Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-30 09:33:16

Microsoft překonal očekávání, ale investoři utíkají! Proč akcie padají?

Čtvrtletní výsledky Microsoftu předčily očekávání, ale akcie navzdory tomu oslabily. Co investorům dělá vrásky na čele a jak se rýsuje budoucnost softwarového giganta? Článek Microsoft překonal očekávání, ale investoři utíkají! Proč akcie padají? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-01-04 12:00:32

Prodeje elektronických dálničních známek v roce 2024 překonaly očekávání. Prodalo se jich víc než 9 milionů

Rok 2024 přinesl mimořádně úspěšné výsledky v prodeji elektronických dálničních známek. Celkově jich bylo prodáno více než 9 milionů, což představuje nárůst o 700 tisíc kusů oproti roku 2023. Hodnota prodaných e-známek přesáhla 7,2 miliardy korun, tedy o 700 milionů korun více než v předchozím roce. Tento výsledek překonal očekávání. „K nárůstu prodejů přispělo i […]

Čas načtení: 2024-02-15 20:15:17

Atraktivní investice v oblasti automobilů? Stellantis překonal odhady analytiků a nastínil smělé plány do budoucna

Automobilka Stellantis sice kvůli krátkodobým problémům vykázala 10% pokles zisku, přesto překonala očekávání trhu. Jaké plány má do budoucna? Článek Atraktivní investice v oblasti automobilů? Stellantis překonal odhady analytiků a nastínil smělé plány do budoucna z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-04-29 11:28:00

Výrobce laviček a stojanů na kola mmcité prudce zvýšil zisk, poprvé vyplatí dividendu

Skupině mmcité loni meziročně vzrostly konsolidované tržby přibližně o 28,4 milionu korun na téměř 1,2 miliardy korun. Čistý zisk podniku z Uherského Hradiště se meziročně více než zdvojnásobil a překonal 85 milionů korun. Zisk překonal očekávání vedení skupiny, vzhledem k tomu plánuje představenstvo mmcité první výplatu dividendy.

Čas načtení: 2025-02-03 10:43:00

Forbes řadí platformu Bitget na seznam nejdůvěryhodnějších krypto burz na světě

Victoria (Seychely) 3. února 2025 (PROTEXT/GlobeNewswire) - Bitget, přední kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3, byla zařazena na seznam 25 nejdůvěryhodnějších kryptoburz v magazínu Forbes. Společnost Bitget se na tomto seznamu umístila na osmém místě, přičemž za poslední rok zaznamenala příliv nových uživatelů spolu s celou řadou upgradů a navázané spolupráce, která dále utvrdila její pozici při vstupu do tohoto prestižního klubu. Seznam, v němž jsou zastoupeni špičkoví hráči jako Coinbase, Binance a Robinhood, vyzdvihuje kryptoměnové burzy z celého světa.Společnost Bitget ve své nedávné zprávě o transparentnosti zaznamenala 400% nárůst své uživatelské základny, která během prosince překonala 100 milionů uživatelů. Objem spotových transakcí se zvýšil ze 160 miliard USD za první čtvrtletí na 600 miliard USD během čtvrtého čtvrtletí. Od spolupráce s tureckými národními sportovci, přes legendární fotbalovou ligu LALIGA až po nástup nového vedení do společnosti a získání několika licencí, posílila společnost Bitget svoji pozici globálního lídra a stala se druhým největším kryptoměnovým ekosystémem.Společnost Bitget se zaměřuje na své rozšiřující se trhy prostřednictvím lokalizovaného marketingu, utvořených partnerství a vzdělávacích iniciativ. Burza nabízí zjednodušený vstup na trh, směnné brány a lokalizovanou zákaznickou podporu pro usnadnění přístupu. Platforma Bitget zároveň investuje do vzdělávání v oblasti blockchainu, strategického sponzorství a pobídkových programů zaměřených na udržení uživatelů v oblastech s významným růstem. Po jmenování Hon Ng ředitelem právního oddělení ve společnosti Bitget se tým výrazně zaměřuje na dodržování předpisů. Společnost Bitget v nedávné době dosáhla schválení činnosti ve Spojeném království, licenci BSP v Salvadoru a dokonce otevřela novou burzu ve Vietnamu provozovanou v souladu s místními požadavky.Nedávná zpráva společnosti CCData podtrhuje úspěch platformy Bitget, jejíž podíl na trhu vzrostl na 4,25 %, čímž překonal své předchozí historické maximum z dubna 2024. Při srovnání změny tržního podílu na kombinovaném spotovém a derivátovém trhu v roce 2024 nejvíce vytěžily společnosti Bitget, Coinbase a Crypto(dot)com s vykázaným navýšením tržního podílu o 4,05 % na 10,5 %, 3,89 % na 5,43 % a 3,39 % na 4,71 %.Bitget Token (BGB) byl předtím zařazen mezi 10 nejúspěšnějších kryptoměn podle magazínu Forbes za první polovinu roku 2024. Od té doby BGB překonal veškerá očekávání, když za loňský rok prudce vzrostl o více než 1000 %. Omezením nabídky BGB, zvýšením užitečnosti tokenu a rozšířením možností jeho využití v reálném světě plánuje platforma Bitget dále posílit své funkce a produkty v ekosystému Bitget, což přinese udržitelný růst a zajištění dlouhodobé hodnoty pro držitele.Debut platformy Bitget na seznamu nejdůvěryhodnějších světových kryptoburz časopisu Forbes pro rok 2025 zdůrazňuje její pozoruhodný růst a zvyšující se důvěryhodnost v tomto odvětví. Díky skvělému skóre držení BTC-ETH a zaměřením na transparentnost je platforma Bitget jednou z nejbezpečnějších kryptoburz na světě. Díky transparentnímu důkazu o rezervách, který pojišťuje 100 % jejích aktiv, a ochrannému fondu ve výši 600 milionů dolarů, který chrání uživatele, burza urychlila svůj růst po celém světě. Zařazení do žebříčku časopisu Forbes svědčí o rostoucím vlivu burzy ve světě kryptoměn.O platformě BitgetPlatforma Bitget je přední světová kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3 založená v roce 2018. Burza Bitget, která obsluhuje více než 100 milionů uživatelů ve více než 150 zemích a regionech, se snaží pomáhat uživatelům obchodovat chytřeji díky své průkopnické funkci kopírování obchodů a dalším obchodovacím řešením a zároveň nabízí v reálném čase přístup k ceně Bitcoinu, Etherea a dalších kryptoměn. Bitget Wallet, dříve známá pod názvem BitKeep, je prvotřídní multichainová kryptopeněženka, která nabízí celou řadu komplexních řešení a funkcí Web3, včetně funkcí peněženky, směny tokenů, NFT Marketplace, prohlížeče DApp a dalších.Platforma Bitget hraje přední roli v rozvoji adopce kryptoměn prostřednictvím strategických partnerství, například jako oficiální krypto partner nejlepší fotbalové ligy světa, LALIGA, na trzích Blízkého východu, Jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky a také jako globální partner tureckých národních sportovců Buse Tosun Çavuşoğlu (mistryně světa ve wrestlingu), Samet Gümüş (zlatý medailista v boxu) a İlkin Aydın (volejbalová reprezentantka), aby inspirovali světovou komunitu k přijetí budoucnosti kryptoměn.Upozornění na riziko: Ceny digitálních aktiv podléhají výkyvům a mohou vykazovat značnou volatilitu. Investorům se doporučuje alokovat pouze prostředky, o které si mohou dovolit přijít. Hodnota každé investice může být ovlivněna a existuje možnost, že nebudou splněny finanční cíle ani získána zpět hlavní investice. Vždy je třeba si vyžádat nezávislé finanční poradenství a pečlivě zvážit osobní finanční zkušenosti a situaci. Výkonnost v minulosti není spolehlivým ukazatelem budoucích výnosů. Platforma Bitget nenese žádnou odpovědnost za případné vzniklé ztráty. Nic z toho, co je zde uvedeno, nelze považovat za finanční poradenství. Další informace naleznete v našich Podmínkách používání.Fotografie k tomuto oznámení je k dispozici na adrese https://www.globenewswire.com/NewsRoom/AttachmentNg/0e165b57-ca38-484c-9402-f673d502edaf Informace pro média získáte na adrese: media@bitget.com 

Čas načtení: 2025-01-30 16:10:31

Výsledková sezóna s XTB: Microsoft přináší dobrá čísla, ale slabý výhled v oblasti cloudu Azure (video)

Poslední zajímavou společností, která včera zveřejňovala své výsledky, byl Microsoft. Ten sice celkově překonal očekávání v oblasti tržeb i zisků, avšak klíčový segment, kterým je cloud, očekávání mírně nesplnil

Čas načtení: 2024-02-16 17:15:50

Coinbase po výsledcích rose o více než 9 % 🔔

Coinbase (COIN.US) posiluje o více než 9,0 % po pozoruhodných výsledcích za čtvrté čtvrtletí, které překonaly očekávání Wall Street. Zprostředkovatel kryptoměn vykázal zisk 1,04 USD na akcii při tržbách 954 milionů USD, čímž výrazně překonal odhady ana...

