Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2014-01-29 00:00:00

Pro naše nejmilovanější! - Nová kolekce Mango kids

Ani světové módní značky nezapomínají na ty nejmenší – na děti. Ke svým klasickým dámským a pánským kolekcím přidali také dětské. Mezi takové značky patří například H&M, Reserved, Lindex a také Mango, o kterém bude nyní řeč. Španělská značka Mango svou dětskou kolekci nazvala jasně a výstižně – Mang ...

Čas načtení: 2008-09-25 00:00:00

LG Prada – komunikační klenot / Mobilní telefon LG Prada

Každý správný milovník módy si nevystačí pouze s oblečením z posledních kolekcí a stylovými doplňky. Samozřejmostí je také rychlé auto, stylová technika a pochopitelně elegantní telefon. Naštěstí na nás módní tvůrci nezapomínají ani v této záležitosti, a proto výrobci telefonů nabízí fashion-řády. N ...

Čas načtení: 2014-06-28 10:15:00

Jak čistit dětem ouška

Není nic krásnějšího než zdravé, usměvavé a čisté miminko. Každá maminka si přeje mít to nejkrásnější, to dá rozum, a proto si užívají každého okamžiku a pečují o svůj poklad s citem a láskou. Rády je oblékají, koupají, myjí jim vlásky, češou, mažou krémem a samozřejmě nezapomínají ani na čistá oušk ...

Čas načtení: 2022-07-29 08:48:52

Kristýna Freiová: Jde o to, aby pro nás příběh neskončil dočtením knihy

„Psaní je totiž pro mě i jen to, co se mi odehrává v hlavě. Pořád mi tam běhají nějaké příběhy,“ přiznává Kristýna Freiová, kterou psaní okouzlilo již v dětském věku a během gymnaziálních studií psala povídky a básničky. Na psaní ji baví možnost vyprávět vlastní příběhy a předávat čtenářům něco ze svého vidění světa. A letos se čtenáři můžou těšit na její novou knížku nazvanou Temnota, která uzavírá románovou sérii Galilejec.      Narodila jste se v Českých Budějovicích, vyrůstala v Praze a již na ZŠ jste díky své bujné fantazii začala psát. Co vás ještě bavilo a jak jste požívala svá dětská léta? Bavilo mě chození do kina a videopůjčovny. Takže jednoduše řečeno filmy. A to mi vlastně zůstalo. Dětství jsem z podstatné části trávila v Jindřichově Hradci u babičky. Do dnes se tam ráda vracím.    Během studia na Gymnáziu Josefa Škvoreckého jste se intenzivně věnovala psaní povídek i básniček. Pak jste chtěla studovat historii, ale nevyšlo to. Nakonec jste vystudovala FF UK v Praze kulturologii a na Literární akademii Josefa Škvoreckého tvůrčí psaní a publicistiku. Někde jste řekla, že po škole jste vůbec nepsala. Nakonec jste se v psaní ale našla. Co vás na psaní baví a kdy přišel nápad napsat knihu? O napsání knihy jsem snila léta. Po absolvování literární akademie jsem ten sen nicméně vzdala. Věčně nás tam někdo ujišťoval o tom, že spisovatelů je spousta a na nás nikdo nečeká. Svým způsobem měli pravdu. Přesto nám to alespoň nemuseli tak často opakovat, ale asi se báli, že pak budeme chtít vrátit školné, když neuspějeme, tak se jistili. Pravda je, že o dráze spisovatele moc mých spolužáků stejně nesnilo, jen chtěli něco vystudovat. Ale mně se to nakonec podařilo, za což jsem nesmírně vděčná. A občas tomu stále nemůžu uvěřit. A co mě vlastně na psaní baví? Možnost vyprávět vlastní příběhy a předávat čtenářům něco z mého vidění světa. Věřím, že mé romány neobsahují jen dobrodružné příběhy, ale i určitý návod, nebo cestu k překonání daností a hranic, které nás brzdí a poutají ke všemu naučenému a vrozenému — včetně odsouzení k smrti.   Vyzkoušela jste si práci novinářky. Co vám novinářská praxe dala? Asi rok jsem psala články pro časopis Bulletin Slovo, který vydává nezisková organizace Slovo 21. Je to časopis o cizincích a pro cizince žijící v České republice. Takže jsem se podívala na různé kulturní akce pořádané jednotlivými komunitami, na které bych se jinak nedostala. A vůbec jsem poznala z blízka, jak u nás cizinci žijí a jak moc se chtějí integrovat, ale přitom nezapomínají udržovat vlastní tradice, protože přece Češi z nich nikdy nebudou a ani se to po nich nechce. Což je v pořádku.   V roce 2017 jste se coby spisovatelka představila prvotinou Galilejec, která hned zaujala. Pak přišel Nesmrtelný hrabě, poté Lucifer a Markétka a letos vychází Temnota. Jelikož jste se vždycky zajímala o mystické příběhy z historie lidstva a ve svých dílech hledáte odpovědi na zásadní otázky lidského bytí a našeho osudu. Proč právě tato témata? Už jako dítě na základní škole, která pro mě nebyla jednoduchá, jsem se ptala sama sebe, proč jsou věci také, jaké jsou? Proč to či ono musíme? A zda je správné všechno to, co se od nás očekává? Odpovědí se mi moc nedostalo, a tak jsem se snažila smířit se světem, jaký pro mě tehdy byl. Myslela jsem, že to je jediná cesta. Nakonec jsem se ale nevzdala, což je zásluhou mých rodičů, ve kterých jsem vždycky měla oporu. Konečně, nevyrůstala jsem v prostředí, kde by se věci braly tak jak jsou bez jakékoliv pochybnosti. Kdyby ve mě nevěřili, kdyby nevěřili v to, co píšu, těžko bych napsala a publikovala čtyři romány. Ale to jsem možná trochu odbočila, i když to s vaší otázkou souvisí. Věřím, že se dá lidský život zlepšovat, že můžeme být jako hrdinové z mých knih — všemocní. Základem každého dobrého příběhu je cesta hrdiny a vlastně jde o cestu hrdiny v každém z nás. Jinak bychom příběhy tolik nepotřebovali. My to přece víme, nebo tušíme, když se s takovým hrdinou ztotožníme. Jde ale o to, aby pro nás daný příběh neskončil dočtením knihy, nebo závěrečnými titulky v kinosále, ale abychom si ho nesli dál a dál a naplňovali ho tak v sobě a každý sám pro sebe. Milujeme hrdiny, kteří dokáží víc než my, kteří dokáží změnit svůj osud. Proč tomu tak je, je jasné. Přejeme si být jako oni. Byť jen v těch nejtajnějších zákoutích srdce.   Příběhy vašich knih zasazené v historických kulisách, v nich se odehrávají nadpřirozené věci, a jak jsem se dočetla v jednom vašem rozhovoru, jste řekla: „Usedám k psaní a nevím, jak se postavy zachovají, žijí svým vlastním životem.“ Máte oblíbeného hrdinu ze svých knih? Každý je jiný, ale zároveň jsou si podobní — usilují o to samé, ať jde o Ješuu Nazaretského, nesmrtelného hraběte de Saint-Germain, Lucifera nebo Usira. Chtějí změnit svět. Ale koho z nich mám nejraději? Snad právě Lucifera. Náš vztah se budoval postupně a je to patrné i v mých knihách. Nějak se stalo, že se objevuje v každé z nich. Je to průvodce a učitel ostatních postav, ale zároveň on sám má před sebou ještě dlouhou cestu a problémů nad hlavu.   Pracujete na novém příběhu? Podle čeho si vybíráte, o čem budete psát? Pracuji a nepracuji. Za poslední dva roky jsem začala psát několik příběhů. Uzavřela jsem teď vlastně tetralogii, začínám proto od nuly. Takže se dostávají ke slovu nová témata a nějak se nemohou dohodnout, komu bych měla dát přednost. Zda mé vášni z mládí pro upíry a hraběte Draculu, nebo dlouholetému zájmu o vojenskou historii a duchařské příběhy.   „Psaní je pro mě vším, je to cesta, způsob života…“ Jsou vaše slova a platí stále? Ano, platí to stále, a to i když zrovna nic nepíšu. Psaní je totiž pro mě i jen to, co se mi odehrává v hlavě. Pořád mi tam běhají nějaké příběhy.   Jaká jste čtenářka? Máte oblíbeného autora nebo žánr? Zaujal vás někdo v poslední době? Jinak řečeno, ovlivnila mě Smrt v Benátkách Thomase Manna, Mistr a Markétka Michaila Bulgakova, Čarodějův učeň Otfrieda Preusslera a Dracula Brama Stokera. V poslední době čtu s nadšením duchařské novely od Darcy Coates a vrátila jsem se k detektivním příběhům Borise Akunina.   Jak ráda trávíte chvíle volna? Umíte odpočívat? Odpočívat umím, a to doslova. Jen bych upravila slova Jana Nerudy: Sotva lehne; sotva usne, sen se zvedne — na Jen si sedne, sen se zvedne. Ve vhodné poloze usnu v jakoukoliv denní dobu. Ale chodím i ven třeba na procházky se psem. Vlastně i volné chvíle jsou pro mě pracovní, když vyřizuje reklamace v jedné firmě. To je opravdu změna. Tehdy nejsem kreativní já, ale lidé, co reklamace posílají. (smích) Jinak samozřejmě čtu, chodím ven s přáteli a sleduji seriály nebo filmy.   Kristýna Freiová se narodila 17. srpna 1988 v Českých Budějovicích, ale vyrůstala v Praze. Vystudovala FF UK v Praze a Literární akademii Josefa Škvoreckého. Napsala sérii Galilejec (Galilejec, Nesmrtelný hrabě, Lucifer a Markétka, Temnota (2022). Většinu jejích knih už nejde koupit v knihkupectvích, a tak je autorka sama prodává přes e-shop. Více se dozvíte na www.kristynafreiova.cz.

