EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || Hokejový brankář Karel Vejmelka z Utahu potvrdil, že je připraven reprezentovat na mistrovství světa. Loni v Praze se podílel na zisku titulu.
Čas načtení: 2025-04-18 11:15:51
Vejmelka potvrdil, že je připraven reprezentovat na MS
Hokejový brankář Karel Vejmelka z Utahu potvrdil, že je připraven reprezentovat na mistrovství světa. Loni v Praze se podílel na zisku titulu.
\nČas načtení: 2024-01-24 11:06:01
Rokycanská Boží muka budou reprezentovat Plzeňský kraj v Památce roku 2023
(plzendnes.cz) Město Rokycany vyhrálo krajské kolo v soutěži Památka roku 2023, kterou vyhlašuje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska v kategorii malá obnova do dvou milionů korun. Budou tak reprezentovat Plzeňský kraj v celonárodní soutěži Památka roku 2023. Kategorii velká obnova bude reprezentovat Jízdárna ve Světcích u Tachova - impozantní budova v pohraničních lesích, kterou nechal na sklonku ...
Čas načtení: 2021-11-12 13:18:39
Také letos budou v kinech po celé České republice Vary – TADY VARY 21
Po úspěchu prvního ročníku přehlídky TADY VARY, která v roce 2020 kvůli covidové situaci zcela nahradila tradiční karlovarský festival, se organizátoři MFF Karlovy Vary rozhodli v nově započaté tradici pokračovat. Ve třech dnech od 30. listopadu do 2. prosince nabídnou TADY VARY v 36 kinech od Brandýsa nad Labem až po Zábřeh šest filmů vybraných programovým oddělením MFF KV. Stejně jako v minulém roce bude každý film v zapojených kinech uveden pouze jednou, a to vždy od 17 a 20 hodin. Po vybraných projekcích budou následovat rozhovory s tvůrci, živě přenášené do všech participujících kin. „V loňském roce nám téměř 100 kinařů po celé republice umožnilo uspořádat ,náhradní ročník’ karlovarského festivalu. Co pro nás začalo nešťastně, skončilo nad očekávání skvěle. Díky akci TADY VARY jsme dostali možnost podívat se osobně do mnoha kin, setkat se s lidmi, kteří za nimi stojí, i diváky a zažít dobrodružství, na které dodnes vzpomínáme. Hned po jejím skončení jsme věděli, že nezůstane jen u téhle jedné mimořádné akce. Že chceme s kiny zůstat v kontaktu a divákům jejich prostřednictvím dál přibližovat festivalové filmy a atmosféru. A tak se letos vracíme s TADY VARY 21. A já mám ze zájmu kinařů upřímnou radost a těším se, že si letos TADY VARY opět užijeme,” komentuje prezident MFF KV Jiří Bartoška. Tři výrazné filmy z festivalu v Cannes Program nabídne jak ochutnávku z programu letošního MFF KV, tak dvě mimořádná uvedení. Tradiční karlovarskou sekci Horizonty budou reprezentovat tři snímky, které byly poprvé uvedeny v hlavní soutěži letošního festivalu v Cannes. Velkou cenu poroty si z ní odvezl finský film Kupé č. 6 režiséra Juha Kuosmanena, jež je dlouholetým přítelem karlovarského festivalu a jehož předešlý snímek Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho byl do českých kin uveden pod labelem KVIFF Distribution. Po projekci filmu Kupé č. 6 se v pražském Světozoru s režisérem Kuosmanenem spojí umělecký ředitel MFF KV Karel Och a jejich rozhovor bude živě přenášen do všech zúčastněných kin. Dalším filmem oceněným v Cannes bude Nejhorší člověk na světě režiséra Joachima Triera, který v Cannes získal cenu pro představitelku hlavní role Renate Reinsve a jež si v Karlových Varech získal zejména srdce diváků. Třetici canneských snímků uzavře historické erotické drama Paula Verhoevena Benedetta, jež krátce po přehlídce TADY VARY vstoupí také do české distribuce. Snímek z hlavní soutěže MFF KV Hlavní soutěž karlovarského festivalu bude na přehlídce TADY VARY reprezentovat britský film Bod varu. Dynamické drama jednoho večera v luxusní restauraci točené na jeden záběr režíroval Philip Barantini, který film ve Varech také s početnou delegací uvedl. Z MFF KV si Bod varu odvezl zvláštní uznání pro herečku Vinette Robinson a významně bodoval také v diváckém hlasování. Mimo TADY VARY nebude Bod varu na plátnech českých kin pravděpodobně vůbec k vidění. Premiéra novinky Heleny Třeštíkové V rámci dvou mimořádných uvedení se mohou diváci těšit na českou premiéru nového filmu Heleny Třeštíkové René – Vězeň svobody, kterým režisérka navazuje na svůj syrově autentický portrét René z roku 2008 a který bude ve světové premiéře uveden krátce před TADY VARY na mezinárodním festivalu IDFA. Návštěvníci všech zapojených kin dostanou také možnost účastnit se debaty s Helenou Třeštíkovou, která bude následovat bezprostředně po projekci. Debata z pražského Světozoru bude totiž živě přenášena do zapojených kin a všichni diváci dostanou možnost posílat své dotazy přes speciální aplikaci. Pocta Jeanu Paulu Belmondovi Jako poctu letos zesnulé herecké legendě Jeanu Paulu Belmondovi pak TADY VARY promítnou kultovního Muže z Acapulca a nabídnou příležitost sledovat spolu s dalšími diváky osudové setkání krásné Arianny s neohroženým Bobem Saint-Clairem na plátně kina. Jako bonus bude navíc Muž z Acapulca uveden s původním českým dabingem. Více se dozvíte na www.kviff.com.
Čas načtení: 2024-03-11 09:26:40
Nová hvězda Realu Madrid Brahim Díaz se rozhodl reprezentovat Maroko
Ačkoliv jeho forma v této sezóně určitě donutila trenéra de la Fuenteho přemýšlet nad jeho nominací do španělské reprezentace, Brahim Díaz to vzdává. Ofenzivní hvězda Realu Madrid, která perfektně nahradila Marca Asensia v roli produktivního náhradníka, bude reprezentovat Maroko, odkud pochází jeho otec. Maroko mu chystá velkolepé přivítání.
