Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-01-09 18:08:57

U mrtvého střelce našla policie kopii dopisu. Motiv jeho činu stále neřekla

V případě dvojnásobné vraždy v Klánovicích už vyšetřovatelé vyloučili vztah s oběťmi

Čas načtení: 2020-02-05 08:57:39

Monografie Ondřeje Sekory Mravenčí a jiné práce představuje celé jeho dílo

Osobností Ondřeje Sekory (1899–1967) se zabývala již roku 2003 objemná publikace Blanky Stehlíkové, jeho syna a Věry Vařejkové, na jejíž koncepci dále spolupracovali Martin Vopěnka, Lev Pavluch a Zdeněk Ziegler. Působivá knížka; ale – při veškeré úctě – nebyla v ní dost zohledněna tvůrcova práce pro tisk, ohlasy jeho díla a zkrátka celá řada dalších aspektů i jeho soukromého života. O něčem syn zřejmě ani nechtěl hovořit, přičemž se jeho přátelský vliv rozprostřel jako deka na pojetí obou spoluautorek. Netvrďme, že jakkoli ve zlém. Přinejmenším výtvarně, ale i jinak je to kniha fascinující. Až roku 2019 přišlo dílo hned dvanácti autorů s titulem Ondřej Sekora – Mravenčí a jiné práce. Opatřeno je tentokrát rejstříkem i soupisem tvůrcovy knižní tvorby. Seznamem výstav. Padesátistránkovou obrazovou přílohou. Kapitol je tucet a jejich ústředním autorem se stal architekt Tomáš Prokůpek, původce či spolutvůrce pěti z nich (Komiks, Humoristické kresby, karikatury a ilustrace, Svět hmyzu, Občanství a politika, Další životy Sekorova díla). Redaktory svazku jsou Lucie a Pavel Kořínkovi, kteří zároveň napsali oddíl Literatura pro děti a mládež. Dále přispěli Marcela Rusinko – zpracovala Soukromou malířskou a kreslířskou tvorbu – a Andrea Jochmanová či Jaroslav Blecha. Ti se úspěšně popasovali s odrazy Sekorova díla na divadle, v tom tradičním i loutkovém či maňáskovém. Pavel Jirásek poté doplnil do celku kapitolu Audiovizuální média a Milena Strachová a Jiří Stejskal nezanedbali malířův vřelý vztah k mnoha sportům. Těchto dvanáct tematických kapitol je uvedeno Prokůpkovou předmluvou a sekvencí Sekorův život a tvorba v datech a fotografiích. Malíře sledujeme jako chlapce, studenta práv (1919–1921), reportéra na vojenských manévrech i Tour de France (1927), v pařížském ateliéru Dmitrije Merinova (1928), na lyžařském zájezdu ve Švýcarsku (1930), při živém kreslení v Raisově škole (1935), u příbuzných v Jevíčku (1941), během vystoupení na schůzi v padesátých letech. Ondřej Sekora se narodil roku 1899 na území dnešního Brna a těsně před svými sedmými narozeninami ztratil otce (1906). Maturoval ve Vyškově a z 12. ledna 1920 pochází první jeho identifikovatelná kresba v Lidovkách. Roku 1922 tam zveřejňuje také první pohádku. V létě 1921 zde začal pracovat a mezi roky 1923–1924 a 1927–1928 žil jako reportér v Paříži. Roku 1926 navštívil alpský Davos, Londýn i Stockholm a zároveň začal ilustrovat knihy. Rok dva nato definitivně putuje z brněnské redakce do pražské. Odsud ale dostává v březnu 1941 výpověď kvůli židovskému původu své ženy Ludmily. Nic nepomohlo, že jeho paní již roku 1920 vystoupila z židovské obce a 2. srpna 1939 byla pokřtěna. Roku 1942 vyloučili Sekoru i z Národního svazu novinářů a časopis Árijský boj za války zneužil rodné příjmení jeho choti, aby o malíři sprostě psal jako o Sekorovi-Roubíčkovi a součásti „židovského a zednářského balastu“. Jako o „protežovaném židomilci“. Kdosi na těchto škaredých stránkách dělal prostě, co mohl, aby Sekora musel přestat publikovat. V letech 1944–1945 byl pak malíř dokonce internován ve třech táborech v Polsku, Praze a Německu. Jeho paní musela do Terezína, ale válku přežili. Po únorovém převratu pracoval (1949–1952) jako redaktor Státního nakladatelství dětské knihy, pozdějšího Albatrosu, odkud odešel poté, co neobjevili společný tón s novým šéfredaktorem Karlem Novým. Od počátku se podílel na televizním vysílání pro děti a na obrazovkách získal fakticky stejnou roli jako začátkem let sedmdesátých Miloš Nesvadba. Publikace Mravenčí a jiné práce podchycuje veškeré Sekorovy komiksové cykly delší než pět epizod a věřte-nevěřte, v letech 1921–1959 jich vzniklo pětačtyřicet. S výjimkou tří případů, kdy se na průvodních verších podílel spisovatel Edvard Valenta (především to jsou Voříškova dobrodružství a seriál Cvoček) a let 1953–1954, kdy námět Vepříka a kůzlete dodal Václav Čtvrtek, je Sekora i jediným autorem scénářů. Nejstarším z těchto