Čas načtení: 2021-09-03 20:21:59

Dohodl se Brežněv s Husákem ještě před srpnovou okupací?

Pro naši rozklíženou společnost je signifikantní, že postupně mizející ohlasy pražského jara rezonují disharmonicky; vždyť ani po půlstoletí nebyly vyjasněny všechny základní otázky jeho cílů, podstaty a smyslu, nejsou plně identifikovány determinující mezinárodní souvislosti atd. U mladé generace převládají médii povrchně zprostředkované, zkreslené, schematické přístupy (nebo spíše odstupy a nezájem); pamětníci, uznávající tuto dobu za největší prožitek svého života, pomalu odcházejí. Pouze občas někteří politici úspěšně zneužívají deformovaný výklad těchto událostí k obhajobě svých pofiderních programů. Ti, kteří byli tenkrát mladí (dnes 70+), však nezapomínají, a proto nepovažují toto období všeobecné naděje i naivního nadšení za „pouhé soupeření dvou skupin v rámci KSČ“, ale za oprávněný pokus o demokratizaci života naší země v daných, silně limitovaných podmínkách; jednoznačně za jeden z prvních kroků směřujících za široké podpory obyvatelstva k postupnému návratu Československa ke skutečné plnokrevné (pluralitní) demokracii a k normálnímu, léty osvědčenému uspořádání moderní společnosti. Nadšeným snílkům a netrpělivým nedočkavcům se však dostalo dvacet let „normalizace“! Má smysl vracet se s pokorou a empatií do nedávné historie a tázat se, zda mohla existovat jiná, příznivější cesta osudu této „postižené“ generace? Mladá generace pražské jaro radostně prožívala Je zbytečné připomínat, že většina tehdejší mládeže (i občanské společnosti) neměla nic společného s „vědeckým učením M-L“, oficiální politika ji příliš nezajímala, chtěla pouze beat a žít jako jejich vrstevníci za Šumavou! V tehdy výrazně vyjadřované podpoře všeobecně oblíbeného Alexandra Dubčeka (dnes jí neprávem vyčítané) spatřovala jedinou cestu úniku z nenáviděného krunýře svírajícího ji přemírou nepřirozených omezení a nesmyslných a pro současné generace nepochopitelných zákazů. Nečekaná naděje na rychlou změnu, přílišný optimismus a nehrané, nespoutané nadšení náhle probuzených občanů vedlo k překotnému vývoji (opřenému mimo jiné též o ne zcela vykrystalizované názory) plnému upřímné touhy a naivity i neúmyslných chyb a nezvládnutých přešlapů i omylů. Obrodný proces, stěsnaný do pouhých několika nádherných měsíců, nestačil přinést zralé plody. Nemůže být proto až troufalé a pramálo seriózní pokoušet se dnes autoritativně o exaktní měření jejich kvality bez existence jejich vzorků? Nekriticky je odsuzovat bez pochopení nutných souvislostí a hluboké empatie oné doby, například pouze na chatrném základě jejich zbylých pozůstatků? Naše, tehdy mladá generace pražské jaro nejen radostně prožívala, do jeho proudů též aktivně vstupovala. Své radikální představy dychtivě a bez bázně diskutovala ve škole i v hospodě, na čundru, na potlachu i cestou ve vlaku, necítila však zrovna nutkavou potřebu tisku vlastních programů a petic apod. (Historici ale preferují tištěnou podobu dokumentů!) Akční program KSČ byl pro ni překonán dříve, než byl vytištěn. Nikdo netušil, kde a kdy se dravý proud převratných změn, který prudce strhával břehy zatuchlých předsudků a nenáviděných rigorózních pravidel, zastaví. Vynucená demise Antonína Novotného spustila takovou lavinu personálních změn, že nikdo na vrchu si nemohl být svou židlí jistý. Ještě větší zemětřesení spojené se zásadní obměnou křesel se očekávalo po mimořádném sjezdu KSČ v září. Meze svobody se každým dnem nadějně posunovaly, byly to krásné časy naivních ideálů a dívky nosily krátké sukně… Sověti u nás chtěli mít své armádní jednotky „Kdyby nebyl Tonda Novotný tak tvrdohlavě umíněný a až ješitně pyšný a sebevědomě se nedomníval, že v rámci Varšavské smlouvy je Československo schopno ubránit se vlastními silami bez trvalé přítomnosti cizích armád na svém území; mohlo to v 68 všechno dopadnout úplně jinak a národ by nebyl tak tragicky rozdělen!“ litoval v důchodu Miloš Jakeš. O strategické potřebě alokace sovětských jednotek na našem území přesvědčoval Novotného již Nikita Chruščov. Sovětský záměr rozmístit u nás svá vojska trval od války. Na podzim 1945 se totiž prezidentu Benešovi povedl husarský kousek, prosadil současný odchod U.S. Army i Rudé armády a naše území se tak ocitlo bez cizích armád, což v poválečné Evropě představovalo téměř raritu! Při slavnostním loučení Rudé armády s dojatými a vděčnými občany sovětští důstojníci slibovali, že se k nám brzy vrátí. (Vrátili se až za 23 let na další 23 roků, ale to už je nikdo nevítal.) Sovětský nátlak okamžitě zesílil po nástupu Brežněva, který byl maršálům zavázán nejen za podporu při sesazení Chruščova – jemuž mimo jiné vyčítali nedomyšlené stažení vojska z Rumunska v roce 1958. Generál-politruk Leonid Brežněv uniformy miloval, v soukromí nosil oblíbené lampasy alespoň na teplácích. Hned na jaře 1965 si maršál Andrej Grečko vynutil dohodu o výstavbě tří skladů s jadernými hlavicemi v Československu. Novotný sice zvyšoval výdaje na zbrojení – vztažené na jednoho obyvatele patřily ve světě mezi enormní; avšak Sověti přesto v roce1966 nekompromisně vyžadovali v zájmu posílení jihozápadního křídla Varšavské smlouvy přesunout do ČSSR dvě sovětské divize! V podmínkách studené války bylo obtížné