EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || ** Maximální výkon grafiky RTX 5090 neklesá ani při delší herní zátěži ** Displej na vnějším víku displeje může zobrazit váš text nebo různé efekty ** Rekordně jasný miniLED s perfektními barvami oceníte nejen při hraní
Čas načtení: 2020-07-19 22:34:52
Blahoslaveni kněží, kteří mají kamarády (z archivu LtN)
Osobnost a knihy Marka Orko Váchy, to je svět, kde se běžně kladené a přijímané protiklady ukazují jako zdánlivé. Je křesťanským knězem a zároveň evolučním biologem. Jeho knihy zahrnují niterný prožitek člověka, který chce svět zakoušet jako nevyslovitelné tajemství, i přísnou argumentaci exaktního vědce. (Text, který původně vyšel v Literárních novinách 36/2011, zveřejňujeme v rámci cyklu Z archivu LtN. Vracíme se jím k článkům, které mají co říci, i když jsou staršího data.) Vystudoval jste molekulární biologii a genetiku, jste katolický kněz. Čím se tyto oblasti mohou navzájem inspirovat? Nejsem si moc jistý, jak by víra mohla ovlivnit vědu, která má přísně specifikovaná pravidla a zajímá se o takový svět, který je měřitelný a vážitelný. Naopak věda může náboženský postoj člověka ovlivnit výrazně, konkrétně molekulární genetika nebo evoluční biologie, která říká, že stále vznikají nové druhy a že planeta je schopna jich generovat patrně nekonečné množství. Právě toto vnímám jako jiskru čehosi božského a jako inspiraci pro filozofii či víru. Svět je jeden a pravda vědy a pravda víry nejdou proti sobě. Rozpor mezi nimi je pouze zdánlivý a přinesl jej až komunistický režim. Světová veřejnost – církevní i světská – přijímá Darwinovu teorii řekněme 15 let po vydání Původu druhů. Věda, víra a umění jsou tři různé pohledy na svět, tři různé paprsky osvětlující tutéž skutečnost. Nicméně na školách se učí, že kreacionismus a evolucionismus jsou dvě protichůdné teorie. Obecně tomu tak není, sám jsem dlouhá léta učil biologii na střední škole. Ten rozpor je dnes artikulován zejména v jižních státech USA, v tzv. Bible Belt, což jsou státy často baptistické a protestantské. Existuje řada vědců, kteří nepatří k té absolutní špičce, ale zato jsou publikačně velmi aktivní, a kteří říkají: „My jsme darwinisté, a proto ateisté.“ Nejznámější z této vrstvy biologů je Angličan Richard Dawkins, patří k nim i Ed Wilson, kterého si jinak velmi vážím a mám tu od něho několik fantastických knih, nebo autor Nahé opice Desmond Morris, psycholog Steven Pinker, filozof Daniel Dennett a další. A na druhé straně protestantští věřící typicky právě v oněch jižních státech USA říkají: „My jsme věřící, a proto darwinisté nejsme.“ Celý ten spor na mě působí dojmem, že se zde setkávají dvě náboženství a že si kreacionisti a evolucionisti v zásadě nemají moc co vyčítat. Obě strany chápou své přesvědčení velmi fundamentalisticky, mají své posvátné texty, ani jedna strana není přístupna diskusi, obě dvě se pokoušejí „evangelizovat“ veřejnost. Člověk v žádném případě nemůže souhlasit ani s jednou z těchto válčících stran. Existují různé tendence obě teorie spojit – například Benjamin Kuras ve své knize Zakázané ovoce poznání přirovnává jednotlivé dny stvoření ke geologickým etapám. Jak se na podobný náhled díváte? Na to bych byl opatrný. Ano, nechybí názory, že v Genesis je evoluce naznačena. Ale při takovém výkladu bychom se brzy dostali do potíží. V Genesis v prvních třech dnech vznikají domény, a to oddělením – světla a tmy, vody nad klenbou a vody pod klenbou, vody a souše. Druhé tři dny se tyto domény zabydlují – už třetí den kupodivu existují zelené rostliny, teprve až čtvrtý den Slunce a Měsíc. Pátý den ptáci a ryby, šestý den vzniknou v jednom společném „balíčku“ zvířata a člověk. Vezměte si čtvrtý den, stvoření Slunce a Měsíce: z toho by vyplývalo, že Slunce není původcem světla, neboť to tu již bylo od prvního dne. Jsou stvořeny nečekaně pozdě a ani nemají jména, což lze zase chápat jako polemiku s Babylónií a jejími hvězdnými bohy. Rozdělovat šest dní na geologické epochy mi nepřipadá úplně ideální. Navíc evoluce není lineární přímka, její půdorys připomíná spíše rozvětvené křoví. Bylo by iluzorní hledat v Genesis pravdy přírodovědecké, Genesis spíše odpovídá na otázku, jak žít. To je tedy způsob, jak mezi vírou a vědou, vírou a rozumem vykolíkovat pole? Z pohledu věřícího člověka je rozum dar Boží, tudíž používat ho je vcelku žádoucí a požehnané. Věda u nás na Západě dosáhla fantastických výsledků právě proto, že se rozhodla věnovat se výhradně oblasti měřitelného. Někdy v 17. století za Descarta a později Francise Bacona jsme se podívali z okna a řekli si: svět je nesmírně složitý, pestrý, vířivý – co kdybychom se podívali z okna přes brýle přírodních věd? Co kdyby nás od této chvíle začalo zajímat pouze měřitelno a vážitelno. Takže nás nebude zajímat krása východu slunce a estetická rovina skutečnosti, nebude nás zajímat duše ani Bůh, andělé ani peklo – neboť nic z toho nepohne rafičkou přístroje. To se ukázalo jako nesmírně užitečné. Co se týče víry, západní věda sama sobě naordinovala něco, čemu se říká metodologický agnosticismus, což znamená, že si uložila mlčení o fenoménech, jako je Bůh, peklo či lidská duše, a nehledá Boha ani pod mikroskopem, ani dalekohledem – tyto věci možná jsou, možná ne, ale materiálem vědy na to nelze přijít. V tomto ohledu je zajímavá myšlenka francouzského filozofa Lamartinea, který říká, že se Východu příliš nepodařilo odstřihnout rozum od světa mýtů a magična, zatímco Západu ano. Při vší úctě, dojde-li na lámání chleba, z malomocenství vás vyléčí spíš tvrdě materialistická západní věda nežli akupunktura. Stejně tak se vesmír chová spíš podle představ západních astronomů než jejich východních kolegů. Podle katalánského teologa Xaviera Morlanse byl vědecký rozvoj usnadněn tam, kde společnost vyznávala monoteistická náboženství, na rozdíl od národů, kde má každá rostlinka svého boha. To zní pravděpodobně. Co se týče výzkumu rostlin a zvířat, někdy z něho běhá mráz po zádech. V 17. století Descartes zahrnul rostliny a zvířata mezi res extensa, chápal je jako biomechanismy – bête machine – a tak se k nim i přistupovalo: lidé lili zvířatům při pitvě za živa do žil vosk nebo olovo, aby zjistili, kam poteče. Jako když automechanik zkoumá motor. V naší lékařské etice, když jsme koncem 19. století smetli ze stolu lidskou duši, náhle vznikl i l’homme machine, člověk-stroj. Podobně říká Richard Dawkins, že jsme jen vehikly genů, mechanický stroj. V určité době do nás začnou odkapávat chemikálie, které způsobí, že se zamilujeme. A Steven Pinker dodá, že mozek je jen vlhký počítač, jehož jediným úkolem je namnožit geny, které ho vytvořily. Evoluční teorie staví na tom, že život se vyvíjel postupně hromaděním nahodilých změn a jejich selekcí prostředím. Kde je v tomto prostoru náhody místo pro božskou kreativitu? Je důležité odlišit fakt evoluce a interpretaci evoluce, neboť evoluce je jev a např. Darwinova teorie je jedna z možných interpretací. Mimo jiné pro křesťana je velkou satisfakcí, že když před třiceti lety někdo polemizoval s Darwinem, tak byl tmář a papeženec, zatímco dnes se ukazuje, že v evoluci kromě přírodního výběru funguje i mnoho dalších mechanismů, o kterých se Darwinovi nemohlo ani snít. Dnešní dění je fascinující, např. epigenetika – ukazuje se, že pokud se organismus setkává ve svém prostředí s nějakým stálým tlakem, pak se tento tlak může někde u někoho projevit geneticky. Darwin předpokládá, že prostředí je jen selekční faktor, kde vyhrává ten, kdo má nejlepší oči, nejrychlejší nohy atd. Dneska se zdá, že prostředí hraje silnější roli, a pokud dlouhou dobu selektuje jedním směrem, pak se tyto změny patrně dokážou fixovat i geneticky. Darwin ani nemohl vědět, jak se dostávají do našich genomů geny horizontálním