Čas načtení: 2013-05-21 15:00:00

Nový label na Queens.cz ! Streetwear oblečení Undefeated

Konečně jsme se dočkali značky Undefeated za našimi hranicemi, za což se zasloužil samozřejmě obchod The Streetwise Store Queens, ovšem ten překonal veškerá očekávání a přidal velké množství oblečení a doplňků Undefeated, které mnohdy není k dispozici ani v zámořských obchodech. Tak se pojďme podí ...

Čas načtení: 2020-01-13 13:35:32

Toyen a Emila Medková v brazilském magazínu Agulha Revista de Cultura

Latinská Amerika, zejména její aktivní umělci a umělecké tvorbě nakloněná veřejnost, byla po celý rok 2019 v příjemném závoji entuziasmu podníceného 100. výročím vzniku surrealismu. V Kostarice a Chile uspořádali přední umělecké osobnosti soudobého surrealismu mezinárodní výstavy uvádějící díla nejen nynějších výtvarných a literárních nadrealistických autorů, ale připomínajících se vší důstojností velikány hnutí, jejichž tvorba se uzavřela třeba i před řadou desetiletí. Kostarickou výstavu s působivým nadhledem v titulu, 100 años no es nada… (100 let není nic…), zorganizoval výtvarník, básník a editor Alfonso Peña pod záštitou Agorart Grup, magazínu Revista Matérika a Kostarické univerzity. K výstavě vydali rozsáhlý elektronický katalog. Aktuálně reprezentuje sto třicet výtvarníků a literátů z řady zemí (deset je z České republiky) a současně má platností trvalého dokumentu už nyní historické hodnoty. Chilská výstava byla v podzimních měsících v metropoli Santiago de Chile, v kulturním centru Roberta Matty. Její příprava byla v péči teoretika, výtvarníka a básníka Enrique de Santiaga a jeho surrealistických druhů. K účasti pozval přední současné výtvarné a literární surrealisty z řady zemí, také čtyři z Moravy. Století trvání surrealismu měl po celý předešlý rok ve štítu webový magazín Agulha Revista de Cultura. Nyní je vydáván ve dvoutýdenní periodicitě v Brazílii portugalsky a anglicky. Hlavním editorem je neúnavný Floriano Martins, znalec výtvarné kultury a literatury nejen Latinské Ameriky. Z článků od rozličných autorů z různých zemí sestavil mj. seriál věnovaný dámám umělecky aktivním v surrealismu. K seriálu napsal obsáhlý editorial. Floriano Martins: Svoboda žen v uměleckém vyjádření (Vybrané pasáže se souhlasem autora)      Maria Estela Guedes (Portugalsko, 1947) poznamenává, že v její zemi je pro většinu intelektuálů surrealismus něco, co patří minulosti. K odstranění této zvrácené logiky je nutné uvést surrealismus do současnosti. To by bylo nemožné bez zjištění jeho hlavních dilemat a selhání.            Jak přijatelné je být surrealistou? Slyšíme implicitní ozvěnu této falešné otázky, která představuje výjimečný soud podzemních rukou stoupenců, kteří surrealismus ponořili do sítí temného ducha a naprostého nedostatku uměleckého talentu. Ti, kdo opakují takové slepé linie, jsou těmi, kteří popírají schopnost světa obnovit se. V patu opakování je trojice poezie-láska-svoboda, která zůstala uvnitř bez vyhlídky na obnovu, a to i bez toho, aby byla v té době splněna, jak se tvrdilo. Jako příklad uvedl Vratislav Effenberger (Česká republika, 1923–1986), že tato utopická maxima jen mohla umlčet vše, co stále zářilo surrealismem. A poukazuje na to, že ulice, na nichž surrealisté hledali nádherné, se mezi válkami změnily. Ulice zázraku hledaly další ohyby a útesy. Bojové mechanismy samy nalezly nové triky, a zatímco se odvíjely také překážky, další impulsy určovaly, bez roztrhané přítomnosti dogmat, nové ztělesnění touhy, novou stránku čtení snů a humoru. Surrealismus nějak překonal surrealistické neřesti a stal se nejvlivnějším proudem myšlenkových a estetických perspektiv 20. století.          Hanebným aspektem surrealismu ovšem je, že nepřijal imperativní povstání proti brutální misogynii, která ovládla společnost, zejména v psychiatrickém prostředí od konce devatenáctého století. Diane di Prima (USA, 1934) shrnuje: Když se muži bouřili, byli romantičtí, svobodní. Ženy, které se bouřily, byly klasifikovány jako bláznivé. Když nám další z přítomných žen, Beatriz Hausner (Chile, 1958), řekne, že příroda je pouze aspektem reality a že má zájem prozkoumat neomezenou realitu, neskutečnost, vede nás to k tomu, abychom si mysleli, že nemohou existovat hranice vnímání ani nástroje pro objevování nepochopitelných labyrintů reality. Koncepčně by surrealismus byl paradoxem. Breton obhajoval poskytování myšlenkového produktu jen kvůli tomu, že zapomněl, že hodnota myšlenky spočívá v jejím smyslu, nebo spíše ve vyjádření a vnímání tohoto smyslu. Skoro jednomyslné odmítnutí základů estetiky surrealismem je dalším řetězcem protikladů, protože bez estetické dimenze neexistuje stvoření. Toyen a Emila Medková V zářijovém čísle Agulha Revista de Cultura (141/2019) Floriano Martins přinesl bohatou ukázku z tvorby Toyen, jejímiž kresbami ilustroval všechny texty toho čísla. Napsal k tomu: Mezi těmito dámami je nutné počítat s přítomností Toyen (Marie Čermínová, Česká republika, 1902–1980), nesmírně plastické umělkyně, zakládající členky Surrealistické skupiny v Československu v roce 1934. Její erotickou nejednoznačností jsem snad vzbudil největší zájem veřejnosti a kritiků o význam uměleckého stvoření této výjimečné umělkyně. A o pět čísel později, v polovině listopadu 2019, dostalo v Agulha Revista de Cultura široký prostor umění fotografie Emily Medkové. Publikovaný materiálu Martins čerpal z knihy Krzysztofa Fijałkowského, Michaela Richardsona a Iana Walkera Surrealism and Photography in Czechoslovakia: On the Needles of Days (Surrealismus a fotografie v Československu, Na jehlách dnů), New York, Ashgate Publishing, 2013. Emila Medková – Kouzlo zoufalství (Vybrané pasáže se souhlasem editora Floriana Martinse)      Dílo Emily Medkové představuje jeden z nejvíce udržovaných a kriticky zapojených příkladů surrealistické dokumentární fotografie. Viděno však bylo jen zřídka mimo Českou republiku při výstavě nebo reprodukci. Tato neviditelnost, zrozená v roce 1928 a aktivní od konce čtyřicátých let až do několika let před smrtí umělkyně v roce 1985, odráží fantomovou existenci poválečné české surrealistické skupiny, jejíž byla členem.      Významné místo Medkové v historii poválečného českého surrealismu se odráží také v jejím postavení v rámci toho, co lze oprávněně nazvat tradicí české surrealistické fotografie, trvající téměř sedmdesát let. Ačkoli materiál v terénu je snadněji dostupný od sametové revoluce 1989, tato zajímavá historie zůstává divákům mimo střední Evropu téměř neznámá a bližší inspekce odhaluje bohaté kontrasty k severoevropským surrealistickým fotografiím.      