Aktuální Zprávy

Společnost Exaforce představila financování v hodnotě 75 milionů dolarů v sérii A, které má přinést revoluci v oblasti bezpečnosti a provozu pomocí agenturní umělé inteligence

San Jose (Kalifornie) 18. dubna (PROTEXT) - <ul><li>Financování vedou společnosti Khosla Ventures a Mayfield</li><li>První vícemodelová umělá inteligence v oboru, která byla vytvořena speciálně pro bezpečnost a provoz</li></ul>Společnost <a href="https://cts.businesswire.com/ct/CT?id=smartlink&url=https%3A%2F%2Fwww.exaforce.com%2F&esheet=54239414&newsitemid=20250417444852&lan=cs-CZ&anchor=Exaforce&index=1&md5=e362fd8d71f112e4dbe007e373918df6">Exaforce</a> dnes oznámila financování v hodnotě 75 milionů dolarů v rámci série A vedené významnými investory Khosla Ventures, Mayfield a Thomvest Ventures s cílem vyvinout svou platformu Agentic SOC, která kombinuje agenty umělé inteligence (tzv. „Exaboty“) s pokročilým průzkumem dat, aby podnikům poskytla desetinásobné snížení práce SOC řízené lidmi a zároveň výrazně zlepšila výsledky zabezpečení. Společnost Exaforce, kterou založili technologičtí lídři s mnoha úspěchy a rozsáhlými zkušenostmi v oblasti umělé inteligence a kybernetické bezpečnosti ve společnostech, jako jsou Google, F5 a Palo Alto Networks, vyvinula první vícemodelovou umělou inteligenci pro řešení problémů v oblasti bezpečnosti a provozu. Tento nový přístup spojuje velké jazykové modely (LLM) se sémantickými a behaviorálními modely do výkonného pohonu umělé inteligence, který odemyká bezprecedentní přesnost, opakovatelnost a produktivitu pro SOC.„Jsme přesvědčeni, že vícemodelový přístup společnosti Exaforce je v oboru jedinečný a výrazně zkrátí dobu falešných poplachů a vyšetřování, se kterými se setkáváme v našich cloudových prostředích a prostředích SaaS,“ řekl Pranay Anand, viceprezident společnosti NTT Data. „Platforma rozšiřuje naše týmy SOC tím, že přináší zefektivnění bezpečnostních operací a rychlejší reakci na incidenty pro každého klienta, čímž uvolňuje více času na proaktivní vyhledávání hrozeb.“Výzvy SOC = skutečná + rostoucí potřebaPodniky požadují řešení SOC, které by lépe poskytovalo účinnou a konzistentní reakci na hrozby, rychleji odhalovalo a vyšetřovalo problémy a bylo levnější pro škálování obrany podle potřeby bez nutnosti škálovat lidi.Analytici SOC se potýkají se záplavou výstrah – většina z nich jsou falešné poplachy –, což je zatěžuje obrovskými soubory dat a manuálními úkoly, jako je sešívání protokolů, ověřování uživatelů a správa ticketů, které vyčerpávají zdroje a zpomalují dobu odezvy. Detekční inženýři mezitím bojují s pokrytím hrozeb pro cloudová prostředí, kde často chybí nativní detekce hrozeb a tradiční systémy SIEM nabízejí nedostatečné pokrytí. To je nutí psát a udržovat složité sady kódu SQL/python, přesto zůstávají velké mezery v detekci. Současně lovci hrozeb zabředávají do manuálních, časově náročných pracovních postupů, které brání proaktivní detekci hrozeb, což ztěžuje udržení náskoku před útočníky.Dobře zdokumentovaný nedostatek kvalifikovaných bezpečnostních odborníků tyto problémy ještě zhoršuje, což organizacím ztěžuje udržení odborných znalostí ve všech rolích SOC. Výsledkem je riziko vyhoření pracovníků SOC, opožděné reakce a zvýšené vystavení rostoucím hrozbám.Společnost Exaforce je tím správným týmem, který podpoří SOCŘešení těchto problémů vyžaduje inovativní tým se soustředěným zázemím v oblasti kybernetické bezpečnosti, umělé inteligence a cloudových operací. Zakládající tým společnosti <a href="https://cts.businesswire.com/ct/CT?id=smartlink&url=https%3A%2F%2Fwww.exaforce.com%2F&esheet=54239414&newsitemid=20250417444852&lan=cs-CZ&anchor=Exaforce&index=2&md5=9cfd8773b712ed0f84b9535cdb5e4359">Exaforce</a> spojuje odborné znalosti napříč všemi třemi oblastmi - s přímými zkušenostmi s vedením nejsložitějších prostředí SOC na světě.Provozovali rozsáhlé bezpečnostní služby v F5, chránili největší světové banky a sociální sítě, navrhovali složité modely, které jsou základem služeb umělé inteligence společnosti Google, stáli v čele špičkové cloudové bezpečnostní platformy ve společnosti Palo Alto Networks a úspěšně založili a rozšířili několik startupů. Díky těmto zkušenostem získal tým zakladatelů společnosti Exaforce přehled o problémech, kterým čelí dnešní SOC, a jemné pochopení potenciálu a úskalí umělé inteligence.„V Mayfieldu investujeme především do zakladatelů, a proto jsme společnost Exaforce podpořili již ve fázi nápadu v rámci naší třetí spolupráce s Ankurem Singlou,“ řekl Navin Chaddha, řídící partner společnosti Mayfield. „Nadchlo nás, jak společnost Exaforce nově pojímá obrovskou příležitost vývoje týmů s umělou inteligencí, které odlehčují složitým úkolům, jež pomáhají lidem zvyšovat produktivitu a efektivitu, a začínají na trhu SOC, kde jsou problémy s dovednostmi a talenty akutní. Pokrok týmu od prvních sezení u tabule - získání tuctu partnerů pro podnikový design a desetinásobné zlepšení efektivity SOC – potvrzuje naše počáteční přesvědčení, že společnost Exaforce buduje něco revolučního v éře kolaborativní inteligence.“První vícemodelová umělá inteligence v odvětví vytvořená pro bezpečnost a provozSprávné řešení umělé inteligence pro SOC musí analyzovat obrovské objemy protokolů, cloudové telemetrie a dat o hrozbách, aby mohlo rychle přijímat rozhodnutí s vysokou mírou rizika. Agentická řešení, která se spoléhají pouze na LLM, mohou najednou prověřit pouze zlomek těchto dat, což vede k neúplné analýze problémů a uvažování, které je nespolehlivé a náchylné k halucinacím.Společnost <a href="https://cts.businesswire.com/ct/CT?id=smartlink&url=https%3A%2F%2Fwww.exaforce.com%2F&esheet=54239414&newsitemid=20250417444852&lan=cs-CZ&anchor=Exaforce&index=3&md5=d296cc3514e35c6e34c4ad2ba71e9df9">Exaforce</a> tuto technickou překážku překonává pomocí vícemodelového (tzv. vrstveného) pohonu umělé inteligence, který je účelově vytvořen pro bezpečnost a provoz. Používá tyto modely v kombinaci, počínaje sémantickým datovým modelem spolu se statistickými a behaviorálními modely, aby ze surových dat získal klíčové poznatky, chování a vztahy, a poté provádí hlubší analýzu pomocí znalostních modelů. Toto strukturované využití více modelů nejenže zvyšuje práva, ale také zlepšuje kvalitu dat SOC, která jsou následně vložena do LLM – což umožňuje komplexní uvažování v celém rozsahu dat. Tento přístup se vyhýbá slepým místům systémů, které používají pouze LLM, a přináší přesnější a opakovatelné výsledky.Zatímco je společnost v utajení, spolupracuje s více než 10 předními podniky z oblasti technologií, AI softwaru, energetiky a výrobních trhů na zdokonalování tohoto přístupu založeného na více modelech a přináší v tomto procesu jejich týmům SOC významné přínosy.„Naší vizí je poskytnout týmům SOC inteligentní platformu, která umožní lidem bezproblémově spolupracovat s agenty umělé inteligence – integrovat přesný lidský dohled s pokročilou automatizací,“ řekl Ankur Singla, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti Exaforce. „Využitím Exabotů spolu s pokročilým průzkumem dat snižujeme počet falešně pozitivních případů a eliminujeme zdlouhavou práci – to vše při poskytnutí lidem flexibility, aby si mohli vybrat, kde chtějí být praktičtí. Tento přístup již přinesl našim partnerům v oblasti designu 10násobné zlepšení. Naši návrhářští partneři již díky tomuto přístupu zaznamenali desetinásobné zlepšení.“O společnosti ExaforceVe společnosti <a href="https://cts.businesswire.com/ct/CT?id=smartlink&url=https%3A%2F%2Fwww.exaforce.com%2F&esheet=54239414&newsitemid=20250417444852&lan=cs-CZ&anchor=Exaforce&index=4&md5=0f66fa84011dc61725fc6cdea22ad7ae">Exaforce</a>, jejímž posláním je 10x zvýšit produktivitu a efektivitu bezpečnostních a operačních týmů („security and operations“, SOC) pomocí našeho transformativního vícemodelového pohonu umělé inteligence. Naše agentická platforma SOC kombinuje agenty umělé inteligence („Exaboty“) s pokročilým průzkumem dat, aby poskytovala poznatky v reálném čase, proaktivní detekci a reakci, hloubkové vyšetřování a automatizované pracovní postupy. Společnost Exaforce, podporovaná společnostmi Khosla Ventures, Mayfield, Thomvest Ventures, Touring Capital a dalšími, pomáhá týmům SOC reagovat na hrozby a narušení rychleji, přesněji, důsledněji a s nižšími celkovými náklady – čímž nově definuje fungování týmů SOC.Text této zprávy v původním, zdrojovém jazyce je oficiální verzí. Překlad této zprávy do jiných jazyků poskytujeme pouze jako doplňkovou službu. Text zprávy v původním, zdrojovém jazyce je jedinou právně závaznou verzí této tiskové zprávy. Zdrojovou verzi najdete na businesswire.com: <a href="https://www.businesswire.com/news/home/20250417444852/cs/">https://www.businesswire.com/news/home/20250417444852/cs/</a>Kontakt:Ashley LongMerritt Group for Exaforce<a href="mailto:exaforce@merrittgrp.com">exaforce@merrittgrp.com</a> Zdroj: Exaforce

---=1=---

Čas načtení: 2025-03-06 10:53:00

Nadace Kyndryl podpoří vzdělávání v AI a kybernetické bezpečnosti v 11 zemích

Praha 6. března 2025 (PROTEXT) - Nadace Kyndryl již druhým rokem finančně podporuje rozvoj AI dovedností a vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti v jedenácti zemích světa Společnost Czechitas, která již podruhé získala finanční podporu, poskytne víceletý příspěvek na školení 100 žen, zorganizuje vzdělávací iniciativy pro více než 50.000 lidí a pomůže rozvíjet znalosti IT odbornic ve státní správě v oblasti kybernetické bezpečnosti. Nadace Kyndryl, filantropická odnož společnosti Kyndryl, dnes oznámila, že granty pro druhý ročník získalo 12 neziskových organizací v jedenácti zemích, včetně České republiky. Očekává se, že program během příštích dvou let pomůže více než 55.000 lidí rozvíjet dovednosti v oblasti kybernetické bezpečnosti a umělé inteligence (AI). V návaznosti na skvělé výsledky předešlého ročníku rozšiřuje Nadace Kyndryl svou filantropickou podporu na neziskové organizace v dalších pěti zemích. A to v Brazílii, Kanadě, Kostarice, ve Španělsku a ve Velké Británii. V současné době Nadace Kyndryl pomáhá v Česku, Maďarsku, Indii, Japonsku, Polsku a ve Spojených státech amerických. V novém fiskálním roce 2025 Nadace Kyndryl také představila vybrané víceleté granty, a to až na dva roky. Cílem je úzké propojení s příjemci grantů, například s neziskovou organizací Czechitas v České republice, a tím vytvoření dlouhodobé spolupráce. Czechitas v Česku poskytuje školicí programy pro nastartování kariéry v oblasti IT, nabízí specializaci jako analytička bezpečnostního operačního centra a specialistka na informační bezpečnost. Nezisková organizace s pomocí grantu bude vzdělávat 100 žen v oblasti kybernetické bezpečnosti, bude provozovat iniciativy pro zvýšení povědomí o bezpečnosti v kybernetickém prostoru pro 50.000 žen a specializovat odbornice ve státní správě v oblasti kybernetické odolnosti. "Jako největší poskytovatel služeb IT infrastruktury jsme odhodláni řešit celosvětově kritický nedostatek profesionálů v oblasti kybernetické bezpečnosti a umělé inteligence," řekla Una Pulizzi, prezidentka Kyndryl Foundation a Kyndryl Global Head of Corporate Affairs. "Jsme hrdí na to, že již druhým rokem můžeme našim příjemcům grantů nabídnout financování a těšíme se na pozitivní dopad, kterého lze dosáhnout prostřednictvím naší pokračující a rozšířené spolupráce na podpoře inovací a budování nové generace kvalifikovaných odborníků," doplnila. "V Czechitas jsme velmi vděční za tuto úžasnou příležitost. Díky našemu silnému a důvěryhodnému partnerství se společností Kyndryl posouváme vzdělávání v oblasti kybernetické bezpečnosti na další úroveň," uvedla spoluzakladatelka a členka správní rady Czechitas, Monika Ptáčníková. Kyndryl a Czechitas se společně zúčastní konference a festivalu SXSW EDU®, která se koná od 3. do 6. března v Austinu v Texasu, aby předávali své zkušenosti v oblasti vzdělávání žen v kybernetické bezpečnosti a umělé inteligenci. Na základě zkušeností získaných v neziskovém sektoru v České republice a globálních osvědčených postupů se tato sekce bude zabývat efektivními strategiemi pro budování a udržování rozsáhlých dlouhodobých iniciativ, které posilují postavení žen v každé fázi jejich kariéry v nových technologiích. O tom všem budou diskutovat na 15. ročníku SXSW EDU, na události, kde nejchytřejší mozky ve vzdělávání v oblasti IT, vytvářejí nový zítřek pro studentky po celém světě. Podle dat z Kyndryl Readiness Report jsou totiž kybernetické útoky pro organizace výzvou číslo jedna. Kromě toho má 64 % lídrů pocit, že jejich IT není připraveno na implementaci AI kvůli nedostatku požadovaných dovedností a talentu. Další informace o odhodlání Kyndryl Foundation řešit globální nedostatek dovedností v oblasti kybernetické bezpečnosti a umělé inteligence najdete na www.kyndryl.org. O nadaci Kyndryl Nadace Kyndryl je filantropickou odnoží společnosti Kyndryl, Inc. a podporuje komunity, kde Kyndryl působí, podporuje řešení kritických společenských problémů prostřednictvím grantového financování, dobrovolnictví a investic. Kyndryl Foundation si klade za cíl řídit lidský pokrok a udržitelný rozvoj. Pro více informací navštivte www.kyndryl.org. O společnosti Kyndryl Společnost Kyndryl (NYSE: KD) je největším světovým poskytovatelem služeb v oblasti IT infrastruktury, která poskytuje služby tisícům firemních zákazníků ve více než 60 zemích. Společnost navrhuje, buduje, spravuje a modernizuje složité, kritické informační systémy. Pro více informací navštivte www.kyndryl.com. Kontakt pro média: Barbora Janotová PR consultant, Hero & Outlaw barbora.janotova@heroandoutlaw.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2024-09-13 09:12:00

