Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-02-10 18:04:00

Až pětina středoškoláků je finančně negramotná. Pomoct má krajská kampaň za milion

Šanci naučit se efektivně ovládat své finance dostanou jihomoravští studenti. Na jaře odstartuje kampaň, která je má naučit finanční gramotnosti. Rozšířit by se mohla i do jiných krajů. Analýza vědomostí odhalila, že takřka pětina zapojených středoškoláků z celé ČR je totiž finančně negramotná.

Čas načtení: 2024-03-06 11:21:35

Je vládnoucí elita ekonomicky negramotná?

Tak jako je ten kdo neumí číst a psát negramotný tak i ten kdo nechápe to jak optimálně hospodařit s hodnotami a časem je ekonomicky negramotný. Statisticky většina lidí na světě je ekonomicky negramotná a proto jsou logicky na tom ekonomicky dlouhodobě zle. Každý problém má jistě i svoji příčinu, na začátku je u každého… Číst dále »Je vládnoucí elita ekonomicky negramotná?

Čas načtení: 2020-05-13 14:19:55

Aleš Palán: Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět (ukázka z knihy)

Spisovatel Aleš Palán ve své nové knize rozmlouvá se samotným Bohem, přesněji vede monolog, v němž Stvořiteli radí, co by mohl zdokonalit: „I ty máš, Hospodine, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená.“ Čtyřicet zlepšováků, jak zdokonalit svět, které autor nenavrhuje politikům, ekonomům ani různým aktivistům, ale rovnou pánu Bohu, jsou vtipnou sondou do našich strachů, komplexů, slabostí, chyb, zbytečných starostí a malicherností, kterými si otravujeme životy. Stačilo by přitom tak málo, aby na světě bylo líp. Někdy stačí i jedna nečekaná událost, abychom si uvědomili, co je v životě důležité, na co vsadit a co přináší opravdovou radost. Aleš Palán hledá v událostech kolem sebe nějaký smysl. Například v konání své tety Kateřiny, jež si při sázení mrkve zlomila ukazovák, přesto s neochvějným přesvědčením o happy endu dokončila práci s pomocí zdravého prstu. Či v přání umírajícího muže, který si přál se ještě jednou v životě zamilovat. Palán nabádá Boha, že by si každý z nás mohl od někoho vypůjčit určitou vlastnost. A přeje si mít pro každého nějakou tu tetu Kateřinu. A vybízí Všemohoucího rozšířit zamilovanost. Je vnímavým pozorovatelem života a nachází dary všude kolem nás. Dává zavanout čerstvému vzduchu do našich myslí.     Ukázka z knihy Milý pane Bože, já myslím, že se shodneme. Když se podívám kolem sebe a ty shlédneš dolů, nebo jakým směrem to k nám vlastně máš, bude nám oběma jasné, že tenhle svět se ti povedl. Opravdu. Nevím, jak je to na jiných planetách, které jsi stvořil nebo na nich právě makáš, ale tady je to super. Slunce se každodenně a každoročně ochotně vrací, vítr fouká a rybízy dozrávají, mladí se bezhlavě zamilovávají a děti rostou, aniž by se o to snažily…      Výčet úspěchů by mohl být nekončící nebo alespoň sáhodlouhý. Ani v tom nejstručnějším seznamu však nesmí chybět jedna naše roztodivná schopnost, kterou jsme po tobě podědili. Ne, není to potřeba se sedmý den natáhnout někde u vody a otevřít si pivko. Je to svobodná vůle.      Díky ní nejsi na všechno sám. S vývojem jsme ti mohli trochu pomoct. Třeba modifikovaná rajčata. Do nich jsme k tvému vitaminu B leccos zajímavého invenčně přidali. A pak jsou tu záležitosti, které jsme stvořili úplně sami, tak říkajíc z ničeho, bez předlohy. Vynalezli jsme třeba trhaviny – takové, které boří zdi, vztahy, klenbu vlastní osobnosti. Patent máme i na nenávist či genocidu.      Já vím, Nebeský pane, zodpovědnost za tohle leží na nás. Některé věci se nám prostě trochu vymkly z rukou, trochu dost. Z toho se nedá vylhat ani tím, že jsme poslouchali cizí rozkazy. Spíš se obávám, že jsme je pořádně neposlouchali. Tedy ty tvoje.      I tak jsi v tom ale namočený s námi. Tu svobodnou vůli máme přece od tebe. Nemůžeš říct, Vševědoucí, že jsi nevěděl, co všechno s ní jednou spácháme. Neznalost neomlouvá a tobě by taková výmluva u žádného soudu neprošla. Nikdo by ti totiž nevěřil, že jsi to netušil – ani ti, kdo v tebe nevěří.      