Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 17.04.2025 || EUR 25,010 || JPY 15,447 || USD 22,024 ||
sobota 19.dubna 2025, Týden: 16, Den roce: 109,  dnes má svátek Rostislav, zítra má svátek Marcela
19.dubna 2025, Týden: 16, Den roce: 109,  dnes má svátek Rostislav
DetailCacheKey:d-941115 slovo: 941115
Hvězda Harryho Pottera musela pod skalpel. Šlo o život

Představitel desítek rolí ve významných britských filmech, televizních seriálech a divadelních hrách Nick Moran (55) nedávno čelil vážné diagnóze. Kvůli poškození míchy mu hrozilo, že přestane chodit i mluvit.

---=1=---

Čas načtení: 2024-05-26 16:30:00

Krasavice z Cannes: Nestyda Eva Longoria a umělá socha Demi Moore

Stárnutí je strašákem pro mnoho žen a ne vždy se pokus o zastavení času povede. Ukázkovým příkladem je hollywoodská hvězda Demi Moore (61). Kdysi nádherná herečka se změnila v umělou sochu, kdy je pro ni problémem vyloudit přirozený úsměv. Oproti tomu její kolegyně Helen Mirren (78) umí stárnout s grácií a nepotřebuje uléhat každý týden pod skalpel plastických chirurgů.

\n

Čas načtení: 2024-11-01 14:31:37

Dcera hvězdy filmu Dva lidi v zoo Miroslava Macháčka: S tátou jsem se seznámila až z deníku, který psal na psychiatrii. Brečela jsem u toho

Před třiatřiceti lety odešel režisér a herec Miroslav Macháček (†68), hvězda snímků jako Dva lidi v zoo, Skalpel, prosím nebo Chobotnice z II. patra. Zemřel po dlouhé nemoci v devětašedesáti letech. Jeho život nebyl jednoduchý. Nějakou dobu strávil také v psychiatrické léčebně. O jeho životě se v Retrojízdě rozpovídala hercova dcera Kateřina Macháčková (74), která posmrtně vydala z otcových textů nejen knihu Zápisky z blázince.

\n
---===---

Čas načtení: 2021-09-19 22:06:52

Činoherní klub uvede na podzim tři premiéry, jednou z nich je hra od scénáristy filmu Amadeus