International Digital Energy Expo 2024 v Šen-čenu odhaluje budoucnost chytré a digitální energetiky

Šen-čen (Čína) 13. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Veletrh International Digital Energy Expo 2024 (IDEE) se konal v kongresovém centru v Šen-čenu a hostil 412 vystavovatelů a 70.100 návštěvníků. S heslem Chytrá a digitální energetika zítřka na ploše 50.000 metrů čtverečních představil řešení v oblasti obnovitelných zdrojů energie a podpořil celosvětové diskuse o budoucnosti digitální energetiky.Letošní ročník byl rozdělen do sedmi hlavních výstavních sekcí: systémy elektrické energie, skladování energie, obnovitelná energie, základní komponenty pro skladování energie, digitalizace v energetice, služby energetické podpory a mezinárodní pavilony. K významným vystavovatelům, jako jsou Southern Power Grid a BYD, se připojili technologičtí giganti jako Huawei a Tencent, kteří představili své nejnovější high-tech produkty a služby. Společnost Huawei Technologies představila globální inteligentní mikrosíťové řešení, které je označováno za první a dosud největší inteligentní fotovoltaické řešení na světě. Společnost Tencent Cloud uvedla, že využívá své výhody v oblasti digitálních technologií a poskytuje inteligentní platformu "1+7+N" pro hráče na trhu v obnovitelné energetiky. Společnost BYD zdůraznila význam integrovaných mikrosíťových řešení kombinujících fotovoltaická úložiště a nabíjecí stanice pro globální rozvoj energetiky a uhlíkovou neutralitu. Společnost Southern Power Grid představila inovace v oblasti umělé inteligence v energetickém sektoru se zaměřením na AGI a vývoj NLP modelu "Da Watt", který dále podporuje aplikace v oblasti inteligentní energetiky.Významným bodem zahajovacího ceremoniálu bylo představení tzv. Plánu výstavby průkopnického digitálního města Šen-čen (2024-2030). Šen-čen učinil významné pokroky v oblasti digitální energetické infrastruktury, vybudoval deset vysoce kvalitních zón pro zásobování energií a 550 dobíjecích stanic, čímž překonal počet plynových stanic. Vzhledem k tomu, že míra rozšíření vozidel na obnovitelné zdroje přesahuje 70 %, provedl Šen-čen také první komerční test technologie V2G (Vehicle-to-Grid) na světě, který prokázal její potenciál pro řešení extrémních povětrnostních podmínek a zvýšení odolnosti měst.Hlavního fóra s názvem "Nové digitální technologie – budoucnost nové energie" se zúčastnili významní hosté z Číny i ze zahraničí. Prostřednictvím svých projevů a diskuzí se podělili o poznatky o nových příležitostech v oblasti digitálního rozvoje energetiky a aktivně zkoumali nové cesty digitální transformace energetického sektoru. Kromě toho proběhlo více diskusí na témata, jako je digitální energetika, nové energetické systémy, digitalizace nové energie, technologie skladování energie, průmyslové investice a financování a globální nízkouhlíkový průmysl, což podpořilo výměnu znalostí pro dosažení globálních cílů udržitelnosti.Další informace o International Digital Energy Expo 2024 (IDEE) naleznete na:https://ideesz.szqfjt.com/Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61563835598435YouTube: https: //www.youtube.com/@IDEE_SZLinkedIn: https://www.linkedin.com/company/104142849/admin/dashboard/Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2503898/IDEE.jpgKONTAKT: Zhiwei Dong, zhiwei.dong@vhall.com

Čas načtení: 2022-06-13 07:45:38

Roboti, kam se podíváš

Pravidelného čtenáře zpráv tato informace nezaskočí, protože se s ní už musel setkat: Musk, který byl ještě v dubnu připraven dát (částečně půjčených) 44 miliard dolarů za nákup Twitteru, se nyní takříkajíc staví na zadní. Důvodem, který uvádí, je vysoké procento „botů“, softwarově simulovaných uživatelů, na síti – podstatně vyšší než pět procent uváděných ve zprávách, které Twitter dodával americké Komisi pro cenné papíry. Musk říká, že je jich nejméně 20 procent, což by mělo významný vliv na prodej reklam, který Twitter živí. Roboty totiž žádné reklamy nezajímají. Naproti tomu Twitter, když už se tedy jednou prodal, nechce z tohoto prodeje vycouvat a trvá na tom, že si jej Musk musí koupit, jak se zavázal – i se všemi roboty a další havětí, a navíc za původní cenu. Tak co, kdo má pravdu? Je na Twitteru robotů pět procent nebo nejmíň čtyřikrát více? A záleží na tom vůbec? Jako vždy, situace je příliš složitá na to, než aby se dalo říci jednoznačné „ano“ nebo „ne“. Softwaroví roboti jsou na internetu všudypřítomní Pojďme se nejprve podívat na první otázku: jak moc je Twitter zamořen roboty? Co tam vlastně dělají, proč atd.? Klasická sci-fi nám představila roboty jako bytosti z křemíku a oceli podobné lidem, a dokonce často i s podobnými choutkami jako lidé: moc, sláva, bohatství. Tenhle druh antropomorfních robotů – vynecháme-li tedy ovšem ty choutky – sice dnes existuje, ale je to zdaleka nejvzácnější ze všech druhů, protože pro něj, popravdě, není žádné ekonomické použití. Tak například známá firma Boston Dynamics, která se zabývá vývojem takových robotů, existuje už řadu let, aniž by dosahovala velkých zisků. Videa produkuje impresivní, ale o její jediný komerčně dostupný model, „Spota“ (něco mezi psem a dinosaurem; bratru 75 tisíc dolarů za kus) není moc velký zájem. Můžeme se tedy pokochat choreografií jejích robotů, ovšem s tím, že je na ulici ani v Lidlu v dohledné době nepotkáme; na rutinní činnosti je pořád levnější (nekvalifikovaný) lidský zaměstnanec. Jediná oblast, kde by mohl tento druh robotů být v dohledné době užitečný, jsou nebezpečné práce – ať už jde o válčení, zneškodňování nevybuchlé munice nebo nějakou složitější práci v jedovatém prostředí. Pak jsou roboti průmysloví, se kterými se setkávají pracovníci továren, a ti mají k člověku tak daleko, že je ani nepociťujeme jako nějaké nebezpečí nebo snad dokonce konkurenci – jsou to neautonomní tupé stroje, pohybující se jen v rozsahu nějaké montážní linky, glorifikovaná komputerizovaná verze starého dobrého soustruhu. Ne, že by nebyly důležité a užitečné, ale pro účely tohoto článku jsou irelevantní. No a pak jsou roboti softwaroví, se kterými se setkal už víceméně každý, ať to ví nebo ne; zdaleka nejrozšířenější typ robotů ve světě roku 2022, protože je celkem levné je naprogramovat, snadno z nich uděláte tisíce kopií a ke své existenci nevyžadují téměř žádné fyzické zdroje – jen malinko elektřiny a trochu procesorového výkonu, ale ten je dnes velmi levný. Žádná ocel a chrom, kolečka a šroubky. Jsou to čistě virtuální bytosti. Tento druh robotů je na internetu všudypřítomný. Většina z nich plní nějaké úkoly vysloveně technického rázu (třeba sběr dat pro vyhledávače), ale někteří mají za úkol předstírat, že jsou lidé. Třeba právě na Twitteru. Pomáhá jim v tom skutečnost, že koneckonců i v případě živých lidí, skutečných uživatelů, ten Twitter vlastně nekomunikuje přímo s nimi, ale s jejich počítačem nebo mobilem, což vypadá zhruba takto: Samozřejmě, z takové výměny dat nepoznáte na první pohled, jestli ji inicioval živý člověk kliknutím myši (jinými slovy, že u toho počítače někdo sedí), nebo jestli ji ten počítač na základě nějakého programu provádí sám, bez účasti člověka. Pokud už se rozhodnete, že chcete takové roboty odhalovat a rozeznávat od lidí, musíte sledovat jejich chování. Dělají něco, co by normální člověk neudělal, nebo ne? Robot se může odhalit sám tak, že se chová „divně“, třeba tím, že někam plácá komentáře a příspěvky šedesát hodin v kuse; živý člověk by mezitím dávno potřeboval spát. Tyhle primitivní chyby jsou ale vesměs už dávno vychytány a současní roboti umějí předstírat svoji údajnou lidskou podstatu celkem dobře. Ne dokonale, ale dost na to, aby je nešlo se stoprocentní jistotou identifikovat. A to znamená, že někteří z nich nutně „přežijí“ i rozsáhlé čistky. Provozovatel systému totiž musí brát v potaz ještě jednu věc. Pokud se zmýlí a zlikviduje účet živému člověku proto, že si jej spletl s robotem, vyvolá tím určitou negativní reakci a možná i nelichotivou publicitu. Tím pádem je lepší udržovat i nějaké „šedé pásmo“ tolerance, ve kterém se entity nechávají „žít“, i když je podezření, že by mohlo jít o roboty. A trefit se do tohoto šedého pásma, to je cílem těch, kdo tyto roboty vyrábějí. Ach ano, zatím jsme vůbec neuvažovali nad tím, proč se to dělá, k čemu ten zákeřnější druh robotů slouží. Odpověď: většinou k tomu, aby nějak zmanipulovali lidské uživatele. Třeba je přesvědčili k „výhodnému“ nákupu nějaké kryptoměny, která ve skutečnosti tak výhodná není, nebo „zviditelnili“ svými hlasy nějakého člověka či názor, který chtějí posunout na vrchol stránky. Většinou to má komerční pozadí, někdy i politické – souboj propagandy a ideologií, mobilizace voličů před volbami. Ale převládají ti komerční boti. Takový prodejce předražených kryptoměn se totiž s trochou štěstí zaplatí sám, kdežto robot určený pro šíření propagandy se musí financovat ze státního rozpočtu, ve kterém soutěží se spoustou jiných zájmů a požadavků. Na Twitteru je až 30 procent robotů Kolik je na Twitteru robotů? V odhadu, že 20 a více procent, se kloním spíš k Muskovi, protože tato hodnota ke mně prosákla z několika zdrojů. Naposledy od jednoho Čecha, se kterým jsem se potkal na nedávné konferenci o otevřených operačních systémech, a kterého bohužel nemůžu označit jménem. Ale i on mi říkal, že na velkých sadách dat jim vychází, že zhruba 20 až 30 procent běžných uživatelů Twitteru jsou roboti, a že ta firma zatím asi neměla velkou motivaci je „odstřelovat“ nějak systematicky. Jinými slovy, že uváděných pět procent je buď lež, nebo velmi obratné a zamlžené vyjádření, které s tou lží hraničí. Jiná věc je, jestli je to pro Muska skutečně „nový objev“ (podle mě nikoliv, podezření ze zamoření Twitteru roboty už panuje dlouhá léta), nebo zda je to jen zástupný problém a přemnožení roboti mu mají posloužit jako páka, aby si vynutil buď slevu na celkové ceně, nebo dokonce zdůvodnil odchod od celé transakce. Myslím si, že blíže k realitě je to druhé vysvětlení. Ani ten největší miliardář totiž nedokáže načasovat trh a krátce po Muskově nabídce, kterou Twitter přijal, se stalo to, že ceny mnoha technologických firem na burze propadly. Týká se to i obrů jako Apple, Amazon, Facebook a Google, a také Tesly, firmy, jejíž tržní ohodnocení dodává Muskově portfoliu sílu. Propad už nějakou dobu trvá a působí spíše dojmem dlouhodobější korekce dříve přefouknutých cen než dočasného výkyvu, který se zase rychle „spraví“. V tomto světle se ovšem cena 44 miliard dolarů, kterou chtěl původně Musk zaplatit za Twitter, jeví značně nevýhodná až riskantní – pro něj. A naopak, takto přeceněná firma má veškerý zájem z Muska ty peníze dostat. Co se nyní stane? Coby taktika pro slevu nejsou asi roboti moc nadějní. Rozhodčí řízení smlouvy, kterou Musk a Twitter uzavřeli, by se totiž konalo podle zákonů státu Delaware, a Delaware má poměrně přísné podmínky pro to, co se dá považovat za zkreslování a zatajování stavu firmy. Přemíra robotů je spíš asi nesplňuje. (Jiný stát, Texas, sice v tomto směru zahájil vyšetřování, ale pro budoucí plnění smlouvy je rozhodující právě Delaware). Nedohodnou-li se Twitter a Musk na nějakém smíru, hrozí vesmírnému miliardáři skutečně právě to, že bude muset transakci za původní cenu dokončit. Momentálně připadají – kromě soudních tahanic – v úvahu jen dva vnější vlivy, které by mohly situací „zakvedlat“. Jednou z nich je názor bank poskytujících financování. Většina koupě má totiž být realizována na dluh a banky, které peníze poskytnou, se samozřejmě mohou rozhodnout z celého dealu vycouvat. V takovém případě by sice Musk musel zaplatit miliardu dolarů pokuty, ale nebyl by dále vázán smlouvou. Tou druhou je hlasování akcionářů Twitteru, které má proběhnout v srpnu 2022. Právě akcionáři se mají definitivně vyjádřit k tomu, zda chtějí Twitter Muskovi za dohodnutých podmínek prodat, nebo ne. Při momentální ceně akcií by na tom těžce vydělali, takže se všeobecně očekává, že deal odsouhlasí. Ale srpen je ještě daleko a do té doby se může stát mnohé. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-03-18 10:33:00

Zrušili jádro. Teď Němci hlásí: Chceme být první! Investujeme

Německo chce do roku 2028 investovat do výzkumu jaderné fúze více než 1 miliardu eur. Spolková ministryně pro vzdělávání a výzkum v březnu představila nový program financování výzkumu jaderné fúze, jehož cílem je připravit půdu pro výstavbu první fúzní elektrárny v Německu do roku 2040. „Chci, abychom v Německu byli mezi prvními, kdo postaví fúzní elektrárnu,“ prohlásila ministryně. V Německu má jaderná energie dle průzkumu veřejného mínění 42 procent.

Čas načtení: 2024-09-24 10:22:29

Čína přijala rozsáhlý balíček opatření, aby zachránila růst ekonomiky

Čínská centrální banka v úterý představila nečekaně rozsáhlý balíček řady opatření zaměřených na oživení ochabující ekonomiky. Kromě snížení základní úrokové sazby a objemu povinných bankovních rezerv oznámila také financování na podporu akciového trhu nebo postiženého sektoru nemovitostí. Jedná se o největší vládní podporu ekonomiky od koronavirové pandemie.

Čas načtení: 2025-02-02 18:00:00

Trump peníze škrtá, EU dál rozdává do Afghánistánu i jinam. Kdo z toho těží?

Po rozhodnutí USA zmrazit financování velké části zahraniční pomoci se začínají ozývat hlasy, aby podobný krok učinila také Evropa. Děje se tak přitom právě krátce poté, co Evropská komise (EK) představila svůj plán vyčlenit na humanitární pomoc pro letošek až 1,9 miliardy eur (47 844 280 000 Kč), v rámci níž byly například přiklepnuty miliony eur na pomoc i pro Afghánistán, Venezuelu či Pásmo Gazy. Právě v Gaze má její rozdělování probíhat i skrze agenturu OSN, potýkající se s kontroverzemi kvůli tvrzením o propojení s teroristy. „Pokud naše peníze zneužívají teroristé, měli bychom je nemilosrdně škrtnout,“ zaznívá. Podle Komise pomoc podléhá pečlivému dohledu.

