Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-04-27 06:15:39

Novinář Karel Havlíček a jeho evropské ohlasy (ukázka z knihy)

Karel Havlíček (1821–1856), dodnes symbol českého novinářství, prožil stejně jako mnozí jeho vrstevníci zásadní životní zlom v době revoluce roku 1848, ač s jeho žurnalistickým dílem přichází do české společnosti „nový svět“ již v polovině čtyřicátých let 19. století, kdy se ujal redakce Pražských novin. Publicistika získávala v té době ve veřejném prostoru zásadní význam. Havlíčkova publicistika, vycházející z představy novin jako svědomí vlasti, představuje stále aktuální reflexi zjitřené doby i nadčasovou výzvu k demokratickým občanským postojům.   Ukázka z knihy: /Zuzana Urválková: Německojazyčné žurnalistické a nakladatelské aktivity Ignáce Leopolda Kobra kolem roku 1848/   2.2 HAVLÍČKŮV ŠOTEK A KOBRŮV MICHEL   Kompozice a satirická orientace Kobrových časopisů, tj. jejich propojení s větším celkem, jakým byla knižnice Album, vybízí ke srovnání s podobně koncipovanými přílohami českých periodik, zejména s Havlíčkovým Šot­kem, který vycházel od ledna roku 1849 jako příloha Národních novin.26 Sa­motný Šotek je postavou typologicky blízkou Michelovi, po němž Kober časopiseckou přílohu knižnice Album pojmenoval. Podobně jako Michel pochází z mytologie – ve slovanském bájesloví je znám jako domácí bůžek, šotek, šetek či plivník27 a objevoval se v soudobých českých a slovanských pohádkách a pověstech. Kober Michela představí hned v prvním dubnovém čísle (1848) formou epištoly Epistel an den deutschen Michel und viele Andere! Noční čepička, která je pro Michela typická, implikuje jeho charakteris­tiku – Michel je rozespalý, pomalý hlupák, kterému se musí opakovaně vy­světlovat, kdy je zapotřebí být vzhůru a dávat pozor na dění kolem, zejména v poslanecké sněmovně. Kober z pozice redaktora uděluje Michelovi uži­tečné rady, jak si hlídat svého pána (poslance), kterého si sám zvolil, tj. ta­kového, který „se v době poroby a útlaku nestyděl za Tvůj prostý šat a jednal s Tebou jako s člověkem“;28 dále, s jakými vlastnostmi má u takového panstva, jakým poslanci jsou, počítat, jak si nesmí dopřát ani minutku spánku, protože by mu mohlo něco podstatného uniknout. Nároky, které redaktor předkládá Michelovi, klade také na svůj stejnojmenný časopis. V ohnivém projevu vyčísluje, co vše se již podařilo a oč v Rakousku není jen tak možné přijít: „Cožpak nemáme neomezené petiční právo, zastoupení lidu, zod­povědnost ministrů, národní gardu a svobodu tisku? Na posledním místě uvedená svoboda tisku se asi může ztenčit na velmi pasivní svobodu tisku; ale může se stát totéž se zastoupením lidu a národní gardou? – V Rakousku nikdy!“29 Vzápětí však vyslovuje i potenciální hrozby: „Zastoupení lidu se může rovnat nule, ba dokonce se může obrátit jako zbraň proti lidu, když převládne korupce, tzn. svádění, zkaženost úředníků nebo úplatný, podpla­titelný volební systém.“30             Havlíčkovo představení Šotka čtenářům působí podstatně rozverněji. Hravá, odlehčující, v jádru satirická složka však nezastírala přesah k teh­dejší politické situaci v Praze rozbombardované Windischgrätzovým voj­skem. Šotek, skrytý uvnitř granátu, vletí do pracovny redaktora, málem mu urazí hlavu, „která hraběti Lv. Thunovi často v cestě stála“, a uchází se u něj o službu v Národních novinách. Havlíček jej formou vtipného dialogu vyslechne, zjistí, že pohan Šotek jako nesmrtelný staročeský slovanský bůh dosud pracoval jako sekretář Pražské kapituly a až do bombardování mu v tomto ryze křesťanském prostředí nebylo nijak zle. Ale protože se cítí jako „radikální demokrat“, ba „sociální, radikální demokrat“, který sice tautolo­gicky definuje demokracii jako lid a lid jako demokracii, chtěl by pomáhat shánět rukopisy, psát a získávat čtenáře. Radikálně demokratický styl chápe Šotek takto: „Nikomu nic neplatit a každému hned vybít! […] Pak ale mu­sejí být přede vším ministři, všichni šlechticové, ouředníci, kněží a boháči oběšeni, kdo má pole, tomu se musejí vzít a dát tomu, kdo nemá žádné.