Čas načtení: 2024-07-18 10:15:00
Chci český dres, rozhodl se Dravecký mladší. Na Slovensku necítil zájem
Jeho táta odehrál deset sezon za třinecké Oceláře, získal s nimi v extralize pět mistrovských titulů. I šestnáctiletý Vladimír Dravecký mladší prošel mládežnickými soutěžemi v třineckém dresu. Ale kvůli tomu, aby mohl reprezentovat zemi svých rodičů, strávil minulou sezonu na Slovensku, hrál tamní nejvyšší soutěž za Košice. Nyní je všechno jinak. Vladimír Dravecký mladší bude reprezentovat Česko.
Čas načtení: 2024-07-18 10:15:00
Chci český dres, rozhodl se Dravecký mladší. Na Slovensku necítil zájem
Jeho táta odehrál deset sezon za třinecké Oceláře, získal s nimi v extralize pět mistrovských titulů. I šestnáctiletý Vladimír Dravecký mladší prošel mládežnickými soutěžemi v třineckém dresu. Ale kvůli tomu, aby mohl reprezentovat zemi svých rodičů, strávil minulou sezonu na Slovensku, hrál tamní nejvyšší soutěž za Košice. Nyní je všechno jinak. Vladimír Dravecký mladší bude reprezentovat Česko.
Čas načtení: 2024-08-31 13:13:41
Christos Zafeiris a Malick Diouf budou poprvé reprezentovat
Start sezóny zastihl Malicka Dioufa a Christose Zafeirise ve velmi dobré formě. A nyní dostávají svou odměnu. Zafeiris se rozhodl reprezentovat Řecko a byl ihned povolán, Malick Diouf si zahraje po boku Sadia Maného a dalších hvězd v dresu Senegalu.
Čas načtení: 2011-11-06 00:00:00
fragment design x UCS / Kultovní digitálky G-Shock
Label UCS slaví deset let od svého vzniku a jak už to tak bývá, lidé od UCS si do návrhářské dílny pozvali několik slavných jmen, aby vytvořili exkluzivní zboží, které bude reprezentovat jejich výročí. Tentokrát se společně se značkou fragment design pracovalo na kultovních hodinkách Casio G-Shock ...
Čas načtení: 2021-12-12 00:00:00
Ambasadorkou značky Miele v České republice je Ester Ledecká
Společnost Miele, výrobce prémiových přístrojů pro domácnost i profesionální provozy, navázala spolupráci s veleúspěšnou českou snowboardistkou a alpskou lyžařkou Ester Ledeckou. “Velmi si vážím toho, že jsem se stala ambasadorkou Miele pro Českou a Slovenskou republiku. Je skvělé reprezentovat zna ...
Čas načtení: 2010-12-21 00:00:00
Dřevěné dveře: Račte vstoupit / Vstupní dveře
Vstupní dveře jsou vizitkou každého domu a hodně toho napovídají o svých majitelích. Vchodové dveře jsou branou do našeho obydlí, tudíž by ho měly řádně reprezentovat a dodávat mu určitý styl. Dřevo, jako přírodní materiál, disponuje téměř samými přednostmi, čímž se liší od dveří z konkurenčních ma ...
Čas načtení: 2021-05-01 00:00:00
Klára Vavrušková jede na Miss Universe: s národním kostýmem ozdobeným Modrotiskem
Již tento měsíc bude třetí nejkrásnější dívka planety Klára Vavrušková reprezentovat Českou republiku na 69. ročníku Miss Universe. Díky světové pandemii byla vedením soutěže tato prestižní událost přesunuta z loňského roku na květen 2021. Česká Miss EESENS pečlivě připravuje půvabnou modelku na od ...
Čas načtení: 2016-02-29 00:00:00
Náušnice podle znamení? Jedině od Louis Vuitton!
Jedním z nejnovějších počinů francouzského módního domu Louis Vuitton je kolekce The Fortune, která zahrnuje náušnice podle znamení zvěrokruhu. Jedná se o jedinečné a osobité šperky, které budou dokonale reprezentovat vaše vlastní já. Možná patříte k těm, kteří každý den zvědavě hltají horoskopy ...
Čas načtení: 2013-11-16 00:00:00
Vkročte do zimy stylově! / Kozačky zima 2013
Vybrat do tuhé zimy ty pravé kozačky je pro většinu z nás tvrdý oříšek. Na tento druh obuvi jsou totiž kladeny opravdu velké nároky. Musí udržet naše nohy po celý pobyt venku v suchu a teple a navíc by měly reprezentovat nové trendy a náš styl. Naštěstí je nabídka zimních kozaček v obchodech široká ...
Čas načtení: 2024-02-14 15:00:00
Módní policie z filmové premiéry: laciné doplňky i babičkovské outfity
Nejen světové, ale také české celebrity jsou pod neustálým drobnohledem médií. Každý by se měl umět dobře reprezentovat a snažit se ve společnosti vypadat co nejlépe. Ne vždy se to bohužel vydaří. Pojďte se podívat, které slavné tváře zvládají styl a dress code levou zadní a kdo naopak šlápl vedle. Outfity hvězd hodnotí fashion stylista Jiří Hofbauer.