Čas načtení: 2025-02-12 15:00:39

Evropská unie do AI investuje přes 5 bilionů! Macron varuje před přílišnou regulací

Evropská unie investuje 206 miliard dolarů (cca 5,2 bilionu Kč) do umělé inteligence, aby konkurovala USA a Číně Iniciativa podpoří výstavbu gigatováren určených k tréninku AI modelů a rozvoj infrastruktury Kritici varují, že přísná regulace v EU by mohla brzdit inovace i přes vysoké investice Evropská unie oznámila investiční iniciativu ve výši 206 miliard dolarů, jejímž cílem je konkurovat USA a Číně v oblasti umělé inteligence. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen na summitu AI Action v Paříži v úterý představila plán, který zahrnuje 51 miliard dolarů nového financování vedle 154 miliard dolarů od soukromých investorů v rámci iniciativy European AI Champions Initiative. Přečtěte si celý článek Evropská unie do AI investuje přes 5 bilionů! Macron varuje před přílišnou regulací

Čas načtení: 2025-03-10 10:12:00

Výročí iniciativy Bitget Blockchain4Her's: roční rekapitulace

Victoria (Seychely) 10. března 2025 (PROTEXT/GlobeNewswire) - Bitget, přední kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3, bilancuje úžasný rok plný úspěchů své iniciativy Blockchain4Her. Od svého vzniku v lednu 2024 podnikla iniciativa Blockchain4Her významné kroky k překlenutí genderové propasti ve Web3 tím, že dala ženám více možností skrze vzdělání, mentoring, finanční podporu a možnosti networkingu, aby zvýšila jejich sebevědomí v prostředí Web3.Gracy Chen, CEO společnosti Bitget a iniciátorka Blockchain4Her, dostala v březnu 2024 možnost věnovat se iniciativám zaměřeným na genderovou rovnost v komisi OSN pro postavení žen (UNCSW). Tato inkluzivní aktivita podtrhuje dopad společnosti Bitget na světovou scénu a její význam pro otázky diverzity, inkluze a rovných příležitostí v oboru blockchainu.Ve snaze posunout tuto misi dál společnost Bitget představila svůj Blockchain4Her Ambassador Program a výrazné ženské postavy kryptosvěta vyzvala, aby se staly jeho oficiálními tvářemi a pohonem změn. Našimi tvářemi jsou: Tess Hau, zakladatelka firmy Tess Ventures, Yevheniia Broshevan, spoluzakladatelka firmy Hacken a Cecilia Hsueh, CEO ekosystému Layer 2 projektu Morph. Ambasadorský program se opírá o jejich profesní znalosti a zkušenosti a bere si za cíl podpořit i další ženy, aby se připojily k budování bezpečného prostoru pro ženy, které chtějí poznat blockchain.V září 2024 se společnost Bitget účastnila summitu SheFi v Singapuru, kde se sešly stovky účastníků z celého světa. V rámci této události se udělovaly ceny Blockchain4Her Awards, které ocenily pětici významných žen za jejich přínos pro obor blockchainu. Společnost Bitget se zaměřila na jihovýchodní Asii a rozdala i ceny Southeast Asia Blockchain4Her Awards, které ocenily úspěchy vůdčích ženských osobností v tomto regionu. Podnikatelky Jenny Nguyen (Nguyen Ngoc Son Quynh), Bea Llana, Theresa Tjandrawinata a Cheryl Law byly oceněné za inovativní řešení a přispění kryptoscéně, Tascha Punyaneramitdee pak dostala ocenění „Innovative Web3 Female Entrepreneur Award – SEA edition“."Ve společnosti Bitget věříme, že se daří inovacím, které vznikají díky diverzitě. Blockchain4Her je víc než jen program, je to hnutí. Zavázali jsme se poskytovat ženám vzdělání, mentoring a příležitosti, které potřebují, aby se mohly účastnit revoluce Web3 a stát se vůdčími postavami. Budoucnost blockchainu se opírá o inkluzivitu a společně utváříme její podobu,“ vysvětluje Gracy Chen, CEO společnosti Bitget.Společnost Bitget také zahájila program "Pitch n Slay“, který má za cíl poskytování finanční podpory, profesionálního vedení a příležitostí pro ženy podnikatelky. Poslední událost se konala v thajském Bangkoku v listopadu 2024, kde měly vybrané projekty vedené ženami možnost soutěžit o 100.000 USD počátečního financování prostřednictvím Foresight Ventures. Anne Beh, zakladatelka Art3mis, předvídacího systému z tarotových karet na bázi AI, získala třetí místo, Doris Hernandez, spoluzakladatelka Functor Network, což je automatická vrstva pro AI agenty, obsadila druhé místo. První cenu vyhrála Julija Bainiaksina, zakladatelka MiniMe, tedy projekt AI agenta jako služby.Iniciativa Blockchain4Her v posledním roce udělala významné kroky směrem k podpoře žen v oboru blockchainu. V rámci programu bylo rozděleno 50.000 USD na podporu slibných projektů vedených ženami. Devět žen za svůj inspirativní přínos získalo cenu Blockchain4Her. Program Blockchain4Her navíc po celém světě pořádal více než 10 schůzek, jejichž výsledkem byly plodné diskuse a spolupráce v rámci komunity. Tyto akce přilákaly více než 1000 žen, které se zúčastnily networkingu, výuky a podpory inovací v rámci blockchainového světa. Iniciativa si také získala pozornost celosvětových médií, čímž se zvýšil její globální dopad i povědomí o jejím poslání.V budoucnu bude společnost Bitget i nadále bojovat za příležitosti pro ženy v oblasti blockchainu. Prostřednictvím partnerství a investic do vzdělání a mentoringu bude společnost Bitget i nadále hnací silou při vytváření ekosystému Web3, který má dát ženám možnosti společnými silami vést, inovovat a utvářet budoucnost blockchainu.Více informací o iniciativě Blockchain4Her najdete zde.O společnosti BitgetPlatforma Bitget je přední světová kryptoměnová burza a společnost zaměřená na Web3 založená v roce 2018. Burza Bitget, která obsluhuje více než 100 milionů uživatelů ve více než 150 zemích a regionech, se snaží pomáhat uživatelům obchodovat chytřeji díky své průkopnické funkci kopírování obchodů a dalším obchodovacím řešením a zároveň nabízí v reálném čase přístup k ceně Bitcoinu, Etherea a dalších kryptoměn. Bitget Wallet, dříve známá pod názvem BitKeep, je prvotřídní multichainová kryptopeněženka, která nabízí celou řadu komplexních řešení a funkcí Web3, včetně funkcí peněženky, směny tokenů, NFT Marketplace, prohlížeče DApp a dalších.Společnost Bitget hraje přední roli v rozvoji adopce kryptoměn prostřednictvím strategických partnerství, například jako oficiální krypto partner nejlepší fotbalové ligy světa, LALIGA, na trzích Blízkého východu, Jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky, a také jako globální partner tureckých národních sportovců Buse Tosun Çavuşoğlu (mistryně světa ve wrestlingu), Samet Gümüş (zlatý medailista v boxu) a İlkin Aydın (volejbalová reprezentantka), aby inspirovali světovou komunitu k přijetí budoucnosti kryptoměn.Další informace najdete zde: Web | Twitter | Telegram | LinkedIn | Discord | Bitget Wallet V případě dotazů médií kontaktujte: media@bitget.comUpozornění na riziko: Ceny digitálních aktiv podléhají výkyvům a mohou vykazovat značnou volatilitu. Investorům se doporučuje alokovat pouze prostředky, o které si mohou dovolit přijít. Hodnota každé investice může být ovlivněna a je možné, že nebudou splněny finanční cíle ani získána zpět hlavní investice. Vždy byste měli vyhledat nezávislé finanční poradenství a pečlivě zvážit osobní finanční zkušenosti a situaci. Výkonnost v minulosti není spolehlivým ukazatelem budoucích výnosů. Platforma Bitget nenese žádnou odpovědnost za případné ztráty. Nic z toho, co je zde uvedeno, nelze považovat za finanční poradenství. Další informace naleznete v našich Podmínkách používání.Fotografie k tomuto oznámení je k dispozici na adrese https://www.globenewswire.com/NewsRoom/AttachmentNg/44e198f4-64e3-44d0-ba60-6bbc88d51a90/cs Informace pro média získáte na adrese: media@bitget.com

---===---

Čas načtení: 2024-09-27 15:22:38

Financování pro všechny ČR

Financování pro všechny ČR Vzhledem k obtížím při získávání úvěrů v bankovním sektoru nabízíme soukromé financování. Bez ohledu na vaše zaměstnání nebo finanční situaci máte možnost rychle získat úvěr. Kontaktní email: ::: Petrzuzanek3@gmail.com Whatsapp: +420606287303 – Pokud vaše žádost Read More Financování pro všechny ČR The post Financování pro všechny ČR first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2024-09-30 09:11:27

ÚVĚROVÉ FINANCOVÁNÍ

ÚVĚROVÉ FINANCOVÁNÍ Hledáte úvěrový úvěr (spotřeba, renovace, nemovitosti, podnikání atd.) Zajistíme vám nezbytné financování, které potřebujete, s konkurenceschopnou sazbou 2% ročně od 40000 kc do 5 000 000 kc se zásadní dohodou do 24 hodin na potvrzení notářsky ověřenou smlouvou. Read More ÚVĚROVÉ FINANCOVÁNÍ The post ÚVĚROVÉ FINANCOVÁNÍ first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2024-03-07 08:28:17

Půjčky a okamžité financování

Půjčky a okamžité financování Nabízíme 100% důvěrné služby, abychom uspokojili všechny vaše finanční potřeby. Jednoduché a rychlé řešení pro získání profesionální osobní půjčky s úrokovou sazbou 2 % a dobou splácení 12 až 360 měsíců. Odešlete svou žádost a obdržíte Read More Půjčky a okamžité financování The post Půjčky a okamžité financování first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2024-03-29 07:49:07

Půjčka a rychlé financování Finance

Půjčka a rychlé financování Finance Nabízí půjčky všem občanům České republikyv rámci pomoci jednotlivcům a firmám se zavazujeme poskytovat finanční pomoc od 30 000 do 50 000 000 Kč i více, podle vašich potřeb a vaší schopnosti splácet. Naše úroková Read More Půjčka a rychlé financování Finance The post Půjčka a rychlé financování Finance first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2024-06-23 19:07:49

Rychle a seriozni financovani

Rychle a seriozni financovani Profesionalni pujcka je urcena pro firmy, podnikatele, nezavisle obchodniky a zivnostniky. Prostredky lze pouzit na cokoli od restartu podnikani, prechodnych obdobi, nakupu vybaveni, investic, vyuctovani, oddluzeni a exekuce. Podnikatelsky uver je poskytovan od 30 000 do Read More Rychle a seriozni financovani The post Rychle a seriozni financovani first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2024-09-06 19:29:17

FINANCOVÁNÍ ONLINE

FINANCOVÁNÍ ONLINE Jednotlivcům nabízím půjčku ve výši 100 000 až 25 000 000 Kč komukoli, kdo ji může splatit s úrokovou sazbou 2 % z libovolné požadované částky. Dělám to v terénu. – hypotéka. – Investiční úvěr. – Půjčka na Read More FINANCOVÁNÍ ONLINE The post FINANCOVÁNÍ ONLINE first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2024-11-05 12:39:26

Okamžité úvěrové půjčky a Okamžité úvěrové půjčky a financování.

Okamžité úvěrové půjčky a Okamžité úvěrové půjčky a financování. Nabízíme 100% důvěrné služby pro splnění všech vašich finančních potřeb na adrese: Rychlé a snadné řešení pro získání podnikatelské, osobní půjčky s velmi flexibilními podmínkami, které se pohybují od 2 % Read More Okamžité úvěrové půjčky a Okamžité úvěrové půjčky a financování. The post Okamžité úvěrové půjčky a Okamžité úvěrové půjčky a financování. first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2020-06-18 22:32:05

Současná výše koncesionářských poplatků Českého rozhlasu a České televize nepřipadá vysoká čtyřem pětinám poplatníků

Pro zachování financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) formou koncesionářských poplatků, které nejsilněji garantují nezávislost obou médií na státu, se vyslovily čtyři pětiny lidí. Stávající výši poplatků pak považuje za přiměřenou či nízkou 84 procent lidí u ČRo a 81 procenta lidí v případě ČT, včetně seniorů a nízkopříjmových domácností. Vyplývá to z výzkumu agentur Median a STEM/MARK. Česká televize i Český rozhlas naplňují svým vysíláním očekávání veřejnosti od médií veřejné služby a jsou hodnocena jako dvě nedůvěryhodnější média v zemi. To jsou dílčí závěry výzkumu, který společně iniciovaly ČT a ČRo. Reagovaly tak na novelu zákona navrženou SPD, podle níž by senioři, samoživitelé a lidé s příjmy pod čtyřnásobek životního minima neplatili koncesionářské poplatky. „Považujeme za nutné diskutovat o tom, jaká média veřejné služby veřejnost chce a potřebuje a jaké faktické důsledky by pro ně takovéto změny financování měly,“ uvedl generální ředitel České televize Petr Dvořák. Česká televize by po schválení návrhu SPD každý rok přišla o 2,1 miliardy korun, což by podle něj znamenalo likvidaci České televize, rušení stanic a téměř úplné zastavení výroby pořadů. „Pro veřejnost by pak její význam byl marginální. A Česká republika by přišla o svá dvě nejdůvěryhodnější média,“ dodal Petr Dvořák. Český rozhlas by návrhem SPD přišel až o 60 procent svého rozpočtu, tedy o 1,2 miliardy korun. „Znamenalo by to drastické omezení služeb, rušení stanic a masové propouštění kvalitních tvůrců i novinářů. Byl by to konec veřejné služby, kterou čtyřiadvacet hodin denně poskytujeme našim posluchačům na našich celoplošných okruzích a regionálních či speciálních stanicích. Současný nezávislý průzkum dokládá, že česká veřejnost služby Českého rozhlasu i České televize oceňuje, váží si jejich nezávislosti a uvědomuje si i vlastní roli a zodpovědnost, která spočívá v jejich financování,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Koncesionářské poplatky jsou v České republice hlavním zdrojem financování médií veřejné služby. S jejich zachováním souhlasí 79 procent populace, a to bez výrazných rozdílů napříč sociodemografickými kategoriemi. Současná výše poplatků nepřipadá vysoká 84 procentům poplatníků v případě ČRo (58 procent ji považuje za přiměřenou a 26 procent za nízkou) a 81 procent poplatníků u České televize (61 procent ji považuje za přiměřenou, 20 procent za nízkou). Z hlediska výše příjmů nejsou ve vnímání výše poplatků žádné zásadní rozdíly. Drobné navýšení poplatků by nemělo vliv na rodinné výdaje 76 procent domácností. Koncesionáři si podle průzkumu zároveň uvědomují, že minimální navýšení koncesionářských poplatků, které nebyly přes 10 let upravovány, by odpovídalo rozšiřování služeb ČT a ČRo v poslední dekádě. Pro dvě třetiny lidí by tak celkové navýšení poplatků o dvacet korun měsíčně, tedy pět korun u rozhlasových a patnáct u televizních poplatků, bylo bez problémů akceptovatelné. U rodin s nízkými příjmy je výše poplatků důležitější, přesto dvě třetiny z nich uvádějí, že by na jejich rodinné výdaje zvýšení vliv nemělo. Ve skupině seniorů toto deklaruje 68 procent lidí. Tři čtvrtiny populace zároveň uvedly, že navýšení reklamy v programu ČT a ČRo by vnímaly jako citlivé narušení stávající kvality vysílání. Výše koncesionářského poplatku byla naposledy upravena v roce 2008 u České televize a v roce 2005 u Českého rozhlasu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-28 17:45:44

Změny v oblasti financování bydlení: přehled a prognózy pro rok 2024

V březnu roku 2024 Česká národní banka (ČNB) pokračovala ve snižování základní úrokové sazby o dalšího 0,5 procentního bodu na 5,75 %. Toto rozhodnutí bylo motivováno snahou stimulovat ekonomiku a zlepšit podmínky na trhu s hypotékami. V rámci tohoto trendu je Read More Změny v oblasti financování bydlení: přehled a prognózy pro rok 2024 The post Změny v oblasti financování bydlení: přehled a prognózy pro rok 2024 first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení:

Zisky Spojených států se měří ztrátami na životech

Financování kyjevského režimu je spíše skrytým programem financování vojensko-průmyslového komplexu než skutečnou „pomocí“ pro obranu Ukrajiny. Není žádným tajemstvím, že financování kyjevského režimu a jeho vojenských kapacit je spíše skrytým programem financování vojensko-průmyslového komplexu než skutečným balíčkem „pomoci“ pro obranu Ukrajiny.