trvale se stupňujícímu koncentrovanému nátlaku Sovětů dlouhodobě odolávat, vždyť kromě Rumunska byla sovětská armáda přítomna ve všech zemích sovětského bloku, a navíc ČSSR přímo sousedila s NATO! Získat souhlas Novotného se nedařilo, usilovně se proto hledaly jiné cesty. Nepřišel by možná vhod případný „objev kontrarevoluce“ v ČSSR jako vítaná záminka pro finální prosazení plánu vstupu vojsk a jejich trvalého setrvání v Československu? Při sledování časové osy průběhu klíčových událostí jasně vyniká, že úmysl dostat sovětská vojska do Československa byl výrazně staršího data než náhlé zjištění „objevu kontrarevoluce“ v ČSSR! Obrodný proces, který se nacházel ještě v samotném zárodku, na počátku jara se u nás na teprve rozbíhal, byl Sověty okamžitě označen za nebezpečný ohníček tzv. kontrarevoluce, byť se v té době jen nejistě rozhoříval. Ostražité sovětské velení zpozornělo a dlouhodobý strategický záměr, průběžně zpracovávaný do taktických a operačních plánů, vytáhlo z trezoru. Maršálové potom pouze čekali na vhodnou příležitost, záminku, aby kompletně připravené plány „vtržení“ a okupace Československa mohli spustit. S předstihem je předávali určeným vyšším velitelům a vyčkávali na moment, kdy se politbyro podvolí soustředěnému nátlaku „jestřábů“, generality a vojenskoprůmyslového komplexu. Bylo možné v dané situaci bipolárně rozděleného světa a pevně stanovené role ČSSR v něm, reálně uvažovat o nějakém kompromisním východisku? Bylo snad představitelné nalézt způsob určité kompenzace za eventuální souhlas s alokací nevítaných vojsk na našem území, a tak případně předejít jejich pozdějšímu agresivnímu vstupu? Nabízely se v daných podmínkách jiné reálné alternativy? Nerozhodný a nespolehlivý Saša V lednu 1968 tvrdohlavého a nerudného Novotného nahradil usměvavý Alexander Dubček, ke kterému zpočátku choval Brežněv vřelý až otcovský vztah. Na zasedání politbyra ÚV KSSS 16. ledna 1968 dokonce přiznal „osobní odpovědnost za výběr Dubčeka“! Také náčelníci KGB na Lubljance se radovali, že „v Praze vyhrál náš Saša!“ S postupujícím jarem a obrodným procesem jejich optimismus slábl a přestávali věřit, že Saša splní všechna očekávání, která v něj původně vkládali. Brzy mu vyčítali, že odvolává a jmenuje kádry bez obvyklých konzultací a předchozího souhlasu sovětské strany. Stačil tak vyměnit řadu vedoucích funkcionářů v ústředním výboru KSČ, ve vládě i v krajích a hrubě tím narušil pracně budovanou síť Sovětům oddaných a věrných spolupracovníků v ČSSR. Příliš spokojeni nebyli ani se sesazením prezidenta republiky. Dubčekův nový ministr vnitra Josef Pavel už přímo ohrozil těsné vazby na KGB! Podle stížností Sovětů nedodržoval Dubček zavedený zvyk konzultovat s nimi všechny záležitosti předem. Byli notně zklamáni jeho údajnou nerozhodností, výmluvami a celkovou nespolehlivostí. Moskva proto začala vyhledávat nové kádry. V sovětském vedení koordinoval agendu „československé krize“ předseda KGB Jurij Andropov podřízený pouze Brežněvovi. Disponoval vynikajícími zkušenostmi z úspěšného potlačení „kontrarevoluce“ v Maďarsku, kde v roce 1956 působil jako velvyslanec. Důvodně se obával, aby se také v ČSSR neopakovala krvavá verze občanské války. Věděl, že pokud se mu nepodaří zlomit a donutit stávající vedení KSČ k poslušnosti, bude nutné najít vedení nové. Vycházel ze svých osvědčených zkušeností, kdy v Budapešti 1956 objevil, příslušně vychoval a nakonec (po získání souhlasu Moskvy) prosadil do nejvyšší funkce v Maďarsku Jánose Kádára, do té doby druhořadého funkcionáře. Z bývalé oběti politických represí 50. let vygeneroval nejvěrnějšího sovětského místodržitele ve východním bloku, který 35 let obětavě plnil též úlohu prosovětského agenta a provokatéra. (Například v lednu 1968 vylákal Dubčeka na schůzku, na níž – zaúkolován Andropovem – na něm vyzvídal jeho představy a názory, které obratem hlásil do Moskvy. Obdobně zákeřně postupoval též při dalších důvěrných setkáních s Dubčekem.) Andropov potřeboval získat plastický obraz situace, a proto rozšířil síť zpravodajských kontaktů. Zmobilizoval vybranou skupinu nelegálů a na jaře 1968 je převelel do Československa. Vyhledávali tam vhodné kádry, důkladně prověřovali stávající politiky (například Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka, Vasila Bilaka, Aloise Indru aj.), typovali nové; v soukromých diskusích ověřovali jejich skutečné názory, charakter, vztah k SSSR a jeho předákům apod. Například Dubček byl jimi charakterizován jako velmi váhavý a nerozhodný člověk, nepevný a perspektivně nespolehlivý, jenž pouze slibuje, ale dané sliby neplní, „žvanil jako Kerenský“. Konkrétní případ fungování takového nelegála vylíčil Igor Sinicin v knize Andropov zblízka (Moskva 2004) na podkladě vzpomínek svého otce Jeliseje Sinicyna, který byl na jaře 1968 vyslán na sovětský konzulát do Bratislavy pod krytím pracovníka ÚV KSSS. Osvědčil se jako rozvědčík již za války například ve Skandinávii, kde mimo jiné živě komunikoval s emigrantem Willy Brandtem, pozdějším západoněmeckým kancléřem. Na Slovensku byl nasazen především na Bilaka a Gustáva Husáka. Ve svých zprávách zasílaných přímo na stůl Andopova kritizoval tvrdé, extrémně levicové pozice Bilaka – jeho příliš nekompromisní postoje ho vylučovaly