Aktuální Zprávy

V Česku pracuje 155 tisíc Ukrajinců. Už žádná šedá zóna, většina z nich platí odvody, tvrdí MPSV

V Česku pracuje 155 000 uprchlic a uprchlíků z Ukrajiny. Celkem 95 procent z nich platí z výdělku ze zaměstnání či z práce na dohodu odvody. Uvedla to ředitelka sekce zaměstnanosti ministerstva práce Kateřina Štěpánková. K nedělní půlnoci mělo v Česku podle údajů ministerstva vnitra dočasnou ochranu 368 000 příchozích z Ukrajiny.

---=1=---

Čas načtení: 2025-02-19 15:29:46

Tři roky po začátku války chce většina Ukrajinců hlavně její rychlý konec jednáním

V prvních průzkumech veřejného mínění po začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 většina Ukrajinců jednoznačně podporovala boj s agresorem až do vítězného konce. Před válkou nepopulární prezident Volodymyr Zelenskyj se najednou těšil podpoře více než 90 % obyvatelstva. Krátce před třetím výročím konfliktu však v průzkumech poprvé většina Ukrajinců podporuje rychlé ukončení války jednáním a Zelenského šance na znovuzvolení se zmenšují.

Čas načtení: 2022-05-03 18:23:21

Das ist (noch) kein totaler Krieg – polemika s D-Fensem

Vážení a milí, dostal jsem hned od několika čtenářů odkaz na D-Fensův prvomájový článek „Wollt ihr den totalen Krieg?“, ve kterém se provozovatel serveru vypořádává se současnou situací. A k tomu samozřejmě dotazy, co si o něm myslím. Jelikož nemá moc smysl na tak opakované otázky odpovídat separátně, a jelikož ten výše zmíněný článek podle mého názoru reprezentuje sice asi menšinovou, ale nezanedbatelnou perspektivu na pravici, rozhodl jsem se na něj zareagovat určitou polemikou. Nebude to kompletní rozbor „řádek po řádku“, to by byla nuda, a navíc by to bylo zbytečně nepřátelské. Ale některé ty věci vidím zásadně jinak a pokusím se vyargumentovat „proč“. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů Začněme těmi několika položkami, na kterých se shodneme. O těch nemá moc cenu se rozepisovat, „ano“ je kompletní věta. Dodám ale aspoň nějaké zpřesňující detaily. Text z původního D-Fensova článku bude vždy vysázen jako citát. „Doufám, že Ukrajinci Rusáky z jejich země vyženou, a to čistě jen proto, že tak je to správně.“ Yep. „A pokud chce někdo válčit tady v Čechách, ať se sebere a odjede tam, není to tak daleko a pan premiér slíbil abolici.“ Však jo, ostatně se tak i děje. Pokud vím, dobrovolníků je relativně málo, oni ostatně Ukrajinci berou jen lidi s vojenským výcvikem – což je v mladších generacích české populace vzácnost. „Vzhledem k antagonistické povaze konfliktu skončí konflikt, až jedné ze stran dojdou síly.“ Ano, je to opotřebovávací válka a ty vesměs končí vyčerpáním jedné ze stran. „To je ale zase než spekulace, ve skutečnosti nikdo neví, kde se soudruh Putin zastaví, stejně jako před třemi měsíci nikdo spolehlivě nevěděl, zda napadne Ukrajinu.“ Pravda, byť zde nutno říci, že toto je věc, kterou můžou ostatní státy svou aktivitou ovlivnit a také tak činí. Spekulacím se ale stejně nelze úplně vyhnout. D-Fens sám za chvíli spekuluje o tom, že nově vzniklá až pětiprocentní menšina Ukrajinců se už domů nikdy nevrátí. Taky je to spekulace, a ne zas tak jistá k tomu; hodně to bude záležet na tom, jak dlouho ta válka potrvá, jaký bude její výsledek, a kolik peněz se nalije do následné obnovy země. Pokud hodně, tak tam vzniknou zajímavá pracovní místa a zcela nová infrastruktura – může to hrát roli pull faktoru zpět. Život někde v Praze nebo Brně je proti Kyjevu či Charkovu dost drahý, a část těch lidí tam má (nepoškozený) nemovitý majetek. „…cenzuru prováděnou soukromými subjekty za laskavého dohledu bezpečnostních složek a provládních NGO v pozadí, vytváření Českomandnazoru, podporu udavačství a pronásledování lidí s nepovolenými názory včetně chlebíčkového teroristy.“ Ano, a kvůli tomu jsem se rozhádal i s řadou jinak solidních liberálů, protože tenhle proces, nebude-li zabrzděn, rozhodně neskončí u Ivanů šířících bludy na povel. Ten skončí mazáním skutečností a názorů nepohodlných panu ministrovi, tady funguje princip šikmé plochy docela spolehlivě. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů, které jsou dalšími kandidáty na likvidaci. Rusové překročili Rubikon Dobrá, tak se trochu podívejme na ty body, kde se naše perspektivy rozcházejí. Zásadní otázky na té celostátní úrovni jsou dvě. Otázka číslo 1: Je ve středně- až dlouhodobém zájmu ČR a potažmo i jiných států zpoza bývalé železné opony, aby si Rusko v té současné takzvané speciální operaci nabilo pěkně hubu a přišlo při ní o značnou část svých konvenčních sil? Na to já osobně říkám „ano“, jednak vzhledem k naší dlouhodobé historii s východem (však i D-Fens sám konstatuje, že z tohoto rohu nikdy nic pozitivního nepřišlo), jednak proto, že v tom Rusku se poslední léta systematicky kultivovala stará imperiální kultura, která ve zbytku Evropy dávno vymřela. Přečtete-li si například aspoň kus Základů geopolitiky od Alexandra Dugina, je to docela svistot, a přitom Dugin patří ke dvorním intelektuálům dnešní Ruské federace. Kdyby se reálně Moskva ve svém snažení omezila na nějakou tu Transnistrii, Krym a Donbas, asi by situace byla jiná. Ale po letech, kdy se celkem úspěšně soustředili na pouhé „rozesírání” v podobě drobných místních konfliktů, teď rozjeli mnohem větší válku a tím překročili Rubikon, který se nedá jen tak odpřekročit. Mají podstatně větší ambice, než by odpovídalo jejich schopnostem, což je u mocností vždycky průšvih. Tahle situace se dá korigovat v podstatě jen jedním způsobem, a to, že na té Ukrajině utrpí jejich staronové impérium porážku podobně jako v rusko-japonské válce (1905) nebo v první světové válce (1917). Taková porážka může, i když nemusí, vést k nezbytným reformám i přes jinak silně zakořeněnou potřebu zachovat tvář. Tak například o kus dál na Blízkém východě se sousední arabské státy nakonec naučily, že navážet se vojensky do Izraele se prostě nevyplatí. Bylo k tomu sice potřeba několik pokusů, ale nakonec tam ten mír, byť třeba chladný, přece jen nastal. Nicméně co se této otázky týče, skutečně lze mít zcela odlišné názory i mezi naprosto racionálními lidmi. Někdo třeba přikládá určitým rizikům větší váhu a určitým vyhlídkám váhu menší, pak mu to vyjde jako „ne“. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let Otázka číslo 2, podmíněná: Pokud tedy na otázku číslo 1 odpovíme „ano“, jaká aktivní opatření má za tímto účelem Česká republika přijmout? Odpovídá tomu situace v médiích? Mezi „0“ (v podstatě nedosažitelný stav, už od 90. let máme nějaké vojenské mise ve světě) a „totaler Krieg“ (musíte-li jej opravdu vyhlásit, je to znamení, že jste v pěkném loji) je celé kontinuum možných stavů. To, co poněkud vadí i mně, je značná vzdálenost „dvou střelek“: v médiích je skutečně střelka panující atmosféry někde tak na dvou třetinách, kdežto naše reálné zapojení do ukrajinského válečného úsilí je tak na jedné pětině ciferníku. Na rozdíl od D-Fense z toho ale nechci odvozovat, že třída nějakých méněcenných pisálků systematicky manipuluje s lidmi nadšeným hýkáním v médiích, nebo že by opravdu chtěla vidět české pluky valit se skrze Donbas na bídného Rusa. Coby člen týmu Echo 24 znám různých pisálků dost, sám jsem jeden z nich (a D-Fens snad není? Pokud se pisálek vyznačuje hlavně psaním, tak on píše ostošest už asi dvacet let déle než řada kariérních publicistů). Z tohoto vzorku mně známých novinářů bych řekl, že vysvětlení je podstatně jednodušší a není třeba tam automaticky předpokládat zlou vůli a manipulativní úmysly. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let. Většina z nás zažije něco takového jednou za život, asi jako přílet Halleyovy komety; na rozdíl od Halleyovy komety je to ale brutální a krvavý jev. Navíc máme díky technologii celkem unikátní proud videí a fotek přímo z bojiště, což má emocionální dopad. Někdo je v tomhle naprosto teflonový a steče to po něm, ale takové typy lidí zase většinou nejdou dělat do novin. Připočtěte skutečnost, že rok 1968 je tady dědičné trauma srovnatelné s Mnichovem, a že rozdíl proti dnešku je, že ti Ukrajinci teď (i když s významnou cizí pomocí!) udělali to, co tehdy naši předkové nikoliv, a co zde dodnes posiluje národní mindrák. Pak je ale celkem přirozené, že se daleko více a intenzivněji píše o válce než o pěstování cibulí nebo o oslavách Svátku práce. Samozřejmě by si ten novinář měl hlídat svoji dlouhodobou kredibilitu a pokud možno ověřovat informace z jiných zdrojů (u takového „Ghost of Kiev“ bylo celkem jasné, že jde o klasickou válečnou urbánní legendu srovnatelnou s naším protektorátním Pérákem), ale úplná emoční neutralita je asi v tak extrémní situaci nedosažitelná. Považoval bych ovšem skutečně za žádoucí, kdyby naši novináři trochu „zklidnili hormon“, a aby se ta naše mediální střelka vrátila aspoň do první půlky ciferníku, kde bezpečně trčí (a jen tak se nepohne) ta střelka reálná. Nepohnutelnost té reálné střelky je mimochodem dána hlavně tím, že na rozdíl od Britů či Poláků nemáme k žádné eskalaci svých závazků příslušné vojenské kapacity. S tím bezprostředně nikdo nic nenadělá, i kdyby se na vládě nebo v televizi řečnilo sebeohnivěji. Takové kapacity se budují léta, a za tu dobu se spektrum hrozeb beztak totálně promění. Neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství Dobrá, nyní k těm věcem totálně rozporným. Podívám se na tři. „Denně jsme tak zahrnováni nejrůznějšími detaily, jak ruská branná moc terorizuje civilní obyvatelstvo, krade jim majetek, mučí a popravuje zajatce a podobně. Na základě znalosti dějin různých dalších ozbrojených konfliktů z moderní historie jsem bohužel přesvědčený, že ukrajinská strana dělá to samé. Jen se o tom nedozvídáme, protože nám ji média idealizují. Ukrajinci jsou vykreslováni jako kreativní a čestní bojovníci, Rusové jako podlá pakáž. Jak naivní. Tohle je válka a všechny strany udělají všechno možné, aby se té druhé dostaly na kobylku.