Po krátké přestávce, nastalé bezprostředně po ukončení nepřátelství v letech 1946 až 1948, nastalo mezi stalinistickým státem a Československem další období kulturní represe, které mělo trvat příští čtyři desetiletí. Surrealismus a jeho výsledky byly silně cenzurovány státními sdělovacími prostředky. Zejména Teige, jehož předválečné postavení bylo charakterizováno odhodláním sladit surrealistické ideály se stranickými politickými revolučními požadavky, úřady pronásledovaly do té míry, že jeho předčasná smrt jen o několik měsíců později byla široce interpretována jako přímý důsledek tlaku státu a policie. Za těchto podmínek mohla být jakákoli organizovaná surrealistická činnost v Československu jen pod podmínkou skrytí a po většinu daného období neměla skupina k dispozici žádnou možnost veřejné prezentace. Interní skupinové časopisy „publikované“ v jedné kopii: Znamení zvěrokruhu (1951, 10 čísel) a Objekt (1953–62, pět čísel), měly Medkovou jako hlavní přispívatelku. Je pozoruhodné, že právě v této době došlo u Medkové k důležitému posunu od inscenovaných fotografií, které připomínají předválečný rozkvět francouzského surrealismu, směrem k celkově tvrdším a kritičtějším dokumentárním dílům.      Dva z Medkové hlavních cyklů seskupujících obrázky se společným tématem se jmenovaly Uzavřeno a Znamení. Tato tendence koncipovat svou praxi spíše v podobě cyklů, než izolovaných fotografií je pro českou surrealistickou fotografii typická a přispívá k pocitu, v němž by se obrázky měly číst jako součást probíhající debaty, jako důkaz neustálé ostražitosti nad každodenním světem.          Fotografie jako Explosion naznačovaly, že struktura městského prostředí začala mutovat v soucitu s měnící se mentální morfologií kolem ní. Daleko od magické Prahy, dnešní medové turistické pasti, se v roce 1959 mohl dům stát žalářem, monochromatickým zachycením povrchů odhalujících trhliny. Dokumentární práce Medkové a sociální realita, s níž se konfrontovala, byla tady a dnes skutečným každodenním prostředím kolem ní. Od počátku 50. let začala sledovat konkrétní pražské čtvrti Libeň a Karlín, se zaměřením na ulice s levnými obchody. Ačkoliv v 60. letech nebylo snadné číst přesný předmět výsledných fotografií. Vytrvale zůstávaly ve své fakta, vždy ukazovaly skutečné, konkrétní (a obvykle statické) věci.      Fotografie jako Explosion naznačují suchý, hořký humor typický pro básně a obrazy poválečného českého surrealismu. Ale není to ten, který snadno umocňuje Bretonův černý humor charakteristický pro francouzský surrealismus během 30. let a po nich. Jak už Češi poznali, podmínky pro jejich smích byly nyní radikálně odlišné. Vratislav Effenberger, který po smrti Teiga převzal účinné vedení skupiny, si uvědomil, jak všudypřítomná a konkrétní povaha fotografií učinila z nich vhodného svědka.      Debaty ve skupině od roku 1951 dále zdůrazňovaly nejen jejich naléhání na konkrétní, kritický postoj vůči novým materiálním podmínkám, ale také vyžadovaly nutnost přehodnotit a kritizovat vlastní zásady surrealismu a jeho mytologii. Důkazy z interních šetření, kterých se Medková účastnila, prokázaly upřímnou připravenost zpochybnit a revidovat francouzský i český surrealismus předválečných let, sebekritický a reformistický přístup, který se zdá být mnohem plašší v reformované skupině kolem Bretonu v poválečné Paříži. Hnutí Devětsilu 20. let často vyznávalo slunný optimismus o moderním světě a jeho slibu pro novou českou společnost. 30. léta českého surrealismu už obsahovala také prvky, které nyní vypadaly nehanebně pozitivní. Effenberger měl zpočátku dokonce vážné pochybnosti o pokračující relevanci pojmu surrealismus, přičemž upřednostňoval pojem objektivní poezie, aby zdůraznil kolektivní odhodlání opustit utopický, imaginativní tah surrealismu 30. let.      Medkové záznamy městských duchů, jako je Torso 1965, se tedy zdají být mezi reflexí a přehodnocením možností surrealistického obrazu. Často se jeví, že jsou výsledkem stálého pohledu spíše než štěstí, a někdy mají mnohem více společného s pozdějšími, konceptuálnějšími proudy evropské dokumentární fotografie než s podivnými hrami typického surrealistického umění a fotografie. Tyto obrazy však často také velmi připomínají proudy českého surrealistického malířství, s nimiž by byla Medková velmi dobře obeznámena.       Medková pokračovala ve své kariéře obrazy zdí (to byly doslova konfrontace s fyzickými překážkami, které lze dobře číst jako nepřátelské zadržování a politické slepé uličky). Zejména v 60. letech 20. století byly fotografie z cyklu Crevices umístěny na detailech povrchů, které byly součástí částečného rozkladu, který nabídl nápadnou paralelu s vývojem české abstrakce v malbě. Stejně jako na Západě měla tato informální tendence významné kořeny v surrealistickém umění a Mikuláš Medek byl jedním z hlavních účastníků jejího vývoje.         K surrealistické skupině se znovu připojila v roce 1975, rok po smrti manžela. Později projevila nezájem o vystavování své práce a spokojenost s tím, že její neúspěch v jakémkoli komerčním smyslu ji udržel volnou, aby mohla pokračovat ve své práci bez zásahů. Zvýšená očekávání se však ukázala jako krátkodobá. Na konci 60. let byla opět obnovena státní kontrola, tentokrát na dalších dvacet let. Závěrečný cyklus fotografií Medkové byl nazván Konec iluzí, a ačkoli obsahoval témata a místa známá z dřívější práce, odvozoval také zvláště kyselé potěšení z toho, že konečně obrátila objektiv od města, na opuštěná místa.      Jak nám zkušenosti z historie říkají, civilizace neumírají v důsledku svého ekonomického kolapsu, ale proto, že funkční a využívané hodnoty těchto systémů s vývojem ustupují, což se děje tak dlouho, dokud neztratí všechen skutečný obsah.   Floriano Martins (*1957, Fortaleza, Brazílie) je brazilským básníkem, výtvarníkem, editorem, esejistou a překladatelem renomovaným v orientaci na latinskoamerickou a portugalskou literaturu v oblasti poezii. Také fotografuje, tvoří surrealistické koláže. Je velkým příznivcem českých surrealistů. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-20 14:13:31

Walmart překonal očekávání 4. čtvrtletí a zvýšil prognózu pro příští fiskální rok

Maloobchodní gigant Walmart zveřejnil své finanční výsledky za čtvrté čtvrtletí fiskálního roku 2024, čímž překonal očekávání analytiků a přiměl společnost ke zvýšení své prognózy na celý rok 2025. Akcie během předtržní seance posilují o více než

Čas načtení: 2024-11-22 16:32:00

Konečný sentiment amerických spotřebitelů podle Michiganské univerzity slabší, než se očekávalo

Spotřebitelská důvěra podle finálního indexu University of Michigan: 71,8 (Očekávání: 73,9, Předchozí: 73,0) Očekávání University of Michigan: 76,9 (Očekávání: 79, Předchozí: 78,5) Současné podmínky University of Michigan: 63,9 (Očekávání: 64,4