Čas načtení: 2019-11-12 19:11:13
V pražských kinech Atlas a Evald startuje Týden ukrajinského filmu
Od úterý 12. 11. mohou diváci zhlédnout v hlavním městě nejlepší snímky současné ukrajinské kinematografie. Filmy, které zaujaly odborníky i diváky na mezinárodních festivalech a sesbíraly různá filmová ocenění, se představí během sedmi večerů od 12. do 18. listopadu v kinech Atlas a Evald. Zahajovacím snímkem festivalu bude Atlantida, která nabízí pohled do blízké budoucnosti ve válkou zničené zemi a jenž získala první cenu v sekci Horizont na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a zvláštní cenu poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu. Režisér Valentyn Vasjanovyč neobsadil do filmu profesionální herce, ale lidi, kteří si skutečně prošli válečným peklem. „Mají to v očích a lze to vycítit z jejich chování. A já chtěl, aby tomu uvěřili i ti diváci, kteří válkou sami prošli,“ říká autor filmu. Hostem úvodního večera v kině Atlas bude hlavní filmový hrdina, válečný veterán Andrij Rymaruk. Andrij (34) byl mobilizován v roce 2015 a na frontě strávil půldruhého roku jako velitel oddílu rozvědky. Po ukončení služby začal pracovat v organizaci Vrať se živý, která pomáhá ukrajinským vojákům a veteránům rusko-ukrajinské války. Většina letošních snímků reflektuje nedávné události, spojené s tak těžkým tématem, jakým je válka. Trauma, které s sebou anexe Krymu a konflikt na východě Ukrajiny nesou, zpracovávají různými způsoby hned tři filmy, které modelují obraz Ukrajiny, kterou stojí za to poznat. Diváci se mohou těšit například na drama Cesta domů, které vypráví příběh otce přijíždějícího do Kyjeva, aby odvezl domů na Krym ostatky mrtvého syna zabitého ve válce na východě Ukrajiny. Na pozoruhodnou a nelehkou cestu s sebou bere i svého mladšího syna. Film vysílají Ukrajinci do boje o Oscara. Týden ukrajinského filmu nabídne ale také komedii Mé tiché myšlenky. Ta byla například na 54. ročníku MFF v Karlových Varech oceněna zvláštní cenou poroty v kategorie East of the West. Debut režiséra Antonia Lukiče, který bude hostem závěrečného večera festivalu, rozehrává na plátně nápaditou road movie, v níž prokazuje nebývalý cit pro budování tragikomických situací. Letos zaznamenal festival dvě novinky: poprvé bude jeho součástí výběr krátkometrážních snímků a Týden ukrajinského filmu zamíří i do Brna v termínu od 12. 11. do 2. 12. Všechny filmy budou uvedeny v původním znění s českými titulky. Vstupenky je možné zakoupit v online předprodeji jednotlivých kin i na jejich pokladnách v ceně 100 Kč. Festival otevře 12. listopadu v kině Atlas film Atlantida režiséra, scénáristy a kameramana Valentyna Vasjanovyče. Dramatická antiutopie se odehrává v roce 2025, rok po ukončení rusko-ukrajinské války, která zcela zdevastovala východní Ukrajinu. Život bývalého vojáka Serhije je rozerván na kousky, trpí posttraumatickým syndromem a těžce se sžívá s novou realitou. Ve filmu nehrají profesionální herci, ale lidé, kteří si skutečně prošli válečným peklem. „Mají to v očích a lze to vycítit z jejich chování. A já chtěl, aby tomu uvěřili i ti diváci, kteří válkou sami prošli,“ říká autor filmu, který měl premiéru na 76. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, kde v sekci Horizont získal první cenu. 13. listopadu jistě zaujme diváky v kině Evald Pan Jones, poslední film u nás dobře známé režisérky Agnieszky Hollandové. Polsko-britsko-ukrajinský politický thriller v hvězdném obsazení s Jamesem Nortonem, Vanessou Kirby či Peterem Sarsgaardem je příběhem mladého britského novináře Garetha Jonese, který se pod vlivem zpráv o úspěších sovětské industrializace chystá v roce 1933 do Moskvy s cílem pořídit rozhovor se samotným Stalinem. Následuje drsný střet se sovětskou mocí, smrt kolegy, který byl na stopě odhalení skutečného pozadí stalinských úspěchů, cesta na Ukrajinu a svědectví o hrůzách uměle vyvolaného hladomoru, které vydává po návratu v Londýně. Pravda o hrůzách života v Sovětském svazu naráží na nepochopení západních novinářů, ovlivněných stalinskou propagandou. Jones se nevzdává a svá odhalení svěřuje začínajícímu ambicióznímu spisovateli Georgi Orwellovi. 14. listopadu nabídne kino Atlas drama režiséra Narimana Alijeva Cesta domů. Krymský Tatar Nazim se po okupaci a anexi Krymu rozhodl odejít jako dobrovolník do armády a byl na východě Ukrajiny zabit. Jeho otec přijíždí do Kyjeva, aby odvezl ostatky mrtvého syna zpět na Krym. Ve filmu se mluví především krymskotatarsky, ale zazní také ukrajinština a ruština. Letos bude reprezentovat ukrajinskou kinematografii na Ceně Akademie (Oscar) v kategorii Mezinárodní film. V kině Atlas bude možné také zhlédnout 15. listopadu film Ilovajsk režiséra Ivana Tymčenka. Velitel útočné skupiny praporu Donbas Bišůt zraněný v bitvě o Ilovajsk jen zázrakem zůstane naživu. V okupovaném městě na něj pořádá hon ruský důstojník Runkov, pro kterého se tato válka stala osobní tragédii. Ten však nehledá spravedlnost, ale pomstu. Novinku v dramaturgii festivalu představuje Krátký metr z dílny projektu Pojízdné kino. 16. listopadu se v něm v kině Evald představí pět dokumentárních a krátkometrážních filmů s různou tématikou. Události, které se odehrály v Užhorodu v roce 1944, jsou tématem filmu Zůstat nemůžeme utíkat Maryna Lopušiny. Fingerman Ivana Šochy je krátkým vhledem do světa dětské fantazie. Knockdown Antona Skripce pojednává silvestrovský příběh apatického Savy v kostýmu praštěného Santa Clause. Dům Slovo, jak se jmenuje film Ihora Vysnevskeho, tak se říkalo charkovskému domu, ve kterém žilo více než 200 spisovatelů, umělců, básníků, hudebníků s rodinami. Po vpádu NKVD jedné noci v roce 1933 se domu po čase bude říkat Krematorium a jeho obyvatelům „rozstřílené obrození“. Mia Donna Pavlo Ostrikova je o šestačtyřicetileté Oksaně, jejíž život se převrátí naruby ve chvíli, kdy se z jejího manžela Tolika stane muž s duší sedmiletého chlapce. 