z možnosti zastávat nejvyšší funkci v KSČ, postrádal schopnosti získat oporu obyvatelstva atd. Byť Bilak zorganizoval podpisy tzv. zvacího dopisu a „jestřábi“ v moskevském politbyru jej preferovali, od začátku srpna ho Andropov nepovažoval za vhodného pro nejvyšší funkci v Praze. Na doporučení rozvědčíka se Andropov přiklonil k Husákovi, pokládal jej za velmi zkušeného politika, zdatného rétora a velmi ctižádostivého a obratného organizátora, schopného přesvědčit a strhnout za sebou masy. Cenil si také, že Husák přes prožité útrapy a represálie zůstal přesvědčeným komunistou (jako jeho oblíbený Kádár). Prostřednictvím četných rozhovorů s rozvědčíkem získal Husák důvěru samotného Andropova, ač se spolu nesetkali. Na scénu vstupuje Husák „Jednou v polovině srpna 1968 zazvonila v bratislavské kanceláří ‚představitele ÚV KSSS' přímá linka a ve vysokofrekvenčním telefonu se ozval hlas J. V. Andropova,“ píše se v citované knize, „Jeliseji, domníváš se, že se můžeme skutečně spolehnout na Gustáva Husáka? Bude s námi bojovat proti pravici?“ Plukovník potvrdil předsedovi KGB, že Husák má absolutně jeho důvěru a že věří jeho schopnostem zmobilizovat k vítězství levice v KSČ nejen Slováky, ale i Čechy! Andropov se na chvilku zamyslel a potom požádal: „Můžeš do hodiny přivést k tomuto telefonu soudruha Husáka?“ Přesně za hodinu zazvonil opět Andropov: „Je u tebe soudruh Husák? Předej mu telefon!“ Husák převzal telefon a odpověděl Andropovovi na pozdrav, poté si krátce vyměnili názory na situaci v Československu. Řeč Andropova v telefonu silně zněla, navíc si Husák přiložil sluchátko tak, aby mohl poslouchat i přítomný rezident. Bez předchozího upozornění Andropov náhle řekl: „Soudruhu Husáku, chce s vámi hovořit Leonid Iljič.“ Husák se podivil. V telefonu zaburácel Brežněvův bas: „Soudruhu Husáku!“ obrátil se na něj generální tajemník ÚV KSSS: „Vím, jak obětavě pracujete pro svoji vlast a jak se snažíte odvrátit silné vnitřní a vnější otřesy. Chci vás ubezpečit, že plně chápeme vaše postoje, ale obáváme se zhoršení situace…Chci se vás zeptat, podpoříte nás v případě vzniku mimořádných okolností?“ „Ano, soudruhu Brežněve,“ klidně odpověděl Husák. „Budu stát na straně Sovětského svazu. Domnívám se, že pouze společně můžeme stabilizovat situaci v Československu a předejít velkému krveprolití.“ Tento rozhovor Andropova a Brežněva prokázal, že Moskva se už definitivně rozhodla a orientovala na spolupráci s Husákem. Nyní lze již lépe porozumět nejen nečekanému mezipřistání letadla delegace vedené prezidentem Ludvíkem Svobodou v Bratislavě cestou na jednání do Moskvy 23. srpna 1968, aby přibralo Husáka, do té doby druhořadého politika, který nebyl ani členem ÚV KSČ; ale především překvapivému hodnocení z úst Alexeje Kosygina, který při rozboru dosavadního průběhu Moskevských rozhovorů na zasedání politbyra 25. srpna 1968 jmenovitě vyzvedl Husákův přístup: „Husák si vedl velmi dobře a rozumně.“ Tehdy politbyro ÚV KSSS navrhovalo tři varianty dalšího postupu v československé krizi – v každé revoluční vládě se počítalo s významnou rolí pro Husáka; jak v první vedené Svobodou, tak i ve druhé, kde figuroval dokonce na postu premiéra a KSČ měl vést Černík. Nakonec se prosadila třetí varianta – zachovat dosavadní skladbu vedení s tím, že provede všechna Moskvou nadiktovaná opatření vlastníma rukama a uskuteční nařízenou „normalizaci“. Ovšem s výhradou účasti Františka Kriegela, Čestmíra Císaře a Oty Šika. Spolu s nimi měl odejít také Bilak, který zbaběle zcela zklamal, plány jeho skupiny na mimořádná opatření se zhroutily a jeho vliv se vytratil. Podle Sinicina bylo velkou zásluhou Andropova a Brežněva, respektive Kosygina a Michaila Suslova, že Moskva v roce 1968 neopakovala krvavou maďarskou cestu a neprosadily se drastické názory „jestřábů“ Nikolaje Podgorného, Petra Šelesta, Dmitrije Ustinova a Grečka. Ve své skvělé Husákově biografii uvádí Michal Macháček „svědectví Lubomíra Štrougala, který přisuzuje Sinicynovi klíčovou úlohu v Husákově politické kariéře, a nakonec i v cestě do čela KSČ, jelikož Siniyin dokázal u Brežněva a Andropova vzbudit vůči Husákovi důvěru…Posléze mu (Sinicyn) předal moderní vysílačku americké výroby, přes kterou mohl nový lídr udržovat přímý kontakt s Brežněvovým sekretariátem.“ Podle Macháčka koordinoval Sinicyn přísně utajované setkání Husáka s Brežněvem v noci ze 13. na 14. dubna 1969. Potkali se na letišti v Mukačevu za zády Šelesta i Bilaka. Ambiciózní pragmatik Husák se tam Sovětům zřejmě upsal k submisivní poslušnosti a zavázal k plnění dosud plně neidentifikovaných úkolů, a mohl tak být 17. dubna 1969 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ! Soupeřící supervelmoci nad Československem společně zlomily hůl Když se na podzim 1969 nedařilo situaci v ČSSR zcela normalizovat, požádal Husák Andropova o vyslání osvědčeného zpravodajce, nyní již generálmajora zahraniční rozvědky PGU KGB Sinicyna, do funkce vedoucího rezidentury KGB v Československu. S Husákem potom těsně spolupracoval až do roku 1981. Pamětníci vzpomínají, že neoficiální vliv tohoto rezidenta na veškeré zdejší dění byl enormní, mimo jiné zprovoznil tajný kanál do Moskvy, kterým Husák (a Bilak) dostával informace, rady a příkazy přímo z Kremlu. Komunikace