přenosem, tedy skrze viry nebo bakterie. Současná debata spočívá v tom, nakolik je Darwinova teorie univerzální a do jaké míry se zapojují i další hráči. Stále ale zůstává otázka, kde v tomto prostoru, ve kterém panuje náhoda, můžete spatřit tvůrčí záměr. Jeden z důvodů, proč jsme tu, je přílet jednoho meteoritu na Yucatanský poloostrov před 65 miliony let. Co se dělo pak, se moc neví. Meteorit tam každopádně dopadl a byl spouštěcím mechanismem pro další události, jejichž důsledkem bylo podle jedné teorie vyhynutí dinosaurů, díky čemuž se savci dostávají do uprázdněných ekologických nik a ve třetihorách dochází k obrovské expanzi savců, včetně primátů a včetně člověka. Co může být na světě náhodnějšího než dopad meteoritu? Kdyby nedopadl, dnes tu my tři nesedíme. Takovýchto náhod je v evoluci člověka nepočitatelně. Dvě miliardy let zde byly bakterie, pak se stalo něco, čemu opět moc nerozumíme, a jedna bakterie sežrala druhou nebo na ní začala parazitovat a vznikly eukaryotické buňky, ze kterých vznikneme my. Proč ne dřív, proč ne později, proč vůbec? Nebyl důvod, aby k tomu došlo. Věřící člověk to interpretuje tak, že Bůh, který stojí mimo čas, působí i skrze tyto náhody. V jedné knize říkáte, že evoluční biologie je krásná věda, která nám otevírá oči pro tajemno. Co tajemného nám třeba ukazuje? Třeba to, že stále vznikají nové druhy, planeta generuje nové vlny života, což mi filozoficky připadá famózní. Současných asi 10 až 30 miliónů druhů organismů je jedno promile všech druhů, které tu kdy byly. Steve J. Gould říká velmi hezky, že kdybychom si život na Zemi představili jako magnetofonovou pásku, vrátili ji na začátek a zkusili ji přehrát znova, tak život vykvete do úplně nových větví. Náš scénář byl jenom jeden z mnoha, které se mohly odehrát. Možná tu mohly být jen bakterie, dokud se Slunce neroztáhne a nespálí je. Otázka také je, jestli by život mohl existovat na bázi jiného atomu než uhlíku. Život se mohl vyvinout milióny různých cest. A další věc – zkuste si představit, že onen závoj vědomí, který člověk protrhl jako první, protrhne jednou ještě nějaký další druh. Ať už by to byl delfín nebo šimpanz nebo někdo jiný. Jsme opravdu tak strašně výluční? Vzali bychom takový druh do party? Proč by ne? Před pár lety byl v Indonésii objeven druh homo floresiensis, o němž nevíme nic moc přesného, ale v zásadě se má za to, že to byl jeden z post-homo-erectus, kterému se v nitru nepřístupných ostrovů podařilo přežít invazi moderních lidí. Jeho lebka, která byla nalezena, je stará 18 tisíc let – což je v podstatě včera. To znamená, že tu poměrně nedávno běhaly dva druhy lidí. Teď je otázka, co by se stalo, kdybychom onoho homo floresiensis našli živého. Strčíme ho do zoo mezi šimpanze a orangutany, nebo mu dáme občanku, volební právo a povinnou školní docházku? Tady biologie přistihla filozofii dosti nepřipravenou. Nejen zde. V souvislosti s rozvojem genetiky a rozluštěním kódu DNA se dnes hovoří o možné ztrátě odpovědnosti člověka, který je zkrátka k lecčemu geneticky „předurčen“ či disponován. Ano, to je námět na knížku. Dnes už známe i soudní procesy, které byly změněny díky genové argumentaci. V Evropě padl průlomový rozsudek v roce 2009, kdy Maročan Abdelmalek Bayout nožem pobodal a zavraždil jiného muže. Obhajoba si nechala udělat genetický profil obviněného a argumentovala tím, že má několik mutací, včetně dnes slavné a dobře prozkoumané mutace v genu pro MAO-A, který souvisí se sklony k agresivnímu chování. Soud na tuto argumentaci slyšel a snížil vrahovi trest odnětí svobody o rok. Tento případ vyvolal obrovskou diskusi mezi genetiky a známý britský genetik Steve Jones přišel se zajímavým a zcela logickým argumentem: Dobře, pokud chceme kvůli mutacím snižovat lidem tresty, tak si prosím uvědomme, že i mezi námi existuje vysoké procento lidí, kteří mají jednu velmi škodlivou mutaci. S touto mutací máte 16krát vyšší pravděpodobnost, že skončíte v kriminále než lidé, kteří tuto mutaci nemají. Devět vražd z desíti mají na svědomí právě lidé s touto mutací. Ta mutace se jmenuje chromozom Y…! Všichni muži by teď měli relevantně argumentovat: Měli byste mi snížit trest, protože jsem si nevybral svoje pohlaví, byl jsem sem vržen a nebyl jsem tázán. A protože mám chromozom Y, jsem agresivní, násilnický a soupeřivý. Podobně argumentovat by ale mohli vlastně všichni odsouzení, muži i ženy. Mohli by říct: Musíte mě osvobodit, jsem ve vězení za vraždu nebo krádež, ale ve svém genomu mám nepochybně nějakou mutaci, na kterou jste ještě nepřišli – vždyť genetika je ještě v plenkách – kdybych ji neměl, tak tady určitě nejsem. Takže člověk jako genetický l’homme machine bez vůle, odpovědnosti a svobody rozhodování. S tím souvisí vznik něčeho, čemu Jonathan Sacks říká společenstvo obětí, kdy my dnes na jedné straně rozšiřujeme prostor svých svobod, kam až to jde, vyhlašujeme nová a nová práva na kde co, ovšem v případě, že se něco pokazí, to nikdy není naše vina. Amerika už zná soudní procesy, kdy se pozdní příchody do práce svalovaly na chronic lateness syndrome. My v České republice zase máme nemoc, které se říká prokrastinace, což je chorobné odkládání úkolů. Dříve se tomu říkalo lenost. Společnost obětí mi připadá jako hrozně zhoubná, protože je vždycky po ruce někdo, na koho můžeme svalit svou odpovědnost – prostředí, geny, výchova. Vliv genů a prostředí nelze vyloučit, navzdory jejich diktátu je tady ale něco, co snad můžeme nazvat svoboda. Co se týče vaší knihy, často jsem se setkala s reakcemi, že je temná či depresivní. Není to tím, že od křesťanského autora, nota bene od kněze, se očekávají spíše „růžové“ pravdy, ujištění o Božím milosrdenství a lásce? Samozřejmě se to očekává. Otázka ale zní, jestli v životě máme dělat věci, které se od nás očekávají. Je pravda, že se to čeká, a já si nejsem úplně jistý, jestli mě čeká nějaká zářná církevní kariéra. Někdy mám dojem, že se v tomto státě církev chápe jako určitá politická strana, která cosi hlásá a od níž se žádá, aby všichni její členové hlásali to samé. Nejde ale přeci o to, abychom měli dresy nějakých týmů a kopali za ně. Jestli to tady všechno k něčemu má být, tak máme být především lidé, kteří se ptají, jak to s tím světem je, jaký je smysl věcí, je-li jaký. A kam nás to tázání dovede – zda k ateismu, agnosticismu nebo ke křesťanství – to je jen jeden z možných závěrů. Tázání ale vyžaduje určité úsilí… Já myslím, že právě proto tolik lidí vstupuje do sekt a extremistických politických stran. Protože tam vám řeknou, jak to je, jaká je pravda a kdo je přítel a kdo nepřítel. Nabízí vám černobílé vidění světa. Ono je velice pohodlné pomodlit se tu svou dávku modliteb a jít v neděli do kostela s pevnou vírou, že jsem spasen. Je jednoduché uzavřít se do přesvědčení, že když budu splňovat určitá pravidla a dělat to a to, tak je všechno v pořádku a po smrti jdu do nebe… Ale co když to tak není? V poslední době se hovoří o krizi kněžství. Téměř polovina farností v České republice není obsazena místním knězem. Čím je to způsobené? Současná krize kněžství souvisí s tím, že se mnoho mladých lidí ptá: pokud chci žít kontemplativní život, tak proč bych si ho neprožil v manželství. Druhý vatikánský koncil v 60. letech řekl, že smyslem manželství nejsou děti, ale že manželství usiluje o posvěcení partnera a děti jsou tedy až na dalším místě. Jinými slovy hluboký mystický kontemplativní život lze vést i na opačné straně klášterní zdi. A pokud chci jít opravdu „na dřeň“, jsou tady řeholní řády. Další věc je, že kněžskému povolání v současnosti chybí prestiž. Dříve mohlo být kněžství vnímáno jako určitý sociální katapult: člověk najednou získal prestižní povolání, lidé ho začali oslovovat „důstojný pane“ a finance se hrnuly. Dnes podepisujete