Aby mi bylo rozuměno: v žádném případě nenaznačuji, že bychom pro tebe chystali nějaký tribunál. To rozhodně ne. Myslím, že se dohodneme po dobrém.      Beru to tak, že sis sedmý den prostě jen dáchnul a pak ses věnoval svým koníčkům. Jako jeden z tvých výtvorů bych tě ale nyní rád požádal, abys na chvíli odložil své sbírky (děsně by mě zajímalo, co sbírá Bůh – komety jako někdo krabičky od sirek?) a pohlédl opět na nás. Přišel čas, kdy už nestačí ta pověstná politika nezasahování, kdy je třeba sem tam nějaká intervence. Starý barák je třeba vyspravit. To není stížnost na zedníky nebo reklamace celého projektu (svět bychom mohli reklamovat stejně zase jen u tebe, a ani nevím, kdy máš úřední hodiny). Je to zkrátka jen vědomí existence času, povětrnosti a únavy materiálu, toho lidského zejména.      Ve škole mi říkali: „Je to velmi dobré, ale máš na víc. Příště ať je to ještě lepší.“ Říkali mi to zhruba do poloviny druhé třídy a pak mi učitelky povídaly úplně jiné věci, to ale teď nechme stranou.      I ty máš, Hospodine, na víc. Odpusť, že to tak říkám, pořád je to za jedna, ale když tomu dáš trochu péče, mohla by to být jednička podtržená.      Ještě že mě máš. Poradím ti, jak na to. Praha, leden 2020   1 Body za brblání Představuji si, co se dělo v jeskyni, když náš chlupatý prapředek přinesl domů oheň. Když ho „vynalezl“, zkrotil a naučil se ho udržovat, snad i rozněcovat. Nadšení? Nekončící radost nad tím epochálním zlepšovákem? Večírek s mamutími steaky na oslavu? Neřekl bych.      Spíš bych si tipl, že ohnivákova pražena prohlásila, že to divně kouří a načichnou tím sobolí kůže, možná dokonce i pazourek. Vynálezcova pramatka se zase vyděsila, že do toho můžou sáhnout děti, které, jak známo, ještě nemají mozkovnu náležitě vyvinutou. A jeho pravěký otec? Ten se zamračil: „A kdo to bude, hochu, živit? To už nebudeš nahánět zvěř, ale pořád jen chodit pro dřevo? Říkáš, že si maso opečeme, fajn. Ale asi ti, mladíku, nedošlo, že takhle žádné maso ani mít nebudeme.“      Odhaduji tedy, že se v té jeskyni dost brblalo. A pokud byla tou, kdo oheň přinesla, nějaká pražena, bylo to asi ještě horší. To si představovat snad raději ani nechci. Kdo ví, jestli oheň nemusel být tímto způsobem „vynalezen“ hned několikrát, jak ho to brblání vždycky uhasilo.      Brbláme rádi a dobře. Jsme v tom mistry, je to takový náš koníček, možná vůbec nejrozšířenější. Kam se hrabou zahrádkáři. Škoda, že tahle disciplína ještě není na olympiádě. Češi by pravidelně vozili medaile – v družstvech určitě.      Laskavý Bože, brblání škodí, ale soudím, že i kdyby to bylo napsané na všech nárožích a křižovatkách lesních cest, stejně by nás to od tohoto zlozvyku neodradilo. Podobně jako náruživého kuřáka neodradí varování ministra zdravotnictví na krabičce cigaret. K regulaci brblání bychom ale mohli využít opatření z jiné oblasti, konkrétně z dopravy. Za brblání bychom prostě dostávali trestné body podobně jako řidiči za přestupky. Body by mohli evidovat třeba andělé strážní, snad by to při vší té práci, co s námi mají, ještě zvládli. A kdyby ne, jistě ti, Bože, nemusím připomínat, že jsi vševědoucí.      Kdo by těch bodů sesbíral za týden, maximálně za měsíc (delší lhůtu bych nám brblajícím asi nenechával) nad limit, musel by se dostavit na Boží kancelář a dělat zkoušky. Z čeho by byly? Přece z radosti ze života. A byly by celkem náročné. Člověk by se musel hodně snažit, aby vůbec prolezl.      Řidičák mám přes třicet let, jezdím bez karambolů a docela dost, ale kdybych měl dělat řidičské zkoušky znovu, zapotil bych se. Všechny ty limity, vzdálenosti, zatížení přívěsných vozíků… To vše bych se musel doučit. Raději si proto dávám na přestupky majzla. Podobně by se takovému přezkumu pokoušeli vyhnout i brblající. Nevystačili by totiž před nebeskou komisí se slušností, vlídností a empatií, to všechno by museli prokázat také, ale navíc by museli přidat pořádnou dávku čiré radosti.      