Aktuální Zprávy

Čína odmítla další projekt nového plynovodu z Ruska

Další projekt plynovodu, který Kreml nabídl Číně jako náhradu za projekt Síla Sibiře-2, nezískal souhlas Pekingu.

---=1=---

Čas načtení: 2024-08-14 11:36:57

Němci chtějí zatknout ukrajinského potápěče za podíl na poničení Nord Streamu

Německo v rámci vyšetřování poškozených plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2 vydalo evropský zatykač na ukrajinského instruktora potápění. Předpokládá, že byl členem týmu, který poškodil potrubí podmořského plynovodu. S odvoláním na své zdroje o tom informují německá média. Tamní generální prokuratura se k tomu odmítla vyjádřit.

Čas načtení: 2024-08-14 10:43:02

Média: Německo vydalo kvůli Nord Streamu zatykač na ukrajinského potápěče

Německo v rámci vyšetřování poškozených plynovodů Nord Stream 1 a 2 vydalo evropský zatykač na ukrajinského instruktora potápění jako předpokládaného člena týmu, který poškodil potrubí tohoto podmořského plynovodu. S odvoláním na nejmenované zdroje o tom informují deníky Süddeutsche Zeitung (SZ) a Die Zeit spolu s televizí ARD. Německá generální prokuratura se k těmto tvrzením odmítla vyjádřit, napsala agentura Reuters.

Čas načtení: 2024-08-14 11:35:00

Poškození plynovodů Nord Stream: Němci vydali zatykač na potápěče z Ukrajiny

Německo v rámci vyšetřování poškozených plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2 vydalo evropský zatykač na ukrajinského instruktora potápění jako předpokládaného člena týmu, který poškodil potrubí podmořského plynovodu Nord Stream. S odvoláním na nejmenované zdroje o tom dnes informují německé deníky Süddeutsche Zeitung (SZ) a Die Zeit spolu s televizí ARD. Německá generální prokuratura se k těmto tvrzením odmítla vyjádřit, uvedla agentura Reuters.

Čas načtení: 2024-08-14 11:36:00

Němci chtějí zatknout ukrajinského potápěče za podíl na poničení Nord Streamu

Čas načtení: 2024-08-14 12:49:00

Exploze plynovodů Nord Stream: Němci vydali zatykač na potápěče z Ukrajiny

Čas načtení: 2024-08-14 15:55:00

Německo kvůli poškození Nord Streamu vydalo zatykač na ukrajinského potápěče

Německo v rámci vyšetřování poškozených plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2 vydalo evropský zatykač na ukrajinského instruktora potápění jako předpokládaného člena týmu, který toto podmořské plynovodní potrubí poškodil. S odvoláním na nejmenované zdroje o tom informují německé deníky Süddeutsche Zeitung (SZ) a Die Zeit spolu s televizí ARD. Německá generální prokuratura se k těmto tvrzením odmítla vyjádřit, podobně jako ministerstva vnitra a spravedlnosti. Polská prokuratura ale potvrdila, že takový zatykač obdržela, uvedla agentura Reuters.

---===---

Čas načtení: 2024-11-04 14:00:00

Lokální energetické společnosti v Německu mají problém s odklonem od plynu

Mnoho velkých německých místních společností nadále sází na fosilní plyn pro vytápění a zdržuje přechod ke klimaticky šetrnějším způsobům vytápění domů, zjistily ve společné zprávě ekonomický týdeník Wirtschaftswoche a investigativní agentura Correctiv.

Čas načtení: 2024-02-27 17:24:15

Dánsko zastavilo vyšetřování sabotáže plynovodu Nord Stream

Dánsko upouští od vyšetřování události, kterou označilo za „úmyslnou sabotáž“ plynovodu Nord Stream v roce 2022, a to z důvodu nedostatečných důvodů pro zahájení... Článek Dánsko zastavilo vyšetřování sabotáže plynovodu Nord Stream se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-23 09:27:32

Polský ministr zahraničí: USA věděly o sabotáži plynovodu Nord Stream předem

Washington věděl předem o plánech na odpálení plynovodu Nord Stream, tvrdí polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. (Foto: Flickr) V rozhovoru, který v pátek zveřejnil... Článek Polský ministr zahraničí: USA věděly o sabotáži plynovodu Nord Stream předem se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-03-02 20:15:22

Chystá se v zákulisí obnova plynovodu Nord Stream 2?

Matthias Warnig, bývalý špion a dlouholetý spojenec ruského prezidenta Vladimira Putina, údajně lobbuje v USA, aby podpořily potenciální obnovení plynovodu Nord Stream 2, uvedl... Článek Chystá se v zákulisí obnova plynovodu Nord Stream 2? se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2023-05-23 13:00:07

Čím se liší zkapalněný plyn od zemního?

