Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2008-07-31 00:00:00

Po Domažlicku

Den první Nakonec jsme přece jen vyrazili, sic s jednodenním požděním, ale přece a tak po šťastném návratu můžu zas něco napsat - aneb průběh naší túry po Domažlicku. Jak už jsem psal, vyrazili jsme s bratrancem Markem až o den déle, ve středu. V úterý bylo hnusně, pršelo a my byli rádi, že jsme nikam nešli. Zato ve středu se trochu počasí umoudřilo a my někdy kolem desáté hodiny dopoledne vyrazili směr Hadrava a Orlovice. Ze začátku všechno probíhalo hladce, šli jsme po rovince, pak trochu do kopce, vzadu za námi Nýrsko. Všude okolo to vypadalo všelijak, ale mi to krásně procházeli v trhlině mezi mraky. Cestou do Orlovic jsme potkali asi pět skupinek mlaďochů, asi nějaký tábor, reakce na nás byly rozporuplné, jasné však bylo to, že jsme jim jednoznačně zlepšovali náladu. Asi tu napíšu pouze kudy jsme šli, protože nic extra se nestalo, nikdo si nic nezlomil, a tak, však to znáte. Radši si prohlédněte pořádně fotky. Cesta směřovala nejdříve přes Orlovice, Chodskou Lhotu, k Vítovkám a až do Nové Vsi. Tam si pamatuji, že nás do vystrašil pes, který měl v cestě asi jen půlmetrový plůtek (to by přeskočil, jen kdyby chtěl). Dále po červené - vede přes Hájek do Brůdku, což je zacházka jak sviňa, řekli někteří z nás. Trochu nás to tam zmátlo, už už jsme si mysleli, že si nezajdeme a že si to o hodně zkrátíme. To se nám tak úplně nepovedlo a šli jsme dál podle plánu. To už zmizela půlka čokolády. Dál cesta vedla pře Mlýneček a do Filipovy Hory. Tam jsme povečeřeli (nejdřív jsme si museli říct o vodu v jedné z místních chalup, přičemž nás domorodci pozvali do hospody) - dali jsme si polívku s masovými knedlíčky a těstovinami. Docela se nám povedla, to se musí nechat. Pak jsme došli kousek do Pelechů, kde jsme chtěli někde na kraji lesa přespat. To se nám podařilo a zakotvili jsme na pomezí lesa a jetelového pole, bylo sice trochu brzo, ale ve spacáčku nám bylo fajne. A tak skončil náš první den, zhruba po třiceti kilometrech tvrdé chůze (během osmi hodin, to jsou asi čtyři kilometry za hodinu, nic moc). Vyspali až do zítřejšího, trochu podmračeného rána. Den druhý Vyspali jsme se poměrně dobře, večer byly krásné červánky, které ovšem nevěštily nic moc dobrého, na Šumavě bývá většinou den po nich počasí pod psa, což také bylo. Ráno byla obloha slušně zamračená, ale zatím to nevypadalo, že by se mohlo rozpršet. Rána sama o sobě bývají drsná, tohle bylo ještě o trochu horší než obvykle, protože jsme neměli nic k jídlu ani k pití a snídani jsme si chystali dát až v příští vesnici. Marek ráno vyspával a já mezitím trochu změnil dnešní trasu, i když jsem tušil, že Marek by tím nadšen nebude. Původně jsem totiž mysleli, že si uvaříme snídani v Pelechách (asi tři sta metrů od našeho ležení), přičemž si tam někde řekneme o vodu - mě se ale už zpátky vracet moc nechtělo a taky jsem si nebyl jistý, jestli takhle dopoledne bude vůbec doma někdo, kdo by nám vodu dal. A tak jsme šli hned po ránu dál, do další vesnice. Když se na to teď zpět podívám, bylo to docela moudré rozhodnutí, protože snídaně v Tlumačově stála za to. Nezačali jsme sice plně správně (při vzpomínce na heslo "za zeptání nic nedáš a huba ti neupadne" jsem se zeptal prvního domorodce, kde je tu nějaký obchod a on se na mne podíval jak na vola a řekl, že tamhle - pár metrů za mnou.), ale po nákupu ideální snídaně (čerstvé rohlíčky, paštička, sušenky a kdo ví co ještě) jsme si začali vesele pobrukovat, jak je život trampa krásný. Po pár minutách jsme vyrazili dál, příští zastávka Domažlice. Na žádnou zajímavou příhodu si nevzpomínám, jen že tam byly pěkné výhledy. V Domažlicích jsme dokoupili zásoby (pití, papírové kapesníčky - ty se hodí na hodně věcí a spolehlivě nahradí toaleťák) a pak se vydali dál. Byli jsme rádi, když jsme měli rušnou silnici ve směru na Kdyni za sebou a šli dál po silnicích vedoucích do malých vesniček. To byla jedna z nejpříjemnějších části našeho putování - šlo se krásně až jsem si začal pískat a dokonce i Marek řekl, že nohy už má rozchozený. Idylka však nikdy netrvá věčně - to jsme poznali, když za vsí s jménem Zahořeny začalo poprvé v dnešním dni pršet. Byl to vůbec první vážnější déšť za naše putování, zatím spadlo vždy maximálně pár kapek. Nebyl to sice kdovíjak ukrutný slejvák, nám se ale moc promoknout nechtělo a tak jsme zkusili taktiku "Batoh pod igelit! My pod igelit!", která se osvědčila na výbornou (nebylo to poprvé, v Tatrách to fungovalo ještě lépe, ale tam jsme to měli už ke konci natrénované). Skoro škoda, že nepršelo déle - sedělo se nám tam celkem fajn až na to, že komáři kousali o sto šest. Pak už to taková idylka jako předtím nebyla. Nějak nám zatuhly nohy, navíc začalo zaset kapat. Tady jsem poprvé odhalil svůj odvážný plán, který ve mně doutnal od rána - ukončíme puťák už dnes, ale tvrdě, dojdeme až do Nýrska. Marek ještě nebyl unaven tak, jako o pár hodin později a tak překvapivě souhlasil. A tak jsme práskli do bot a trochu přidali do kroku. Teď už jsem měnil trasu za běhu, střihl jsem to dolů z kopce do Nového Dvora, pak přes Kout na Šumavě až do Kdyně. Tady se Markovi už plán přestal líbit (zrychlili jsme příliš) a tak naplánoval návrat zpátky domů vlakem. Kdo mne zná, jistě ví, že se mi to vůbec nelíbilo - už z principu, co jsem si navařil, to si i sním, kam jsem došel, odtud se musím dokázat i vrátit. A navíc se mne zmocnila ta stará touha jít, stejná, na jakou můžou vzpomínat čtyři pamětníci z Tater. Tam to bylo stejné, jen cíle byli jiné. Velká Fatra se proměnila v Nýrsko, kopce se proměnili v rovinu. Tím jsem ale Marka raději neděsil a radši jsem mu vlak nenápadně rozmlouval. Do karet mi hrálo to, že bylo z náměstí v Kdyni celkem daleko a Markovi už se opravdu nechtělo udělat ani krok. Nakonec to skončilo tak, že pro nás měl přijet Zdeněk z Nýrska autem. My se mu vydali naproti, za chvíli tu byl a naštěstí se nechal přesvědčit a odjel s Markem beze mne. Zpočátku se šlo krásně - čtyři puchýře na každé noze, co to je - a dokonce to ani nevypadalo na déšť. Kdo mne potkal, musel si říkat co to tu jde za blázna s krosnou - vzpomínal jsem si na staré táborové popěvky, staré siónské písně, spirituály, ale jasně to vyhrály divné věci v našem údolí. A tak jsem vyřvával z plných plic a celkem svižným krokem byl na cestě k domovu. Za Pocínovicemi opět idylka vyprchala. Nohy už byly opravdu cítit a nastal typ chůze, o které by se dalo mluvit jako o dření. Ono dření je na každé výpravě jedna z nejdůležitějších věcí, právě na to se pak krásně vzpomíná s pocitem: A tohle jsem dokázal. Při této chůzi jsem koukal pouze na krajnici silnice dva metry před sebou, občasné zastavení na vyfocení nějaké zajímavosti bylo utrpením, protože mé nohy vždy nejhlasitěji protestovali právě při rozcházení. Tak jsem se doplahočil až do Nýrska. Živý a zdráv. Ještě před panelákem jsem potkal sousedy (samé obvyklé reakce), chudák pan soused musel jít po schodech, protože jsem zabral místo ve výtahu. Doma už jen hodně mléka a teplá koupel - hurá, tohle na Ukrajině nebude.

Čas načtení: 2022-03-01 09:08:15

Mír Ukrajině!