Činoherní klub v divadelně nabitém podzimu uvede tři premiéry, které nazkoušel během vynucené pandemické pauzy. Jedná se o tituly Equus, Ošklivec a Linda Vista. Prvně jmenovanou inscenaci autora Petera Schaffera v režii Martina Čičváka divadlo kompletně nazkoušelo už během loňské kulturní odstávky, dva pokusy o premiéru ale muselo vzhledem k situaci vzdát, svou oficiální premiéru bude mít Equus 7. října. Ošklivce Mariuse von Mayenburga v režii Braňa Holička dokončila pražská scéna letos, premiéru má v plánu 21. září. Inscenace Linda Vista, která vznikla pod režijním vedením Ondřeje Sokola, je z pera Tracyho Lettse a světlo divadelního světa spatří 21. listopadu. „Uplynulou mrtvou sezonu jsme nezaháleli a v těžkých podmínkách, kdy se neustále něco měnilo a rušilo a bortilo, jsme podle plánu alespoň zkoušeli. Teď stojíme na prahu nové sezony, kterou bych nazval 2 v 1. Jednak uvedeme inscenace z loňska, které jsme navzdory zavřeným divadlům připravovali. A samozřejmě začneme zkoušet zbrusu nové kusy. No, raději řeknu, že ‚chceme' uvést a ‚chceme' zkoušet, neboť slibování je v této chvíli pořád ošemetná věc. Ale děláme všechno pro to, abychom divákům měli co nabídnout, když nám bude umožněno hrát a jim bude umožněno přijít do divadla,“ říká umělecký šéf Činoherního klubu Martin Finger. Peter Shaffer: Equus Stal se zločin. Mladík Alan Strang oslepil šest koní kovovým bodcem. Renomovaný psychiatr Martin Dysart je postaven před nelehký úkol pokusit se odhalit a snad i pochopit, co ho k činu vedlo. Přestože je vyhořelý Dysart zvyklý na ledacos, tento případ ho svou znepokojivostí vytrhne z každodenní rutiny a začne ho až nebezpečně zajímat. A dost možná zpochybní vše, čím si byl až dosud jistý.  Co je ještě normální a co už je extrémní? Kdo o tom rozhoduje? Kdy se vášeň mění v posedlost? A je možné ji rozumem vysvětlit? Je lepší vznítit se nebo nikdy nezahořet? Sir Peter Shaffer (1926–2016), britský dramatik a scenárista, získal za svůj život řadu ocenění. Vedle divadelních cen to byl v roce 1985 Oscar za scénář k filmu Amadeus, který režíroval Miloš Forman. Hru Equus napsal v roce 1973. Po úspěšných uvedeních v Národním divadle v Londýně a na newyorské Brodwayi, vznikla v roce 1977 filmová adaptace s Richardem Burtonem a Peterem Firthem v hlavních rolích. „Všechny postavy a události ve hře Equus jsem si vymyslel – až na zločin samotný; a dokonce i ten jsem upravil tak, aby to bylo v divadelních rozměrech přijatelné. Nyní jsem vděčný za to, že se ke mně detaily skutečného příběhu nikdy nedostaly, jelikož jsem se ve svém bádání začal čím dál víc ubírat jiným směrem.“ Titul si vybral režisér Martin Čičvák, který s ním má spojený jeden z prvních zážitků z divadla, když mu bylo patnáct. „Pamatuju si hlavního představitele, jak byl poutavý, jak jsme na něm viseli a šli s ním. Tuhle emoci bych chtěl do inscenace přenést.“ Překlad Pavel Dominik. Hrají: Pavel Kikinčuk, Ondřej Rychlý, Lada Jelínková, Anna Kameníková, Jan Sklenář, Lenka Skopalová. Premiéra 7. října 2021. Marius von Mayenburg: Ošklivec Lette je vedoucí oddělení pro vývoj. Právě vyvinul silnoproudý modulární konektor, který je naprostou senzací. Dozví se ale, že na mezinárodní kongres pojede patent prezentovat jeho kolega. Nikdo však není příliš ochotný vysvětlit mu proč – ani jeho vlastní žena. Co se stane, když zjistíte, že vám nikdo nikdy neřekl, že jste oškliví? Je možné zachovat si svou vlastní tvář, když si necháte změnit obličej? Komedie ostrá jako skalpel o zběsilosti společnosti, v níž víra v mládí, krásu, vědu, pokrok a nepřetržitý růst může vést ke ztrátě jedinečnosti a nakonec i identity. Marius von Mayenburg, německý dramatik, překladatel, dramaturg a režisér je autorem celé řady úspěšných her s výraznými tématy, například Kámen, Mučedník, Mars, Živý obraz. Často a opakovaně se jeho texty objevují také na českých jevištích. Komedii s výjimečným spádem Ošklivec napsal v roce 2007. „Pořád hledám něco, co chybí, nějaké téma, kterého se nedotýkají hry kolem mě, a tak se ty hry snažím napsat sám.“ Text hry Ošklivec zaujal režiséra Braňa Holička hlavně díky tomu, že nabízí nepřeberné množství možností, jak ho inscenovat. „Byla to láska ‚na první přečtení'. Abych byl naprosto upřímný, text mě zaujal především tím, že jsem si nedokázal představit, jak se něco takového dá inscenovat. Ošklivec představuje material ‚k dalšímu zpracování'. Autor nepředepisuje tvůrcům téměř nic. Nenajdeme tam žádnou scénickou poznámku. A vzhledem k tomu, že se věnuji především autorské tvorbě a s pevným textem pracuji velmi zřídka, je tato hra ideálním hřištěm, na kterém si můžeme hrát. “ Překlad Kateřina Bohadlová. Hrají: Vojtěch Kotek, Václav Šanda, Marta Dancingerová, Martin Finger. Premiéra 21. září 2021. Tracy Letts: Linda Vista Wheeler, který se živí opravováním foťáků, i když měl kdysi na víc, se vzpamatovává z těžkého rozchodu. Konečně se rozhoupal a odstěhoval se z dvouletého provizoria garáže své bývalé ženy do dvoupokojového bytu v komplexu s bazénem Linda Vista v San Diegu. V lehké panice středního věku se začíná poohlížet po novém vztahu. A zdá se, že mu štěstí přeje – v obchodě, kde pracuje, se objevila nová kolegyně, jeho přátelé ho chtějí seznámit s naprosto úžasnou ženskou a v baru narazí na mladou sousedku... Nadějné vyhlídky nenapravitelného mizantropa. Stejně jako když se ve svém novém bytě podívá ve správném úhlu z okna – dokonce vidí oceán. Linda Vista má všechno, co potřebujete: je zábavná, lehká – někdy až tolik ne, sexy. Komedie o úskalích a rozporech středního věku a o tom, že některých věcí a zkušeností, které se vám v životě nahromadily, se prostě nemůžete zbavit, ale budete je muset přijmout. Tracy Letts je americký herec, dramatik a scenárista. V Evropě se proslavil hrou Zabiják Joe (českou premiéru měla v Činoherním klubu v roce 1996). Za drama Srpen v zemi indiánů získal Pulitzerovu cenu a cenu Tony za nejlepší hru. Komedii Linda Vista napsal v roce 2017. Vznikla tak jako ještě žádná z jeho her: měl prázdnou stránku a začal volně psát a rozvíjet dialog dvou mužů středního věku. „Nikdy jsem neměl žádnou nejoblíbenější hru. Všechny jsou mé problémové děti. Ale tahle by mohla být nejoblíbenější.“ Režiséra Ondřeje Sokola oslovilo svým tématem několik současných textů, ale každý z nich měl nějaké „ale“. Pak si přečetl hru Linda Vista – a byla to láska na první pohled.  Překlad Jitka Sloupová. Hrají: Vasil Fridrich, Dalibor Gondík, Ondřej Malý, Sandra Černodrinská, Lucie Žáčková, Markéta Stehlíková, Ha Thanh Špetlíková. Premiéra 21. listopadu 2021.

