Posledních několik dnů se hodně mluví o prognóze AI 2027. Jde o jednasedmdesátistránkový dokument, mapující možný vývoj velkých jazykových modelů v blízké budoucnosti. V tomto článku shrneme jeho obsah. Později se budeme věnovat otázce, nakolik je možné, aby umělá inteligence skutečně ovládla Zemi.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2025-02-08 14:13:07
Vědci pomocí počítače předpověděli, kdy dojde ke kolapsu společnosti
Skupina vědců se pomocí počítače pokusila zjistit, kdy přesně dojde ke kolapsu společnosti, a výsledky jsou dosti skličující. (Foto: Flickr) Umělá inteligence (AI) je... Článek Vědci pomocí počítače předpověděli, kdy dojde ke kolapsu společnosti se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-02-15 08:52:00
Teorie českých vědců potvrzena. Mezinárodní experiment prokázal altermagnetismus
Vědci poprvé prokázali altermagnetismus, který u konkrétní látky projevuje jak tradiční magnetické vlastnosti, tak i takzvaně skrytě magnetické. Do současné doby byl pojem pouze teorií, kterou předpověděli čeští vědci před pěti lety. Odborníci nyní dokázali objev skrze fotoemisní experiment na krystalech teluridu manganatého.
Čas načtení: 2023-06-29 15:19:34
Astronomové poprvé pozorovali náznaky gravitačních vln na pozadí vesmíru
Podobně jako existuje optické nebo mikrovlnné pozadí vesmíru, předpověděli vědci také existenci pozadí tvořeného gravitačními vlnami. Hned tři vědecké týmy společně oznámili detekci těchto gravitačních vln, které zřejmě vznikly v interakci dvou supermasivních černých děr.
Čas načtení: 2021-02-17 14:06:51
New York Times versus blogující psychiatr: prozatímní výsledky
Scott Alexander Siskind je kalifornský psychiatr, který roku 2013 založil blog jménem Slate Star Codex. Na něm vystupoval pod svými prvními dvěma jmény – Scott Alexander. Samotné jméno blogu, které asi na první pohled působí malinko divně (co je to břidlicová hvězda?), vzniklo ze jména Scott Alexander přeuspořádáním jednotlivých písmen. Příjmení autora mělo zůstat tajné navěky, což bylo z jeho strany trochu naivní a nereálné očekávání; ale humanitnímu intelektuálovi můžeme trochu naivity v internetových poměrech odpustit. Předem upozorňuji, že ve věci Scotta Alexandera nedokážu být neutrální, protože jeho blog pro mě byl nekalorickým ekvivalentem královské, ba přímo císařské žranice. Jedna lahůdka střídala druhou. Nikdy a nikde jsem neviděl tak konzistentní míru kvalitního a poctivého uvažování v kombinaci s originalitou, vtipností a navíc ještě neuvěřitelným objemem textové produkce. Jak tenhle chlapík dokázal vedle psaní svého blogu ještě vykonávat profesi psychiatra na plný úvazek, je mi záhadou; snad se někde poblíž jeho bydliště nachází trhlina v časoprostoru, kde den trvá nejmíň 36 hodin. Jinak si to vysvětlit nedovedu. Hanopis na blogera Po sedmi letech existence se Slate Star Codex dostal do krize, když jeho autora kontaktoval reportér New York Times Cade Metz, který prý původně chtěl psát článek o tom, jak je racionalistická komunita (ke které Scott Alexander patří) zajímavá a jak včas odhadla riziko covidové epidemie v době, kdy ostatní ještě situaci podceňovali. Nicméně při té příležitosti se Metz rozhodl zveřejnit celé jméno autora blogu, jak mu údajně ukládala interní politika NYT (ta má, ehm, řadu výjimek). Scott Alexander, v obavách z toho, jaký dopad bude mít toto odhalení na jeho pacienty, raději smazal celý svůj blog a na internetu se strhlo haló mezi jeho fanoušky. Stalo se, co muselo. V dnešní době je pro populárního autora víceméně nemožné udržet si anonymitu, zvlášť když hned zpočátku nemoudře prozradil svá první dvě skutečná jména. Bývalý