“31 Havlíčkovi se Šotkova představa o demokracii ani trochu nezamlouvá, ale nakonec se přece jen na spolupráci domluví: Havlíček se Šotka, který se nemůže – navzdory své nesmrtelnosti – prokázat stářím potřebným k re­digování samostatného časopisu (dvacet čtyři let), ujme, přijme jej do redakce s tím, ať ukáže, co umí. Když Šotek líčí, co všechno bude jejich příloha nabízet – od informací „ze života státního, církevního, obecního, domácího, literárního, uměleckého“ přes „feuilleton nejvybranějších novel a povídek, recense o divadle, o koncertech, zprávy o činnosti všech spolků atd.“ – mírní jej Havlíček tím, že „pořádný člověk sám sebe nemůže vychvalovat“. Šotek jej však zarazí slovy „to jsi pozadu a máš cop“ a vyjmenuje několik časo­pisů, které takto získávají odběratele (Večerní list, Českou včelu, Allgemeine Constitutionelle Zeitung, Abendblatt), ba dokonce mají jediného vydavatele,K. W. Medaua.32 S redaktorem úředních novin Constitutionelle Prager Zei­tung Eduardem Breierem (1811–1886) Havlíček opakovaně polemizoval a do­žadoval se jeho propuštění z redakce kvůli jeho vystupování proti českému národu.33 Breier se k Havlíčkovi později vrátil ve svých pamětech a kriticky nahlížel nejen na něj, ale i na mocenské ambice radikálních Čechů, s nimiž podle něj uměl nejlépe zatočit kníže Windischgrätz.34             Oproti sarkastickému Šotkovi nevolil Kober vůči jiným časopisům tak konfrontační tón, jak činí Havlíček. Zprávy, které korespondovaly s politic­kým přesvědčením redakce, Kober přejímal (např. z Charivari), výjimečně s nimi polemizoval. Rovněž s osobnostmi, jež Havlíček zavrhuje, spolupra­coval – např. v Albu vydával populární Breierovy romány a v časopiseckých přílohách Alba se objevuje i jméno Roberta Bluma. Pozoruhodné je, že se kri­ticky vymezil vůči Havlíčkovu článku z Národních novin o Blumově popravě ve Vídni, již Havlíček považoval za spravedlivý trest:   „Což se ostatně osoby Roberta Bluma týče, nestala se jemu žádná křivda. Blum náleží do počtu těch nechvalitebných agitátorů politických, kteří jinak smýšlí doma a ve společnosti, a jinak mluví k lidu, kteří ve shromáždění lidu křičí ‚Všechno pro lid!‘ a doma myslí: ‚Všechno pro sebe!‘ […] Umřel také zce­la přiměřeně charakteru svému, strachy celý bez sebe, jak píší z Vídně; kdyby byl skutečně býval muž takový, za kterého se před lidem vydával, byl by as­poň dovedl za přesvědčení své mužně umříti.“35               Kober naopak považoval Blumovo revoluční angažmá ve Vídni za hrdin­ství a Bluma se – podobně jako jiné německojazyčné noviny36 – zastával. Re­akci většiny lidí na Blumovu popravu označil jako „Schrei der Entrüstung und des Entse[t]zens“ (výkřik zoufalství a vzteku), ať sympatizovali s ja­koukoli stranou.37 Ačkoliv uznává, že není možné Blumovo chování ve Vídni schvalovat, ba že se „jeho charakter nevyjevil v nejlepším světle“, považuje za pomluvu údajné Blumovo strašení lidu gilotinami a „podobnými nesmy­sly“.38 Referování o Blumově hrdinství, protiprávní popravě a o jeho záslu­hách postupně učinilo z Bluma mučedníka německé společnosti; za českou stranu se jím po své smrti stal právě Karel Havlíček.39             U Kobra najdeme vedle vážně míněného názoru na článek z Národních novin také humornou narážku na Havlíčka, a to prostřednictvím písně Šu­selka nám píše, kterou Češi přerušují interpelace v říšském sněmu v oka­mžiku, kdy Šuselka navrhuje projednávat téma o narušování svatební noci Ignaze Kurandy, redaktora lipského časopisu Grenzboten, nedisciplinova­nými Čechy. Šuselka chce prosadit zákon o nedotknutelnosti svatební noci poslanců sněmu, avšak je nakonec umlčen hlasitou písní Šuselka nám pí­še.40 Z Kobrova přístupu je zřejmé, že kritériem výběru příspěvků nebylo, v jakém jazyce byly napsány, nýbrž rozhodovalo jejich naladění a to muselo zapadat do celkové koncepce Kobrových časopisů.             