Necelý týden po útoku Ruska na Ukrajinu je na věcnou veřejnou diskusi brzy. Ve válce totiž více než múzy mlčí rozum. Přesto můžeme učinit tento drobný krok na cestě nalézt příčiny současné situace. Jejich poznání by časem mohlo pomoci vyhnout se obdobným tragédiím, jako je ta právě probíhající na Ukrajině. Tak tedy – ponechme emoce politikům a davu… Omyly strany míru Špatná prognóza zpravidla vyrůstá z chybné analýzy. V čem byly základní analytické chyby obránců míru? * Ti, kteří věřili, že Rusko na Ukrajinu nezaútočí, do svých analýz vkládali přání. Přesvědčení to bylo chybné, vždy tu byla varianta, že Kreml dá povel k útoku. Válka je sice ultima ratio, až ten poslední z nástrojů, ale poslední neznamená neexistující. * Nedůvěra vůči mainstreamovým sdělovacím prostředkům a informacím zpravodajských služeb byla a je oprávněná. Nelze si však bez analýzy myslet, že opak sdělení České televize je vždy pravdou. * Nelze tvrdit, že jádrem mezinárodních vztahů je poměr sil, a zároveň použití síly nekriticky vylučovat. Politologové, zvláště ti, kteří popisují geopolitiku, nesmí nikdy zapomínat, že čím delší je hluboká krize, tím pravděpodobnější je použití síly. Také v 21. století. * Víra v informace o tom, že se útok nechystá, které šířila Moskva, byla založena na prostoduchém předpokladu, že Kreml nemůže lhát. Pravdou ale je, že slovní kamufláž k válce patří a je naivní kterémukoliv politikovi v krizové situaci bezvýhradně věřit. Je nutné mít na paměti klasickou definici, kterou na počátku 17. století pronesl anglický diplomat Henry Wotton: „Vyslanec je čestný gentleman poslaný do zahraničí, aby lhal pro dobro své země.“ * Argument, že obsazení Ukrajiny by bylo pro Rusko příliš ekonomicky nákladné, byl správný. Byl však nadhodnocen ze dvou důvodů. Předně nad významem ekonomiky zvítězila vize vojenského ohrožení Ruska, které napojením Ukrajiny na infrastrukturu NATO dramaticky naroste. Zároveň svoji roli sehrála ničím nezdůvodnitelná představa, že úspěšní státníci vždy jednají racionálně. * Ani lidé, kteří vědí, že analýzu nelze nahradit analogiemi, nesmějí zapomínat, že historie je učebnicí politiky. V některých dějinných událostech jsou skryty zákonitosti, které politickým rozhodnutím vnucuje prostor či sebeobrana etnika. Sbírání ruských zemí Rusko několikrát ve svých dějinách provádělo to, čemu se říká „sbírání ruských zemí“. Ten nejznámější případ začal poté, kdy se Rurikovci v Moskevském knížectví zbavili tatarského jha. Začali tehdy pod svou vládu připojovat ruská knížectví, v nichž vládli Rurikovci. Pak nastalo „sbírání ruských zemí“, které kdysi byly součástí rurikovské Kyjevské Rusi, ale spadaly dílem pod Polsko-litevskou unii, dílem tou či onou formou pod Osmanskou říši. Až v 60. a 80. letech 18. století vojáci a diplomaté Kateřiny Veliké připojili Kyjev k Ruskému impériu. Přibližně v téže době Rusko získalo vítězstvím nad Osmanskou říší celé severní pobřeží Černého moře včetně Krymu. Ruští panovníci se při „sbírání ruských zemí“ dovolávali rodinného dědictví i pravoslavného charakteru Rusi. Vnímali ale také logiku otevřeného území. I dnešní politici v Moskvě vědí, jak snadno do tohoto prostoru ve 13. století pronikli Švédové, Němci a Estonci – dokud je Alexandr Něvský nezastavil. Na přelomu 16. a 17. století to byli Poláci, kteří se probojovali až do Moskvy. V 16. století Moskvu vypálili krymští Tataři. Švédského krále zastavil Petr Veliký u Poltavy, města ležícího v dnešní Ukrajině. Otevřeným prostorem z dnešní Litvy a Běloruska zamířil začátkem 19. století do Moskvy Napoleon. Ve 40. letech obdobnou cestou k Moskvě vyrazil Hitler. S ohledem na tyto skutečnosti přerostlo „sbírání ruských zemí“ nejen v imperiální ambice, ale i v hledání bezpečné západní hranice Ruska. Jeho součástí se stalo obsazení Pobaltí, ale i čtveré dělení Polska. To poslední v podobě smlouvy Molotov–Ribbentrop pracovalo s hraniční čárou navrženou Brity, která byla potvrzena Jaltskou konferencí; dodnes je západní hranicí Litvy, Běloruska i části Ukrajiny. Ukrajinská sebeidentifikace Ukrajinci jsou etnikum, které se utvářelo ze stejného základu jako Rusové, ovšem po pádu Kyjevské Rusi v jiném politickém, částečně náboženském a kulturním prostředí. Etnogeneze ukrajinského národa je nepopiratelná, byť tomu někteří politici nevěří. Občanství dnešní Ukrajiny má ale jinou povahu. Týká se státu, jehož hranice jsou nepřirozené, stejně jako je umělý fakt, že Ukrajinská sovětská socialistická republika patřila k zakládajícím členům OSN. Patří k povaze současného konfliktu na Ukrajině, že čím větší nenávist k sovětskému dědictví, tím posvátnější vztah k hranicím Ukrajiny, které vznikly až díky Sovětskému svazu. Mnohokrát bylo napsáno, že východní a jižní hranice Ukrajiny nemá historické kořeny, že se nekryje s etnickým rozhraním – nejde po linii, která se alespoň pokouší respektovat, kde je více etnických Ukrajinců a kde je více etnických Rusů. Nemluvě o osudu smíšených rodin. Ukrajinské etnikum bylo politicky rozpolceno vztahem k Západu a Rusku snad od prvního okamžiku své sebeidentifikace. Tradičně, přesněji od druhé poloviny 17. století, bývá ukrajinská politická scéna vnímána jako rozdělená na levobřežní a pravobřežní – na východ od řeky Dněpru je prý promoskevská, na západ probruselská, dříve propolská nebo prošvédská. Toto štěpení mohou symbolizovat dvě historické postavy: * Bohdan Chmelnický (1595–1657). Proces sjednocování jádra dnešní Ukrajiny s Ruskem začal sérií povstání kozáků proti nadvládě Polsko-litevské unie na levobřežní Ukrajině. Vzpoury vyvrcholily zvolením Chmelnického hetmanem a připojením zemí záporožského vojska k Rusku. Záporožské kozáctvo spojoval z jedné strany odpor k jakékoliv nadvládě, z dru­hé pak oddanost pravoslaví. Válečná štěstěna v boji s katolickým Polskem byla vrtkavá, a tak Chmelnický požádal ruského cara o ochranu. Pro­tože Moskevské carství mělo tehdy své starosti, odpověděl car až na třetí žádost. Ne náhodou Arsen Jaceňuk, který po svržení prezidenta Viktora Janukovyče zastával funkci premiéra, spojil asociační dohodu Ukrajiny a Evropské unie s potřebou napravit chybu, kterou prý spáchal ataman Bohdan Chmelnický připojením Ukrajiny k Rusku – a hovořil o sovětské intervenci na Ukrajině a v Německu roku 1945. * Ivan Mazepa (1639–1709). Pocházel z pravoslavné rodiny, studoval ale mimo jiné na jezuitské koleji ve Varšavě, hlásil se k pravoslaví a k Pravoslavné katolické a apoštolské církvi. Určitý čas pracoval na polském královském dvoře. Jako kozácký hetman vládl levobřežní Ukrajině i Kyjevu, během protipolského povstání i pravobřežní Ukrajině. Při útoku Švédů na Rusko se přidal na stranu švédského krále. Bitvu u Poltavy ale Švédové prohráli – a Mazepa uprchl do Moldavského knížectví. Ukrajinský nacionalismus se radikalizoval ve 20. letech minulého století. Události 2. světové války využili banderovci k vlastním brutálním etnickým čistkám, masakrům tisíců Židů, Rusů, Poláků. Ukrajinská jednotka SS se účastnila i potlačení Slovenského národního povstání. Od léta 1945 až do poloviny roku 1948 pronikali banderovci i do Československa, kde docházelo ke krvavým ozbrojeným střetům. V roce 2010 obdržel Stepan Bandera titul Hrdina Ukrajiny; v roce 2011 bylo toto rozhodnutí zrušeno. Rozbitím Sovětského svazu rozpor mezi východní hranicí Ukrajiny a etnickým předělem dostal politické vyjádření. Ukrajinsky mluvící západ země povětšině hlasoval pro kandidáty na prezidenta, kteří byli orientováni na Západ; rusky mluvící voliči z východu a černomořského pobřeží hlasovali pro východní orientaci. Názorně to přibližují informace z posledních prezidentských voleb, které nebyly pod vlivem násilí – voleb prezidenta v roce 2010. Právě druhé kolo svým bipolárním charakterem nejvýrazněji ukazuje rozdílnou orientaci. Nikdo, kdo alespoň trochu zná dějiny Ukrajiny a umí číst volební výsledky, nemohl podléhat iluzi, že jen prozápadní nebo jen provýchodní orientace přinese Ukrajině stabilitu. Po celých třicet let ukrajinské samostatnosti byl pro Ukrajinu nejlepším řešením neutrální status. Ovšem i nestabilní Ukrajina se může někomu jevit jako výhoda. Preventivní válka V době vlády prezidenta Viktora Juščenka došlo v letech 2006 a 2009 k pokusům uspořádat na Krymu společné vojenské cvičení ukrajinských vojáků s vojáky USA. Protesty místních obyvatel zablokovaly auta s americkými vojáky na silnicích a ti se museli vrátit na lodě. Nakonec situace vyústila ve zvolení ne právě schopného prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče – a jeho svržení. Situace se zradikalizovala na domácím i zahraničním poli. Krym byl Ruskem anektován. Na východě Ukrajiny začalo ozbrojené povstání těch, kdo se odmítli podřídit nové vládě v Kyjevě. Mezinárodní postavení Ruska se ještě více zkomplikovalo. * Občanská válka na Donbasu dostala rozměr tzv. proxy war – války mocností v zastoupení, a to především USA a Ruska. Dohoda Minsk II z roku 2015 sice nabídla řešení především v podobě požadavku přímých jednání Kyjeva s povstalci a příslibem autonomie etnicky specifických oblastí, ale nikdy nebyla naplněna. I když nelze upřít Paříži a Berlínu občasnou snahu tlačit na Kyjev, aby dodržel své závazky, vždy se po chvíli vedení Ukrajiny znovu vrátilo k hledání vojenského řešení boje s „teroristy“. Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, zpočátku na mír orientovaný, podlehl tlaku nacionalistů a zájmům Washingtonu. Osm let zabíjení na východě Ukrajiny nebralo konce… * Roztahování NATO, tedy vojenské infastruktury USA, směrem k ruské hranici pokračovalo. Dokonce i poté, kdy Rusko předložilo USA návrhy na dohodu o bezpečnostních zárukách, propachtovala si armáda USA dvě letiště na Slovensku. V Rusku převládl pocit, že dohoda se Západem není možná – mnohé nasvědčovalo tomu, že i bez přijetí Ukrajiny do NATO bude Kyjev usilovat o vojenské základny USA na svém území. Požadavek neutrální Ukrajiny dostával v Kremlu existencionální rozměr. Situace se dostala na samou dřeň politiky – spor kolem Ukrajiny se týká prostoru a etnika. Když se nadměrně stlačuje ocelová pružina, posléze se vymrští. Když v politice selhávají všechny kulturní prostředky při obraně životních zájmů, může se zdát, že zbývá jen ten atavistický – válka. Etologové studující chování zvířat znají pojem „obranná agrese“: když mávnete třeba i jen na malou kočku, lekne se a sekne po vás drápem. Jenže to je reflexivní akt, ne dílo rozumu. A rozum v politice potřebujete mimo jiné proto, abyste se nenechali vlákat do pasti. Ukrajinská armáda je ve srovnání s ruskou beznadějně slabá. Zdá se ale, že Kreml podcenil výměnu kádrů v ukrajinské armádě i „pedagogické“ úspěchy nacionalistů při práci s veřejností, a to zvláště u mladé generace. Navíc asi nedocenil politické důsledky emigrace po roce 2014 do Ruska (v Rusku žije přibližně 1,9 milionu Ukrajinců; údaje o emigraci po změně režimu se velmi liší). Ta vedla ke snížení vlivu Ruska mezi ukrajinskou veřejností. V této chvíli se nabízejí tři hlavní scénáře koncovky: * Dosazení nové vlády v Kyjevě, která bude mít nesmírné problémy se stabilizací země, a to zvláště na západě. Ukrajina by se stala neutrální, ovšem hrozba, že Rusko uvízne na západní Ukrajině obdobně jako Američané v Afganistánu, je reálná. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rozdělení Ukrajiny na prozápadní západ a proruský jih a východ. Vytvoření Novoruska má tradici, bezpečnostní zisk bude ale minimalizován radikalizací protiruských nálad na Západě, a to včetně vojenských opatření. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rusko se stáhne z Ukrajiny. Nastanou velké problémy se stabilizací Ruska, změna vlády není vyloučena. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. Mnohé nasvědčuje tomu, že na této válce prodělá Rusko i Evropská unie – a zisky opět shrábne Washington. Sankce plné sebepoškozování štěpí globalizaci a vedou ke vzniku paralelních světů. Spravedlivý mír  Čím dříve starost o bezpečnost Ukrajiny od generálů převezmou diplomaté, tím lépe. Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, požadavkem všech humanistů stále zůstává spravedlivý mír. Ten vyžaduje zcela novou bezpečnostní architekturu Evropy, kde zajišťování bezpečí jednoho státu nebude na úkor bezpečí státu jiného. Jenže k tomu jsou zapotřebí kompetentní, emocím nepodléhající politické elity. A racionální chování veřejnosti, která nepodléhá davové psychóze. Jsou-li ale toto předpoklady pro spravedlivý mír, potom budoucnost nevypadá příliš nadějně.   Převzato z webu !Argument. 