“ O pár řádek dál vyčítá D-Fens Ukrajincům, že „bez důkazů“ prohlašují referenda pořádaná Ruskem za zmanipulovaná. Tady ale činí totéž; to není konzistentní. Buď tedy ty důkazy máte, nebo odvozujete své přesvědčení na základě předešlých zkušeností. Ukrajinci nepochybně nejsou svatí, ale bojují na vlastním území. To jim vůči civilnímu obyvatelstvu zase dává trochu jiné motivace než útočníkovi. Platí to i v daleko extrémnějších scénářích. Vezmeme-li si třeba východní frontu za druhé světové války, tak frekvence různých znásilnění, rabování apod., kterých se na jaře 1945 dopustili někde kolem Odry ustupující Němci vs. postupující Sověti, nebyla ani přibližně stejná, a nebylo to přitom dáno tím, že by snad Třetí říše byla lidštější a mírumilovnější stát než SSSR. Ale ani ona nechtěla dělat takové věci vlastním občanům. Něco jiného jsou ti zajatci, tam si bohužel myslím, že se kompletní pravdu jen tak nedozvíme. Tam by ale bylo divné, kdyby k žádným zločinům typu poprav nebo mučení na ukrajinské straně nedošlo, vždyť i Spojenci na západní a italské frontě nějaké takové věci napáchali. (A to ani nemluvíme o Pacifiku, tam byla vzájemná nenávist válčících stran opravdu silná.) To bohužel od té války opravdu oddělit nelze. Mimochodem, z hlediska těch strategických cílů, tj. „dostat se na kobylku“, se zrovna excesivní ukrutnost nemusí vyplácet, a dokonce může být na škodu. Dává to protistraně motivaci bojovat do poslední kulky, i kdyby se třeba ocitla v situaci, kdy by bylo rozumnější se vzdát. Moderní zákony války nařizující slušné jednání se zajatci nemají jen etický základ. Je v nich i hodně poznaného pragmatismu, který je potřeba vynucovat i vůči vlastním vojákům; rozhodně neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství. Žádná událost není úplně izolovaná „Myslím, že žádný soudný člověk by neměl válku podporovat, za jakoukoli stranu, a to ani v případě, že zatím nekácí v jeho lese. Propojenost různých procesů a ekonomik má totiž za následek, že se v jeho lese kácí, jen to nevidí.“ Toť otázka. K rozpoutání války notoricky stačí jedna strana, všichni ostatní se v ní (nebo kousek vedle ní, což taky není příjemná pozice) ocitnou do nějaké míry vynuceně. I když se třeba předtím vztahy dlouho zhoršovaly, někdo ten Rubikon překročí jako první a ostatní na to musejí nějak reagovat. Válka je destruktivní už svojí samotnou podstatou a těch opravdu neutrálních hráčů, kteří dokážou dlouhodobě vycházet se všemi a nenaštvat nikoho, je poměrně málo. Taky to u nich mívá určité psychické následky, například určitá část dnešního švédského „hypersluníčkářství“ se dá vystopovat k mindráku ze skutečnosti, že za druhé světové války Švédsko notně zbohatlo na dodávkách surovin Třetí říši, kdežto sousedi si tu válku různou měrou odtrpěli. (Švýcaři mají v tomto směru kachní žaludky.) Lze si samozřejmě říci, že nám do Ukrajinců nic není a ať si je Putin pošlape dle libosti. Někdo si to zdůvodní ekonomickým pragmatismem, jako třeba v citovaném textu, někdo možná „koupí“ alternativní vysvětlení o tom, že ta Ukrajina Rusům vlastně patří právem. Ale nejsem si vůbec jist, nakolik se tímto postojem úspěšně vyhnete nějakému tomu „kácení ve vlastním lese” do budoucnosti. Světová politika se hraje na kola, žádná ta událost není úplně izolovaná, a dlouhodobá dějinná zkušenost říká, že projde-li agresorovi A, časem pokročí k nějakému B a později C – a někde v této abecedě dojdete k punktu, kdy se i ve vašem lese a na vašem území bude kácet ostošest. Jistotu samozřejmě nemáte, tu ohledně budoucnosti nikdy nikdo nemá, ale svoje rozhodování musíte založit na historickém precedentu, že „s jídlem roste chuť“ a země, která úspěšně pozřela jednoho či více svých sousedů, bude na mezinárodní scéně vystupovat o hodně bojovněji a agresivněji než dříve – protože získala (skutečností podložený) dojem, že se takový postup vyplácí, a že potenciální protivníci se nikdy na nic nevzmůžou. A takto bude nejspíš vystupovat i vůči vám. Pak je ovšem naopak celkem soudné snažit se ten proces zbrzdit nebo zastavit o něco dříve, než se k vám přiblíží „až na dostřel děla“. Je to jeden z důvodů, proč různé mezinárodní koalice vznikaly už ve starém Řecku, do kterého zase systematicky „lezla” sousední Persie. A vznikaly i mezi státy, které za jiných okolností měly dost nepřátelské vztahy mezi sebou (Sparta, Atény). Byla ruská armáda opravdu silná? „Rusko reálně disponuje silou, která už dávno měla srazit Ukrajinu na kolena.“ Tenhle druh tvrzení opakovaně slýchám od lidí starších 40 let, kteří si nosí v hlavě koncept Ruska coby nepřekonatelného medvěda a nějak nejsou ochotni jej opustit. Zároveň to často bývají lidé nedůvěřiví k médiím, stejně jako D-Fens, ba i více. (Opravdu to jde i více.) První problém je v tom přímém srovnání Ukrajiny a Ruska; dnes stojí za Ukrajinou reálně mnohem ekonomicky silnější koalice bohatých států, takže je to proxy válka jako vyšitá. Ale co ta druhá část výroku … kurňa, přátelé, odkud vlastně všichni víte, jakou Rusko reálně disponuje silou? Není to náhodou z médií? Nikdo z nás přece osobně inspektorem ruské armády nebyl. Všechno, z čeho v takových odhadech v mírové době vycházíme, jsou silně zprostředkované a profiltrované údaje odjinud. Podobně jako u soukromých firem, ani u armád se nedá jejich životaschopnost a funkčnost posoudit mimo krizové situace. Na přehlídkách lze předvést to nejlepší, co máte, a na veletrzích rozdávat krásné křídové letáky s impresivními čísly. V reálné krizi se ukáže, co se za nimi tedy skrývá ve skutečnosti. Jediným skutečně tvrdým a neošiditelným testem schopností ozbrojených sil je právě ta válka, a v ní zatím Rusové nepodávají nějaké extra výkony. K tomu se stačí podívat na mapy a časový vývoj, k tomu nemusíte slepě věřit nějakým propagandistům. * Nevěřím, že původní plán Kremlu byl ten, že se boje s regulérní ukrajinskou armádou potáhnou celé měsíce. Vybavujete si, jak státní agentura RIA Novosti už 26. února vydala a pak zase stáhla oslavný článek o tom, jak Rusko zavedlo na Ukrajině nový řád? Jistě, mohli jim to tam podvrhnout nějací hackeři, ale za pravděpodobnější scénář považuji, že jejich očekávání bylo, že organizovaný odpor se zhroutí během pár dní a zbydou maximálně nějací partyzáni v lese. * Nevěřím, že nepovedená expedice Rusů do bažin v okolí Kyjeva, kde pak při ústupu zanechali ohromné množství rozbité techniky (a Oryx měl problém to vůbec zpracovat), byla jen klamným manévrem na odvedení pozornosti odjinud. Na to byla krapet moc drahá. * Nevěřím, že Rusové počítali s potopením křižníku Moskva, nebo že současný postup-nepostup na Donbase či kolem Chersonu je vlastně záměr atd. * Nevěřím, že Rusům vyhovuje, že mediálně známé a široce oslavované jednotky jako VDV (parašutisté, kolem kterých panuje v Rusku slušný mediální kult) nebo Čečenci utrpěly na reálném bojišti krvavé ztráty. Zato se musím vracet ke knize Viktora Rezuna, píšícího pod pseudonymem Suvorov, která se jmenuje Můj život v sovětské armádě. Odehrává se o padesát až šedesát let v minulosti, ale je to „nářez“: víceméně v ní píše o obří Potěmkinově vesnici, ve které nic nefunguje, jak by mělo, strašně moc věcí se jenom předstírá, hodně se toho rozkrade, zašantročí, zanedbá, nadřízení se nezajímají o skutečný stav věcí – hlavně aby to vypadalo dobře navenek atd. Když jsem ji četl poprvé, říkal jsem si, že to možná trochu přibarvil pro západní publikum, aby se trefil do předsudků čtenáře. Ale současné výkony či nevýkony Rusů na Ukrajině jsou konzistentní s jeho líčením. A silovici, kteří dnes hrají rozhodující roli v Moskvě, jsou vesměs lidé, jejichž kariéra sahá až do pozdní sovětské éry. Kdyby v ruské armádě roku 2022 panovaly stejné poměry jako v té sovětské 60. let, asi by to nebylo zas takové překvapení. Nezmění-li se příliš samotné načálstvo, těžko čekat, že na úrovni řadového vojáka nebo řadového pluku to bude zcela jinak. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2025-03-11 12:10:54