příběhů zůstává Pan Břoušek z Vyškova (1921–1932) a následovaly mj. dva cykly Pepík a Pepík zahradníkem (1925–1933). Je pravda, že jejich tituly dnes už nikomu nic nepoví, ale roku 1971 je nový autor doprovodného textu Milan Korejs přejmenoval na Sebrané spisy Emila Mísy. V letech dvacátých však tvořil Sekora i cykly Švehla ve Spartě (1926) a – s přestávkami – další čtyři série o Voříškovi, které už Valenta verši neprovázel. Jsou to cykly Bedříšek a Voříšek, Voříšek a spol., Voříšek a Voříšek a Missinka. Zaujaly ale i příhody foxteriéra v sériích Barry a Nevrč, seriál Co se může stát: na Olympiádě 1936 v Berlíně (1935) či Malí Robinsoni (1936), Koník Hop (1937), Nenechavý Jiříček (1937), Příběhy oživlého sněhuláka (1937), Skaute, pomoz si sám (1938), Papulínek (1941–1942), Myška Šustilka (1942), Pan Mazaný (1946), Tatínek to dovede (1945-1946), Pan Vesměs (1947), Čárymáryk (1957), Vašek a Péťa (1958) a Zdenda (1959). Jen cykly o Voříškovi mají neuvěřitelných 117 epizod, ale to vůbec nejrozsáhlejší dílo toho typu Hnát a Patrčka (nakonec přejmenované na Hej a Rup) se pyšní 165 epizodami (1926–1935). V souborné publikaci dosud nikdy nevyšly. Jako jediní Sekorovi hrdinové Hnát a Patrčka i zemřeli, a o brutálně, mláceni na obrázku berlí šéfredaktora Heinricha. Už bylo pokračování asi vážně moc. Oproti tomu Dobrodružné cestování kapitána Granta (1927–1928) končí po dvou dílech. Taky proto je zevrubné mapování Sekorových prací pro tisk úkolem skutečně mravenčím. I dnes známé série Příběhy kuřete Napipi a Kapitán Ani Muk loví v Africe dosáhly pak v prvním případě osmdesáti dvou epizod (1939–1941), v druhém čtyřiačtyřiceti (1934–1935). Ale osudovými se stalo Sekerovi teprve deset cyklů obrázkových příběhů o Ferdovi, čmeláku Bzumovi a brouku Pytlíkovi (1933–1956). Celkem mají 246 epizod a přinejmenším reedice 84 těch barevných z let 1945–1951 byla toužebně očekávána bezmála sedm desetiletí. Ty cykly se jmenují Ferda Mravenec, Ferda Mravenec a syn, Ferda Mravenec v cizích službách, Ferda se vrací do mraveniště, Ferda bude vojákem, Kousky brouka Pytlíka, Ferda a Jéminánek, Nové příběhy Ferdy Mravence, Kousky mládence Ferdy mravence a Čmelák Bzum (kde Ferda také vystupuje), přičemž struktura je kadlubem pro slavné knihy Ferda Mravenec (1936), Ferda Mravenec v cizích službách (1937), Ferda v mraveništi (1938), Ferdův slabikář (1938), Trampoty brouka Pytlíka (1939), Malířské kousky brouka Pytlíka (1940) a Čmelák Aninka (1959). Pomineme-li povídku Jak si u broučků tiskli noviny (1945), kde má Ferda rovněž roli, tak v letech 1947, 1950 a 1954 doplnily Sekora ságu ještě třemi „ferdovskými“ publikacemi Ferda cvičí mraveniště (1947), Ferda ničí škůdce přírody (1950, ti jsou proti němu podstatně méně antropomorfizováni) a Mravenci se nedají (1954). Dnes legendární hrdina s tykadly se nicméně vynořuje i v dalších Sekorových dílech, například i v knize O psu vzduchoplavci (1961). Poprvé se objevil 1. ledna 1933, ale předzvěstí měl víc. Tou hlavní je Sekorův strip Příhody opilého mravence (1927), ve kterém má opilec u krku motýlka (místo puntíkatého šátku) a je škvorem-četníkem vstrčen do šatlavy. Dotvářejícím inspiračním zdrojem se stal takřka určitě i americký strip Earla Duvalla Bucky Bug (leden 1932), jehož hrdina běhá v červeném kabátku s puntíky (a fakticky je slunéčkem sedmitečným). Už tady se pohybuje vozík tažený lučním koníkem; ale je pravda, že sám Sekora kreslil mravence minimálně od roku 1922, přičemž jméno Ferda mu asi přišlo na mysl nad latinským názvem mravenčího druhu Camponotus ligniperda. Všimněme si však také, že samo spojení Ferda Mravenec odpovídá spíše zvyklosti angličtiny, která dobře zná například „Felixe Kocoura“ či „Mickeyho Myšáka“. Monografie Mravenčí a jiné práce samozřejmě zohledňuje i třiatřicet Sekorových a knih (a leporel) z let 1926–1968, přičemž v pozůstalosti zůstávají dva rukopisy: O malém hubeňourovi a Pohádky se rozutekly. Dalších 54 titulů Sekora ilustroval. Například Zlaté dni Rudolfa Těsnohlídka, Pučálkovic Aminu Jindřicha Plachty, Kubulu a Kubu Kubikulu, Ze života hmyzu, Františka Lelíčka ve službách Sherlocka Holmese od Hugo Vavrise, Bratrstvo Bílého klíče, již pětačtyřicáté vydání Broučků (1940), práci „Žáka Jaroslava“ Svět se mění nenápadně, Malého Bobše, Veselé příhody kozy Lujzy a kocoura