Plyn je rozšířené palivo, které se s oblibou používá v systémech vytápění jak u obytných, tak nebytových nemovitostí. Bez problému ohřeje i vodu a je možné ho využít v mnoha technologických procesech. Ti, kdo zvažují plyn jako zdroj tepla, přemýšlejí o tom, zda zvolit plyn zemní či zkapalněný. Jaké mají vlastnosti a v čem se liší? Zemní plyn – je možné ho využít všude? O tom, jaké palivo zvolit pro systém vytápění, nejčastěji rozhodují takové faktory, jako je: umístění systému, dostupnost plynovodu, cena paliva. Zemní plyn je směs páry a plynů, které se těží ze země. Než je předán k užívání, prochází speciálním procesem úpravy. Jakým konkrétně? Jedná se o obohacení zemního plynu, které spočívá ve vyloučení pevných částic, vodní páry, sirnatých sloučenin a jiných nepotřebných látek z jeho složení. Ve stejném procesu prochází zemní plyn odorizací, která mu dodá charakteristický pach. Právě díky tomu bude plyn cítit v případě netěsností systému. To umožní včas zareagovat a zajistit bezpečnost uživatelů. Zemní plyn se však přepravuje pomocí průmyslových plynovodů, a ne v každé lokalitě je k nim přístup. Zkapalněný plyn pro mnoho účelů Plynové vytápění plynem z lahve je jedním z nejrozšířenějších způsobů, jak zajistit zdroj tepla. Plyn se uchovává pod tlakem v kapalném skupenství. Lze ho využít např. pro: kuchyňské sporáky, grily, nejrůznější topná zařízení, motory vozidel, stroje používané při nejrůznějších technologických a průmyslových procesech. LPG se využívá také jako nosný plyn při výrobě kosmetických přípravků ve spreji. Největší výhodou zkapalněného plynu je jeho nezávislost na jakékoli síti a také cena – náklady na nákup zkapalněného plynu jsou mnohem nižší, než kolik stojí vytápění zemním plynem. Zásadní rozdíl mezi LPG a zemním plynem je v metodě jeho distribuce a dodávání do systému. Zkapalněný plyn se přepravuje a uchovává v nádobách pod tlakem. Skladuje se v zásobnících nebo v lahvích. Oproti tomu zemní plyn se dodává potrubím. Není třeba ho skladovat a je pro uživatele stále dostupný – pakliže nedojde k výpadku celé sítě. Pokud jde o plyn jakožto zdroj vytápění, hodně záleží na lokalitě objektu a potřebách uživatele. https://www.flaga.cz/ Zdroj foto 1: Photo RK / shutterstock.com Zdroj foto 2: vlastní / flaga.cz <p>The post Čím se liší zkapalněný plyn od zemního? first appeared on Elegantní bydlení.</p>