autor Slate Star Codexu si ji také neudržel a musel si přeuspořádat podstatnou část života. S bývalým zaměstnáním se rozloučil a založil si vlastní psychiatrickou kliniku, Lorien Psychiatry, která si mimo jiné dala za cíl být cenově dostupná i chudším pacientům. (Ceny zdravotní péče v USA by vydaly na několik nesouvisejících článků…) Založil si také nový blog Astral Codex Ten na serveru Substack a od té chvíle píše tam. Na Substacku mohou populární autoři slušně vydělat a tamní vedení se hlásí ke svobodě projevu, takže z tohoto pohledu zatím Scott Alexander dopadl dobře. Nicméně celá odysea nebyla u konce, protože právě před pár dny vydaly New York Times konečně ten hanopis, pardon, článek, o který původně šlo. Kdo by narazil na paywall, případně nechce z nějakého důvodu lézt na stránky NYT, může si jej přečíst zde. Schválně si jej tedy přečtěte, než půjdeme dál. Jak najít špínu Nevím, jak na vás, ale na mne působí tenhle text velice divně. Jedno z údajných zamýšlených témat – jak racionalisté předpověděli obtížnost covidové situace – se tam ani neřeší. Jediné místo, kde jsem pocítil aspoň záchvěv kladných emocí k autorovi, je to, kde si stěžuje na příval urážek v e-mailu; ani idiotům, respektive lidem, kteří se jako idioti chovají, by se nemělo vyhrožovat, ať vás vytočí jakkoliv. Nicméně jinak je ten článek podivným, křečovitým pokusem o to, olíznout aspoň trochou špíny člověka, na kterého jinak nedokázali najít nic pořádně negativního. Základní naladění textu, už asi od šestého odstavce dál, je to, že kolem racionalistické komunity se vyskytují rasisti a jiní podezřelí jedinci, přičemž Metz, aby tuto temnou asociaci co nejvíce podpořil, místy kroutí s realitou značně zákeřným a zavádějícím způsobem. (Chcete-li vědět jak, dobře to shrnul jiný bloger Scott Aaronson zde nebo Matt Yglesias zde.) Hojně se tam používají strašidelné uvozovky, takové ty, kterými zpochybňujete uvedený výraz, například napíšete-li Erdogan je opravdový „demokrat“. Dokonce i sám Metz na závěr článku uvádí kritiku od své známé, která mu řekla, že jeho text neférově prezentuje Alexandrův blog jako dálniční odbočku k radikalismu (on-ramp to radical views). Ale stejně ho v téhle podobě vypustil. Scott Alexander zareagoval na Metzův článek na svém blogu, kde také vyjmenovává místa, jež považuje za neférová. Těžko říci, zda tím celá záležitost skončí, já už jsem si z ní ale odnesl dost. Kádrování novinářů První věc: New York Times se posouvají kamsi do pekel a tento článek je toho jen dalším důkazem. (Jejich listopadová reportáž o Emmanuelu Macronovi do toho zapadá – podařilo se jim nemožné, po tom článku bych jej snad skoro volil.) Když loni opustila New York Times novinářka Bari Weiss, stěžovala si ve svém rezignačním dopisu na velmi nepřátelskou atmosféru a osobní napadání v redakci, jakož i na čím dál fanatičtější přístup k tomu, co smí a nesmí spatřit světlo světa. „Naším editorem se stal Twitter.“ Tehdy její dopis rozvířil hodně debat, a ne každý jej bral úplně vážně. Ale současná aféra ohledně vyhození Donalda McNeila mladšího, reportéra, který pro NYT pracoval čtyřicet let, Weissové slova docela potvrzuje. (Shrnující článek ve Washington Post, kde najdete popis celé kauzy.) Nejtěžším konkrétním obviněním proti McNeilovi bylo, že když byl roku 2019 dotázán na případ, ve kterém figurovalo „N-slovo“ (nigger, pro české čtenáře), ve své odpovědi to zapovězené slovo zopakoval. Ne vůči někomu konkrétně, jen v kontextu věci, na kterou byl tázán. Dále byl obviněn z toho, že nevěří v koncept bělošského privilegia a dalších ideozločinů, například toho, že se vysmíval tradiční šamanské medicíně v Peru. Vedení