Čas načtení: 2022-03-01 09:57:04

Střípky z bojiště

Oči z orbitu vidí všechno. Válečný konflikt na Ukrajině je za dlouhé desítky let první, kdy mají obě bojující strany přístup k přílivu špionážních dat ze satelitů na oběžné dráze: Rusové napřímo, Ukrajinci skrze západní státy. Kromě toho se využívá letecká technika jako AWACS, E-8 atd., která „dohlédne” stovky kilometrů daleko a užitečné informace může dodávat i z polského nebo rumunského vzdušného prostoru. Samozřejmě do toho zasahuje počasí a podobné vlivy, ale i tak se nejspíš vyvinula situace, kdy je víceméně nemožné utajit před nepřítelem jakékoliv plány zahrnující větší množství těžké techniky. Moment překvapení byl ve válečných dějinách jedním z nejdůležitějších prvků, kterými vojevůdci dosahovali vítězství. Bez něj máte k dispozici v podstatě jenom attrition čili pomalé opotřebování (extrémní příklad: západní fronta za první světové války, ale i různé městské guerrilly, například bitva o Groznyj), nebo, – můžete-li jí ovšem vůbec dosáhnout – naprosto drtivou převahu, shock and awe. Zatím se zdá, že k tomu druhému schází Rusům vybavení a o to první se snaží spíše Ukrajinci proti nim. (Z kabinetu civilizačních absurdit: afghánský Tálibán vyzval Rusy a Ukrajince k mírovým jednáním. Vypadá to, že i islámští fanatici mohou občas projevit záblesky smyslu pro černý humor.) Soumrak tanků? Tanky, symbol moderní války, u nás také okupace Československa roku 1968. Vypadá to, že v momentálních bojích na Ukrajině hrají spíše roli pohyblivého terče a ne zbraně, jejíž nasazení vyhrává bitvy. Fotek a videí zničených konvojů koluje po internetu dost, i když pozor na to, že některé jsou z jiných konfliktů (narazil jsem například na videa z roku 2014). Pokud je ale zničená technika označena bílým písmenem Z, V nebo O, mělo by jít o aktuální záběry. Může jít o chyby v taktice, ale hlavním rozdílem od Guderianových dob je asi hlavně to, že jakákoliv obrněná technika se stala nesmírně zranitelnou vůči inteligentním střelám nové generace, jako jsou americký FGM-148 Javelin a britsko-švédská NLAW, jejichž elektronické mozky se snaží zasáhnout nejslabší místo cíle (typicky tak, že si jej nadletí a pak to vezmou kolmo do věže). Tyto střely fungují na principu fire-and-forget a navíc na vzdálenost několika set metrů. Jinými slovy, ten pěšák, který je odpaluje z ramene, se nemusí příliš přibližovat k nepřátelské koloně, a po jejich odpálení může vzít nohy na ramena, pardon, zaujmout výhodnou krycí pozici někde opodál. Také jsou poměrně levné (NLAW stojí jen asi půl milionu korun), zejména pak ve srovnání s tím zasaženým a zničeným tankem. Škoda na vozidle totiž vesměs bývá totální. Tanky byly vždycky zranitelné ze strany letectva nebo dělostřelectva, ale existence takových zbraní mezi řadovou pěchotou dost zásadně mění rovnováhu sil v neprospěch těžké techniky. Javelinů a NLAW mají Ukrajinci stovky a od západních zemí průběžně dostávají další. Obtíže zásobování Logistika, logistika, logistika. Napoleon Bonaparte kdysi slavně prohlásil, že „amatéři mluví o strategii, profesionálové o logistice“. Dnes je jeho výrok ještě důležitější než dřív. Ukrajina je obrovský kus země, podstatně větší než Francie. Ovládnout byť jen část takového území znamená neskutečné nároky na logistiku. Bojující jednotky musejí dostávat neustálý přísun munice a paliva, musejí být podporovány mechaniky atd., protože každá technika se občas kazí. Čím těžší stroj, tím více žere pohonných hmot. Tank T-72, jehož modernizovanou verzi provozuje česká armáda, váží necelých 50 tun a v těžkém terénu spotřebuje až 800 litrů na 100 kilometrů, na silnici zhruba polovinu. Vezená zásoba paliva je přitom „jen” něco kolem 300 litrů, což znamená, že dojezd takového tanku na jednu nádrž je ještě o mnoho horší než u proklínaných elektromobilů. A tím pádem musí být tankové jednotky neustále zásobovány palivem, jinak se prostě někde zastaví. (K velké radosti nějakého střelce s Javelinem, který se skrývá v ostružiní o tři sta metrů dále.) Ale posílat zásobovací konvoje napříč rozsáhlým teritoriem o desítkách tisíc kilometrů čtverečních, které ještě není vyčištěno a kde se v křoví, bažinách a lesích pohybuje nepřátelská pěchota, to znamená koledovat si o velké problémy. Dokonce už v časech mušket a kyrysníků to bylo nebezpečné; rakouský generál Ernst Gideon von Laudon zaskočil roku 1758 pruskou válečnou mašinerii u Olomouce tím, že v bitvě u Domašova přepadl a zničil pruský trén, roztahaný skoro na padesát kilometrů. Bez zásob nezbylo Prusům než nechat pevnost Olomouc být. Dnes je to samozřejmě o to horší, že cisterny s naftou hoří, na rozdíl od volských povozů, velice dobře, a moderní Laudonové mají k dispozici „hračky” typu tureckých dronů Bayraktar. Toto by mohlo vysvětlovat, proč se všechny ruské síly nacházející se v okolí ukrajinských hranic zatím nezapojily do boje. Zásobovat takovou masu mužů a vybavení „na pochodu” je velmi obtížný úkol. Nebezpečí demoralizace Morálka. Extrémně těžko měřitelná veličina, ne nutně rozhodující (s holýma rukama by byla k ničemu), ale přesto významná. Zatím se nezdá, že by ruští vojáci projevovali nějaké velké nadšení z toho, že táhnou na sousední slovanský národ, kdežto Ukrajinci mají veškeré důvody se bránit. A ani to nevypadá, že by civilní obyvatelstvo na východě Ukrajiny masově „vítalo osvoboditele” jako v Praze roku 1945; kdyby se tak dělo, nepochybně už bychom ta videa viděli. Mezi profesionály toto nehraje takovou roli, ti mají válčení v popisu práce, ale pro devatenáctileté brance je povědomí, že byli posláni padnout kamsi k sousedům bez nějakých dobrých důvodů, docela významné. U nás v roce 1968 byli sovětští branci kontaktem s běžným obyvatelstvem, které ovládalo základy ruštiny, demoralizovaní a sovětské velení je nakonec muselo vystřídat. Další vlna už šla do uzavřených kasáren, aby neměla žádný styk s běžnými Čechoslováky. Taková izolace bude samozřejmě na Ukrajině nemožná, tam mluví rusky každý. Starlink zasahuje Starlink. Společnost SpaceX o víkendu aktivovala pro Ukrajinu systém globálního internetu Starlink, o kterém jsem se zmiňoval v článku o válkách robotů. Starlink zatím není hotov, satelitů na oběžné dráze je jenom asi 1 500 z plánovaných několika desítek tisíc kusů, ale na základní pokrytí to stačí. Slabiny jsou spíš jinde; k optimálnímu provozu jsou potřeba pozemní střediska, která na Ukrajině zatím neexistují, ale jsou v Polsku, Litvě a Turecku, což by mělo na západní půlku Ukrajiny stačit. Také je potřeba dodat koncové pozemní stanice (antény) pro každé místo připojení. Ty už jsou prý na cestě. Z dosavadních zpráv mi není patrné, jestli Starlink bude na Ukrajině sloužit jen civilním nebo i vojenským účelům. Každopádně je to první test systému „v akci”, protože se dá čekat minimálně nějaký hackerský souboj o jeho funkčnost. Také to znamená, že pro Rusy bude daleko obtížnější nějakým způsobem „vypnout” datové sítě a proudění obrazového materiálu do světa. Starlinkové terminály se dají napájet i z dieselagregátu a jsou nenápadné. A zničit flotilu satelitů na oběžné dráze by bylo faktické vyhlášení války NATO (nemluvě o tom, že 1 500 satelitů ani tak jednoduše nezničíte). Ruská propaganda bez šance Poslední poznámka, která se vůbec nebude líbit panu ministru Rakušanovi: z dosavadního průběhu konfliktu nemám vůbec pocit, že by celá ta slavná ruská propagandistická / dezinformační kampaň něčeho reálného dosáhla. Dokonce bych řekl, že její konkrétní výsledky jsou chabé. Na Ukrajině samotné, která byla hlavním terčem masírky, armáda normálně bojuje a ani rusky mluvící civilisti neprojevují žádné nadšení z ruských vojáků ve svých městech. K žádnému podkopání a zhroucení morálky nedošlo. Ve zbytku Evropy a USA chodí na proruské demonstrace naprosto mizivé množství lidí. Dokonce i Čína se tváří neutrálně a s velkou radostí v tom nechá Rusy vykoupat. Oni to zas takoví geopolitičtí přátelé nejsou. Západní parlamenty vesměs schválily veškerou pomoc Ukrajině včetně vojenského materiálu, která tam taky v hojné míře proudí. Přijaté finanční sankce jsou docela tvrdé. Německý kancléř právě ohlásil, že Bundeswehr dostane dodatečných 100 miliard eur a většina Spolkového sněmu mu tleskala, čemuž bych při tradičním pacifismu německé levice ještě před týdnem nevěřil. Jestli jsou všechny ty Sputniky, Aeronety a spol. tak mocné a oblbující nástroje, kde mají nějaké skutečné výsledky? Vyvadila a jeho prťavý spolek? Řetězové e-maily v mailboxech důchodců? To kurňa přeci nemá žádnou vojenskou ani politickou hodnotu. Hodnotu by mělo, kdyby měli na své straně třeba čtvrtinu poslanců v parlamentech apod., nebo kdyby se jim podařilo vybudovat organizaci podobnou britské Campaign for Nuclear Disarmament, která kdysi opravdu dokázala mobilizovat do ulic statisíce lidí a zablokovat vojenské transporty apod. Kdyby pod jejich vlivem západní parlamenty odmítly Ukrajině pomoci a omezily se na přání všeho dobrého. Kdyby Elon Musk prohlásil, že žádný Starlink Ukrajincům nezapne atd. Ale nic z toho se jim v okamžiku, kdy jim jde o opravdu zásadní věc, zjevně nedaří. Ještě jednou: kecy na internetu se nepočítají, těch dokáže i zanedbatelná menšina vygenerovat neskutečné množství. Ale při ovlivňování konkrétní činnosti západních států, vlád, armád, firem atd. se Rusům nepodařilo dosáhnout žádných úspěchů. Největší vliv na situaci měl nakonec, jak se dalo očekávat, klasický kšeft (ropa, plyn, investice na cizím území), protože kvůli němu se pár dní váhalo, jestli Rusy vykopnout ze systému SWIFT, nebo ne. Ale to není úspěch propagandy, to jsou prachy, ty fungovaly úplně stejně už v renesanční Itálii. Ona je ta válka opravdu nesmyslná až blbá. Proto jsem si do poslední chvíle taky myslel, že nebude. Ale když už teď je, tak to vyžaduje opravdu velmi specifický typ člověka, aby ty Putinovy teorie o neonacistickém ukrajinském státě, který nemá právo na existenci, „sežral”. A lidé, kteří je opravdu „sežerou”, vesměs nejsou v pozici, aby něco ovlivnili. Tuto poznámku činím hlavně proto, abychom nepropadali pocitu, že máme na krku něco jako novou Sudetoněmeckou stranu, kterou podporuje 30 procent obyvatelstva a která má za cíl rozbití a uchvácení našeho státu. To by bylo velké ohrožení (a popravdě už neřešitelné, ČSR v roce 1938 měla prostě smůlu), ale tam zkrátka nejsme. Ani nikde poblíž. Kdyby ta pátá kolona byla opravdu početná, bylo by to vidět i někde jinde než internetových diskusích: v novinách, v parlamentech, na radnicích atd. Znám zhruba deset echt přesvědčených rusofilů a odhadem dvacet dalších lidí, kteří si s tou kremelskou linií občas zakoketují, ale nikoliv smrtelně vážně. Ale v těch stovkách lidí, které jsem za život blíže poznal, je to titěrná menšina. Většina českého obyvatelstva je k plechové hubě Kremlu minimálně stejně skeptická jako na konci komunismu. To, že jsme skeptičtí i vůči vlastním politikům nebo fungování EU, to se s tím nijak nevylučuje. To je naše národní povaha. Proto také nevidím důvod, proč se kvůli ruské propagandě vzdávat vlastních občanských svobod. Jestli tu Rusové za posledních dvacet let nedokázali zverbovat významnou pátou kolonu, která by jim dokázala v kritickém okamžiku (a tohle je kritický okamžik Putinovy vlády, kam se na tuhle válku hrabou nějaké české prezidentské volby) reálně pomoci, po tomhle přepadu Ukrajiny se jim to už tuplem nepodaří. Tahle akce znechutila i řadu těch lidí, kteří až dosud seděli na postranní čáře. Ruská „soft power” ve střední Evropě na tom v nejbližších letech bude hodně špatně.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-04-27 07:05:01

Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky

Jedná se o zcela odlišná bojiště. Ukrajina zkrátka není Izrael, srovnávat se nedají ani geografické podmínky. „Uvádí-li prezident Zelenskyj, že Ukrajina má právo na stejnou obranu svého nebe jako Izrael, není to správné. Izrael dlouhou dobu buduje svoje systémy obrany izraelského vzdušného prostoru, do kterého vložil a vkládá velké objemy financí. Vyvinul a implementoval tak velmi účinný systém, který mu závidí nejeden bohatší stát. To o svých ozbrojených silách prezident Zelenskyj nemůže říct,“ vypočítával pro Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Zapojení dalších spojenců na Ukrajině Ukrajina je závislá na pomoci států, které ji podporují, především pak na USA a na systémech Patriot. „Od spojenců dostala Ukrajina několik různých systémů, většinou staršího data výroby. S tím je spojena i nižší schopnost těchto systémů. Patrioty jsou sice účinné, ale není jich dostatek vzhledem k rozsáhlému území, které by měly bránit.“ Izrael udělal v Gaze mnoho chyb, říká generál Šedivý. Promluvil o přímém zapojení USA do bojů Číst více Další rozdíl je podle Šedivého v možnosti použít k obraně izraelského území i letectvo spojenců židovského státu, tedy USA, Velké Británie a Francie. „Na území celé Ukrajiny by bylo potřeba zapojit i další spojence, například Španělsko, Německo, Holandsko atd. To je také vyloučeno, alespoň dnes. Jedná se tedy o diametrálně odlišné podmínky, které nelze stavět do jedné roviny.“ Angažuje se Západ dostatečně v pomoci Ukrajině? Prezident Zelenskyj se dost možná snažil naznačit opak… Rozhodně nemám dojem, že by se Západ nezapojoval a Ukrajinu nepodporoval. Právě naopak. Již od roku 2014 se západní státy různými cestami snažily pomáhat Ukrajině bránit se ruské agresi. A od invaze v únoru 2022 se na pomoci podílí téměř všechny státy „západního světa“. Ta je poskytována ve všech oblastech, které Ukrajina potřebuje. Je nutné rovněž uvést, že i tyto státy mají své limity, které Ukrajinou požadované finanční i materiálové prostředky omezují. Ukrajina od doby zahájení Ruské agrese dostala stovky kusů těžké techniky a další dostane. Dostala požadované stíhačky, nejdříve sovětské provenience, které byly v armádách bývalého bloku Varšavské smlouvy, dnes se ukrajinští piloti intenzivně cvičí na F-16 a dá se předpokládat, že se konečně dostanou na bojiště. Ukrajina dostala řadu dalších zbraní a zbraňových systémů, včetně nejpokročilejších prostředků PVO nebo raketometných systémů dlouhého dosahu. Podle některých lidí je to ale stále málo… Nelze si ale přece představovat pomoc tak, že evropské armády předají svoji výzbroj Ukrajině a zůstanou bez náhrady. To sice v případě dělostřelectva učinilo Dánsko, které na bojiště poslalo všechny své dělostřelecké systémy Caesar, ale má vyřešenou jejich náhradu. To samé se týká protiraketových systémů Patriot. Požadavek prezidenta Zelenského daleko přesahuje možnosti evropských států a není reálný. Někteří politici jsou s ním ale na jedné vlně. Možná jako by neznali opravdový stav, souhlasíte? Bohužel to tak je. Někteří politici, jako je například pan Borrell, nemají přehled o skutečném stavu, a přesto vydávají doporučení, která nelze splnit. To vytváří dojem, že Ukrajině nepomáháme tak, jak potřebuje. Ale vezměte si i to, že před pár dny americký Kongres uvolnil téměř 61 miliard dolarů na pomoc Ukrajině, což je mimochodem dvakrát větší pomoc než Izraeli. I když je v té souvislosti nutné uvést, že ne celý rozsah této pomoci půjde přímo na vojenskou pomoc Ukrajině, ale je strukturovaný do několika balíků.  Služba vlasti za komunistů očima pamětníka: Ožralý velitel a buzerace mezi důstojníky Číst více Takže hlasy, že Izrael je více podporován než Ukrajina a že ukrajinským vojákům musí být hodně smutno, odmítáte? Jednoznačně, protože to není pravda. I když se několik států podílelo na odražení íránského vzdušného útoku na Izrael, nelze z tohoto vyvodit, že Izrael je podporován více než Ukrajina. Už z toho důvodu, že charakter války na Ukrajině neumožňuje přímé zapojení armád států Západu. To by nevyhnutelně vedlo k eskalaci a válce, která by měla ve finále charakter války jaderné. Navíc západní státy se nezapojují do pozemní operace ani nedodávají v masovém měřítku zbraně Izraeli. Není to ani potřeba. Izrael potřebuje jen munici do houfnic a tanků a rakety. Prezident Biden potvrdil, že Spojené státy budou stát za Izraelem, pokud bude napaden, ale většina obranných opatření je v rukou Izraelců. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Víte, kolik váží Země? Tipněte si, je to vážně síla.

Čas načtení: 2024-03-13 17:00:01

Rusko se panicky bojí o svůj nejmodernější letoun: Su-57 útočí, ale raději ze zázemí

Zjednodušeně lze konstatovat, že Rusko se hlavně bojí o ztrátu své prestiže, pokud by přišlo na Ukrajině o svůj letoun Su-57. Západ by totiž mohl podle kremelských politických a armádních špiček spustit propagandistickou kampaň, že Rusko není schopno samo zkonstruovat natolik moderní letoun, aby uspěl v reálném bojovém nasazení. A ještě k tomu musíme přičítat nehody letounu, které ruskému sebevědomí v tomto ohledu rozhodně nepřispěly, a rovněž obavy, že by mohlo dojít ke zneužití technologie. Pokud by dokázali Su-57 Ukrajinci sestřelit, a nejen jeden letoun, exportní možnosti stíhače by do budoucna mohly být značně omezené. Velká očekávání nenaplněna Na druhé straně se Rusko obává stíhač Su-57 pustit do přímé akce, protože ví, že i přes halasné proklamace se jedná o letoun nedokonalý, velká očekávání nebyla zkrátka naplněna. Hovoříme zde hlavně o jeho profilu stealth (obtížná zjistitelnost nepřátelskými radary), který objektivně zaostává za touto schopností u amerického protějšku F-35. Seriál, který vládne internetu. Francouzský zloděj Lupin ukazuje českým kriminálkám, jak se to má dělat Číst více To jsou také hlavní důvody, proč se Su-57 sice války na Ukrajině účastní, ale nepřímo. Podniká útoky hlavně ze zázemí raketami s delším doletem a cílí na ukrajinskou infrastrukturu a další citlivé body. Navíc existuje v tomto směru ještě málo důkazů o tom, že letoun se ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, který trvá už přes dva roky, účastní, jak ostatně uvádí server Business Insider. Nicméně útoky Su-57 na ukrajinskou infrastrukturu jsou efektivní a ruskému agresorovi pomáhají ničit kriticky důležité uzlové body, v čemž jsou užitečné. Obecně však můžeme říct, že Su-57 prodělalo velmi složitý vývoj, který byl poznamenán prodražováním a zpožďováním, jak už to je u velkých ruských zbrojních projektů vlastně zvykem. Na stíhači se pracovalo až neúměrně dlouho, první let proběhl sice v roce 2010, nicméně až o deset let později stroj vstoupil do služby. Další dodávky ruskému letectvu pak poznamenávají odklady. Obavy také o nejmodernější tanky Nenasazování nejmodernější techniky však neplatí jen o letounech, ale také o pozemní technice, v tomto případě o tanku T-14 Armata, který se má stát technologicky nejvyspělejším obrněným vozidlem v ruské armádě. Před několika dny prohlásil ředitel ruského státního koncernu „Rostec“ Sergej Čemezov, že Armaty nebudou bojově nasazeny na Ukrajině, protože jsou příliš drahé. Rusko vyhrožuje novým světovým řádem. Putin má zálusk nejen na americkou Aljašku Číst více Proto Rusko sahá k nasazování levnějších, respektive starších modelů, na ukrajinském válčišti se však objevují díky této politice i vyloženě muzejní kousky jako T-54 a T-55, tedy vozidla, která ještě pamatují bezprostředně poválečnou dobu. Minulý rok se objevila informace, že několik Armat se přece jen objevilo na Ukrajině, nicméně jejich role měla být víceméně propagační, protože stejně jako Su-57 tak ani nejmodernější ruské tanky nebyly poslány na frontovou linii, a to ze stejného důvodu jako stíhače 5. generace. Muzejními kousky chce Putin vyhrát válku Je třeba dodat, že pokud by výrazněji Rusko ve válce s Ukrajinou prohrávalo, tak by do přímých bojů svou nejmodernější techniku zřejmě nasadilo i přes výše uvedená rizika. To platí i o ruském tanku T-90M, který už Ukrajinci stačili zničit. Ten je nejmodernějším tankem v ruské armádě, pokud nepočítáme Armatu. Ukrajina může začít povolávat muže ze zahraničí. Generál Šedivý popisuje ruské možnosti i očekávanou reakci Západu Číst více Rusko má tak zvláštní přístup k válce na Ukrajině. Otevřeně deklaruje, že chce vyhrát, nicméně na druhou stranu šetří svou nejmodernější techniku, byť problémovou, aby neutrpěla jeho vlastní prestiž. Vyhrát válku tedy mají Rusku pomoci tanky z poválečné doby a jiná technika, která si ale většinou vyláme zuby na ukrajinských protějšcích dodávaných Západem. Zdroj: Army Recognition, Defence Blog, Business Insider KAM DÁL: Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu.

Čas načtení: 2024-04-20 07:00:01

Putin se po Ukrajině vrhne na země NATO a povzbudí Čínu. Střet s USA se blíží, říká generál Šedivý

Hranice NATO nejsou nedotknutelné, Vladimira Putina posiluje i nejednotnost Západu v pomoci Ukrajině. „Zásadním problémem je zdlouhavost politických jednání a následných politických rozhodnutí. Často se vedou jednání až do okamžiku, kdy už je na Ukrajině téměř pozdě,“ vysvětlil Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky generál Jiří Šedivý. Dlouhodobě hovoří o tom, že je potřeba Ukrajině ihned dodat veškeré zbraně a techniku, kterou v boji s okupanty potřebuje. To se ale podle odborníka bohužel neděje, a když ano, tak pomalu. Ukrajina musí dostat vše, co potřebuje Přitom i hlasy dalších expertů jednoznačně říkají, že pokud by Putin Ukrajinu ovládl, bude to jen zastávka na jeho mnohem delší a krvavější cestě. „Nepochybuji o tom, že kdyby mu bylo dovoleno obsadit Ukrajinu, překročí hranice některé ze zemí NATO,“ uvedl pro CNN bývalý viceprezident USA Mike Pence. Ukrajina musí počítat s tím, že válku nevyhraje, říká generál Šedivý. Mluví o devastaci a bídě národa Číst více Penceovy komentáře přicházejí v době, kdy ve Sněmovně reprezentantů probíhá boj o to, zda se podaří prosadit balíček zahraniční pomoci, který by Ukrajině zajistil finance. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, který čelí značnému tlaku od zastánců tvrdé linie republikánské strany, řekl, že na stůl položí sérii zákonů o zahraniční pomoci. Pence ho za to veřejně pochválil. Také generál Šedivý má jasno v tom, že negativní scénář, ve kterém Putin útočí na země NATO, má jasné východisko: „Lze tomu zabránit jediným způsobem, a to urychleným dodáním potřebné výzbroje, kterou Ukrajina potřebuje,“ potvrdil pro náš web bývalý elitní voják. Střet Číny a USA se blíží Pence před pár dny na zasedání v Bruselu varoval, že pokud Putin uspěje při invazi na Ukrajinu, bude třeba aktivovat článek 5 (útok na jednoho člena NATO je útokem na všechny). Také varoval, že případný Putinův úspěch „uvede do pohybu dominový efekt, který by povzbudil autoritářské režimy“. Například Čína by mohla podniknout invazi na Tchaj-wan, která se v některých politických a armádních kruzích bere za hotovou věc, a otázkou má být pouze to, kdy se tak stane. „Čínský prezident Si Ťin-pching dal armádě pokyn, aby se připravila na válku. To bylo v roce 2022 s tím, že o pět let později by měly být přípravy hotové. Takže je možné předpokládat, že se střet blíží,“ potvrdil Čtidoma.cz generál Šedivý. Západní politici viděli jen dolary O tom, že Ukrajina je lakmusový papírek, který může ukázat, jakým směrem se svět bude dál ubírat, už asi není sporu. Západ by měl dbát varovných signálů, krvavou řeží na Ukrajině je snad poučen a nebude opakovat chyby z minulosti. Celá řada indicií totiž jasně ukazovala na to, že Putin se nezastaví před ničím. Západní politici však ve jménu proudící ropy, plynu a dolarů zavírali oči před vraždami novinářů a porušováním lidských práv. Ruskému diktátorovi se klaněli na chodbách v Bruselu a považovali si, když je poctil svou návštěvou. „Podle Putinova názoru byl rozpad SSSR největší katastrofou dvacátého století. Svoje odhodlání vrátit ‚staré pořádky‘ demonstroval už v roce 2008 v krátké válce s Gruzií, kdy Rusko obsadilo Jižní Osetii, a od roku 2014 dobře známou situací na východní Ukrajině a anexí Krymu,“ upozornil pro Čtidoma.cz generál Šedivý. Českého Fantomase ženy zbožňovaly, on dával přednost mužům. Moravce milovali pražští taxikáři Číst více Hanba pro svět a demokracii Máslo na hlavě mají i USA, což nepřímo přiznal i Mike Pence. „Toto je pro naši zemi skutečný test. Potřebujeme se zase narovnat. Musíme si uvědomit, že jsme vůdci svobodného světa, je třeba vyslat jasnou zprávu, že budeme stát pevně za svobodou,“ uvedl bývalý viceprezident a vyzval Kongres, aby schválil americkou pomoc Ukrajině. Otázka je, jak moc jeho slova padnou na úrodnou půdu. Tím spíš že je možné, že v USA se bude hlasovat o pomoci zvlášť pro Ukrajinu a zvlášť pro Izrael. Tuto variantu prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj označil za hanbu pro svět i pro demokracii. Nutno říct, že není daleko od pravdy. Ukrajinci by právem mohli cítit hořkost a obavy, že je svět hází přes palubu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Raketomet Uragan: Ruská vichřice se valí Ukrajinou. Obránci na něj našli ráznou odpověď.