Čas načtení: 2020-08-30 10:50:31

Turecko – takový skvělý soused

Konflikt kolem těžby plynu ve Středozemním moři ukazuje, jak moc si erdoğanovské Turecko odcizilo svoje okolí. Otázka je, čeho všeho dosáhne „drzým čelem“. Řecko a Turecko si udržují mnohaletou tradici všelijakého přetahování se ve vzdušném a námořním prostoru, vesměs ale propočítanou natolik, aby z toho nehrozila přímo „horká válka“. Jednotlivých incidentů bylo mnoho a následky víceméně žádné. V Egejském moři, hustě posázeném řeckými ostrovy, je v podstatě nemožné ustanovit nějaké všeobecně akceptovatelné námořní hranice. Současné problémy kolem průzkumné činnosti lodi Oruc Reis jsou ale o něco vážnějšího rázu. Do sporných vod poslala svoje vojenské síly i Francie, jednak kvůli ochraně zájmů francouzských společností, ale také kvůli staré tradici francouzsko-řeckého přátelství. Koná se námořní cvičení, jehož protiturecká myšlenka je víceméně jasná. Válka z toho všeho asi nebude, ale to, o co se hraje, je otázka, kdo je v dané oblasti pánem a bez čího souhlasu se nedají provádět žádné těžební práce. To je pozice, ve které se erdoğanovské Turecko s roztomilou samozřejmostí vidí. Příslušná námořní strategie má i svoje pojmenování – „Modrá vlast“. A tuto strategii se Turecko snaží pomocí válečných lodí doprovázejících výzkumné plavidlo Oruc Reis také prosadit. Proti všem. Podivné nároky Turecka Základem tureckých ambicí je velmi ambiciózní představa o tom, které oblasti východního Středomoří jim náležejí k výlučnému využívání. Takhle vypadá oficiální mapa zveřejněná tureckým ministerstvem zahraničí (převzato z novin Hurriyet). (Zelená plocha jsou nároky Severokyperské turecké republiky, kterou kromě Turecka nikdo jiný neuznává a která, jak vidíte, si pěkně obkroužila ostrov až daleko na jih od jeho řecké části.) Turci při stanovování svých nároků vycházejí ze značně netypického právního názoru, že ostrovy, a to ani ty obydlené a velké, nemají nárok na exkluzivní ekonomickou zónu. Proto neberou v Ankaře při kreslení čar po mapě v potaz takové drobnosti, jako je řecká Kréta (8 336 km² a půl milionu obyvatel). S tímhle názorem jsou Turci v mezinárodním společenství téměř sami. Jediný další relevantní partner, který na tento princip kývl, byla jedna ze dvou konkurečních vlád v Libyi – konkrétně ta Sarrádžova, které Turci pomáhají udržet se u moci, a která s Tureckem podepsala dohodu o rozdělení námořních ekonomických zón, naprosto ignorující mezilehlé řecké ostrovy a Kypr. Sarrádžovou vládou seznam tureckých spojenců v oblasti víceméně končí. Množina znepřátelených států je podstatně početnější. Kromě Řecka, Kypru a Sýrie sem patří i Egypt a Izrael, a to z povícero důvodů. Egyptu vládne vojenská junta pod vedením generála Sísího, která roku 2013 sesadila předešlého zvoleného prezidenta Mursího. Jenže Mursí patřil k Muslimskému bratrstvu, kterému fandí i Erdoğan, takže vztahy mezi oběma zeměmi se značně zhoršily. V Libyi podporuje Egypt druhou z obou konkurenčních vlád, vedenou maršálem Haftarem, a v úvahu připadá i nasazení egyptské armády přímo na jeho straně. Jelikož Turecko už v Libyi udržuje svoje vojáky nějakou dobu, mohlo by se v případě takového vývoje stát i to, že Egypťané a Turci po sobě budou přímo střílet. Izrael míval před erdoğanovskou érou s Tureckem dobré vztahy, dnes už to neplatí. Erdoğan a jeho lidé zavlekli do turecké politiky náboženské perspektivy a v éře AKP jsou vztahy mezi Tureckem a Izraelem chladné, i když nikoliv katastrofální. Když před pár týdny Spojené arabské emiráty oznámily svůj záměr navázat s Izraelem diplomatické vztahy, Erdoğan to ostře kritizoval a dokonce řekl, že zvažuje, že pro změnu Turecko odvolá svoje diplomaty z Emirátů. Což je chucpe jako hrom, protože samotné Turecko v Izraeli svoji diplomatickou misi má (hned dvě – velvyslanectví v Tel Avivu a generální konzulát v Jeruzalémě). Jakým právem by to tedy mělo zakazovat ostatním? Erdoğan by se ve východním Středomoří měl roztahovat co nejméně Z hlediska Řecka, Izraele a Kypru je turecká snaha vykolíkovat si půlku místního moře pro sebe nepřípustná i proto, že koliduje se záměrem vybudovat zde plynovod do Evropy. Na realizaci plynovodu, kterému se říká EastMed, se všechny tři státy dohodly začátkem roku. Zamýšlený plynovod má vést dost daleko od tureckého pobřeží, ale stejně se dostává do kolize s představami Ankary o tom, kam až sahá turecká ekonomická zóna. S onou podivnou, výše zmíněnou libyjsko-tureckou smlouvou, je v naprostém rozporu. Dalo by se tedy čekat, že jeho výstavbě budou Turci bránit silou. I proto se teď v oblasti haraší zbraněmi. Při tom všem je zajímavé, že ekonomický rozměr celé věci by takové vojenské manévry vůbec neospravedlňoval. Ložiska plynu ve východním Středomoří jsou sice pro místní země zajímavá, ale opravdu jen pro lokální spotřebu. Export do vzdálené, studené a bohaté Evropy už tak nadějně nevypadá. Vybudování plynovodu EastMed, který by musel vést až tři kilometry hlubokým mořem, by stálo zhruba šest miliard eur a Evropa by tím získala dovozní kapacitu 10 miliard krychlových metrů ročně. Což by představovalo zhruba 2,5 procenta veškerého do Evropy dováženého plynu, tedy objektivně vzato nic moc. Vzhledem k tomu, kolik dnes stojí plyn (málo), vůbec není jisté, zda by se takový drahý projekt zaplatil, natož něco vydělal. To se nám časy změnily, což? Místo starého principu, kdy se konflikt o ropné a plynové zdroje maskoval nějakou politickou záminkou, maskuje se nyní konflikt o politickou moc ropnými a plynovými zdroji. Ale vyhnout se mu nejde; otázka, nakolik se bude Erdoğan ve východním Středomoří moci roztahovat, je docela podstatná. Za sebe soudím, že ideálním stavem by bylo „co nejmíň“. Zdá se, že Macron to vidí stejně. Kéž by to pochopili i Němci… Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-15 17:58:15