redakce jej v roce 2019 jen formálně pokáralo a život běžel dál. Událost asi rok a půl spala, pak ji někdo vyhrabal a na McNeila dopadlo klasické Molochovo kladivo. Ani obřadná omluva mu nepomohla; nepřátelský dopis podepsaný více než 150 zaměstnanci požadoval přísnější trest, načež, právnicky řečeno, McNeil a New York Times rozvázaly svůj pracovně-právní vztah. (Další komentátor NYT Bret Stephens k tomu případu napsal kritický článek, který mu odmítli otisknout; nakonec vyšel v konkurenčních novinách.) Metzův článek je pro mne dalším kamínkem do této mozaiky. Metz patří ke starším kádrům, jeho parketou byly technologie a nemíval pověst někoho, kdo píše „hit jobs“ (články, jejichž cílem je někoho zostudit). Dost možná ale v současné atmosféře pochopil, že kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. A tak ve svém článku udělal ze Scotta Alexandera Siskinda, liberálního kalifornského Žida a voliče demokratů, podezřelého pomahače a možná i spojence bílých nácků. Blbé je, že vzhledem k nashromážděné reputaci můžou ty noviny ještě dlouho žít a dokonce být používány jako etalon pravdy při fact-checkingu, ačkoliv na jejich stránkách aktivismus vytlačuje dřívější snahu o neutralitu. Než úplně skácíte k zemi slavnou a velkou instituci, nějakou dobu to trvá. Kdy se racionalismus dostane na černou listinu? Druhá věc: Substack utěšeně roste, přestěhovala se tam řada zajímavých autorů a vypadá to, že se aspoň na nějakou dobu stane útočištěm nezávislých myslí. Pro mě osobně je nejzajímavější, že si tam založila svůj blog i Zeynep Tufekci, což je původně programátorka, která se časem stala novinářkou a hodně se věnuje tématům prorůstání vědy, techniky a společnosti. V České republice by se jí nejspíš podobal nedávno oceněný Petr Koubský. Podobně jako on, i Zeynep Tufekci píše do mainstreamových médií (The Atlantic, New York Times). Nicméně stejně tak bychom asi mohli říci „podobně, jako tam psával Donald McNeil“. To, že si zrovna Zeynep Tufekci založila vlastní Substack, mi nepřijde jako úplná náhoda. Možná jí jde jenom o boční příjem, ale moc nevěřím, že by zrovna výše zmíněné instituce platily špatně, zejména pak tak slavné autorce. Spíš si myslím, že je to z její strany – kromě zábavného dvorečku pro vlastní hraní – taky pojistka pro případ, že se racionalismus definitivně dostane na černou listinu, nebo že někdo přece jen úspěšně vyhrabe něco z její dávné minulosti a předhodí ji Twitteru k roztrhání a sežrání. Nakonec vyrostla v Turecku devadesátých let, má tedy svoje zkušenosti. Vrátím-li se ještě jednou a naposled k tomu Metzovu článku, negativní postoj ke „studenému“ racionálnímu uvažování je z něj dost zřetelně cítit. Je možné, že nedostatečně ideologicky zapálení, skeptičtí intelektuálové budou časem na indexu; ostatně by to v dějinách lidstva nebylo poprvé ani podruhé. (Mimochodem, když už jsme u Turecka a intelektuálů. Nedávný vtip přímo od zdroje: Sedí novinář v tureckém vězení a čte zajímavou knihu. Když je na konci, zjistí, že existuje i druhý díl. Ptá se tedy dozorce, jestli by jej ve vězeňské knihovně sehnal. „Ne,“ odpoví dozorce, „ten tady nemáme, ale s autorem vás seznámit můžu, ten sedí o patro výš.