Ve srovnání s Havlíčkem byl Kober zastáncem tisku pro všechny ně­mecky čtoucí, radikálně smýšlející a pročesky, tj. i proslovansky laděné čte­náře. Tuto orientaci lze vysledovat zejména z celkové koncepce časopisu, která byla v mnohém blízká hodnotám listu Deutsche Zeitung aus Böhmen, jemuž Kober dělá ve své příloze Beiblatt zum Album reklamu. Jedná se ze­jména o tyto body: „Ctít národní zájmy německých Čechů v duchu bratrské lásky k našim vlasteneckým soudruhům slovanského jazyka“41 a „ přesvědčivě hájit svobodu lidu a pravého konstitucionalismu, který ji zaručuje, ote­vřeně potírat veškeré znesvobozující tendence pomocí čestných prostředků, nikoli však zbraněmi vzpurné opozice.42             Hájení národních zájmů českých Němců v duchu bratrské lásky k slo­vansky mluvícím obyvatelům země a prohlubování vzdělanosti prostřed­nictvím němčiny byly cíle, které Kober neopustil ani v dalších letech. Beiblatt zum Album sice již dále nevycházel, zato Kober pokračoval s vy­dáváním německojazyčné knižnice celá padesátá a šedesátá léta a dával zde prostor také autorům, jejichž díla byla v monarchii před rokem 1848, ale i po něm sledována a mnohdy zakazována.43 Kober sám byl kvůli své opoziční žurnalistické činnosti z revolučních let pod dohledem státních orgánů, jež mu za svízelných okolností nakonec zakázaly provozovat nakladatelskou činnost, dokud si nedoplní knihkupecké a nakladatel­ské vzdělání.44 To se podařilo až v roce 1856. Do té doby mu s vydáváním knižnice pomáhala nakladatelka Kateřina Jeřábková, která po vzoru Alba uvedla na český trh obdobnou řadu, a to Bibliotéku románů historických a novověkých (1855–1860).             Přestože byl Kober v dalších letech činný zejména jako nakladatel ně­meckých a českých knih, touhy působit na čtenáře prostřednictvím časo­pisecké produkce se nevzdal. Politicky zaměřený byl jeho český týdeník Obecné listy, vycházející krátce na začátku šedesátých let, a to opět ve spolu­práci s Kateřinou Jeřábkovou. Zatímco Obecné listy měly zprostředkovávat informace na venkov prostřednictvím češtiny, jinak tomu bylo s pražským časopisem Kritische Blätter für Literatur und Kunst (1857–1858). Zde domino­vala představa intelektuálního, náročného čtenáře, který se prostřednic­tvím němčiny chce dozvědět co nejvíce o literatuře, filosofii a umění všech národností žijících v rakouské monarchii (do časopisu přispívali také Češi – např. Božena Němcová či Jan Helcelet; jedním z redaktorů byl Ignác Jan Hanuš). Těmito aktivitami Kober navazoval na poselství předbřeznového časo­pisu Ost und West Rudolfa Glasera a byl vedle Ferdinanda Břetislava Mikovce významným zastáncem rovnoprávného kulturního soužití Čechů a Němců v rámci rakouské monarchie.45   23 Sabina, Karel, „Karel Herloš. Nástin životopisný“, in: týž, O literatuře, Praha, Českosloven­ský spisovatel 1953, s. 211–230, zde na s. 224 nn. 24 Proč Kober nezařadil almanach do své knižnice již dříve, souviselo nejspíš s kritikou aktuálních politických a společenských jevů, kvůli níž byl Herlošův Mephistopheles v monarchii zakázán. Historické romány, které vyšly v Kobrově knižnici po r. 1848, mohly být přesahem k minulosti považovány za přijatelné. Srov. Píša, Petr, „Příloha – soupis cenzurních záka­zů se vztahem k českým zemím“, in: týž, Cenzura v Čechách v kontextu předbřeznové habsbur­ské monarchie, Praha, 2018, disertační práce, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, s. 329. Dostupné z: <https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/100049>. Další podrobnosti k zapovězeným spisům v monarchii viz Komparatistik Wien Zensurdatenbank. Dostupné z: <https://www.univie.ac.at/zensur>. 25 K recepci Herlošova almanachu Mephistopheles v českých zemích srov. Urválková, Zuzana, Dvoj­lomná zrcadlení. Dílo Karla Herloše‑Herloßsohna v českém literárním kontextu, Praha, Arsci 2009. 26 Sgallová, Květa, „Šotek“, in: V. Forst a kol., Lexion české literatury 4/I (S–T), Praha, Academia 2008, s. 696. 27 Srov. Šafařík, Pavel Josef, Slovanské starožitnosti. Dějepisný oddíl první, Praha, Bedřich Temp­ský 1862, s. 72. 28 „Sei also behutsam und wähle nur solche große Herrn, welche sich selbst in der Zeit der Knechtschaft und Unterdrü[c]kung für Deinen groben Kittel nicht geschämt und Dich­ auch damals als Menschen behandelt haben.“ Beiblatt zum Album. Der Deutsche Michel. Ein Blatt für Feinde des Zopfthums 1, 1848, č. 1, s. 3. 29 „Haben wir nicht unumschränktes Petizionsrecht, Volksvertretung, Verantwortlich­keit der Minister, Nazionalgarde und Preßfreiheit? Wohl kann die letztere zu einer sehr passiven Zensurfreiheit zusammenschrumpfen; aber kann ein Gleiches mit der Volks‑Vertretung und Nazionalgarde geschehen? – In Österreich nie!