Čas načtení: 2024-07-22 06:00:01

Bůh si vybral Trumpa a ten míří do Bílého domu. Evropu a Ukrajinu čekají těžké časy, říká generál Šedivý

Den po atentátu byl Donald Trump vykreslován jako Bohem vyvolený, což mohlo u mnoha věřících znamenat přesvědčení nevyhnutelnosti jeho vítězství v prezidentských volbách. Napsal to web Politico s tím, že jeho cesta do Bílého domu je prakticky vydlážděna a jen máloco ho může zastavit. Těžko už to bude Joe Biden, který z boje o Bílý dům odstoupil. Ale ani zvažovaná viceprezidentka Kamala Harris nemusí být pro Trumpa výrazná konkurence. Trump je dobrou zprávou pro Putina Mnoho lidí děsí, co by se dělo, kdyby se Trump do Bílého domu dostal. I nedávný atentát na jeho osobu byl důsledkem vyostřené rétoriky, kterou používá. „Nepoučil se z aktivit, které po zvolení Bidena vyprovokovaly ‚útok na Kapitol‘. V tomto ohledu můžeme jasně vidět paralelu s pokusem o atentát na Roberta Fica. Oba používají velmi agresivní rétoriku,“ řekl pro Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generál Jiří Šedivý. Zvolení Trumpa prezidentem USA by pak mohlo být dobrou zprávou i pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky Číst více Co by to znamenalo pro konflikt na Ukrajině? Bezpochyby by došlo k některým změnám ve vnitřní i zahraniční politice USA. Donald Trump by se pokusil o vyřešení ruské agrese na Ukrajině cestou, která je mu vlastní a kterou jsme zažili v době jeho minulého prezidentského období, kdy zkoušel vyřešit problém Severní Koreje i Íránu. Ani jedno se mu nepodařilo. Předpokládám, že podobnou cestou by se pokusil postupovat i na Ukrajině. Zároveň si myslím, že by to s Putinem dopadlo stejně jako s Kim Čong-unem. Tlačil by Trump na evropské spojence, aby v takové míře nespoléhali na USA? To je naprosto bez debat. Vyvíjel by mnohem větší tlak na to, aby spojenci USA v Evropě převzali větší díl odpovědnosti za svoji bezpečnost, což znamená velmi těžké časy. S tím totiž souvisí to, že by po nich chtěl, aby věnovali větší úsilí a více finančních prostředků na pomoc Ukrajině.  Kam chce Trump poslat peníze, které by „ušetřil“ v rámci konfliktu na Ukrajině? Preferoval by mnohem větší investice do přípravy ozbrojených sil a jejich schopnosti reagovat na potenciální konflikt s Čínou. Pokud bude prezidentem, bude znovu více financí věnovat na zajištění jižní hranice a, logicky, jako v minulosti na podporu vlastního rozvoje USA. Se zkušeností z minulého prezidentského období se s určitými korekcemi vrátí k zásadám, které uplatňoval dříve. Také je nutné připomenout, že ani prezident USA nemá absolutní moc a případné excesy je politický systém USA schopen korigovat.  V USA (samozřejmě nejen tam), jsou na vzestupu extrémistické síly. Byl to důvod atentátu na Donalda Trumpa? Pokus o atentát byl výsledkem ostré politické soutěže v USA a nezvykle agresivní rétoriky obou kandidátů na prezidenta. To vše je umocněno současným neutěšeným stavem v oblasti bezpečnosti, a to jak válkou na Ukrajině, tak blížícím se konfliktem s Čínou. Součástí je i neschopnost efektivně řešit migraci, která USA sužuje mnoho let. Dá se tam hledat nějaká paralela s nedávným útokem na Roberta Fica? Přímou souvislost nevidím. Ale paralelu lze vypozorovat ve vedení ostré politické rétoriky, vyřizování si účtů s protivníky. I na Slovensku se společnost radikalizovala. Ostatně to premiér Fico naznačoval, když krátce před pokusem o jeho zavraždění tuto možnost zmínil. Určitě to byl více pocit než reálií podloženou informací, přesto napětí ve slovenské společnosti dosahovalo takové úrovně, že se nedal vyloučit podobný čin někoho, kdo toto řešení uvidí jako jediné možné. V obou případech je na politicích, aby zvažovali, jaký dopad mají jejich aktivity, včetně radikálních až agresivních vystupování na určitou část politického spektra. To platí, i když ne v takové urgenci, i pro ČR. Může to ovlivnit nadcházející prezidentské volby v USA, může to Trumpa posílit, protože je v roli oběti, chudáka…? Zcela určitě. Trump z této události vychází jako „vítěz“. Podle jeho gest bezprostředně po střelbě to určitě pochopil i on. Kongres republikánů, kde byl Trump nominován na kandidáta na prezidenta USA, to potvrdil. Zdá se ale, že Trump i Biden si uvědomili, že musí rétoriku zmírnit. Jak jim to vydrží dlouho, to se uvidí. Trump se nepoučil z jeho aktivit, které po zvolení Bidena vyprovokovaly „útok na Kapitol“. Takže ano, pokus o atentát Trumpa posílil a zlepšil jeho vyhlídky na znovuzvolení prezidentem USA.   Mimochodem, byla reakce ochranky Donalda Trumpa adekvátní, nebo došlo k podcenění? Je nutné rozdělit jeho osobní ochranku a přípravu a zabezpečení místa mítinku ochrannou službou. Osobní ochranka reagovala rychle. Vytkl bych jí snad jen to, že dopustila, aby se Trump v průběhu jeho přesunu k odsunovému prostředku několikrát vystavil nebezpečí další střelby, když gesty vztyčenou pěstí deklaroval své odhodlání „bojovat“. V té době nikdo nevěděl, zda je ještě někde ukryt další střelec. Ale zásadní pochybení vidím v ochranné službě, která nezajistila budovu, ve které údajně měla policie svoje stanoviště a ze které střílel atentátník. Biden není první prezident USA, který čelí narážkám na mentální zdatnost. „Starý“ Reagan později přiznal alzheimera Číst více Kdo měl tuto budovu zajistit? O tom se stále vedou debaty. Každopádně střecha budovy ve vzdálenosti 133 metrů od chráněné osoby měla být soustavně pozorována. A někdo ji určitě měl ve svém sektoru pozorování. Mohla selhat místní policie v zabezpečení vlastní budovy. Ale když svědci zpozorovali, že se atentátník s dlouhou zbraní pohybuje na střeše, měl někdo z odpovídajícího místa pozorování zjistit pohyb na střeše a okamžitě přijmout opatření k ochraně Donalda Trumpa. Ostatně odstřelovači po prvních výstřelech atentátníka zneškodnili. Jestli tomu rozumím dobře, tak místo, odkud padl výstřel na Trumpa, bylo možné dobře pozorovat, je to tak? Rozhodně ano. Vyšetřování určitě ukáže na řadu dalších pochybení. O závěrech se bude dlouho diskutovat a měly by být poučením i pro nás, protože tady máme případ „Fico“. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Putin může použít jaderné zbraně. USA i Čína se válkou na Ukrajině učí, jejich střet by zasáhl i nás.

Čas načtení: 2024-09-13 10:00:00

Donald Tusk: Putinovy výroky o raketách dlouhého doletu „ukazují, jak obtížnou situaci Rusové na frontě mají“

 Polský premiér Donald Tusk odmítl výroky ruského prezidenta Vladimira Putina o riziku eskalace, pokud bude Ukrajině umožněno použít zbraně delšího doletu dodávané NATO k úderům na cíle v Rusku, jak požaduje ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.Podle agentury Reuters Tusk v pátek ráno v rozhovoru s médii uvedl:Je třeba brát všechny události na Ukrajině a na ukrajinsko-ruské frontě velmi vážně, ale posledním prohlášením prezidenta Putina bych nepřikládal přílišný význam. Spíše ukazují na složitou situaci, v níž se Rusové na frontě nacházejí.Ruský prezident prohlásil, že zrušení omezení pro rakety dlouhého doletu na Ukrajině by znamenalo, že země NATO budou s Ruskem ve válce. Na otázky novinářů v Moskvě Putin odpověděl: „Pokud bude toto rozhodnutí přijato, nebude to znamenat nic menšího než přímou účast zemí NATO, Spojených států a evropských zemí ve válce na Ukrajině.“Již dříve dnes tato slova zopakoval Putinův klíčový spojenec, předseda ruské Státní dumy Vjačeslav Volodin, který prohlásil: „USA, Německo, Velká Británie a Francie jednají o možnosti úderů s použitím dalekonosných zbraní na území naší země. Nejde o nic jiného než o pokus zakamuflovat a utajit svou přímou účast na vojenské akci.“Britský premiér Keir Starmer je v pátek  ve Washingtonu na schůzce s americkým prezidentem Joem Bidenem, kde by měl usilovat o souhlas USA s plánem umožnit Ukrajině využít britské rakety „Storm Shadow“ k úderům na cíle uvnitř Ruska.Britská vláda zopakovala, že považuje za „významnou eskalaci“ skutečnost, že Írán dodal Rusku další výzbroj. V prohlášení o dnešní návštěvě britského premiéra ve Washingtonu vláda uvedla:Premiér přijel do Washingtonu, aby dnes jednal s americkým prezidentem Joem Bidenem. Na rozšířeném setkání v Bílém domě budou premiér a prezident jednat o široké škále naléhavých mezinárodních otázek - včetně naší pokračující podpory Ukrajině.Navazuje na návštěvu ministra zahraničí a ministra zahraničí USA v Kyjevě tento týden, kde si přímo od prezidenta Zelenského vyslechli informace o současném postoji Ukrajiny vůči pokračující barbarské invazi Ruska.V rámci významné eskalace bylo tento týden rovněž potvrzeno, že Írán předal Rusku balistické rakety - čímž posílil Putinovu schopnost pokračovat v nezákonné válce. Velká Británie včera potvrdila dodatečnou podporu Ukrajině ve výši 600 milionů liber (790 milionů dolarů / 710 milionů eur), která doplňuje 3 miliardy liber (3,9 miliardy dolarů / 3,6 miliardy eur) ročně po dobu, po kterou bude potřeba, což premiér potvrdil v červenci.