André Glucksman: Temná vize evropské budoucnosti

V roce 2012 otiskly Literární noviny rozhovor s francouzským filozofem a politologem André Glucksmanem o Evropě a Evropské unii. Glucksman před pěti lety zemřel, ale jeho myšlenky jsou pozoruhodně aktuální i dnes. Text zveřejňujeme v rámci cyklu Z archivu Literárních novin. Pane Glucksmanne, máte ve světle intelektuální a existenciální zkušenosti, kterou jste ve 20. století jako antitotalitní myslitel získal, obavy o budoucnost Evropy? Nikdy jsem nevěřil, že s koncem fašismu a komunismu byla odvrácena veškerá nebezpečí. Dějiny se nezastavují na místě. Evropa nevystoupila z dějin ve chvíli, kdy zmizela železná opona, i když občas očividně chtěla, aby se tak stalo. Demokracie mají tendenci tragické rozměry historie přehlížet nebo na ně zapomínat. V tomto smyslu bych řekl: Ano, současný vývoj je extrémně znepokojivý. Už od svých počátků před 60 lety evropské společenství takřka neustále klopýtá z jedné krize do druhé. Určité prohry a komplikace jako by patřily k jejímu normálnímu chodu. Éru moderní Evropy charakterizuje jakýsi neustálý náznak krize. Lze z toho vyvodit obecný závěr, že Evropa není státem nebo společenstvím v národním smyslu, které organicky roste pospolu. A nelze ji srovnat ani s městskými státy starého Řecka, které navzdory odlišnostem a rivalitám utvářely jednotný kulturní celek. Evropské země pojí i společné kulturní aspekty. Existuje něco jako duch Evropy? Evropské země nejsou stejné, a proto je nelze strkat do jednoho pytle. Nespojuje je komunita, ale společenský model. Existuje totiž evropská civilizace a západní způsob myšlení. Jaká jsou jeho hlavní témata? Už od Řeků – Sokratem počínaje přes Platona až po Aristotela – zdědila západní filozofie dva základní principy: člověk není měřítkem všeho a není imunní vůči selhání a zlu. Přesto je zodpovědný sám za sebe a za vše, co vykoná nebo čeho se zdrží. Dobrodružství lidstva je nepřerušená lidská tvořivost. Bůh její součástí není. Omylnost a svoboda. Copak tyto dva základní aspekty evropské intelektuální historie nestačí k tomu, aby vznikla trvalá politická unie? Evropa nikdy nebyla národní entitou, ani v křesťanském středověku. Křesťanství bylo vždy rozdělené – Římané, Řekové a později protestanti. Evropský federální stát nebo evropská konfederace zůstávají vzdálenou metou, která zbytněla v abstraktnosti termínu samotného. Myslím, že je špatné jít tímto směrem. Takže podle vás Evropská unie usiluje – jak politicky, tak i historicky – o utopii? Otcové zakladatelé unie rádi oživovali mýty kolem Karla Velikého a dokonce po něm pojmenovali unijní cenu. Nicméně, byli to pravnuci Karla Velikého, kdo jeho impérium rozdělil. Evropa je jednotná ve své různosti, nebo rozdělená ve své jednotě. Ať už se na to budete dívat jakkoli, určitě není jednotným společenstvím z hlediska náboženství, jazyka nebo morálky. A přesto existuje. Jaký závěr si z toho utváříte? Krize Evropské unie je symptomem evropské civilizace. Ta sebe samu nedefinuje na základě své identity, ale spíš podle své jinakosti. Civilizace nemusí být nutně založena na společné touze dosáhnout toho nejlepšího, ale spíš na vyloučení a tabuizování zla. Z historického hlediska je Evropská unie obrannou reakcí na hrůzu. Negativně vymezená entita, která vznikla na základě zkušeností ze dvou světových válek? Ve středověku věřící při modlitbách zpívali: „Pane, chraň nás před zhoubou, hladem a válkou.“ To znamená, že společnost neexistovala ve jménu dobra, ale proti zlu. V současnosti mnozí opakují, že hlavním smyslem je heslo „už nikdy další válku“. Myslíte, že toto východisko má smysl i v době, když se hrozba války v Evropě rozplynula? Balkánské války v bývalé Jugoslávii nebo vražedné akce Rusů na Kavkaze zase nejsou tak dávného data. Evropská unie se dala dohromady, aby čelila třem zlům: odkazu Hitlera, holocaustu, rasismu a extrémnímu nacionalismu; sovětskému komunismu za studené války; a konečně kolonialismu, jehož se některé země evropského společenství musely bolestně vzdát. Tato tři zla umožnila zrod společného chápání demokracie, civilizačního ústředního motivu Evropy. Je to nová a jednotná výzva, co nám dnes chybí? Kdyby se Evropa nechovala tak nepozorně, nebyl by velký problém ji definovat. Na počátku 50. let se zrodilo jádro Unie prostřednictvím Evropského společenství uhlí a oceli, první nadnárodní aliance v těžkém průmyslu; jejím cílem bylo zabránit válce. Jak každý ví, jeho protějškem by dnes měla být Evropská energetická unie. Místo toho se ale Německo rozhodlo zahájit vlastní přechod na obnovitelné zdroje, bez ohledu na evropskou dimenzi. Každý proto dnes individuálně vyjednává s Ruskem o ropě a plynu, Německo bez ohledu na námitky Polska a Ukrajiny podepsalo smlouvu o výstavbě baltského plynovodu a Itálie se podílí na plynovodu South Stream z oblasti Černého moře. Každá země tedy kráčí za svými vlastní zájmy, čímž bez ohledu