Představuji si, že je pátek a milý brblající (třeba já) má nastřádáno tolik bodů, že kdyby přidal ještě jeden dva, u nedělního součtu neprojde. Třeba by začal brblat sám na sebe, jaký je vlastně neruda a morous. A to by byl pro člověka velký krok dopředu. Možná ne tak velký jako ten oheň, ale i tak by stál za pozornost. Už jen proto, že by potom ty nově vznikající ohýnky druhých nedusil.   2 Prst tety Kateřiny Můj druhý návrh na vylepšení světa je velmi jednoduchý. Chtěl bych být v něčem jako moje teta Kateřina.      Nechci se po ní opičit ve všem. Teta, šlo vlastně o pratetu, byla tak trochu negramotná. Držela v rukou noviny, a aby zmátla okolí, nahlas z nich předčítala. Měla totiž sloní paměť a mohla citovat pasáže z večerních zpráv v televizi. Její synovec, můj strýc, tvrdil, že někdy při „čtení“ držela ty noviny vzhůru nohama…      Kateřina se narodila na začátku 20. století v rodině malého hospodáře. Když měla chodit do školy, byla světová válka, ta první. Moc toho tedy do školy nenachodila, ale ke škodě jí to nebylo – zejména v tom rysu, který bych tak rád, milý Všemohoucí, měl i já.      Mohlo mi být sotva deset. Seli jsme v Humpolci na zahradě mrkev. Mým úkolem bylo svírat v pěstičce semínka a do důlku, který teta v záhoně vyhloubila, jich vždy pár upustit. Teta neměla nebo nepoužívala sázecí kolík, ani si neuřízla klacík a deseticentimetrovou jamku hloubila zkrátka prstem, ukazovákem pravé ruky. Šlo nám to skvěle: teta zavrtala prst do prsti, pomlela jím, vytáhla ho, já tam nasypal pár mrkvových semínek a přihrnul zeminu zpět. Další dírka.      Udělali jsme dva tři řádky, když to přišlo. Teta zase vnořila do země ukazovák, dělala to svižně a silou, ale byl tam kámen! Slyšel jsem, jak to křuplo. Kateřina vytáhla ven ohnutý prst, byl evidentně zlomený, ale kost nekoukala. Teta si ho se zájmem prohlédla a usoudila, že na to stačíme sami (tak jako na všechno) a že nejlepší bude sulfatiazolová mast (tak jako na všechno). Došel jsem, opravdu došel – když jsem se rozběhl, napomenula mě, ať nelítám jako třeštidlo – pro zázračnou mast do kůlny. Ona si zatím uřízla dva klacíky z olše. Provázek měla vždycky v pracovní zástěře. „Tady to podrž, utáhni to, ještě, no vidíš, a máme hotovo,“ dirigovala mě. Opravdu, měli jsme hotovo. Přírodní dlaha spolu s tou kafrovou mastí, podpořenou neochvějným přesvědčením o dobrém konci, byla skutečně tou nejlepší medicínou. Prst velmi pěkně srostl sám, jen na něm zůstal malý památeční hrbolek.      Pointa je ovšem jinde: ten záhon jsme tenkrát doseli! Teta Kateřina se přitom nevydala hledat plastový sázecí kolík, ani z olše neuřízla silnější větvičku, kterou by si pomohla. Všechny zbývající důlky vyhloubila opět prstem, ukazovákem druhé ruky.      Taková to byla žena! Rád bych to měl po ní, Bože. Co říkáš? Šlo by to? Myslím ostatně, že každý z nás by si mohl od někoho vypůjčit určitou vlastnost. Doufám, že všichni máme nějakou tu svou tetu Kateřinu. Já naštěstí ano.   Ilustrace Jan Hrubý. 200 stran. Vydalo nakladatelství Prostor roku 2020. V českém jazyce vydání první.   Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Rozhovory s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se staly bestsellerem a získaly titul Kniha roku Lidových novin. Na podzim 2019 vyšla Aleši Palánovi další kniha rozhovorů Jako v nebi, jenže jinak. Nová setkání se samotáři z Čech a Moravy, jež obdržela nominaci na Magnesii Literu. Svá setkávání s lidmi žijícími mimo hlavní proud shrnul v reflexích Návrat do divočiny. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Jan Hrubý (1945) absolvoval obor grafiky u profesora Dalibora Chatrného na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a teologii na Katolické teologické fakultě UK v Praze. Kreslený humor publikoval od roku 1967 v mnoha novinách a časopisech (například Mladý svět), a obdržel ceny doma i v zahraničí. Od roku 2016 kreslí pro Katolický týdeník. Zabývá se také volnou grafikou a ilustroval řadu knih. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-04-02 11:30:00