Čas načtení: 2024-02-23 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Projev prezidenta k dvěma letům války na Ukrajině (přímý přenos); Dva roky války na Ukrajině; Vývoj fronty na Ukrajině; Dva roky války na Ukrajině (komentář); Dopady války na zemědělství; Narušení dodavatelských řetězců; Dva roky války na Ukrajině; Možné vyjednávání o míru; Vývoj počtu ukrajinských uprchlíků; Dva roky války na Ukrajině; Firma zaměstnávající Ukrajince[online]

Čas načtení: 2024-04-10 16:00:01

Ruský šrot ve válce s Ukrajinou: Do boje vyjely i muzejní kousky z doby Stalina

Ač se to zdá možná neuvěřitelné, Rusko na Ukrajině šetří své nejmodernější a současně problematické zbraně, a proto ve válce můžeme vidět i značně zastaralé tanky, například T-54 a T-55, jak uvádí server Army Recognition. Stalinovo tankové muzeum T-55 byl použit například při potlačování maďarského protikomunistického povstání v roce 1956 a o 12 let později. T-55 se podíval rovněž do války v Zálivu v roce 1991 na straně Iráku. Americké a britské tanky jej však likvidovaly, a to i na vzdálenost 23 kilometrů. Ukrajina může začít povolávat muže ze zahraničí. Generál Šedivý popisuje ruské možnosti i očekávanou reakci Západu Číst více Na frontě bojuje také sovětský tank T-62, který byl poprvé uveden v roce 1961. Tanku zbylo mnoho stejných vlastností jako u T-55, nicméně přece jen zde došlo k určitému posunu, když tanky T-62 byly poprvé vybaveny kanonem s hladkým vývrtem hlavně, což znamenalo technologický pokrok. Mozaiku zastaralosti pak doplňuje novější tank T-72, který vstoupil do služby v roce 1973. Na frontě byl již několikrát spatřen původní model ze 70. let, nicméně vozidlo Rusko modernizuje, verze T-72B3M má například nový systém řízení palby a vylepšenou ochranu pancíře. Nelichotivá konfrontace se západními tanky Studenoválečné tanky se nezřídka přímo střetávají s moderními západními tanky, které dodává Kyjevu Západ. Není proto asi překvapivé, že zmíněná vozidla ještě sovětské školy v konfrontaci s takovou technikou v drtivé většině případů pohoří. Nicméně pro Rusko vždy účel světil prostředky a nasazování i tak zastaralých tanků na frontě může přinést ve větším množství podle Moskvy určité válečné úspěchy. Ukrajina krvácí, pro Česko to může být katastrofa. Říct „ne“ Zelenskému je snadné, ale kdo řekne „ne“ Putinovi? Číst více Rusko používá na Ukrajině málo svých nejlepších tanků (T-90M či T-80BVM), protože se o ně jednoduše obává, a kompenzuje jejich nedostatek na válečném poli bez nadsázky právě muzejními exponáty. Na toto rozhodnutí mělo nepochybně vliv, že Rusko zaznamenalo několik ztrát svého aktuálně nejlepšího tanku na frontě, již zmíněného T-90M, který zlikvidovali Ukrajinci. Na Ukrajině pak pro jistotu vůbec neoperují tanky T-14 Armata, což je jeden z nejdražších a nejproblematičtějších projektů ruského zbrojního průmyslu za poslední dekády. Ztráty, které narůstají Na druhé straně však rezervovanost v nasazování tanků ze strany Ruska svědčí o tom, že agresor, který vojensky napadl před dvěma lety svého souseda, zaznamenává poměrně velké ztráty tanků obecně, ač se k tomu veřejně nepřizná. Čísla však hovoří jasně a jsou současně důkazem, že západní tanky v ukrajinském užívání působí invazorovi značné ztráty: od začátku války ztratilo Rusko již přes 3 tisíce tanků, ať už se jedná o modernější, či starší typy, jak uvedla agentura Reuters. Celkem sčítá Rusko dramatické ztráty vojenské techniky vůbec, od začátku konfliktu na Ukrajině přišlo o více než 15 000 kusů, což zahrnuje nejen tanky, dělostřelecké systémy, raketové systémy, ale také válečné lodě (hlavně v Černém moři), nákladní automobily či bezosádkové systémy a drony. V ničení ruských tanků vydatně pomáhají západní dodávky přenosných protitankových střel Javelin, které se v boji zvlášť osvědčují. Důležité rovněž je, že západní spojenci dodali Kyjevu protitankové rakety, jako výše zmíněný Javelin, ale i další podobné zbraňové systémy již na počátku ozbrojeného konfliktu. I Ukrajina krvácí Abychom byli objektivní k druhé straně válečného konfliktu, je třeba říct, že rovněž Ukrajina za dva roky války ztratila velkou část svých obrněných vozidel včetně tanků. Do války šla s poloviční kapacitou tanků oproti silnějšímu sousedovi. Také Ukrajina má ještě ze sovětských dob ve výzbroji dýchavičné tanky T-55, T-62 nebo T-64. Tato vozidla jsou pak doplněna moderními západními tanky v čele s německým Leopardem 2, americkými Abrams, které na Ukrajinu dorazily v září minulého roku, či britskými Challenger 2. Ukrajinské ztráty tanků oscilují, k únoru 2023 měli obránci před ruskou invazí přijít o 700 kusů tanků. Nyní to bude v době, kdy Rusové převzali na frontě iniciativu, mnohem vyšší číslo. Seriál, který vládne internetu. Francouzský zloděj Lupin ukazuje českým kriminálkám, jak se to má dělat Číst více Nicméně na rozdíl od Ukrajiny má Rusko velkou výhodu v tom, že jednak jeho ekonomika přešla již před časem na válečnou výrobu a jednak má tisíce tanků, a to i starších v rezervě k okamžitému nasazení. Takové kapacity naopak Ukrajině chybí. Kyjev pak řeší už dlouhou dobu logistické problémy, které souvisí s tím, že ve výzbroji má aktuálně několik typů západních tanků, jichž není dostatečné množství ani na důslednou obranu, ani na samotný útok, který by znamenal skutečný průlom na frontě. Na druhou stranu nemá ani Rusko zatím dostatečnou kapacitu na to, aby vedlo na frontě efektivní průlomové operace s cílem ovládnout celé území Ukrajiny, protože s vojenským šrotem zahrnujícím tanky poválečné doby to půjde jen stěží. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu.

Čas načtení: 2024-04-29 06:00:01

Írán se na Ukrajině učí, od Rusů má i zbraně. Generál Šedivý vyřkl nepříjemnou prognózu

Americký prezident Joe Biden krátce po izraelském útoku na íránský konzulát v Damašku varoval Írán před odvetou. Bylo zřejmé, že USA budou stát za Izraelem. Ale z průběhu událostí, které následovaly, víme, že odpověď USA byla poměrně nevýrazná. Rusko předává své zkušenosti „USA připravily své letecké síly k odražení předpokládaného íránského úderu na Izrael přesunutím letadlové lodě USS Gerald R. Ford a USS Eisenhower do prostoru Středního východu jako demonstraci odhodlání zasáhnout. Jenže počátkem ledna byla USS Gerald R. Ford stažena zpět do Norfolku,“ vysvětlil generál Jiří Šedivý. Požadavky ukrajinského prezidenta nejsou reálné, říká generál Šedivý. Kritizoval evropské politiky Číst více Podle bývalého náčelníka Generálního štábu Armády České republiky měly americké zpravodajské služby poměrně přesné informace o případné íránské odvetě. „Ale že by USA měly v plánu provést pozemní nebo leteckou operaci na území Íránu k podpoře Izraele, se nedá předpokládat,“ uvedl bývalý elitní voják. Jenže i to by se mohlo změnit. Zásadní roli v tom hraje Rusko, respektive jeho ochota a rychlost předávat svému spojenci zkušenosti z války na Ukrajině. Přebírá Írán ruské know-how, je mezi těmito režimy úzké spojenectví? Írán zcela určitě přebírá řadu zkušeností z ruské agrese na Ukrajině. Faktem je i to, že Rusové v rámci svých omezených možností vyzbrojují Írán. Přesto v těchto dnech Írán ještě není připraven na zásadní krok, jako třeba citelně zasáhnout Izrael. To ale neznamená, že v budoucnosti k něčemu takovému nepřistoupí. Což se nám sice nemusí líbit, realita je ale bohužel taková. Proč íránské drony nebyly před pár dny úspěšné? Na Ukrajině přitom své cíle pravidelně zasahují. Území Izraele, na které byl úder cílen, je velmi malé. Tedy soustředění se na toto malé území zároveň definuje podobu finální fáze letu. Na rozdíl od podmínek ukrajinského bojiště, které umožňuje nejenom manévr, ale i velký prostor pro výběr cílů v relativně velké vzdálenosti od sebe. Na Ukrajině také není tak velká hustota protiraketových a protiletadlových prostředků. Připomínám jen urgentní žádosti ukrajinského prezidenta k dodání nejméně systémů Patriot a další požadavky. Objev v mayském chrámu odhalil, jak civilizace skončila. Dnes se blížíme do stejného bodu Číst více Podoba mezi íránským úderem a těmi ruskými tedy neexistuje? Jedinou podobnost s ruským vedením vzdušných úderů na Ukrajinu vidím v počtu bezpilotních prostředků a raket vyslaných na Izrael. Zásadně nevyšel úmysl zahltit izraelský obranný systém Iron Dome tak, aby se nepodařilo zasáhnout všechny útočící cíle a aby několik nezasažených dopadlo na určené objekty. Sofistikovanost provedení úderu zkrátka byla velmi vzdálená současnému vedení ruských vzdušných úderů bezpilotními prostředky a raketami na Ukrajině. Část dronů a raket byla sestřelena letectvem USA, Velké Británie a Jordánska. Zbytek silami Izraele – letectvem a systémem Iron Dome. Čím to bylo? Ani rakety, ani drony nebyly naprogramovány na složitou dráhu, kde manévr ztěžuje zjištění cílů a následně zásah protileteckými a protiraketovými prostředky. Doba, po kterou se rakety a drony pohybovaly na dráze k území Izraele, byla dostatečná k účinnému zásahu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Dvě letadla vrazila do Smědavské hory. Údolí v Jizerských horách se stalo smrtelnou pastí.

Čas načtení: 2024-07-08 06:00:01

Putin vyhlíží vítězství Trumpa. Katastrofa pro Ukrajinu, problémy pro Evropu

Americký prezident je považovaný za jednoho z nejmocnějších a nejvlivnějších lidí na světě. V USA si hlavu státu vyberou už v listopadu letošního roku a Donald Trump začíná mít navrch. Dokonce se mu povedlo získat více než 20 % černošských voličů, což by bylo historické maximum, pokud by se to promítlo do prezidentských voleb. Obavy o Bidenovo zdraví O důležitosti tohoto faktu svědčí skutečnost, že Joe Biden svého soka mezi černošskými voliči v roce 2020 drtivě porazil. Na poplach už bije také viceprezidentka Kamala Harris, která se snažila na nebezpečí druhé Trumpovy administrativy upozornit i na festivalu Essence v New Orleans před pár dny. Ne náhodou šlo o jednu z největších černošských akcí svého druhu. Slabá Evropa není schopna vyřešit vlastní problémy. Dalším vojenským konfliktům se nevyhneme Číst více Bílý dům se v posledních dnech snažil potlačit obavy z prezidentovy duševní zdatnosti a životaschopnosti jeho kampaně po jeho špatném výkonu v prezidentské debatě CNN minulý týden. Někteří demokraté vyzvali prezidenta, aby důkladně zvážil kandidaturu na znovuzvolení, zatímco jiní zašli tak daleko, že ho vyzvali, aby odstoupil. Biden to ale odmítl a v pátek novinářům v Madisonu ve Wisconsinu řekl, že „zcela vylučuje“ odchod z boje. USA mají hodně svých problémů Případný triumf Trumpa by ale mohl být katastrofou pro celou Evropu. „USA se mohou vrátit k politice, že evropské problémy by si měla Evropa řešit především sama,“ vysvětlil Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generál Jiří Šedivý. Bývalý elitní voják ale nepředpokládá, že by Trump odmítl pomáhat spojencům v rámci NATO, jelikož ani prezident USA není všemocný. „Předpokládám však, že by tlačil na evropské státy, aby se obraně více věnovaly a alokovaly nejméně 2 % HDP do svých obranných programů.“ Mnohem větší problém by však zřejmě měla Ukrajina. „Trump může tvrdit, že pomoc Ukrajině by měla být záležitost především evropských států, protože USA mají hodně svých problémů,“ uvažoval generál Šedivý. V mnoha očích oprávněný postoj by mu mohla dodat i skutečnost, že žádný ze států NATO nebyl napaden, tudíž není třeba uplatnit článek 5 Washingtonské smlouvy.   Trump prezidentem? Dar pro Putina Případné zásadní omezení pomoci USA by zřejmě mělo drtivý dopad na válku na Ukrajině. „Ano. Na obranyschopnost Ukrajiny by to mělo fatální důsledky.“ Pro ruského prezidenta Vladimira Putina by tak byl Trump v Bílém domě v podstatě darem z nebes. Přitom se dá předpokládat, že Trump by neměl až takový problém řadu vlivných lidí přesvědčit, že pomáhat Ukrajině je nesmysl.  Drogový boss Pablo Escobar by měl radost: S jeho hrochy si neví rady policie ani armáda Číst více Skutečnost, že USA mají vlastní problémy, je totiž zcela evidentní. Nejde zdaleka „jen“ o vnitroamerické potíže či větší či menší spory na mexické hranici. Jako nejvážnější nebezpečí se stále víc ukazuje spor s Čínou. Trump se celkem logicky může ptát, zda by Evropa pomohla Spojeným státům v boji s Čínou. Zároveň si může pravdivě odpovědět, že asi ne. Tak proč by se měly USA jakkoli podílet na řešení konfliktu na Ukrajině? „Dá se předpokládat, že by takto uvažoval. Mimochodem, i NATO by mělo mít scénář velké války v Pacifiku,“ dodal pro Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Putin se po Ukrajině vrhne na země NATO a povzbudí Čínu. Střet s USA se blíží, říká generál Šedivý