na svazky a dohody přehlíží ducha Evropské unie? To je jen ponurý příklad kakofonie, která dokládá, kolik členských zemí není s to nebo ochotno zaujmout společný postoj vůči vnějším hrozbám a výzvám, jimž Evropa v globalizovaném světě čelí. Dotýká se to samotné nervové soustavy evropského civilizačního projektu, v němž by měl být každý schopen postarat se o sebe, a v němž ale všichni chtějí přežívat rovněž společně. Rusko pod Putinem to pak má jednoduché. Bez ohledu na všechny slabiny tohoto gigantu přírodních zdrojů, jeho schopnost působit škody zůstává nezanedbatelnou, čehož prezident Putin rád využívá. Evropská lehkomyslnost a zapomínání pak jen vytvářejí podmínky pro novou katastrofu, a to jak ekonomickou, tak i politickou. Myslíte, že klopýtání Evropy pravidelně počínají selháním partnerství mezi Francií a Německem? Počátkem července to bylo jasně vidět na symbolické bezvýznamnosti oslav 50. výročí německo-francouzského usmíření, které se konaly v Remeši. Paní Merkelová si s panem Hollandem prakticky neměli co říci, kromě pár bezduchých vtípků o špatném počasí, které jako by vládlo všem jejich setkáním. Bylo to selhání podle všech standardů – intelektuálního, historického, filozofického i politického. Patos a historický význam setkání prezidenta de Gaulla s kancléřem Adenauerem už nejspíš oživit nelze. Máte dojem, že vztahy mezi oběma zeměmi od té doby prostě upadly do triviálnosti? Zestručnily se. Naše politické elity trpí intelektuální chorobou krátkozrakosti. Adenauer a de Gaulle přemýšleli ve zcela jiných dimenzích. Ohlíželi se na tři francouzsko-německé války, včetně dvou světových, a vzhlíželi k demokratickému sjednocení kontinentu a k překonání mocenského rozdělení, které bylo dohodnuto na konferenci v Jaltě v roce 1945. To byla hlavní hybná síla urovnání vztahů mezi Německem a Francií. Tato vize se naplnila v roce 1990, po pádu Berlínské zdi. Vedla tehdejší eliminace vnější hrozby současně k rozvolnění vnitřní soudržnosti? Bývalý francouzský prezident Mitterrand a německý kancléř Kohl ji chtěli zpevnit měnovou unií. A ta je nyní, ironií dějin, zdrojem rozbrojů. Problém je ale hlubší. V roce 1990 se zdálo, že nastal konec dějin, a s ním jako by nastal konec hrozeb, soudů, ideologií, všech velkých střetů a debat. Právě tomu se říká postmoderní věk. Merkelová s Hollandem plavou v instantnosti postmodernismu, v němž ustupujeme od „velkých příběhů“ s jejich přesahy, jak říkal filozof Jean-François Lyotard. Dnes evropští lídři myslí a jednají v rytmu volebních období a průzkumů veřejného mínění. Merkelová s Hollandem jsou v neustálém kontaktu a vztah mezi Francií a Německem připomíná rutinu starého manželského páru. Nemůže být přitom ale osvobození se od zátěže minulosti i výhodou? Člověk se nemůže od historie osvobodit. Na obzoru na něj čekají další zátěže. Pokud ten německo-francouzský pár chce odejít na odpočinek, měl by to říci. Pokud se ale Evropa nepohne kupředu, padne. Během jejich jednání v Remeši tam kdosi znesvětil německé hroby z první světové války. Může eurokrize oživit démony minulosti? Nemyslím. Problémem Evropy není ožívání starých nepřátelství, ale pasivita. Lidé chtějí, aby jim ostatní dali pokoj. A právě takoví lidé nebudou vyhledávat žádné střety. Místo toho spíš nebudou dělat vůbec nic. To platí pro Francii, Německo i pro všechny ostatní. V dějinách Evropy se neustále objevují stesky nad ztrátou vitality, nad dekadencí a úpadkem. Naštěstí přitom zrovna žijeme v nezvykle dlouhé éře míru a prosperity. Pokud nic jiného, alespoň to lze považovat za francouzsko-německý výdobytek. Jistě, už nežijeme neustále na pokraji globální politické a ideologické katastrofy, jak tomu bylo ve 20. století. Na okrajích Evropy ale dochází ke zneklidňujícím pohybům, jakými jsou třeba střety mezi stalinismem a starým evropským nacionalismem v Maďarsku a Rumunsku. A pak je tu zvláštní případ Řecka. Tahle země je svým způsobem ojedinělá, s hrůzně chaotickými dějinami po získání nezávislosti v roce 1830, stejně jako po roce 1945. Prožila si skutečnou občanskou válku i vojenskou diktaturu. V mnoha ohledech stojí Řecko proti Evropě, protože je protiněmecké, prosrbské a často proruské. Evropská unie ale své kouzlo neztrácí a nikdo dobrovolně nechce vystupovat z eurozóny. Sokrates říkal, že nikdo vědomě neudělá špatnou věc. Vykládám si to tak, že špatné věci se dějí za předpokladu, že se oslabuje vůle. Nezdá se mi, že by hledání řešení a cest ze současné finanční krize bylo nějakým nadlidským úkolem. Koneckonců, evropští lídři s řešeními přicházejí neustále. Většinou ale navrhují jen cesty do Bruselu na další summit, přičemž ve stále kratších intervalech. Dál ale nevíme, jaké by ono řešení mělo být. Chybí tu globální perspektiva. Proto Evropská unie ztratila svou raison d'être. Způsoby zdokonalování unijních institucí a jejich přizpůsobování se potřebám lidí budou existovat vždy. Na nápaditost našich