda Trumpovo prohlášení, že v Afghánistánu musí zůstat silná zpravodajská přítomnost USA, zahrnuje do zpravodajské komunity i oficiálně neexistující jednotky financované a řízené CIA. Také nevíme, do jaké míry při jednání Tálibánců s USA je debatována demobilizace jednotek řízených CIA. Útok z 11 září: staré metody, lepší organizace Proto je Grahamovo varování před stažením amerických vojáků z Afghánistánu pózou. K dalšímu 11. září může dojít kdykoliv. K samotné přípravě útoku na mrakodrapy v New Yorku a na Pentagon nebylo potřeba nic víc než základna, na kterou mohou v poklidu přicházet kurýři. Důležitý je plán. K tomu stačí skupina chytrých lidí. Stejně musí 80 procent „práce“ teroristé provést až v perimetru budoucího cíle útoku. Že vojenské opuštění Afghánistánu povede k „dalšímu 11. září“, je hloupost. V Pákistánu mají džihádisté rozsáhlé oblasti, které již dlouhodobě využívají, tisíce domů a stovky madras, kde se může sdružit nepozorovaně skupina teroristů. Symbolika 11. září se přeceňuje. Je proti morálce doby považovat teroristické útoky z 11. září 2001 za všední násilné činy nevymykající se z běžného teroristického „pracovního“ průměru. Ve skutečnosti byly útoky tohoto typu očekávané. Odborníci věděli, že se jim pravděpodobně nedá zabránit. Také věděli, že aktivita teroristů od devadesátých let stoupá, ale jenom v muslimské oblasti. Separatistické snahy v různých oblastech světa proti tamní dosavadní státní moci jsou jen průběžnými problémy. Letecký útok byl očekávaným projevem zvyšujících se technických možností teroristů. Přesto nebyl výjimečný, šlo o typický teroristický útok s minimem inovací, který pouze byl organizačně daleko složitější: Nejednalo se o zaparkování aut naložených výbušninou, ale o synchronizovaný únos několika letadel. Útok se zdařil jen částečně – cíle dosáhla pouze tři ze čtyř unesených letadel. A pouze dva údery letadel do dvou mrakodrapů byly dostatečně ničivé. Náraz letadla do Pentagonu měl sotva průměrný účinek a ještě k tomu jen na velmi malou část stavby. V dubnu 2004 se v americkém tisku objevil rozhovor (tradičně s nejmenovaným představitelem státní moci) o tom, že varování před útokem bez zcela konkrétních stop mohla být jen rámcová. CIA prý již od roku 1995 varovala před nebezpečím atentátů, které by mohli v USA provést muslimští extremisté jako mstu za podporu poskytovanou USA Izraeli a za americkou vojenskou přítomnost v Saúdské Arábii. Varování byla údajně obsažena ve výroční zprávě CIA za rok 1995 a v následujících zprávách. I když zpráva za rok 1995 ještě neuváděla zakladatele mezinárodní teroristické sítě Al-Káida Usámu bin Ládina, upozorňovala na možnost, že muslimští extremisté zaútočí na letadla a na symbolická místa v New Yorku a ve Washingtonu. Zpráva se prý výslovně zmiňovala o newyorském Wall Streetu a o jeho finančních institucích a také o úředních budovách, jako Bílý dům ve Washingtonu. Jednalo se o obecné prognózy, o samozřejmé vidění hrozeb, o průběžné obavy. Příliš mnoho varování Desetičlenná nezávislá komise vyšetřující okolnosti teroristických útoků z 11. září byla zřízena až v roce 2004, ale již předtím se vědělo, že neexistují natolik pádné argumenty, aby Američané vpadli vojensky na území vzdáleného Afghánistánu. Bin Ládin byl sice v Afghánistánu, ale útočníci z 11. září vůbec Afghánistán jako zázemí nepotřebovali. Jejich zázemím byla naopak oblast západní atlantické civilizace. Ředitel zpravodajské služby CIA George Tenet před komisí na otázku, proč vláda nepodnikla žádné konkrétní kroky, když ke konci července 2001 bylo zřejmé, že se chystají mnohočetné teroristické útoky proti americkým cílům, odpověděl, že americká špionáž předpokládala útoky, které budou směřovat spíše proti americkým zájmům na Blízkém východě. Například deník The New York Times 10. února 2005 informoval, že americký Federální úřad pro letectví (FAA) byl řadu měsíců před teroristickými atentáty z 11. září 2001 mnohokrát varován před nebezpečím únosů letadel a sebevražedných útoků, a to částečně dokonce vlastním bezpečnostním oddělením. Na varování však nijak nereagoval a v praxi odbavování cestujících na amerických letištích se nic nezměnilo. FAA dostala jen v období od dubna 2001 do 10. září 2001 celkem 52 různých upozornění, v nichž