Bobka od Emy Tintěrové, humornou fikerovku Muž s kuželkou, Pravidla hry rugby (1946) od Františka Čecha, Míčka Flíčka (1946) Jana Malíka, zkrácenou verzi Lovců mamutů (1946), svébytné dílo Gianni Rodariho O Statečném Cibulkovi (1955), po dvou svazcích Arthura Ransoma i Václava Čtvrtka, anebo knížky o „Ježourkovi“ (1945-1949) od Jarmily Minaříkové. Konečně i Poláčkovo Bylo nás pět, byť Sekorou pojatá verze knižně vyšla teprve roku 2019! V týdeníku Svoboda ovšem už byla zveřejňována v letech 1954–1955, jedná se o první pokus tuhle knihu ilustrovat. V časopise Pionýr doplnil Sekora pro změnu obrázky první variantu Putování za švestkovou vůní (1957) od Ludvíka Aškenazyho, které pak ovšem v knižní verzi zpracovala Helena Zmatlíková. Jak postřehl Tomáš Prokůpek, jako by osobnost Ondřeje Sekory kdosi „nastavil“ k pozorování světa fascinovanýma, dětskýma očima. Ono okouzlení byl s to přenášet. Doceněn přitom byl i nebyl a příčiny nedoceněnosti vidí Prokůpek v přílišném rozkročení mezi populární a vyšší literaturou. A vlastně i mezi kreslením a psaním. Byl nezařaditelný, neuchopitelný a teoretici literární a výtvarní si ho sice nepřehazovali jako horký brambor, avšak blížili se tomu. Primárním východiskem snažení se přitom u Sekory stala často nevděčná práce novináře, takže i nová kniha začíná pohledem na žurnalistu. A také na skvělý tým někdejšího šéfa Lidovek Arnošta Heinricha (1880–1933). V kapitole Svět hmyzu Prokůpek a Procházka skutečně Sekorův hmyz zkoumají jako entomologický oříšek. Dešifrují, srovnávají... Snad pouze Ferdův Škrhola brouk Pytlík odolá té analýze. Vyvinul se v dřevěném zábradlí biografu a následkem toho se chová jako všudybyl i všeználek. Tvarem připomíná „tesaříka piluna“, tykadly kyjorožce, a oba autoři tu konstatují, že záhada je dnes rozluštěna díky Sekorovým poznámkám, které si dělal během příprav překladu Ferdy Mravence do němčiny. Tam se tvrdí, že Pytlík jednoduše neměl předlohu nikde v přírodě, a to sice možná neměl, ale my sami narazíme na brouka Mrskavce z Baumovy Čarodějné země Oz (1904), který žil tři roky ve školních kamnech přímo ve třídě a tudíž „všechno věděl“. Sice reálně dál nebyl, u Bauma ale přesto dává všem povýšeně najevo učenost. Více či méně vědomě se zde Sekora možná mohl inspirovat, byť zůstává nejasné, zda vůbec znal dotyčnou knihu, která není tou první ze série o zemi Oz. Nepochybně ale tušil či znal své limity. Ne, Sekora nebyl encyklopedicky důkladný jako Karel Poláček a postrádal i faktografickou lačnost a historický záběr Bassův, zúročený hlavně v Cirkuse Humberto. Chyběla mu i snaha o nadčasová řešení témat, jakou projevovali bratři Čapkové, a jako literát kulhal na obě nohy. Opakovaně, byť ne vždycky, se mu nedaří budovat knihy jako vnitřně soudržné celky. Příkladem takových zklamání jsou díla Čmelák Aninka i Ferda cvičí mraveniště. To druhé krásně staví na piedestal atletiku, nicméně její aplikace do světa hmyzu činí z knihy nereálnou a místy nudnou absurditu. V kapitole o Sekorově politickém smýšlení (od Hany Kraflové a Tomáše Prokůpka) se upozorňuje na dvě autorovy podoby, které číhají v současném mediálním diskursu bok po boku; obě zjednodušující. Jedna z nich přitom zdůrazňuje jeho ideologickou angažovanost v padesátých letech. Ale celá kniha Mravenčí a jiné práce poukazuje na problematičnost takového schematizujícího pojetí. Tak či onak, po válce se stal Sekora komunistou, protože komunisté mu připadali „nejvlastenečtější a nejprospěšnější republice“. Tak to sám řekl, i když jinak žil předtím apoliticky. Války však mění také apolitické lidi. Jeho žena ten samý idealismus nesdílela. V dopise srovnala děti ovlivněné novou ideologií s mrnětem, které se za války před ní zastavilo a podivilo, že jako Židovka „ještě není zatčena“. Naopak Sekora dokázal jít do mateřské školy a vyprávět tam o přátelství se Sovětským svazem. Článek o tom z 5. 12. 1953 nacházíme v knize na stránce 241 a lze jej citovat: „A já umím Suliku,“ volalo děvčátko, které vyběhlo dopředu a chtělo začít zpívat. A děti ukázaly, že také o Moskvě vědí, a že chápou, že je tam Kreml a orloj. Hned i řekly, že mají rády Stalina a Lenina.