EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || Staré přísloví „Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem” zůstává aktuální i dnes a dalo by se rozšířit o „květen – kosu klepem“. Proč si v některých dnech v našich domovech už nepřitopíme?
--=0=--
---===---Čas načtení: 2008-08-11 00:00:00
Nad městem se ženili snad všichni čerti. Pršelo, blesky ozařovali oblohu co chvíli, opravdu počasí, že by člověk ani psa nevyhnal. Je už tma, ve všech oknech, v rodinných domcích, panelácích, i všelijakých ostatních přístřešcích se svítilo. Jen dva tři se prodírají fujavicí. Jeden se ve tmě skoro ztrácí, tak mnoho s ní má společného. Při druhém skoro jako by přicházelo lepší počasí. Tma okolo něj nebyla tak hustá, ani vítr tolik nefoukal a člověk neprochladl ani nepromokl. Jdou tři muži městem. První jak tma sama, druhý opak toho prvního. A ten třetí? Ach, ten bídný lidský červ, jen bídný život, vyhlídky na lepší zítřky a trochu bláznovství ho ženou dál. První i druhý jdou a vědí kam. Počasí je netrápí, šaty je nestudí. Jen třetí co chvíli nadává na počasí a myslí na návrat. Návrat, ale kdež, vždyť není kam se vrátit, všechny mosty už jsou dávno spálené. Uprostřed města je autobusová zastávka. Člověk k ní dorazí jako první a vděčný za přístřešek se schová před deštěm. Za chvíli přicházejí i oni dva muži. Jeden od východu, druhý ze západu. Když se poprvé uvidí, oběma jim přelétne přes tvář úsměv, prvnímu úsměv trochu krutý, druhému spíše smutný. Pak vejdou dovnitř. „Dobrý večer,“, praví muž vcházejíc. Na sobě má oblek, který se má zvláštní tvary, co však vše přebíjí je pouhá černá. „Dobrý, u všech bláznů, kde to žijete? Já venku vidím jen nadělení boží.“, odvětí člověk, který už sedí na lavičce uvnitř zastávky a snaží se nedotýkat mokrých studených šatů. „S tím Bohem opatrně,“ poznamenal nový příchozí. Člověk se po něm podívá. Je si skoro jist, že jediné co zahlédl byl bílý šat, jakmile se ale podívá znova vidí jen nevýraznou šeď. „Ale, jděte, kdo by dnes věřil v Boha?“ usměje se temný muž. Zvláštní, pomyslí si opět člověk, docela určitě byl šat toho muže celý černý. A teď je šedý – úplně stejný jak šat druhého příchozího. Podívá se jim do tváře, se snahou zjistit nějaké objasnění této věci. Kouká po prvním, kouká na druhého. Ne to není možné, ano, teď ho vidím docela jasně. Podívám se do tváře druhému, sedí po levé straně, já uprostřed, třetí muž vpravo. Koukají do země. Ano, teď ho vidím. Ano v té tváři je něco známého, to bylo u toho prvního muže také. Také? Jak ale vypadal vůbec první muž? Člověk se na něj rychle podívá. Ano, sedí tam pořád, je stejný. To jen ta tvář mi nějak vypadla. Muž vpravo se přestane na chvíli dívat do země a otočí se na člověka. „Proč si nevezmete na sebe suché šaty?“ Člověk nechápavě zamžourá očima a chvíli přemýšlí, zda se mu to nezdálo. Ale ne, ta tvář se na něj pořád tázavě dívá, neostrá ve slabém osvětlení pouličních lamp. „Rád bych, ale nemám žádné oblečení, krom toho co mám na sobě mokré.“ „Ta brašna vedle vás snad není vaše?