17. listopadu se v kině Evald bude promítat Divoké pole, ukrajinsko-holandsko-švýcarské drama režiséra Jaroslava Lodyhina, natočené na motivyoceňovaného románu známého ukrajinského spisovatele Serhije Žadana Vorošylovhrad. Herman je nucen vrátit se do rodného města na Donbasu, kde se musí postarat o rodinný podnik – starou benzínovou pumpu. Nebude to ale vůbec jednoduché… Musí se postavit těm, kteří kousek po kousku zabírají půdu, aby z ní udělali kukuřičné pole nebo železniční trať, která nikam nevede. Festival zakončí 18. listopadu v kině Atlas vysoce ceněná komedie Mé tiché myšlenky, debut režiséra Antonia Lukiče. Za zvuků syntezátorové hudby rozehrává autor před divákem obrazově nápaditou road movie, v níž prokazuje nebývalý cit pro budování tragikomických situací. Vadym se živí nahráváním a prodejem nejrůznějších zvuků. Rád by do Kanady, a tak když přijde velkoryse honorovaná nabídka zaznamenat zvuky ukrajinských domácích zvířat a vzácného ptáka žijícího na Zakarpatí, vydává se na cestu, kterou mu trochu komplikuje matka… Film byl na 54. ročníku MFF v Karlových Varech oceněn zvláštní cenou poroty v kategorie East of the West, v národní soutěži na MFF v Oděse získal hlavní cenu a Irma Vitovska si odnesla cenu za nejlepší hereckou roli. Od 12. listopadu do 2. prosince budou mít možnost nejnovější ukrajinské filmy zhlédnout i diváci v Brně. Týden ukrajinského filmu jim nabídne, jak aktuální snímky, tak i filmy, které v minulých létech měli možnost vidět jen diváci v Praze. Festival se koná za podpory Ministerstva zahraničních věcí Ukrajiny a Velvyslanectví Ukrajiny v České republice. TZ
Čas načtení: 2024-02-08 17:44:27
Vyřaďte kvůli válce Izrael. Je to stejná písnička jako Rusko, žádají kritici pořadatele Eurovize
Izrael bude v letošním ročníku Eurovize reprezentovat Eden Golanová. Zatímco dvacetiletá zpěvačka se na mezinárodní písňovou soutěž těší, ne všichni jsou z její účasti nadšení. Kvůli dění v Pásmu Gazy by pěvecké klání měl židovský stát podle kritiků ze severských zemí, včetně Švédska, které letošní ročník pořádá, opustit. Argumentují vyřazením Ruska kvůli agresi vůči Ukrajině. Podle pořádající Evropské vysílací unie (EBU) je takové srovnání ale složité a odvolává se na to, že není politickou organizací.
Čas načtení: 2018-05-23 15:37:48
Aerodrome festival potvrzuje posledni zahranicni kapelu letosniho programu – Halestorm!!
Posledním jménem, které bude na letošním ročníku Aerodrome festivalu reprezentovat zahraniční rockovou scénu, jsou američtí Halestorm. Tato pennsylvánská čtveřice soustředěná kolem zpěvačky Lzzy Hale do dnešního dne nahrála tři studiová alba a v roce 2013 se se singlem Love Bites … Continue reading →
Čas načtení: 2022-06-20 15:09:10
Proč vlajky? A proč ukrajinské?
Nevím, proč se v textu na svých stránkách dívá „při reflexi dnešních věcí“ pan Žantovský „přes rameno“ (ve skutečnosti hledí na obrázku, který jeho text doprovází, někam napravo dopředu, kreslířka Katřina Kotíková ovšem nemohla vědět, kam se ve své úvaze podívá), když chce „vzít v úvahu věci minulé a nabídnout z nich poučení“. Vlastně ani to úplně nesouhlasí, neboť se v uvedeném textu věnuje aktuálnímu vyvěšování ukrajinských vlajek v naší zemi. Při tom cituje jakousi blíže neurčenou (odvolání veškeré žádné), ale zřejmě existující „podrobnou studii“. Ta se prý týká pravidel vyvěšování státních vlajek. Podle ní (cituji) „není vhodné vyvěšovat samostatně vlajku cizího státu na vlastním území, aniž by byla společně s tím vyvěšena domácí státní vlajka. Cizí vlajka totiž značí dobyté území. Na dobytém území jsou vždy vyvěšeny jen vlajky dobyvatele. Vyvěšení pouze cizí státní vlajky se de facto považuje za označení exteritoriality“. Takže je vyvěšování ukrajinských vlajek na různých budovách v Česku podle Žantovského nepřípadné. Ale ono to jde ještě dál, při práci na mém PC na mne vyskočila zpráva, která mne opravdu zarazila ještě více, než právě zmíněný článek: Demonstranty proti vládě rozohnila ukrajinská vlajka. Snažili se ji srazit svými prapory. Jak se ji vlastně pokoušeli tito lidé strhnout? Zřejmě nejspíš vlajkou českou(!). Prý je, čtu v e-mailu osoby, která mně Žantovského článek přeposlala „vyvěšování ukrajinských vlajek věru poněkud nepochopitelná česká zábava“! Reaguji nesouhlasně – vlající ukrajinskou vlajku jsem viděl po útoku na Ukrajinu například i na radnici v rakouském Bregenzu – a dostanu tuto ráznou odpověď: „Nevím, nevzpomínám si, kam a co psal Ž. před více než třiceti lety..., ale to neznamená, že jeho (nejen jeho) podivení nad vlajícími ukrajinskými vlajkami nesdílím...“ Je zjevné, že panu Žantovskému a dalším, kteří se podivují nad vyvěšenými vlajkami našich hostů, schází utečenecká zkušenost! Když jsem v šedesátém osmém roce utíkal před sovětskými útočníky s jedním kabátem a několika dalšími svršky v kufru (a musím podotknout, díky tomu, že se Čechoslováci agresorovi nebránili, měli jsme to mnohem, mnohem a nesrovnatelně lehčí než Ukrajinci), byly československé vlajky, které vlály v zemích, kam jsme přicházeli, pro mne a nás všechny opravdu velkým povzbuzením. Byly znamením, že se lidé v těchto zemích (konkrétně v mém případě Rakousko a Švýcarsko) s námi solidarizují a že jsou ochotni nám pomoci. Že nejsme sami! Nikoho z nás určitě nenapadlo ve vyvěšené československé vlajce vidět a hledat znak toho, že jsme dotyčnou budovu či dům dobyli, nebo že se jedná o československé exteritoriální území, či že by nás napadla další podobná pitomost, jaké uvádí pan Žantovský! Bylo to ono okřídlené: „Jsme s vámi, buďte s námi!