probíhala bez vědomí sovětské ambasády a našich vrcholných představitelů a stranických orgánů. Autor uvedené knihy, který působil jako pomocník člena politbyra ÚV KSSS a předsedy KGB Andropova, připomíná, jak se jeho šéf velmi pyšnil tím, že osobně stvořil dva genseky – Kádára v Maďarsku a Husáka v Československu, rád se s nimi stýkal. V té době nemohl ještě vědět, že zdárně umetá cestičku dalšímu – Michailovi Gorbačovovi. Tak, jak byl Husák vyzdvižen a dosazen, byl Sověty obdobným způsobem též odejit. Rozhodnutí o jeho odchodu z nejvyšší stranické funkce bylo definitivně stvrzeno v sobotu 10. dubna 1987 při pražské návštěvě Gorbačova s tím, že jej nahradí Jakeš. S oběma Gorbačov na Hradě předtím osobně jednal. Aby mezi lidmi nevznikl dojem, že výměna je přímým následkem návštěvy, bylo stanoveno, že se uskuteční až na podzim. (Odejít z funkcí se zavázal též Bilak.) Ke změně v čele KSČ došlo 17. prosince 1987. Při zpětné deskripci průběhu tzv. československé krize 1968 vyplývá, že se zde osudově protnuly minimálně tři roviny determinujících zájmů. Vedle barvité interní plochy známého domácího kvasu obrodného procesu se ostře a nekompromisně prosazovala rovina zájmů sovětského bloku diktovaných Moskvou. Na globální úrovni hrozivě působily nepřekročitelné geopolitické limity dané dohodami Spojenců z dob druhé světové války, které nadlouho zpečetily neradostný osud Československa. Z klíčového mezinárodního hlediska zůstalo v roce 1968 Československo ve světě osamocené. Svět československé reformní pokusy příliš nevítal, v obavách je spíše zamrazil. Nový československý model socialismu sice vzbudil nadšené sympatie a verbální podporu světové levicové veřejnosti, vyzbrojené však pouze tužkami a psacími stroji; potřebnou pozitivní pozornost mocných tehdejšího světa ale nezískal, jejich oči poutala více válka ve Vietnamu, Střední východ, Čína apod. Podle jejich pohledu mohl československý experiment dokonce ohrozit křehkou rovnováhu bipolárně rozděleného světa přímo na horké hranici obou bloků. Zásadní faktor představoval postoj USA. (Jak by se asi zachovaly USA v čistě hypotetickém případu drtivého vítězství radikální levice v západním Německu, která by mimo jiné jednoznačně směřovala k vystoupení z NATO a EHS a bezprostřednímu vyhlášení neutrality a k nevratnému sjednocení Německa, aniž by brala ohledy na stanoviska USA a svých západních spojenců?) Na schůzi politbyra ÚV KSSS 24. července 1968 diplomatický veterán Ivan Majskij úzkostlivě varoval před vyvoláním možného konfliktu se Západem v důsledku připravované invaze do ČSSR. Andrej Gromyko na místě jeho obavy vyvrátil. Velvyslanec Anatolij Dobrynin se totiž již 22. července 1968 setkal se státním tajemníkem USA Deanem Ruskem a zjistil, že USA se rozhodně nechtějí zaplést do konfliktu kvůli Československu! V tomto směru byla vláda USA od samého počátku zdrženlivá a nechtěla být zatažena do událostí v ČSSR; považovali je za záležitost samotných Čechů a dalších států Varšavské smlouvy. Američané se navíc snažili o bilaterální setkání na nejvyšší úrovni a o jednání o odzbrojení. Politbyru bylo nyní jasné, že případná sovětská aplikace krajních opatření v ČSSR určitě nenarazí na aktivní odpor ze strany USA. V Čierne nad Tisou 29. července 1968 proto Brežněv mohl spokojeně ujistit Bilaka, že USA plně akceptují právo Sovětů řešit si poměry v sovětském východoevropském bloku. USA považovaly vojenskou intervenci za pouhou nehodu na cestě k uvolnění mezinárodního napětí v době studené války! Mimořádná noční návštěva Dobrynina v Bílém domě 21. srpna 1968 proto prezidenta ani příliš nepřekvapila. Husák ji později (1990) výstižně okomentoval: „Prezident Johnson se dohodl s Brežněvem a vzal okupaci ČSSR na vědomí. Formálně protestoval, ale jinak nehnul ani prstem.“ Násilné potlačení Pražského jara přesto sehrálo ve světových dějinách výraznou roli a paradoxně přispělo ke zmírnění mezinárodního napětí. Při řešení československé krize dospěly obě soupeřící supervelmoci k dojemné shodě, když nad vzpurným Československem společně zlomily hůl a daly přednost ochraně svých imperiálních zájmů v adekvátních sférách vlivu. (Přece nelze připustit, aby malé, submisivní státy svévolně překreslovaly hranice bloků, na nichž se dohodly velmoci!) V atmosféře po Glassboro, v době příprav jednání o odzbrojení a chystané cesty Johnsona do Moskvy, USA velkoryse tolerovaly masivní přesuny statisíců po zuby ozbrojených vojáků Varšavské smlouvy riskantním západním směrem i samotnou okupaci Československa za sovětský příslib zastavit pohyb okupačních armád v ČSSR v dostatečné vzdálenosti před hranicemi NATO. Historici dokumentují, jak překvapivý únorový převrat v Praze 1948 „popohnal“ Stalinem vystrašené západoevropské státníky k urychlenému podpisu Bruselského paktu (17. března 1948) a založení NATO. Nečekaný projev mimořádně silné vzájemné důvěry jindy vždy ostražitých úhlavních nepřátel – jaderných supervelmocí, získaný a prověřený během československého srpna 1968, se proto mohl stát jedním z hlavních impulsů, který úspěšně pootevřel dveře na cestě k nastartování Helsinského procesu. Potenciální pozitivní efekt pro světové dějiny byl ale i tentokrát dosažen mimo jiné opět na úkor upozaděných československých občanů!