“ Místo do Lidových novin šel Sekora po roce 1945 pracovat do deníku Práce a zakládal i Dikobraz, vydávaný stejnojmenným nakladatelstvím. Byl poté vždy aktivnější mezi spisovateli než ve Svazu československých výtvarných umělců, kde se do práce zapojoval pouze příležitostně, a nadále zůstal fanatikem práce. Sestře dokonce píše, že knih typu Jak se uhlí pohněvalo (1949, zde jeho text výjimečně ilustroval Václav Junek) musí připravit pro rok 1951 čtyřicet! Roku 1955 zase odsoudil studio Walta Disneyho, který mu je náhle plytkým, samoúčelným a komerčním. A kritizoval zpětně i zaplavení prvorepublikových prodejen knihami o zvířátkách. V knize Štědrý večer (1951) se vyslovuje proti náboženským vlivům a v Broučcích cítil tendence k poraženectví a sebeponižování. Co horšího, dočasně zavrhl samotného Ferdu. Bylo proč! Vždyť pan šéf SNDK Neumann antropomorfizaci zvířat odmítal. Na funkci šéfredaktora byl přitom ten muž dosazen už ve svých dvaadvaceti letech a po roce, kdy bilancoval (1950), uvedl jako úspěch to, že „přetvořili“ právě Sekoru. Ten se skutečně nyní učí také rusky a navštíví Leningrad. Besedy neustávají a vídají jej stovky dětí. Odříkávat besedy začal až počátkem let šedesátých, lékař mu je zakázal, nicméně on i tak v pořadech do jisté míry pokračoval až do roku 1964. Směl navštívit i Západní Berlín a dovolené se realizovaly v Jugoslávii, ba Itálii. Ne, nikdo se nebál, že by snad rodina emigrovala. Měl značné příjmy i totální důvěru režimu. Jeho loajalitu po právu vnímali jako cennou, byť se jeho výtvarný projev vymykal kánonu socialistického realismu, a lze říct, že socialismus s jeho nastavením ladil. Proč. Především snad pro až extrémní kult skromnosti a nenápadnosti, který si tento „chlapík“ přinesl z chudých poměrů. Choval důvěru v nové prvky systému, což je věc, na které nakonec staví každý režim. Jen málokterý by se udržel pouze represemi a Sekorova víra mu nepochybně přinášela výhody. 10. července 1964 se stal i zasloužilým umělcem, jedenáct let po zřízení tohoto titulu; ale v listopadu byl raněn mrtvicí a poslední léta trávil ochrnutý. Na pohřeb mu prý nepřišlo víc než třicet lidí. Pozoruhodná poslední kapitola knihy pak odhaluje, že ho zkoušelo už za jeho života napodobit skutečné moře výtvarníků. Některým se to dokonce „nárazově“ i povedlo, takže dnes jejich knihu omylem můžeme mít za Sekorovu. Příklad? Muška Zlatouška Korněje Čukovského. Ilustroval ji Josef Bidlo. Jiným marným napodobitelem se stal Emil Posledník dalším František Roleček. Paušálně přitom nelze říci, že když také pánové jako Klapač či Scheiner začali více kreslit hmyz, bylo to pod jeho vlivem, možné to však je. Zvláště figura Ferdy se ocitla až v říši tzv. domácího umění a ve „svaté trojici“ s Pilařovým Rumcajsem a Ladovým Švejkem. Jak si autoři dále všímají, všechny tři tyto postavy (i když každá po svém) překonávají „ty nahoře“ a slovy nacistů jde o „smějící se bestie“. Bylo ovšem nad síly poslední kapitoly veškeré tyto odrazy podchytit, což je ostatně i případ mnoha podobných fenoménů, které se pozvolna oddělily od tvůrce a žijí samostatným životem. Sherlock Holmes, u nás fakticky už i Čtyřlístek. Sekorovu pozoruhodnou pozůstalost převzalo z rukou lékařky Jany Kolar v letech 2015–2016 Moravské zemské muzeum a tvůrci naší monografie ji zkoumali takřka pět let. Na knize se vedle zavedených odborníků na komiks (Prokůpek, Kořínkovi, Foret) podíleli taky režisér a scenárista Pavel Jirásek (z Janáčkovy akademie múzických umění), Marcela Rusinko a Milena Strachová z Masarykovy univerzity, kurátoři Moravského zemského muzea Hana Kraflová a Jiří Procházka, ředitel uměnovědné součásti té instituce Jaroslav Blecha, divadelní historička Andrea Jochmanová z JAMU a konečně i filmový historik Jiří Stejskal. Vytvořili suverénní, komplexní pojednání o významné osobnosti, jejíž překvapivě obsáhlá tvorba se nedá obejít a utvářela vědomí i nevědomí statisíců dětských čtenářů. Nakolik ještě jakékoli podvědomí utváří dnes, je samozřejmě otázkou.   Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek, Lucie Kořínková, Martin Foret, Pavel Jirásek, Jaroslav Blecha, Jiří Procházka, Jiří Stejskal, Andrea Jochmanová, Hana Kraflová, Marcela Rusinko, Milena Strachová: Ondřej Sekora – Mravenčí a jiné práce. Redakce Pavel Kořínek a redakce jazyková Lucie Kořínková. Vydali Filip Tomáš – Akropolis a Moravské zemské muzeum. 2019. 336 stran. 1199 Kč {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-26 08:36:00