“ Tamtéž. 30 Die Volks‑Vertretung kann nur dann zur Nullität oder gar zur Waffe gegen das Volk wer­den, wenn Korrupzion, d. h. Verführung, Verdorbenheit der Beamten oder ein feiles, be­stochenes Wahlsistem [sic!] überhand nimmt […].“ Tamtéž. 31 Havlíček, Karel, „Úvod. Program. Oznámení. Vyznání víry a Pozvání k předplacení“, Šotek. Příloha k Národním novinám 2, 1849, č. 1, 7. 1., s. 2. 32 Tamtéž, s. 2. 33 Havlíček, Karel, „Quousque tandem abutere, o Breier! patientia nostra?“, Národní noviny, 1848, č. 21, 29. 4., s. 81. 34 „Damals lernte ich die Führer der Czechen, ihre Tendenzen und Herrschgelüste ken­nen, Gleichberechtigung war ihnen stets nur der Vorwand, die Herrschaft in Böhmen, Mähren und Schlesien der eigentliche Zweck.“ [Tehdy jsem se seznámil s vůdci Čechů, s jejich sklony a touhou po moci, rovnoprávnost byla jen záminka, účelem bylo ovlád­nout Čechy, Moravu a Slezsko.] Srov. Breier, Eduard, Mein literarisches Wirken! Ein Re­chenschaftsbericht zur Feier meines auf den 4. November 1871 fallenden 60. Geburtstages, Wien, Selbstverlag 1871, s. 11. 35 H. B. [Havlíček, Karel], Národní noviny, 1848, č. 185, 14. 11., s. 727. 36 Např. Deutsche Zeitung aus Böhmen označily Blumovu popravu za protiprávní a soucit s Blu­mem projevily také tím, že otiskly jeho poslední dopisy na rozloučenou, adresované Blumo­vě ženě, dětem a přátelům. Viz Deutsche Zeitung aus Böhmen 1, 1848, č. 61, 30. 11., s. 428–429. 37 „Politischer Schnappsak“, Beiblatt zum Album. Nur Oppozition! 1, 1848, č. 5, s. 38. 38 „Obzwar vom rechtlichen Standpunkte aus Blum’s Agitazion in Wien keineswegs gebil­ligt werden kann, sogar seinen Karakter nicht im reinsten Lichte erscheinen läßt, so ist es doch nichtswürdige Verläumdung, Blum mit Errichtung von Guillotinen und dergleichen Unsinn in Berührung zu bringen.“ Tamtéž, s. 38. 39 Nekula, Marek, Smrt a zmrtvýchvstání národa. Sen o Slavíně v české literatuře a kultuře, Praha, Karolinum 2017, s. 271. K Havlíčkovu mučednictví srov. Macura, Vladimír, Český sen, Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1998. 40 „Wien. Reichstagssitzung vom 14. August 1848“, Beiblatt zum Album. Der Deutsche Michel 1, 1848, č. 9, s. 72. 41 „In der Wahrung der nationalen Interessen der Deutschböhmen im Geiste der Bruderliebe mit unsern Vaterlandsgenossen Slawischer Zunge.“ Beiblatt zum Album. Zum achten Bande, 1849, s. 16. 42 „Enschiedene Vertretung der Volksfreiheit und des sie verbürgenden echten Constitutio­nalismus, also freimüthige Bekämpfung aller Eingriffe dagegen, jedoch mit den Waffen ei­ner grundsätzlichen und würdigen, nicht aber factiösen Opposition.“ Tamtéž, s. 16. 43 Tak se mu podařilo uvést na český trh Karla Herloßsohna‑Herloše, jehož historické romány z českých dějin byly mezi českými čtenáři velmi oblíbené. Srov. Urválková, Zuzana, cit. d. (pozn. č. 25). 44 Kober byl vyšetřován kvůli vydání románu Eduarda Breiera Wien und Rom. Sittenroman aus der Zeit Kaiser Josef des Zweiten, jenž byl v monarchii zakázán. Rakouské úřady objevily v Kobrových skladech v Táboře přes 800 kusů neexpedovaných svazků Breierova románu a Kober musel u tiskového soudu vyvrátit podezření z šíření zakázaných knih a tiskovin. Podrobněji viz Zumr, Josef, „Táborská léta nakladatele Ignáce Leopolda Kobra“, Táborský ar­chiv 15, 2011, s. 103–122 a také Pokorná, Magdaléna, „Pole cenzurních interakcí: synchron­ní pohled“, in: M. Wögerbauer, P. Píša, P. Šámal, P. Janáček a kol., V obecném zájmu. Cenzu­ra a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749–2014, Praha, Academia 2015, sv. I, s. 380–398, zde s. 392. 45 Při vzniku této kapitoly byly využity zdroje výzkumné infrastruktury Česká literární bibliografie. Dostupné z: <http://clb.ucl.cas.cz>. Obrazový materiál byl použit ze zdrojů Österreichische Nationalbibliothek Wien (signatury 304937-B.1848, 304937-B.1848-49, 620185-B).   Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2019, 1. vydání, brož., 143 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-10-01 17:42:05