Téměř 90 % Ukrajinců nevěří, že se Rusko na okupovaném území zastaví

Drtivá většina Ukrajinců se domnívá, že se Rusko na okupovaných územích nezastaví a chce Ukrajinu zničit, ukázal nový průzkum Kyjevského mezinárodního sociologického institutu. Ten byl proveden mezi 14. únorem a 4. březnem a zúčastnilo se jej 1029 dospělých Ukrajinců z celé země kromě Ruskem okupovaných území.

Čas načtení: 2025-03-11 12:41:00

Rusko se nespokojí s tím, co už na Ukrajině okupuje, míní většina Ukrajinců

Kyjev - Drtivá většina Ukrajinců, 87 procent, si myslí, že se Rusko nespokojí s tím, co už na Ukrajině okupuje. Dvě třetiny Ukrajinců se domnívají, že ruským cílem je zničit ukrajinský stát a ukrajinský...

Čas načtení: 2025-03-11 12:41:00

Rusko se nespokojí s tím, co už na Ukrajině okupuje, míní většina Ukrajinců

Čas načtení: 2025-04-09 07:15:43

Ukrajinci s českým diplomem už míří na kvalifikované pozice, mohou posílit IT

Většina Ukrajinců, kteří v Česku našli útočiště po začátku ruské invaze v roce 2022, pracuje pod úrovní své kvalifikace. Podle dat Úřadu práce ČR se to týká 70 procent všech Ukrajinců s dočasnou ochranou, tedy těch, kteří se nemohou kvůli válce vrátit do své země. U lidí s maturitou je to 60 procent, u vysokoškolsky vzdělaných dokonce 80 procent. Tento trend by se ale brzy mohl změnit.

Čas načtení: 2025-04-09 06:08:05

Ukrajinci s českým diplomem už míří na kvalifikované pozice, mohou posílit IT

Čas načtení: 2024-08-30 13:13:50

Vstup do NATO a EU a žádné území Rusku. Většina Ukrajinců má jasno, ukázal průzkum

Naprostá většina Ukrajinců nehodlá Rusku za žádných okolností postoupit žádné území, 76 procent z nich má za to, že za ruskou invazi může každý Rus, a více než dvě třetiny nepovažují za přijatelné zřeknout se vstupu do NATO. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu Nadačního fondu demokratických iniciativ Ilko Kučeriva, který jej vytvořil ve spolupráci s Ukrajinským centrem pro ekonomická a politická studia. _____Co řekne průzkum, to je svatý. Kdo ví zda li nějaký byl, kdo ví koho a kde se ptali,že. A kde je ta většina? Vždyť Ukrajina se vylidnila, muži emigruji, do války se jim nechce. Kdyby svou zemi opravdu milovali, tak okamžitě se všichni vrátí z emigrace (i z Ruska, je jich tam většina) domů. To se ale neděje. ...

Čas načtení: 2022-06-20 15:09:10

Proč vlajky? A proč ukrajinské?