Čas načtení: 2025-03-28 15:35:51

Inflační očekávání v USA opět rostou EURUSD bez výraznější reakce

15:00, Spojené státy – Inflační report Michiganské univerzity za březen: Inflační očekávání na 1 rok: Skutečnost: 5,0 %; očekávání: 4,9 %; předchozí: 4,3 % Inflační očekávání na 5 let: Skutečnost: 4,1 %; očekávání: 3,9 %; předchozí: 3

Čas načtení: 2020-08-07 13:02:02

George Steiner: Na Modrovousově hradě (ukázka z knihy)

Na Modrovousově hradě je knižní esej předního amerického intelektuála George Steinera, který v něm hledá souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Rozsahem nepříliš dlouhý, myšlenkově ovšem hutný a po jazykové i argumentační stránce strhující esej, jímž se George Steiner zařadil mezi přední filozofy kultury své doby, tematicky navazuje na studii T. S. Eliota z roku 1948, jež zkoumá podstatu kultury a její postavení v západní společnosti. Steiner jde však ještě o něco dál a pokládá opomíjené a v mnoha případech doposud nevyřčené otázky, jimiž „naši“ kulturu představuje ve zcela novém světle. Čtenář má tak možnost podniknout historicko-filozoficko-literární sondu do dějin západní civilizace, jež odhaluje vzrušující, ale i značně znepokojující souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Ústřední tezí, kterou se Steiner snaží obhájit, je tvrzení, že holokaust nemáme chápat jako exces, nýbrž jako doprovodný jev modernity, vyvěrající z příliš velké sázky na člověka, a že určité příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež vedly k současnému přehodnocení kultury, lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti.   Ukázka z knihy:   NESMÍRNÁ „ENNUI“   „Několik poznámek k redefinici kultury“ – čtenář jistě pozná přímý odkaz na esej Poznámky k definici kultury (1948) T. S. Eliota. Žádné poutavé čtení to není. Jedná se o dosti ponurý text, napsaný tváří v tvář barbarství tehdejší doby, o skutečných příčinách a formách oné nelidskosti toho však příliš neříká. Přesto si zaslouží pozornost, přinejmenším proto, že pochází z pera mimořádně vnímavého pozorovatele. K otázkám a výzvám, jež zaměstnávaly Eliotovu mysl při obhajobě tradičního řádu, se budu v následujícím eseji průběžně vracet.   Snad vyjma ryze biologických determinant nejsme ve skutečnosti ovlivňováni reálnou minulostí, nýbrž tím, jak minulost vnímáme, jak si ji představujeme. Naše představy mají častokrát status pečlivě vybraných a strukturovaných mýtů. Podobně jako v případě genetické informace se nám obrazy a symbolické rekonstrukce minulosti vštěpují do paměti a formují naši vnímavost. Každé nové dějinné období se zrcadlí v obrazech vlastní minulosti a její živoucí mytologii nebo v minulosti vypůjčené z jiných kultur. O vlastním smyslu, identitě, o pokroku či úpadku se uvažuje ve světle toho, jak to bylo předtím. Ozvěny, na jejichž podkladě se společnosti snaží vymezit rozsah, strukturu a autoritu vlastního hlasu, přicházejí zezadu. Ve hře jsou evidentně složité mechanismy, jež vycházejí z neuvědomované, avšak životně důležité potřeby zachování kontinuity. Společnost zkrátka potřebuje mít své předchůdce. Tam, kde chybí takovýto přirozený vývoj, kde společenství nově vzniklo nebo bylo po dlouhém údobí života v rozptýlení a podmanění znovu sjednoceno a obnoveno, tam zajišťují patřičnou minulost intelektuálové a umělci. „Dějiny“ amerických černochů a moderního Izraele jsou toho dobrým příkladem. Ten nejpůvodnější motiv však může být čistě metafyzický. Většina dějinných epoch totiž vykazuje společný rys, jímž je vědomí existence více či méně vzdáleného zlatého období, kdy vše bylo takřka ideální, kdy člověk souzněl se svým přirozeným okolím. Mýtus o pádu, o vyhnání člověka z ráje přesahuje hranice jednotlivých náboženství, je univerzální. Stěží bychom hledali civilizaci – a možná i individuální vědomí –, jež by neobsahovala stopu připomínající nějakou vzdálenou katastrofickou událost. Někde se něco muselo pokazit, že byl člověk donucen opustit „tajemný posvátný hvozd“ a v potu tváře se lopotit a plahočit světem, bez možnosti návratu k přirozenému modu bytí. I v soudobé západní kultuře, nebo lépe „postkultuře“, hraje tato představa promarněné idyly velmi důležitou roli. Tentokrát se však jedná o idylu relativně nedávnou a sekulární povahy. Vědomí toho, že žijeme v překotné době plné chaosu, násilí a mravní otupělosti, že v umění čelíme zásadnímu rozpadu hodnot, že jako společnost zabředáváme do stále většího barbarství, že se řítíme do nového „období temna“, v němž civilizace, tak jak jsme ji znali, může zaniknout nebo na malém ostrůvku přežívat jako skanzen – tyto pocity strachu, natolik živé a hojně živené, že nám pronikly do morku kostí, čerpají svou aktuálnost a zdánlivou nevyvratitelnost na základě srovnání. Moderní pochybovačství a sebemrskačství živí vědomí existence konkrétních věků, jež se jeví jako „zlaté“. Tato představa je natolik rozšířená a platná, že ji běžně přecházíme bez povšimnutí. Jinými slovy: naše zakoušení a hodnocení přítomnosti, často tolik negativistické, probíhá neustále na pozadí toho, čemu říkám „mýtus devatenáctého století“ nebo také „vysněná zahrada liberální kultury“. Tuto zahradu bylo dle obecného smýšlení a cítění možno najít v Anglii a západní Evropě v období přibližně od dvacátých let 19. století do roku 1915. Jak tomu často bývá, i zde je údaj o počátku spíše výsledkem obecné shody než jedné konkrétní události, zato konec tohoto dlouhého léta lze stanovit s apokalyptickou přesností. A podobně přesně můžeme určit i hlavní rysy této zahrady – vysoká úroveň tradiční vzdělanosti, vláda zákona, omezená, ale neustále se rozšiřující a zdokonalující forma zastupitelské demokracie, diskrétnost a velká míra soukromí v osobních záležitostech, relativně bezpečné ulice, všeobecně rozšířená víra v ústřední ekonomickou a civilizační roli umění, vědy a techniky, mírumilovné soužití národních států (až na několik lokálních konfliktů panovalo od bitvy u Waterloo po Sommu nepřetržité období míru), dynamická, lidsky řízená součinnost opatření umožňujících šplhat po společenském žebříčku, ale i udržet etablované postavení, spořádané mezigenerační soužití, autorita ve vztahu mezi otcem a synem (třebaže občas rozrušována přirozenými revoltami), poučenost v oblasti sexuality, stále však obecně uznávaná a dodržovaná norma cudnosti atd. Ve výčtu těchto rysů by se jistě dalo pokračovat dál, to ale není mým záměrem. Šlo mi o to ukázat, že dohromady vytváří symbolický obraz kýženého bohatství a prosperity, jenž s naléhavostí mytického vzoru ovlivňuje naše vnímání okolního světa. S tímto ideálem se setkáváme porůznu podle okruhu našich zájmů. Rodiče „ví“, že existovala doba, kdy vládly přísné mravy a děti na slovo poslouchaly. Sociolog „ví“ o městské kultuře vysoce imunní vůči hrozbám anarchie a nepředvídatelným výbuchům násilí. Nábožensky založený člověk a moralista „ví“ o dřívější době s pevným hodnotovým řádem. Každý z nás si dokáže dát dohromady příslušné medailonky – o spořádané domácnosti, s patřičnou mírou soukromí a služebnictvem, o nedělních procházkách v čisťounkých a upravených sadech, o latině vyučované na základní škole a ušlechtilém duchu vyššího vzdělávání, o existenci skutečných knihkupectví a o poučených debatách v parlamentu. Sečtělý člověk „ví“, že existovala doba, kdy závažné literární a akademické počiny vycházely v nákladech adekvátních jejich důležitosti a učenosti, třebaže jejich tržní hodnota nebyla nikterak závratná. Stále mezi sebou najdeme spoustu těch, kteří s nostalgií vzpomínají na ono báječné léto roku 1914 a kultivovanější, lidštější svět 19. věku, jehož výšin se nám již nepodařilo znovu dosáhnout. Právě v porovnání s tímto azurovým nebem nám připadá, jako by to dnešní bylo permanentně potaženo popelavým suknem. Když ovšem podrobněji prozkoumáme, z čeho tento pocit vychází, zjistíme, že mnohokrát se tak děje na základě čistě smyšlených nebo přinejlepším přikrášlených skutečností, že naše pojetí 19. století je výplodem představivosti Dickense či Renoira. Budeme-li naslouchat historikům, zejména těm radikálního ražení, rychle poznáme, že v těch opravdu podstatných záležitostech je ona „vysněná zahrada“ pouhou fikcí. Při detailnějším pohledu se totiž ukáže, že bezvadná schránka vybroušeného chování a obecné zdvořilosti ve skutečnosti zakrývala četné trhliny v podobě společenského vykořisťování, že