“) Přichází vláda davu Třetí a pro dnešek poslední věc: jednou skutečností mě Substack přece jen znepokojuje. Technicky řečeno je to single point of failure, tedy místo, kam když zatlačíte, můžete způsobit zhroucení celého systému. Nashromáždí-li se tam dostatečné množství neortodoxních a přitom zajímavých autorů, určitě vznikne snaha o jeho zničení. Minimálně proto, že kontrast mezi kvalitou tvorby svobodných lidí a těch běžných zaměstnanců, jejichž ultimátním editorem je Twitter, bude moc velký. Nejde jenom o talent, bez náhubku se zkrátka píše podstatně líp. Kdybych byl zlý lord Inkluzor a chtěl ve jménu Univerzálního Dobra rozdrtit Substack na prach, útočil bych na něj přes peníze a pokoušel bych se přesvědčit firmy jako Visa, MasterCard, PayPal a Stripe, aby s ním rozvázaly spolupráci. Schválně, jestli takový pokus během následujících dvou či tří let nastane… Pokud ano, jedinou obranou potrefených by bylo to, že lidé jako Greenwald, Tufekci a Yglesias mají opravdu početné a věrné publikum, které by asi zvedlo rebelii. Nikterak se mi nelíbí vize budoucnosti, ve které o přežití té či oné organizace rozhoduje otázka, kdo dokáže na svoji stranu sehnat početnější a vzteklejší zástup lidí, ale to je holt taky určitá zdegenerovaná forma demokracie. Přesně té, před kterou kdysi varoval Aristoteles a říkal jí ochlokracie, vláda davu. Stejně je zajímavé, jak se ty dějiny občas pohybují v kruhu. Starořecký politik by nejspíš na počítač hleděl zcela zmateně, ale kdyby se mu vysvětlilo, co se na těch sítích děje, zorientoval by se jedna radost. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-18 16:53:21
Citují nás po celém světě, a to jsme teprve na začátku, říká Tomáš Jungwirth o objevu altermagnetů
Mezinárodní vědecký tým objevil, jak jsme již nedávno informovali, zcela novou kategorii materiálů, tzv. altermagnety. Zásadní roli přitom sehráli fyzici Libor Šmejkal a Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu Akademie věd a další čeští výzkumníci. Nejdříve předpověděli existenci těchto materiálů teoreticky, poté je potvrdili experimentem ve švýcarském Villigenu.
Čas načtení: 2024-03-21 07:00:01
Pravda o biblických příbězích se církvi líbit nemusí. Ale neexistuje důvod, proč to tajit
Ve jménu Boha bylo spácháno nespočet vražd. Jen namátkou genocida části původních obyvatel dnešní Střední a Jižní Ameriky, kdy (nejen) španělští conquistadoři neváhali decimovat bezbranné domorodce. Dalších příkladů je mnoho a mnoho. Už zde je možné si položit otázku, proč by se dobrotivý Bůh díval, jak trpí a umírají nevinní. O tom ale možná až někdy příště. Pojďme se podívat na samotnou Bibli. Bible není literatura faktu Pravdou je, že kdybychom k ní přistupovali jako k „literatuře faktu“, daleko bychom nedošli a stejným způsobem bychom mohli pohlížet třeba na celý antický svět – bylo nebylo? Nebo na egyptskou královnu Kleopatru – víme o ní hodně, ale kde je její hrob, kde je mumie? Jak to s ní vlastně bylo a existovala vůbec? Když tedy přijmeme skutečnost, že Bible je jakýmsi souborem příběhů, které se mohly, ale nemusely stát, žilo by se nám asi docela dobře. Pravda o Ježíšovi se církvi líbit nemusí. Ale už nemá smysl to dále tajit Číst více Zabij svého syna, abys dokázal, že mě miluješ: Bůh řekl Abrahámovi, aby zabil svého syna a dokázal tak, že miluje Boha. Abrahám zvedl nůž, chystal se to udělat a Bůh svůj příkaz zrušil – potěšen, že by to Abrahám udělal. Zní vám to jako morální a dobrotivý Bůh? Jenže jde o Bibli, o Knihu knih, kterou se řídí miliony lidí po celém světě, církev ji dodnes dává jako příklad, kterým se mají lidé řídit. Takže si prostě zaslouží hlubší rozbor. A hned narazíme na to, že Bible je vlastně posbíraná z různých příběhů, které se (možná) odehrály dávno předtím, než bylo Písmo sepsáno. Asi se shodneme, že nejznámější je příběh Ježíše Krista. Ale… to už tady přece bylo! Bible a její opsané příběhy Už Asklepios přece uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a byl znám jako spasitel a vykupitel. Nenarodil se náhodou Herkules bohu a smrtelnici a nechodil následně po světě, aby vykonával dobro? A co třeba