Nevím, proč se v textu na svých stránkách dívá „při reflexi dnešních věcí“ pan Žantovský „přes rameno“ (ve skutečnosti hledí na obrázku, který jeho text doprovází, někam napravo dopředu, kreslířka Katřina Kotíková ovšem nemohla vědět, kam se ve své úvaze podívá), když chce „vzít v úvahu věci minulé a nabídnout z nich poučení“. Vlastně ani to úplně nesouhlasí, neboť se v uvedeném textu věnuje aktuálnímu vyvěšování ukrajinských vlajek v naší zemi. Při tom cituje jakousi blíže neurčenou (odvolání veškeré žádné), ale zřejmě existující „podrobnou studii“. Ta se prý týká pravidel vyvěšování státních vlajek. Podle ní (cituji) „není vhodné vyvěšovat samostatně vlajku cizího státu na vlastním území, aniž by byla společně s tím vyvěšena domácí státní vlajka. Cizí vlajka totiž značí dobyté území. Na dobytém území jsou vždy vyvěšeny jen vlajky dobyvatele. Vyvěšení pouze cizí státní vlajky se de facto považuje za označení exteritoriality“. Takže je vyvěšování ukrajinských vlajek na různých budovách v Česku podle Žantovského nepřípadné. Ale ono to jde ještě dál, při práci na mém PC na mne vyskočila zpráva, která mne opravdu zarazila ještě více, než právě zmíněný článek: Demonstranty proti vládě rozohnila ukrajinská vlajka. Snažili se ji srazit svými prapory. Jak se ji vlastně pokoušeli tito lidé strhnout? Zřejmě nejspíš vlajkou českou(!). Prý je, čtu v e-mailu osoby, která mně Žantovského článek přeposlala „vyvěšování ukrajinských vlajek věru poněkud nepochopitelná česká zábava“! Reaguji nesouhlasně – vlající ukrajinskou vlajku jsem viděl po útoku na Ukrajinu například i na radnici v rakouském Bregenzu – a dostanu tuto ráznou odpověď: „Nevím, nevzpomínám si, kam a co psal Ž. před více než třiceti lety..., ale to neznamená, že jeho (nejen jeho) podivení nad vlajícími ukrajinskými vlajkami nesdílím...“ Je zjevné, že panu Žantovskému a dalším, kteří se podivují nad vyvěšenými vlajkami našich hostů, schází utečenecká zkušenost! Když jsem v šedesátém osmém roce utíkal před sovětskými útočníky s jedním kabátem a několika dalšími svršky v kufru (a musím podotknout, díky tomu, že se Čechoslováci agresorovi nebránili, měli jsme to mnohem, mnohem a nesrovnatelně lehčí než Ukrajinci), byly československé vlajky, které vlály v zemích, kam jsme přicházeli, pro mne a nás všechny opravdu velkým povzbuzením. Byly znamením, že se lidé v těchto zemích (konkrétně v mém případě Rakousko a Švýcarsko) s námi solidarizují a že jsou ochotni nám pomoci. Že nejsme sami! Nikoho z nás určitě nenapadlo ve vyvěšené československé vlajce vidět a hledat znak toho, že jsme dotyčnou budovu či dům dobyli, nebo že se jedná o československé exteritoriální území, či že by nás napadla další podobná pitomost, jaké uvádí pan Žantovský! Bylo to ono okřídlené: „Jsme s vámi, buďte s námi!“ A nesetkali jsme se na štěstí nikdy nikde s ostudným strháváním našich vlajek! Je pravda, že si zde někteří lidé docela zvykli před časem na vyvěšené vlajky sovětské. Ovšem je taky pravda, že se tehdy o dobyté území jednalo... Dovolím si být osobnější. Před několika dny jsem vyprávěl v dobré společnosti, jak jsem přišel o svůj dětský památníček, do kterého mi nakreslil obrázky Lada, Španiel, Švabinský, Kodeti atd. Tu se podivila inteligentní paní a zeptala se mne: „To jste si ho nevzal sebou?“ Ne, nevzal, byl jsem rád, že mne v rozhlase, kde jsem během jeho obsazování i po něm pracoval, sovětští (ruští) vojáci nezastřelili. Kdykoliv o nich mluvím, zdůrazním, že byli vlastně slušní, ani by po nás „pes neštěk“, kdyby nás, když nás přistihli při práci ve studiu, rozstříleli na hadry. A byl jsem rád, že se mi podařilo dostat se z dosahu těchto „osvoboditelů“. A potěšilo mne – opakuji se – že mne v zemi, do níž se mně podařilo dostat, vítaly československé vlajky dokonce na kolech a autech místních lidí! Je totiž rozdíl mezi spořádanou cestou, vystěhováním se do zahraničí, třeba po svatbě, a útěkem. Mimochodem: cizí vlajky se vyvěšují rovněž při státních návštěvách. To, pravda, většinou s vlajkou domácí. A tak mne napadá, že by skutečně nebylo od věci, kdyby na veřejných budovách (a v tom s Žantovským souhlasím, i když on tak nejspíš svou připomínku nemyslí) vlály vedle ukrajinských vlajek i vlajky české jako další zdůraznění solidarity s ukrajinským národem – tak jako tomu bylo při nedávném izraelsko-palestinském konfliktu. Utečenci jsou v podstatě státní návštěva! I když ne ta oficiální, vítaná s poctami, chlebem a solí vrcholnými představiteli země, do které přicházejí. I toho jsme si byli, alespoň ve své většině, vždy vědomi; vědomi toho, že bychom měli naši zemi slušně reprezentovat. A opravdu, podle všeho, co o nás, o našich krajanech vím, se to docela povedlo a pro země, ve kterých jsme žili nebo žijeme, jsme se stali spíše obohacením než přítěží. Alespoň většina z nás se velice úspěšně zapojila v zemích, které nás přijaly, do pracovního procesu. Myslím, že to tak bude i s Ukrajinci. Píšu to pro ty, kteří se domnívají, že co utečenec to lump a příživník a z toho důvodu se, speciálně pokud jde o Ukrajince, obávají, že zde dojde k „poukrajinštění“, k civilizačnímu kolapsu, vržení někam na „necivilizovaný“ východ! Zvláštní, že přítomnost (podivných) ruských zbohatlíků v této zemi stejným lidem tak moc nevadila. Douška: „Zcela oprávněné emoce“ rozbouřil podle pana Žantovského „fakt, že se ukrajinská státní vlajka ocitla i na Národním památníku Terezín“. Že „terezínská pevnost sehrála tragickou roli za druhé světové války“, víme snad všichni. Jistě do ní nebudou směřovat kroky ukrajinských utečenců. To ovšem ani Žantovský nepředpokládá. Důvodem jeho pobouření je mu osoba Stepana Bandery, jehož sochy skutečně na Ukrajině existují. Mimochodem minulý měsíc se objevila na internetu zjevná fotomontáž, na níž byl znázorněn starosta Prahy 6, jak na dejvickém Vítězném náměstí – „Kulaťáku“ – vztyčuje před samozřejmě ve skutečnosti tam neexistující sochou Bandery ukrajinskou vlajku. Fotomontáž, kterou jsem dostal já, byla doprovázena textem: „Přiložená fotografie vysvětluje vše. Smích dějin, o kterém píše Kundera, je věru až příliš hlučný, je však třeskutou předzvěstí věcí příštích...“ Bandera je skutečně velice kontroverzní osobnost – podle jedněch hrdina, dle druhých terorista, „roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého“, píše správně Žantovský. Byl tedy od tohoto roku ve vězení, ze kterého se dostal až po napadení Polska nacistickým Německem. Po pokusu v čtyřicátém prvním roce založit samostatný ukrajinský stát byl spolu se svými spolupracovníky německými okupanty zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Cituji opět pana Žantovského: „Bandera také inspiroval vznik Ukrajinské povstalecké armády (UPA)... UPA brutálně vyháněla či zabíjela také Židy.“ Je pobouření tedy oprávněné? „Příslušníci UPA byli označováni jako banderovci. Spíše tomu, než jeho (Banderovu) skutečnému působení, lze přičíst onu podnes silnou polarizaci,“ napsal soukromý docent Univerzity Martina Luthera Kai Struve v Süddeutsche Zeitung 3. června. Banderovcům, kteří bojovali ještě po ukončení druhé světové války až do počátku padesátých let jako partyzáni proti SSSR, je přikládána řada zločinů (podle Wikipedie „brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila ani Židy“). Celá problematika je ale natolik obsáhlá, že není možno ji zde zkráceně vyložit či tak krátit, jak to provedl pan Žantovský. Podle Struveho vychází většina informací o Banderovi a banderovcích ze sovětských pramenů. K obdobným závěrům docházejí i například Jindra Rosenbaumová-Viezelová či Petruška Šustrová. Navíc Bandera sám nebojoval. Víme, že Sovětský svaz oslavoval snad každého povstalce – pokud ovšem nepovstal proti němu. Pak to byl pochopitelně nacista, respektive nacistický zločinec. A tak je tomu, jak vidíme, dodnes. Ve Wikipedii čteme: „Když byl Bandera v konfliktu s Němci, UPA pod jeho pravomocí chránila Židy, a dokonce zahrnovala některé židovské bojovníky a lékařský personál. V oficiálním orgánu vedení OUN-B naléhalo na skupiny svých bojovníků, aby ‚likvidovaly projevy škodlivého zahraničního vlivu, zejména německé rasistické koncepty a praktiky'. Několik Židů se zúčastnilo Banderova podzemního hnutí, včetně jednoho z Banderových blízkých spolupracovníků...“ Vzhledem k tomu, že jeden z Putinových blízkých spolupracovníků politolog Timofej Sergejcev požaduje krom „převýchovy“ Ukrajinců i dokonce jejich přímé vraždění, je vyvěšení vlajky nad Terezínem dokonce velmi případné!