buržoazní sexuální mravnost byla víceméně jen pozlátkem maskujícím pro měšťáka tolik příznačné pokrytectví, že ideály klasické vzdělanosti naplňovala jen hrstka vyvolených, že bezpečnost předměstí (faubourg) a veřejných parků závisela přímo na tom, do jaké míry se podařilo ukočírovat frustrované obyvatele chudinských čtvrtí. S trochou úsilí si každý může zjistit, jak ve viktoriánské Anglii doopravdy vypadal běžný pracovní den v továrně či na jaká čísla se v důlních oblastech na severu Francie v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století šplhala dětská úmrtnosti. Každý si může ověřit, že stabilita a intelektuální bohatství života střední a vyšší střední třídy byly během onoho dlouhého liberálního léta přímo podmíněny ekonomickým a posléze i vojenským ovládnutím rozsáhlého území, jemuž se dnes říká rozvojový nebo třetí svět. To vše je zjevné, a dáme-li prostor racionální úvaze, jsme ochotni si to také uvědomit. A přesto stále tíhneme k mytologii a raději dáváme přednost nám libé a našemu cítění poplatnější představě o kdysi ušlechtilé, nyní pustošené zahradě. Do jisté míry je za tuto nostalgickou náladu zodpovědné samo devatenácté století. Z dobových prohlášení by se dala sestavit antologie chlouby a samolibosti. Oslavný tón, jenž podbarvuje Tennysonovu báseň Locksley Hall, není výjimkou, zaznívá nesčetněkrát na mnoha různých místech a napříč odlišnými obory. Známé je Macaulayovo chvalořečení nových možností vědy v eseji o Baconovi z roku 1837:   It has lengthened life; it has mitigated pain; it has extinguished diseases; it has increased the fertility of the soil; it has given new securities to the mariner; it has a furnished new arms to the warrior; it has spanned great rivers and estuaries with bridges of form unknown to our fathers; it has guided the thunderbolt innocuously from the heaven to earth; it has lighted up the night with the splendour of the day; it has extended the range of human vision; it has multiplied the power of human muscles; it has accelerated motion; it has annihilated distance; it has facilitated intercourse, correspondence, all friendly offices, all dispatch of business; it has enabled man to descend the depths of the sea, to soar into the air, to penetrate securely into the noxious recesses of the earth, to traverse the land in cars which whirl along without horses, to cross the ocean in ships which run ten knots an hour against the wind. There are but a part of its fruits, and of its first-fruits; for it is a philosophy which never rests, which has never attained, which is never perfect. Its law is progress.   Díky vědě se prodloužila délka života a zmírnila bolest, podařilo se najít lék na některé dříve nevyléčitelné nemoci, zvýšila se úrodnost půdy, námořníkům se zajistila větší bezpečnost a armádě výkonnější zbraně, postavily se mosty, o nichž se našim předkům ani nesnilo, podařilo se uzemnit blesk, osvětlit noční ulice, znásobit možnosti lidského oka a sílu lidských svalů, zrychlením pohybu se umenšily vzdálenosti a zvětšily možnosti vzájemného kontaktu a korespondence, zdokonalil se obchod, státní správa, člověku se podařilo ponořit hlouběji do moře, vystoupat výše do nebes, bezpečně proniknout do zrádných útrob země, cestovat po souši ve vozech netažených koňmi, plout oceány rychlostí deset uzlů za hodinu… A to vše je pouze začátek, první ovoce, předzvěst dalších sklizní, neboť věda se nikdy nezastaví, nikdy se neuspokojí, vždy bude mířit dál. Jejím zákonem je pokrok.   Apoteóza ze závěru druhého dílu Fausta, Hegelovo pojetí dějin s učením o sebeuvědomování ducha, Comteův pozitivismus, filozofický scientismus Clauda Bernarda – to vše je v různých obměnách vyjádřením bezmezné důvěry v čirá, nezpochybnitelná fakta. Dnes na tuto důvěru pohlížíme tak trochu nevěřícně s ironickým úšklebkem. Ale i v jiných dobách se pěly ódy. Představa ztracené soudržnosti, pevného středu, disponuje daleko větší autoritou než historická pravda. Fakty ji lze popírat, ale nikoliv odmyslet, neboť je spojena s jistými psychologickými a mravními potřebami. Coby dialektická protiváha nám umožňuje uchopit vlastní postavení v dějinách, a tím nám dává pocit sebejistoty. Vše naznačuje, že je to proces organický. Obyvatelé Římské říše se podobně ohlíželi za utopickou počestností z období republiky; ti, kteří ještě stačili poznat ancient régime, cítili, jako by se v pozdějších letech propadli zpátky do pravěku. Z toho, co bylo kdysi snovou, ideální představou, se v přítomnosti může stát noční můra. Nehodlám zde tento proces vyvracet nebo vykládat „autentický obraz“ liberální minulosti. Pouze navrhuji, abychom „léto 1815–1915“ vnímali z trochu jiné perspektivy. Nikoliv jako symbolickou epochu, jejíž počestnost a báječnost máme chápat jako mravní měřítko, jako obžalobu našeho stavu kultury a společnosti, nýbrž naopak jako skutečný zdroj těchto těžkostí. Má teze zní, že určité příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež nás nutí přehodnotit pojetí kultury, lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti v onom dlouhém období míru 19. století.   Pozornost chci zaměřit na motiv ennui. Anglické boredom ani německé Langweile – snad s výjimkou Schopenhauerova pojetí – nevystihují všechny vrstvy významu; italské la noia je již o něco přesnější. Mám tím totiž na mysli stav mnohonásobné frustrace a kumulované zahálky (désoeuvrement), stav, kdy vědomí entropie podemílá vitalitu a elán, kdy opadá energické nadšení, kdy upadá v rutinu. Po určité době se při setrvačnosti či nečinnosti začne do krve pozvolna a nepozorovaně vylučovat jed, způsobující jízlivou apatii, horečnatou letargii, již lze přirovnat k oné nepatrné, přesto paralyzující závrati člověka (výstižně ji v Biographia Literaria popisuje Coleridge), když jde potmě po schodech a naprázdno prošlápne. Přibližných pojmů a obrazů se nabízí celá řada, nejpřiléhavějším vyjádřením je patrně Baudelaireův „splín“ coby kombinace přehnaného, nejisté očekávání – ale očekávání čeho? –, únavy a omrzelosti:   Rien n’égale en longueur les boiteuses journées, Quand sous les lourds flocons des neigeuses années L’ennui, fruit de la morne incuriosité, Prend les proportions de l’immortalité. — Désormais tu n’es plus, ô matière vivante! Qu’un granit entouré d’une vague épouvante, Assoupi dans le fond d’un Sahara brumeux; Un vieux sphinx ignoré du monde insoucieux, Oublié sur la carte, et dont l’humeur farouche Ne chante qu’aux rayons du soleil qui se couche.   Nic není delšího než strašní dnové zimy, když sněhem závějí jdou kroky kulhavými a Nuda nesmírná, plod nezvědavosti, se zvolna nafoukne do Nesmrtelnosti. – Teď, živá hmoto, jsi již jen kus bídné žuly, jenž, lady obklopen, se v hrozných píscích tulí kdes uprostřed Sahary vždy ponořené v mlhách! Ztracená stará sfinx, jež není na mapách, jež, věčně mrzutá, se dává do zpívání jen v rudých paprscích, když slunce mdlé se sklání.   „Vague épouvante“ (lady obklopen), „humeur farouche“ (věčné rozladění, mrzutost) – tato spojení bychom měli mít na zřeteli. Chci tím zdůraznit skutečnost, že ona žíravá ennui byla stejně tak neodmyslitelnou součástí kultury 19. století jako neochvějný optimismus pozitivistů a whigů. A netýkalo se to pouze plesnivějících duší služek, jak lapidárně vystihl Eliot. Bahenní plyn nudy a otupělosti se plíživě šířil společností, přičemž trápil i nejvyšší kruhy společenského a intelektuálního života. Ke kaž­dému textu, v němž se v benthamovském duchu hlásá smělá důvěra v meliorismus, bychom našli protikladné vyjádření bytostné nudy. V roce 1851 se koná Světová výstava, toho samého roku ovšem také vychází kniha básní plných tesklivé, podzimní nálady, pro něž zvolil Baudelaire název les Limbes (Limby). Osobně považuji za nejvýmluvnější a nejproročtější protest 19. století Gautierovo „plutôt la barbarie que l’ennui!