“ zeptá se muž udiven. Člověk se podívá vedle sebe. Brašna tam opravdu je, člověk nevycházejíc z údivu do ní nahlédne. Jsou tam šaty, suché. Jako by ani ta brašna nikdy v dešti nebyla. A proč by také byla, pomyslí si muž, docela jednoduše ji tu někdo zapomněl. Že jsem si jí nevšiml dříve. Podívá se po těch dvou neznámých, ale ti už tu nejsou. Člověk ze sebe rychle shodí své mokré šaty a obleče si nové suché. Jsou pěkné, teplé a skvěle sedí. To tu určitě někdo přichystal akorát pro mne, zasní se člověk, nějaký anděl. Staré šaty mu najednou připadají neznámé a cizí. Ne, tyhle šatu jsou stvořeny jen pro mne. Nechám si je. „Necháte si je? Kdo vám je daroval?“ Člověk se překvapeně otočí. Vlevo vedle něj sedí muž v bílém rouchu. Člověk hanbou sklopí zrak. Už už chce něco říct a znovu vzhlíží k bílému muži. Ten tam již není. Než aby nad tím člověk přemýšlel, nechá se ukolébat dopadajícími kapkami deště a pomalu, tam na autobusové zastávce, usíná. Probudí ho až hlasitá rána. To asi blesk uhodil někde blízko do stromu, pomyslí si. Na spánek to už ale nevypadá. Pomalu otevře oči. Muži zase sedí na svých místech – oba stejně šedí a nezapamatovatelní. „Spal jste dobře?“, ptá se jeden z nich, zrovna ten co sedí vpravo. „Děkuji za optání, ale moc ne. Zdá se, že noc moc nepostoupila“ „Nepostoupila, nepostoupí. A zdá se i ve vaší hlavě není o moc lepší nálada, než venku počasí“ praví druhý muž. „Jak to víte?“ podiví se člověk. „Inu, je vám to vidět na tváři.“ „Ano, ano, ale každý zbouraný most jde znovu postavit. Víte to?“ ujme se slova zase muž vpravo. „Postavit to co se mi podařilo v životě zbourat?“, podiví se člověk. „Ano i to lze. Ale není to vždy to nejlepší řešení,“ namítá muž vlevo. „Proč by nebylo, vždyť je dobré napravit to, co člověk zkazí.“ „To by bylo krásné,“ promluví opět člověk a dívá se dveřmi ven s trochu nepřítomným výrazem. „Pomohu vám,“ nabídne muž vpravo. Člověk se rychle vrací zpět nohama na zem: „Pomoci mně? Myslím, že už to nejde. A vůbec, na co se vracet ke starým mrtvým věcem.“ „Chcete nechat věci tak jak jsou?“ zeptá se muž vlevo. Člověk pomalu přikývne. „Pak začnete znovu. Budete opět žít, možná lépe než předtím, ale vše skončí stejně, nebo spíše ještě hůř.“ Člověk mlčky přemýšlí. „I to by bylo možné. Začít nový život. Nemyslím si, že by to bylo všechno tak špatné. Nekoukejme se přece na svět tak černě. Vždyť vždy lze znovu začít. Anebo se vrátit.“ Člověk se probere ze svého zamyšlení: „Ne, už nechci znovu začínat. Chci zpátky.“ Muž vpravo se lehce usměje. „Nic není snazšího, stačí chtít. Pomohu vám.“ Postava vlevo mlčky zavrtí nesouhlasně hlavou, chystá se něco říct, ale to už promluví člověk, s nadějí v hlase. „Opravdu mi pomůžete? Jak?“ „Inu, třeba hned. Jenom stačí opravdu chtít.“ Tu už muž vlevo promluví, v hlase jasný nesouhlas a lítost. „Nedělejte, nic nelze mít hned. Spěch působí jen bolest, sobeckost jen zármutek a vlastní cíle končí v temnotě.“ Člověk ho neposlouchá. Má opět svoji snovou tvář, nepřítomný výraz. Vrácení zpět. Přenesení za všechny ty spálené mosty. Ó bože, nic víc, jen to. „Chci!“ „Ať se stane.“ řekne muž vpravo a začne se smát. Směje se krutě. A člověk se vrací. Vrací se zpět, přes hluboké rokle. Tam, kde chtěl znovu zkusit, to co se poprvé nepovedlo.