Dionýsos (doslova Syn Boží), který se narodil ženě, aniž by tato měla sex s mužem? Navíc byl zobrazován na oslu, dělal zázraky, byl zabit a následně vzkříšen, aby se stal nesmrtelným. Nebo Osiris, jehož syn Horus byl známý jako „světlo světa“ či „pastýř“. A jeho symbolem je… kříž. Máme tu také Krišnu, kterého se po narození pokusil zabít místní vládce, ale jeho rodiče varoval božský posel, takže utekli. Z mladíka vyrostl jakýsi prostředník mezi bohem a člověkem. A opravdu je jen náhoda, že moudré lidi vedla hvězda, která se rozzářila při jeho narození? V neposlední řadě také Myrtha, který se narodil 25. prosince, jeho narození sledovali pastýři, ti mu nosili dary, a aby toho nebylo málo, měl dvanáct učedníků. Poslední jídlo, soudný den, jeho následovníci si říkali „bratři“, nahoře nebe, dole peklo atd. Mohli bychom se podívat i na současníka Ježíše jménem Apollonios z Tyrany, který vykonával zázraky (uzdravil zmrzačené, navracel zrak apod.), narodil se z panny, což předpověděli andělé. Byl ukřižován, vstal z mrtvých a zjevil se svým učedníkům. Byl znám jako „syn Boží“, protože měl v nebi sedět na trůnu vedle otce. Bible je plná nesrovnalostí Dokonce i samotná Bible obsahuje řadu nesrovnalostí, které její věrohodnosti nijak nepřidávají. Například je téměř jisté, že s panenstvím Marie to nebylo tak horké. Už proto, že hebrejské slovo „almah“ neznamená panna, což si lidé mysleli a myslí. Ve skutečnosti to popisuje „mladou ženu ve věku na vdávání“. Navíc existuje celá řada indicií, že Ježíš měl sourozence. Když se podíváme na Ježíšovo andělské poselství, v Matoušovi 1:20 se říká, že anděl mluvil k Josefovi. V Lukášovi 1:28 promluvil k Marii. Jak to tedy bylo? Máme tu malinko zmatek. Stejně jako když dobrotivý Bůh říká, že zabíjení je špatné. Přesto obhajuje genocidu (Exodus 34:11–14, LV 26:7–9). Nález starých mincí možná vysvětlí smrt půl milionu Židů a změní pohled na historii Číst více Není žádným tajemstvím, že v Bibli jsou uvedeny dva různé rodokmeny Ježíše, nedává to ale smysl. Jeden je totiž veden skrz Josefa, což je zvláštní, protože není Ježíšovým otcem. Proč dávat genealogii prostřednictvím někoho, kdo s vámi není příbuzný? A co třeba pesach? Je přece všeobecně známé, že Bůh je vševidoucí a vševědoucí. Pokud je to pravda, proč tedy potřeboval, aby si lidé označovali své domy krví, aby uvnitř nezabili své děti? Slavný příběh o Noemově arše je také značně děravý (naštěstí ne samotná loď). Píše se, že na loď byl umístěn pár od každého zvířete na Zemi. Když na chvíli zapomeneme na skutečnost, že příběh pochází přímo z Eposu o Gilgamešovi, jak se mohli starat o tolik zvířat? Jen s jídlem by měli docela honičku. A jak zabránili jedovatým hadům, aby uštkli další zvířata? A kde vzali lední medvědy, aligátory a tisíce dalších zvířat, která nežijí na Blízkém východě? Není to o Bohu, ale o lidech Mohli bychom pokračovat ještě hodně, hodně dlouho. Mohli bychom řešit, proč Bůh neustále mluví o vraždách, genocidě a znásilňování, proč nechá trpět miliony lidí na světě v chudobě, proč nechá umírat děti ad. Ale! Rozpory a nemorálnost v biblických příbězích nejsou důkazem toho, že Bůh je špatný nebo zlý, ale spíše jde o to, že si ho vymysleli lidé, stejně jako tisíce jiných bohů, na které jsme byli zvyklí, ale už v ně nevěříme. O tom to celé je. Ne o Bohu, ale o lidech, kteří „božské“ příběhy sepisovali. Ti byli různí, měli své strasti a starosti, strach, ale i sny a vize. A samozřejmě i paměť. To vše se do Bible promítlo. Není to špatně… Jen to tak prostě je. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Poslední vteřiny života: Vědci náhodou natočili, jak to všechno člověk vnímá.