Havlíček, Vladimír

Autor: agnes Datum: 01.10.2024 17:42:05 Příjmení:Surname:HavlíčekHavlicekJméno:Given Name:VladimírVladimirJméno v originále:Original Name:Vladimír Viktor HavlíčekFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:poručík2nd LieutenantAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:23.10.1909 Praha / 23.10.1909 Prague / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:23.12.1941 Pembroke Dock 23.12.1941 Pembroke Dock Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- navigátor- navigatorJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - příslušník kanadského královského letectva (RCAF), nebyl administrativně podřízen Inspektorátu čs. letectva- padl (utonul) při havárii během návratu z hlídky nad konvojem na letounu Consolidated Catalina Mk.I (W8418/BN-U) - a member of the Royal Canadian Air Force (RCAF), was not administratively subordinated to the Inspectorate of the Czechoslovak Air Force- KIA (drowned) in a crash while returning from a patrol over a convoy in a Consolidated Catalina Mk.I (W8418/BN-U)Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.www.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/850www.rafaci.czwww.vets.czvolesky.comhttps://zam.zlin.eu/ostatni/581-vladimir-havlicekwww.facebook.comwww.cwgc.org

Čas načtení: 2024-09-27 05:00:00

Havlíček míří na Zemanovu oslavu: Chválí Kubu, šije do Fialy. A omluva za „pučmidrátka“

Karel Havlíček (ANO) v Epicentru na Blesk.cz pálil ostrými. Kritizoval premiéra Petra (ODS) a věští mu, že se jeho éra blíží ke konci. Souhlasí s Milošem Zemanem, na jehož oslavu 80. narozenin na Hlubokou se Havlíček osobně chystá, že si Fiala počínal zbaběle při vyhazovu šéfa Pirátů Ivana Bartoše z vlády. Zazněla však i pochvala pro jihočeského hejtmana Martina Kubu (ODS) či omluva za kritiku Jana Grolicha (KDU-ČSL), kterého Havlíček označil před volbami za „juniorního pučmidrátka“. Nit suchou však nenechal Havlíček tentokrát na ministrovi zahraničí Janu Lipavském, který avizoval, že opustí Piráty.

Čas načtení: 2024-05-13 06:11:36

Karel Havlíček: Nejsme v ANO protiukrajinští, ale někdy je potřeba přitlačit na pilu

Stínový premiér Karel Havlíček v podcastu Crunch o důchodech, geopolitickém ukotvení Česka i o protiukrajinské rétorice z úst Andreje Babiše. Článek Karel Havlíček: Nejsme v ANO protiukrajinští, ale někdy je potřeba přitlačit na pilu se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-01-19 14:33:32

Rosteme rychleji, než stíháme nabírat lidi. Vládnout samostatně by byl ideál, říká Karel Havlíček

Hnutí ANO chce oslovit všechny, ale nepůsobí to schizofrenně? Karel Havlíček hovoří o strategii do volebního roku i možných koalicích. Článek Rosteme rychleji, než stíháme nabírat lidi. Vládnout samostatně by byl ideál, říká Karel Havlíček se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-02-27 10:17:00