Čas načtení: 2024-02-15 18:00:00

Vysoké úroky neodrazují. Nebankovní společnosti poskytly meziročně víc peněz

Nebankovní společnosti sdružené v České leasingové a finanční asociaci (ČLFA) poskytly loni podnikatelům a spotřebitelům financování za 189 miliard korun, to bylo meziročně o 13 procent více. Výrazně stoupl zájem o financování nákupu osobních a užitkových automobilů. Vyplývá to z dat ČLFA, která sdružuje 37 členských firem ze sektoru nebankovního financování.

Čas načtení: 2010-01-17 21:00:00

Krátkodobé financování v podnikání

Začínající i zkušený podnikatel musí alespoň čas od času přemýšlet nad tím, jak překoná krátkodobý nedostatek kapitálu. Hledá tak možnosti krátkodobého financování své činnosti. Na dalších řádkách jsou shrnuty jednotlivé základní typy krátkodobého financování. Kontokorentní úvěr Kontokorentní úvěr ...

Čas načtení: 2024-02-15 10:29:36

Návrat vzorků horniny z Marsu v ohrožení? NASA nemá peníze a propouští ve velkém

Návrat vzorků marťanské horniny posbíraných vozítkem Perseverance je v ohrožení. Americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA) totiž nemá dostatek peněz a financování ze strany americké vlády zatím není jisté. Agentura proto propustila stovky zaměstnanců ve snaze snížit provozní náklady. Americká agentura NASA byla nucena seškrtat rozpočet a propustit 530 zaměstnanců výzkumného ústavu Jet Propulsion Lab (JPL), který se zabývá výrobou pohonných jednotek pro sondy, letadla a rakety. Kromě toho musela NASA ukončit spolupráce se 40 kontraktory. „Jde o bolestivé, ale nezbytné změny, které nám umožní stabilizovat náš rozpočet a pokračovat v naší práci pro NASA a náš národ,“ uvedl

Čas načtení: 2021-11-13 20:06:13

Kdo tu zídku zaplatí? V Bruselu se schyluje ke konfliktu o použití evropských peněz

Evropská rada je jednou z nejvyšších institucí v Bruselu; tvoří ji šéfové exekutiv členských států, což jsou většinou premiéři, a kromě toho má voleného předsedu. Tím je aktuálně bývalý belgický premiér Charles Michel. Běžnému občanovi se ER dost často plete s Radou Evropské unie či dokonce Radou Evropy, což jsou ale úplně jiné organizace, byť vesměs financované tímtéž daňovým poplatníkem. (Nejsme ale šťastní lidé, že o nás pečuje takové množství institucí?) Předseda Evropské rady Michel teď způsobil určitý rozruch v bruselských kruzích tím, že zveřejnil výsledky právní rešerše, podle které je financování hraničních překážek z evropských peněz naprosto legální. Navíc tak učinil na společné tiskové konferenci s polským premiérem Mateuszem Morawieckim, což má vzhledem k současné situaci na polsko-běloruských hranicích určitou symbolickou váhu. Právě tato symbolika ale asi bude jedním z důvodů, proč návrh na evropské financování zdí a plotů naráží na odpor jinde, totiž u předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen. Ta před pár týdny rozhodně odmítla možnost, že by EU financovala „ostnatý drát a zdi”, o kterou žádalo dopisem dvanáct států EU včetně České republiky. V Bruselu je tedy zaděláno na pořádný konflikt mezi Willkommenskultur a jejími oponenty, vyostřený skutečností, že i poměry na polsko-běloruské hranici se zhoršují. Polská pohraniční stráž například sdělila na Twitteru, že z druhé strany hranice se ji snaží oslepit lampami a lasery a že běženci dostali k dispozici slzný plyn k použití proti Polákům. Což je velmi nevítaná novinka. Zdi nefungují? Celkem pravidelně se v proimigračních kruzích setkávám s myšlenkou, že „zdi nefungují“. Myslím, že stejně jako máme anti-vax, měli bychom mít i pojem anti-wall. V obou případech jde o zhruba stejné zkreslení situace dané tím, že dotyčný si nechce měnit určitý životní názor, tak si raději přiohne realitu, případně si ji vykládá nějakým zavádějícím způsobem. Zdi a jiné překážky nedokážou zajistit bezpečnost hranice samy o sobě, ale to neznamená, že „nefungují”. Kdo si tyto dva pojmy plete, měl by si položit otázku, jestli auto, které se neumí řídit samo a bez řidiče jen tak mrtvě stojí na parkovišti, je taky „k ničemu”. Kdyby zdi byly k ničemu, vysoce ohrožené státy jako Izrael by se ani nenamáhaly s jejich stavbou a používaly by ušetřené prostředky na něco efektivnějšího. Smyslem bariér je vyvolat to, čemu starý válečný teoretik von Clausewitz říkal Friktion čili tření: zbrzdit, zpomalit, zkomplikovat, dát čas reagující síle k tomu, aby se mohla přemístit na ohrožené místo: „Všechno ve válce je jednoduché, ale i ta nejjednodušší věc je těžká. Tyto obtíže se kupí a vytvářejí tření.” S masovými přechody hranic je to podobné. Vypustíte-li jako příslušník převaděčské mafie tisíc lidí na zcela nechráněné zelené hranici, prostě ji přejdou nebo přeběhnou dle libosti. Se zdí v cestě už to tak jednoduché není, i kdyby dotyční měli žebříky; její přelézání se nutně musí realizovat v podstatně menším měřítku, totiž po jednotlivcích, a pokud je ta zeď vybavena nějakou detekcí pohybu lidí – což je dnes levné a technicky snadné – poskytuje to pohraniční stráži možnost zasáhnout v kritickém místě dříve, než těch tisíc lidí skutečně bariéru překoná. Jednotlivce, kterým se přechod přece jen povedl, jde pochytat snáz. (Mimochodem, běžně se setkávám s neporozuměním, k čemu kdysi sloužila Velká čínská zeď. Dost často u těch samých jedinců, kteří z ideologických důvodů odmítají zdi moderní a uvádějí VČZ jako příklad plýtvání. Velká čínská zeď sloužila – kromě jiného – k radikálnímu zpomalení nájezdníků ze stepi, třeba Mongolů, kteří jinak měli ošklivou tendenci přiřítit se na svých koních nesmírně rychle a bez varování, udeřit na nic netušící obyvatele, vyplundrovat pár měst a stáhnout se i s kořistí dříve, než stihla na místo dorazit stálá armáda. Tyto rychlé akce se s mohutnou zdí v cestě zas tak snadno realizovat nedaly, a také se přes tu zeď velmi těžko utíkalo zpátky s onou naloupenou kořistí, která zatěžovala jinak lehké a hbité stepní koně.) Komu se hodí cihly s evropským logem V případě evropského financování zdí a jiné hraniční infrastruktury jde hlavně o menší státy. Polsko na tom zas tak strategicky špatně není, i když se to na jeho hranicích momentálně mele. Je to velký, skoro čtyřicetimilionový stát se solidní průmyslovou základnou, a k ochraně vnější schengenské hranice může využít veškerých svých zdrojů – peněz, techniky, surovin i lidí. Daleko hůř jsou na tom řídce osídlené a chudší země jako Bulharsko, Lotyšsko a Litva. Ty mají na starost dlouhé úseky vnějších hranic, ale nemohou k jejich ochraně mobilizovat ani zdaleka tolik zdrojů, co Poláci. Právě jim by se nějaká ta cihla s evropským logem docela hodila. Zbývá o tom přesvědčit von der Leyenovou, případně ji nějak přehlasovat. To, že se na protistranu postavil Belgičan Michel, naznačuje, že i Francie by mohla být pro. Michel, významný člen ALDE, má k Macronovi celkem blízko. Popravdě řečeno, i kdybych se omezil jen na finanční stránku věci, zdá se mi to levnější než nekonečné začleňování. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-11-30 12:23:52

Vídeňské milování: Teror v sedmi obrazech. Obraz pátý: Islamismus v EU jako poznaná nutnost