Čas načtení: 2024-08-21 07:45:01

Tomio Okamura chrání české ryby před ukrajinskými pytláky, rybáři jeho slova vyvracejí

„Lukáši, vy jste tady místní rybář a já jsem slyšel, že je tady na Plzeňsku velký problém s tím, že tady Ukrajinci pytlačí ryby,“ začíná Okamura video na Twitteru, ve kterém stojí s přikyvujícím mužem na břehu řeky. „Naši rybáři vysadí ryby a pak vám to v podstatě někdo ukradne úplně zadarmo,“ rozčiluje se Okamura. Neznámý Lukáš si pak stěžuje, že oni ryby nasadí a Ukrajinci jim je vychytají. „My to děláme pro české rybáře, aby si mohli chytnout rybu a vzít si ji domů. Na tom není nic těžkého. Ale když nám to někdo vypytlačí bez povolení, bez všeho…“ rozhazuje rukama údajný rybář. Dvojí metr Andreje Babiše: Když byl obviněný, držel se zuby nehty, svoje lidi ale v průšvihu potopí hned Číst více Okamura: Ukrajinec Rakušan to řešit nebude Tomio Okamura se pak dušuje, že upozorní „ukrajinského ministra“ Víta Rakušana, kterého to ale nebude zajímat. Nepřímo tak rybářům říká, že jejich údajné trápení s Ukrajinci tak vlastně skutečně používá jen pro svou kampaň. „Je potřeba tady s tím skoncovat, protože aby nás tady ještě někdo okrádal tímhletím způsobem, tak to mi tedy pije krev,“ hřímá Okamura. Jak to ale z krajských zastupitelstev, kam se současné volby konají, chce dokázat, už ve videu překvapivě neříká. Rybáři: Letos jsme neřešili jediného Ukrajince „Ani rybářská stráž, ani Policie ČR, se kterou máme úzké vztahy, ani pověřené osoby z příslušného rybářského orgánu a ani hospodáři daného revíru nebo jejich zástupci nezaznamenali v letošním roce žádné případy pytláctví, které by mohly být spojeny s Ukrajinci,“ uvedl podle fact-checkingového účtu BezeLží Stanislav Pek, předseda Rybářského svazu z Horšovského Týna, kde Okamura zachraňoval ryby před Ukrajinci. Kdo je onen Lukáš, který s Okamurou vystupuje na videu, se zatím zjistit nepodařilo. Od jeho slov se ale svaz distancuje. Okamura musí přitvrzovat, říká expert Zatímco lidé v komentářích pod videem pochybují, zda to není výplod pokročilé umělé inteligence či parodický účet, politolog Jan Charvát v tom vidí snahu o záchranu vlastní kůže před nezájmem voličů. Těm je pak schopný, jak jsme viděli ve videu, odkývat cokoliv. „Okamura kampaň prakticky začal tím, že v posledních týdnech byl mnohem více vidět a slyšet. Když ale neustále vyhrožujete migrací a podobnými tématy, časem vám nezbyde nic jiného než přitvrzovat a přitvrzovat. Když budete neustále říkat to samé, co jste říkal před dvěma nebo pěti lety, ti lidé to přestanou brát,“ okomentoval Charvát kampaň s černochem držícím nůž, kterou SPD uveřejnilo nedávno a kterou se v současné době zabývá policie. Kampaň SPD řeší policie „Věc řeší pražští kriminalisté a z pokynu státního zástupce ve věci zahájili úkony trestního řízení pro trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 356 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku,“ uvedl v tiskové zprávě médiím pražský policejní mluvčí Jan Daněk. Okamuru ohrožuje Turek i Konečná „Reálně totiž hrozí, že si volič řekne – teď tady byl někdo nový, kdo to říká trochu lépe, tak to hodím jemu. Je jedno, jestli je to Přísaha, nebo Motoristi. Velká část Okamurových voličů se nechá strhnout tímto způsobem, protože je pro ně důležité, aby měli neustále nová témata,“ říká politolog. Okamurovi se svým programem lezou do zelí hlavně Turkovi Motoristé, ale i koalice Stačilo! pod vedením komunistky Konečné. Okamura: pár procent ke komunistce, pár procent k Turkovi a je mimo parlament. Čekají ho těžké časy Číst více O rybářské lístky mají Ukrajinci zájem Podle vyjádření zástupců Českého rybářského svazu ale drtivá většina Ukrajinců loví s řádným povolením. „Za rok jsme přijali i šest tisíc nových členů. Počty šly opravdu hodně nahoru. Začalo to covidem a další vlna přišla po začátku ruské invaze. Jsou dny, kdy devadesát procent lovících rybářů v Praze jsou Ukrajinci. Naprosto většina z nich si ulovenou rybu bere na jídlo,“ řekl začátkem roku Novinkám Pavel Vrána z Českého rybářského svazu. Rybářský lístek stojí členy svazu 700 korun ročně, pořídit lze i krátkodobá povolení, která jsou řádově dražší. To na třicet dní stojí 1000 korun. KAM DÁL: Trump je prostě divný. Kamala Harris pochopila, že na něj musí použít jeho vlastní zbraně.

---===---

Čas načtení: 2024-04-21 14:53:29

Ruští představitelé komentují schválenou americkou pomoc Ukrajině. Kvůli pomoci zemře více Ukrajinců, řekl mluvčí

Mluvčí ruského vůdce Vladimira Putina Dmitrij Peskov prohlásil, že americká pomoc Ukrajině schválená Sněmovnou reprezentantů „zabije více Ukrajinců“ a obohatí Spojené státy. The post Ruští představitelé komentují schválenou americkou pomoc Ukrajině. Kvůli pomoci zemře více Ukrajinců, řekl mluvčí first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-27 07:58:42

Satelit z darů Ukrajinců pomohl zničit tisíce ruských cílů

Satelit ICEYE, který zakoupila Nadace Serhije Prytuli z darů Ukrajinců, hrál téměř dva roky klíčovou roli při odhalování a ničení tisíců ruských cílů, píše deník Ukrajinska Pravda. The post Satelit z darů Ukrajinců pomohl zničit tisíce ruských cílů first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2025-02-07 05:58:00

Ukrajinci u nás páchají zločiny méně, než by odpovídalo jejich podílu na společnosti

Ukrajinců žije v České republice stále víc, číslo už přesahuje 578 tisíc osob. Není však pravda, že by u nás Ukrajinci zvyšovali statistiku zločinnosti. Naopak ukrajinská menšina páchá méně trestných činů, než kolik by odpovídalo jejich podílu na společnosti. Dnes u nás Ukrajinci tvoří 5,3 procenta všech obyvatel. Pokud jde ovšem o stíhané osoby, je mezi nimi Ukrajinců 5,07 procenta, tedy méně. Počet trestně stíhaných Ukrajinců však meziročně vzrostl zhruba o deset procent, z 3477 v roce 2023 na 3842 v roce 2024.

Čas načtení: 2022-05-03 18:23:21

Das ist (noch) kein totaler Krieg – polemika s D-Fensem

Čas načtení: 2022-03-01 09:08:15

Mír Ukrajině!