Čas načtení: 2020-05-21 15:53:08

JazzFestBrno bude až na podzim. Vystoupí na něm Rozhlasový Big Band Gustava Broma s Danem Bártou

JazzFestBrno 2020, který se měl původně uskutečnit od března do června, zahájí 13. září v Bobycentru basista a zpěvák Avishai Cohen s triovou sestavou Gently Disturbed. Na podzim nabídne JazzFestBrno celkem 10 hudebních večerů. Mezi vrcholy podzimní přehlídky bude patřit také koncert Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma, který 21. října v Sono Centru oslaví 80 let existence společným koncertem se zpěvákem Danem Bártou. „Jedná se o vůbec první spolupráci Dana Bárty s tímto legendárním big bandem v takovémto rozsahu. Jsme rádi, že se nám podařilo najít náhradní termín ještě v letošním roce, kdy Bromův big band slaví významné jubileum,“ říká umělecký ředitel festivalu Vilém Spilka. Příznivce jazzu potěší také britská saxofonistka Nubya Garcia a americký varhaník Delvon Lamarr. Ti měli původně na jaře vystoupit ve stejný večer, ale nakonec se festivalovému publiku představí ve dvou různých termínech. Delvon Lamarr zahraje se svým triem 13. listopadu v Sono Centru, zatímco Nubya Garcia zavítá 28. října do Divadla Husa na provázku.  „Vstupenky na původní dvojkoncert platí na oba večery. Stejně tak i nově zakoupené vstupenky na koncert Delvona Lamarra budou majitele opravňovat ke vstupu na koncert Nubyi Garcii. Pro její koncert navíc připravíme sál na stání, což divákům přinese ještě intenzivnější klubový zážitek,“ říká výkonný ředitel festivalu Vlastimil Trllo. Mezi další termíny pro letošní rok patří dvojkoncert tureckého kytaristy Cenka Erdoğana a norského trumpetisty Mathiase Eicka, kteří zahrají 4. října v Divadle Husa na provázku, a dvojkoncert tria Szabo/Turcerová/Maceček a uskupení Points Septet 14. října v Alterně. Francouzský trumpetista Erik Truffaz zahraje v Sono Centru 27. září, koncert polské kapely Skalpel a DJská premiéra Jaromíra Honzáka se uskuteční 5. října v Kabinetu Múz, dvojkoncert Sketchbook Quartet a E Converso bude hostit 15. října Alterna a 24. října do Husy na provázku zavítají francouzská zpěvačka Camille Bertault a pianistka Nikol Bóková.  O něco déle si fanoušci budou muset počkat na další dvě velké hvězdy jazzové scény. Hlas Lizz Wright rozezní Janáčkovo divadlo 15. března příštího roku. Zpěvačka kombinující gospel, folk, jazz, pop i blues nevystoupí vzhledem ke změně termínu s původně avizovanou brněnskou filharmonií, ale se svojí vlastní kapelou. Zlatým hřebem neplánovaně prodlouženého 19. ročníku festivalu zůstává koncert dvacetinásobného držitel Grammy, kytaristy Pata Methenyho, který se uskuteční 30. května příštího roku.  „Realizace koncertů v těchto náhradních termínech bude samozřejmě rovněž závislá na aktuálních vládních opatřeních u nás i v zahraničí. O náhradních termínech zbývajících koncertů dále jednáme,“ dodává Spilka. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-19 12:46:17

Péter Esterházy: Deník se sl. Inivkou (ukázka z knihy)