Teroristé, kteří mají chuť někomu uříznout hlavu, zastřelit ho nebo autem přejet během pár minut co nejvíce lidí, nejsou symbolem islamistické agrese. To jsou jenom nadržení pitomci, vykládající si džihád v EU zkratkovitě. Islamističtí vůdci je musí tolerovat, protože sice zvyšují protiislámské nálady v Evropě, na druhou stranu ale policejní protiopatření odhalují islamistických stratégům taktiku státu proti nim. Hovořit o radikalizaci islámu jako náboženství nelze. Radikalizuje se jenom část lidí, ti, kteří přijali nekompromisní verzi islamistického pohledu na svět. Přesto džihád nelze podceňovat. Když nějaký radikální směr získá moc, stačí ve společenství jedno procento těch, kteří mají moc, aby si přisvojili poslušnost zbývajících 99 procent. Džihád jako asymetrická válka Džihád je vydáván za povinnost muslimů. Všemi prostředky je třeba zdokonalovat sebe a šířit slova (víru) Proroka. Ze současného pojetí islamistů to znamená, že jde o šíření víry všemi prostředky – od propagandy přes ekonomické až po mocenské nástroje. Krajností je trestání nevěřících terorem. Džihád je vlastně asymetrickou válkou proti zbytku světa, tedy i proti EU. Přes nechuť sunnitských petrodolarových států Perského zálivu odhalit, že podporují asymetrickou válku džihádistů proti Západu, jde už o veřejné tajemství. Například Wikileaks v odhalených depeších ministerstva zahraničí v roce 2010 zveřejnila dokument, podle něhož Saúdská Arábie je největším zdrojem financování pro islámské extremistické organizace, jako je afghánský Taliban a Lashkar-e-Taiba. Extremistické organizace financují také Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty. „Je zapotřebí toho udělat více, vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie zůstává klíčovou finanční základnou pro Al Kajdu, Taliban, LeT a další teroristické organizace“, konstatuje tajný dokument z prosince 2009, který podepsala americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. „Dárci v Saúdské Arábii jsou nejvýznamnějším zdrojem financování sunnitských teroristických organizací po celém světě,“ uvedla Clintonová. V souvislosti s tím není od věci následující: „Hrozba Islámského státu se přestává líbit původním donátorům syrských rebelů a ti tak svou pomoc omezují (Saúdská Arábie, Katar), nebo dokonce proti němu aktivně vystupují a usilují o jeho zničení (USA, evropské mocnosti). Celá situace je o to složitější, že někteří aktéři deklaratorně vystupují proti Islámskému chalífátu, ale nadále jej přímo či nepřímo podporují, nebo mu jinak pomáhají v jeho přežití a udržení (Saúdská Arábie, Katar, Turecko). Do toho zde dochází k zatažení dalších aktérů do bojů, které se jich dříve netýkaly, ale nyní pro ně představují významnou bezpečnostní hrozbu – Irák, Kurdové.“ (Islámský stát: aktéři konfliktu, jejich participace, motivy a cíle, Kraus Josef, Vojenské rozhledy, č. 2/2015) Osudné souvislosti terorismu směrem do budoucnosti ukazuje stať z článku Strategie boje proti mezinárodnímu islámskému terorismu, který vyšel ve Vojenských rozhledech č. 3/2005: „Abychom porozuměli islámskému terorismu, musíme se obrátit k jeho teologicko-ideologickým kořenům. Ty můžeme vystopovat např. v Ládinově knize Amerika a třetí světová válka (America and The Third World War), jež vyšla v Londýně počátkem roku 1999. Píše se v ní, že „osudová konfrontace s Amerikou vedeným Západem nejen ve vojenské oblasti, ale i v oblasti kultury a náboženství je nevyhnutelná a velmi blízká. Je to v podstatě odpověď islamistů na proces globalizace: Bin Ládin tvrdí, že ve světle šíření různých megatrendů po celém světě se musí islamismus chopit iniciativy a vést džihád i v globálním měřítku. Džihád musí být vojenský, nikoli ekonomický nebo politický. Ekonomický bojkot Západu není možný, říká bin Ládin, dokud nebude dosaženo ekonomické soběstačnosti a nebudou vyvinuty náhradní produkty. Pokud je dopředu zajištěno opravdové náboženské povolení nebo fatva, jsou pro dosažení islamistického cíle legitimní jakékoli prostředky. 21. století se po globální válce stane stoletím islámu. Teroristické operace v různých částech světa, které jsou nyní přisuzovány bin Ládinovi, jsou ovšem ve skutečnosti sponzorovány různými islámskými státy a prováděny oddanými skupinami islamistů. Jejich členové jsou motivováni a poháněni teologicky, zabíjejí a umírají ve jménu islámského džihádu proti zbytku světa. Jsou ochotni strádat a položit život, aby vrátili muslimský svět zpět na cestu, která je podle nich jedině správná.“ Islamistická varianta značky Addidas zvaná Al-Káida zaměstnávala po 11. září 2001 „dobré muže špionážních služeb“ natolik, že jim uniká podstata problému: Spousta různých názvů skupin na různé úrovni spolupráce v krátkodobých teritoriálních variacích. Vytváří nebezpečné islamistické mraveniště v Asii, Africe a Evropě. Otázkou je, zda Al-Kaida je dnes v něčem dominantní, když mediální hvězdou je v současnosti Islámský stát, či spíše stín Islámského státu. Stále více se jeví, že mají „manažering“ džihádistických skupin pod palcem tajné služby islamistických států. Situace je o to horší, že bezpečnost Evropy zatím neohrožuje tolik terorismus, jako trvalá nelegální migrace. Kdo je nebezpečnější než vídeňský terorista? S odstupem řady dnů, co znamená vídeňský teroristický útok? Nic, co neznáme. Po útoku jako ve Vídni musí být militantní islamisté určitý čas značně obezřetní. Určité problémy mohou čekat i při tlaku nelegálních migrantů na evropské vnější hranice. Prověřování a přístup vůči migrantům bude tvrdší, ale i to po několika měsících poleví. Dílem se o to postarají hysterické reakce liberálních pseudohumanistů podporujících migraci cizinců. Tvrdší přístup bude nefunkční i proto, že nebude nelegálním migrantům razantně zabráněno v přístupu do Evropy odmítnutím přijetí lodí s nelegálními migranty. V podstatě byl vídeňský teroristický útok bezvýznamný. Kdo si na něj vzpomene za rok a půl? Ve skutečnosti teroristé jsou jenom vedlejším produktem islámské politické ofenzívy, džihádu. V EU islámská/muslimská ofenzíva se zaměřuje: 1) imámové a islamističtí aktivisté navazují a prohlubují kontakt se druhou a třetí generací muslimských přistěhovalců v EU a radikalizují je. S tím je spojena stavba mešit a zakládání muslimských dobrovolnických spolků, 2) vytváření politických organizací spolupracujících s vedením obce a státu, ale mezi muslimským obyvatelstvem působících skrytě islamisticky, 3) založení nebo podpora firem, které nejsou prvoplánově vnímány jako viditelně muslimské, ale fungují jako zpravodajské islámské rezidentury – střediska pro sběr a vyhodnocování regionálních informací o protiislámských a státních bezpečnostních aktivitách, 4) podpora ilegálních migrantů a snaha po legalizaci jejich pobytu ve spolupráci s tzv. sluníčkáři z většinové společnosti, Tyto aktivity představují až druhou linii islámské politické ofenzívy. První linie islámské politické ofenzívy Petrodolarové země Perského zálivu Saudská Arábie s Katarem, ale též Turecko, se podílejí na skrytém organizování migrační vlny do Evropy. Z jejich pohledu jde o misijní činnost, aby se náboženství Mohameda rozšířilo do celého vesmíru. Tyto státy skrytě podporují i některé islamistické nátlakové až teroristické skupiny, které vysílající své sympatizanty do Evropy jako nelegální migranty. Proti migraci muslimů ze střední Asie do Evropy nemá nic ani Írán. Nelegální migrace představuje dlouhodobý stabilní způsob posilování islámského vlivu v EU. Její náhlá mohla být koordinován i s pomocí rozvědek Turecka, Saudské Arábie a případně i dalších islámských aktérů. Rozvědky musí spolupracovat i s teroristickými skupinami, někdo totiž musí identifikovat potenciální příjemce „dárků“ a dohadovat jejich předávání. Bez práce rozvědek by Saúdská Arábie nebyla největším zdrojem financování pro islámské extremistické organizace, jak uvedla v tajném dokumentu z prosince 2009 tehdejší americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. Paralelní rozvědka Kromě rutinní zpravodajské práce v zahraničí, lze předpokládat, že v EU mají rozvědky islámských (či spíše islamistických) států ještě další úkol, kromě podpory migrace: Podporovat „paralelní rozvědku“ (druhá linie islámské politické ofenzívy) jen velmi volně navazující na vládní rozvědky petrodolarových států a Turecka. Paralelní rozvědkou lze nazvat skupinu, která bude mít na území cizího státu (v EU) na starosti sběr informací a koordinaci řady agentů a jejich informátorů v EU. Cíl: Vytvářet podhoubí pro rozšiřování islámského vlivu v EU. Protože jde o velmi citlivou činnost (cíl je nezákonný, doslova podvratný), která ale nebyla důležitá pro samotný Islámský stát, nemohla na tom pracovat oficiální rozvědka. Cílem paralelní rozvědky je korumpování politiků, státní a regionální správy, spolupráce s místním zločineckým podsvětím, příprava nepokojů, které by podpořily islamistické snahy po privilegovanou autonomii islámských komunit v EU. Vzhledem k tomu, aby Saúdská Arábie (a další islámské státy) financovala islámské extremistické organizace, můžeme si v tomto případě pod paralelní rozvědkou představit privátní rozvědku placenou ze soukromých zdrojů jako běžnou firmu. Sponzory jsou prostředníci, vlastní zdroje financí nedohledatelné. Islámské rozvědky a privatizovaná válka Již před lety Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí Spojených států, hovořil o privatizaci zahraniční politiky: „Teroristické skupiny jsou v zásadě skupinami soukromými a nikoli státními. Jsou financované existujícími státy, ovšem jejich cíle se s cíli těchto států nekryjí. Některé ze současných zásad zahraniční politiky na ně nemohou platit. Na skupiny, které nemají co bránit, odstrašení neplatí. Při jednání se skupinami, které nechtějí kompromis, diplomacie nefunguje.“ (Západnímu světu hrozí rozpad, rozhovor s Henry Kissingerem, Lidové noviny, 14. května 2003) Proč by nemohla být také privátní rozvědka na straně islamistických států, když v Iráku pro USA kontraktoři shromažďovali také zpravodajské informace a prováděli vzdušný průzkum? Vždyť i všední bezpečnostní agentury kromě pultů centrální ochrany pro ostrahu objektů mohou nabízet i detektivní služby, a od nich je jenom krůček ke špionáži, ať hospodářské či jiné… Soukromá firma bude mít svou zcela legální činnost a také expertní skupiny s islamistickými úkoly. Budou mít za úkol připravit operační plány pro rozšíření vlivu islámu v regionu působnosti, ale i krizové plány pro výběr lokalit a zázemí k povstaleckým bojům. Privátní rozvědka jistě řeší i možnosti, jak uplatnit u firmy ryze komerční úkoly, které jsou v zájmu státu. Tím by se rozvědka v rámci firmy dostala blíže k provozu státních institucí. V případě podezření ze strany hostitelského evropského státu nikdo při prověrce firmy nezjistí nic podezřelého. Spolupráce ozbrojených skupin a teroristů s islámskými rozvědkami Pro rozvědky obecně jsou nejdůležitější informace. K jejich využití jsou k dispozici ne příliš inteligentní, ale výkonní lidé v rámci různých islamisticky orientovaných skupin, jako šiřitelé „pravověrné“ verze islámu. Násilné akce nejsou prioritou, protože lepší je obsadit území pokojně s použitím sociálně-politických prostředků. Jsou jenom alternativní složkou „misijní činnosti“ islamistických států. Násilný rozklad státní administrativy státu, jehož středem není islám, ale je pro netrpělivé místní islamisty odůvodněný. Administrativy islamistických států (a jejich rozvědky) spolupracují v případě nutnosti s různorodými ozbrojenými skupinami. Například Pákistán má složité vztahy s Tálibánem (který část bezpečnostního a politického aparátu podporuje) a různými teroristickými organizacemi. Situaci na paštunském území na hranicích s Afghánistánem Břetislav Tureček popisuje v knize Blízký východ nad propastí takto: „,Naprostá většina lidí tu Tálibánce upřímně nenávidí kvůli jejich barbarskému teroru, zabíjení nevinných…,‘ řekl mi na sklonku roku 2014 telefonicky jistý pákistánský novinář z Pešáváru. Zároveň tu ale málokdo věří armádě a tajným službám. Ty sice tvrdí, že bojují proti teroru, jenže zároveň stále některé džihádistické skupiny podporují – ať už proto, aby škodily Indii v okupovaném Kašmíru, nebo aby útočily v Afghánistánu.“ S důvěrou nemají nic společného ani vztahy mezi americkou CIA a pakistánskou tajnou službou ISI. CIA má dlouhodobě silné podezření, že ISI hraje na obě strany a tajně podporuje řadu islámských teroristických skupin. Podobně se vyvíjí i podpora džihádistů sunnitskými státy Perského zálivu. Podporovaly džihádisty proti Asadovi v Sýrii, i když to bylo rizikové a hlavním řezníkem se stal nezvladatelný Islámský stát. Rozvědky Saúdské Arábie či Turecka samozřejmě dopředu věděly, že v okamžiku, kdy pro ně již nebude podpora džihádistů (teroristů) výhodná, musí počítat s tím, že je teroristé za ukončení spolupráce potrestají občasnými útoky. Zároveň si ale dokázaly spočítat, že jejich frekvence bude malá a následky nevýznamné. Co to je pár desítek, nanejvýš pár stovek obětí atentátů? Maličkost… Spolupráci tajných služeb s ozbrojenými skupinami na Blízkém východě lze spatřovat ve třech rolích: První role – tajná služba jako řídící agentura: Typická je role Íránu, který viditelně organizoval spolupráci se šíitskými skupinami v jižním Iráku a Libanonu a širokou podporu ozbrojený jednotkám vládě v Sýrii. Druhá role – Podmíněná spolupráce: Saúdskoarabská administrativa (spolu s dalšími zeměmi Perského zálivu) podporovala převážně sunnitské ozbrojené oddíly snažící se rozložit syrskou Asadovu armádu. Administrativy islamistických států (respektive jejich rozvědky) v takových případech vystupují jako zastánci podmíněné (regulované) podpory, jednají-li rebelské skupiny podle pokynů sponzora. Pokud se rebelské skupiny odchýlí od strategie prosazované sponzory, ozbrojené skupiny jsou varovány, že by mohly přijít o podporu. Chová-li se podle pokynů sponzorů část ozbrojenců, lze poslušnou část dále podporovat (i pod jiným názvem) jako novou skupinu v dohodnuté oblasti. Proto různé islamistické skupiny bojují i mezi sebou, než se dohodnou na určité spolupráci. Při štěpení rebelů mohou být „věrné“ skupiny pro sponzorské tajné služby tak slabé, že z nich vytvoří menší buňky a převedou je do zálohy pro okamžik, kdy je bude vhodné aktivovat. Nebo mohou být jako migranti posláni (i s rodinami) do Evropy. Třetí role – Spolupráce s rebely na ostří nože: Tajná služba vyhodnotí spolupráci se skupinou jako problémovou. Přesto je spolupráce možná, pokud momentálním cílem je společný zájem – například porážka syrských vládních jednotek prezidenta Asada. Za tímto účelem může tajná služba poskytnout problémové skupině peníze a zbraně v množství, které postačí jenom k místnímu momentálnímu boji (viz tichá podpora Islámského státu v Sýrii Saúdskou Arábií). K tomu lze dodat: V prvním pololetí 2015 Islámský stát podle svého prohlášení se přihlásil ke dvěma útokům v Saúdské Arábii. Podle TV CNN z 25. května 2015 byly útoky vedeny proti šíitům jako trest za to, že se usadili v sunnitských oblastech (v Saúdské Arábii je 85 až 90 procent občanů sunnité). To ukazuje na snahu teroristické skupiny vnést násilí a chaos do jiné země Blízkého východu po jejích úspěších v Sýrii, Iráku a Libyi. Z hlediska Evropy je zcela nepodstatné, kdo s kým na muslimském bojišti v Asii a Africe vytváří aktuální koalice, kdo proti komu, kde a kdy bojuje. Důležité je, že boje generovaly uprchlíky – nelegální migranty. Ozbrojenci ochotní bojovat podle potřeb islamistických států (a jejich rozvědek) představují v podstatě tři hlavní skupiny rekrutů: 1) místní vzbouřenci, vystupující proti okupační armádě cizáků a prozápadní vládě (například v Afghánistánu a Iráku) nebo proti autoritářskému režimu (jako v Libyi či Sýrii a prakticky kdekoliv v Asii a Africe), 2) islamisté přicházející bojovat jako nájemní bojovníci, 3) islamisté – horliví militantní psychicky narušení džihádisté, toužící zabíjet bezvěrce kdekoliv na světě – západní okupanty a různou chamraď jako židy, jezídy, křesťany. Z hlediska islámských alias islamistických rozvědek proto vídeňský muslimský terorista Kujtim Fejzullai je pouze netrpělivý idiot, jehož chaotická střelba zkomplikovala tiché vzlínání islámu a islamismu do rakouské společnosti. Nebýt Fejzullaiho, byla by islamisty plánovaná „integrace“ nelegálních migrantů do rakouského prostředí jednodušší. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-02 06:34:43