Čas načtení: 2024-02-06 00:00:00
Čisticí rohože usnadní úklid bytových domů
Ve velkých městech nachází svůj domov většina mladých lidí, ale i řada rodin a seniorů v různě velkých bytech v centru, častěji pak v panelácích na okraji. Bytové domy nejsou výjimkou ani v malých městech a na vesnicích. Je jedno, zda lidé byt vlastní, nebo jsou v pronájmu. V domě nejsou sami a se svými sousedy mají společné prostory, o které se musí starat. A tady může někdy nastat kámen úrazu. Jaké existují možnosti úklidu společných prostor?
Čas načtení: 2024-05-13 15:00:01
Britské věžáky se mohou zřítit. Našim panelákům to prý nehrozí. Můžeme tomu věřit?
Britský Guardian uvedl, že vládní bezpečnostní experti v roce 2022 varovali před zřícením mnoha výškových budov postavených z betonových panelů. Ty ani přes důrazné upozornění nebyly opraveny. Uniklé dokumenty odhalují varování odborníků, že „budovy, u nichž měly být v předchozích desetiletích provedeny sanační práce, nebyly sanovány“ a že pro takové budovy existují „následné důsledky pro bezpečnost“. V prosinci 2021 také upozornili na to, že mnoho konstrukčních závad zůstalo skryto před zraky a že trh upřednostňuje zisk před bezpečností. Obrovský požár bytu si vyžádal evakuaci celého paneláku Číst více Stovky rodin evakuovány Varování se objevila v době, kdy byly z patnáctipatrového věžáku Barton House v Bristolu evakuovány stovky rodin kvůli obavám, že by možný výbuch mohl představovat „riziko pro konstrukci“, která je vyrobena z panelových bloků. Více než 250 dospělých a dětí bylo 14. listopadu požádáno, aby opustili Barton House. Večer se změnil v chaos. Asi 17 rodin odmítlo odejít, některé uvedly, že nemají kam dát své domácí mazlíčky nebo prostě nemají kam jít. Rozhodly se zůstat v budově, o které statik prohlásil, že nevydrží žádný velký náraz, požár ani výbuch, jak uvedla BBC. Věžák v Bristolu byl postaven v roce 1958. Hlavní závada spočívala v tom, že beton nebyl při stavbě řádně připevněn. Starosta Bristolu Marvin Rees uvedl, že „chybí konstrukční vazby mezi podlahami a nosnými vnějšími stěnami“. To také znamená, že budova má „nižší odolnost vůči požárům“. Takže po pěti požárech výškových budov, k nimž došlo v Bristolu předchozího roku, se rada rozhodla, že s evakuací nemůže otálet. Tragédie vedly k přísným bezpečnostním předpisům Tlak na přijetí programu, který by prověřoval bezpečnost sociálního bydlení, postaveného ze stárnoucích betonových bloků, se objevil po požáru čtyřiadvacetipatrové bytové věže, k němuž došlo v londýnském Grenfellu v roce 2017 a jenž si vyžádal 72 obětí. Jak uvedl The Guardian, mluvčí odpovědného ministerstva prohlásil, že po této tragédii vláda zavedla „jedny z nejpřísnějších bezpečnostních předpisů pro budovy na světě“. Již v minulosti byly tyto předpisy zpřísněny poté, co se částečně zhroutila dvaadvacetipatrová výšková budova v londýnském Newhamu, k čemuž došlo již dva měsíce po jejím otevření, tedy v roce 1968. Kolaps způsobil výbuch plynu, který poškodil některé z nosných zátěžových stěn. Tato událost poprvé vážně otřásla důvěrou Britů v bezpečnost výškových obytných budov. Poválečný boom panelových staveb Po válce trápil celou Evropu velký nedostatek bytů. Současně již lidé vyžadovali jistý standard bydlení, chtěli mít tekoucí vodu, vytápění nebo splachovací záchody. V celé Evropě nastoupila prefabrikace jako způsob, jak problém s bydlením vyřešit. Kromě toho umožnila, aby se část náročné činnosti, kterou výstavba vyžaduje, přemístila z místa staveniště do výroby. Život v poválečném Londýně: Špína, bída, prostituce, ale i láska a štěstí Číst více Kdy paneláky doslouží? V nejbližší době krize nehrozí V panelácích bydlí značná část Čechů. Vnucuje se otázka, co nastane, až paneláky doslouží a stanou se neobyvatelnými. Podle původních očekávání měla životnost panelového domu činit asi 30 až 50 let. Tuto hranici již řada sídlišť překročila. Jiří Witzany, bývalý rektor ČVUT, v rozhovoru pro ČRo Plus tvrdil, že žádná okamžitá krize s konstrukcí panelových domů u nás nehrozí. Jsou-li panelové stavby průběžně opravovány, jejich zbytková životnost, tedy ta, která je před námi, činí minimálně 50 až 75 let nebo i více. Podobně se vyjadřují i jiní odborníci. Můžeme tedy doufat, že české paneláky jsou bezpečné a vydrží ještě dlouho. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tresty pro neposlušné otrokyně v sultánově harému: Čekal je život, jaký určitě nechtěly.