Autobiografická kniha jednoho z nejvýznamnějších maďarských spisovatelů současnosti. Péter Esterházy se v posledních dvou letech svého života vyrovnával se smrtelnou diagnózou formou deníkových zápisků. Své postřehy a úvahy prokládal citáty i kratšími literárními útvary, vznikla mozaika plná bystrých charakteristik lidí a událostí. „Na konci dubna se mi ohlásila mírná bolest, pokud si dobře pamatuji, pod žebry na pravé straně. Nebo na levé? Nestaral jsem se o to. Zjistili mi rakovinu slinivky břišní s metastázemi v játrech,“ sděluje čtenářům Péter Esterházy v knižním vydání deníku, který si začal vést, když mu diagnóza potvrdila smrtelnou chorobu, na niž v červenci 2016 zemřel. Autor pozoruje sám sebe (své nové, nemocné já) i okolí, reflektuje a zaznamenává, co se s ním děje a co dělá, nebo — ačkoli by měl — naopak nedělá, doma, v nemocnici či kam ho právě tok všedních dnů zanese. Své postřehy a úvahy prokládá citáty, zážitky z četby, ba dokonce i kratšími literárními útvary. Takto vzniklou mozaiku různorodých textů, veselých i posmutnělých, letargických i rozverných, plnou bystrých charakteristik lidí a událostí, můžeme číst nejen jako zprávu o postupující chorobě, ale i jako milostný deník zachycující proměnlivý a silně náladový vztah pisatele deníku a jeho rozmarné milenky, bující slinivky, lépe řečeno slečny Inivky. Je to milenka věrná, nezapuditelná a zároveň — právě proto — i krutá.   Ukázka z knihy SOBOTA 26. ZÁŘÍ 2015 Lepší, zajímavější by byl mozkový nádor. Cože? Ty budeš eště vybíravej? — Tohle jsem teď našel na jednom zatoulaném papírku. Nějak příliš mnoho věcí se zatoulává.   Celý včerejší den ve znamení bezcílného, znaveného ploužení, zatímco odpoledne jako bych měl ordinační hodiny: Návštěvy přicházely jedna za druhou. Spal jsem sladce (mně z toho bylo sladko). Ráno mě chytla záda, opravdické leknutí, že tohle mi tak ještě chybělo. Za chvíli zase čas k jídlu. I když dnešní snídaně byla tak „civilní“, jako by se právě nic nedělo. Ano, nacházím se v dění. V téhle vteřině mě přepadlo nepříjemné tušení, že tyto řádky píšu jako alibi, řečeno s mírnou nadsázkou se k nim utíkám, místo abych psal to, co musím. No jo, ale tohle taky musím. Tak si jako přechod mezi obojím otevřeme Kosztolányiho.      Řeč je o textu jako nositeli pravdy. Že určitý text byl zhuštěn, přeskupen, ba dokonce zkreslen, tudíž ztratil schopnost stát se nositelem zmíněné. Text v sobě ale nikdy nenese Pravdu s velkým P. Je nositelem všeho možného, dílčích pravd, té či oné stránky pravdy, různých pravd. Věta měla správně začít takto: Pravda je, že text nikdy není nositelem Pravdy s velkým P. (Po důchodcovském šlofíku z televize: Je třeba trpět. Je třeba žít. Je třeba hořet. — To určitě, celej nakřivo.) Rakovina sliznice, to zní ještě víc nóbl než název té mojí. Kosztolányi je nepochybně elegantnější než já. Elegantní spisovatel, to dneska zní pejorativně. Co znamená elegance, to teď rozebírat nebudeme. Ačkoli — ale to je fuk. Existuje i prázdná elegance, slitina módy, způsobů, zvyků, předpisů. Že by to bylo totéž jako prázdná forma? Může však být forma prázdná? Prázdnota, dostane-li formu, už je něčím. Stůj, rozume neposedný.      V květnu 1936 podstoupí operaci, v jejímž důsledku se mu zkřiví tvář. Na základě všech dřívějších let si to vůbec nelze představit. Kosztolányi s pokřivenou tváří není. Trochu ješitnosti: A může existovat plešatý — raději ani nenapíšu kdo? Ke konci na něm řádí skalpel, ozařují ho, řez hrtanem, transfuze — nečte se to příjemně. Srůsty a otok hrtanu, pěkná slova, říká ten idiotský… co je to zač?, jo ták, spisovatel, ano, spisovatel to říká. Když pěkná, tak pěkná. Kdo byl nejhezčí zločinec? Hitler není můj typ, ani pro Rákosiho mé srdce nebije, Stalin možná je trochu sexy, nemluvě už o — ale toto jméno z malicherné politické zaujatosti schválně neprozradím. Nemuší bejt k zahození, jak by to formulovali moji bratři.   NEDĚLE 27. ZÁŘÍ 2015 Ráno rychlejší než obvykle. Žádný ranní zážitek před zrcadlem. Jako bych nedovedl věnovat pozornost několika věcem najednou. Co psát?, na to se soustředím a mezitím zapomínám na úkoly, sliby a akce. Trochu capkání po internetu. Dippoldův (ten umí být daleko lepší, přesnější, talentovanější i poctivější) článek, kterým na mě doráží v deníku Magyar Hírlap. Hezky se zbodnul, když napsal, že jsem určitě sežral křídu, abych se mohl vymluvit na horečku, a proto jsem nejel do Göteborgu. Teď mu to nechají vyžrat. Mám z toho prdel, co bych to tajil, řehtám se jak blázen. A taky napsal, že si při tom všem ještě stoupám na špičky na prahu světové slávy. Ledaže tak — slyším zase jednou hlas svého otce. No, jeden výlev duše pro dnešek stačí.   Měl jsem takový pocit, že sl. Inivka je smutná. Vy jste tragický typ, kde se tohle říkalo? Inivka je tragický typ. A přitom včera dostala spoustu dobrot, i víno, ba i polotajně ulomené konce moučníků. Strašně se mi líbí můj brácha, jak mě úplně vážně zprdává, když mě přistihne. Včera zase zaznělo — no zase všecko dokola, jako vždycky. Klekni si a měj mě rád — například tohle. A pak zase uprchlická otázka, úplně stejně jako minule. Zase jsem po určitém čase neměl čím argumentovat. Nejzajímavější byly ty potlačené emoce. Emoce mávají celou naší zemí. Celou Evropou. Jako by (a zase kolik jako by; a kolik zase!) byla dnes racionálnost podezřelá. Myslel jsem, že právě na tohle jsme my, lidstvo, vždycky měli Evropu a staré dobré řecké tradice. Ale o tom mám nanejvýš mlhavou představu. Pracuji z mlhava, I am afraid, přestože vůbec neumím anglicky.   Čtu tady, že Kosztolányi literárně ztvárnil svoje „radiové zážitky“. To si najdu. V sebraných spisech sestavených péčí Pála Réze si nalistuji báseň, která po zmíněném ztvárnění následuje. Kdo jiný by si mohl dovolit takový úvodní rým? Takovou drzost. Vyzáblého kloučka u kabiny okna / překvapím, zevnitř sklem do tváře mu jukna. Nádhera. Referát se ani slovem nezmiňuje, ani narážkou nenaznačuje, co a proč tam Kosztolányi dělá. Jako by jen náhodou zabloudil na zajímavé místo, s kterým teď seznámí i velectěné čtenářstvo. A jakou větou to zakončí! Žít, žít, vzhlížet ke slunci, nebo zmizet, zemřít, zemřít, což švédsky zní tak měkce jako chůvina píseň, sladce jako dětské žvatlání, je to totiž pouhé kraťoučké dö.   Zatímco jsem tohle psal, zmocnil se mě pocit, jehož bych se měl vyvarovat, leč přetrvává. Že bych měl dělat (psát) něco jiného, ale co? Jinde to nazývám tísní. Stísněností. Kde bych mohl najít trochu klidu? Copak dosud jsem ho měl? Měl. Pracovní klid, přičemž podotýkám, že samotná práce klidná být nemůže. Vždycky je v ní něco nevypočitatelného, výhrůžného, nervózního, a vůbec, celý ten výčet by byl dlouhý. Ale nade vším tím se neochvějně vznáší pocit, že dělám to, co dělat mám. Že u psacího stolu jsem na svém pravém místě. To je teď trochu rozhašené. Ale myslím si, že se to zase spraví. Budu mít své místo. Místo v univerzu. A v rámci toho na Zemi. Do dalších podrobností zabíhat nebudu. Udejte jména a adresy atomů, mezi kterými se cítíte být na správném místě. To je málo, že je vám fajn.   Už zase několik dlouhých minut zděšeně hledám papír, který si mám vzít na zítřejší CT. Ještě v poledne jsem ho měl v ruce. To se mi snad jenom zdá, říkává se v takových případech. Hrome, to musí být sen, fujtajbl! — Papír jsem našel. Byl v patře. Neboť potomci moji nakládali se mnou jako s pitomcem, řkouce, že onen kus oděvu podobný košili, který jsem měl na sobě, je až příliš otrhaný, a tak jsem s papírem v ruce vyšel nahoru, převléci se do košile jiné, méně kritizovatelné. (Moje záda měla radost, ale do toho teď nešťourejme. Šťourání by si žádalo ohnout se v pase — a co, vem to nešť. Vypijme kalich hořkosti až do dna: Ohnout se v pase, to je kříž. Neznám text, s výjimkou tohoto, ze kterého by výše uvedená pasáž nemusela být vyškrtnuta. Snad jen učebnice by ji snesla, v kapitole „Co nikdy nedopusťme“.)   List Budapesti Hírlap oznámil, že Kosztolányi zemřel 3. listopadu 1936, v 11 hodin 06 minut. Nevím proč, ale nerad bych to zapomněl. Zapíšu si to do notesu. I to mi jednou pomůže, říkám napůl vážně. Teď bych si bez dlouhého rozmýšlení vlastně ani nedovedl vzpomenout na něco, co by mi nepomohlo. Pomocí je i ta nenávist, pohrdání a přehlížení, o nichž se mohu dozvědět z krátkého, opravdu kraťoučkého surfování po internetu. Nemám na to žádnou teorii, mám jenom jakýsi uspokojivý pocit klidu, že to tak je. I když si zrovna tak dobře mohu myslet, že mi nepomůže nic, k tomu si ovšem hned přimyslím, že ani žádnou pomoc nepotřebuji, všechno klapne samo od sebe. Už zase jsem spokojený se stvořením. Následující větu hned odvolávám (jako obyčejně: Napadla mě, ale prosím, prosím, paní učitelko, já jsem v tom nevinně): Jen aby to Pán s tou svojí sebedůvěrou nepřehnal. Zapsal jsem si to. V notesu stojí, že ten den mají svátek Győző a Hubert.   PONDĚLÍ 28. ZÁŘÍ 2015 Zase je odpoledne. Ráno jsem svoji průsvitnou vlasovou jakonosetomu, vlasovou korunu, hřívajznu, ohodnotil jako zoufalou, ale nezoufal jsem si. Horší byl ten detailní sen, který jsem měl o lécích, o tom, že s nimi mám ráno něco dělat, ale později už jsem si nedokázal pořádně vzpomenout, co se to po mně chtělo. A proto dlouhé vysedávání na pelesti, což je opravdu zoufalé. Na CT mě strašili, že mi dříve či později bude špatně, ale zatím nebylo. Dvakrát za sebou do mě špatně zabodli jehlu, ale ono to opravdu není snadné. Když mnou protékala kontrastní látka — hotová ohnivá řeka. Připomínalo to lávu řinoucí se ze sopky po výbuchu, jenže láva teče ven, a tohle dovnitř. Do mého vnitř. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Péter Esterházy (1950–2016) byl potomkem slavného šlechtického rodu a jedním z nejvýraznějších současných maďarských spisovatelů posledních let. Vystudoval matematiku, do roku 1978 byl profesionálním spisovatelem. Z jeho díla jmenujme například Malá maďarská pornografie (1984), Hrabalova kniha (1990) nebo Harmonia caelestis (2000). Byl nositelem mnoha prestižních literárních ocenění. Nakladatelství Dybbuk, z maďarského originálu Hasnyálmirigynapló přeložil Robert Svoboda, 2019, vázaná, 200 stran, 1. vydání.