poslušnost biskupovi v tom smyslu, že nevíte, jestli budete ve své farnosti ještě příští týden, máte to za 10 tisíc čistého a sociální prestiž na úrovni politiků a uklízeček. Kromě toho kněžství dosti tvořivě mixuje řekněme vojenskou poslušnost se zaměstnáním strážce majáku. Na jedné straně mám být poslušný biskupům, což je argumentováno prostřednictvím náboženské vertikály, na straně druhé ke svému kolegovi to nemám jako do vedlejší kanceláře, ale často i několik desítek kilometrů. Takže se kněží z lidského hlediska ocitají často osamělí. Co je vlastně na kněžském životě nejtěžší? To je, myslím, velmi individuální. Pro mě osobně je to právě ona osamělost. Kde tedy kněz čerpá oporu? To záleží na každém člověku. Blahoslaveni kněží, kteří mají kamarády. Když člověk žije úplně sám, má našlápnuto k tomu, aby se z něho stal po všech stránkách jezevec. Jednak co se týče aspektů každodenního života, za druhé se z člověka stává, co se týče víry, malinko neřízená střela. Jsem vděčný za to, že mám spoustu kamarádů, kteří mě neváhají říct velmi ostrá slova, pokud mají dojem, že někam ujíždím. Je neobyčejně zdravé mít někoho, kdo vám řekne: teď se chováš jako debil, protože to člověka udržuje v reálu. V manželství tento servis svému muži poskytuje 10krát až 12krát za den manželka, ale mně se může maximálně stát to, že za mnou někdo přijde a řekne mi, že jsem měl hezké kázání – protože když je špatné, lidi si to nechají pro sebe. Tak se může stát, že žiju v jakési bublině, iluzi o tom, jaký jsem chlapík. Člověku někdy chybí zrcadlo… {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2021-01-01 18:00:55
Gurmet je labužník, gurmán je žrout (z archivu LtN)
Úvahy o jídle patří podle obecného názoru do oblasti pokleslých filozofií. Tento vžitý omyl je však nutno znovu a znovu vyvracet. Argumentů je bezpočet. Vždyť už starověká „sympozia“ a potom papežské renesanční slavnosti jsou dvěma typickými příklady tradičních událostí, kdy se u jídla a pití moudře diskutovalo – o jídle a pití. Řecký filozof Epikuros ze Samu prohlásil v roce 306 před naším letopočtem, že nejvyšší hodnotou, kterou může člověk získat, je pocit slasti. A slast definoval jako okamžik, kdy tělo necítí žádnou bolest a duše žádný neklid. Později se začali stoupenci této myšlenky nazývat epikurejci nebo hédonisty. Dnes bychom je nejspíš nazvali labužníky nebo gurmety. Prosím, jen ne gurmány, to je něco úplně jiného! Gurmet je labužník, kdežto gurmán je žrout. Nejčastějšími diskutéry na kulinářské téma jsou určitě Italové. Vždyť také je u nich o čem mluvit, dějiny italské kuchyně začínají už před více než 2500 lety, kdy kuchaři na jihu dnešní Itálie (pocházející ovšem nejčastěji z Řecka) provozovali první „haute cuisine“ (vysoké vaření) na evropském území. Sicilští Arabové pak do této kultury přinesli cukr a pomeranče, rýži, artyčoky a lilek. Rizoto v dóžecích Benátkách bylo jedním z prvních kroků ke zrodu zdravé středomořské stravy, které se říká Cucina Povera a v níž hraje důležitou roli čerstvá zelenina. Když se pak v Itálii objevily špagety, byl směr této cesty jasný. A zde už máme první velký námět k diskusím: těstoviny. Vymysleli je opravdu Italové? Nebo Číňané? Nebo kdo vlastně? Nejčastěji je v souvislosti s těstovinami zmiňován Marco Polo, který strávil 17 let v Číně na dvoře chána Kublaje a prý odtamtud přivezl v roce 1294 těstoviny do Benátek. Podle některých historiků se však první zmínky o těstovinách objevují už dávno před Marco Polem – a nepocházejí dokonce ani z Číny! Zákon z Janova, vydaný roku 1279, nařizuje, aby každý voják dostal při vstupu do služby koš plný nudlí. Už ze 3. století před naším letopočtem pochází záznam v talmudu o rabínově ženě, která připravila hallal (tedy košer), proužky těsta vařeného ve vodě. Šlo o pokrm, který byl obětován bohům a kuchařka se ptala rabína, jestli je takové spojení možné, nebo zda má raději těsto upéct. Je tedy zřejmé, že těstoviny (neboť co jiného je vařené těsto?) znali už tehdy lidé z židovsko-arabské hybridní kultury Středního východu. Tam někde bychom měli hledat primární původ středomořských těstovin. Mladší zmínka o vařeném těstu pochází z Egypta, z 1. století př. n. l. – zastánci „čínské“ teorie sice tvrdí, že v Číně se těsto vařilo už 3000 let před naším letopočtem, avšak nemělo tvar nudlí, nýbrž knedlíčků nebo plátků. Z 11. století pak existuje dopis muslima Al-I drisiho, který popisuje pokrm hodně podobný nudlím. Ochutnal ho na Sicílii. Jisté ovšem je, že těstoviny, jak je známe dnes, jsou zaznamenány už ve 13. století také v Palestině, kde se jim říkalo „itriyya“. Řekové pak vařili nudle „kritharakia“. Možná bude pro mnohé čtenáře překvapením, že slovo „makaroni“ má jednoznačně řecký původ! Byly to už tenkrát nudlové trubičky, jaké se dnes vyrábějí na celém světě, většinou pod italskými názvy maccheroni, penne, tubetti, tortiglioni, ditali, rigatoni, sedani, cannelloni atd. Italská literatura je ostatně propletená údaji o jídle. Neapolský filozof Giambattista Vico (1668–1774) napsal, že dobré spaghetti jsou mistrovským uměleckým dílem! Boccaccio píše v Dekameronu (1353) o nudlích vařených v mandlovém kozím mléce a podávaných se šafránem a cukrem. Sladké makarony prý miloval císař Bedřich II. Spisovatelka a novinářka Matilde Serao v románu Ventre di Napoli (Břicho Neapole) v roce 1884 napsala: „Jakmile má pár halířů, kupuje si každý Neapolitán talíř vařených makaronů politých rajčatovou omáčkou a posype si je strouhaným pikantním sýrem z Crotone. Tohle dostanete v každé neapolské uličce, na každém kroku jsou taverny, kde na sporáku stojí hrnec s rajčatovou omáčkou a makarony jsou uvařeny za chvilku.“ Recept na tuto rajčatovou omáčku poprvé zveřejnil v roce 1797 Francesco Leonardi, císařovnin kuchař. Ippolito Cavalcanti doporučuje v roce 1835 nudle s rajčaty a olivovým olejem jako nejrychlejší občerstvení. Neapolský novinář Giuseppe Marotta přirovnal v roce 1947 pojídání špaget k sání mateřského prsu. Těstoviny jsou prostě Piatto Unico, hlavní italské jídlo. Byly dokonce inspirací pro mnoho umělců. Například sicilský recept Norma (špagety s lilkem a bazalkou) oslavil svou skladbou operní skladatel Vincenzo Bellini. Pikantní je příběh neapolského receptu „alla puttanesca“, což doslova přeloženo znamená „po kurevsku“. Toto jídlo s ančovičkami a černými olivami miluje (a skvěle vaří) slavná místní rodačka Sophia Lorenová. V její knize se však tato lahůdka jmenuje „alla Sophia“. Není divu, že si město Neapol začalo dávat pod svůj název hrdé označení „citta di pasta“ (město těstovin). Čtenáři na celém světě znají od roku 1995 román Francesca e Nunziata, který napsala Maria Orsini Natale a který pojednává o neapolské nudlové dynastii. Podle románu natočila režisérka Lina Wertmüller film, v němž hlavní roli svěřila „nejkrásnější kuchařce všech dob“, již zmiňované Sophii Lorenová. V tomto směru jsme my Češi přece jen zatím trochu pozadu. Ale i na území dnešních Čech a Moravy se o jídle a pití psalo už v dávné historii. Tak třeba kronikář Kosmas má ve své kronice několik velice zajímavých zmínek – například o pražském knězi Šebířovi, který se prý stal biskupem především proto, že knížete Oldřicha pohostil vlastnoručně upečeným a skvěle chutnajícím kančím ocáskem. Jan Neruda dokonce napsal dvě básně, jejichž obsahem jsou zveršované recepty: skopové na majoránce a husí krev na cibulce. A napsal také tuto pozoruhodnou báseň: Spisovatel, jak všichni lidé vědí, sám málo čte a v hospodě jen sedí. Toť stará litanije! Vždyť přece vidíš na kuchaři, že málo jí, kdo jídla vaří, však skoro pořád pije. Spaghetti alla Sophia 4 porce: 800 g špaget, 30 g piniových semínek, 4 ančovičky, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 10 černých oliv, 2 lžičky kaparů, 0,6 dl olivového oleje, hrst