Čas načtení: 2021-11-16 09:36:45

Jaká je nejlepší herní televize k PS5 a Xboxu?

Konzole představují extrémně populární způsob hraní her. Na podzim loňského roku (2020) navíc na trh dorazily toužebně očekávané nové verze dominantních konzolí PlayStation a Xbox. Modely PS5 a Xbox X/S nabízejí špičkový výkon a možnost zahrát si řadu exkluzivních titulů. Pokud však za schopnostmi samotné konzole zaostává „zobrazovací zařízení“ může to být pěkně k vzteku. Většina hráčů přitom využívá televizi. Moderní televize nabízejí široké úhlopříčky a často vynikající rozlišení, přesto mohou za monitory v některých ohledech zůstávat pozadu a do určité míry snižovat požitek ze hry. Existují však i výrobci a televize, kteří na hráče nezapomínají a tato zařízení uzpůsobují vysokým herním The post Jaká je nejlepší herní televize k PS5 a Xboxu? first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2024-02-26 12:07:57

Agáta Hanychová s bratrem zavzpomínali na bývalého otčíma Stropnického. K Vánocům od něho dostávali bizarní dárky

Influencerka Agáta Hanychová a její mladší bratr Vincent Navrátil se ve svém pořadu »Agáta a Vincent: Taky názor« dotýkají různých témat a kauz, které aktuálně rezonují ve společnosti. Nezapomínají ale také občas takzvaně vystřelit do vlastních řad. V jednom z dílů například zavzpomínali na svého bývalého nevlastního otce Martina Stropnického, jenž žil s jejich matkou Veronikou Žilkovou dlouhých osmnáct let. Vánoce s bývalým ministrem obrany byly dle jejich slov často okořeněny bizarními dárky. S těmi si prý herec a politik hlavu nelámal. "Netajil se tím, že dával dárky, co dostal na zahraničních cestách," uvedl Vincent. O naopak vhodném dárku pro blízkou osobu promluvil pro ŽivotvČesku.cz sociolog Vojtěch Bednář.

Čas načtení: 2024-02-07 17:55:24

Meldíkovi se přesunuli do Dubaje, na business ale nezapomínají. USHI spouští valentýnskou kolekci

Populární rodina Erika Meldika a Dominiky Šťovíčkové se sice s příchodem nového roku přestěhovala do Dubaje, business ale k ledu neodložila. Jejich oblíbená šperkařská značka USHI tak právě spouští k příležitosti svátku sv. Valentýna novou kolekci ručně vyráběných náušnic s názvem All you need…Read more →

Čas načtení: 2024-03-25 13:09:50

Online Casino CZ s VR: Jak technologie mění hazard pro české hráče

Ta nejlepší online kasina nezapomínají na implementaci moderní technologie. Přečtěte si, jaké inovace kasino online podporuje v ČR a světě. V posledních letech se CZ kasino online hazardní průmysl stal jedním z nejdynamičtějších odvětví zábavy, a to díky neustálému pokroku technologií. Jednou z nejnovějších inovací, která vstoupila do světa online kasin, je virtuální realita (VR).