Čas načtení: 2024-02-29 08:45:00

Magazín Experiment: I lékaři potřebují své vynálezce. „Inovace jsou moje vášeň,“ říká americký expert na endoskopii

Pro klasickou chirurgii je hlavním nástrojem skalpel. Modernější lékařské přístupy se ale snaží lidské orgány co nejvíce zachovat. Kalifornský lékař Kenneth Binmoeler je držitel stovky patentů v oblasti endoskopie, při které lékaři vstupují do lidského těla skrze trávicí soustavu. Své novinky představil i na pražských endoskopických dnech.

Čas načtení: 2024-03-02 15:00:41

Každý v sobě nosí miliony. Jaká je hypotetická hodnota lidského těla rozebraného vědeckou optikou?

Hodnota lidského života je nevyčíslitelná. Co ale hodnota naší tělesné schránky, která obsahuje i zlato či platinu? Prosím, podejte skalpel. Článek Každý v sobě nosí miliony. Jaká je hypotetická hodnota lidského těla rozebraného vědeckou optikou? se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-04-16 14:00:00

Alex a host: Při přípravě Sametových vrahů mě šokovala ta brutalita, vzpomíná režisér Jiří Svoboda

Skalpel, prosím, Sametoví vrazi či trilogie Jan Hus. Režisér Jiří Svoboda často obsazuje silné herecké osobnosti. Spolupracoval s hereckými bardy jako Radoslav Brzobohatý nebo Jana Brejchová.