Jak podpořit nekonvenční vědce

Paul Graham se ve své eseji zmiňoval o univerzitách, které dříve sloužily jako útočiště nekonvenčních jedinců a o tom, že tuhle roli pozvolna vyklidily, minimálně v anglosaském světě. U toho bych se chtěl zastavit. Před mnoha lety jsem seděl na letní zahrádce se svým bývalým školitelem z matfyzu, profesorem K., a on mi líčil své mládí za časné husákovské normalizace. Byl tehdy odborným asistentem na matfyzu, a, dle jeho slov: „Držel jsem se tam zuby nehty, protože na katedře byli docela normální lidi, se kterými se dalo otevřeně mluvit. I ten místní komunista byl vcelku hodný a nikoho neudával. Kdežto venku, tam panoval duševní koncentrák.“ K. je hodně nezávislý jedinec. Když se po něm chtělo papírování, s oblibou vymýšlel různé švejkoviny, ze kterých si úřady zoufaly. Pokud tedy našel na tehdejším matfyzu útočiště, asi to nebyla náhoda. Samozřejmě i na MFF UK se tehdy musely absolvovat různé podivné předměty typu Dějiny mezinárodního dělnického hnutí, ale povaha tvrdých věd obecně neumožňovala zamořit je „bullshitem“ příliš. Chvála starosvětské tradice Magisterské studium na MFF UK jsem absolvoval v letech 1996-2001 a tehdy jsem se tam cítil jako ryba ve vodě. Jediný nedostatek, který ta škola měla, bylo naprosto mizivé množství spolužaček. Tehdejší charakter Univerzity Karlovy se trochu lišil od dnešního. Byl jaksi více starosvětský, jako by to byla (to teď myslím převážně dobře, abychom si rozuměli) směsice řeholního řádu a alchymistické lóže. Takové ty stereotypní věci jako taláry, tituly, insignie na krku hodnostářů, latina na diplomech, to se všechno zachovalo dodnes, ale tehdy působily trochu organičtěji. Součástí té starosvětské tradice bylo i vertikální uspořádání akademické obce, ve které byli řadoví posluchači nepochybně zcela dole. Mělo to svoje nevýhody. Například pokud se tehdy nějaký učitel rozhodl šikanovat studenta, těžko se tomu dotyčný ubránil. Pár takových jedinců bylo na každé fakultě. Ale většina učitelů svého postavení nezneužívala. A jedna z tehdejších hodnot, která poměry vylepšovala, bylo důsledné uznávání studentů coby dospělých lidí, kteří si svoje záležitosti řeší sami. Žádná infantilizace a sklon zacházet s nimi jako s dětmi. Pro prváky zvyklé na středoškolské poměry to byl tak trochu náraz, ale většinou se s tím srovnali dobře. Kdo ne, vyletěl. Sladce znějící závazky Na současných vysokých školách pozoruji trend, který je v anglosaském světě daleko rozvinutější: začínají pomalu přebírat korporátní manýry. Zatím ne úplně, je to pozvolný trend, ale skoro každá fakulta už si dělá nějaké P. R. navenek a to P. R. přestává být odlišitelné od P. R. běžného mobilního operátora nebo lobbovací firmy. Letáky na křídovém papíře, optimistické slogany, barevné obrázky z komerčních fotobank, všudypřítomné odkazy na sociální sítě, e-shopy s propagačními předměty. Tak schválně, poznali byste na čelní webové stránce Univerzity Karlovy, že nejde o nějaký běžný informační portál, ale o prezentaci unikátní, skoro sedm set let staré instituce? Latina, taláry a diplomy na ručním papíře z Velkých Losin nám ustoupily do pozadí. Školní web se ve snaze o maximální modernitu stal poněkud tuctovým. Příčiny tohoto vývoje jsou různé, ale asi v tom bude hrát roli skutečnost, že vysokých škol je dnes strašlivě mnoho (jen si to proklikejte – čtyři záložky) a pro mladého Čecha je navíc velice snadné studovat v zahraničí. Situace se tedy převrátila – místo aby se osmnáctiletý maturant ucházel o studium na vysoké škole, musí se ta škola tak trochu ucházet o něj. Potřebujete-li jako instituce provozovat P. R. navenek, zkopírovat korporátní přístup je asi to nejjednodušší, co můžete udělat, protože korporace to mají „zmáknuté“. Jejich prosperita záleží na tom, vloudit se lidem po celém světě úspěšně do peněženky, pokud možno nejen jednorázově, ale natrvalo. Která to nezvládla, ta už dnes nejspíš neexistuje. Jenže spolu s korporátním P. R. můžete importovat i další rysy typické pro velké firmy. A jelikož velké firmy jsou (v Grahamově smyslu) konvenční skrz naskrz, může adoptování jejich mentality poškodit vaši kapacitu nezávislého myšlení. Jeden z takových rysů je povrchní pozlátko, které s P. R. úzce souvisí. Velké firmy se hrozně rády viditelně hlásí k různým dobře znějícím heslům a kauzám, zejména když je to nijak neohrožuje a nic to nestojí (nasejřit čínskou komunistickou stranu si nedovolí víceméně nikdo, čest výjimkám). To je velmi konvenční vzor uvažování. Dalším takovým rysem je ohromný strach z negativní publicity. Existuje mýtus, že sloni se bojí myší. V případě velkých firem to není mýtus, bez téhle podivné přecitlivělosti by měl Digitální Moloch utrum. Povšimněte si, že ty dvě věci spolu souvisí. Čím více těch sladce znějících závazků si veřejně naložíte, tím více budou různí aktivisti sledovat, jestli jste při poskakování po panákovi současných společenských tabu neudělali přešlap, a vymáhat tresty v případě, že ano. No, a do podobné situace se dostane každá univerzita, která akceptuje tento druh korporátního myšlení. Čím více různých inkluzivit, udržitelností, společenských zodpovědností a misí si vetkne do štítu, tím většímu dozoru bude podléhat a tím více se bude bát, že ji někdo na sociálních sítích veřejně zostudí za porušení tohoto kodexu nějakým zaměstnancem X. A to je špatná zpráva pro heretiky a svébytné myslitele všeho druhu, kteří bez porušování kodexů nemohou žít. Právě proto by univerzity k tomuhle druhu žvanivě pozlátkového P. R. sklouzávat neměly. Držet ústa a krok Další záležitost, která působí jako faktor posilující konvenčnost na vysokých školách, je způsob financování projektů. V grantových systémech jste velmi závislí na tom, co si o vás myslí vaši kolegové sedící v různých komisích. To se dá trochu odbourat anonymizací žádostí, aby komise nevěděly, o kom právě rozhodují. Ale v menších oborech, kde je odborníků je pár, ta anonymizace moc dobře nefunguje – studují-li nějaký druh prvoků jen na dvou pracovištích široko daleko, dost snadno si domyslíte, která žádost je od koho. Kromě toho i tady dochází ke konvenčnosti aspoň na úrovni tématu, které projekt řeší (věda podléhá všelijakým módám), nemluvě o jeho provedení. Je-li váš tým genderově vyvážený, ocitnete se o pár bodíků blíže ke slíbené dotaci atd. Nu, a jste-li řadový vědec či profesor, pro kterého je grantový systém důležitým prvkem jeho kariéry, pak máte docela dobrou motivaci „držet ústa a krok“. Pokud byste se třeba zastali kolegy, kterého se rozhodla nějaká skupinka za jeho výroky zkoupat, mohlo by se stát, že s další žádostí o grant pohoříte… Běžní lidé mají na tenhle druh nebezpečí dobrá tykadla a zalézají do ulity jen při náznaku toho, že by se mohlo něco dít. Zkrátka, grantový systém má velké slabiny a pokud chceme podpořit nekonvenční vědce, měli bychom uvažovat nad nějakými alternativami. Alternativy financování menších projektů Alternativy mě napadají minimálně dvě. Ani jedna není úplnou náhradou, budou fungovat spíš u menších projektů. Urychlovač částic za miliardu eur tímhle způsobem postavit nejde. Ale menší projekty jsou také zajímavé a někdy se stanou semínkem velkého skoku vpřed. Ta první alternativa jsou ceny (prizes). Vesměs vypsané s konkrétním cílem a konkrétní částkou odměny, někdy jen pro vítěze, jindy pro tři nejlepší týmy atd. Nevýhoda tohoto postupu je, že jednotliví soutěžící musejí svoji aktivitu pokrývat z vlastních zdrojů; to je velké omezení a možná by součástí průběhu soutěže měl být třeba přístup k vybavené laboratoři či dílně. Na druhou stranu, tímhle způsobem vznikají naprosto originální konstrukce, třeba rukavice překládající znakovou řeč do slov. Hodně takových cen vypsala NASA, s velmi zajímavými výsledky; je možné, že právě tyhle ceny popostrčily soukromý sektor do závodu o vesmír. Podobně existuje například cena pro toho, kdo dokáže prodloužit život laboratorních myší (Methuselah Mouse Prize). Hlavním pozitivem tohoto přístupu je, že soutěžící se snaží vyrobit něco, co skutečně funguje, a ne hezkou závěrečnou zprávu pro grantovou komisi (ideálně ve formátu PowerPoint). Hlavním negativem je asi to, že sponzorů pro takové projekty je málo. Ale ten princip se mi velmi, velmi líbí. Kdybych byl miliardářem, ročně bych třeba deset milionů na takové vědeckotechnické soutěže vydal. Už jenom pro potěšení z toho, co ti lidi vymyslí. Další alternativa je crowdfunding, kdy zdrojem financování jsou tisíce obyčejných lidí – nemilionářů. Nemýlím-li se, tímto způsobem je financován projekt TAME, ve kterém bude profesor Nir Barzilai studovat otázku, zda metformin, běžný a levný lék nasazovaný při lehčí formě diabetu 2. typu, nemá náhodou nějaké omlazovací účinky na organismus. Oni totiž diabetici léčení metforminem vykazují nižší celkovou míru úmrtnosti, což je zajímavý efekt, naznačující vyspravení metabolismu. Crowdfunding je, na rozdíl od cen, také docela dobrý na projekty uměleckého rázu – vydávání knih, divadlo, publicistiku, hudbu apod. Řadí se sem projekt Substack, americký server pro nezávislé komentátory, který jim umožňuje vybírat příspěvky přímo od čtenářů a má je chránit jak před nátlakem redakcí, tak před snižováním úrovně obsahu při „honění kliků“. Útočiště tu našli komentátoři jako Andrew Sullivan, Matt Taibbi a Yascha Mounk, vesměs zajímaví, ale tzv. kontroverzní lidé. Víte-li, že máte příznivce, kteří za vámi stojí natolik, že jsou ochotni kvůli tomu mírně zredukovat svoje jmění, daleko snáze se vám čelí nepříznivým až agresivním reakcím od protivníků. To je něco, co žádný grant ani cena nahradit nemohou. Cesta crowdfundingu má jediné riziko, zato však veliké. Nesmí se stát, že by banky nebo firmy vydávající platební karty přistoupily plně na progresivní pravidla hry a začaly odmítat zprostředkování plateb na základě politicky motivovaných blacklistů. První vlaštovky už se objevily loni, i když neúspěšné. Dost možná se jim bude potřeba do budoucna bránit zákonem. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-23 06:16:30