“ (raději barbarství než nudu!). Pokud dokážeme pochopit příčiny tehdejší zvrácené touhy po chaosu, dokážeme lépe porozumět našemu současnému stavu a tomu, jak se s ideálem velké minulé doby vyrovnáváme. Žádný soupis citací ani statistik nám neoživí to vzrušení a dojetí, tu touhu po dobrodružství vyvolanou událostmi mezi lety 1789 až 1815. Ve hře bylo tehdy mnohem víc než politická revoluce a válka, třebaže bezprecedentního geografického a společenského rozsahu. Francouzská revoluce a Napoleonské války – la grande épopée – doslova zrychlily tempo vnímaného času. Postrádáme sice relevantní studii o tom, jak se dějinami měnilo vnitřní nazírání času a jak to ovlivňovalo rytmický vzorec vnímání, máme ale spolehlivé důkazy, že lidé, kteří zažili 90. léta osmnáctého století a první dekádu století devatenáctého a zároveň ještě pamatovali tempo života za starého režimu, pocítili znatelnou akceleraci času a vůbec celkové schopnosti myšlení. Odrazem této zásadní změny je například rozhodnutí republikánského režimu začít používat zcela nový kalendář a letopočet nebo Kantovo údajné opoždění při ranní procházce, když dorazily zprávy o pádu Bastily. Dokonce i lidé tehdejší doby hovoří o tom, jak se každý následný rok politických bojů a společenských nepokojů vyznačoval rozdílnou grafickou podobou. 1789, Quatrevingttreize, 1812 – to nejsou pouze příslušné letopočty, nýbrž zásadní dějinné předěly bytí doprovázené proměnami historického uspořádání krajiny natolik mohutnými, že se takřka okamžitě staly legendami. (Jelikož hudba je z podstaty věci vůči proměnám časovosti velice citlivá, nebude jistě od věci prozkoumat z dějinné a psychologické perspektivy revoluční tempi, jež ve svých symfonických a komorních skladbách v příslušných letech rozvinul Beethoven.) Spolu s tímto accelerandem souvisí i jisté „zhuštění“ prožitků lidského života. Je obtížně uchopit to slovy, ale podíváme-li se na dobovou literaturu a osobní záznamy, je tento fenomén dobře patrný. Navýsost platným se zdá být moderní reklamní všelék „žít intenzivněji“. Až do Francouzské revoluce a následných pochodů a přesunů napoleonských armád, od La Coruñi po Moskvu, od Kaira po Rigu, byla historie převážně privilegiem a terorem několika vybraných jedinců. Běžný člověk stál stranou, jako ostatní sice zažíval útrapy různých přírodních katastrof a nemocí, ale ty se povětšinou přehnaly jako přílivová vlna, aniž si někdo uvědomoval jejich historický význam. Až během událostí mezi lety 1789 až 1815 došlo k radikální změně: najednou i běžný občan bez politických ambicí, starající se výhradně o vlastní živobytí, vnímá skutečnost, že kolem kráčí dějiny. Levée en masse, všeobecná mobilizace revolučních armád nebyla pouze nástrojem dlouhotrvajícího válčení a indoktrinace společnosti či překonáním starých konvencí tradičního způsobu válčení, jehož se účastnil vždy jen omezený počet profesionálních vojáků. Jak výstižně poznamenal Goethe, když pozoroval bitvu u Valmy, armáda složená z lidu, a obecně pojetí národa ve zbrani, znamená, že historie se stala záležitostí kaž­dého. Napříště se budou v západní kultuře den co den napjatě očekávat aktuální zprávy – o trvalé krizi a nenávratné ztrátě pastorálnosti 18. století viz De Quincy a jeho popis poštovních dostavníků pádících Anglií, aby do všech koutů roznesly zprávy o posledním dění ve Španělské válce za nezávislost. Kdekoliv běžný občan pohlédne nad živý plot své zahrady, spatří špičky bajonetů. Když Hegel dokončil Fenomenologii ducha, jež je mistrným záznamem nové intenzity bytí, noční ulicí se ozýval dusot koňských kopyt z Napoleonovy eskorty směřující k Jeně. Rovněž nám chybí dějiny budoucího času (na jiném místě se pokusím ukázat, jakým způsobem by vnitřní gramatika mohla pracovat). Je však jasné, že revoluční a napoleonské dekády přinesly hlubokou pocitovou změnu ve vnímání určitosti naděje. Očekávání pokroku, osvobození – jak na osobní, tak společenské rovině –, jež bývalo ponejvíce zbožným přáním chiliastů, leželo najednou na dosah ruky. Velké metafory obrody a nového stvoření objevující se v učení o druhém příchodu, po němž má na zemi zavládnout mír a spravedlnost, začaly ve světle dramatických události nabývat konkrétních reálných rozměrů. Pojednou se zdálo, že v utopických vizích věčně zmiňovaný „zítřek“ je vlastně pondělí ráno. Když si pročítáme dekrety vydané Národním konventem a jakobínským režimem, skoro nás jímá závrať z toho, co všechno se zdá být možné. A to tady a teď – již v příští hodině má nastat ten slavný okamžik, kdy se podaří vymýtit nespravedlnost, pověrčivost, chudobu, kdy svět konečně svlékne a odhodí starou kůži. U Saint-Justa se pod budoucím časem skrývá vždy ta nejbližší budoucnost. Pokud bychom chtěli zjistit, jakým způsobem ovlivnilo ono „vtrhnutí“ naděje senzibilitu tehdejšího člověka, stačí si přečíst Wordsworthovo Preludium nebo Shelleyho básně. Dovršení lze pak nalézt v Marxových ekonomických a politických spisech z roku 1844. Od chvíle, kdy člověk poznal křesťanství, se necítil být tak blízko okamžiku, kdy skončí noc, kdy znovu vyjde světlo. Zrychlení času, nová vášnivost a vnímání dějin, pocit blízkosti mesiášské budoucnosti přispěly i ke změně tónu sexuálních vztahů. Patrná je již ve Wordsworthových básní o Lucy nebo v Předmluvě k Lyrickým baladám (Lyrical Ballads) z roku 1800, jež obsahuje pronikavé poznámky o sexuálním apetitu. Těžko lze tento nový tón porovnávat s jinými díly, pomyslně leží kdesi mezi Swiftovým Deníkem psaným Stelle (Journal to Stella) a Keatsovými dopisy Fanny Brawneové. Nebo si vezměme Hazlittovo pozoruhodné Liber Amoris (1823) – z dřívějších epoch neexistuje dílo, v němž bychom našli podobně drásavé a sebekritické vyjádření milostné lásky. Ve hře je přitom spousta faktorů: „sexualizace“ krajiny, v níž konkrétní počasí, roční období i denní doba symbolizují určitou milostnou náladu; nutkání prožít milostný akt jako ten nejintimnější okamžik účasti na tvořivém principu bytí a zároveň se o to podělit se čtenářem. Můžeme se jen domnívat, co za tím mohlo stát: snad částečná emancipace žen a jejich postavení v politice, snad kolaps formální zdrženlivosti a zdvořilostních konvencí, jež v ancien régime určovaly způsob chování a jednání příslušné společenské vrstvy. Mezi rozšířením a zintenzivněním milostné lásky a dynamikou revoluční vřavy v Evropě vskutku existuje spojitost. Obecně však tento jev, jehož vrcholem je amalgám milostné lásky a dějin, zůstává spíše v pozadí jako něco mystického a jen těžko uchopitelného. Vědomí, že naše sexualita je do značné míry postromantická, že mnohé z našich konvencí se zakládá na přehodnocení erotična podle Rousseaua a Heineho, nám zde příliš nepomůže. Pokud ale tyto skutečnosti spojíme dohromady, můžeme oprávněně konstatovat, že v Evropě během relativně krátkého časového údobí došlo k pozoruhodné proměně vnímání a hodnot, jež nemá obdoby v žádné jiné nám známé epoše. Hegel tak mohl prohlašovat, že dějiny samy vstupují do nové éry, že klasické období dějin je minulostí.   Přirozeně následovalo dlouhé období reakce a pasivity. Dle příslušné politické orientace jej můžeme vnímat buďto jako století útisku ze strany buržoazie, jež potlačila Velkou francouzskou revoluci a napoleonskou výstřednost, jelikož to pro ni znamenalo ekonomické výhody, nebo jako sto let postupně expandujícího liberalismu a civilizovanosti. Až na několik spasmických záchvatů revoluční nálady, jež se ovšem vždy podařilo potlačit (1830, 1848 a 1871), a na hrstku drobných válečných konfliktů lokálního rázu (krymská či pruská válka), si Evropa užívala stoleté období míru, jež utvářelo ráz společnosti západního světa a jež stanovilo kritéria kultury, které jsme ještě donedávna považovali za vlastní. Pro ty, kdo zažili tuto změnu na vlastní kůži, bylo ono vyčpění revolučního napětí značně vysilující a zdrcující zkušeností. Právě v období bezprostředně následujícím po bitvě u Waterloo je třeba hledat kořeny oné „nesmírné ennui“, o níž již v roce 1819 Schopenhauer hovořil jako o chorobě plíživě požírající člověka nového věku.   George Steiner (1929–2020) byl americký polyhistor, filozof, literární a kulturní kritik, lingvista, komparatista, esejista a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších intelektuálů druhé poloviny 20. století. Jeho celoživotním zájmem byl vzájemný vztah jazyka, literatury, umění a společnosti v době po holokaustu. Za svou více než padesátiletou publikační kariéru vydal celou řadu knih, z nichž nejvýznamnější jsou například Language and Silence (1970), After Babel (1975, česky Po Bábelu, 2010), kontroverzní román The Portage to San Cristobal of A.H. (1985), soubor esejí No Passion Spent (1996), intelektuální autobiografie Errata (1997, česky 2011) nebo právě přítomný svazek, vydaný původně v roce 1971.   Nakladatelství Dauphin, 2020, překlad Michal Kleprlík, 1. vydání, 168 stran.