Čas načtení: 2024-03-29 10:03:00
Na přelom minulého a tohoto týdne (konkrétně na neděli večer či pondělí ráno) předpověděli mnozí astronomové, že bychom dokonce i z území ČR mohli vidět poměrně výraznou polární záři. Velkolepé „nebeské divadlo“ bývá zpožděným projevem zvýšené sluneční aktivity. Základní podmínky k tomu splněny byly: na Slunci došlo o den a půl dříve – v sobotu ráno – k výrazné sluneční erupci a přímo k Zemi pak letěl velký a rychlý oblak plazmatu.
Čas načtení: 2024-03-31 10:14:54
Astrologové předpověděli hlavní události na 1. dubna 2024 pro všechna znamení zvěrokruhu. Den bude úspěšný pro intelektuální práci. Úroveň aktivity se však mírně sníží. Pokud se vám podaří překonat svou lenost, vynikající výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Beran se bude chtít prosadit ve svých vedoucích pozicích. Nechoďte příliš daleko. Vytrvalost a odhodlání dovedou Býka k úspěchu. Jestli to chceš. […]
Čas načtení: 2024-05-25 20:00:00
KOMENTÁŘ: Putin jako šéf korporátu. Neorealisté to tak popsali už dávno
Vladimir Putin se chová jako generální ředitel někdejší gigantické firmy, která ztratila část trhu, ale teď se asertivně snaží vrátit zpět. Američtí neorealisté podle teorie o vzdálenosti států a vlivů předpověděli ukrajinskou válku v předstihu, píše ve svém komentáři pro MF DNES politolog a vysokoškolský učitel Jan Eichler.
Čas načtení: 2024-06-30 22:01:48
Astrologové předpověděli hlavní události na 1. července 2024 pro všechna znamení zvěrokruhu. Den bude plný starostí a vzrušení. I ty nejmenší události si vezmete k srdci. V tomto ohledu mohou vznikat spory a konflikty. Pokud nasměrujete svou energii mírovým směrem, budete schopni dosáhnout úspěchu v tomto obtížném období. Beran čeká jasný a rušný den, plný pozitivních emocí. Býci by […]
Čas načtení: 2024-07-08 07:14:01
Vzestup a pád Mariky Gombitové. Přes těžký úraz zpívala dál
V deseti letech začala hrát na klavír a k tomu zpívala. Bohužel na konzervatoř ji nepřijali a musela jít na strojní průmyslovku. Na hudbu nezanevřela a hrála a zpívala na čajích a tanečních zábavách, kde ji objevil renomovaný hudebník Ján Lehotský. Nevzdala to a muzicíruje dál „Nemám bohužel televizi, takže toho moc neznám, ale podle toho, co jsem viděla a slyšela, mohu říct, že se mi její projev nesmírně líbí. Je to dělané naplno a poctivě.“ Hana Hegerová Za světlem reflektorů, popularitou a úspěchem cítila Marika prázdnotu a osamění. „Nenormálně žiju. Sama. Často si popláču. Večery prožívám v mikrobusu, spím v hotelech, na podnájem se dostávám v noci a nikdo na mě nečeká,“ svěřuje se Gombitová v knize od Roberta Rohála Legendy československé populární hudby. Jednou, když zase jela v noci z koncertu, stala se tragédie, která radikálně změnila její život. Tenkrát seděla za volantem kamarádka, která zřejmě během řízení usnula, nezvládla ledovku na silnici a dostala smyk. Počasí bylo ponuré, sněžilo a foukal nemilosrdný vítr. Následky havárie si odnesla především Marika. „Následkom dopravnej nehody som ochrnula od siedmeho stavca dolu,“ uvádí Marika na www.marikagombitovaofficial.com. Život génia pacifického jazzu skončil na chodníku. Jeho múzou i zkázou