Na Berounsku spadla na chlapce houpačka, těžkému zranění podlehl

O víkendu spadla u rodinného domu na Berounsku na nezletilého chlapce houpačka se skluzavkou. Utrpěl vážné zranění, jemuž později v nemocnici podlehl. Policisté předběžně vyloučili cizí zavinění a nařídili soudní pitvu, uvedla tisková mluvčí středočeské policie Michaela Richterová.

Čas načtení: 2024-02-26 08:47:38

Na Berounsku spadla na chlapce houpačka, těžkému zranění podlehl

O víkendu spadla u rodinného domu na Berounsku na nezletilého chlapce houpačka se skluzavkou. Utrpěl vážné zranění, jemuž později v nemocnici podlehl. Policisté předběžně vyloučili cizí zavinění a nařídili soudní pitvu, uvedla tisková mluvčí středočeské policie Michaela Richterová.

Čas načtení: 2024-02-26 08:47:38

Na Berounsku spadla na chlapce houpačka, těžkému zranění podlehl

O víkendu spadla u rodinného domu na Berounsku na nezletilého chlapce houpačka se skluzavkou. Utrpěl vážné zranění, jemuž později v nemocnici podlehl. Policisté předběžně vyloučili cizí zavinění a nařídili soudní pitvu, uvedla tisková mluvčí středočeské policie Michaela Richterová.

Čas načtení: 2024-03-04 15:58:21

Rozhodčí v derby nenařídil penaltu správně, Halinského vyloučení bylo v pořádku

Sudí v nedělním ligovém derby mezi fotbalisty Sparty a Slavie v druhém poločase správně nenařídili penaltu po zákroku na domácího Lukáše Haraslína. V komuniké o tom informovala komise rozhodčích Fotbalové asociace ČR. Sudí také správně uznali branku ostravského Jana Jurošky ve Zlíně a podle pravidel vyloučili pardubického Denise Halinského v zápasu se Plzní.

Čas načtení: 2024-03-04 15:30:00

Komise: Sudí v derby nenařídil penaltu po zákroku na Haraslína správně

Sudí v nedělním ligovém derby mezi Spartou a Slavií v druhém poločase správně nenařídili penaltu po zákroku na domácího Lukáše Haraslína. Sudí také dle komise správně uznali branku ostravského Jana Jurošky ve Zlíně a podle pravidel vyloučili pardubického Denise Halinského v zápasu s Plzní.

Čas načtení: 2024-03-04 18:00:01

Tři mrtví ve favoritu. Šílený vynálezce se zbavil svých věřitelů

K případu byl povolán nováček na oddělení násilí a vražd, detektiv Martin Nasswettr. Čin se odehrál v klidné olomoucké chatové oblasti Pohořany. Místo činu vypadalo skutečně hrůzně. Ve favoritu, opuštěném na blátivém poli, byly vidět tři zkroucené postavy, z auta vytékala také krev. Poloha těl kriminalistům napovídala, že je někdo do auta natlačil. Oběti také měly v těle dvě kulky, vrah si popravu pojistil tzv. ránou jistoty. Kriminalista v podcastu Českého rozhlasu vzpomíná, že když mrtvé odvážel pohřební vůz, přemýšlel, že se sveze s nimi, taková mu tehdy byla zima. Byla to jedna z prvních vražd, které vyšetřoval, a nejspíš úplně první v sychravé zimě a studeném blátivém terénu.  Začalo vyšetřování a pátrání po soukromí a životě zastřelených. Jednalo se o dva muže a jednu ženu. Ta byla s jedním z mužů v partnerském vztahu. Nabízel se možný milostný trojúhelník, který skončil vraždou a následnou sebevraždou. To však kriminalisté vyloučili, zásahy byly zezadu a přišly nečekaně. Z šetření vyplynulo, že všichni tři byli podnikatelé, kterým se v jejich byznysu docela dařilo. Dokonce si mohli dovolit půjčovat peníze. Seznam dlužníků přivedl kriminalisty ke jménu Jiří Klásek, které se objevilo v záznamech všech tří obětí.   Násilník s katanou děsil ženy v Praze. Zhlédl se v životě westernového psance Číst více Tajemný vynálezce  Kriminalisté začali prověřovat vytipovanou osobu. Zjistili, že Klásek měl už co do činění s policií ještě za komunismu. Měl se pokoušet prodat jakési plánky, které však byly státním tajemstvím. Kupujícím měl být západní Němec, nakonec se z něj vyklubal agent Státní bezpečnosti. Při té příležitosti byl Klásek prověřen psychology, už tehdy se bezpečnostním orgánům „nějak nezdál“.  Byla mu zjištěna porucha osobnosti a inteligence na spodní hranici průměru. Vyšetřovatelé rovněž narazili na zvláštní koníček, tedy spíš životní vášeň, kterou měl. Bylo jí vynalézání. Většina jeho vynálezů byla naprosto bizarní, měl však i úspěch. Vymyslel označovače jízdenek, které najdeme v MHD v Mostě, Brně a Olomouci. Vývoj vynálezů jej stál velké peníze, ty si Klásek půjčoval od známých. S vracením si ani po opakovaných žádostech nedělal žádné starosti. Půjčoval si však také od bank – kdyby se všechny jeho dluhy sečetly, vyšplhaly by se na něco kolem 10 milionů korun.   Zásahovka v akci  Čím více kolem Kláska policisté kroužili, tím víc se jim jevil jako pachatel. Po získání potřebného množství důkazů jej zásahová jednotka po 12 hodinách vyšetřování zadržela jako nebezpečného pachatele. Zadržený vynálezce se nenamáhal zapíráním. Dokonce se přiznal, že si na tuto vraždu speciálně pořídil zbraň, kterou si chodil zkoušet na střelnici. Samozřejmě ji měl v nelegálním držení, nevlastnil ani zbrojní průkaz. Když si byl jistý svými střeleckými schopnostmi, pozval své věřitele na schůzku. Klásek nevyjádřil nad oběťmi žádnou lítost, a to ani potom, co mu vyšetřovatelé popsali, že dvě z jeho obětí měly malé děti. Litoval pouze sebe, zavražděné nazýval hyenami a bestiemi. Tvrdil, že mu nic jiného nezbývalo a také že mu vyhrožovali. Což kriminalisté nakonec vyvrátili. Případ měl však smutné vyústění. Trojnásobná vražda byla výjimečná, stejně měl být výjimečný trest. Klásek nedostal doživotí, ale pouze 25 let. Po 19 letech vězení byl Jiří Klásek propuštěn a teď jej můžeme potkat na ulici. Ani nyní činu nelituje, alespoň tak mluvil v jedné televizní talk-show, ve které vystoupil po svém propuštění.   Devadesátky: Porevoluční kauzy a pražská mafie. Kvalitní kriminálka, nebo nic, co byste měli vidět? Číst více Syrové devadesátky  Devadesátá léta byla plná nájemných vražd, poprav dlužníků či věřitelů. Vymahači dluhů si často nebrali žádné servítky a dopouštěli se kriminálního jednání. Jedním z takových byl také Jiří Vrba, jehož vraždu se nepodařilo nikdy úplně objasnit. Před soudem skončila parta obviněných, ten je ale nakonec osvobodil, jak jsme psali zde. Případem se také volně inspiroval seriál Devadesátky, zavražděný bodyguard a vymahač se v něm jmenoval Jíva. Na Slovensku to bylo ještě tvrdší, krom dluhů vymáhaly soukromé bezpečnostní služby také výpalné po podnikatelích, kteří si jejich ochranu nechtěli koupit dobrovolně.   Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Čína zase vyděsila svět. Dala zelenou projektu, na který si zatím netroufla žádná velmoc