“ A nesetkali jsme se na štěstí nikdy nikde s ostudným strháváním našich vlajek! Je pravda, že si zde někteří lidé docela zvykli před časem na vyvěšené vlajky sovětské. Ovšem je taky pravda, že se tehdy o dobyté území jednalo... Dovolím si být osobnější. Před několika dny jsem vyprávěl v dobré společnosti, jak jsem přišel o svůj dětský památníček, do kterého mi nakreslil obrázky Lada, Španiel, Švabinský, Kodeti atd. Tu se podivila inteligentní paní a zeptala se mne: „To jste si ho nevzal sebou?“ Ne, nevzal, byl jsem rád, že mne v rozhlase, kde jsem během jeho obsazování i po něm pracoval, sovětští (ruští) vojáci nezastřelili. Kdykoliv o nich mluvím, zdůrazním, že byli vlastně slušní, ani by po nás „pes neštěk“, kdyby nás, když nás přistihli při práci ve studiu, rozstříleli na hadry. A byl jsem rád, že se mi podařilo dostat se z dosahu těchto „osvoboditelů“. A potěšilo mne – opakuji se – že mne v zemi, do níž se mně podařilo dostat, vítaly československé vlajky dokonce na kolech a autech místních lidí! Je totiž rozdíl mezi spořádanou cestou, vystěhováním se do zahraničí, třeba po svatbě, a útěkem. Mimochodem: cizí vlajky se vyvěšují rovněž při státních návštěvách. To, pravda, většinou s vlajkou domácí. A tak mne napadá, že by skutečně nebylo od věci, kdyby na veřejných budovách (a v tom s Žantovským souhlasím, i když on tak nejspíš svou připomínku nemyslí) vlály vedle ukrajinských vlajek i vlajky české jako další zdůraznění solidarity s ukrajinským národem – tak jako tomu bylo při nedávném izraelsko-palestinském konfliktu. Utečenci jsou v podstatě státní návštěva! I když ne ta oficiální, vítaná s poctami, chlebem a solí vrcholnými představiteli země, do které přicházejí. I toho jsme si byli, alespoň ve své většině, vždy vědomi; vědomi toho, že bychom měli naši zemi slušně reprezentovat. A opravdu, podle všeho, co o nás, o našich krajanech vím, se to docela povedlo a pro země, ve kterých jsme žili nebo žijeme, jsme se stali spíše obohacením než přítěží. Alespoň většina z nás se velice úspěšně zapojila v zemích, které nás přijaly, do pracovního procesu. Myslím, že to tak bude i s Ukrajinci. Píšu to pro ty, kteří se domnívají, že co utečenec to lump a příživník a z toho důvodu se, speciálně pokud jde o Ukrajince, obávají, že zde dojde k „poukrajinštění“, k civilizačnímu kolapsu, vržení někam na „necivilizovaný“ východ! Zvláštní, že přítomnost (podivných) ruských zbohatlíků v této zemi stejným lidem tak moc nevadila. Douška: „Zcela oprávněné emoce“ rozbouřil podle pana Žantovského „fakt, že se ukrajinská státní vlajka ocitla i na Národním památníku Terezín“. Že „terezínská pevnost sehrála tragickou roli za druhé světové války“, víme snad všichni. Jistě do ní nebudou směřovat kroky ukrajinských utečenců. To ovšem ani Žantovský nepředpokládá. Důvodem jeho pobouření je mu osoba Stepana Bandery, jehož sochy skutečně na Ukrajině existují. Mimochodem minulý měsíc se objevila na internetu zjevná fotomontáž, na níž byl znázorněn starosta Prahy 6, jak na dejvickém Vítězném náměstí – „Kulaťáku“ – vztyčuje před samozřejmě ve skutečnosti tam neexistující sochou Bandery ukrajinskou vlajku. Fotomontáž, kterou jsem dostal já, byla doprovázena textem: „Přiložená fotografie vysvětluje vše. Smích dějin, o kterém píše Kundera, je věru až příliš hlučný, je však třeskutou předzvěstí věcí příštích...“ Bandera je skutečně velice kontroverzní osobnost – podle jedněch hrdina, dle druhých terorista, „roku 1934 byl odsouzen za podíl na atentátu na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého“, píše správně Žantovský. Byl tedy od tohoto roku ve vězení, ze kterého se dostal až po napadení Polska nacistickým Německem. Po pokusu v čtyřicátém prvním roce založit samostatný ukrajinský stát byl spolu se svými spolupracovníky německými okupanty zatčen a vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Cituji opět pana Žantovského: „Bandera také inspiroval vznik Ukrajinské povstalecké armády (UPA)... UPA brutálně vyháněla či zabíjela také Židy.“ Je pobouření tedy oprávněné? „Příslušníci UPA byli označováni jako banderovci. Spíše tomu, než jeho (Banderovu) skutečnému působení, lze přičíst onu podnes silnou polarizaci,“ napsal soukromý docent Univerzity Martina Luthera Kai Struve v Süddeutsche Zeitung 3. června. Banderovcům, kteří bojovali ještě po ukončení druhé světové války až do počátku padesátých let jako partyzáni proti SSSR, je přikládána řada zločinů (podle Wikipedie „brutálně vyháněla či zabíjela Poláky, nešetřila ani Židy“). Celá problematika je ale natolik obsáhlá, že není možno ji zde zkráceně vyložit či tak krátit, jak to provedl pan Žantovský. Podle Struveho vychází většina informací o Banderovi a banderovcích ze sovětských pramenů. K obdobným závěrům docházejí i například Jindra Rosenbaumová-Viezelová či Petruška Šustrová. Navíc Bandera sám nebojoval. Víme, že Sovětský svaz oslavoval snad každého povstalce – pokud ovšem nepovstal proti němu. Pak to byl pochopitelně nacista, respektive nacistický zločinec. A tak je tomu, jak vidíme, dodnes. Ve Wikipedii čteme: „Když byl Bandera v konfliktu s Němci, UPA pod jeho pravomocí chránila Židy, a dokonce zahrnovala některé židovské bojovníky a lékařský personál. V oficiálním orgánu vedení OUN-B naléhalo na skupiny svých bojovníků, aby ‚likvidovaly projevy škodlivého zahraničního vlivu, zejména německé rasistické koncepty a praktiky'. Několik Židů se zúčastnilo Banderova podzemního hnutí, včetně jednoho z Banderových blízkých spolupracovníků...“ Vzhledem k tomu, že jeden z Putinových blízkých spolupracovníků politolog Timofej Sergejcev požaduje krom „převýchovy“ Ukrajinců i dokonce jejich přímé vraždění, je vyvěšení vlajky nad Terezínem dokonce velmi případné!