Po rekordním roce bude NOARK Electric investovat do vzdělávání

Praha 27. února 2025 (PROTEXT) - Společnost NOARK Electric, specialista na vývoj a výrobu elektrických komponentů, vstoupila letos do čtrnáctého roku své existence. Z pražské centrály řídí svou působnost celkem na dvaceti šesti evropských trzích, na kterých se jí rekordně daří. Loňský rok zakončil NOARK Electric s nejvyšším obratem v historii – 60,5 milionu eur (1512 milionu korun). V novém roce plánuje společnost navázat na své investice do vývoje produktového portfolia, v tuzemsku rozjet spolupráci se Svazem moderní energetiky a napříč Evropou zintenzivnit podporu budoucí generace odborníků v oboru elektrotechniky.NOARK Electric loni zažil rekordní rok – poprvé v historii překonal obrat společnosti hranici 1,5 miliardy korun. K růstu ale došlo i v jiných oblastech, například v objemu nabízených produktů (meziroční nárůst o 15 %) nebo v počtu zaměstnanců (12 %). „Neustále rosteme. Je to zapříčiněno především tím, že působíme na 26 evropských trzích a všechny kroky koordinujeme z Česka. Přibrali jsme proto i loni další zaměstnance, abychom všechny aktivity zvládli pokrýt. Dokonce se budeme muset v květnu z kapacitních důvodů stěhovat do nových kanceláří, které jsou dvakrát tak velké než naše dosavadní centrála,“ říká Ing. Karel Havlíček, Marketing Regional Manager NOARK Electric.Výzkum a rozvoj portfoliaDo nejnovějších technologií, výrobních prostředků i rozvoje produktového portfolia NOARK Electric pravidelně investuje. Důraz klade především na fotovoltaiku a průmysl. Na rozvoji oborových standardů i portfolia spolupracuje značka například s ČVUT nebo Ekonomicko-správní fakultou Masarykovy univerzity v Brně formou workshopů, respektive projektů pro nadané studenty. „Spolupráce s vysokými školami zahrnuje i řadu marketingových výzkumů a tematických přednášek věnovaných IT a HR ve firmě,“ prozrazuje Havlíček.Aktivity na poli OZEOd svého založení firma strmě roste a stala se významným hráčem v segmentu obnovitelných zdrojů. Odrazem tohoto růstu je také zintenzivnění aktivit v segmentu OZE. Významnou úlohu v těchto plánech hraje partnerství se Svazem moderní energetiky, které startuje v letošním roce. „Není a ani nemůže nám být lhostejné, jakým směrem se ubírá legislativa spjatá s OZE, jak se tento obor rozvíjí i jak je vnímán odbornou a širší veřejností. Cítíme, že segment OZE je důležité v ČR kultivovat a rozvíjet s fundovanými odborníky a podobně zaměřenými společnostmi. Vítáme možnost odborné spolupráce s dalšími členy v rámci pracovních skupin SME i zapojení do osvětových aktivit, jakou je například roadshow Pro moderní Česko,“ vysvětluje Havlíček.Podpora elektrotechniky napříč EvropouNOARK Electric pravidelně podporuje střední elektrotechnické školy a učiliště, jež vychovávají budoucí generace odborníků. Středobodem těchto aktivit je projekt NOARK plní sny školám, který těm nejtalentovanějším týmům zajistí mimo jiné i finanční podporu. Letos se soutěž pořádá v devíti evropských zemích a zaregistrovalo se do ní více než 120 školních týmů. Minulé ročníky určily pouze vítězné projekty v jednotlivých státech, ale rok 2025 bude jiný. Celé klání získá mezinárodní rozměr, protože vůbec poprvé z registrovaných účastníků vzejde evropský vítězný tým, který vyhraje prémii čtvrt milionu korun a další ceny.„V historii tohoto projektu bude letos konkurence určitě nejsilnější. Do soutěže se zapojilo přesně 123 škol z devíti zemí a národní vítězové se letos poprvé utkají o titul nejlepšího evropského projektu,“ říká Havlíček, a pokračuje: „Vyhlášení se uskuteční během slavnostního galavečeru v březnu v Praze a zúčastní se ho zástupci vítězů ze všech zemí, kde se soutěž pořádá. NOARK plní sny školám vnímáme jako prostředek, který může významně přispět k pozvednutí úrovně elektrotechniky v ČR i Evropě, a navíc studentům poskytuje potřebnou mezinárodní konfrontaci.“ Kontakt:www.noark-electric.cz  

Čas načtení: 2025-03-06 05:00:00

Vance má pravdu, v Evropě se utlačuje za názor. A neměli bychom dráždit Čínu kvůli Tchaj-wanu, říká Havlíček

Existuje tu kádrování a političtí konkurenti se tu umlčují, tvrdí stínový premiér za hnutí ANO Karel Havlíček. Souhlasí proto s popisem evropské nesvobody projevu, jak ho přednesl v únoru na mnichovské bezpečnostní konferenci americký viceprezident J. D. Vance. Zároveň však Havlíček varuje před tím, abychom si neznepřátelili Čínu. „Pokud naši politici jezdí na Tchaj-wan, musí počítat s důsledky,“ říká v rozhovoru pro e15 Havlíček.

Čas načtení: 2025-03-06 05:00:00

Omezíme dotace na soláry, zateplování a elektroauta. A pak zlevníme elektřinu, slibuje Havlíček

Existuje tu kádrování a političtí konkurenti se tu umlčují, tvrdí stínový premiér za hnutí ANO Karel Havlíček. Souhlasí proto s popisem evropské nesvobody projevu, jak ho přednesl v únoru na mnichovské bezpečnostní konferenci americký viceprezident J. D. Vance. Zároveň však Havlíček varuje před tím, abychom si neznepřátelili Čínu. „Pokud naši politici jezdí na Tchaj-wan, musí počítat s důsledky,“ říká v rozhovoru pro e15 Havlíček.

Čas načtení: 2025-04-01 19:58:13

Havlíček přijel do Řeporyjí a pak se pustil do starosty Novotného. Ten ho označil za ubožáka

Karel Havlíček (ANO) v pondělí dorazil do Řeporyjí, kde se v místní sokolovně konala debata s občany. Doprovodil ho mimo jiné poslanec Patrik Nacher. Po skončení akce se Havlíček na sociální síti X ostře pustil do místního starosty Pavla Novotného (ODS), kterého obvinil ze zbabělosti, protože na debatu nezavítal. Novotný ale kritiku ostře odmítl a ohradil se s tím, že Havlíček schválně načasoval setkání tak, aby se ho nemohl zúčastnit. Nejde o první vzájemnou přestřelku. V květnu loňského roku to mezi oběma politiky hodně jiskřilo, Havlíček dokonce pro ŽivotvČesku.cz tehdy uvedl, že »pohár trpělivosti s Novotným už přetekl«.