Hvězda trilogie Millennium Noomi Rapace šokuje: Neuměla číst a psát do 12 let!

Pamatujete si na Lisbeth Salanderovou, talentovanou hackerku z pera mistra severské detektivky Stiega Larssona (†50) a jeho trháku Millennium? Ve filmové adapaci trilogie z roku 2009 (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda) si ji střihla charismatická švédská herečka Noomi Rapace (44). Ta teď přišla s šokující zpovědí – do dvanácti let byla negramotná!

Čas načtení: 2024-09-06 06:59:04

Kanárské ostrovy: Rekordní příjezd 25 524 Afričanů na 373 lodích (video)

Kanárské ostrovy mají od loňského podzimu vyhlášen výjimečný stav, který stále nebyl odvolán. Invaze pokračuje a letadla již nestíhají převážet „nové Evropany“ na evropskou pevninu – většinou do některých španělských zařízení, která jsou však již silně přetížena. Situace je již natolik nezvladatelná, že Španělsko požádalo EU o přerozdělování tohoto obohacení. Většinou jde o jedince z oblasti subsaharské Afriky, což jsou zpravidla budoucí čerpači dávek, neboť značná část z nich je negramotná. Lze předpokládat, že aktuálně již Brusel toto přerozdělování řeší a je vysoce pravděpodobné, že již byla v této věci oslovena i naše vláda. Podle propočtů regionální vlády se na souostroví na konci roku dostane kolem 89 000 migrantů. Toto číslo ve skutečnosti zdvojnásobuje rekord z roku 2023, kdy na ostrovy připlulo téměř 40 000 migrantů. ...

Čas načtení: 2024-09-08 06:01:01

Absolutní buzerace, říká syn Danuše Nerudové o zákazu smartphonů na jeho gymnáziu