čerstvé hladké petrželové natě, pepř, sůl Ančovičky vyjměte z konzervy, omyjte pod tekoucí vodou, zbavte páteře a ploutví, nakrájejte na kostičky. Piniová jadérka rozmačkejte v hmoždíři, přidejte nakrájené ančovičky a rozmačkejte je na kaši spolu s česnekem a kapary. Cibuli nakrájejte na jemno, olivy vypeckujte a rovněž nakrájejte na jemno. Potom přidejte do omáčky a rozmačkejte na kaši. Petrželovou nať (výhradně z hladké petržele, ne kudrnky!) nakrájejte na jemno a rozmačkejte na kaši, přidejte k omáčce a rozřeďte olejem (musí být za studena lisovaný neboli extra vergine). Podle potřeby osolte a opepřete. Těstoviny uvařte al dente (ani málo, ani moc) a ještě horké je zamíchejte do omáčky. Skopové na majoránce podle Nerudy 4 porce: 600 g skopového masa, 600 g brambor, 4 stroužky česneku, 2 cibule, 1 rajče, 50 g hovězího loje, 1 dl mléka, 1 lžíce mouky, 1 chlebová kůrka, 2 lžíce majoránky, čerstvá hladká petržel, pepř, sůl Skopové maso (nejvhodnější je přední zvané „vysoký ocásek“ nebo „šrútka“) nakrájejte na kostičky. Brambory oloupejte a také nakrájejte na kostičky, vařte je zvlášť. Cibuli jemně nakrájejte, česnek rozmačkejte. Lůj nakrájejte a na pekáči ho nechte škvařit. Po chvilce přidejte cibuli, maso a česnek. Posypte majoránkou, osolte, opepřete, nakonec přidejte rozmačkané rajče. Zalijte troškou horké vody z brambor a duste do změknutí. Vypečený lůj seberte, usmažte na něm jíšku z mouky, zalijte ji studeným mlékem, zahustěte jemně nakrájenou chlebovou kůrkou, povařte a přilijte k masu. Přidejte brambory a podle potřeby i vodu, v níž se vařily – tak, aby výsledná šťáva nebyla ani hustá, ani řídká. Nakonec ještě vše dobře povařte za stálého míchání. Text původně vyšel v Literárních novinách 2/2012. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2020-01-23 11:59:31
Daniel Prokop: Slepé skvrny (ukázka z knihy)
Pracovat, mít osobní život, udržovat si přehled o politickém a společenském vývoji a přitom se nezhroutit – to občas může vypadat jako nadlidský úkol. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na informacích, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Analytik Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu – to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě. Ukázka z knihy: KAPITOLA PRVNÍ: CHUDOBA Sociální bydlení dlužíme dětem Česko nepatří mezi nejchudší země. Patří spíš k zemím, kde se chudoba nejvíce přenáší do života dětí, například tak, že chudoba rodiny více než jinde ovlivňuje úspěšnost dětí ve škole. Nebo tím, že u nás každý rok 1 800 dětí ve věku do tří let končí v kojeneckých ústavech – u dvou třetin z nich přitom hrají roli právě sociální důvody. Proč tomu tak je? Jedna z odpovědí se už roky válí pod stolem českých premiérů a ministrů. Je to nedokončený a neschválený zákon o sociálním bydlení, který by pomáhal rodinám v bytové nouzi. Ne každý chudý člověk je špatný rodič. Nouze však zvyšuje možnost výskytu jevů, které děti poškozují: horší výživa v raném dětství, stres, rozpad domácnosti, nedostatek rozvojových aktivit a menší životní aspirace lidí okolo dítěte. A pak je tu ono bydlení. Dlouhodobé americké a francouzské výzkumy ukázaly, že mezi chudými mají horší výsledky ve škole ty děti, jejichž bydlení je neuspokojivé. Rizikové je zejména hromadné bydlení spojené s velkým hlukem, stresem a absencí soukromí a nestabilita bydlení vedoucí k častým změnám škol, kam děti docházejí. Jak je to v Česku? Podle zprávy organizace Lumos se u nás v bytové nouzi nachází přes dvacet tisíc dětí. Zhruba čtyřicet procent z nich žije s rodinami a matkami na ubytovnách a v azylových domech. Šedesát procent bydlí v bytech, kde chybí základní vybavení jako teplá voda, koupelna či kuchyň, nebo přespávají u známých. Desítky tisíc dalších dětí pak žijí v lehčích formách špatného bydlení – často se stěhují, hrozí jim ztráta bydlení kvůli tomu, že rodiče nezvládají platit nájem, do jejich bytu zatéká či není dost vytopený. Velký výzkum Medianu z roku 2015 pro Nadaci Sirius na 6 500 rodinách s dětmi přitom dokládá, že v Česku existuje také vztah mezi bydlením a problémy dětí ve škole, a to i v rámci desetiny nejchudších rodin. Mezi nimi rovněž platí, že výrazně častěji trpí školními problémy děti z těch chudých rodin, které se často stěhovaly, bydlely na ubytovnách či v azylových domech nebo v extrémně přeplněných bytech. Můžete namítnout, že je to tím, že všechny tyto problémy se týkají lidí s nízkým vzděláním, nezaměstnaných nebo těch, u nichž je neuspokojivé bydlení důsledkem rozpadu domácnosti. A podstatnou roli zde hrají právě tyto okolnosti, nikoli kvalita bydlení. Tato námitka však padá, protože i při kontrole všech těchto faktorů nekvalita bydlení dvojnásobně zvyšuje šanci, že děti budou mít potíže ve škole. Jako u každého sociálního problému je to samozřejmě složitější – u stěhování záleží na frekvenci. Bydlení může mít často spíše nepřímý vliv: na zdraví dítěte či na školní docházku, kterou může ovlivňovat vzdálenost bydlení od školy. Hlavně život na ubytovně představuje pro děti prostředí nižších aspirací, horšího životního stylu, vyššího výskytu závislostí a také omezené sociální vazby s okolím. Ať už jsou však vlivy přímé, či nepřímé, důsledky řešíme velmi náročně v rámci vzdělávání. Podle zpráv ombudsmanky navíc stále platí, že část dětí skončí v kojeneckém ústavu kvůli tomu, že rodina ztratí bydlení. Dítě umístěné v kojeneckém ústavu stojí stát šedesát až osmdesát tisíc korun měsíčně. Azylové domy, kam se po ztrátě bydlení dostávají matky s dětmi a žijí v nich i několik let, přes dvacet pět tisíc měsíčně. Život v předražených ubytovnách stát dotuje miliardami ročně na příspěvcích a doplatcích, a proto je současný systém absurdní i z finančního hlediska. Avšak daňoví poplatníci netuší, kolik na neexistenci efektivní politiky bydlení doplácejí. Čistě tržní mechanismy přitom situaci asi hned tak nevyřeší. V Česku je extrémně vysoký podíl vlastnického bydlení, který stát podpořil slevami na daních a privatizací svého bytového fondu. Nájemních bytů je málo a některé skupiny jako matky samoživitelky, Romové či důchodci jsou na trhu s nimi znevýhodněni – jak vinou opatrnosti pronajímatelů, tak kvůli neschopnosti splatit vstupní kauce. Výstavba zejména ve velkých městech nestačí uspokojovat poptávku. Velká část bytového fondu je neobsazená a nerekonstruovaná, ale vlastníkům se díky rostoucím cenám nemovitostí vyplatí je v tomto stavu ponechávat coby investici do budoucna. Bude tedy asi potřeba přijmout zákon o sociálním bydlení, který by definoval bytovou nouzi a stanovoval, kdo a jakým způsobem má lidem v takové nouzi pomoci. Někteří politici z takového zákona mají strach, ale podle výzkumu agentury Median z roku 2017 ho podporuje okolo sedmdesáti procent Čechů a většina voličů všech politických stran. Detaily zákona vnímají rozdílně, ale shodují se na tom, že jednou z jeho prioritních cílových skupin mají být rodiny a samoživitelky s dětmi. Právě na ně také cílí programy housing first, které jako první pomoc poskytují právě bydlení. U samostatně žijících bezdomovců totiž možná má smysl postupný návrat, u rodin s dětmi je naopak potřeba co nejrychlejší stabilizace a návrat do společnosti. Poslední verze zákona o sociálním bydlení, která spadla pod stůl v roce 2017, měla mnohé nedostatky a vyznačovala se polovičatostí a přílišnou rozmáchlostí. Polovičatost spočívala v tom, že zákon obcím nepřikazoval, ale spíše doporučoval poskytnout bydlení lidem v nouzi. A také v tom, že na sociální byt jste měli nárok až po šesti měsících bytové nouze – samoživitelka by tedy musela opustit nájemní bydlení a přežít minimálně rok v azylovém domě, než se její situace vyřeší. Během té doby se už ale dvakrát až třikrát přestěhovala a děti musely měnit školy – s ohledem na ně už zkrátka bylo pozdě. Třetí polovičatostí zákona bylo, že nezaručoval, že sociální byty nebudou vznikat vedle sebe a nedojde ke stejné segregaci chudých, jen v lepších a levnějších bytech. Naopak příliš rozmáchlý byl zákon v definici, kdo má na sociální bydlení nárok. Měly to být rodiny a lidé z ubytoven, azylových domů a bez standardního domova. Ale kromě toho i domácnosti, které dávají na bydlení více než čtyřicet procent svých příjmů a poté jim zbude maximálně 1,6násobek životního minima. Tyto parametry splňovala například rodina se dvěma dětmi do šesti let, která má čistý příjem dvacet pět tisíc korun a za nájem dá deset tisíc. Taková rodina trpí nedostatkem, ale pokud žije v levnější lokaci, není extrémně chudá. Bohužel v Česku této definici odpovídá asi desetina populace. Kritici této podoby zákona tak namítali, že by vznikl přetlak žadatelů o byt a v důsledku dlouhé fronty, za něž by se platilo efektivitou pomoci. Pro posouzení tohoto argumentu chybí informace, kolik lidí z oné desetiny, která na něj má nárok, by vůbec mělo o sociální byt zájem. Riziko je tu však vzhledem k počtu využitelných bytových jednotek velké. Příjmově založenou definici lze kritizovat i z jiných stran. Netýká se rodin, které ji těsně nesplní, ale na trhu s byty jsou nějak diskriminované či z jiných důvodů nemohou najít kvalitní bydlení. Netýká se to jen Romů. Jedním z problémů například u matek samoživitelek je neschopnost hradit vstupní kauci za nájem. Samoživitelka se dvěma malými dětmi a čistým příjmem devatenáct tisíc včetně všech podpor a alimentů, která platí za bydlení osm tisíc, definici nesplňuje. Zbývá jí „moc“ peněz. Její bydlení je však dost možná nekvalitní – a na kauci ke slušnému bytu bude šetřit hodně dlouho. Ale i kdyby na ni měla, pronajímatelé se jí a rizika nesplácení bojí. Podle části kritiků by tak bylo správné nárok na sociální bydlení podmínit rovněž nedostatečností bydlení aktuálního – jeho velikostí, stavem, základní vybaveností, stabilitou. Tyto faktory souvisejí s potížemi dětí ve škole či se zdravím mnohem více než to, zda domácnost dává na nájem třicet pět či čtyřicet pět procent příjmu. Naopak by se mohla uvolnit příjmová definice, aby do ní „spadla“ také naše bezradná samoživitelka. Takový systém by cíleněji mířil na řešení problémů v oblasti bydlení místo na řešení chudoby jako takové. Nicméně lidem lze s bydlením pomáhat i jinými způsoby, například takzvanými dávkami v okamžité mimořádné pomoci. Sociálka už dnes může samoživitelce či rodině dát jednorázově patnáct tisíc na splacení nájemní kauce. I kdyby se jen pětině takových rodin podařilo udržet v nájemním bydlení, bylo by to řádově levnější než jim platit azylové domy, dětem pěstouny a kojenecké ústavy či řešit sociální bydlení. Český stát se však bojí, a proto nárok na takovou okamžitou dávku musíte prokazovat dlouhé měsíce. Draze zaplacená neschopnost včas pomoci je obecně symptomem českého sociálního systému. Naučili jsme se řešit problémy tím, že je vytlačíme za naše hradby. Včasná pomoc je vidět a vyžaduje odpovědnost. Když rodiny a matky přesuneme do azylových domů, ubytoven a ústavů a miliardové náklady rozpustíme v rozpočtu, nikdo si ničeho nevšimne. Problémem je také to, že náklady na neexistenci sociálního bydlení nese většinou stát. Ať už v provozu všemožných institucí, či v miliardových doplatcích a příspěvcích na bydlení. V případě schválení zákona o sociálním bydlení by se část nákladů přesunula na obce. Ty se tomu ovšem brání, protože jsou v komfortní situaci: za jejich neaktivitu platí někdo jiný. Kdyby se obcím dalo o deset miliard z daní více a musely by hradit zmíněné příspěvky a služby, asi by začaly levné obecní byty používat více a včas. Bylo by také dobré zvážit současnou extrémní podporu vlastnického bydlení. Daně z nemovitosti jsou u nás skoro nejmenší z celé OECD a slevou na hypotéku můžete na daních stále ušetřit dvanáct tisíc korun ročně. Stát takto každý rok vydá přes miliardu, která jde z velké části střední a vyšší třídě. Na druhé straně Česká národní banka asi správně omezuje poskytování hypoték, aby na ně nedosáhli žadatelé s nízkými příjmy. Těm tak ale nezbude ani vlastnické, ani „vyprodané“ nájemní bydlení. Přesměrování každé miliardy, která má takto negativní vedlejší účinky, do rekonstrukce obecních bytů či včasné pomoci s bydlením by zachránilo stovky rodin a ulehčilo rozpočtu. Smysl má i diskuse o cíleném zdanění nemovitostí, jež může mít hodně podob: od danění druhé vlastněné nemovitosti přes danění prázdných nemovitostí po progresivní daně podle ceny nemovitostí. Jenže v Česku spoléháme na vysoké zatížení práce a mizivé majetkové daně, což jednak odrazuje od práce a také to neodráží skutečnost, že většina nerovností u nás je majetková, nikoli příjmová. Někde se danit musí, tak proč ne tam, kde můžeme podporovat uvolňování prázdných bytů na trhu? To přece není žádný komunistický výmysl. Ostatně guvernér České národní banky Jiří Rusnok či liberální sociolog bydlení Martin Lux, kteří o těchto daních mluví, nejsou zrovna komunisté. Daň z prázdné nemovitosti ve Francii vedla dlouhodobě k uvolnění třinácti procent prázdných bytů na trh a ve Vancouveru se to podle předběžných údajů týkalo patnácti procent. Vzhledem k odhadu počtu prázdných bytů v Praze by to znamenalo uvolnění čtyř až šesti tisíc bytů. To sice dlouhodobě bytovou krizi nevyřeší, ale na pár let by ji mohlo zmírnit, a navíc přinést desítky milionů na opravu obecních bytů a sociální bydlení. Je otázka, zda tyto přínosy vyváží nechtěné zatížení lidí, kteří s byty nespekulují. Rozhodně to však není tak neefektivní nástroj, jak se před evropskými volbami v roce 2019 snažil médiím namluvit šéf developery sponzorované TOP 09. Hlavně bychom však neměli vše slepě blokovat rétorikou zásluhovosti, která jakoukoli slabost přisoudí osobnímu selhání, které zpětně opravňuje nepomáhat. Tato logika má tři typy problémů. V extrémní podobě vždy narazí na to, že bychom museli zrušit i veřejné školství, zdravotnictví a obecní služby – aby nepřebíraly náklady za to, že se rodina „nezasloužila“ a dítě je více nemocné a horší ve škole. Děti navíc za své bydlení nemůžou – možnost „zasloužit se“ o svou budoucnost bychom jim asi neměli brát dřív, než si ji uvědomí. A za třetí, není pragmatická, protože i neřešit problémy něco stojí – neúspěch ve vzdělávání se promítá do vyšší nezaměstnanosti, chudoby, dávek, zdravotních problémů. Oblíbená metafora pravice říká „žádný oběd není zdarma“. Je to velká a mnohem univerzálnější pravda, než si její apologeti vůbec uvědomují. Ani odmítnutí včasného obědu zdarma, tedy brzké pomoci a prevence dalších problémů, totiž není oběd zdarma. Daniel Prokop (*1984) je sociolog zaměřující se na politický a sociální výzkum. Je odborníkem na kvantitativní metody a zavedl řadu inovací v českých volebních výzkumech. Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Za seriál analytických článků o české společnosti „Úvod do praktické sociologie“, zveřejňovaných v Salonu Práva, získal v roce 2016 Novinářskou cenu. Nakladatelství Host, Brno, 2019, 1. vydání, brož., 256 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-05-06 17:45:42
Jak na Macu přepínat mezi okny aplikací
Pracujete na Macu a máte otevřeno více oken najednou? Ať už v Safari, Finderu nebo v jiných aplikacích, přepínání mezi nimi je nezbytnou součástí efektivního pracovního procesu. Existuje mnoho způsobů, jak toho dosáhnout, ale věděli jste, že ten nejrychlejší a nejsnadnější je použití klávesových zkratek? Proč používat klávesové zkratky pro přepínání oken? Přepínání mezi okny pomocí klávesových zkratek je mnohem rychlejší než hledání ikony aplikace v Docku […]
\nČas načtení: 2024-06-17 20:00:40
iPhone se nabíjí pomalu: Co dělat?