Čas načtení: 2024-03-05 05:00:00

Když rudá zčervená: Sparta je mezi „špičkou“ vyloučených v lize i Evropě

Vede ligu o čtyři body, dala nejvíce gólů, míč drží průměrně téměř 58 procent hracího času. Nejméně fauluje, nezapíše ani deset zákroků proti pravidlům na jedno utkání. Inkasovala 42 žlutých karet, jen České Budějovice jsou v tomto směru střídmější. Přesto Sparta - nyní už s odstupem - ovládá statistiku červených karet. V lize sudí její hráče vyloučili sedmkrát, k tomu je nutné přidat červenou v Evropské lize i domácím poháru. V kontinentálních ligách jsou na tom hůře jen dva týmy.

Čas načtení: 2024-03-22 08:20:57

Hrozilo mu vyloučení do konce. Sudí ale Marcinka z trestné pustili. Je to na svědomí hráče, řekl k pádu soka

Byla to zvláštní situace. Zkraje druhé třetiny se sudím nepozdával počin brněnského hokejisty Tomáše Marcinka, po kterém se litvínovský bek Denis Zeman bolestivě sesunul k zemi. Rozhodčí Marcinka vyloučili a u videa zkoumali, jestli si za bodnutí hokejkou nezaslouží přísnější trest. Nakonec ale hostujícího útočníka zcela omilostnili a on o chvíli později srovnával krásnou přesilovkou ranou na 1:1. Kometa čtvrteční čtvrtfinále vyhrála a snížila stav série na 1:2.

Čas načtení: 2024-03-27 09:00:01

Partner si vás ani po letech nevzal? Život na psí knížku se může při rozchodu pěkně prodražit

Se svou životní situací se Čtidoma.cz svěřila čtenářka Bára, která žije s přítelem Davidem už skoro 10 let. Nedávno se jim narodila první dcera, plánují pronájem většího bytu a už se nemůže dočkat dalšího dítěte. Na první pohled naprostá pohádka.  „On David na ty svatby moc není, no. Já jsem si myslela, že se to časem změní, ale on pořád tvrdí, že je to jen hloupý papír. Jenže co když se rozejdeme? Bojím se, že skončím s dětmi sama a s prázdnou, všechno teď financuje on, já jsem na mateřské,“ vypráví, co ji trápí po nocích. A není tak daleko od pravdy.  Nestačí vám důchod na ucházející život? O výživné můžete žádat své děti Číst více Společný majetek nevzniká Nesezdané soužití s sebou totiž nese nejednu potíž. Můžete spolu žít klidně 30 let, ale žádný společný majetek vám nevznikne. Naopak zůstane ve výlučném vlastnictví jednoho z vás, nebo v podílovém spoluvlastnictví obou, pokud jste se na něj složili a zakoupili jej společně. Při rozchodu můžete uzavřít také písemnou dohodu o rozdělení majetku, abyste vyloučili budoucí nároky toho „naštvanějšího“. Pokud dohodu neuzavřete a neexistují důkazy o pořízení majetku, zůstává ve vlastnictví toho, kdo jej i užívá. Nezapomeňte také na to, že v nesezdaném soužití má poměrně velké slovo institut promlčení nároků. To znamená, že subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároků jsou tři roky. Využívá se například pro vrácení vzájemných majetkových vnosů do společné nemovitosti, která je ve výlučném vlastnictví jen jednoho z partnerů – tím dochází k obohacení partnera na úkor toho druhého.  Pokud tak jeden z vás odmítá svatbu, ale nechce v budoucnu „přijít na buben“, evidujte si nejen doklady o pořízení, ale také uzavřete rozumnou majetkovou dohodu. Pokud se totiž nevyjasněné spory dostanou až k soudu, můžete na právníkovi prodělat kalhoty. Proces totiž bude sotva krátký. Nejste schopni se po rozvodu sami živit? Máte nárok na výživné od bývalého manžela Číst více Schovávejte si doklady V nesezdaném soužití je totiž vše založené na neformální dohodě. A i když spolu máte děti, které by i bez svatby v případě rozchodu řešil soud (pokud se partneři nedohodnou sami), dělení majetku bude dost těžké. Minimum párů si vede písemné podklady k tomu, jak hospodaří se svými penězi, kdo kolik do čeho investoval nebo na čem se vlastně v partnerství dohodli – třeba jak se dohodli pro případ rozchodu nebo co se bude dít, když dojde na úmrtí jednoho z nich.  Pokud není sepsaná závěť, vždy dědí děti a další potomci. Pokud zemřelý děti neměl, spadá druh nebo družka až do další dědické skupiny spolu s rodiči zemřelého. Podmínkou však je, aby žili minimálně rok ve společné domácnosti a celý proces bývá o dost složitější. Na rozdíl od svatby má totiž nesezdané soužití nejasný právní rámec, byť i z takového druhu soužití plynou určité závazky. Myslete na to, až přistoupíte na život bez snubního prstenu. Tím spíš pokud máte děti. Zdroj: autorský článek zpracovaný dle občanského zákoníku KAM DÁL: Reklamace zboží bez originální krabice nebo příslušenství? Vyzrajte na častý trik obchodníků.