Čas načtení: 2024-04-04 06:00:00

Ukradli i osvětlení. Fotbalový klub ve válkou zničeném Súdánu bojuje o přežití

Desetitisíce mrtvých, miliony lidí na útěku. Zničená města a vesnice, akutní hrozba hladomoru. To jsou výsledky občanské války v Súdánu, běsnící v už tak těžce soužené zemi od loňského dubna. Je skoro zázrak, že i v takové době tamní lidé nezapomínají na fotbal. Přináší jim alespoň trochu radosti a oddychu. Ovšem udržet profesionální tým válečným podmínkám navzdory je mimořádně komplikované.

Čas načtení: 2024-04-26 10:00:00

Gaza a Ukrajina v titulcích novin, mezitím Súdán...

Od chvíle, kdy v roce 2007 zmizela v Portugalsku britská blondýnka Madeleine McCannová, na ni světová média nezapomínají a každou chvíle se objevují zprávy o nové stopě v případu. O zmizení černošské dívky Ashy Degreeové se však téměř nepíše. Je to proto, že naše bílé mozky nás vedou k tomu, abychom nebílé lidi vnímali jako "jiné", patřící k jinému kmeni. A kvůli populární kultuře, která po staletí zdůrazňuje bělochy a jejich kvality a úspěchy, což nás podvědomě vede k přesvědčení, že běloši jsou nadřazení, mají větší hodnotu než neběloši. 

Čas načtení: 2024-05-16 12:00:12

Ultratenký iPad Pro 2024 je těžší ohnout než jeho předchůdce

Od chvíle, kdy měl iPhone 6 problémy s ohýbáním sice uběhlo už mnoho let, ovšem někteří lidé nezapomínají a tak je samozřejmě zajímalo, jak je na tom nejtenčí produkt v historii Applu s ohýbáním. To se rozhodl zjistit také YouTuber vystupující pod přezdívkou AppleTrack, který konkrétně vyzkoušel, jaké to je ohnout nové, ale i předchozí iPady Pro. V obou případech vynaložil co největší možnou sílu a i když se ze začátku zdá, že se mu iPad […]

Čas načtení: 2024-06-07 21:49:54

Proč se se mnou rozešel? 5 nejčastějších příčin rozchodu

Někdy je rozchod tím nejlepším řešením. Jaké jsou nejčastější důvody toho, proč jdou páry od sebe? Když je rozchod tím nejlepším možným řešením Byla to láska na první pohled, sestěhovali jste se, možná i založili rodinu, ale je stále zjevnější, že vám to neklape? Nejste v tom sami. Jaké jsou nejčastější příčiny rozchodu a dá se některým z nich zabránit? 1.  Vzájemné odcizení Častým důvodem rozchodů a rozvodů je vzájemné odcizení partnerů. K tomu může dojít nepozorovaně a postupně. Pokud se dají dohromady dva lidé, kteří potvrzují, že protiklady se přitahují, je obtížné najít si společné zájmy, koníčky a třeba i shodu v některých názorech. Dalším důvodem, proč dojde k vzájemnému odcizení, je nedostatek komunikace. Když si oba partneři žijí po svém, ale nezapomínají spolu komunikovat a tráví spolu čas, zmenšuje se tím šance na vzájemné odcizení. Chcete-li váš vztah s partnerem udržet, nezapomeňte spolu komunikovat. 2.  Nevěra podkope důvěru ve vztahu Zabijákem vztahu je rovněž nevěra. V případě, že dojde k jejímu odhalení, je skutečně těžké si opět získat partnerovu důvěru a jen minimum svazků dokáže nevěru jednoho z partnerů společně překonat. Dokázali byste svému partnerovi odpustit nevěru nebo by to pro vás bylo jasným znamením toho, že je načase se rozejít? 3.  Nedostatek podpory Podporuje vás partner ve všem, co děláte? Tak to máte ohromné štěstí. Jedním z častých důvodů, proč se lidé rozhodnou ukončit vztah, je totiž nedostatek podpory z partnerovy strany. Abyste mohli dosáhnout svých cílů a plnit si své sny, jsou podpora a pochopení ze strany vašeho partnera zcela nezbytné. Společně byste měli tvořit dokonalý tým, nikoliv fungovat jako dva zcela samostatné celky. 4.  Rozdílný pohled na svět a nesoulad v názorech Na kolika věcech se s partnerem shodnete? Vyřešíte většinu sporů kompromisem nebo se naopak nejste schopni dohodnout na žádných důležitých věcech? Právě podobný... Čtěte více Příspěvek Proč se se mnou rozešel? 5 nejčastějších příčin rozchodu pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2024-06-08 05:00:00

Blažek krutě platí za ostrý jazyk manželky: Už není favoritem StarDance!

Kauza „prsa Arichtevy“ vládne českým internetem a zdá se, že ačkoliv je oficiálně spor mezi Veronikou Arichtevou (38) a manželkou herce Filipa Blažka (50) Jolanou (44) již uzavřen, lidé jen tak nezapomínají. Dokonce by to prý mohlo ovlivnit i Blažkovo působení v následující řadě StarDance. Má vůbec šanci na výhru, nebo vyletí z kola ven hned první večer?

Čas načtení: 2024-06-18 09:00:00

Marek Eben vystoupil z komfortní zóny a podpořil kamaráda

Slovenská herečka Magda Vášáryová, hrdinka filmu Postřižiny, či maďarský herec János Bán, divákům známý jako závozník Otík z filmu Vesničko má středisková, na režiséra těchto kultovních snímků nezapomínají. Proto přijali pozvání na společenský večer v areálu trojského zámku, kde Olga Menzelová pořádala charitativní aukci ve prospěch Nadačního fondu Jiřího Menzela. Dokonce nechyběl ani moderátor Marek Eben, jenž obvykle na podobné akce ze zásady nechodí!