Propadáte často zoufalství z pomalého nabíjení vašeho iPhonu? Nebojte se, nejste sami. Mnoho uživatelů si stěžuje na to, že se jejich telefony nabíjejí pomalu, a to i když používají originální nabíječku a kabel. Naštěstí existuje několik věcí, které můžete udělat, abyste tento problém vyřešili a váš iPhone nabití zrychlili. Pořiďte si výkonnější nabíječku Nejrychlejší způsob, jak nabít iPhone, je pomocí rychlonabíječky: alespoň 20W adaptér s kabelem USB-C na Lightning (nebo USB-C na USB-C […]
\nČas načtení: 2024-08-18 17:00:50
Proč 300W nabíjení nedává smysl?
Nejrychlejší nabíjení telefonu dnes trvá asi deset minut a v laboratořích se testují prototypy nabíjející na 300W, které to umožní za pouhých pět minut. Zní to úžasně, ale je to opravdu nutné? Možná se to zdá kontroverzní, ale i v případě nabíjení telefonu existuje hranice, za kterou už to postrádá smysl vzhledem k současné technologii baterií a potřebám uživatelů. Diskuze o rychlém nabíjení se obvykle točí kolem […]
\nČas načtení: 2025-03-13 06:00:00
Stejně jako THC a další kanabinoidy i CBD lze užívat mnoha různými způsoby. Nejznámějším z nich je kouření, ale kanabidiol účinkuje i při vnitřním užití a kožním či sublinguálním podání. Inhalace Tento způsob užívání CBD umožňuje nejrychlejší nástup účinků, protože kanabinoidy se přes plíce dostávají přímo do krevního oběhu. CBD čípky se používají při menstruačních bolestech, zánětech nebo při léčbě některých střevních onemocnění. Mohlo by vás zajímat: Biodostupnost kanabinoidů Lokální aplikace – kožní podání CBD lze aplikovat přímo na kůži, kde se rychle vstřebává a působí na receptory endokanabinoidního systému. Mohlo by vás zajímat: Co léčí konopná mast a jakou si vybrat? Ústní podání Tento způsob zahrnuje požívání CBD ve formě potravin nebo kapslí. Účinek se dostavuje pomaleji (30–90 minut), ale je delší (4–8 hodin). CBD náplasti umožňují pomalé a rovnoměrné uvolňování CBD do krevního oběhu přes kůži. Sublinguální podání Při sublinguálním (podjazykovém) užívání se CBD kapky nebo spreje aplikují pod jazyk, kde se vstřebávají přes sliznici přímo do krevního oběhu. Tento způsob zajišťuje rychlejší nástup účinků než požití. Rektální podání Tento způsob užívání umožňuje efektivní vstřebávání CBD přes sliznice konečníku. CBD má při rektálním podání vysokou biologickou dostupnost a tento způsob je často využíván v medicínských aplikacích. Mohlo by vás zajímat: Léčba konopnými extrakty Další CBD produkty Kromě běžných forem existuje řada dalších produktů ... The post Jak se užívá CBD? appeared first on Magazín Konopí.
\nČas načtení: 2025-03-25 09:54:00
Praha 25. března 2025 (PROTEXT) - Telemedicínská aplikace Meddi app, která umožňuje spojení s lékařem po telefonu během několika minut, rozšiřuje svou nabídku o služby psychoterapeutů. Kromě možnosti objednat se k vybranému specialistovi na konkrétní termín nabízí také nejrychlejší variantu online konzultace – spojení s psychoterapeutem do jedné hodiny.„Možnost konzultace v tak krátké době nabízíme jako jediní na trhu. Věříme, že tato služba pomůže klientům, kteří se ocitnou v naléhavé životní situaci a potřebují odbornou podporu ihned,“ říká Jiří Pecina ze společnosti Meddi hub, která aplikaci provozuje. Konzultace jsou poskytovány 24/7 každý den v roce, přičemž garantovaná doba spojení s psychoterapeutem je pouhých 60 minut.Pokud klienti nemají potřebu okamžité konzultace, mohou si po přihlášení do aplikace vybrat specialistu podle svých potřeb a preferencí. K dispozici je široká nabídka certifikovaných psychoterapeutů, psychologů ve zdravotnictví i školních psychologů, kteří nabízejí individuální, rodinné a párové terapie pro dospělé, děti i dospívající. Nejčastější témata, se kterými se lidé na odborníky obracejí, zahrnují deprese, úzkosti, vyhoření, pocity samoty nebo potíže ve vztazích. U většiny terapeutů existuje možnost proplacení části nákladů zdravotní pojišťovnou.Online terapie si získává stále větší popularitu díky svým výhodám – možnost konzultace z pohodlí domova, úspora času, anonymita a flexibilita. Zároveň pomáhá řešit nedostatek psychologů, se kterým se Česká republika dlouhodobě potýká. „Poptávka po psychoterapeutické pomoci roste, ale počet odborníků často nestačí pokrýt potřeby všech zájemců. Čekací doby na osobní terapii mohou být dlouhé, někdy i několik měsíců. Online konzultace tento problém částečně řeší, protože umožňují terapeutům pracovat s širší klientelou a efektivněji si rozvrhnout svůj čas. Klientům zároveň dávají možnost najít vhodného odborníka rychleji, a to i mimo jejich region,“ vysvětluje Lucie Šujanová, Chief Psychology Officer ve společnosti Meddi hub.Aplikace Meddi app klade důraz na etický přístup, bezpečnost a důvěru klientů. „Neprodáváme ani nesbíráme citlivá data našich klientů pro komerční účely. Naší prioritou je kvalitní péče, maximální diskrétnost a etický přístup,“ dodává Lucie Šujanová. O aplikaci MEDDI appMEDDI app je na trhu už od roku 2020. Jedná se o telemedicínskou aplikaci, která slouží jako most mezi pacienty a lékaři. Díky aplikaci se můžete bezpečně spojit s lékaři kdykoliv a kdekoliv, doslova 24/7, a řešit jejím prostřednictvím jakékoliv zdravotní potíže. Spojení s lékařem přes aplikaci je navíc často bezpečnější než bezprostřední návštěva lékaře, a to díky možnosti vyhnout se zbytečnému kontaktu s nemocnými v čekárně u lékaře, což uživatelé MEDDI app ocení zejména v období chřipek a jiných virových onemocnění. Využití MEDDI app ale u spojování pacientů s lékaři zdaleka nekončí – aplikace umí například uchovávat nejrůznější zdravotnická data, je možné přes ni sdílet informace z chytrých hodinek s lékaři a lékař přes ni může na základě online konzultace zasílat eRecepty, na jejichž základě lze ihned objednat lék na pobočku lékárny sítě Dr.Max. Kromě veřejnosti využívají aplikaci také zaměstnanci mnoha firem jako Veolia, Novartis, Notino nebo klienti společnosti VISA. Nově aplikace nabízí také možnost spojení s psychoterapeutem – buď ve zvoleném termínu nebo do 60 minut. Zdroj: MEDDI hubhttps://www.meddi.com/czhttps://www.meddi.com/cz/psychotherapie ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
\nČas načtení: 2024-01-15 15:01:16
Benavides dokončil osmou etapu Rallye Dakar jako první i druhý nejrychlejší jezdec
Osmý den stáli před soupeři těžký měřený speciál složený ze směsice terénu. Skalnatý a členitý terén představoval výraznou změnu oproti nekonečným dunám předchozích etap. Benavides [...]