Čas načtení: 2024-04-16 16:52:00

Požár bytu v Železném Brodě napáchal škodu za 10 milionů, příčinu policie vyšetřuje

Úmyslné založení vyloučili kriminalisté jako možnou příčinu vzniku pondělního požáru bytu v Železném Brodě na Jablonecku. Hasiči škodu odhadli na deset milionů korun. Při požáru se tři lidé nadýchali kouře, u dvou stačilo ošetření na místě a jednoho člověka posádka záchranné služby převezla na vyšetření do jablonecké nemocnice.

Čas načtení: 2024-04-30 16:00:01

Komunisté jako nacisté: Došlo i na pokání bývalého vysokého soudruha

Po únorovém převratu 1948 ovládli justici zcela komunisté. Ještě před samotným pučem ovládal ministerstvo spravedlnosti demokratický politik Prokop Drtina, který bránil komunistům v jejich snaze o zasahování do citlivých politických případů. Únor 1948 však otevřel plně stavidla ke vzniku takzvané kabinetní justice, kde vysoce postavení komunističtí činitelé diktovali soudcům v závažných politických kauzách rozsudky, které mají veřejně vynést. Kabinetní justice s sebou přinesla i praktiky, jež ještě před několika lety byly běžné v Petschkově paláci a které vyznávalo nechvalně známé gestapo. Do Státní bezpečnosti (StB) vstupovali fanaticky smýšlející komunisté, kteří byli připraveni udělat pro KSČ takřka všechno, a to doslova. Umučený páter Vyšetřovatelé StB pak patřili k těm nejobávanějším. Hovoříme zejména o Ladislavu Máchovi, Bohumilu Doubkovi či Aloisi Grebeníčkovi. První z jmenovaných, vystudovaný právník, si vzal na starost tzv. číhošťský zázrak z konce roku 1949. Komunisté potřebovali zdiskreditovat církev a využili toho, že se v obci Číhošť několikrát při mši pohnul kříž na hlavním oltáři. Událost vzbudila velké pozdvižení u místních obyvatel, ale také komunistů, kteří s největší pravděpodobností tuto provokaci sami vymysleli a posléze i uskutečnili. Seriál, který vládne internetu. Francouzský zloděj Lupin ukazuje českým kriminálkám, jak se to má dělat Číst více Do Číhoště se sjeli příslušníci StB v čele s Máchou a páter Josef Toufar byl zatčen a obviněn z toho, že úmyslně zinscenoval pohyby kříže. Mácha podrobil nebohého pátera brutálnímu mučení, po němž nemohl téměř chodit. Přesto nepodepsal vynucené přiznání. Komunisté neměli původně v úmyslu Toufara fyzicky zlikvidovat, protože s ním připravovali politický monstrproces, jenomže Mácha se „utrhl ze řetězu“ a páter nakonec 25. února zemřel v pražském sanatoriu na následky mučení. Komunista mučil komunistu Bohumil Doubek byl nedostudovaným lékařem, který ihned po osvobození Československa v roce 1945 vstoupil do KSČ. A plně se dal po roce 1948 do služby novým mocipánům. Doubek je především znám jako vyšetřovatel prominentního brněnského funkcionáře Otta Šlinga. Právě Doubek se staral o to, aby byl Šling, který byl židovského původu, podroben mučení, pobýval ve vězení ve svěrací kazajce a nebyl mu podáván dostatek jídla. Gottwald čistil vlastní stranu od likvidátorů, ale sám čelil útoku ještě větších radikálů Číst více Doubek hrál stěžejní úlohu v případu zatčeného generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského. Zamlčoval veškeré nezákonnosti spojené s jeho případem a dohlížel na to, aby si Slánský v cele neublížil, protože se dvakrát pokusil o sebevraždu. Sám Slánského mučil a právě Doubek má hlavní „zásluhu“ na tom, že padlý vysoce postavený komunista přiznal vše, co nikdy neudělal. Po procesu se Slánským a spol. byl Doubek vyznamenán a dostal Řád republiky. Nicméně pak to s ním šlo už z kopce, když chtěl opustit ministerstvo národní bezpečnosti, postavili se proti tomu sovětští poradci. Doubek začal nadměrně pít a v roce 1955 jej vyloučili z KSČ. Následovalo jeho odsouzení za nezákonnosti, které úmyslně svou vahou kryl. Synovo osobní pokání Aloise Grebeníčka zná širší veřejnost jako otce kdysi známého politika KSČ Miroslava Grebeníčka. Grebeníček starší byl příkladem primitivně uvažujícího muže, který pracoval jako vyšetřovatel StB v Uherském Hradišti. Byl jedním z mnoha komunistických vyšetřovatelů, kteří vztáhli ruku na nespravedlivě odsouzené. Neváhal podrobit vyšetřované krutým několikahodinovým výslechům, fyzické mučení prokládal psychickým, hlavně výhrůžkami. Nicméně Grebeníček se rozhodl sám v roce 1952 opustit StB pro neshody se svými nadřízenými. Soudružky v revoluci aneb trpký úděl komunistických žen Číst více Po pádu komunistického režimu se Grebeníček dostal do hledáčku Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Úřad navrhl podat na kdysi brutálního vyšetřovatele žalobu. Nicméně i když se objektivně Grebeníček mohl soudního líčení účastnit, vždy se z něho omluvil pro svůj špatný zdravotní stav. V červenci 2003 zemřel a trestní stíhání bylo zastaveno. Nikdy tedy nebyl vyřčen verdikt o Grebeníčkově vině či nevině. Grebeníčkův syn vždy svého otce hájil a popíral, že by jeho otec byl brutálním vyšetřovatelem, který vězně osobně trýznil. Nicméně u něho došlo k jakémusi osobnímu pokání, když v roce 2009 v jedné ze svých knih přiznal, že jeho otec skutečně vězně mučil, což i nepolitickou veřejnost tehdy překvapilo. Praktiky komunistických vyšetřovatelů si vůbec v ničem nezadaly s těmi nacistickými. Ostatně Grebeníček, kterého nacisté zatkli za války, se jimi sám později při výsleších inspiroval. Je nicméně smutné, že se polistopadová justice nedokázala vypořádat s těmi, kteří porušovali veškeré myslitelné morální i zákonné normy jen proto, aby se zavděčili KSČ. Zdroj: autorský článek s využitím knihy Miloše Doležala „Jako bychom dnes zemřít měli“ KAM DÁL: Volby za minulého režimu: Parodie na svobodné hlasování. A ještě je soudruzi pro jistotu falšovali.