je zmiňována teroristická organizace Al-Káida nebo její vůdce Usáma bin Ládin. Úřad se však více věnoval problematice odstraňování zpoždění v letecké dopravě než její bezpečnosti a kontrole provozu. FAA obvinění z podcenění těchto varování odmítl s tím, že varování byla příliš nejasná a neumožňovala přijmout konkrétní opatření. Obecná varování nezkvalitní činnost bezpečnostního systému. Nemají motivační charakter, naopak se berou jako běžná informační kulisa. Útok může přijít odkudkoliv Pokud Američané opustí Afghánistán, bezpečnostní hrozba se tím nezvětší, ani nezmenší. Organizace (skupina) může připravovat útok na jakýkoliv cíl kdekoliv, kde má vhodné zázemí. To se nachází pro džihádisty dnes i v Bruselu, v sídle EU. Jakákoliv větší městská komunita (ghetto) muslimů v sobě pohodlně skryje skupinu potichu plánující teroristický útok. Jak poznáte mezi lidmi teroristu? Nijak. Kdekoliv v EU muslimové vytvořili velké enklávy. Proto džihádisté nepotřebují k plánování útoků již Afghánistán nebo Pákistán. Mají své komunity v EU. A pokud se rozhodnou, že k takovému útoku dojde, těžko teroristy někdo zastaví, pokud bude skupina dodržovat základní pravidla: Na organizaci útoku začne pracovat skupina lidí, která není nijak napojena na teroristické organizace a vyhýbá se styku s lidmi z takového prostředí. Bude mít zajištěné financování od osob, které splňují kritéria bodu a). Jejich komunikace bude probíhat jenom osobně bez využití internetu a telefonu, i bez písemného styku. Tím budou akceptovat, že příprava akce bude velmi zdlouhavá, bez použití komunikačních výhod dnešní doby, aby bezpečnostní služby neměly šanci přípravu útoku odhalit. Pozorováním míst možného útoku vytipují prostor, který má nejslabší systém ochrany, ačkoliv to na první pohled tak nevypadá: Každý řídící systém pracuje dlouhodobě na organizační volnoběh, vykazuje průměrné aktivity, tedy i průměrný sběr, vyhodnocování a předávání informací. To platí také o činnosti bezpečnostních služeb. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Průměrná bezpečnostní činnost vzbuzuje i iluzi vývoje zaváděním technických inovací a přijetím opatření reagujících na stížnosti a zjištěné chyby. Průměrná činnost neškodí systému, ale nemusí vést k jeho rozvoji. Většinu energie spotřebovává v rámci vyhledávání a řešení běžné (průměrné) odchylky od norem bezpečnosti. Zcela mimořádné ohrožení nemusí systém zachytit, protože jeho signály se na první pohled mohou jevit jako všední aktivity. Proto bylo možné úspěšně provést letecký útok dopravními letadly na dva mrakodrapy a Pentagon. Ani všední míru kontroly pasažérů na letištích 11. září 2001 nelze nikomu vytýkat. Vyšší stupeň ostrahy byl nepřijatelný, protože nehrozilo konkrétní nebezpečí. K útoku mohlo dojít kdekoliv a kdykoliv. Kromě toho by i zvýšená ostraha nemusela na letištích vést 11. září k identifikaci teroristů před vstupem do letounů. Pronesení plastových nožů by ani při zvýšené ostražitosti nemuselo být problémem. Po 11. září 2001 jsou sice bezpečnostní orgány USA a dalších států vysoce motivovány v boji proti teroristům. Přesto stále rozsáhlejší činnost se dostává do roviny „hektického volnoběhu“. Systém si zvykl na vyšší obrátky, na komplexnější analýzy možných signálů nebezpečí. Proto k novému 11. září nepotřebují odhodlaní teroristé jako základnu Afghánistán. Stačí jim pro plánování teroristické akce jako základna třeba i Brusel nebo Berlín…
Čas načtení: 2024-02-19 06:00:00
Přeceňované druhy zeleniny. Tyhle vašemu zdraví zase tak moc neprospějí
Je každá zelenina zdravá? V tom smyslu, že neškodí zdraví, nejspíše ano. Každá potravina má ostatně v jídelníčku svou roli. Zelenina ale také není vždy vyloženě zdraví prospěšná. Některé druhy jsou například chudé na živiny nebo mají jiné nedostatky – proto velmi záleží na tom, jakým způsobem je do jídelníčku zařadíte.
Čas načtení: 2024-02-24 09:37:00
Všichni se teď obětují pro tým, těší brankáře Klimeše po výhře nad Plzní
Kapitán Dominik Lakatoš sice na soupisce není, hokejovým Vítkovicím to ale neškodí. V pátečním 48. kole extraligy ostravští hokejisté porazili Plzeň 1:0, zapsali třetí výhru v řadě. A 29letý vítkovický gólman Lukáš Klimeš v zápasech s Olomoucí (2:1), Brnem (4:0) a Plzní inkasoval pouze jedinou branku.