Čas načtení: 2024-10-07 09:43:02
Nejrychlejší disk Samsung SSD disk 990 EVO Plus s podporou PCIe 4.0
Společnost Samsung Electronics představila další přírůstek do své řady SSD disků, model 990 EVO Plus. Disk s podporou PCIe 4.0 a nejnovější technologií NAND je ideálním řešením pro uživatele toužící po lepším výkonu a úspornějším [...] Článek Nejrychlejší disk Samsung SSD disk 990 EVO Plus s podporou PCIe 4.0 se nejdříve objevil na IT Revue.
Čas načtení: 2024-12-13 09:10:02
Ta nejrychlejší SUV na světě hravě překonají třístovku. Tahle pětice je vůbec ta nejrychlejší
V posledních letech se trh s rychlými SUV výrazně proměnil. Jsou to auta, která mají sice vyšší stavbu karoserie, ale zároveň mají takovou výbavu, že jsou schopna držet krok i s některými čistokrevnými sportovními modely. V tomto přehledu se ale zaměříme čistě na to, jak moc rychlá budou například na německé dálnici. Tahle pětice značek […]
Čas načtení: 2025-01-14 09:11:11
Engel na Dakaru poskočil dopředu. Dnes čeká na jezdce nejrychlejší etapa
Den plný prachu a velké porce kilometrů mají za sebou jezdci z týmu ORION – Moto Racing Group. Milan Engel si polepšil, když v osmé etapě dojel [...]
Čas načtení: 2025-02-13 13:00:27
Investice se vyplatily. Operátor O2 má nejrychlejší mobilní internet v Česku
O2 se chlubí cenou za nejrychlejší 5G síť na území ČR Cenu udílí americká společnost Ookla, známá svým Speedtestem V posledních dvou obdobích tuto cenu přebíral operátor T-Mobile Americká společnost Ookla, která provozuje známý test rychlosti Speedtest, označila za nejrychlejší 5G síť v Česku tu operátora O2. Ten si tak může gratulovat, masivní investice do rozvoje 5G v regionech se tak začíná pomalu vyplácet. V minulém i předminulém roce získal ocenění Ookla konkurenční operátor T-Mobile. Přečtěte si celý článek Investice se vyplatily. Operátor O2 má nejrychlejší mobilní internet v Česku
Čas načtení: 2024-02-22 16:00:04
Nejrychlejší Porsche Mission X možná neskončí jen jako koncept, ale brzy se dostane do výroby CEO automobilky Oliver Blume uvedl, že finální rozhodnutí má padnout do konce tohoto roku Novinka má nabídnout 900V architekturu a výkon 1 500 koní Možná se brzy dočkáme představení nejrychlejšího Porsche na světě. Koncept elektrického „hypercar“ Porsche Mission X byl odhalen už loni v létě, nyní se ale uvažuje o jeho reálném zařazení do výrobních plánů. Konečné rozhodnutí má padnout do konce letošního roku. Přečtěte si celý článek Porsche Mission X se nejspíše dostane do výroby. S výkonem 1 500 koní půjde o nejrychlejší model značky
Čas načtení: 2024-03-07 14:00:14
Groq má být nejrychlejším AI čipem na trhu Jeho demoverze je k dispozici zdarma k vyzkoušení Tento výpočetní čip je zhruba 25krát rychlejší a 20krát méně nákladnější než GPT-3.5 Představte si, že můžete získat odpovědi na všechny otázky, jaké vás zajímají, během milisekund. To dokáže nejrychlejší AI čip na světě, který svou rychlostí může konkurovat […] Celý článek si můžete přečíst na Nejrychlejší čip umělé inteligence na světě je k vyzkoušení zdarma! Je ChatGPT i Elonův Grok v ohrožení?
Čas načtení: 2024-03-24 17:07:11
Rakousko vstřelilo proti Slovensku nejrychlejší branku historie
Čtyřiadvacetiletý ofenzivní záložník, Christoph Baumgartner, se v přátelském utkání proti Slovensku postaral o nejrychlejší branku historie v mezinárodním střetnutí. Zatímco většina fanoušků na Tehelném poli ještě hledala své místo v hledišti, fotbalista RB Lipsko se vyhnul třem domácím hráčům a vsítil nejrychlejší branku historie. V šesté vteřině přátelského střetnutí mezi Slovenskem a Rakouskem.
Čas načtení: 2024-06-21 10:35:22
Ve všech detailech extrémní a naprosto dokonalý, takový je nový model Bugatti jménem Tourbillon, čerstvý aspirant na nejrychlejší vůz světa. Článek Bugatti má novou vlajkovou loď. Z ceny Tourbillonu, aspiranta na nejrychlejší vůz světa, se točí hlava se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2025-02-02 18:18:57
Zbývají poslední kusy! iPhone 16 Pro za 699 Kč získají už jen ti nejrychlejší
Posledních 500 kusů. Přesně tolik iPhonů 16 Pro zbývá za speciální zaváděcí cenu. Díky nové službě Cashtec Upgrade od Mobil Pohotovosti si můžete pořídit nejnovější iPhone na dva roky za pouhých 699 Kč měsíčně. Nabídka ale platí jen pro nejrychlejší, takže zbývá posledních několik dní akci využít. Přečtěte si celý článek Zbývají poslední kusy. iPhone 16 Pro za 699 Kč získají už jen ti nejrychlejší
Čas načtení: 2025-03-26 19:03:18
Vyprodávají se poslední kusy. iPhone 16 Pro za 749 Kč uloví ti nejrychlejší
iPhone 16 Pro za 749 Kč nebo MacBook Air M4 za 429 Kč. V Česku si s novou službou Cashtec Upgrade od Mobil Pohotovosti můžete pronajmout nejnovější iPhone nebo MacBook absolutně nejlevněji na trhu. Za celou dobu pronájmu tak zaplatíte jen to, co zařízení ztratí na hodnotě. Zaváděcí ceny jsou ale jen pro nejrychlejší a například iPhonů zbývá za tuto cenu posledních 180 kusů. Přečtěte si celý článek Vyprodávají se poslední kusy. iPhone 16 Pro za 749 Kč uloví ti nejrychlejší
Čas načtení: 2024-03-02 10:49:58
Nejrychlejší dron s kamerou na světě vs. Formule 1
Tohle je Formule 1, jak jste ji ještě neviděli. Zbrusu nový vůz F1 RB20 Maxe Verstappena, který absolvuje celé kolo Velké ceny na okruhu... Článek Nejrychlejší dron s kamerou na světě vs. Formule 1 se nejdříve objevil na AC24.cz.
Čas načtení: 2024-03-06 17:17:54
Petr Borkovec spouští svůj největší projekt: Chceme být nejrychlejší česká banka s milionem klientů
Startuje poradenská Partners Banka, která má velké ambice. Bude jen v mobilní aplikaci a láká úrokem na spořicím účtu přes šest procent. Článek Petr Borkovec spouští svůj největší projekt: Chceme být nejrychlejší česká banka s milionem klientů se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-03-26 13:14:36
Nejrychlejší prodávané ojetiny jsou od Dacie a Hyundai. Do první trojky se ale dostali i Japonci
Pokud prodáváte ojeté auto, může to zabrat řadů týdnů, dokonce i měsíců. Jsou ale značky, které vám z rukou zmizí takřka okamžitě. Obzvlášť, když jde o rodinné auto. Luxusní auta se prodávají výrazně déle. Podle společnosti Cebia se nejrychleji prodávají vozy značky Hyundai, které jsou v nabídce průměrně 53 dnů. Na druhém místě je možná […]
Čas načtení: 2024-04-06 12:03:00
Keňský mistr světa Sawe vyhrál Pražský půlmaraton v traťovém rekordu
Pražský půlmaraton vyhrál suverénně úřadující mistr světa na této trati Keňan Sabastian Sawe v traťovém a osobním rekordu 58:24 minuty. Postaral se o nejrychlejší čas této sezony a zařadil se na 12. místo historických tabulek. Mezi ženami vyhrála Etiopanka Gete Alemayechuová za 1:08:10. Prvním českým běžcem v cíli byl stejně jako loni Patrik Vebr. Nejrychlejší domácí vytrvalkyní byla olympionička Tereza Hrochová.