Čas načtení: 2021-12-14 15:22:37
„Lipavský, Lipavský, Lipavský…“ říkal by asi pan profesor Hrbolek ve filmu Marečku, podejte mi pero. Jasně, jsem rád, že jedna éra naší vlády skončila, ale tato nová dělá zbytečné boty. Anebo nemá lidi. Tedy ti Piráti. Tahle osoba nás má reprezentovat a bojovat za naše zájmy ve světě a v EU? Ta má něco vybojovat? Vždyť není schopný se pevně postavit ani redaktorovi Danielovi Takáčovi v české TV, který si ho pěkně podal a zaháněl do kouta každou otázkou! Propánakrále, jak by to vypadalo v nějakém tvrdém střetu proti sice přátelským garniturám v EU, ale bojujícím za své zájmy. Třeba v případě Green Dealu, což bude pro nás všechny velká ekonomická darda, kdy bude třeba bojovat za naše zájmy jako lev. A s jeho tváří nepoznamenanou diplomatickým ohněm by určitě dopadnul v nejlepším případě jako Telička. Tedy jak sedláci u Chlumce. Ten tehdy vyšel unii při vyjednávání našich pozic až tak devótně vstříc, že jsme se odevzdali do rukou evropských hospodářských jestřábů na milost a nemilost, kteří naše hospodářské základy s chutí a bez boje roznesli na kopytech. Nováček hrající si na protřelého světáka, kterému se, samozřejmě po straně, vysmívali, co je to za hlupáka, jenž se nechal tak jednoduše napálit a vyklidit pole. A jak by to asi vypadalo při nějakém opravdu tvrdém střetu s nepřátelskými garniturami? Vždyť se bojí vyjádřit veřejně své názory mezi svými, mezi námi! Viděl jsem ho poprvé: kroutil se, zalykal se, koktal, vymlouval se na jiné, zaštiťoval se cizími názory, například v případě přesunu naší ambasády do Jeruzaléma. Bál se říct jasně a chytře svůj názor: „Jsem proti tomu a basta!“ Někdo řekne, vždyť to má být diplomat, takže se diplomaticky vytáčel. Blbost. To bylo blábolení. Pořádnej diplomat by to řekl uhlazeně, moudře, zajímavě, suverénně a tak, že by ten druhý to přijal, i kdyby nechtěl. Pana Lipavského vůbec neznám, může být třeba jinak bezva kluk, ale stačilo mi to jeho vystoupení těsně po návštěvě Hradu s redaktorem Danielem Takáčem. Hrůza mně jímala a oblévala, jak bude vystupovat někde v zahraničí na cizí půdě, když na té své vlastní to bylo děsivý. Ty si ho tam podají a „rozsápou si ho na maděru“ k večeři. Škoda, že tam není nominován třeba Saša Vondra. To je jiná kapacita, mezinárodně prověřený borec, jiný level!
Čas načtení: 2021-09-13 09:14:40
Celkem 64 představení a doprovodných akcí nabídne letošní ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO, který začne v Plzni ve středu 15. září a potrvá do 23. září. Přijedou soubory z Belgie, Francie, Itálie, Litvy, Polska, Slovenska a České republiky. Ze zahraničního programu představují největší lákadlo výjimečné inscenace tří režisérských hvězd evropského divadla. Litevské Divadlo mladých přiveze dějinnou fresku Austerlitz polského režiséra Krystiana Lupy podle stejnojmenného románu německého spisovatele W. G. Sebalda. Jeho hrdina, pražský rodák Austerlitz, prochází Evropou a nachází „stopy bolesti“, zřetelné v celé její historii. „Působivý jazyk Sebaldova románu přetavuje Lupa ve stejně úchvatné sdělení divadelní. Za pomoci vzpomínek, analogií a představ přenáší diváky v prostoru i čase, zabývá se i největším traumatem 20. století – holokaustem,” líčí dramaturgyně Kamila Černá. V inscenaci účinkuje šest herců, scénografie využívá projekce i velmi výtvarné pojetí. „Lupa se na festival vrací po pěti letech a letošní inscenaci by si neměl žádný příznivce divadla nechat ujít, půjde o vrchol sezóny,” zdůrazňuje Kamila Černá. Spojené soubory TR Varšava a Narodowy Stary Teatr z Krakova nabídnou moderní zpracování Čechovovy klasiky 3SESTRY belgického režiséra Luka Percevala, jehož dílo se v Plzni představí vůbec poprvé. „Perceval v této moderní verzi Čechovovy klasické hry představuje vizi stárnoucí Evropy, která se nechce poddat plynoucímu času. Inscenace se vyznačuje krásnou scénou s obrovským zrcadlem a podmanivě pomalou atmosférou,” říká dramaturgyně Jitka Sloupová. Belgické divadlo NTGent uvede inscenaci Rodina švýcarského režiséra Milo Raua dle skutečné tragické události. V roce 2007 byla čtyřčlenná rodina na severu Francie v Calais nalezena mrtvá, bez vysvětlení, bez jasného motivu, pouze dopis na rozloučenou zněl: „Zašli jsme příliš daleko, omlouváme se.“ Jejich příběh tlumočí Rau prostřednictvím skutečného hereckého manželského páru, jeho dvou dcer a psů. „Inscenace s maximální autentičností zachycuje každodenní rodinný život, který ústí do tragického finále. Tento intimní vhled do života rodiny, který kombinuje realitu s fikcí, je strhující podívanou, naplněnou smutkem a deziluzí,” zdůrazňuje dramaturgyně Dora Viceníková. Vedle samotného představení poznají festivaloví diváci Raua i jako filmového režiséra díky projekci snímku Nové evangelium. Slovenské komorné divadlo z Martina představí v Plzni inscenaci D1 (pracovní název) o nekonečném budování klíčové slovenské dálnice. Inscenace režiséra a dramatika Lukáše Brutovského se ohlíží za nekonečným budováním klíčové dopravní stavby. „Je to ohlédnutí překvapivé, poetické, vtipné i mystické, plné výtvarných metafor,” uvádí dramaturg Michal Zahálka. Tuzemský program bude tradičně složen z