Necelý týden po útoku Ruska na Ukrajinu je na věcnou veřejnou diskusi brzy. Ve válce totiž více než múzy mlčí rozum. Přesto můžeme učinit tento drobný krok na cestě nalézt příčiny současné situace. Jejich poznání by časem mohlo pomoci vyhnout se obdobným tragédiím, jako je ta právě probíhající na Ukrajině. Tak tedy – ponechme emoce politikům a davu… Omyly strany míru Špatná prognóza zpravidla vyrůstá z chybné analýzy. V čem byly základní analytické chyby obránců míru? * Ti, kteří věřili, že Rusko na Ukrajinu nezaútočí, do svých analýz vkládali přání. Přesvědčení to bylo chybné, vždy tu byla varianta, že Kreml dá povel k útoku. Válka je sice ultima ratio, až ten poslední z nástrojů, ale poslední neznamená neexistující. * Nedůvěra vůči mainstreamovým sdělovacím prostředkům a informacím zpravodajských služeb byla a je oprávněná. Nelze si však bez analýzy myslet, že opak sdělení České televize je vždy pravdou. * Nelze tvrdit, že jádrem mezinárodních vztahů je poměr sil, a zároveň použití síly nekriticky vylučovat. Politologové, zvláště ti, kteří popisují geopolitiku, nesmí nikdy zapomínat, že čím delší je hluboká krize, tím pravděpodobnější je použití síly. Také v 21. století. * Víra v informace o tom, že se útok nechystá, které šířila Moskva, byla založena na prostoduchém předpokladu, že Kreml nemůže lhát. Pravdou ale je, že slovní kamufláž k válce patří a je naivní kterémukoliv politikovi v krizové situaci bezvýhradně věřit. Je nutné mít na paměti klasickou definici, kterou na počátku 17. století pronesl anglický diplomat Henry Wotton: „Vyslanec je čestný gentleman poslaný do zahraničí, aby lhal pro dobro své země.“ * Argument, že obsazení Ukrajiny by bylo pro Rusko příliš ekonomicky nákladné, byl správný. Byl však nadhodnocen ze dvou důvodů. Předně nad významem ekonomiky zvítězila vize vojenského ohrožení Ruska, které napojením Ukrajiny na infrastrukturu NATO dramaticky naroste. Zároveň svoji roli sehrála ničím nezdůvodnitelná představa, že úspěšní státníci vždy jednají racionálně. * Ani lidé, kteří vědí, že analýzu nelze nahradit analogiemi, nesmějí zapomínat, že historie je učebnicí politiky. V některých dějinných událostech jsou skryty zákonitosti, které politickým rozhodnutím vnucuje prostor či sebeobrana etnika. Sbírání ruských zemí Rusko několikrát ve svých dějinách provádělo to, čemu se říká „sbírání ruských zemí“. Ten nejznámější případ začal poté, kdy se Rurikovci v Moskevském knížectví zbavili tatarského jha. Začali tehdy pod svou vládu připojovat ruská knížectví, v nichž vládli Rurikovci. Pak nastalo „sbírání ruských zemí“, které kdysi byly součástí rurikovské Kyjevské Rusi, ale spadaly dílem pod Polsko-litevskou unii, dílem tou či onou formou pod Osmanskou říši. Až v 60. a 80. letech 18. století vojáci a diplomaté Kateřiny Veliké připojili Kyjev k Ruskému impériu. Přibližně v téže době Rusko získalo vítězstvím nad Osmanskou říší celé severní pobřeží Černého moře včetně Krymu. Ruští panovníci se při „sbírání ruských zemí“ dovolávali rodinného dědictví i pravoslavného charakteru Rusi. Vnímali ale také logiku otevřeného území. I dnešní politici v Moskvě vědí, jak snadno do tohoto prostoru ve 13. století pronikli Švédové, Němci a Estonci – dokud je Alexandr Něvský nezastavil. Na přelomu 16. a 17. století to byli Poláci, kteří se probojovali až do Moskvy. V 16. století Moskvu vypálili krymští Tataři. Švédského krále zastavil Petr Veliký u Poltavy, města ležícího v dnešní Ukrajině. Otevřeným prostorem z dnešní Litvy a Běloruska zamířil začátkem 19. století do Moskvy Napoleon. Ve 40. letech obdobnou cestou k Moskvě vyrazil Hitler. S ohledem na tyto skutečnosti přerostlo „sbírání ruských zemí“ nejen v imperiální ambice, ale i v hledání bezpečné západní hranice Ruska. Jeho součástí se stalo obsazení Pobaltí, ale i čtveré dělení Polska. To poslední v podobě smlouvy Molotov–Ribbentrop pracovalo s hraniční čárou navrženou Brity, která byla potvrzena Jaltskou konferencí; dodnes je západní hranicí Litvy, Běloruska i části Ukrajiny. Ukrajinská sebeidentifikace Ukrajinci jsou etnikum, které se utvářelo ze stejného základu jako Rusové, ovšem po pádu Kyjevské Rusi v jiném politickém, částečně náboženském a kulturním prostředí. Etnogeneze ukrajinského národa je nepopiratelná, byť tomu někteří politici nevěří. Občanství dnešní Ukrajiny má ale jinou povahu. Týká se státu, jehož hranice jsou nepřirozené, stejně jako je umělý fakt, že Ukrajinská sovětská socialistická republika patřila k zakládajícím členům OSN. Patří k povaze současného konfliktu na Ukrajině, že čím větší nenávist k sovětskému dědictví, tím posvátnější vztah k hranicím Ukrajiny, které vznikly až díky Sovětskému svazu. Mnohokrát bylo napsáno, že východní a jižní hranice Ukrajiny nemá historické kořeny, že se nekryje s etnickým rozhraním – nejde po linii, která se alespoň pokouší respektovat, kde je více etnických Ukrajinců a kde je více etnických Rusů. Nemluvě o osudu smíšených rodin. Ukrajinské etnikum bylo politicky rozpolceno vztahem k Západu a Rusku snad od prvního okamžiku své sebeidentifikace. Tradičně, přesněji od druhé poloviny 17. století, bývá ukrajinská politická scéna vnímána jako rozdělená na levobřežní a pravobřežní – na východ od řeky Dněpru je prý promoskevská, na západ probruselská, dříve propolská nebo prošvédská. Toto štěpení mohou symbolizovat dvě historické postavy: * Bohdan Chmelnický (1595–1657). Proces sjednocování jádra dnešní Ukrajiny s Ruskem začal sérií povstání kozáků proti nadvládě Polsko-litevské unie na levobřežní Ukrajině. Vzpoury vyvrcholily zvolením Chmelnického hetmanem a připojením zemí záporožského vojska k Rusku. Záporožské kozáctvo spojoval z jedné strany odpor k jakékoliv nadvládě, z druhé pak oddanost pravoslaví. Válečná štěstěna v boji s katolickým Polskem byla vrtkavá, a tak Chmelnický požádal ruského cara o ochranu. Protože Moskevské carství mělo tehdy své starosti, odpověděl car až na třetí žádost. Ne náhodou Arsen Jaceňuk, který po svržení prezidenta Viktora Janukovyče zastával funkci premiéra, spojil asociační dohodu Ukrajiny a Evropské unie s potřebou napravit chybu, kterou prý spáchal ataman Bohdan Chmelnický připojením Ukrajiny k Rusku – a hovořil o sovětské intervenci na Ukrajině a v Německu roku 1945. * Ivan Mazepa (1639–1709). Pocházel z pravoslavné rodiny, studoval ale mimo jiné na jezuitské koleji ve Varšavě, hlásil se k pravoslaví a k Pravoslavné katolické a apoštolské církvi. Určitý čas pracoval na polském královském dvoře. Jako kozácký hetman vládl levobřežní Ukrajině i Kyjevu, během protipolského povstání i pravobřežní Ukrajině. Při útoku Švédů na Rusko se přidal na stranu švédského krále. Bitvu u Poltavy ale Švédové prohráli – a Mazepa uprchl do Moldavského knížectví. Ukrajinský nacionalismus se radikalizoval ve 20. letech minulého století. Události 2. světové války využili banderovci k vlastním brutálním etnickým čistkám, masakrům tisíců Židů, Rusů, Poláků. Ukrajinská jednotka SS se účastnila i potlačení Slovenského národního povstání. Od léta 1945 až do poloviny roku 1948 pronikali banderovci i do Československa, kde docházelo ke krvavým ozbrojeným střetům. V roce 2010 obdržel Stepan Bandera titul Hrdina Ukrajiny; v roce 2011 bylo toto rozhodnutí zrušeno. Rozbitím Sovětského svazu rozpor mezi východní hranicí Ukrajiny a etnickým předělem dostal politické vyjádření. Ukrajinsky mluvící západ země povětšině hlasoval pro kandidáty na prezidenta, kteří byli orientováni na Západ; rusky mluvící voliči z východu a černomořského pobřeží hlasovali pro východní orientaci. Názorně to přibližují informace z posledních prezidentských voleb, které nebyly pod vlivem násilí – voleb prezidenta v roce 2010. Právě druhé kolo svým bipolárním charakterem nejvýrazněji ukazuje rozdílnou orientaci. Nikdo, kdo alespoň trochu zná dějiny Ukrajiny a umí číst volební výsledky, nemohl podléhat iluzi, že jen prozápadní nebo jen provýchodní orientace přinese Ukrajině stabilitu. Po celých třicet let ukrajinské samostatnosti byl pro Ukrajinu nejlepším řešením neutrální status. Ovšem i nestabilní Ukrajina se může někomu jevit jako výhoda. Preventivní válka V době vlády prezidenta Viktora Juščenka došlo v letech 2006 a 2009 k pokusům uspořádat na Krymu společné vojenské cvičení ukrajinských vojáků s vojáky USA. Protesty místních obyvatel zablokovaly auta s americkými vojáky na silnicích a ti se museli vrátit na lodě. Nakonec situace vyústila ve zvolení ne právě schopného prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče – a jeho svržení. Situace se zradikalizovala na domácím i zahraničním poli. Krym byl Ruskem anektován. Na východě Ukrajiny začalo ozbrojené povstání těch, kdo se odmítli podřídit nové vládě v Kyjevě. Mezinárodní postavení Ruska se ještě více zkomplikovalo. * Občanská válka na Donbasu dostala rozměr tzv. proxy war – války mocností v zastoupení, a to především USA a Ruska. Dohoda Minsk II z roku 2015 sice nabídla řešení především v podobě požadavku přímých jednání Kyjeva s povstalci a příslibem autonomie etnicky specifických oblastí, ale nikdy nebyla naplněna. I když nelze upřít Paříži a Berlínu občasnou snahu tlačit na Kyjev, aby dodržel své závazky, vždy se po chvíli vedení Ukrajiny znovu vrátilo k hledání vojenského řešení boje s „teroristy“. Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, zpočátku na mír orientovaný, podlehl tlaku nacionalistů a zájmům Washingtonu. Osm let zabíjení na východě Ukrajiny nebralo konce… * Roztahování NATO, tedy vojenské infastruktury USA, směrem k ruské hranici pokračovalo. Dokonce i poté, kdy Rusko předložilo USA návrhy na dohodu o bezpečnostních zárukách, propachtovala si armáda USA dvě letiště na Slovensku. V Rusku převládl pocit, že dohoda se Západem není možná – mnohé nasvědčovalo tomu, že i bez přijetí Ukrajiny do NATO bude Kyjev usilovat o vojenské základny USA na svém území. Požadavek neutrální Ukrajiny dostával v Kremlu existencionální rozměr. Situace se dostala na samou dřeň politiky – spor kolem Ukrajiny se týká prostoru a etnika. Když se nadměrně stlačuje ocelová pružina, posléze se vymrští. Když v politice selhávají všechny kulturní prostředky při obraně životních zájmů, může se zdát, že zbývá jen ten atavistický – válka. Etologové studující chování zvířat znají pojem „obranná agrese“: když mávnete třeba i jen na malou kočku, lekne se a sekne po vás drápem. Jenže to je reflexivní akt, ne dílo rozumu. A rozum v politice potřebujete mimo jiné proto, abyste se nenechali vlákat do pasti. Ukrajinská armáda je ve srovnání s ruskou beznadějně slabá. Zdá se ale, že Kreml podcenil výměnu kádrů v ukrajinské armádě i „pedagogické“ úspěchy nacionalistů při práci s veřejností, a to zvláště u mladé generace. Navíc asi nedocenil politické důsledky emigrace po roce 2014 do Ruska (v Rusku žije přibližně 1,9 milionu Ukrajinců; údaje o emigraci po změně režimu se velmi liší). Ta vedla ke snížení vlivu Ruska mezi ukrajinskou veřejností. V této chvíli se nabízejí tři hlavní scénáře koncovky: * Dosazení nové vlády v Kyjevě, která bude mít nesmírné problémy se stabilizací země, a to zvláště na západě. Ukrajina by se stala neutrální, ovšem hrozba, že Rusko uvízne na západní Ukrajině obdobně jako Američané v Afganistánu, je reálná. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rozdělení Ukrajiny na prozápadní západ a proruský jih a východ. Vytvoření Novoruska má tradici, bezpečnostní zisk bude ale minimalizován radikalizací protiruských nálad na Západě, a to včetně vojenských opatření. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rusko se stáhne z Ukrajiny. Nastanou velké problémy se stabilizací Ruska, změna vlády není vyloučena. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. Mnohé nasvědčuje tomu, že na této válce prodělá Rusko i Evropská unie – a zisky opět shrábne Washington. Sankce plné sebepoškozování štěpí globalizaci a vedou ke vzniku paralelních světů. Spravedlivý mír Čím dříve starost o bezpečnost Ukrajiny od generálů převezmou diplomaté, tím lépe. Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, požadavkem všech humanistů stále zůstává spravedlivý mír. Ten vyžaduje zcela novou bezpečnostní architekturu Evropy, kde zajišťování bezpečí jednoho státu nebude na úkor bezpečí státu jiného. Jenže k tomu jsou zapotřebí kompetentní, emocím nepodléhající politické elity. A racionální chování veřejnosti, která nepodléhá davové psychóze. Jsou-li ale toto předpoklady pro spravedlivý mír, potom budoucnost nevypadá příliš nadějně. Převzato z webu !Argument.