politiků a právníků se můžeme spolehnout. Výzva se skrývá jinde a je otázkou čistého přežití: Pokud se staré evropské národy nesjednotí a neutvoří společnou frontu, zaniknou. Copak to evropští lídři nevědí? Pokud ano, tak proč potom předvádějí tak málo jednoty? V éře globalizace se otázka velikosti stala naprostou nutností. Paní Merkelová jistě cítí, že o osudu Německa se bude rozhodovat na evropském zadním dvorku. Proto po určitém váhání kývla na solidaritu, byť velmi uměřenou. Přitom ale dopustila, aby se Německo, Francie, Itálie a Španělsko v krizi rozešly. Pokud jsou ale naše země s to se pod tlakem finančních trhů rozdělit, zaniknou, a to jak jednotlivě, tak společně. Chcete říci, že idea osudu evropského společenství stále ještě nezakořenila dostatečně hluboko? V praxi určitě ne. Globalizace přináší globální chaos a globální policajt, kterého dlouho hrály Spojené státy, už neexistuje. Jednotliví hráči možná nesměřují rovnou k válce, ale zároveň si navzájem nepřejí nic dobrého. Každý si hraje vlastní hru. Je to anarchistický zmatek, v němž se Evropa musí prosadit a čelit hrozbám s rozhodností. Hrozbou je Putinovo Rusko, které se snaží získat zpět něco z toho, co ztratilo. Hrozbou je Čína, byrokratický, otrokářský stát. Hrozbou je militantní islám. Evropa se znovu musí naučit přemýšlet v mezích nepřátelství. Například německý filozof Jürgen Habermas to ale nevidí, když říká, že dobře míněný kosmopolitismus může všechny spojit do globálního občanství. Pro mnohé oblasti světa je Evropa dál pochodní svobody a lidských práv. Ideály a hodnoty ale nevytvářejí odpovídající vyhlídky. Evropské státy určitě mohou mít lákavou pluralitu hodnot, ale představovat je tak, jako by byly součástí nějakého katalogu, prostě nestačí. Místo toho je důležité, abychom se výzvám stavěli společně. Evropa ale setrvává ve stavu váhání, které se může čas od času proměnit přímo v pokrytectví. Výzvám se lze vyhnout dvojím způsobem: tím prvním je odvrátit zrak a tvářit se, že problém neexistuje. Tím druhým je fatalismus, tedy bezmocné pokrčení rameny na znamení, že se s problémem beztak nedá nic dělat. Velký historik Arnold J. Toynbee hodnotil vývoj kultur podle jejich schopností odpovídajícím způsobem reagovat na výzvy. A je dnes Evropa ochotná postavit se svému osudu? Mám obavu, že ne. Je to důsledek špatného vedení? Je v tom víc. Je to rovněž otázka selhání intelektuálů, nezájem veřejnosti a izolacionismus. Podívejte se na volby v Evropě. Jakou roli v nich sehrává zahraniční politika a postavení Evropy ve světové hře? Před pár lety si EU stvořila vysokou představitelku pro zahraniční vztahy a bezpečnostní politiku, Catherine Ashtonovou, a dala jí k ruce zvláštní agenturu s několika tisíci úředníky. Kde ale je paní Ashtonová, co dělá a kdo si jí všímá? Jednadvacáté století bude stoletím velkých kontinentů, které spolu buď vyjdou, nebo ne. Pokud Evropa do tohoto rozměru nevstoupí, upadne zpět do 19. století. V takovém případě bude veškerá naše politická aktivita vycházet ze vzdálených vzpomínek: Evropa, kontinent utrpení a nostalgie. Jak oživit intelektuální energii? Němečtí a francouzští myslitelé dlouho žili ve stavu vzájemné fascinace. Lze říci, že to trvalo od francouzské revoluce do studentských bouří roku 1968. Byl to zájem, který vzešel ze vzájemné rivality a soutěžení. Pečlivě jsme se na sebe dívali a dokonale se znali. V posledních dekádách ale došlo k určitému intelektuálnímu odcizení. Ve způsobu myšlení mezi námi byly rozdíly vždy. Hegel popsal Paříž v době osvícenectví jako „intelektuální zvířecí království“, v němž své myšlenky předkládal snad každý. Francouzi se s ním hádali a nadávali mu, protože byli na své odlišné názory a polemiky hrdí. Jejich diskuse měly něco společného s žurnalistikou a divadlem, ne už tolik s akademickou přesností. Němci zase pracovali na vysvětlování velkých systémů, pokoušeli se dojít k říši poznání, která by nahradila nedostatek jednoty v politice nebo náboženství. Dnes obě země dusí intelektuální deprese. Inteligence jako společenská třída ve Francii už neexistuje a na obou stranách hranice jí chybí soudržnost. Ztratila se v postmodernismu. Takže ti, kdo se chtějí vyhnout velkým výzvám, dnes už nepotřebují žádné důležité narativy? Přinejmenším tak to postuloval Lyotard ve své vizi konce systémů a ideologií. Nicméně i neideologický postmodernismus je sám o sobě ideologií. Vnímám ho jako vtělení hnutí rozhořčených, rozhořčení coby morálního protestu, kterým ale rozhořčení zároveň i končí. Forma je obsahem. Připomíná mi to Oskara Matzeratha v Plechovém bubínku: Vidím, bubnuji a ten nesnesitelný svět se rozpadne na kousky. Dětinská představa? Evropa je stále hřištěm mnoha idejí. Myšlení je ale tak fragmentované, tak zatížené váháním, že nepodstupuje ani skutečnou zkoušku. V tomto smyslu je zrcadlovým odrazem politiky. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-08-14 11:36:57