Čas načtení: 2024-06-30 11:26:05

Virtuální Bastlírna vol. 40: Letní bastlení

Prázdniny začínají a nebastlíři leží na plážích nebo se vystavují nebezpečnému UV záření mimo kontrolované prostředí laboratoře. Strahováci však stále sledují, co se děje nového ve světě techniky a v pondělí se novinkám na Virtuální Bastlírně podívají na zoubek. Altium změnilo licenční model, což způsobilo vlnu nevole. KiCADu v posledních verzích postupně přibývá podpora importu z Altia - nahrálo Altium nechtěně do karet KiCADu? Co ale ze světa hardwaru? LilyGO začíná prodávat levné "chytré" brýle s ESP32. Z Číny se dají kooupit procesory s BT 5.0 pod dolar. Vznikla open-source aktivní sonda do 2 GHz - zmíní i jak se dělají kabely k osciloskopickým sondám. Nedávno také bastlíři vyzkoušeli Faradayův jev v oleji a mají i video. Nesmí ale zapomínat i na software. Kromě nové verze KiCADu si můžeme ukázat drobné zlepšováky pro LTSpice - import bloků s S-parametry nebo export schémat do pěkné prezentovatelné podoby. Nově vznikl i fork AR488 podporující ethernet místo USB připojení. Nezapomínají však ani na naše oblíbená úsměvná až bizarní témata! Změna licence zřejmě konečně po 20+ letech umožnila Altiu zprovoznit podporu pro jednovrstvé plošné spoje. Adam H. na dovolené hackuje RFID zámky (ale o tom více poví osobně až někdy příště). Na zubních kartáčcích s ESP32 se šíří botnet. Vzniká český vesmírný program (bohužel se nejmenuje Kosmo) a vznikla podpora pro psaní programů v .NETu na prehistorickou konzoli NES/Famicom. Jak vidíte, seznam zajímavých témat na tento měsíc je vskutku obsáhlý. Neváhejte tedy, nažhavte svoje počítače, repráky, mikrofony a kamery a připojte se s námi na Virtuální Bastlírnu XL. Nejde však o velikost, jen o pořadové číslo 40 - VB je tu pro všechny nezávisle na velikosti, věku či čemkoliv jiném. Příští Virtuální Bastlírna se pod taktovkou projektu MacGyver studentského klubu SiliconHill bude konat v pondělí 1. července od 20:00 minimálně do 22:00 (ale obvykle končí o dost později). Odkaz na konferenci se před samotnou akcí objeví na bastlířské wiki.

Čas načtení: 2024-07-01 15:30:00

YouTube nespí na vavřínech. Brzy přibude funkce, která potěší milovníky playlistů

YouTube je nejpopulárnější platforma svého druhu Vývojáři ji neustále vylepšují a modernizují, aby šla s dobou Nyní do aplikace míří velmi zajímavá novinka YouTube je nejrozšířenější a nejpopulárnější platforma zaměřená na videa. Aktuálně se sice do povědomí uživatelů zapisuje hlavně svým bojem proti uživatelům blokátorů reklam, ale vývojáři naštěstí nezapomínají ani na praktické novinky. Jedna…

Čas načtení: 2024-07-03 22:19:19

Co je Scallion Latte?

Milujete kávu na všechny způsoby a nebojíte se zkoušet ani nové variace? Jestli jste tak dosud neučinili, ochutnejte Scallion Latte. Co to je a proč je okolo něj tolik povyku? Jarní cibulka přináší netradiční chuť Scallion Latte je káva obohacená o vskutku netradiční potravinu – jarní cibulku. Ačkoliv to zní zvláštně a pro někoho možná i odporně, zkuste dát tomuto netradičnímu nápoji šanci. Odkud se vzal a proč má spoustu příznivců? Tradiční kávové nápoje již nikoho nepřekvapí Za dobu své existence se kávové nápoje dočkaly mnoha variant. Do kafe si přidáváme kromě cukru také skořici, kardamom, perníkové koření či například zmrzlinu. Dále si můžeme do kávy přidat tonik, alkohol, kousky kokosu či například čokoládu. Málokoho by ale napadlo experimentovat se zeleninou. Proto je netradiční kombinace jarní cibulky a kávy natolik podivná. Za vznikem tohoto nápoje, pro který se vžilo označení Scallion Latte musíme zavítat na jednu sociální síť. Další trend ze sociální sítě TikTok Ti z vás, kteří tipovali TikTok, měli pravdu. Za zemi původu tohoto nápoje s výraznou zelenou vrstvou na vrchu je považována Čína. Videa a fotografie Scallion Latte, někdy též označovaného jako Spring onion latte, se začala šířit po sociální síti TikTok neuvěřitelnou rychlostí a nyní tento podivný nápoj zkoušejí lidé na celém světě a o svůj názor se nezapomínají dělit se svými sledujícími. Jak si připravit Scallion Latte? K přípravě nového trendy kávového nápoje Scallion Latte budete potřebovat: ušlehané mléko jedno espresso hrst čerstvé jarní cibulky led Postup přípravy je velice snadný. Do vysoké sklenice naplněné ledem nalijete napěněné mléko, přidáte jedno espresso a nakonec nápoj posypete hrstí najemno nasekané jarní cibulky. Cibulku můžete přidat čerstvou pro výraznější chuť, případně ji orestovat, čímž její chuť trochu zjemníte. Proč vzniklo Spring Onion Latte? První otázkou, která se ve spojitosti se Scallion Latte nabízí, je ta, proč vůbec... Čtěte více Příspěvek Co je Scallion Latte? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2024-07-31 00:00:00

Polsko, solný důl Wieliczka V – důl jako centrum kultury, sportu i zdraví

Solné podzemí ve Wieliczce chce nalákat turisty v každém ročním období, proto ani zde nezapomínají na trendy, které s sebou přináší moderní doba. Po ukončení prohlídky nemusíte spěchat na povrch, ale například si můžete vychutnat nějakou tu dobrotu z typické polské kuchyně.

Čas načtení: 2024-08-01 12:06:08

„Povaleč se prokousal přes pubertu.“ Oblíbený festival slaví už osmnáctý ročník

Barokní zahrada zámku Valeč a přilehlé ovocné sady se od čtvrtka do soboty mění v dějiště oblíbeného multižánrového festivalu Povaleč. Ten nabízí koktejl hudby, filmů, nebo workshopů. Organizátoři nezapomínají ani zajímavé besedy, a na své si přijdou také nejmenší návštěvníci.