Čas načtení: 2024-02-24 00:00:00

Ukrajinští uprchlíci v datech: na 180 tisíc jich chce zůstat, bojují s češtinou

Od vypuknutí války přesně před dvěma lety našlo v Česku azyl skoro 600 tisíc Ukrajinců. Přijmout takové množství nově příchozích se pro zemi stalo jednou z největších výzev v novodobé historii. Dnes zde žije 380 tisíc Ukrajinců, z toho 180 tisíc tu plánuje zůstat další dva roky a déle. Vyplynulo to z nejnovějšího průzkumu společnosti PAQ Research.

Čas načtení: 2024-02-27 17:00:51

Cena nemovitostí poroste. A ještě počkejte, co s tím udělá odchod Ukrajinců z Česka, říká investor

Porostou, nebo neporostou? Ceny nemovitostí jsou téma, které Češi aktivně řeší – a stejně tak realitní investoři Libor Podhola a Michal Jalovecký. Článek Cena nemovitostí poroste. A ještě počkejte, co s tím udělá odchod Ukrajinců z Česka, říká investor se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-02-28 12:48:00

ONLINE: Zelenskyj v Albánii. Rusové obsadili Stepove, 2 mrtví a 296 výbuchů v Sumské oblasti

Volodymyr Zelenskyj vyrazil tentokrát pro změnu do Albánie řešit další podporu Ukrajinců v boji s Putinovým Ruskem. Ruské útoky na ukrajinskou Sumskou si v úterý vyžádaly další dva životy a osm zraněných. Zaznamenáno bylo 296 výbuchů, uvádí zpráva Ukrajinců. Ruští vojáci vedle toho oznámili, že obsadili ukrajinskou vesničku Stepove, která leží zhruba sedm kilometrů od dříve dobytého města Avdijivka v Doněcké oblasti. Dokládá to další postup Rusů v této oblasti. Dramatické dění sledujeme v podrobné online reportáži.

Čas načtení: 2024-02-28 15:42:00

ONLINE: Na Ukrajinu míří české samohybné houfnice s názvem Dita a Zelenskyj v Albánii

Nizozemsko objednalo pro Ukrajinu devět samohybných houfnic Dita od české zbrojovky Excalibur Army. O kontraktu informoval nizozemský ambasador v ČR. Volodymyr Zelenskyj vyrazil tentokrát pro změnu do Albánie řešit další podporu Ukrajinců v boji s Putinovým Ruskem. Ruské útoky na ukrajinskou Sumskou si v úterý vyžádaly další dva životy a osm zraněných. Zaznamenáno bylo 296 výbuchů, uvádí zpráva Ukrajinců. Ruští vojáci vedle toho oznámili, že obsadili ukrajinskou vesničku Stepove, která leží zhruba sedm kilometrů od dříve dobytého města Avdijivka v Doněcké oblasti. Dokládá to další postup Rusů v této oblasti. Dramatické dění sledujeme v podrobné online reportáži.

Čas načtení: 2024-02-28 20:37:00

ONLINE: Osm zemí včetně Česka žádá sankce proti Rusku kvůli Navalnému a mrtví po bombardování Charkovské oblasti

Osm zemí, včetně ČR, žádá sankce proti Rusku kvůli Navalnému. Nizozemsko objednalo pro Ukrajinu devět samohybných houfnic Dita od české zbrojovky Excalibur Army. O kontraktu informoval nizozemský ambasador v ČR. Volodymyr Zelenskyj vyrazil tentokrát pro změnu do Albánie řešit další podporu Ukrajinců v boji s Putinovým Ruskem. Ruské útoky na ukrajinskou Sumskou si v úterý vyžádaly další dva životy a osm zraněných. Zaznamenáno bylo 296 výbuchů, uvádí zpráva Ukrajinců. Ruské bombardování Charkovské oblasti na severovýchodě Ukrajiny zabilo čtyři civilisty, včetně šestileté dívky a kněze. Dramatické dění sledujeme v podrobné online reportáži.

Čas načtení: 2024-04-02 11:20:00

Předpovědi o Rusku nevyšly. Putin je silný, ekonomika nekolabuje a ruská armáda má dost zbraní. Mír je daleko

„Pokud by se naplnily všechny scénáře, které předpovídala řada expertů a think-tanků, nepsali bychom dnes už o válce. Putinovy raketové sklady by měly zářit prázdnotou. Rusko by zbankrotovalo nebo by bylo zemí potýkající se s hyperinflací. Obyvatelé Moskvy by stáli fronty na prací prášek nebo toaletní papír. Rozzuřené davy hladových dělníků a příbuzných mobilizovaných na Rudém náměstí by už měly rozrážet jednu z kremelských bran. Nic takového se však nestane.“ To nejsou slova žádného proruského webu ani putinovského dezinformátora nebo chcimíra. Věty z úvodu se objevily nedávno v komentáři polského deníku Rzeczpospolita, který podporuje hrdinný boj Ukrajinců proti ruské agresi. Proč tedy ta slova? Očekávání Západu i samotných Ukrajinců a realita jsou v případě této války hodně daleko od sebe. Proto je daleko i mír.