Čas načtení: 2024-04-29 13:39:40

Místo oslav operace! Byl jsem na prášky, říkal po sedmém finále marod Nestrašil

Zápas sledoval v civilu, po jeho konci se netradičně převlékl do hokejového, aby na fotografiích i při oslavách přímo na ledě působil jako jeden z třinecké La Familie. Jenže dnes mířil pod skalpel. Andrej Nestrašil musel kvůli zranění odstoupit ze šestého finále, to sedmé s vítěznou tečkou si protrpěl na tribuně a v pondělí musí s utrženým ramenem na operaci.

Čas načtení: 2024-05-26 16:30:00

Krasavice z Cannes: Nestyda Eva Longoria a umělá socha Demi Moore

Stárnutí je strašákem pro mnoho žen a ne vždy se pokus o zastavení času povede. Ukázkovým příkladem je hollywoodská hvězda Demi Moore (61). Kdysi nádherná herečka se změnila v umělou sochu, kdy je pro ni problémem vyloudit přirozený úsměv. Oproti tomu její kolegyně Helen Mirren (78) umí stárnout s grácií a nepotřebuje uléhat každý týden pod skalpel plastických chirurgů.

Čas načtení: 2024-06-23 13:35:00

Exmanželka Hapky (80) prozradila tajemství: Podivná smrt syna! Lékaři zametali stopy…

Zazářila v českých filmech Fešák Hubert, Vítr v kapse nebo Skalpel, prosím, tou opravdovou hvězdou se ale stala především v Itálii. Tu Zora Ulla Keslerová (73) poznala už v osmnácti jako modelka a po rozvodu s manželem, skladatelem Petrem Hapkou (†70), se do ní přestěhovala natrvalo. Jak na bouřlivý život s Petrem vzpomíná? A jak dnes vnímá slavnou éru hororových »béčkových« krváků?

Čas načtení: 2024-06-23 13:35:00

Exmanželka Hapky (†70) prozradila tajemství: Podivná smrt syna! Lékaři zametali stopy…

Zazářila v českých filmech Fešák Hubert, Vítr v kapse nebo Skalpel, prosím, tou opravdovou hvězdou se ale stala především v Itálii. Tu Zora Ulla Keslerová (73) poznala už v osmnácti jako modelka a po rozvodu s manželem, skladatelem Petrem Hapkou (†70), se do ní přestěhovala natrvalo. Jak na bouřlivý život s Petrem vzpomíná? A jak dnes vnímá slavnou éru hororových »béčkových« krváků?

Čas načtení: 2024-07-04 11:30:00

Cesta na Borneo: I do obyčejného a smutného příběhu dokázal Miloš Kopecký vložit vtipné průpovídky

Podobně jako v Nemocnici na kraji města, i v roli Václava Gregora oblékl Miloš Kopecký bílý plášť. Tentokrát však neměl v rukách skalpel, ale kuchyňský nůž. A nejen pracovním oblečením je trochu Štrosmajerovi podobný. Život bere s nadhledem, na každou situaci má nějaké moudro a jeho průpovídky diváky baví.

Čas načtení: 2024-08-14 12:10:00

100% přírodní, nic umělého! Dokonalá poprsí celebrit

K dokonalému poprsí jim skalpel rozhodně nepomohl. Za bezchybnými největšími dekolty v showbyznysu stojí jen a pouze matka příroda.

Čas načtení: 2024-10-03 10:22:59

Chirurg v britské nemocnici otevřel hrudník pacienta kapesním nožem

Chirurg královské univerzitní nemocnice v jihoanglickém Brightonu použil k otevření hrudníku pacienta svůj švýcarský kapesní nůž, který obvykle používá ke krájení ovoce při obědě. Operatér prý nemohl najít sterilní skalpel. Pacient zákrok přežil.

Čas načtení: 2024-11-01 14:31:37

Dcera hvězdy filmu Dva lidi v zoo Miroslava Macháčka: S tátou jsem se seznámila až z deníku, který psal na psychiatrii. Brečela jsem u toho

Před třiatřiceti lety odešel režisér a herec Miroslav Macháček (†68), hvězda snímků jako Dva lidi v zoo, Skalpel, prosím nebo Chobotnice z II. patra. Zemřel po dlouhé nemoci v devětašedesáti letech. Jeho život nebyl jednoduchý. Nějakou dobu strávil také v psychiatrické léčebně. O jeho životě se v Retrojízdě rozpovídala hercova dcera Kateřina Macháčková (74), která posmrtně vydala z otcových textů nejen knihu Zápisky z blázince.

Čas načtení: 2024-11-28 18:13:00

S pitvou Brno předběhlo Prahu. Před 430 lety šla pod skalpel mladá „čarodějka“

Ještě šest let před tím, než Ján Jesenský provedl v roce 1600 v Praze první veřejnou pitvu, použil jiný lékař skalpel ke stejnému zákroku v Brně. Do dějin se tak zapsal Simeon Grynaeus, a to dokonce na svaté půdě. Proces dokumentoval městský radní Georg Ludwig von Liebeneck, přesto je dodnes zahalen nejasnostmi.