Němci chtějí zatknout ukrajinského potápěče za podíl na poničení Nord Streamu

Čas načtení: 2024-08-14 10:43:02

Média: Německo vydalo kvůli Nord Streamu zatykač na ukrajinského potápěče

Čas načtení: 2024-08-14 11:35:00

Poškození plynovodů Nord Stream: Němci vydali zatykač na potápěče z Ukrajiny

Čas načtení: 2024-08-14 11:36:00

Němci chtějí zatknout ukrajinského potápěče za podíl na poničení Nord Streamu

Čas načtení: 2024-08-14 11:45:00

Německo vydalo zatykač na ukrajinského potápěče kvůli útoku na plynovody Nord Stream

Čas načtení: 2024-08-14 12:49:00

Exploze plynovodů Nord Stream: Němci vydali zatykač na potápěče z Ukrajiny

Čas načtení: 2024-09-08 10:54:00

Němci si stěžují na Poláky: Sabotují vyšetřování výbuchu plynovodu

Poláci a Němci jsou opět ve při. Kvůli plynovodu Nord Stream II. Server Welt am Sonntag napsal, že Němci obviňují polskou stranu z obstrukcí vyšetřování výbuchu plynovodu. Vláda ve Varšavě odmítá, že by vyšetřování jakkoli blokovala. Z úst bývalého šéfa tajné služby BND Augusta Hanninga ve vyjádření pro německý Die Welt zaznělo, že Polsko a Ukrajina dokonce při útoku na Nord Stream II spolupracovaly. Prý si vyměňovaly informace dokonce na úrovni prezidentů.