byla závislost Číst více Ačkoliv lékaři předpověděli, že již nikdy nebude chodit, nevzdala to a zpívá dodnes. Zpočátku svůj hendikep sice těžko nesla, ale díky přátelům a fanouškům vše překonala. Půl roku od autonehody vystoupila na Bratislavské lyře, kde zazpívala písně Prstienky z trávy a Tajomstvo hier. Tehdy dosáhla svého největšího vítězství. Vyznanie Kantiléna – sólová melodie, která má vícehlasou kompozici. V roce 1979 získala stříbrnou medaili na Bratislavské lyře za píseň Vyznanie. Skladba pochází z pera Jána Lehotského a Kamila Peteraje. Hudební kritik Leo Jehne tehdy vychválil Gombitovou do nebes. „Aniž by změnila svou poněkud dětskou hlasovou barvu a aniž narušila kantilénu, dala do písně tolik křehkosti a pěvecké krásy v novém slova smyslu, že to posluchače muselo zaujmout a málem zapomněl, jak vlastně má Gombitovou typově zafixovanou.“ Z luxusu a koncertních sálů do bláta pražských ulic: Alenu zcela ovládal partner, bez něj se ocitla na dlažbě Číst více První a druhá kariéra „Má zajímavou barvu hlasu a moderní projev, což se jistě líbí lidem, kteří dosud poslouchají muziku.“ Petra Janů Její kariéru lze rozdělit na dvě etapy – před úrazem a po úrazu. První kariéru nastartovala v roce 1976, kdy navázala hudební spolupráci s Jánem Lehotským, který ji angažoval do kapely Modus. Stala se z ní hvězda první velikosti. Nazpívala řadu úspěšných hitů a dobře se umístila v různých hudebních soutěžích. Měla to štěstí, že cestovala se svou hudbou i do zahraničí. „Bolo to nejkrajšie obdobie môjho života. Bola som šťastná, bezstarostná,“ vysvětluje Gombitová. Po úrazu uplynul pouhý půlrok a dosáhla comebacku již na invalidním vozíku na Bratislavské lyře. Zprvu měla obavy, že se za pianem rozpláče a nevydá ani hlásku. Ostuda se ale nakonec nekonala. Naopak, byl to další veleúspěch ojíněný radostí a uvědoměním, že nic neskončilo. Pokračovala ve svém hudebním snažení v 80. a 90. letech a dočkala se dalších ocenění. Ne neprávem její hlas a projev charakterizoval Jan Rejžek. „Ji jedinou okamžitě poznáte v chumlu stejnorodých rozhlasových artistek, protože zpívá výrazným, ostrým cirkulárkově-laserovým vokálem, jenž se podle potřeby mění z chladně syntezátorového tónu, kterým vládnou světové královny disco, v překvapivě lidský a děvčátkovsky teplý hlas.“ V 90. letech se Gombitová stáhla poněkud do ústraní a stala se pro publikum vzácnější. Snad právě jedna z posledních písní Končí se show symbolizuje touhu po klidu a přání si odpočinout. Zdali nás ještě zpěvačka nějakým hitem překvapí, to už je ve hvězdách. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Celebrity se loučily s Mekym Žbirkou. Co mu vzkázali Mareš, Jandová či Kubelková?
Čas načtení: 2024-07-11 06:58:28
Jak se náhradníkům Anglie dokonale splnila předpověď. Věděl jsem, co přijde, přísahal Watkins
Jak si vysnili, tak se stalo. Angličtí reprezentanti Ollie Watkins s Coleem Palmerem si jako náhradníci před semifinále s Nizozemskem předpověděli, že vystřídají a zařídí gól. První měl skórovat po nahrávce druhého. Sen jim vyšel dokonale. Anglie porazila Oranjes 2:1 a i díky povedenému dvojímu střídání si v neděli zahraje finále se Španělskem.