Čas načtení: 2024-07-16 07:00:01

Další válka kvůli nástupci Kadyrova? Rusko si ji nemůže dovolit, říká analytik a vysvětluje pravděpodobný scénář

Informace o Kadyrovově nepříliš uspokojivém zdravotním stavu se objevují už od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Jakkoliv se některé ze zpráv ukázaly jako liché, zdá se, že Kadyrovova kariéra se pomalu blíží ke konci. Myslí si to nejen britský analytik Mark Galeotti, který nedávno promluvil pro Times, ale i Jiří Vojáček, kterého redakce Čtidoma.cz oslovila.  „Pokud jde o Kadyrova, ty informace o jeho zdravotním stavu jsou samozřejmě nepřesné, nikdo moc neví, co mu je. Na druhou stranu protože jsou ty zkazky o něm tak časté, dá se předpokládat, že na nich něco bude, takže je skutečně možné, že Kadyrov bojuje s nějakým vážnějším onemocněním,“ říká Vojáček. Podle analytika to ale vypadá, že v zemi se poté, co Kadyrov přestane být prezidentem, příliš nezmění. Putinův sen o obnovení Sovětského svazu je blíž. V sázce je přežití Ukrajiny, ale i pověst USA jako globálního lídra Číst více Ruská mašinérie pojede dál „Ten režim tam je tak tuhý, že vše půjde dál, pokud by to převzal například jeho syn. Ohledně nástupnictví bude důležité, na koho ukáže Kreml, ostatně i současnou garnituru drží u moci Kreml, a kdyby od ní dal ruce pryč, zmizí stejně rychle, jako byla nastolena,“ domnívá se Vojáček. Putin se ale při případné změně vůdce Čečenska bude snažit vyřešit vše mírovou cestou. „Rusko v Čečensku dle mého spíše uplatní stejnou taktiku, kterou uplatňovalo dlouhodobě na Ukrajině a kterou uplatňuje nyní v Gruzii – uplácení místních politiků a jiné ‚soft‘ techniky namísto válečných operací,“ naznačuje analytik. Válku si Putin nemůže dovolit Případná válka by totiž podle Vojáčka mohla být pro Rusko likvidační. Vychází přitom z historie. „Jestliže by se povstání podobalo tomu z 90. let, tak by si jeho potlačení vyžádalo opravdu značné síly, které nyní Rusko nemá, protože celá jeho armáda je na Ukrajině,“ soudí a doplňuje, že proto nevěří, že by k nějaké válce za Putinova života došlo. „Kdybyste se mě ptal třeba na Gruzii, tam věřím, že by Rusové dokázali bojovat na dvou frontách, ale Čečensko není Gruzie,“ říká. Putinův tank jen na vojenské přehlídky. Proti Ukrajině Armaty nebojují, chybí na ně zdroje Číst více V souvislosti s Kadyrovovým nástupcem také padl dotaz na jednotky Achmat na Ukrajině. Právě jejich velitel Apti Alaudinov je jedním ze skloňovaných možných nástupců Kadyrova, na které ukázal i výše zmíněný Mark Galeotti. Jak velkou pomocí jsou vůbec čečenské jednotky v ukrajinské válce? „Je to pro Rusy vítaná pomoc, jsou to jistě ty z kvalitnějších jednotek, na druhou stranu nejsou příliš početné, takže by se bez nich válka na Ukrajině jistě obešla. Ve stovkách tisíc nasazených vojáků jsou achmatovci jen kapkou v moři,“ říká oslovený analytik.

Čas načtení: 2024-09-15 12:00:01

Uražený Putin chce na cestu do Turecka ruské stíhačky a vypnout systémy NATO. Důvody vysvětluje analytik Vojáček

Ukrajině se na bojišti příliš nedaří. Ruské jednotky poměrně rychle postupují, a zatímco přes léto to vypadalo i díky útoku na Kursk, že má Ukrajina navrch, teď se zřejmě karta obrátila. Kde ale Ukrajina rozhodně navrch má, je diplomacie. Ruský prezident Vladimir Putin totiž rychle přichází o spojence. Tím nejaktuálnějším, kdo dal přednost své pozici v NATO a přestal se angažovat v mírových rozhovorech, je turecký prezident Erdogan. Putin si to však nenechal líbit a začal ze sebe dělat oběť. Putinův tank jen na vojenské přehlídky. Proti Ukrajině Armaty nebojují, chybí na ně zdroje Číst více Putin chce za Erdoganem Kreml si stěžuje, že by jej při cestě do Turecka mohla sestřelit ukrajinská vojska a že s sebou nutně potřebuje eskortu ruských stíhaček. Ty by však podle platných dohod mohly být sestřeleny systémy NATO umístěnými v Turecku a Kreml požaduje jejich vypnutí. Podle Jiřího Vojáčka je to ale jen politický manévr. „Jestli se nemýlím, Putinův ‚Air Force One‘ je Iljušin Il-96 a ten má dolet dostatečný k tomu, aby se Ukrajině i Černému moři při cestě do Turecka bez problémů vyhnul, takže důvody budou spíše politické, vzhledem k tomu, jak se Erdogan v poslední době chová,“ říká vojenský publicista. Sestřelení Putina by rozpoutalo peklo Možnost, že by Ukrajina chtěla Putina sestřelit, je podle Vojáčka spíše nereálná. „Nevidím prezidentu Zelenskému do hlavy ani nevylučuji nějaký sestřel omylem, ovšem řekl bych, že něco takového by si zřejmě Ukrajinci nedovolili. Pokud by to udělali, dokážu si živě představit, že Putinův nástupce, pokud by se rozhodl pokračovat v jeho totalitní politice, by přikročil k nějakým opravdu radikálním krokům typu použití taktických jaderných zbraní, kobercové bombardování Kyjeva a podobně,“ nastiňuje případné další kroky Kremlu, pokud by byl spáchán atentát na Putina. Trump a Vance jsou v diplomacii mimo K situaci na Ukrajině se vyjádřil i Donald Trump a J. D. Vance, jeho kandidát na viceprezidenta. Vance v rozhovoru naznačil, že jeho plán pro takzvaný mír na Ukrajině je v podstatě přistoupit na všechny podmínky Ruska, nechat mu zabrané území a zaručit se, že Ukrajina nevstoupí do NATO. „Je to ukázka, že se Trump s Vancem v zahraniční politice příliš neorientují. Na toto by Ukrajinci nikdy nepřistoupili, de facto by to znamenalo vítězství Ruska. I proto je možná Trump v USA obviňován, že je jedna ruka s Putinem a že by spíš šel na ruku jemu než Zelenskému,“ komentuje to Vojáček. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Britské rakety nepoletí na Kreml S analytikem jsme také probírali povolení Ukrajincům používat britské rakety Storm Shadow na ruském území, kdy by mohly teoreticky doletět i na Moskvu. Vojáček však spíše vylučuje jejich použití na civilní cíle. „Jestli skutečně budou moci SS a ATACMS použít na území Ruska, pak než politické cíle (Moskva) si dovolím tvrdit, že budou napadeny spíše vojenské cíle. Velké vojenské základny, zejména základny strategického letectva (primárně Engels-2),“ říká. Ačkoliv tedy Rusko momentálně na bojišti vyhrává, v diplomacii se chová jako slon v porcelánu. To by se mu v budoucnosti nemuselo vyplatit. KAM DÁL: Nevolitelný Jiří Paroubek: Odmítl jsem Konečnou, její lidi jsou oproti mně nikdo

Čas načtení: 2024-12-19 06:00:01

Na Ukrajině hoří sovětské tanky z druhé světové války

Když v roce 1943 spatřil světlo světa ruský tank T-54, jeho konstruktéři jistě nepočítali s tím, že některé exempláře budou bojovat ještě o více než osmdesát let později. Podle videí a fotografií, které přicházejí z ukrajinských bojišť, je tomu ale tak. Jeden ze zničených muzejních exponátů se před několika dny podařilo natočit ukrajinským vojákům v Doněcké oblasti. A není rozhodně jediný – už dříve po sociálních sítích kolovaly důkazy, že ruská armáda vozí takových tanků na Ukrajinu plné vlaky. Sedm největších lží Sergeje Lavrova o Ukrajině Číst více Skladové zásoby Jde přitom o skutečně muzejní kousek, jehož první prototyp vyjel ještě za druhé světové války a vyráběl se až do roku 1983, dokonce i v Československu. Šlo o typ tanku, kterého bylo vyrobeno nejvíce kusů na světě, a dlouhá léta neměl za studené války využití. Není tak divu, že mnoho exemplářů přežilo v ruských skladech dodnes. Teď, v momentě, kdy Rusové potřebují na frontě každý kus bez ohledu na to, zda jeho posádka přežije, či ne, přicházejí uskladněné tanky vhod. Výroba nové techniky vázne Podle Jiřího Vojáčka, kterého redakce oslovila, jde o důkaz, že Rusko není schopno vyrábět dostatek nové techniky. „Ruská armáda je posledních dvacet let jakási ‚pojízdná výstavka‘ exportní techniky, pohříchu donekonečna modernizované techniky z dob SSSR. Všechny zbraně, o kterých se při nasazení na Ukrajině v médiích halasně mluví (Kinžal, Iskander, hypersonické rakety atd.), to všechno je jenom reklama pro zahraniční zákazníky,“ uvádí Jiří Vojáček. Sklady se vyprazdňují Rusko podle nejnovější zprávy britského ministerstva obrany ztratilo na Ukrajině od února 2022 přes 3 600 tanků a 8 000 obrněných vozidel. Právě to dalo do pohybu skladové zásoby tanků, které se Rusové snaží narychlo modernizovat. To je vidět i na odkazovaném tanku v úvodu článku, který má podle fotografií na přídi reaktivní pancíř, který by jej měl chránit před některými moderními střelami. Zpráva ministerstva také ukazuje, že se ruské zásoby techniky povážlivě krátí. Na satelitním snímku z armádního skladu ve městě Arseňjev na Dálném východě je vidět, že z desítek vyrovnaných bojových vozidel zachycených v červnu 2022 dnes nezbylo téměř nic. Podobné je to i v jiných skladech. Rusko si na Ukrajině pálí svou vlastní budoucnost. Putin zabíjí celou generaci Číst více Rusko teď drtí ukrajinskou obranu Přesto se zdá, že Rusko na Ukrajině přitlačilo v posledních dnech na pilu. Jak ukazuje i mapa vojenské aktivity v regionu, na některých místech se mu daří postupovat. Podle náznaků Jiřího Vojáčka to může být snaha dostat se co nejdále před případnými mírovými jednáními. Nejvíce je to vidět poblíž Charkova nebo Kupjansku, ale také třeba na jihu země u zničené přehrady Nová Kachovka. „Je možné, že se ještě před mírovými jednáními pokusí o násilný přechod řeky a útok směrem na Cherson a Nikolajev,“ uvádí Jiří Vojáček. KAM DÁL: Musk je zase o něco bohatší. Peníze na charitu daruje sám sobě    

Čas načtení: 2024-02-16 06:00:01

Válka Číny a USA je jen otázkou času, říká generál Šedivý. Může se stát globální a zasáhnout i Česko