Čas načtení: 2019-12-20 18:43:02

Zemřel psycholog, sexuolog a spisovatel Ivo Pondělíček. Politici nás zásobují nemilosrdnými lžemi, říkal

Ivo Pondělíček zemřel v noci na pátek 20. prosince. Literární noviny při této příležitost zveřejňují rozhovor, který pořídily před dvěma lety při příležitosti vyhlášení sbírky jeho esejů Labyrinty duše & Bída psychologie knihou roku. Prof. PhDr. Ivo Pondělíček, CSc. (* 17. června 1928, Praha) byl český psycholog, sexuolog, filmový teoretik, esejista a spisovatel. Promoval na Masarykově univerzitě v Brně, poté působil jako lékařský psycholog v Karlových Varech. Od roku 1959 přednášel psychologii filmu na FAMU, poté na Filozofické fakultě UK v Praze. Ze škol byl donucen odejít (1972) a zaměřil se na sexuologii. V 80. letech působil na klinice popálenin. Byl spoluautorem knihy Rekonstrukce a rehabilitace u popáleninového traumatu a spolu s Radanou Königovou za ni obdržel v roce 1985 mezinárodní Ramelotovu cenu za vědecký výzkum. Dále byl také například autorem knih Fantaskní umění, Lidská sexualita, Sexuální zrání mladého muže, Bergmanův filosofický film, Outsiderova zpověď.  Jeho svazek esejů Labyrinty duše & Bída psychologie vyhlásily Literární noviny za knihu roku 2016. Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek o ní tehdy napsal: „Kniha dokládá svou ojedinělostí rmutnou pravdu, že intelektuálů je dnes mnoho, ale že v jejich hejnu se ti moudří vyjímají jako bílé vrány. Ivo Pondělíček je bílá vrána rovněž proto, že nemá potřebu zneužívat komunikační sítě ke komentářům jepičích činů, dělat dobře svému exhibicionismu a natřásat svá intelektuální pírka. A ještě něco: Pondělíček na rozdíl od mnoha specialistů umí psát česky.“   Zkušený přítel oidipského komplexu Ve svém eseji Od Flauberta k bovarismu píšete, že romanopisec v Paní Bovaryové předjal nemoc moderní doby. Jak byste ji stručně charakterizoval? Jde o hysterii, která bývá nadneseně charakterizována jako komediantka duševního života, protože se v ní objevují různé projevy duševní a patologické, nebo dokonce normální, které se střídají, a pacient, ten hysterik nebo ta hysterička, to dávají na odiv. Tito lidé jsou rádi obdivováni nebo na sebe rádi upozorňují. Na druhé straně zase ale jejich vada je velmi silný egocentrismus, až narcismus, a to se počítá k onomu hysterickému syndromu. V Bovaryové jsou i další věci, které by hrály do této syndromologie. Posuzujeme román z tohoto úzkého hlediska, přestože především je třeba jej posuzovat z literárního strukturálního hlediska. Ale já nejsem tady od toho, já jsem spíš na to mluvit o psychopatologii. No, tak tady mám pak dojem, že hysterie už poněkud, pokud jde o její frekvenci mezi obyvatelstvem, ustoupila z toho počtu případů, který jsem zaznamenal v roce, kdy jsem ten esej psal, a to v roce 1965. A proč ustoupila? Jednak proto, že se velice zlepšila neurologická diagnostika pro epilepsii. Hysterie se projevuje v jedné, té nejkratší formě, pouhými záchvaty. A často ty záchvaty hysterikovy jenom napodobovaly epileptické. A protože neurolog už to dneska rozliší, tak nemocný hysterií už nemá za co se schovat. Hysterie má ale ještě další dvě formy. Jedna se chová jako neuróza, to znamená trvá několik týdnů, řekněme, a musí tam být nějaký konfliktový původ. Průběh té neurózy je velmi pestrý, tak jako vůbec najdeme pestrost symptomů v té nemoci samotné. Druhá forma je ta nejzávažnější, to je typ hysterické osobnosti. Tam už nejde o nemoc, ale o stav mysli, stav osobnosti.   