Čas načtení: 2024-05-10 20:00:00

Svědkům Jehovovým sloužil i 48 hodin v kuse. Jsou hrozbou pro všechny, říká

U Svědků Jehovových byl od narození. Během dospívání však začal dělat problémy, když se chtěl dívat na filmy a bavit se s kamarády. Během covidu načerpal informace, které pro něj znamenaly zásadní zlom. V únoru letošního roku jej vyloučili. Nyní dvaadvacetiletý Matěj M. před svědky varuje. „Stojím si pevně za tím, že nejvíce trpí běžní členové, kteří vůbec za nic nemůžou a jen věří,“ říká v seriálu iDNES.cz Ztracená víra.

Čas načtení: 2024-05-11 13:40:00

Vyloučení z Eurovize: Nizozemský soutěžící musel skončit

První informace o možné diskvalifikaci nizozemského reprezentanta na Eurovizi se objevily již v pátek. Fanoušci spekulovali, že je to kvůli neshodám se zástupkyní Izraele. To organizátoři vyvrátili, ale Joosta Kleina vyloučili.

Čas načtení: 2024-05-13 16:55:15

Na Jihlavsku se zřítilo ultralehké letadlo, pilot pád nepřežil

Poblíž obce Luka nad Jihlavou se v pondělí odpoledne zřítilo ultralehké letadlo. Nehodu podle prvních zpráv nepřežil jeden člověk. Letadlo bylo dvoumístné, hasiči a policisté ještě pátrali v okolí trosek, aby vyloučili, že v havarovaném letadle nebyl další člověk. Podle záchranářů ale nehodu nepřežil jen pilot, nikoho dalšího v okolí nenašli.

Čas načtení: 2024-05-14 11:00:00

KOMENTÁŘ: Budeme všichni Nemo? Pěvecká Eurovize ukázala vizi Evropy

„Eurovizi vyhrál nebinární Švýcar Nemo. Nizozemce vyloučili za výhrůžný pohyb.“ A také: „Ústavní soud rozhodl: operace nebude podmínkou úřední změny pohlaví.“ Co vše ukázala mezinárodní pěvecká soutěž a co to vypovídá o současné společnosti, komentuje šéfpublicista CNN Prima NEWS Jakub Kvasnička.

Čas načtení: 2024-05-21 15:51:00

Policie odložila obří požár v turnovské Jutě, hořelo kvůli závadě na vozíku

Policie ukončila vyšetřování požáru, který loni v říjnu zničil velkou část textilní továrny Juta v Turnově na Semilsku. Vyšetřovatelé vyloučili cizí zavinění, příčinou požáru byla provozně technická závada vysokozdvižného vozíku. Po požáru zůstala škoda 160 milionů korun, při zásahu se lehce zranili dva hasiči.

Čas načtení: 2024-06-12 08:55:00

Pád letadla v Hodkovicích a smrt pilota zapříčinila příliš vysoká rychlost

Za pád letadla v Hodkovicích nad Mohelkou mohla pravděpodobně příliš velká rychlost při zatáčení, kvůli které se utrhla část křídla a letadlo spadlo na travnatou plochu letiště. Nezpůsobilost pilota, špatný technický stav letadla i nepříznivé počasí vyšetřovatelé vyloučili. Nehoda se stala loni na Nový rok a zemřel při ní jednapadesátiletý pilot.

Čas načtení: 2024-06-19 17:08:01

Policie v Praze řeší napadení lidí nožem. Podezřelého zadržela

Policisté zadrželi dvaapadesátiletého muže, který podle nich ve středu odpoledne napadl nožem šest lidí na čerpací stanici v Argentinské ulici v Praze 7. Tři z nich po útoku nožem ošetřili záchranáři, jeden zraněný skončil ve středně vážném stavu v nemocnici, dva měli jen povrchová zranění. Policie později sdělila, že zadržený byl místní a útok spáchal pod vlivem alkoholu. Vyloučili, že by šlo o teroristický čin.