Čas načtení: 2024-02-23 17:24:55

Nvidia překonává očekávání: Akcie vystřelily vzhůru!

Hospodářské výsledky společnosti Nvidia za poslední čtvrtletí minulého roku překonaly veškerá očekávání a překreslily ekonomickou mapu. Americký gigant v oblasti čipů nahlásil raketový nárůst zisku na 12,3 miliardy dolarů, což... The post Nvidia překonává očekávání: Akcie vystřelily vzhůru! first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2024-03-30 12:43:48

Jürgen Klopp: Alexis Mac Allister předčil očekávání. Dělá rozdíly

Očekávání fanoušků Liverpoolu od Alexise Mac Allistera byla poměrně vysoká. Přicházel jako hvězda Brightonu, mistr světa a jako hráč, který pozvedne zálohu, která minulou sezónu výrazně tápala. A Mac Allister všechna očekávání naplnil. Zítra ho čeká zápas proti jeho bývalému klubu a při té příležitosti o jeho důležitosti promluvil i Jürgen Klopp.

Čas načtení: 2024-05-13 18:45:13

Průzkum NY FEDu ukazuje na vyšší inflaci ve střednědobém horizontu

Datové centrum Federální rezervní banky v New Yorku dnes zveřejnilo průzkum spotřebitelských očekávání za duben 2024. Podle něj se očekávání růstu cen zboží a služeb v ekonomice v krátkodobém i střednědobém horizontu zvýšila. Navíc očekávání ohledně ce...

Čas načtení: 2024-08-05 10:04:00

PMI ve službách v eurozóně v souladu s očekáváním

PMI ve službách eurozóny: 51,9 ( očekává se 51,9; dříve 52,8) Kompozitní PMI eurozóny: 50,2 (očekávání: 50; dříve: 50,9) PMI ve službách v Německu: 52,5 (očekávání: 52; dříve: 53,1) Německý kompozitní PMI: 49,1 (očekávání: 48,7; dříve: 50

Čas načtení: 2024-10-09 16:48:48

OIL.WTI klesá o 2,3 %; výrazný pokles zásob benzínu v USA podle zprávy EIA

Zásoby ropy v USA podle EIA: +5,8 mil. vs. očekávání 1,6 mil. a předchozí hodnota 3,88 mil. Zásoby benzínu: -6,3 mil. vs. očekávání -1 mil. a předchozí hodnota 1,11 mil. Zásoby destilátů: -3,1 mil. vs. očekávání 1,75 mil. a předchozí hodnota -1,28 mil....

Čas načtení: 2025-01-04 12:00:32

Prodeje elektronických dálničních známek v roce 2024 překonaly očekávání. Prodalo se jich víc než 9 milionů

Rok 2024 přinesl mimořádně úspěšné výsledky v prodeji elektronických dálničních známek. Celkově jich bylo prodáno více než 9 milionů, což představuje nárůst o 700 tisíc kusů oproti roku 2023. Hodnota prodaných e-známek přesáhla 7,2 miliardy korun, tedy o 700 milionů korun více než v předchozím roce. Tento výsledek překonal očekávání. „K nárůstu prodejů přispělo i […]