výběru toho nejlepšího, co se urodilo na domácích jevištích za uplynulou, koronavirem poznamenanou, sezonu. V Plzni se tak sjedou divadla z Brna, Hradce Králové, Liberce, Olomouce, Ostravy a Prahy. „Vzhledem k tomu, že se velkou část sezóny nehrálo, více než polovina inscenací bude u nás uvedena těsně po své premiéře. To se odráží i na větší produkční náročnosti,“ zdůrazňuje dramaturg Jan Kerbr. „Půjde o velmi široký a pestrý výběr – stylově, žánrově i z hlediska velikosti inscenací,” dodává Kerbr. „Sestavování programu letošního ročníku v období koronavirové nejistoty bylo mimořádně obtížné. Proto považuji za malý zázrak, jaké výjimečné zahraniční soubory s významnými evropskými režiséry se nám podařilo domluvit,” zdůrazňuje ředitel festivalu Jan Burian. „Zároveň letos pokračujeme ve snaze dát co největší prostor českým souborům včetně těch studentských, které neměly v uplynulé sezóně mnoho příležitostí hrát naživo pro diváky,” dodává Burian. Festival také v rámci doprovodného programu ukáže nejzajímavější aktivity, které reagovaly na nemožnost hraní před diváky v době koronavirové pandemie. Pražské Dejvické divadlo přiveze dramatickou inscenaci Vina? (režie Ivan Trojan) Daniela Majlinga, odehrávající se v divadelním prostředí a dotýkající se smyslu divadla, lásky i lidské existence. Spolek JEDL uvede v Plzni dvě inscenace v režii Jana Nebeského: Manželskou historii podle Augusta Strindberga o manželském trojúhelníku, s Davidem Prachařem, Lucií Trmíkovou a Annou Fialovou, a jedovatě vtipnou a zároveň laskavou féerii Malý stvořitel / Der kleine Fratz s Karlem Dobrým, který byl za svůj výkon odměněn Cenou za mužský herecký výkon v anketě kritiků za rok 2020. MeetFactory se představí s dramatizací románu Serotonin Michela Houellebecqa (režie Natália Deáková) s Honzou Hájkem v hlavní roli. Divadlo Na zábradlí přiveze v překvapivé dramatizaci Balzacova románu Ztracené iluze (režie Jan Mikulášek) téměř celý herecký soubor v čele s Vojtěchem Vondráčkem. Režisér Tomáš Dianiška bude na festivalu zastoupen dvěma inscenacemi z Prahy a Ostravy: prvním je dokumentární fikce 294 statečných Divadla pod Palmovkou o zákulisí jednoho z největších hrdinských činů našich dějin, atentátu na říšského protektora Heydricha. Mrazivý „dokument“ Národního divadla Očitý svědek (režie Jiří Havelka) o masakru nevinných civilistů v roce 1945 na Přerovsku získal kvůli pandemickým omezením jinou podobu, než jaká byla původně v plánu: svědectví jednotliví herci pronášejí na kameru a touto formou se představil téměř celý činoherní soubor divadla. Inscenace Digitální podzemí (režie Eva Salzmannová) absolventského ročníku Katedry činoherního divadla DAMU v produkci Městských divadel pražských zavede diváky do horského penzionu, kam přijíždějí zaměstnanci startupu na teambuilding – nebo spíše na oslavu úspěchu. Brněnské Národní divadlo uvede v Plzni jednu z nejlepších her Rolanda Schimmelpfenniga Idomeneus v inscenaci Štěpána Pácla. Brněnské JAMU – Studio Marta uvede Havlovo Vyrozumění (režie Martina Frejová Krátká), absolventskou inscenaci 4. ročníku činoherního herectví. Divadlo Drak z Hradce Králové překvapí maňáskovou groteskou Šípková Růženka (režie Jakub Vašíček) s nově řešenými dramatickými situacemi i svébytným humorem. Liberecké Naivní divadlo přiveze inscenaci Kabinet zázraků neboli Orbis pictus (režie Michaela Homolová), která se inspiruje v učebnici Jana Amose Komenského a která známé artefakty rozžívá pomocí těch nejstarších a nejtradičnějších loutkářských triků. Divadlo F. X. Šaldy také z Liberce představí inscenaci Sylva, dramatizaci Vesnického románu Karoliny Světlé v režii Martina Františáka. Žánr opery v Plzni zastoupí tragická a zároveň rozverná inscenace L’Arianna olomouckého souboru Ensemble Damian, který za ni získal na pražském bienále Opera 2020 Cenu diváků. Po loňském úspěchu inscenace Transky, body, vteřiny přijíždí ostravské Divadlo Petra Bezruče do Plzně s další životopisnou hrou v originálním pojetí Tomáše Dianišky – „dokumentární fikcí“ Špinarka o legendární rockové zpěvačce s jejími písněmi a živým bigbítem. Domácí Plzeň budou na festivalu reprezentovat Divadlo J. K. Tyla s českou premiérou muzikálu Green Day’s American Idiot, vytvořeného podle stejnojmenného alba americké punkrockové kapely Green Day (režie Steve Josephson), a Divadlo Alfa s variacemi na klasické loutkářské tituly Jenovéfa, Don Šajn (režie Tomáš Dvořák). V rámci tradičního epilogu uvidí plzeňští diváci novou inscenaci Runners (režie Rosťa Novák ml. a Vít Neznal) souboru Cirk La Putyka, která spojuje nový cirkus a pohybové divadlo s obrovským běhacím pásem, a z loňska přesunuté uvedení nejslavnější „americké tragédie“ Smrt obchodního cestujícího (režie Michal Dočekal) Městských divadel pražských – Divadla ABC s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Bohatý program nabídne sekce Johan uvádí, která proběhne nejen v prostoru Moving Station, ale třeba i v Borském parku nebo v supermarketu na Borských polích. Prolog festivalu obstará plzeňský soubor Žongléros Ansámbl s původní pohybovou a akrobatickou show Vpřed. Uvědomit si věci méně nápadné a pozapomínané pomůže