Čas načtení: 2024-08-17 05:00:00
Rozpálený beton žhne, v autobusech či tramvajích se nedá dýchat. V bytech, hlavně panelácích, je to peklo. Česko svírají tropy. Moře, kde bychom se ochladili, nemáme, ale jsou tu lesy. Ve stínu stromů je teplota i o 10 °C nižší než ve městě. Navíc se nevrátíte s prázdnou!
Čas načtení: 2024-08-25 08:15:00
K panelákům máme jako národ velmi zvláštní vztah. Jedna část lidí souhlasí s památným výrokem bývalého prezidenta Václava Havla, že paneláková sídliště jsou jen „králíkárny“, druhá naopak na panelové domy a bydlení v nich nedá dopustit. Ať tak či tak, v panelácích bydlí 2,6 milionu obyvatel republiky a tato sídliště lze dnes nalézt prakticky v každém větším městě. Co ale o nich vlastně víme? Otestujte si své znalosti v našem kvízu.
Čas načtení: 2024-09-30 17:53:00
Developeři objevují kouzlo prefabrikátů. Zrychlují stavbu bytových domů
Od prefabrikátů spojených s odsuzovaným bydlením v panelácích se v Česku ve výstavbě ustoupilo před 30 lety. Výstavba sídlištních domů z betonových panelů tehdy přestala být trendy. Teď se prefabrikace opět vrací na výsluní – ovšem...
Čas načtení: 2024-10-09 18:30:00
Buchty: Jaké by bylo ideální městečko? Měl by tam být ochotnický soubor a komunitní pečení brambor
Ivana a Zuzana tentokrát ve studiu přivítaly jen samy sebe a navzájem se pak zkoušely ze svých vědomostí o panelácích a Tycho de Brahem, aby pak Zuzana rozvinula svou koncepci ideálního městečka, kde by se nacvičovalo divadélko a lidé by si museli stříhat vlasy do délky maximálně nad lopatky.
Čas načtení: 2024-10-25 03:00:00
My už byli i tenkrát. Naše země jako genetické srdce Evropy. Mají jedinci shodného příjmení stejného předka? A žijí v domcích a v panelácích na Slovácku potomci Velké Moravy? (2018)[online]
Čas načtení: 2025-01-03 09:59:48
Co může více reprezentovat české prostředí než panelák? Podle dat z listopadu roku 2017 žilo v panelácích 2 721 477 lidí čili 27 % procent obyvatel Česka. Spousty našinců a vlastně všech lidí z bývalého východního bloku budou ve hře Panelak jako doma se vším, co k tomu patří, kromě vůně jídel linoucích se z bytů. Článek Panelak aneb temná králíkárna se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.
Čas načtení: 2025-01-18 00:00:00
V bytě 2+kk vybourali vnitřní příčky, stěny obložili akustickými panely
Panelové domy jsou fenoménem, ve kterém u nás bydlí stále víc než třetina lidí. Jedním z nejrozšířenějších typů dispozice jsou v panelácích byty 2+kk. Nosné stěny bývají pouze po obvodu, proto lze interiér upravit téměř libovolně.