Čas načtení: 2024-11-28 18:16:06

S pitvou Brno předběhlo Prahu. Před 430 lety šla pod skalpel mladá „čarodějka“

Ještě šest let před tím, než Ján Jesenský provedl v roce 1600 v Praze první veřejnou pitvu, použil jiný lékař skalpel ke stejnému zákroku v Brně. Do dějin se tak zapsal Simeon Grynaeus, a to dokonce na svaté půdě. Proces dokumentoval městský radní Georg Ludwig von Liebeneck, přesto je dodnes zahalen nejasnostmi.

Čas načtení: 2025-03-01 12:00:00

Šebek: Jsme posedlí hledáním hrdinů. Blaničtí rytíři nikdy nevyjedou

„Nejsem žádný správňák. Jsem průserář,“ přiznává chirurg, podnikatel a spisovatel Tomáš Šebek, který v knize Objektivní nález otočil skalpel sám na sebe.

Čas načtení: 2025-03-20 05:00:00

Drama v rodině Charlieho Sheena: Pláč kvůli plastice dcery (20)!

Mít slavnou a krásnou mámu může být i pěkně nepříjemné! V pořadu své matky Denise Richardsové (54) se o tom rozpovídala Sami Sheenová (20). Prý musela poslouchat, že nikdy nebude tak krásná jako její máma... a tak už dvakrát dobrovolně ulehla pod skalpel plastických chirurgů. 