Čas načtení: 2025-01-08 14:19:23

Belini - 36 let zkušeností ve výrobě kvalitního a levného nábytku

36 let kvality, důvěry a vývoj Společnost Belini má 36leté zkušenosti na trhu s nábytkem, které jsou od začátku spojeny s neustálým vývojem a zkvalitňováním nabídky. Společnost již 18 let prodává nábytek i online, což z ní činí lídra v tomto segmentu v Evropě. Díky pokročilým technologiím, jako jsou robotické výrobní linky a sklady s technologií RFID, Belini dodává nejen vysoce kvalitní produkty, ale také zaručuje rychlé vyřízení objednávek. Dnes se společnost Belini těší důvěře 2,5 milionu zákazníků, kteří oceňují odolnost a dostupnou cenu nabízeného nábytku. Levný a kvalitní nábytek pro každý interiér Společnost Belini se od začátku své činnosti řídí posláním vyrábět nábytek, který spojuje kvalitu, estetiku a funkčnost s přijatelnou cenou. Společnost vyrábí produkty, které jsou ideální pro domácnosti, jakož i kancelářské a komerční prostory. a okamžitou dostupnost. To vše je možné díky moderním řešením v logistice a mažování skladových zásob, které zaručují, že každý objednaný produkt se k zákazníkovi dostane v rekordně rychlém čase. Inovace a technologie, které ocení zákazník Belini je společnost, která neustále investuje do moderních technologií, aby zajistila nejvyšší kvalitu svých produktů. Robotické výrobní linky umožňují přesnou výrobu každého prvku, eliminujíc riziko chyb a sklady s technologií RFID umožňují rychlou správu zásob a rychlé vyřízení objednávek. Díky takovým řešením si Belini udržuje nejen vedoucí postavení na trhu, ale splňuje také očekávání zákazníků, kteří očekávají rychlé vyřízení objednávky bez kompromisů v kvalitě. Certifikáty potvrzující kvalitu a ekologii Společnost Belini je zodpovědná značka, která dbá nejen na kvalitu svých produktů, ale také na zdraví zákazníků a ochranu životního prostředí. Certifikát Green Angel potvrzuje, že všechny materiály používané společností jsou bezpečné pro zdraví uživatelů. Společnost se může pochlubit také certifikátem FSC Green Wood, který zaručuje, že použité nábytkové desky jsou vyrobeny ze dřeva z certifikovaných, zodpovědných farem. Certifikát nízkých emisí navíc dokazuje použití materiálů, které splňují přísné normy, včetně snížených emisí formaldehydu, díky čemuž je nábytek od společnosti Belini ještě ekologičtější a zdravotně nezávadný. Plány do budoucnosti – vývoj, který nezpomaluje Společnost Belini se dívá na budoucnost s optimismem, plánuje další rozvoj nabídky a technologie. Společnost má v úmyslu představit nové modely nábytku přizpůsobené měnícím se potřebám a trendům a zároveň investovat do ekologičtějších materiálů a výrobních technologií. Modernizace skladů a logistiky umožní ještě rychlejší vyřizování objednávek, což je klíčové pro naplňování očekávání moderních zákazníků. Společnost Belini zůstává věrná svému poslání poskytovat pevný, levný a okamžitě dostupný nábytek každému, kdo to potřebuje. Poděkování zákazníkům a partnerům Společnost Belini to je 36 let historie plné důvěry a spolupráce. Společnost za svůj úspěch vděčí loajálním zákazníkům, spolehlivým obchodním partnerům a angažovanému týmu zaměstnanců. Při příležitosti výročí připravila společnost Belini speciální akce, které vyjadřují vděk za roky podpory a důvěry. Shrnutí - kvalitní nábytek od lídra na trhu Belini je značka, která spojuje tradici s moderností a poskytuje zákazníkům kvalitní, funkční a cenově dostupný nábytek. Díky dlouholetým zkušenostem, moderním technologiím a environmentální odpovědnosti je dnes společnost Belini jedničkou na trhu s nábytkem. Belini slaví své 36. výročí a zve vás seznámit se s nabídkou nábytku, který je ihned dostupný a splní očekávání i těch nejnáročnějších zákazníků. Poznejte nabídku nábytku od společnosti Belini a zjistěte proč nám důvěřuje již 2,5 milionu zákazníků!

Čas načtení: 2025-01-30 09:33:16

Microsoft překonal očekávání, ale investoři utíkají! Proč akcie padají?

Čtvrtletní výsledky Microsoftu předčily očekávání, ale akcie navzdory tomu oslabily. Co investorům dělá vrásky na čele a jak se rýsuje budoucnost softwarového giganta? Článek Microsoft překonal očekávání, ale investoři utíkají! Proč akcie padají? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2025-02-07 16:39:00

EURUSD klesá po velkém překvapení v inflačních očekáváních UoM

- USD Michigan 1leté inflační očekávání Skutečnost: 4,3 % | Očekávání: 3,3 % | Předchozí: n/a - USD Michigan 5leté inflační očekávání Skutečnost: 3,3 % | Předchozí: 3,2 % Překvapivá data UoM způsobila dočasné posílení dolaru

Čas načtení: 2025-02-14 15:24:00

Průmyslová výroba v USA silnější, než se očekávalo USDIDX dál oslabuje

Průmyslová výroba v USA (meziměsíčně, leden): 0,5 % (Očekávání: 0,3 %, Předchozí: 0,9 %, Revize: 1 %) Výstup výrobního sektoru v USA (meziměsíčně): -0,1 % (Očekávání: 0,1 %, Předchozí: 0,6 %) Využití kapacit v USA: 77,8 % (Očekávání: 77,7 %

Čas načtení: 2025-02-18 14:33:00

USDCAD klesá po kanadských inflačních datech v souladu s očekáváním

14:30, Kanada – Inflační data za leden: Trimmed CPI: skutečnost 2,7 % r/r; očekávání 2,6 % r/r; předchozí 2,5 % r/r CPI: skutečnost 0,1 % m/m; očekávání 0,1 % m/m; předchozí -0,4 % m/m CPI: skutečnost 1,9 % r/r; očekávání 1,9 % r/r; předchozí 1

Čas načtení: 2018-11-13 18:03:21

Přípravy na ryby, nervozita a očekávání

Když se rybář chystá na ryby, nastávají specifické situace. Nervozita, spěch, nežádoucí zdržování a k tomu velká očekávání. To vše rybáře značně ovlivňuje, zvláště v den odjezdu. :) The post Přípravy na ryby, nervozita a očekávání appeared first on Rybo.cz.

Čas načtení: 2025-02-26 16:57:35

OIL mírně posiluje po smíšené zprávě o zásobách EIA

Zásoby ropy podle EIA: -2,332 mil. (očekávání: 2,4 mil.; předchozí: 4,633 mil.) Zásoby benzínu podle EIA: 0,369 mil. (očekávání: -1,4 mil.; předchozí: -0,151 mil.) Zásoby destilátů podle EIA: 3,908 mil. (očekávání: -2,762 mil.; předchozí: -2,051 mil.) ...

Čas načtení: 2025-02-28 14:05:00

EURUSD posiluje po vyšších údajích o inflaci v Německu

13:00 GMT, Německo – Inflační data za únor: Německý HICP: skutečnost 2,8 % YoY; očekávání 2,7 % YoY; předchozí 2,8 % YoY Německý CPI: skutečnost 0,4 % MoM; očekávání 0,4 % MoM; předchozí -0,2 % MoM Německý CPI: skutečnost 2,3 % YoY; očekávání 2

Čas načtení: 2025-03-05 17:32:13

OIL.WTI se blíží k 66 USD po zveřejnění zásob EIA

EIA zásoby ropy: 3,614M (očekávání 0,8M; předchozí 2,332M) EIA zásoby benzínu: -1,433M (očekávání -0,75M; předchozí 0,369M) EIA zásoby destilátů: -1,318M (očekávání 1,5M; předchozí 3,908M) EIA zásoby ropy v Cushingu: 1,124M (předchozí 1

Čas načtení: 2025-03-10 17:19:05

Pravděpodobnost selhání osobního dluhu je na nejvyšší úrovni od dubna 2020 - NY Fed

Centrum pro mikroekonomická data Federální rezervní banky v New Yorku zveřejnilo únorový Průzkum spotřebitelských očekávání (SCE) za rok 2025. Ukazuje, že krátkodobá inflační očekávání mírně vzrostla, zatímco střednědobá a dlouhodobá očekávání zůstala ...

Čas načtení: 2025-03-12 13:35:00

US CPI nižší, než se očekávalo EURUSD posiluje

13:30, Spojené státy – Inflační údaje za únor: CPI: skutečnost 2,8 % r/r; očekávání 2,9 % r/r; předchozí hodnota 3,0 % r/r CPI: skutečnost 0,2 % m/m; očekávání 0,3 % m/m; předchozí hodnota 0,5 % m/m Jádrový CPI: skutečnost 0,2 % m/m; očekávání 0