„Na našem gymnáziu zakázali telefony ve vyučování i o přestávkách, a to i maturitním ročníkům. Je to absolutní nesmysl, který ničemu a nikomu nepomůže. Absolutní buzerace,“ napsal si na profil na sociální síti X Filip Neruda, syn europoslankyně a neúspěšné kandidátky na prezidentskou funkci Danuše Nerudové. Vrací se tak k tématu, které poslední týdny hýbe českou veřejností. A nejen českou.  Zákazy telefonů všude po Evropě Plošné zákazy mobilních telefonů totiž ve svých zákonech přijímá stále více evropských zemí. Nejnověji v Irsku, kde místní ministryně školství podle tamního tisku prohlašuje, že je na čase přijmout „kulturu nepřijímání“ mobilních telefonů na školách druhého stupně, tedy tamních středních školách, jako zákon. Je to ukázka absolutní ignorace toho, že smartphony se staly součástí našeho života a musíme se s nimi naučit žít a pracovat nejen my dospělí, ale hlavně naše děti. Inkvizitor Čunek potírá telefony na školách Číst více Učit se a nekoukat do mobilu Skvěle to ilustrují i komentáře lidí právě pod příspěvkem Filipa Nerudy. „Osobně se zákazem souhlasím. Nevidím jediný relevantní důvod mít mobil ve škole při vyučování i o přestávce. Ve škole by měl být focus na školu, a ne na sociální sítě,“ píše studentovi jeden ze sledujících a přesně ilustruje představu mnoha Čechů, že na chytrém telefonu lze pouze hrát hry, projíždět sociální sítě a kyberšikanovat (ať už je to cokoliv) slabší. „Mít v telefonu poznámky nebo učební materiály mi často velmi usnadňuje učení. Proto považuji za naprostý nesmysl tento přístup zakazovat, a to zejména dospělým lidem,“ brání se Neruda. Jeho argumenty následně mnoho odpůrců smartphonů zlehčuje či zesměšňuje. Zákaz problémy jen přidělává Škola je jedním z míst, která by rozhodně neměla technologii zakazovat, ale ukazovat dětem její využití jak při učení, tak v pozdějším dospělém životě. Pokud jim totiž budeme na třeba osm hodin denně mobily brát jako věc, která znamená automatické zlo pro jejich rozvoj, pro spoustu osmnáctiletých už pak bude pozdě zjišťovat, jak smartphone použít k rozvoji pracovních dovedností, a ruku na srdce – opravdu tohle chceme učit až děti po maturitě či vyučení? A kde přesně? To jsou otázky, na které už nemá odpověď ani Jiří Čunek, zatvrzelý zastánce kovových skříní na telefony ve školách, který se k zákazu snaží donutit co nejvíce vzdělávacích ústavů. Výsledek? Technicky negramotná generace Česko šíleným způsobem bojuje s digitalizací kdečeho. Je jasné, že u mnohých systémů nejsou na vině počítačově negramotní úředníci, ale kdo se ještě nesetkal s úředníkem, policistou či třeba lékařem, který si s počítačem či nějakým elektronickým systémem nerozuměl? Právě podobné lidi budou s jistotou produkovat školy, jejichž studenti do osmnácti hráli na smartphonech a tabletech jen hry a najednou je budou muset používat k práci. Země, které něco podobného zavedou, si samy snižují IT gramotnost svého obyvatelstva. O větší náchylnosti k podvodům a kyberzločinům nemluvě. Vláda, která se nesmí kritizovat? Ženu předvolal úřad za negativní příspěvky na Facebooku Číst více Nejnovější výzkumy tvrdí opak Zastánci zákazů se často a rádi odvolávají na různé studie. Ani ty se ale neshodnou a třeba závěry vědců z Masarykovy univerzity vnášejí do problematiky mládeže a smartphonů úplně nové světlo. „Záleží také na konkrétní aktivitě, kterou adolescenti s technologiemi provádějí. Není možné mluvit obecně o ‚vlivu mobilů nebo technologií‘, protože každá aktivita může mít jiné dopady. Digitální technologie tedy nejsou dobré ani špatné, záleží, jak se používají,“ konstatuje šéf výzkumného týmu z Brna a varuje, že bychom se měli rozhodně vyhnout zjednodušením, morální panice a unáhleným závěrům. Jak si ale udržet zdravý přístup, když většina národa vidí v chytrých telefonech u dětí obrovské zlo, ačkoliv je tihle lidé denně používají a potřebují? Jak udržet naše školy bez nesmyslných zákazů, když je další evropské země zavádějí do svých zákonů? Filip Neruda může být ještě rád, že už je v maturitním ročníku, protože v tomto ohledu budoucnost rozhodně růžová není.

Čas načtení: 2025-02-10 18:04:00

Až pětina středoškoláků je finančně negramotná. Pomoct má krajská kampaň za milion

Šanci naučit se efektivně ovládat své finance dostanou jihomoravští studenti. Na jaře odstartuje kampaň, která je má naučit finanční gramotnosti. Rozšířit by se mohla i do jiných krajů. Analýza vědomostí odhalila, že takřka pětina zapojených středoškoláků z celé ČR je totiž finančně negramotná.