Čas načtení: 2025-03-20 08:59:00

Laser slaví 65 let: Vynález změnil i svět oční medicíny

Praha 20. března 2025 (PROTEXT) - Psalo se 22. března 1960, když američtí vědci a budoucí nositelé Nobelovy ceny Charles Townes a Arthur Schwalow nechali patentovat laser. Tím odstartovali celou řadu dalších objevů. Jeden z nejvýznamnějších vynálezů 20. století dnes pomáhá v řadě oblastí, mezi něž patří také oftalmologie. Miliony lidí po celém světě mohou díky laseru lépe vidět i bez brýlí nebo kontaktních čoček.Název LASER vznikl jako zkratka z anglického Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation, tedy zesílení světla pomocí stimulované emise záření. Ačkoliv za „otce laseru“ jsou považování Townes a Schwalow, kteří vstoupili do historie jako držitelé patentu, první dokázal funkční laser zkonstruovat jejich krajan, americký fyzik a inženýr Theodore Harold Maiman. Stalo se tak 16. května 1960. V pozdějších letech si laser našel praktické využití v mnoha vědních oborech, včetně medicíny. Speciálně v oftalmologii se stal účinným nástrojem pro léčbu očních vad i onemocnění.Excimerový laser odstartoval revoluciSvé uplatnění v oftalmologii si nejprve našly excimerové lasery. Laserová technologie Excimer byla původně vyvinuta společností IBM v polovině 70. let minulého století a byla široce využívána při tvorbě počítačových mikročipů. V oftalmologii byl excimerový laser poprvé použit v roce 1985. Zprvu se používal při refrakčních laserových operacích metodou PRK (Photo Refractvie Keratectomy). Dokázal upravit rohovku přesným laserovým paprskem tak, aby vidění bylo ostré. Excimerové lasery pracují s efektem evaporizace, kdy každý jednotlivý výstřel laseru „odstřelí“ z povrchu mikroskopickou částečku tkáně. Tímto způsobem se potom povrch rohovky opracovává do předem vypočítaného tvaru. Působením laseru se změní tvar oční rohovky tak, aby se paprsky světla sbíhaly na sítnici, nikoli před ní či za ní. Tím je dosaženo ostrého vidění. „K nám se laserové korekce očních vad dostaly na začátku 90. let. První generace laserů však byla poměrně nešetrná k rohovce. Chirurgové při nich museli zcela odstranit povrch rohovky, excimerovým laserem odpařit část rohovkové tkáně a tím zlepšit vidění. Pro pacienta byl takový zákrok náročný, protože následné dorůstání rohovky je bolestivé a trvá několik dní,“ uvádí generální ředitel NeoVize Group Petr Kocian, Bc., MHA.Po PRK přišla šetrnější metoda LASIKDalší metodou odstranění refrakčních vad za asistence laseru se stal LASIK (Laser In Situ Keratomileusis). „Metoda LASIK se provádí dodnes, ale jiným způsobem. Dříve spočívala v tom, že se na povrchu oka mikrogilotinovým nožem odklopila tenoučká vrstvička připomínající kontaktní čočku. Pak se excimerovým laserem ‚odpařila‘ určitá část tkáně, která vymodelovala rohovku, a přiklopila se. Problém spočíval v tom, že gilotinou odříznutá lamela klouzala, takže se mohla poměrně snadno shrnout, posunout jinam a mohly vzniknout komplikace,“ popisuje další vývoj laserových operací MUDr. Lucie Valešová, primářka Oční kliniky NeoVize Praha. Tato zastaralá metoda byla ve 21. století nahrazena již třetí generací laserů. Místo gilotinového nože se dnes používá femtosekundový laser. „Ten sice také separuje vrstvičku tkáně, ale ta vypadá podobně jako poklice hrnce, která přesně zapadne. Od té doby, co LASIK děláme touto metodou, není téměř žádná šance, aby se lamela posunula,“ ubezpečuje oftalmoložka Valešová.Femtosekundový laser dnes odstraní dioptrie za pouhých 10 sekundNejnovější a nejbezpečnější metoda prováděná femtosekundovým laserem se nazývá ReLEx Smile. Dokáže odstranit krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus během rychlého a bezbolestného zákroku, navíc i rekonvalescence je velmi rychlá a pacienti se prakticky ihned vrací do běžného života. Již večer po operaci může většina z nich sledovat televizi. Laser udělá třímilimetrový vstupní řez, aniž by se chirurg skalpelem musel dotknout oka. „Laser na základě precizních výpočtů separuje přebytečnou tkáň uvnitř rohovky, kterou chirurg z oka odstraní speciální pinzetou. Nenaruší tak samotný povrch oka, rohovka si díky tomu zachovává svou pevnost a stabilitu,“ vysvětluje doc. MUDr. Šárka Skorkovská, primářka Oční kliniky NeoVize Brno. Tuto bezbolestnou ambulantní metodu lze provádět pouze s využitím femtosekundového laseru VISUMAX 800, který působí na oko pouhých 10 vteřin. Zákrok je tedy opravdu velmi rychlý, celkově pacient stráví na sále jen 15–20 minut.Laser pomáhá i při léčbě šedého zákaluFemtosekundový laser se používá při laserových refrakčních operacích, které jsou vhodné především pro mladé lidi do přibližně 40 let, ale svoje využití má i pro starší pacienty. Například pomáhá při metodě PRELEX používané pro odstranění presbyopie, anebo při operaci šedého zákalu, což je onemocnění postihující převážně seniory. Zakalená přirozená čočka je během operace katarakty vyměněna za umělou. Precizní laserový paprsek dokáže přitom plně nahradit skalpel, takže se zákrok zcela obejde bez použití ostrých nástrojů. Femtosekundový laser LenSx s dokonalou přesností vytvoří vstupní řez, otevře přední pouzdro čočky a rozmělní ji. V případě potřeby odstraní astigmatismus pomocí nářezů na rohovce. „Zákrok je maximálně přesný a šetrný, což je ve srovnání s původními metodami neuvěřitelný pokrok. Samotná operace dnes trvá asi 15 minut a poté pacient odchází domů,“ dodává docentka Skorkovská. Operace šedého zákalu za asistence laseru zaručuje vynikající pooperační výsledky a zkrácení doby rekonvalescence.Naděje pro pacienty s keratokonem i diabetickou retinopatiíObjev laseru umožnil léčit i mnohá další onemocnění očí. Patří mezi ně například onemocnění rohovky zvané keratokonus, při kterém slábnou vazby mezi kolagenovými vlákny v rohovce a ta se pak nepřirozeně vyklenuje. „Dříve se choroba řešila až ve velmi pokročilém stádiu, a to transplantací rohovky. Dnes naštěstí umíme toto onemocnění včas diagnostikovat a léčit ho mnohem šetrnějšími metodami s využitím laseru, které nejen zastaví jeho progresi, ale také dokáží zlepšit pacientovo vidění,“ říká primářka Skorkovská. Laser představuje naději i pro diabetiky, u nichž propukla diabetická retinopatie. Progresi tohoto onemocnění dokáže zpomalit laserová koagulace. „Cílem léčby je zajizvit neprokrvené části sítnice a zabránit prosakování z cév. Koagulujeme buď v oblasti postižené cévy nebo v ploše celé sítnice, záleží na stupni postižení,“ doplňuje primářka Valešová. Laser se zkrátka stal v oční medicíně nepostradatelným nástrojem, který pomáhá očním chirurgům provádět stále přesnější a šetrnější operace a zajistit pacientům ostřejší zrak a kvalitnější život. Přínosy laseru v oční medicíněLaserové technologie přinesly do oční medicíny mnoho výhod:Přesnost: Laser umožňuje provádět velmi přesné zákroky, což minimalizuje riziko poškození okolních tkání.Bezpečnost: Laserové zákroky jsou bezpečné a šetrné.Rychlost: Laserové zákroky jsou rychlé, provádějí se ambulantně, proto se mohou pacienti brzy vrátit ke svým běžným aktivitám.Bezbolestnost: Zákrok probíhá bez narkózy, oko je pouze předem znecitlivěno kapkami, takže pacient necítí bolest. Oční kliniky NeoVizeSíť očních klinik NeoVize pečuje o zrak svých pacientů již od roku 2008, kdy byla založena první oční klinika v Brně. O rok později se otevřela pobočka v Praze a v roce 2010 společnost expandovala na Slovensko, kde vznikla dceřiná klinika NeoVízia v Bratislavě. Později se síť rozšířila také o pobočky v Českém Těšíně a Popradě, oční ambulance v Praze, Brně, v Újezdě u Brna, v Trnavě a Ružomberoku a o specializované Dětské oční centrum Kukátko v Praze. NeoVize je v současnosti největší česko-slovenskou skupinou očních pracovišť. Poskytuje široké spektrum ambulantní a chirurgické oční péče. Současně má NeoVize pro své pacienty k dispozici i síť vlastních očních optik. Patří rovněž mezi průkopníky v zavádění nových technologií. V roce 2022 jako první v České republice začala provádět operace SMILE PRO® za pomoci nejrychlejšího femtosekundového laseru světa VISUMAX 800. V roce 2023 jako první uskutečnila implantaci nitrooční fakické čočky ICL EVO Viva. Společnost získala taktéž řadu ocenění v nejrůznějších soutěžích (např. Ordinace roku, ČESKÝCH 100 NEJLEPŠÍCH). Již více než 10 let je NeoVize hrdým nositelem osvědčení kvality ISO 9001. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.