brněnská proklimatická platforma co2kolektiv v čele s režisérem a dramaturgem Jiřím Honzírkem s téměř bytovým divadlem nazvaným Odvaha k beznaději. „Letos jsme pozvali do naší programové sekce inscenace, které důsledně pracují s performativitou jako prostředkem velmi osobních setkávání člověka s člověkem,” zdůrazňuje umělecký ředitel Moving Station Roman Černík. Jde o sólové performance The Walk with the Unknowns Zuzany Šklíbové pro jednoho diváka a třicet diapozitivů a The Dream in the Supermarket polského performera Michała Salwińského pro jednoho diváka s mobilním telefonem. Intimní osobní zážitek také nabídne multisenzorické představení pro tři účastníky Lžička pod nos od Nitish Jain & collective, kde hlavní roli „hraje” páska přes oči, sluchátka a teplé dlaně. Soustředěná, až magická vizualita je také klíčovou charakteristikou inscenace Hic Sunt Dracones jihočeského nezávislého Divadla Continuo. Program sekce Johan uvádí završí opulentní společensky kritická show Cthulhucén z produkce Divadla DISK. V ulicích Plzně nebudou chybět ani open-air představení přístupná zdarma. Šampion a komár italského souboru Faber Teater je určené pro diváky všeho věku na kolech a bicyklech. Postavy jsou Průvodci časem, na sobě mají balijské masky a diváky provedou životem a dobou jednoho neobyčejného cyklistického šampiona jménem Fausto Coppi. V pouliční show Turisté francouzského souboru Les Grandes Personnes vtrhne do ulic skupina obrů, neboli velkých, až čtyřmetrových loutek, která začne objevovat město a seznamovat se s jeho obyvateli a pamětihodnostmi. Do světa prvních aeroplánů zavede diváky v ulicích v představení Letkyně soubor Holektiv. Speciálně pro letošní festival vzniká představení Bajka souboru V.O.S.A. Theatre, kde se diváci spolu s obřími loutkami stanou součástí příběhů ze světa zvířat. Více informací na www.festivaldivadlo.cz.
Čas načtení: 2021-05-22 09:39:26
Léto v Divadle Na zábradlí: Novinky Kleopatra, Ahoj vesmíre! a inscenace na neobvyklých místech
Divadlo Na zábradlí se téměř po roce konečně shledá se svými diváky – a to nejen „doma“ na Anenském náměstí. V rámci letního programu budou uvedeny dvě premiéry a inscenací na exkluzivních místech, jako jsou Planetárium v pražské Stromovce či senátní Valdštejnská zahrada. Návratem k živému divadelnímu tvaru je premiéra divadelního audiowalku Kleopatra, který provede diváky nejen zázemím budovy Divadla Na zábradlí, ale i uličkami a zákoutími okolního Starého Města. Netradiční inscenace sleduje mýty opředenou Kleopatřinu smrt a následně její pouť egyptským podsvětím. Inscenaci spolu s hereckým souborem Divadla Na zábradlí připravil autorský kolektiv 8lidí. Toto nezávislé divadelní uskupení je složeno z režisérů, dramaturgů a scénografů, kteří se potkali v roce 2014 ve společném ročníku na KALD DAMU. Skupina se zabývá převážně projekty s aktuální společenskou tématikou na pomezí divadla, performance, instalace a happeningu. Druhou letní premiérou bude autorská inscenace Jana Mikuláška Ahoj vesmíre! vycházející z další historické události – tentokrát však relativně nedávné. Odpoledne 12. srpna 1977 odstartovala z mysu Canaveral vesmírná sonda Voyager 2. Kromě vědeckého vybavení nese na své palubě i oválnou plaketu, v níž je uložena Zlatá deska, poselství určené mimozemským civilizacím. Je na ní nahráno například 55 pozdravů v nejrůznějších jazycích, hodinový záznam mozkových vln a 27 skladeb, které mají Zemi nejlépe reprezentovat. Hra kontempluje proces vzniku Zlaté desky a ústřední otázku, před kterou stanul tehdejší vědecký tým. Co o nás chceme bytostem z kosmu vlastně sdělit? Inscenace Ahoj vesmíre! bude místo obvyklého divadelního sálu uvedena v Planetáriu ve Stromovce. V divadelním sálu na Anenském náměstí jsou pro diváky připraveny inscenace Macbeth – Too Much Blood, Hamleti a Kyjem po kebuli. Ve Valdštejnské zahradě Senátu dostanou prostor divadelní počiny Korespondence V+W a Mýcení. V šapitó Azyl78 na Výstavišti Praha, na letní scéně Divadla Bolka Polívky v Brně na Kraví hoře a na festivalu Znojmo žije divadlem uvede Divadlo Na zábradlí svou poslední premiéru Zlatá pláž v režii Jana Prušinovského. Novou divadelní sezonu Divadlo Na zábradlí plánuje zahájit zářijovou premiérou inscenace Ztracené iluze – dramatizací románu Honoré de Balzaca v režii Jana Mikuláška, se scénou a kostýmy Marka Cpina. Pohled na společnost s kritickým odstupem činí z tohoto románu stále živé dílo. Dvou veřejných předpremiér se diváci budou moci zúčastnit již v červnu. Letní program Divadla Na zábradlí 4. a 5. 6. Kleopatra (premiéra) 11. a 12. 6. Ztracené iluze (předpremiéra) 22.–25. 6. Kleopatra 29. 6. Ahoj vesmíre! (veřejná generálka) 30. 6. Ahoj vesmíre! (premiéra) 1. – 2. 7. Ahoj vesmíre! (Pražské Planetárium) 19. 7. Zlatá pláž (DNZ) 20. 7. Korespondence V+W (DNZ) 21. 7. Macbeth – Too much blood (DNZ) 22. 7. Hamleti (DNZ) 23. 7. Kyjem po kebuli (DNZ) 24. 7. Zlatá pláž – Brno 30.–31. 7. Mýcení (Valdštejnská zahrada) 1.–2. 8. Korespondence V+W (Valdštejnská zahrada) 11.–12. 8. Zlatá pláž (Azyl78) 18. 8. Zlatá pláž – Znojmo 25.–27. 8. Ahoj vesmíre! (Pražské Planetárium) {loadmodule mod_tags_similar,Související}