Ještě nedávno to vypadalo jako strašení něčím, co je v oblasti sci-fi. Jenomže ozbrojený střet mezi Čínou a USA je zřejmě na spadnutí, a dokonce jsou detaily probírány americkými politickými špičkami, jak tvrdí komentátor Financial Time Gideon Rachman. „Říkají, že válka je pravděpodobná.“ S tímto tvrzením souhlasí i generál Jiří Šedivý. „Čínský prezident Si Ťin-pching dal armádě pokyn, aby se připravila na válku. To bylo v roce 2022 s tím, že o pět let později by měly být přípravy hotové. Takže je možné předpokládat, že se střet blíží,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky. Putinův problém s Ukrajinou je jinde než v NATO, říká generál Šedivý. Trump je pro Rusy darem z nebes Číst více Král je mrtev, ať žije král? Čína už disponuje největší armádou za poslední desetiletí, jejíž součástí jsou moderní rakety, letadla, lodě apod. Země také shromažďuje zásoby potravin a pohonných hmot. To všechno jsou náznaky, které mohou znamenat přípravu na válku. A když se k tomu přidají třenice s USA ohledně Tchaj-wanu, pro případný důvod a eskalaci potíží nemusíme chodit daleko. Poměřování sil a boj nejen o hegemonii nad západním Pacifikem, ale i potvrzení pozice coby světové velmoci jsou podle všeho na spadnutí. Nebylo by to samozřejmě zdaleka poprvé, kdy se světové velmoci utkaly o „nadvládu nad světem“, je to tzv. princip Thukydidovy pasti. Tu před několika lety popsal student Henryho Kissingera, politolog Graham T. Allison, a Čínu a USA srovnal se Spartou a Aténami během peloponéské války – tedy že dnešní „obr“ je konfrontován s jinou silou, která chce nastoupit na jeho místo. Čína si Západ testuje na Ukrajině Konflikty na Ukrajině a na Středním východě mohou dále znamenat, že by svět pohltily propletené konflikty v klíčových regionech Eurasie, což by znamenalo globální konflikt nedozírných rozměrů. „Například i severokorejský diktátor Kim Čong-un několikrát oznámil přání, aby se jeho armáda co nejdřív připravila na válku. Je tedy jasné, že by nestál stranou,“ má jasno Šedivý. Čína si podle bývalého elitního vojáka na Ukrajině testuje, co Západ dokáže a kam až je ochoten zajít. „Vidí silné i slabé stránky, všechno pečlivě pozoruje. Bezvýznamnou roli nehraje ani Írán. Nakonec, spojenectví Ruska, Číny, KLDR a Íránu už nějakou dobu dobře funguje a Írán je na Středním východě velmi významným hráčem.“ Čína zase vyděsila svět. Dala zelenou projektu, na který si zatím netroufla žádná velmoc Číst více Jaderné zbraně a globální válka Ředitel CIA William Burns agentuře Reuters řekl, že Si Ťin-pching usiluje o schopnost ovládnout Tchaj-wan do roku 2027, což koresponduje s pohledem některých vojenských odborníků. „Zajímavá je myšlenka, že Čína svou pomocí Rusku ve válce na Ukrajině vlastně Západ oslabuje. To je dle mého názoru velmi důležité a plně se s touto tezí ztotožňuji,“ má jasno Šedivý a upozorňuje i na fakt, který není často zmiňován: „Rusko má podporu i mnoha dalších států, ty ji však zatím nedávají najevo otevřeně.“ Naráží tím na skutečnost, že i z toho důvodu se nakonec konflikt velmocí typu USA a Číny může stát globálním – začnou se přidávat další a další země, navíc Rusko bude Číně podle všeho hodně dlužit a také se dá předpokládat, že možnost, jak si „kopnout“ do USA, Vladimir Putin rád využije. Jsou tu i bývalé satelity Sovětského svazu, které by si Putin rád zařadil do svého impéria, případný globální střet tak může zasáhnout i Česko. „A pak je tu fakt, že KLDR a Írán mohou ve střednědobém horizontu vládnout jadernými zbraněmi. I to může být částí paliva, které svět dožene k rozsáhlé válce,“ dodal pro Čtidoma.cz Šedivý. Zdroje: autorský článek KAM DÁL: Hitlerův špičkový špion chtěl zavraždit svého vůdce a zachránit Československo.

Čas načtení: 2024-02-17 11:21:55

Konflikt na Ukrajině se dostal do módu, který svět netěší. Experti se shodují na vývoji války

Komentář: Svět by si přál, aby válka na Ukrajině našla řešení v podobě diplomatického urovnání situace. Jenže světlo na konci tunelu je spíše v nedohlednu. Válka na Ukrajině je teď podle Zdeňka Kříže z Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity v módu očekávání dlouhého opotřebovávacího konfliktu. Může podle něj trvat ještě roky. Odborník se specializuje na mezinárodní bezpečnostní organizace či bezpečnostní politiku. Zhodnotil dva roky konfliktu na Ukrajině, Rusko zemi napadlo 24. února 2022. Pro ŽivotvČesku.cz tak učinil i vojenský analytik, expert na výzkum státního terorismu a komentátor Josef Kraus. Podle něj se v současnosti dění na Ukrajině dostalo do varianty »zákopové války«.

Čas načtení: 2024-03-04 14:00:01

Ruská Tornada mění pravidla válečné hry. Raketomety, proti kterým Ukrajina teprve hledá obranu

Silné ruské raketomety už úřadují na horkém ukrajinském bojišti. Na něm můžeme najít mimo jiné i Tornada, která má Rusko k dispozici ve dvou verzích: Tornado-S a Tornado-G. Hlavní výhodou tohoto zbraňového prostředku je ničivá síla a účinný dostřel. Maximální dostřel systému činí 200 km, se satelitní navigací potom 120 km. Tornada víří bojový vítr na Ukrajině Tornado-G má čtyři řady deseti odpalovacích trubic, přičemž každá z nich vypouští jednu raketu ráže 122 mm. Zbraň má na rozdíl od Tornada-S vylepšené řízení palby a je přesnější. Tornado-G má postupně nahradit v ruské výzbroji starší, ale stále používaný (i na Ukrajině) BM-21 Grad. Tornado-G k efektivnímu ničení nepřátelských pozic používá již zmíněné rakety ráže 122 mm, tříštivo-trhavé, trhavé či protitankové. Sériový vrah Václav Mrázek: Vzrušovalo mě, že mrtvola ženy je k znásilnění poddajná Číst více Raketomet je zvlášť účinným zbraňovým prostředkem k likvidaci obrněných vozidel, minometů, bunkrů, velitelských stanovišť a dalších jinak odolných cílů. Nicméně je třeba na tomto místě zmínit i skutečnost, že raketomet může odpalovat i přesně naváděnou munici, čímž se ještě násobí účinnost přesných útoků směřovaných na jedno místo. Jako velká výhoda se pak jeví to, že Tornado dokáže odpálit všech 40 raket, které nese, během pouhých 20 sekund, takže pokud je veden zejména překvapivý útok na vybrané cíle, má potenciál nadělat opravdu velké škody zaskočenému nepříteli. Kyjev hledá efektivní protizbraň Další předností Tornada je i schopnost rychle opustit místo, odkud byla vedena palba, což snižuje šanci na to, aby došlo k nepřátelskému protiútoku. Nevýhodou Tornada-G je pak zejména jeho nízký počet, který se má blížit pouze dvěma stům. Oproti starším raketometům, například již zmíněnému BM-21 Grad, je Tornad-G tedy málo, proto chce Rusko navyšovat jejich produkci a technologicky je dál zdokonalovat. Ruský vojenský odborník Alexej Leonkov řekl listu Izvestija, že Rusko zvyšuje dál výrobu rozmanitých raketometných prostředků, jak uvádí web Eurasian Times. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Horší zprávou pro Ukrajinu je, že nemá zcela adekvátní obranu, salvový raketomet, který je často v ruském hledáčku, a to i Tornad, je sice vysoce efektivním systémem, který obráncům před ruskou invazí reálně pomáhá, nicméně je považován za méně účinný než Tornado-S, co se týče funkcí, jak uvádí server Eurasian Times. Na druhou stranu HIMARS je přesnější než jiné ruské raketomety, například BM-27 Uragan nebo BM-30 Smerč. Rusko vyhrožuje novým světovým řádem. Putin má zálusk nejen na americkou Aljašku Číst více Pro Ukrajinu je tak důležité, aby dostávala zejména více moderních západních raketometů včetně systémů HIMARS, pak by mohla eliminovat tuto ruskou výhodu. Kromě Ukrajiny byla Tornada nasazena i ve válce na Donbasu (2014–2022) a zasáhla i do občanské války v Sýrii. Tornada s dalšími raketomety, které jsou v textu zmiňovány, jsou ruskou komparativní výhodou ve válce na Ukrajině. Ta je závislá na tom, jaké zbraně jí Západ aktuálně poskytne, vedle salvových raketometů HIMARS figurují i dýchavičné systémy jako například BM-21 Grad, a to i z logistického hlediska není jistě dobře. Zdroj: Army Recognition, Eurasian Times KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.

Čas načtení: 2024-03-10 20:01:41

Polský ministr Sikorski: Ano, na Ukrajině jsou vojáci NATO

Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski překvapil prohlášením o přítomnosti jednotek NATO na Ukrajině. (Foto: Flickr) „Vojáci zemí NATO jsou již na Ukrajině. Chtěl bych... Článek Polský ministr Sikorski: Ano, na Ukrajině jsou vojáci NATO se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-31 11:21:14

Rusko bude na Ukrajině postupovat dále. Jeho území bude větší, celou Ukrajinu ale neobsadí, říká miliardář Elon Musk

Americký miliardář Elon Musk, známý svými kontroverzními výroky o válce na Ukrajině, říká, že by se Rusko mohlo na Ukrajině zmocnit města Oděsa. Velkým oříškem a úkolem ale bude pro ruskou armádu překonání řeky Dněpr. Celé ukrajinské území se ale podle Muska ruské armádě získat nepodaří, píše server Ukrainska Pravda. The post Rusko bude na Ukrajině postupovat dále. Jeho území bude větší, celou Ukrajinu ale neobsadí, říká miliardář Elon Musk first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-06 07:00:01

Generál Šedivý nevidí vítězství Ukrajiny jako reálné. Věštec Nostradamus to měl podobně

Válka na Ukrajině má každý den nové a nové oběti. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva šlo ke konci února o více než 10 tisíc mrtvých civilistů. Například jen v Mariupolu, který se hrdinně bránil v březnu 2023, jsou tisíce nových hrobů. Vypovídají o tom satelitní snímky. „Za současného stavu by pro Ukrajinu byl úspěch Rusy zastavit a donutit je k jednání. Bude to ale složité. Už proto, že ukrajinské vedení není jednotné,“ vysvětlil Čtidoma.cz generál Jiří Šedivý. Rusko se nehroutí, informace jsou často zkreslené, říká generál Šedivý. Západ hraje Putinovi do karet Číst více Spojí se svět v obří válečný konflikt? Nostradamus v 16. století napsal, že svět letos čeká globální konflikt „okořeněný“ střetem velmocí na moři. A vzhledem k tomu, co se děje v Pásmu Gazy, jak hartusí zbraněmi USA a Čína a další, tak to rozhodně nevypadá jako sci-fi. Nesmíme zapomínat ani na napětí v Rudém moři, kde Húsíové napadají lodě, mají si vybírat zejména ty s vazbami na Izrael. Může to být předzvěst další války. Už proto, že izraelský poradce pro národní bezpečnost Tzachi Hanegbi řekl televizi Channel 12, že „dává světu čas na rozhodnutí, a pokud se tak nestane, Izrael námořní aktivity nepřítele zastaví.“ Všechno toto tedy zapadá do Nostradamovy mozaiky katastrofické vize. Zřejmě nechybí mnoho, aby se svět spojil v jeden velký globální konflikt. Evropa převezme větší odpovědnost Pro obranu České republiky je ale samozřejmě „nejviditelnější“ to, co se děje jen kousek od hranic naší země, tedy na Ukrajině. Podle bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR se dá momentálně najít jen málo pozitivního, pokud jde o ukrajinskou obranu. „Určitě je to větší schopnost Ukrajiny zasáhnout hlouběji v ruském území. Narušuje to soudržnost ruské společnosti, která si něco takového ještě nedávno nedovedla představit. Pro Putina to může znamenat i začátek veřejného odporu.“ Krásná Češka okouzlila Redforda i Newmana. Podívejte, jak naivní Winnifred poznamenal čas Číst více Jednání o míru se přesto nejeví jako pravděpodobná. „Představa, že Ukrajina stáhne svůj legitimní požadavek na vrácení svého území včetně Krymu, není reálná. Samozřejmě by chtěli i stažení ruských vojsk za hranice. A to jde proti tomu, co prohlašuje Putin,“ uvažoval Šedivý a upozornil na proklamace ruského diktátora v rámci tzv. speciální operace a jejích cílů. Evropa se podle odborníka také musí připravit na to, že USA budou Ukrajině pomáhat čím dál tím méně. „Evropa převezme větší díl odpovědnosti za válku na Ukrajině. A tím vlastně i za svoji bezpečnost. Určitě je potřeba počítat se změnami, které se dotknou i České republiky.“ Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Houby mohou pomáhat v boji s rakovinou, nebo ji způsobovat. Je to celkem dilema.