Čas načtení: 2024-04-03 12:08:50

V Česku pracuje přes 120 tisíc Ukrajinců. Státu dávají víc, než od něj dostanou

Česko dosud poskytlo dočasnou ochranu necelým 600 tisícům Ukrajinců, v současnosti se jich v zemi nachází zhruba 340 tisíc, ostatní se například vrátili na Ukrajinu nebo odešli do jiné země. Aktuální data ve středu prezentovalo ministerstvo vnitra, podle kterého 120 tisíc Ukrajinců v Česku pracuje, z toho 87 procent v pracovních poměrech, z nichž jdou odvody na sociální zabezpečení.

Čas načtení: 2024-04-21 07:59:00

Zelenskyj vysvětlil Putinův „psychotyp“. A důvod, proč mu svět nikdy nesmí ustoupit

Ukrajina se dál brání ruským agresorům. V boji proti nim padl i voják a aktivista Pavlo Petryčenko. Jeden z desítek tisíc Ukrajinců, kteří položili život za svou vlast. Petryčenko byl však přece jen něčím výjimečný. Usiloval o zlepšení životů ukrajinských vojáků. Např. tím, že jim chtěl zakázat hazard. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už nařídil bujení hazardu mezi vojáky řešit. A oznámil světu, že ruský prezident Vladimir Putin se Ukrajinců bojí.

Čas načtení: 2024-04-22 14:40:00

Konec lásky. Ukrajinci zanevřeli na Poláky

Poláci už nejsou nejoblíbenější. Podle průzkumu Razumkov Centre v Kyjevě vztah Ukrajinců k sousedům ochladl. Zejména prý kvůli blokádám na hranicích, za kterými stojí polští řidiči kamionů a zemědělci. Podle Ukrajinců tato blokáda ovlivnila Ukrajinu velice negativně.

Čas načtení: 2024-06-02 09:28:07

Ukrajinští partyzáni monitorují přesun ruských letadel na Krymu

Partyzánské hnutí Ukrajinců a krymských Tatarů na Telegramu informovalo o tom, že Rusové přesouvají svá letadla na neaktivní letiště na Krymu z obavy před novými raketovými útoky Ukrajinců. Zaznamenaly se mimo jiné práce na vzletových a přistávacích drahách, renovace budov a přeprava techniky a osob na letišti Zavodskoye v Simferopolu. S největší pravděpodobností sem budou dodány stíhačky a bombardéry používané k útokům na Ukrajinu. The post Ukrajinští partyzáni monitorují přesun ruských letadel na Krymu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-07-26 17:29:16

Ukrajinci demonstrovali v Praze. Rodná země jim nevydává pasy a nutí je k návratu

Desítky Ukrajinců protestovaly před pražskou ambasádou své rodné země, protože jim ukrajinské úřady v Česku odmítají vydávat pasy. Ukrajina se tím snaží o návrat bojeschopných mužů do vlasti. Řadě z Ukrajinců v Česku však mezitím doklady vypršely a kvůli tomu jim hrozí ztráta zaměstnání i bankovních účtů, bez platného pasu nemohou ani cestovat.

Čas načtení: 2024-07-31 06:00:01

Černochová chce cvičit Ukrajince v Česku, Fialově vládě to zlomí vaz

Ukrajina by mohla získat desetitisíce bojeschopných mužů. Řeč je o programu, do kterého se mohou zapojit hlavně ukrajinští uprchlíci před válkou v bojeschopném věku. V Polsku zřídili speciální ukrajinskou legii, kam dobrovolně vstupují uprchlíci. Ti dostávají polský výcvik, ale následně nastupují do ukrajinské armády. Když si svoje odslouží, mohou se vrátit zpět do Polska, kde často žijí jejich rodiny. Do legie se podle informací deníku Kyiv Independent přihlásilo několik tisíc lidí. Černochová má plán „Považuji za dobrý přístup ten polský, s legiemi,“ říká k plánu česká ministryně obrany Jana Černochová. „Určitě celá řada ukrajinských občanů chce pomáhat své zemi, ale úplně se jim nechce vracet na Ukrajinu, kde nevědí, co by je čekalo. Kdežto tady, i s některými známými, kde by byli součástí týmů, si myslím, že by to dávalo smysl,“ prohlásila v pořadu Interview ČT24. Ministerstvo obrany pak potvrdilo, že polskou smlouvu prozkoumá pro případné použití v Česku. Lotyši staví zátarasy na hranicích s Ruskem. Ukazují, že se budou Putinovi bránit Číst více Plán neprojde, říká expert O mnoho složitější je však politická rovina celého plánu, jak potvrzuje politolog Jan Charvát. Pro vládu Petra Fialy by totiž mohla znamenat doslova katastrofu. „Zatímco v Polsku mají po volbách, tak my máme před volbami,“ shrnuje jednou větou celý problém. „Kdyby to dokázali zorganizovat bleskurychle, tak by to mohli zkusit. Ale i vládě musí být jasné, že tohle by byl velký náboj pro opozici, která by se do toho okamžitě zahryzla,“ vysvětluje. Vojáci důležitější než tanky a rakety „Je to určitě logické a pochopitelné, souvisí to s tou debatou, že Ukrajina prostě nemá dostatek vojáků, že spousta lidí odešla, že v uprchlických vlnách bylo mnoho bojeschopných mužů. A spoustu z nich tu žilo i před válkou. Ne všichni se na tu Ukrajinu vrátili, ne všichni vstoupili do obranných složek a teď se to řeší napříč Evropou,“ doplňuje Charvát a říká, že by to mohlo být přesně doplnění lidí, které Ukrajina při obraně proti ruskému agresorovi potřebuje. „Možná by to bylo důležitější než to, že tam posíláme tanky a rakety,“ glosuje politolog. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Násilné vracení Ukrajinců nemá smysl Podle Charváta je také samozřejmé, že mnoho lidí, kteří z Ukrajiny odešli, tady zůstane. Zvláště pak ti, kteří přišli na Ukrajině o všechno a tady se byli schopni uchytit na pracovním trhu. Důležité ale teď je, aby se ti, kdo mohou, vrátili bojovat. „Můžeme to zkusit po zlém, násilím, ale je jasné, že lidé, které přivezete na Ukrajinu v dobytčácích, dobrou armádu prostě a jednoduše nevybudují, a Ukrajina nebojuje jako Rusko, takže živé vlny nezkušených branců jsou jí na nic,“ uzavírá Charvát. Plán na výcvik Ukrajinců v Česku tak možná narazí na nepřekonatelné politické překážky. KAM DÁL: Z nepřátel parťáci: J. D. Vance kdysi Trumpa nazval americkým Hitlerem. Dnes je to sňatek z rozumu, říká politolog.

Čas načtení: 2024-10-15 17:59:44

Další útok Ukrajinců? Letadlo Putinova ministra explodovalo

MOSKVA – Podle všeho šlo o útok více než 1000 kilometrů za frontovou linií války na Ukrajině. (Foto: Flickr / ilustrační) Na ruské letecké... Článek Další útok Ukrajinců? Letadlo Putinova ministra explodovalo se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-12-26 10:23:04

Šokující svědectví Ukrajinců: chytají lidi a posílají je přímo do války

KYJEV – Od začátku ruské útočné války už na Ukrajině není možné odmítnout vojenskou službu. (Foto: X) Proto tisíce mužů utíkají ze země, aby... Článek Šokující svědectví Ukrajinců: chytají lidi a posílají je přímo do války se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-01-08 14:35:00

ONLINE: Mohutná exploze ruského ropného skladu! A 60 tisíc nezvěstných Ukrajinců

Terčem útoku dronů se stala ruská města Saratov a Engels, kde byl poškozen průmyslový podnik, uvedl gubernátor ruské Saratovské oblasti. V Engelsu byl zasažen ropný sklad. Téměř 30.000 Ukrajinců získalo od začátku loňského roku status nezvěstných - jde o vojáky i civilisty. Celkem se pohřešuje 59.000 Ukrajinců. S odvoláním na ukrajinského zmocněnce pro otázky pohřešovaných za zvláštních okolností Artura Dobroserdova to dnes napsal server Ukrajinska pravda. Dramatické dění sledujeme na Blesk.cz v online přenosu.