Čas načtení: 2024-04-06 13:36:00
Pražský půlmaraton zdolán v rekordním čase! Závodníci kolabovali během závodu
Pražský půlmaraton vyhrál suverénně úřadující mistr světa na této trati Keňan Sabastian Sawe v traťovém a osobním rekordu 58:24 minuty. Postaral se o nejrychlejší čas této sezony a zařadil se na 12. místo historických tabulek. Mezi ženami vyhrála Etiopanka Gete Alemayechuová za 1:08:10. Prvním českým běžcem v cíli byl stejně jako loni Patrik Vebr. Nejrychlejší domácí vytrvalkyní byla olympionička Tereza Hrochová.
Čas načtení: 2024-04-28 12:05:00
Lotus Evija si připsal rekord, na Nürburgringu už jsou rychlejší jen závodní vozy
Unikátní elektrický sporťák Lotus Evija X zvládl náročný německý okruh v čase 6:24,047, což je třetí nejrychlejší čas celkově a vůbec nejrychlejší mezi vozy s produkčním šasi. Tím ale úsilí značky na Nürburgringu nekončí.
Čas načtení: 2024-05-24 13:13:00
V prvním tréninku byl v Monaku nejrychlejší Lewis Hamilton
V prvním tréninku na Grand Prix Monaka 2024 byl nejrychlejší Hamilton před Piastrim a Russellem. Velká část jezdců ale nenasadila měkké pneumatiky. Nejrychlejší na střední směsi byl Charles Leclerc.
Čas načtení: 2024-06-15 23:04:18
EURO 2024: Albánii od prohry s obhájci z Itálie nezachránil ani nejrychlejší gól historie
Do Eura 2024 už vstoupili i stále ještě úřadující mistři Evropy a obhájci trofeje Italové. S obhajobou to budou mít extrémně těžké. Jako první jí v cestě stál náš kvalifikační soupeř Albánie. Tomu nakonec k bodovému zisku nepomohl ani nejrychlejší gól historie. Za Itálii otočili Bastoni a Barella.
Čas načtení: 2024-06-19 13:08:00
ExaGrid je dodavatelem hardwaru pro podnikové zálohování roku
Marlborough (Massachusetts) 19. června 2024 (PROTEXT/BusinessWire) - Společnost ExaGrid získala ocenění „Dodavatel hardwaru pro podnikové zálohování roku“ a další ocenění na Ocenění za skladování 2024 Produkt, partnerství a tým společnosti ExaGrid oceněny na konferenci „The Storries XXI“ v Londýně Společnost ExaGrid®, jediné řešení v oboru pro víceúrovňové zálohovací úložiště s funkcí „Retention Time-Lock“, které zahrnuje vrstvu nesměřující k síti (vytváří víceúrovňovou vzduchovou mezeru), zpožděné mazání a neměnnost pro obnovu výkupu, dnes oznámila, že získala dvě oborová ocenění během 21. ročníku předávání cen za nejlepší úložiště Storage Awards, „The Storries XXI“, který se konal v Londýně 6. června 2024. Tato tisková zpráva obsahuje multimediální prvky. Celou zprávu najdete zde: https://www.businesswire.com/news/home/20240618611557/cs/ Společnost ExaGrid byla vyhlášena dodavatelem podnikového zálohovacího hardwaru roku a získala ocenění Storage Solution of the Year - Corporate společně s klíčovým obchodním partnerem Convergent Technology za zajištění ochrany dat pro projekt národní infrastruktury. Kromě toho byla senior manažerka marketingové komunikace společnosti ExaGrid Mary Domenichelliová oceněna cenou Storage Industry Champion of the Year – Marketing. Společnost ExaGrid i nadále získává uznání za svá úložiště pro zálohování ve vrstvách – v roce 2024 získala zatím šest ocenění v oboru, mj: • Data Breakthrough Awards – Řešení roku v oblasti zálohování dat • Network Computing Awards – Společnost roku • Network Computing Awards – Hardwarový produkt roku • Network Computing Awards – Cena za návratnost investic • Storage Awards – Hardwarový dodavatel roku v oblasti podnikového zálohování • Storage Awards – Řešení pro ukládání dat roku - podniková sféra Vítězové jsou určeni na základě hlasování veřejnosti. Letošní ocenění znamenají již třináctý ročník vítězství společnosti ExaGrid v soutěži "The Storries" a čtvrtý rok po sobě, kdy společnost ExaGrid získala ocenění Enterprise Backup Hardware Vendor of the Year. „Jsme poctěni neustálým uznáním, kterého se nám dostává za naše vrstvené zálohovací úložiště a za tvrdou práci týmu ExaGrid, a velmi nás těší, že jsme získali ocenění spolu s našimi váženými partnery ze společnosti Convergent Technology, kteří vedli naše zákazníky k řešení zálohovacího úložiště, jež nabízí nejkomplexnější zabezpečení, nejrychlejší výkon zálohování a obnovy a nejlepší podporu v oboru – pokud jde o národní infrastrukturu, jen málo hledisek je tak důležitých,“ řekl Bill Andrews, prezident a generální ředitel společnosti ExaGrid. „Jsme velmi vděční, že můžeme spolupracovat s tak skvělými obchodními partnery, jako je Convergent Technology a mnoho dalších po celém světě. Gratulujeme všem letošním vítězům a děkujeme týmu Storage Awards a zejména všem, kteří pro nás hlasovali.“ O společnosti ExaGrid Společnost ExaGrid poskytuje vrstvené zálohovací úložiště s jedinečnou přistávací zónou („Landing Zone“) s diskovou vyrovnávací pamětí, úložištěm pro dlouhodobé uchovávání a škálovatelnou architekturou. Řešení „Landing Zone“ společnosti ExaGrid umožňuje nejrychlejší zálohy, obnovení a okamžité zotavení virtuálních počítačů. Vrstva úložiště nabízí nejnižší náklady na dlouhodobé uschování. Škálovatelná architektura společnosti ExaGrid zahrnuje plnohodnotná zařízení a zajišťuje zálohovací okno s pevnou délkou při nárůstu dat, přičemž odpadají nákladné forkliftové aktualizace a zastarávání produktu. Společnost ExaGrid nabízí jediný dvouvrstvý přístup k ukládání záloh s nesíťovou vrstvou, zpožděným odstraňováním a neměnnými objekty pro obnovu po útocích ransomwaru. Společnost ExaGrid disponuje fyzickými prodejními a předprodejními systémovými inženýry v těchto zemích: Argentina, Austrálie, Benelux, Brazílie, Kanada, Chile, SNS, Kolumbie, Česká republika, Francie, Německo, Hongkong, Indie, Izrael, Itálie, Japonsko, Mexiko, Skandinávie, Polsko, Portugalsko, Katar, Saúdská Arábie, Singapur, Jižní Afrika, Jižní Korea, Španělsko, Turecko, Spojené arabské emiráty, Velká Británie, Spojené státy a další regiony. Navštivte nás na adrese exagrid.com nebo se s námi spojte na LinkedIn. Podívejte se, co říkají naši zákazníci o vlastních zkušenostech se společností ExaGrid, a zjistěte, proč nyní tráví podstatně méně času zálohovacím ukládáním v příbězích o úspěších našich zákazníků. Společnost ExaGrid je hrdá na své skóre +81 NPS! ExaGrid je registrovaná ochranná známka společnosti ExaGrid Systems, Inc. Všechny ostatní ochranné známky jsou majetkem příslušných vlastníků. Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy. Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: https://www.businesswire.com/news/home/20240618611557/cs/ Kontakt Media: Mary Domenichelli ExaGrid mdomenichelli@exagrid.com Zdroj: ExaGrid