Miroslav Pavel: Literární noviny bez investora nepřežijí

Vydavatel Miroslav Pavel hledá investora nebo partnera pro Literární noviny. V opačném případě nevylučuje jejich zastavení, říká v rozhovoru. Vaše společnost Litmedia převzala vydávání Literárních novin v roce 2009, tedy v době, kdy se i v českých médiích začaly odrážet dopady globální ekonomické recese. Jak vývoj Literárních novin za jedenáct let hodnotíte? Začínali jsme jako týdeník, což se ukázalo jako obtížně financovatelné, především kvůli vysokým nákladům na tisk a redakci. Roční ztráty jsme měli v rozmezí 8-9 mil. Kč. Přešli jsme proto na měsíčník, a to bylo dobré rozhodnutí, protože ztráty se začaly snižovat. Ze dvou důvodů: snížili jsme tiskové a personální náklady a začali jsme dělat speciální přílohy, které se do Literárních novin vkládají. Výsledky za loňský rok ještě nejsou uzavřené, ale vypadá to, že ztráta by mohla být v rozmezí 400-500 tisíc Kč, což je prakticky vyrovnané hospodaření. To je řádově jinde než dřívější ztráty. Je to teď prakticky otázka dalšího zvýšení výnosů. V čem pomohly speciální přílohy? Pomohly finančně, protože jsme se na jejich vydávání spojili s partnery, kteří je financovali. Jsou to tematické, ne komerční přílohy. Myslím, že jsme tehdy objevili určitou mezeru na trhu. Troufám si říct, že nikdo se tak rozsáhle konkrétním kulturním tématům nevěnoval. Vedle toho ale pravidelně vydáváte několik svých redakčních příloh. Kolik je to tedy dohromady s přílohami tematickými? Pravidelně vydáváme knižní přílohu Biblio, která se věnuje knižnímu trhu. Pak jsou to přílohy Interview, kde přinášíme přeložené rozhovory ze zahraničního tisku, a také Harmonie života. Věnuje se alternativní medicíně, životnímu stylu a v malé míře obsahuje i komerční inzerci. Všechny ostatní přílohy vznikají ad hoc, udělali jsme jich minimálně sto. Poptávka po nich je poměrně velká – jsou zaměřené na profily národních literatur, věnovali jsme se např. rakouské, švýcarské, německé nebo čínské literatuře. Ale nejde jen o literaturu, ale také o další kulturní témata. O historii. Je to velmi pracovně náročné, taková příloha se připravuje i půl roku. Je potřeba vymyslet téma, najít partnera a autory a pochopitelně na ni sehnat finance. Partnery jsou většinou nadace nebo ambasády. Například u současné německé literatury to byl Česko-německý fond vzájemné spolupráce a Goethe-Institut, švýcarskou přílohu jsme připravili za podpory nadace Pro Helvetia, která propaguje Švýcarsko v zahraničí. V přípravě máme teď nejméně tři tematické přílohy tohoto typu. Většina tištěných médií bojuje především v posledních letech s klesajícími prodeji. Jak se v případě Literárních novin vyvíjel prodaný náklad? Literární noviny tiskneme stále v nákladu deset tisíc kusů, z ekonomického pohledu je to málo. Bezproblémové financování z prodeje novin by vyžadovalo, abychom prodávali minimálně 12 tisíc výtisků. K dosažení takového cíle nám ale chybí vydavatelské struktury. To znamená, že pro financování Literárních novin jsou dnes důležitější partneři, se kterými se spojujete na přílohách, o kterých jste mluvil, spíš než příjmy, které získáte od předplatitelů? Ano, podíl příjmů od partnerů je vyšší než od předplatitelů a z volného prodeje. Loňské zlepšené výsledky souvisejí také s tím, že jsme těchto příloh vyrobili víc. Hrají nějakou roli ve financování Literárních novin jejich webové stránky? Menší příjmy z webu máme, ale zatím nepokryjí ani personální náklady na web. Uvažovali jsme o tom, že bychom část webu zpoplatnili, ale nejsem si jist, že by to fungovalo. Ještě jsme to nerozhodli. Je to obecně složité, názorových webů je hodně. Web ale určitě svůj význam má. Ještě v předloňském roce jste vkládali knižní přílohu Biblio do regionálních mutací Deníku skupiny Vltava Labe Media. Mělo to odezvu? Experimentovali jsme s tím, jak zvýšit zásah. Zadavatelé, kteří inzerují v příloze Biblio, požadují, aby se příloha dostala k většímu počtu lidí. Zkoušeli jsme ji proto vkládat do Deníku (vychází v nákladu 110 tisíc kusů, pozn. red.). Inzerenti ale zase argumentovali tím, že čtenáři Deníku nejsou ti, kteří si často kupují knihy. Nevím, díval jsem se do dat Media projektu, který analyzuje sociodemografické profily čtenářů, a nemyslím si to. Poté jsme vkládali Biblio do Lidových novin. Nakladatelům se to líbilo, ale na inzerci to mělo velmi malý vliv. Nerozumím tomu, protože Lidovky jsou velmi kvalitním deníkem. Vklad je pro nás nákladná záležitost a ekonomicky nám to nevycházelo, tak jsme to ukončili. Můj dojem je, že to souvisí s celkovou situací na knižním trhu. Dochází k masivní koncentraci nakladatelů i knihkupců. Zejména ti menší pak začínají bojovat o přežití. Veškeré ztráty z vydávání pokrýváte sám? Podle informací ve výroční zprávě byla kumulovaná ztráta v roce 2017 asi 60 mil. Kč. Je to tak, jsou to všechno moje „bývalé“ peníze, které jsem vydělal jako spolumajitel Economie. Ministerstvo kultury nedávno zveřejnilo seznam kulturních periodik, kterým pro letošní rok udělí státní podporu. Literární noviny si pro letošek nepožádaly. Podporu pro rok 2019 ale nezískaly proto, že podle odůvodnění komise „časopis nevykazuje ztrátu, dotace ze státního rozpočtu mohou být uvolněny pouze pro ztrátové projekty“. Jak si to vysvětlujete? Co k tomu říct? Ztrátu jsme v okamžiku podání žádosti měli, i když se trvale zmenšovala. Argument, že jsme na tom dobře, je proto legrační. Nebo argument, že málo píšeme o literatuře. Biblio podle tvrzení úředníků nejsou Literární noviny. To je ale nesmysl, Biblio je pravidelnou součástí Literárních novin. Na jednání komise jsem předloni byl a měl jsem z něho velmi rozpačitý dojem. Polovina naslouchala, z druhé poloviny čišela téměř nenávist. Poslední ministr, který nám něco dal i přes negativní stanovisko příslušné komise, byl ministr Herman. To je možná trochu paradoxní, protože s církvemi jsme nezacházeli kolem restitucí zrovna v rukavičkách. Nedávno jsme se náhodou potkali a srdečně jsme se tomu společně zasmáli. Příjmy na základě spolupráce s kraji nebo s jinými veřejnými institucemi ale čerpáte… Nejedná se přímo o dotace. Nabízíme konkrétní projekty příloh, které pak oslovená instituce zaplatí ze svého rozpočtu. Když se projekt nelíbí, nic nedostaneme. Je to cenný příspěvek, ale celé náklady pokrýt samozřejmě nemůže. Jaké roční náklady jsou zapotřebí k tomu, aby vydávání Literárních novin nebylo ztrátové? Ročně by bylo potřeba zhruba 12 milionů Kč, abychom byli schopni financovat i určitý rozvoj. Jde především o personální náklady, náklady na tisk, marketink, distribuci a nájem. A z klasické komerční inzerce nemáte žádné příjmy? Docela funguje inzerce v příloze Harmonie života. Kromě alternativní medicíny jde také o galerie a aukční síně. Klasická imidžová inzerce „Kupte si auto!“ u nás není. Proč? Kvůli tomu, že Literární noviny vychází v malém nákladu? Malý náklad v kombinaci údajně s tím, že nemáme cílovou skupinu, kterou by inzerenti chtěli oslovit. Jednou za dva roky si děláme vlastní čtenářskou anketu a vyplývá z ní, že máme atraktivní čtenáře. Lidi středního věku, vzdělanější, kteří mají velmi slušné pozice na úrovni středního a vyššího managementu, většinou mají vyšší než průměrné příjmy. Takže by je inzerce tohoto typu mohla oslovit. Myslím, že agentury i klienti jdou cestou nejmenšího odporu a nehledají neběžný typ médií. Nevadí inzerentům to, že jste se rozhodli spolupracovat s čínskými novinami na spolupráci několika příloh a textů o Číně? Předloni nás oslovily velké čínské noviny Kuang-ming ž-pao, které se zaměřují na kulturu a vědu, jestli bychom nechtěli spolupracovat. Výsledkem bylo, že jsme loni udělali několik tematických příloh o současné čínské literatuře, výtvarném umění o čínském vývoji za posledních čtyřicet let, ale třeba také o čínském čaji. Čína se za uplynulých čtyřicet let stala supervelmocí, do velké míry odstranila chudobu a myslím si, že bychom se měli zabývat tím, proč se tak stalo a jak toho dosáhla. Bohužel, česká politická scéna je rozdělená na lidi typu profesorky Lomové, nebo senátora Fischera, kteří Čínu zásadně odmítají, a na druhé straně na lidi kolem prezidenta Zemana, kteří Čínu respektují, ale nedokážou širší veřejnosti svůj postoj důvěryhodně vysvětlit. A to také není optimální. Chybí tady věcný pohled na Čínu, o který jsme se pokusili. Zle jsme to ale pocítili. Vedlo to i k tomu, že někteří klienti s námi kvůli tomu nechtěli spolupracovat. Jakýkoli výpadek je pro nás nepříjemný. Když pročítám například německé politologické publikace, které se Číně věnují, tak vidím, že to nejsou žádní obdivovatelé Číny, ale respektují, že je velká a úspěšná. Měli bychom pochopit, proč to tak je a jak s Čínou vycházet. Ve výsledku vám ale tato spolupráce nepomohla? Ne. Nějaké peníze jsme z toho měli, ale efekt byl spíš negativní Původně bylo v plánu ve spolupráci pokračovat i letos, ale nakonec jsme se nedohodli. Jako téma jsme například navrhovali čínskou kinematografii. Je to nesmírně velké odvětví. V ateliérech v Číně natáčejí kromě místních filmů i mnozí zahraniční producenti. My jsme chtěli toto téma představit formou reportáže. Představa čínské strany byla pojata spíše ideologicky, tak jsme se nedohodli. Když se podíváte zpět na jedenáct let, co vydáváte Literární noviny, a srovnáte je s řízením vydavatelství Economia a Vltava Labe Media, které jste předtím vedl, tak co je náročnější? Vydávat specializované periodikum nebo deníkové tituly, navíc v době, kdy se trh proměňuje? To jsou nesrovnatelné věci. Náš hlavní problém je, že máme jeden malý titul, ale musíme mít strukturně stejné vybavení jako větší vydavatelé – mít někoho, kdo dělá inzerci, distribuci nebo web. Ale protože titul je tak malý, tak režijní náklady jsou příliš vysoké. Není to ani v tom, že titul je specializovaný. Economia měla řadu specializovaných titulů, ale kombinace velkých titulů, které nesou hlavní režijní zátěž, a malých, funguje. U nás fungovat nemůže. Co by vám pomohlo? Pomohla by nám spolupráce s velkým vydavatelstvím. Několikrát jsem se o to pokoušel, ale velcí vydavatelé z toho mají obavy. Proč? Nevím přesně. Když jsem o tom jednal s jedním výkonným manažerem, zeptal se mne, co by z toho měl. Literární noviny nikdy nebudou vysokonákladovým titulem, ale mohou vhodně doplnit portfolio vydavatelství. A nabízejí poměrně dost možností marketinkové komunikace, kterou my sami těžko můžeme využít. Různé konference, čtenářské soutěže, besedy. Nechci nikoho podezírat, ale je v tom možná trošku politická obava. Nejsme názorově klasický mainstream a naše články a rozhovory se snaží obrážet celé spektrum názorů. A to se dnes zrovna nenosí. Zkoušel jsem všechny velké vydavatele, ale nedospěli jsme k dohodě. Pro mě osobně bylo těch jedenáct let trochu zábavou, vrátil jsem se k psaní a k překládání. Už to ale takto nebude udržitelné, pokud se nepodaří najít někoho, kdo by převzal moji roli investora i vydavatele, nebo pokud se nepodaří včlenit Literární noviny do většího vydavatelství. Myslíte, že jste vnímáni jako levicové médium? Nemyslím si, že jsme levicoví, to se traduje z dob Jakuba Patočky (bývalý šéfredaktor Literárních novin, pozn. red.). Pokud jsme levicoví, tak levicoví konzervativci. Spíš se na řadě věcí domluvím s Václavem Klausem než s lidmi kolem sociální demokracie. Pokud by se nějaký investor nebo partner objevil, jste ochoten se z vydávání úplně stáhnout? V příštím roce budu mít 80 let. Jsem ještě aktivní, ale věk se už začíná hlásit. Ano, byl bych ochoten z vydávání vystoupit. Během letošního roku to musím rozhodnout, už se mi nechce do novin dávat velké peníze. Nevylučuji ani to, že Literární noviny zastavím. Ve své historii ostatně měly etapy, kdy nevycházely. Je možné, že na chvíli zmizí a až bude společenská poptávka, tak se můžou znovu objevit. Svět je stále složitější. Týká se to kultury, ekonomiky, vědy a samozřejmě politiky. Zatím nevidím na českém trhu titul, který by se programově pokoušel tuto situaci reflektovat. V tom je stále trvající šance pro Literární noviny. Bylo by řešením výrazně změnit obsah a profilaci Literárních novin? Změny obsahu zvažujeme průběžně. Každé číslo je svým způsobem originál. Velmi často přemýšlím o tom, jak noviny rozvíjet. Souvisí to i s novináři. Je málo těch, kteří jsou ochotni věnovat textům více času. Pokoušeli jsme se třeba získat české spisovatele, aby pro nás psali reportáže. Neměli o to zájem. Je to pracné. Podařilo se nám rozšířit redakční kolektiv o Přemysla Houdu z Lidových novin, který bude v tomto směru zřejmě posilou, nebojí se náročnějších témat, včetně zajímavých rozhovorů. Je u nás vůbec publikum, a tedy prostor pro takový titul? V Česku je řádově jeden milion lidí s vysokoškolským vzděláním. Odhaduji, že takových 250-300 tisíc lidí by mohlo mít zájem o sofistikovanější pohled na kulturu, svět a politiku. Za těch jedenáct let se podařilo značku Literárních novin oživit, dostat ji znovu po různých peripetiích do povědomí čtenářů. Je to určitě dobrý základ pro jejich další existenci. A znovu zdůrazňuji: Svět kolem nás bude stále komplikovanější. Najít si v něm místo jako jednotlivec i jako společenská entita – například Česká republika – bude čím dál tím složitější. Kvalitní měsíčník v tom může sehrát, jak je vidět například na trzích v západní Evropě, docela zajímavou roli. Miroslav Pavel začínal jako ekonomický novinář deníků Práce a Mladá fronta, byl vyloučen z KSČ pro nesouhlas s okupací. V letech 1988–89 byl mluvčím vlády, patřil k hlavním poradcům tehdejšího premiéra Ladislava Adamce. V prosinci 1989 byl krátce ředitelem Československé televize. Na jaře 1990 založil společnost Economia a byl jejím generálním ředitelem. Od června 2008 se stal generálním ředitelem tehdejšího vydavatelství Vltava Labe Press. Z této pozice odešel v roce 2011. Vydávání Literárních novin převzal od června 2009. Autorka je šéfredaktorkou zpravodajského webu MediaGuru, který se zaměřuje na reklamu, média a marketing. Rozhovor původně vyšel na tomto webu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-13 16:17:17

Ekonomka Stephany Griffith-Jonesová: Zbytek světa vždy obdivoval vytvoření a výkony EU