Čas načtení: 2024-07-25 17:54:00
Ekonomům predikce recesí moc nejdou. Co k ní nyní říkají trhy vládních a korporátních dluhopisů?
Říká se, že ekonomové předpověděli úspěšně devět z posledních pěti recesí. Jsou na tom lépe dluhopisové trhy? Pokud ano, co říkají nyní? Onu poznámku o predikční úspěšnosti u recesí pronesl Paul Samuelson a to v roce 1966.
Čas načtení: 2024-09-05 18:10:02
Filmaři nejednou úspěšně předpověděli, jak se technologie rozvinou. Plachtění kosmickým prostorem může sice znít jako něco ze sci-fi, ale tento koncept už poměrně dávno opustil stránky knih či stříbrné plátno.
Čas načtení: 2024-10-07 16:03:12
Polární záři zachytili o víkendu jen ti trpělivější. Focení komplikovala oblačnost
Na uplynulý víkend předpověděli astronomové možnost výskytu polární záře i nad Českou republikou. Důvodem byly erupce na Slunci, k nimž došlo 2. a 3. října, které vyprodukovaly plazmatické oblaky putující směrem k Zemi. Nicméně nakonec měli štěstí jen ti nejtrpělivější pozorovatelé, jelikož se zaznamenatelná polární záře objevila na obloze až z neděle na pondělí, a to zejména kolem druhé hodiny ranní.
Čas načtení: 2024-10-09 16:36:00
Hurikán Milton míří na Floridu. Fotografové zachytili, jak pracují lovci bouří
Po hurikánu Helene, který prošel americkou zátokou Tampa Bay před dvěma týdny, se na zdejší obyvatele řítí další bouřlivý nápor. V následujících hodinách sem má dorazit v plné síle hurikán Milton, který postupuje Mexickým zálivem a opět sílí ze čtvrtého na nejvyšší pátý stupeň. Během příštího dne a půl má síla hurikánu kolísat, a než dorazí k západnímu pobřeží Floridy, o něco oslabí, na třetí stupeň. V těchto chvílích vstupují na scénu takzvaní lovci hurikánů, kteří s pomocí speciálních letadel monitorují hurikány a bouře, aby předpověděli jejich chování. Podívejte se na fotogalerii, jak vypadá jejich práce.
Čas načtení: 2024-10-10 14:00:00
Hurikán Milton zasáhl Floridu. Fotografové zachytili, jak pracují lovci bouří
Obyvatelé Floridy se sotva vzpamatovali z hurikánu Helen, když během středeční noci dorazil hurikán Milton. Způsobil rekordní přívaly srážek, miliony lidí připravil o elektřinu a vyžádal si nejméně několik obětí. I díky takzvaným "lovcům hurikánů" se většina lidí dokázala včas evakuovat. Ti s pomocí speciálních letadel monitorují hurikány a bouře, aby předpověděli jejich chování. Podívejte se na fotogalerii, jak vypadá jejich práce.
Čas načtení: 2024-10-18 11:27:09
Protivítr zesiluje, banky mají to nejlepší za sebou (McKinsey varuje)
Konzultanti společnosti McKinsey & Co. ve své výroční zprávě o stavu odvětví varovali, že vyšší zisky, kterých světové banky dosahovaly v posledních dvou letech, se mohou ukázat jako „pomíjivé“, a předpověděli nepříznivý vliv nižších úrokových sazeb
Čas načtení: 2024-11-05 05:04:00
Harrisová i Trump se před finále voleb snaží oslovit voliče v klíčových státech
Washington - Oba kandidáti na příštího amerického prezidenta se během svých posledních vystoupení před hlavním volebním dnem snaží oslovit voliče v klíčových státech USA. Oba si předpověděli vítězství,...
Čas načtení: 2024-11-05 05:04:00
Harrisová i Trump se před finále voleb snaží oslovit voliče v klíčových státech
Washington - Oba kandidáti na příštího amerického prezidenta se během svých posledních vystoupení před hlavním volebním dnem snaží oslovit voliče v klíčových státech USA. Oba si předpověděli vítězství,...