Čas načtení: 2024-02-24 09:37:00
Všichni se teď obětují pro tým, těší brankáře Klimeše po výhře nad Plzní
Kapitán Dominik Lakatoš sice na soupisce není, hokejovým Vítkovicím to ale neškodí. V pátečním 48. kole extraligy ostravští hokejisté porazili Plzeň 1:0, zapsali třetí výhru v řadě. A 29letý vítkovický gólman Lukáš Klimeš v zápasech s Olomoucí (2:1), Brnem (4:0) a Plzní inkasoval pouze jedinou branku.
Čas načtení: 2024-04-02 12:00:28
Dnešní tipy se zabývají mj. otázkou, jaké místo má člověk ve světě, který ho obklopuje. Považujeme se za nadřazené tvory, ale podléháme instinktům jako všichni ostatní. Navíc sami sebe ničíme neschopností vystoupit z komfortní zóny. Vystupte ze svého pohodlí a přesvědčte se, že diskomfort vám neškodí, ale naopak prospívá po fyzické i duševní stránce. Dokáže
Čas načtení: 2024-04-10 13:17:00
Lidem s nemocemi kloubů podle lékaře pohyb neškodí, naopak prospívá
Praha - Lidem s nemocemi kloubů včetně artrózy a revmatu pohyb neškodí, naopak prospívá. Podle předsedy České revmatologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Ladislava...
Čas načtení: 2024-04-22 17:30:00
Voliče Babišův rozchod neodradí. Jen nesmí být skandál, míní experti
Rozchody nejsou na české politické scéně nic neobvyklého. Podle odborníků politikům výrazně neškodí, a to ani před volbami. V to může doufat i Andrej Babiš – pakliže se zatím kultivovaně probíhající odloučení ještě nezdramatizuje.
Čas načtení: 2024-06-07 08:40:00
Krimipříběhy z kraje pod Ještědem: Na jabloneckou křižovatku se vrátily staré dobré časy
Kdo ví, kolik z řidičů by prošlo současnými testy při závěrečných zkouškách. Neškodí zapátrat v paměti a připomenout si některé zapomenuté vědomosti.
Čas načtení: 2024-06-13 17:06:00
Jaké úpravy Zelené dohody pro Evropu je možné na evropské úrovni prosadit? Je budoucnost českého průmyslu v prodloužení výroby spalovacích motorů? Nebo by se měly české firmy co nejrychleji přeorientovat na odvětví, která neškodí klimatu? Moderuje Tomáš Pancíř.
Čas načtení: 2024-07-12 08:52:14
Budete překvapeni, co všechno dokáže med a skořice vyléčit!
Vědci zjistili, že med je sice sladký, ale pokud se konzumuje ve správném množství jako lék, diabetikům neškodí. Ve vydání časopisu Weekly World News, které vyšlo 17. ledna v Kanadě, byl na základě výzkumu západních vědců zveřejněn seznam nemocí, které lze léčit medem a skořicí. Zánět močového měchýře Rozpusťte dvě polévkové lžíce medu a lžičku […]
Čas načtení: 2024-07-26 16:15:00
Největší uhelné elektrárně propadlo povolení
Elektrárna Počerady běžela v červenci devět dnů nad rámec platných povolení, když vyráběla i v blocích, kterým propadla výjimka na emise rtuti. Stížnosti ekologů řeší inspekce a ministerstvo, firma tvrdí, že provoz ničemu neškodí.
Čas načtení: 2024-08-20 01:02:00
Nově vysazených stromů v Brně letos díky deštivému jaru uhyne méně než loni
Tropické teploty letos neškodí nově vysazeným stromům v Brně tolik jako loni. Důvodem je zejména deštivé jaro, řekla ČTK Kateřina Novotná z podniku Veřejná zeleň města Brna (VZMB). Správci nicméně o rostliny pečují v podstatě nepřetržitě, zalévají i v noci. Každý večer se spouští závlahy také na travnatých plochách v parku na Moravském náměstí a přibližně jednou týdně tam zahradníci zalévají trvalky.
Čas načtení: 2024-09-04 06:31:00
Způsobují mobily rakovinu mozku? WHO směřuje ke stanovisku, že ne
Ve vědeckých studiích nelze nalézt žádný příznak toho, že by používání mobilních telefonů či dalších podobných zdrojů elektromagnetického záření vedlo k rakovině mozku. Ukázala to analýza vypracovaná na zakázku Světové zdravotnické organizace (WHO). Ta by tak mohla přehodnotit své stávající stanovisko, podle kterého „není jisté“, zda záření z mobilů a obdobných zařízení neškodí zdraví.