Mezinárodně uznávaná ekonomka českého původu Stephany Griffith-Jonesová je autorkou či editorkou pětadvaceti knih včetně práce Čas pro viditelnou ruku, kterou připravila s Josephem Stiglitzem a José Antonio Ocampem. Působila jako poradkyně národních i mezinárodních institucí (například České národní banky, brazilského prezidenta Cardosa, Evropské unie, OSN). Za své zásluhy získala v roce 2006 cenu Významná Češka ve světě. Jak hodnotíte současný stav eurozóny? Jste stejně skeptická jako váš kolega Stiglitz? Myslím, že Stiglitz oprávněně kritizoval některé prvky eurozóny jako například Pakt růstu a stability a jeho úzkou interpretaci po dluhové krizi, která například vnutila přehnaně restriktivní politiku dlužnickým zemím Španělsku, Portugalsku, Irsku a zejména Řecku. V Řecku to vedlo k poklesu HDP o 25 % a k obrovským nesnázím. Rovněž oprávněně kritizoval německou politiku nulového rozpočtového schodku, která podkopala růst v Německu, v Evropě (včetně Česka) i ve světě. V Německu se teď čím dál tím více diskutuje o nutnosti tuto politiku změnit, neboť růst se tam prakticky zastavil. Takže výzvy k expanzivnější rozpočtové politice od Stiglitze, Krugmana, některých německých ekonomů jako Petera Bofingera a dalších, k nimž se sama počítám, se setkávají s narůstající podporou většiny ekonomů. Ale eurozóna potřebuje ještě další reformy (doporučuji Stiglitzovu knihu Rewriting the Rules oft he European Economy). Teď je třeba, aby politici naslouchali a jednali! Musím zdůraznit, že osobně jsem přesvědčená Evropanka a podporuji Evropskou unii! Od padesátých let přináší neocenitelné období míru a prosperity. Ale hospodářskou politiku po roce 2008 je třeba zásadně přehodnotit. Přesto zásadně nesouhlasím s euroskeptiky, hlavně ve Velké Británii, ale i jinde v Evropě. Zbytek světa vždy obdivoval vytvoření a výkony EU. Těžko se mi chápe ta vlna euroskepticismu, která se, doufám, brzy zlomí. Nepřispívá k euroskepticismu právě ta chybná hospodářská politika? Chyby v hospodářských politikách států eurozóny skutečně přispěly k euroskepticismu; zejména nízký nebo nulový růst a zhoršující se příjmové nerovnosti. Ale není tam vždy přímá souvislost. Nedávno jsem například byla v Řecku. I když tam byli poškozeni nadměrnými rozpočtovými škrty, je zajímavé, že podpora krajní pravici v nedávných volbách byla nízká a navíc klesá. K nárůstu euroskepticismu a krajní pravice přispívají i neekonomické faktory. Ale určitě nelze popírat vinu chybné politiky rozpočtových škrtů. Proto jasně podporuji štědřejší rozpočtovou politiku. Máte dojem, že eurozóna se v posledních letech změnila k lepšímu? V čem konkrétně? Leccos se zlepšilo. Například volnější měnová politika Evropské centrální banky, a především Draghiho politika záchrany eura za každou cenu, která nic nestála a měla velmi pozitivní dopady. Ale monetární politika sama o sobě nestačí, musí být podpořena politikou rozpočtovou. Zmíněný Junckerův plán byl pozitivním krokem. Ale ještě toho tolik zbývá! Měli bychom uspíšit náš vstup do eurozóny? Této otázce jsem se výzkumně příliš nevěnovala. Nemyslím si, že by to bylo až tak zásadní rozhodnutí, protože koruna de facto stínuje euro. Myslím, že z dlouhodobého hlediska je namístě přistoupit ke společné měně. Otázku načasování bych přenechala kolegům, kteří se tím tady zabývají; nakonec ale půjde stejně o politické rozhodnutí. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} A ztráta možnosti devalvovat? Pokud by ji Řekové měli, patrně by nedopadli tak tvrdě. Vstupem do eurozóny sice ztratíte suverénní kontrolu nad směnným kurzem, ale protože tím vstupujete do mnohem většího ekonomického celku, tak zase získáte lepší ochranu před spekulativními útoky na mezinárodním trhu. Posílíte svoji suverenitu nad mezinárodní spekulací. Navíc, i když je česká ekonomika úspěšná, s dost nízkou zadlužeností a s opatrnou makroekonomickou politikou (někdy až příliš opatrnou, protože expanzivnější politika by podpořila růst a prospěla chudším), stále se jedná o ekonomiku malou, která může být zranitelná vůči silným šokům z vnějšího ekonomického prostředí. Co byste řekla, že bylo v české ekonomické transformaci nejzdařilejší a co se nám naopak moc nepovedlo? Jsem přesvědčena, že česká ekonomika prošla úspěšnou transformací a hodně jí prospěl vstup do EU. Česko má dnes v EU nejnižší nezaměstnanost. Mám velký respekt například k tomu, jak se podařilo přesměrovat české vývozy z bývalého sovětského bloku do západní Evropy. Celkem vzato, ekonomika velmi dobře rostla, i když to mohlo být i lepší, pokud by v některých obdobích byla méně restriktivní politika zejména fiskální. Ale zhoršila se nerovnost příjmů, což podle mne není dobré. Je třeba naléhavě přijmout opatření, která by to zvrátila. Stiglitzovy návrhy mohou pomoci, některé jsem už zmínila. Jste kritická vůči volnotržnímu přístupu à la Thatcherová. Nemáte dojem, že jsme to občas přehnali s privatizováním? Výzkumně jsem se tomu nevěnovala. Podle mne jde při privatizaci o tři věci: rozsah, rychlost a metodu. Co do rozsahu tu bylo státní vlastnictví rozšířenější než v dalších komunistických zemích, a proto bylo asi nutné přikročit k radikálnější privatizaci. I přesto by například v takovém bankovnictví stálo za to vytvořit veřejné rozvojové banky po vzoru Německa, Francie, Kanady, Jižní Koreje a mnoha dalších. Nemohlo by se však jednat o staré státní banky, nýbrž o nové fungující instituce. Myslím, že bylo přehnané privatizovat všechny banky a ještě je k tomu nechat přejít do cizího vlastnictví. Rychlost byla v bankovnictví spíše mírná, což považuji za rozumné. Ale ukvapená byla kupónová privatizace založená na metodě velkého třesku. Takové kontroverzní metody přispěly k obohacení některých segmentů ekonomiky, které neměly nic společného ani s podnikavostí, ani s prací, a tím i k příjmové nerovnosti. Také přinesly privatizační skandály a korupci, což podkopalo důvěru v tržní ekonomiku. A co teď s těmi nerovnostmi? O tom by se dalo mluvit dlouho. Ale vždy je pár oblastí, které jsou klíčové při dorovnávání příjmů. Vždy je dobré začít zvyšováním příjmů chudších, například nastavením minimální mzdy, z níž se dá slušně vyžít. Je třeba také pamatovat na zdravotnictví a školství, která budou pro všechny, a nejen pro bohaté, kteří si je mohou pořídit soukromě. Důležité jsou odbory, musí být dost silné na to, aby dokázaly ochránit příjmy chudších. Klíčové je zdanění – daně, které proporčně daní více bohaté, jsou důležité pro financování výdajů směrem k chudším. Ale souvisejí s tím i další cíle jako vyšší růst ekonomiky i produktivity. Zde by pomohla rozvojová banka, ale i větší podpora výzkumu a vývoji. Myslím, že důležitým cílem je i zelená transformace, která může vytvářet nové zdroje růstu. Uhlíkově náročná výroba (těžba uhlí, uhelné elektrárny) může vytvářet neperspektivní aktiva, která se v důsledku klesající poptávky změní na pasiva. Na druhou stranu v budoucnosti poroste poptávka po obnovitelné energii a nízkouhlíkových vozidlech (např. elektroautech), a tím i jejich ceny. To je dost zásadní pro český automobilový průmysl, který je tak důležitý pro českou ekonomiku. Zelená transformace může přinést konkrétní ekonomické výnosy i přispět ke zmírnění klimatických změn. A konečně Česko se může v rámci EU zasazovat o změny, které povedou k příznivějšímu evropskému kontextu pro české hospodářství. Myslím, že je důležité tlačit na Německo (s nímž Česko tolik obchoduje a které v Česku tolik investuje), aby více podporovalo domácí ekonomický růst. K tomu určitě najde důležité spojence mezi dalšími evropskými zeměmi. Dlouhodobě se zabýváte mezinárodními finančními toky a jejich dopady na rozvojové země. Co považujete za svůj nejvýraznější výzkumný výsledek? Čím dál více ekonomů se shoduje na tom, že ničím neomezené kapitálové toky mohou mít velmi problematické dopady na rozvíjející se ekonomiky, neboť mohou vést k nadhodnocení směnných kurzů, nadměrným schodkům na běžném účtu platební bilance a také k vysokému a neudržitelnému zadlužování. Může to skončit v krizích s obrovskými náklady. Na počátku svého výzkumu jsem došla k závěru, že pokud mají kapitálové toky prospívat ekonomickému rozvoji, je třeba je regulovat, a to jak v zemích původu, tak i v těch cílových. Psala jsem o tom například ve své knize z roku 1998, k níž napsal krásnou předmluvu nobelista James Tobin. Tehdy si to myslela jen menšina ekonomů, ale dnes po tolika nákladných krizích už to přijala většina. Dokonce i Mezinárodní měnový fond má dnes oficiální pozici (schválenou Výkonnou radou), že regulace kapitálových toků je v kombinaci s dalšími vhodnými makroekonomickými kroky platným a užitečným nástrojem hospodářské politiky. Tobin se také proslavil návrhem na daň z finančních transakcí. Jde to podobným směrem jako vaše představy o regulaci? A proč se podle vás stále nedaří Tobinovu daň zavést? Myslím, že klíčová je skutečně regulace (či řízení) kapitálových toků. Ale to by se mohlo výborně doplňovat s Tobinovou daní na směnu mezi různými měnami; existují rovněž návrhy danit další finanční transakce. Jejich společnou myšlenkou je „nasypat trochu písku do soukolí“ nadměrných směnných a dalších transakcí, a tím přispět ke snížení spekulačních výkyvů, které poškozují reálnou ekonomiku. Takto získané zdroje by se daly investovat na pomoc chudším lidem nebo regionům nebo k ekologizaci ekonomiky. To už říkal velký ekonom Keynes, ale více to rozvinul právě nobelista Tobin. Hlavní překážky těmto daním klade politika. Mocné finanční zájmy tlačí na vlády, aby je nezaváděly, a to i přesto, že mají rozsáhlou podporu veřejnosti a řada významných ekonomů je přesvědčena, že by měly velmi pozitivní dopad na omezení spekulace. V této souvislosti je nadějné, že současný manifest britských labouristů se zasazuje o rozšíření stávající britské daně z prodeje akcií (Stamp Duty), která se vybírá už několik století a významně zvyšuje rozpočtové příjmy. Labouristé ji chtějí rozšířit na deriváty a obligace. Před nedávnem také podpořili jakousi Tobinovu daň na měnové a komoditní transakce. Kdyby vyhráli volby a zavedli takovou daň, mělo by to velkou váhu, protože Londýn je jedno z největších světových finančních center. V USA takovou daň podporují někteří levicovější uchazeči o demokratickou kandidaturu v nadcházející prezidentské kampani; USA přitom mají jeden z největších finančních trhů světa. Se Stiglitzem a Ocampem jste editovala knihu o poučení z globální finanční krize 2008. V titulu knihy říkáte, že je čas na viditelnou ruku, jako by ta neviditelná ruka trhu už nestačila. Kde konkrétně? Joseph Stiglitz vtipkuje, že neviditelná ruka trhu není vidět proto, že často žádná není! Má pravdu. Především ukazuje, že finanční trhy jsou ve větší míře zatíženy tržními nedokonalostmi než jiné oblasti ekonomiky; například kvůli asymetrickým informacím. Ve finančním sektoru proto platí, že státní zásahy, i když nejsou dokonalé, jsou mnohem méně nedokonalé než tržní nedokonalosti. Tam, kde trhy selhávají nebo prostě vůbec chybí, například při financování dlouhodobých investic do infrastruktury zejména v chudších zemích, musí jednat stát. Máme pak dva typy státních zásahů. Prvním typem se zabýváme ve zmíněné knize – finanční regulace domácích i mezinárodních trhů, které byly zásadně přehodnoceny v důsledku takzvané globální finanční krize roku 2008. Druhým typem je zakládání kvalitních rozvojových bank, jako například Evropská investiční banka (EIB) na úrovni EU či KfW v Německu. Rozvojovými bankami se dlouhodobě zabýváte. V poválečných desetiletích jich řada vznikla, ale jsou hodnoceny nejednoznačně. Je to dáno jen ideologií neoliberalismu? Jaká je vlastně dosavadní zkušenost s tímto typem institucí? Některé rozvojové banky za sebou mají dlouhou historii, francouzská Caisse de Depot vznikla po bitvě u Waterloo! Ale jak říkáte, hodně jich bylo založeno po druhé světové válce. K takovým patří i zmíněná KfW, jedna z největších a nejlepších, která zásadně přispěla k německému hospodářskému růstu i k mezinárodnímu rozvoji. Když v době Reagana a Thatcherové převážila volnotržní ideologie, byly rozvojové banky kritizovány a často redukovány či rušeny zejména v Latinské Americe a Africe. Mezinárodní společenství si po globální finanční krizi opět začíná uvědomovat jejich důležitou roli. V loňské knize s Ocampem identifikujeme šest důležitých funkcí rozvojových bank při překonávání tržních selhání: nabídka proticyklického financování, podpora inovacím a strukturální transformaci, podpora investicím do infrastruktury, zvyšování finanční inkluzivity, rozvoj a prohlubování kapitálových trhů a zajišťování veřejných statků, zejména boj proti klimatické změně podporou přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku. Nemáte dojem, že se v boji proti klimatické změně promrhalo dost veřejných prostředků, které skončily v soukromých kapsách? Mám na mysli biopaliva či solární elektrárny. Nebylo by lepší investovat spíše do boje se sociální nerovností? Vzhledem k tomu, co říká většina vědců, která se tím pod záštitou OSN zabývá (UNFCC), tak jsem pevně přesvědčena, že klimatická změna skutečně planetu ohrožuje a lidská činnost k ní s velkou pravděpodobností přispívá. Je proto třeba značného úsilí k rychlé přeměně našich ekonomik k nízkouhlíkovým standardům. Nová Evropská komise dělá dobře, když se zaměřuje na Zelený nový úděl (Green New Deal). Lord Nicholas Stern a další uznávaní ekonomové odhadují, že náklady současného boje proti klimatické změně daleko zaostávají za budoucími náklady, které poneseme, pokud dojde ke vzrůstu teplot. Ale souhlasím s vámi ve dvou ohledech. Za prvé ten přechod musí být spravedlivý – jeho náklady musí nést ve větší míře bohatší části společnosti a světa spíše než ty chudší. Už proto, že překonání příjmové nerovnosti je další obrovskou výzvou našim společnostem. Za druhé některé z politik přijatých například v Německu, a myslím, že i v Česku, vedly k nadměrným subvencím. Měly velmi pozitivní dopady včetně výrazného rozšíření obnovitelné energie. Celkově byly tyto politiky upraveny a nadměrné podpory omezeny. Vlády se „učí za pochodu“, jak říkával můj cambridgeský profesor Nicholas Kaldor. Rozvojové banky mají podle vás budoucnost? Jejich význam a váha v posledních letech globálně vzrostly. V Asii jde například o Asijskou infrastrukturní banku (AIIB) a banku BRICS se silnými vazbami na národní rozvojové banky, roste také význam Čínské rozvojové banky s aktivy přesahujícími 2,4 bilionu dolarů. V Evropě zase ambiciózní Junckerův plán posiluje Evropskou investiční banku a násobí své dopady na evropské ekonomiky skrze národní rozvojové banky. Podobně tomu je v Africe a Latinské Americe. Globální aktiva rozvojových bank se dnes odhadují na 5 bilionů dolarů, což je opravdu hodně. Skoro každá evropská země dnes takovou banku má nebo zakládá. Zabývala jsem se Junckerovým plánem, který zapojil EIB jako katalyzátor s cílem získat v rámci EU až 500 miliard eur dalších, převážně soukromých investic na období 2015–2020. To se v podstatě podařilo. Na období 2020–2027 se chystá plán InvestEU, který by měl podnítit ještě větší investice. Tento plán podle mne dává velké možnosti i České republice. Co bychom měli podniknout? Myslím, že Česko by mělo posílit stávající, ale malou Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, popřípadě ještě založit novou instituci. Myslím, že se o tom na vládní úrovni diskutuje, ale moc to nepostupuje. Národní rozvojové banky mohou podstatně usnadnit přístup k fondům EIB, ale mohou se k nim dostat i soukromé banky. Je třeba, aby se tomu věnovaly jak samotné banky, tak i česká vláda. Narodila jste se v Československu, ale celý život jste strávila jinde. Vyrůstala jste v Chile, poslední léta se pohybujete mezi New Yorkem a Londýnem. Jak vlastně vaši rodiče, čeští emigranti, skončili v Chile? Moji rodiče a jejich rodiny prošli za druhé světové války děsivými útrapami, oba byli v koncentračních táborech. Nacisté zavraždili mnoho mých nejbližších příbuzných, dva nevlastní bratry, ještě děti, a také dvě babičky jen proto, že byli židovského původu. Když se v roce 1948 začaly rýsovat nové politické problémy a represe, rodiče se rozhodli emigrovat. Měli příbuzné v Chile, a to rozhodlo. Cestou jsme ještě stihli navštívit mého dědečka z matčiny strany, Zdeňka Kafku, který žil v New Yorku. Kafka je poměrně obvyklé příjmení, ale přesto se zeptám, neměl dědeček Kafka něco společného se slavným Franzem? Měl, byli bratranci. Moje matka dobře znala Franzova otce Hermanna jako velmi milého strýčka. To je docela zajímavé, protože Franz se na svého otce díval jinak. O tom se můžeme dočíst v jeho známém Dopise otci. Také je zajímavé, že můj dědeček emigroval s ostatními Kafky do USA. Tahle rodinná zkušenost se pak odráží v Kafkově románu Amerika. Občas vtipkuji, že jeden z důvodů, proč jsem se dala na výzkum mezinárodních financí, je to, že jsou tak kafkovské! Znáte výzkum i praxi. V poměrně mladém věku jste v Chile zastávala důležitou funkci v bankovnictví. Za jakých okolností jste do ní nastoupila a jak jste si vedla? Krátce po promoci z ekonomie na Chilské univerzitě jsem nastoupila do Chilské národní banky. A národní banku jsem pak zastupovala v představenstvu jedné komerční banky. Byla jsem první žena v takové funkci, což vyvolalo značný mediální zájem. Jak vaše působení skončilo? Promítl se do toho nějak nástup Pinocheta? Vzala jsem si v Chile roční dovolenou a nastoupila na postgraduální studium na Cambridgeské univerzitě. Mezitím proběhl vojenský převrat, který nastolil nedemokratický a represivní režim. Tak jsem zůstala v Cambridgi a po magisterském studiu jsem si ještě udělala doktorát z ekonomie. Rok 1989 byl úžasný. Demokracie se vrátila jak do Chile, kde jsem vyrostla, tak i do Československa, kde jsem se narodila. {/mprestriction} Autor je český velvyslanec ve Francii a politolog. Stephany Griffith-Jonesová (*5. června 1947, Československo) je ekonomka se specializací na mezinárodní finance a rozvoj. V současné době je ředitelkou Iniciativy pro politický dialog založené na Columbia University v New Yorku. Dříve byla profesorkou na Institutu rozvojových studií na Sussex University. Svou kariéru zahájila v roce 1970 v centrální bance Chile. Působila také jako vedoucí konzultantka pro vlády ve východní Evropě a Latinské Americe a v mnoha mezinárodních agenturách včetně Světové banky. Byla také členkou Warwickovy komise pro mezinárodní finanční reformu. V roce 2010 vydala společně s José Antonio Ocampem a Josephem Stiglitzem knihu Čas pro viditelnou ruku. Poučení z krize v roce 2008.

Čas načtení: 2024-02-26 08:15:28

Novinky ve financování nových vozů VW zajímavé pro soukromé zákazníky.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Volkswagen rozšiřuje benefity pro všechny své modely o výjimečnou nabídku financování – Volkswagen připravil ve spolupráci s Volkswagen Financial Services zásadní novinky financování pro soukromé zákazníky – Volkswagen nabízí financování vozu bez žádného „ale“ – U nového modelu Tiguan ušetříte až 220 tisíc korun Volkswagen připravil ve spolupráci s Volkswagen

Čas načtení: 2024-03-07 09:00:00

USA chtějí, aby Turecko uhradilo náklady na chod UNRWA

Podle serveru Middle East Eye američtí představitelé tajně vyzvali Turecko, aby navýšilo financování UNRWA krátce poté, co Washington pozastavil vlastní financování této organizace v souvislosti s nepodloženými izraelskými obviněními, že se 12 z 13 000 zaměstnanců UNRWA v Gaze podílelo na útocích ze 7. října. Tato zpráva odhaluje velký rozdíl mezi veřejným a soukromým sdělením Bidenovy vlády o UNRWA, kterou Izrael dlouhodobě obviňuje z vazeb na Hamás. Bílý dům se připojil k veřejnému křížovému tažení Izraele proti této organizaci, což vedlo několik dalších západních zemí k přerušení jejího financování, píše Connor Echols.