Čas načtení: 2024-11-12 21:58:00

Vláda koupila zadlužené plynovody. Přepočítala se. Manko zatáhnou Češi, hlásí Kovanda

Češi si od příštího roku připlatí za poloprázdné plynovody, upozorňuje ekonom Lukáš Kovanda na sociální síti X, kde zanalyzoval důsledky nedávného kroku české vlády, která prostřednictvím ČEPS koupila společnost Net4Gas, hlavního provozovatele plynovodů v Česku. Kvůli nutnosti uhradit náklady na provoz a údržbu těchto plynovodů vzrostou regulované poplatky za distribuci plynu až o 15 %, což nejvíce dopadne na domácnosti.

Čas načtení: 2024-12-20 20:32:00

Projekt plynovodu na východní trase Čína-Rusko byl dokončen (video)

18. listopadu byl dokončen důležitý čínský energetický kanál, projekt plynovodu Čína-Rusko na východní trase, a vstoupil do přípravné fáze pro výrobu. Projekt plynovodu na východní trase Čína-Rusko byl...

Čas načtení: 2025-01-22 21:10:24

16.01.2025 - Bosna vybuduje odbočku plynovodu do Chorvatska

Autor: Jiří Tintěra Datum: 22.01.2025 21:10:24 Podle prohlášení Sněmovny národů Federace Bosny a Hercegoviny byl ve čtvrtek 16.01.2025 přijat zákon, který umožní výstavbu plynovodu s názvem "Jižní spojka". Zmíněný plynovod ukončí závislost na ruském plynu. Plánovaná "Jižní spojka" propojí BiH s terminálem LNG na charvatském ostrově Krk a bude součástí jónsko-jadranského plynovodu (Jonsko-jadranski gasovod) a evropské rozvodné sítě. Jižní spojka bude dlouhá kolem 112 kilometrů a náklady na výstavbu dosáhnou 110 milionů dolarů. Poznámka V současnosti do Bosny proudí pouze ruský plyn ze Srbska. Hrvatska demokratska zajednica (HDZ, hnutí bosenských Charvatů v BiH) si vytrucovala vznik plynárenské firmy, která nebude podléhat státnímu podniku BH Gas Sarajevo. Zdroj: energijabalkana.net petrol.cz https://www.bh-gas.ba/mapa-gasovoda/ www.fokus.ba www.dw.com

Čas načtení: 2025-01-28 20:55:30

Připravuje se Dánsko obnovit poškozený plynovod Nord Stream?

Dánské ministerstvo energetiky vydalo společnosti Nord Stream AG, provozovateli plynovodu Nord Stream, povolení k provedení prací na zachování poškozené větve plynovodu. (Foto: X) Plynovody... Článek Připravuje se Dánsko obnovit poškozený plynovod Nord Stream? se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-02-16 23:00:41

Budimex na D35 zahájí další překládky plynovodů. V letošním roce plánuje také bypass páteřní silnice I/35

Společnost Budimex pokračuje i v zimních měsících v plánovaných činnostech na úseku dálnice D35 mezi Džbánovem a Litomyšlí. Stavaři aktuálně provádějí zemní práce a chystají se na překládku dvojice vysokotlakých plynovodů. Ve druhé polovině letošního roku se rovněž počítá s vybudováním dočasné přeložky…Read more →

Čas načtení: 2025-03-04 09:00:00

Kyiv Independent: Trumpův zvláštní vyslanec údajně tajně jednal o plynovodu Nord Stream 2 ve Švýcarsku

Podle německých zpráv USA a Rusko pracují na dohodě, v jejímž rámci by americké společnosti působily jako zprostředkovatelé pro zasílání ruského plynu do Německa prostřednictvím plynovodu Nord Stream 2.Spojené státy již několik týdnů tajně jednají s ruskými zástupci ve Švýcarsku o dodávkách ruského plynu do Německa prostřednictvím plynovodu Nord Stream 2. V současné době probíhají tajná jednání s ruskou stranou.