Hysterii označujete za nemoc moderní doby. Hysterie tu nebyla vždycky? Hysterie tu asi nebyla vždycky, ale je tu strašně dlouho. Známe ji například ze středověkých zápisů, z různých rituálních náboženských projevů, kdy se věřící chová, jako že do něho vstoupil někdo vyšší, než je on sám, a jedná tak nepříčetně, že není myslitelné se s ním nějak normálně spojit, ale naopak celé skupině kolem nezbývá než napodobovat jeho jednání. Ze středověku to známe, jak to bylo v pravěku, to nevíme, ale v každém případě víme, že v pravěku hysterie počíná. A to proto, že to je nemoc, která vznikla jako únik z úzkosti. Snaží se zabalit úzkost do jakéhosi jiného psychopatického symptomu, který je snesitelnější. K úzkosti musím poznamenat, že je to jistý symptom pravěkého člověka. Můžeme říct, že trvá třicet tisíc, dvacet tisíc let. V době, kdy se z parahominidů, kteří přišli do Evropy, údajně jich bylo asi dvacet kmenů, zachoval a pro další vývoj se uplatnil pozdější homo sapiens. Zázračným způsobem se u něho objevil v hlavě takzvaný neocortex, čili ten větší mozek, který překrývá podmozkové struktury, a tento neocortex se exponenciálním způsobem rozvinul a má schopnost myšlení. Člověk se stal myslícím tvorem, ale zároveň tím se stal i kriticky myslícím tvorem. Jestliže mozek vstřebával a srovnával některé pocity, které získal z podkoří, tak mezi těmito pocity, postoji a vlastnostmi získal i dvě velmi pro sebe negativní vlastnosti. Jednou bylo vědomí vlastní nedokonalosti. A druhá byla ještě horší, a to bylo vědomí konečnosti, vědomí smrti. Když přišlo vědomí konečnosti, tak proti tomu se automaticky organismus brání. Bránil se i raný psychický organismus pravěkého člověka. Čímž se úzkost balila do jiných chorob, které nebyly tak nepříjemné. Soudí se, především k tomu dospěl Freud, že i moderní hysterie jako druh nemoci je vlastně jenom obrana proti trvalé autentické chronické úzkosti, proti níž se člověk neumí bránit jinak než zase nějakým syndromem.    Začínali jsme u Flaubertovy Paní Bovaryové. Není psaní dnešních autorů, kterých jako by přibývalo, také symptomem hysterie? Není grafomanie podle vašeho názoru určitým druhem hysterie?  Myslím, že i když vidíme obrovský přebytek začínajících autorů, tak to opravdu s hysterií přímo nesouvisí. Možná že mezi nimi jsou i hysterici, ale to by se muselo osobně vyšetřit. V autorech, kteří se chtějí prosadit literárně, jich nebude moc. Tužbu stát se autorem způsobuje tužba nějak uplatnit své tvořivé vlastnosti, svou kreativnost. Jsou třeba špatní, nedostateční, jak je koneckonců vidět v literární produkci, ale řekl bych, že hysterie s tím nemá nic společného. A pokud jde o grafomanii, tam je to ještě zamotanější. U grafomanů bych hysterii zcela vyloučil proto, že trpí jinou poruchou, a to je takzvaná obsedantní neuróza, obsedantně kompulzivní stav, tedy nutkavost. Nutkavost, která nás nutí desetkrát se přesvědčit, jestli je zamčeno. Vtírá se i v podobě psaní, člověk musí pořád psát.    Ve svých esejích píšete také o tom, že stále větší roli začíná hrát v moderním nastavení života virtualita. Mluví se o závislosti na virtuálních jevech. To rčení „jakoby“, které se velmi často v obecné mluvě objevuje, není to projev jakéhosi prosakování virtuality do reality? Je to opravdu jen nějaká slovní protéza? Zaprvé, ta virtualita. Měl jsem v hlavě plán napsat ještě jednu knížku, už to bohužel nestihnu, knížku o tom, že mnozí lidé, možná všichni a někteří nevědomky, nosí ve své hlavě dva scénáře života. Jeden scénář je praktický, je to ten nudný život, práce a to všechno. Ale pod tím se skrývá druhý scénář, který můžeme nazvat scénářem virtuálního života. To je úplně vymyšlený smysl a průběh života, který někdy vydá mimořádně geniální plody. Franz Kafka, ten měl život pojišťovacího úředníka, nudný zajisté, ale kromě toho měl ještě druhý život, může se mu říkat také eskapový, protože jsou to úniky, a když to jsou legrační úniky, tak jsou to eskapády. Kafka měl obrovský scénář virtuální, o kterém sám nechtěl, aby vyšel, což je potvrzením, že to bylo jenom pro něj. Bylo to jenom jako úleva. Zabaloval úzkost. Zdaleka nejde jen o chorobný stav, který by s úzkostí soupeřil. Mechanismy jsou různé jiné.  A zadruhé, pokud jde o „jako“, velmi jste mi přišli do noty. Já je nesnáším. Mně se dělá špatně. Upřímně řečeno, v penzijním věku mě dohnalo k malířství to, že jsem nechtěl slyšet opakování těchto výrazů. O co tady jde? V psychiatrii se tomu říká perseverace. To znamená ulpívání na jednom slově, neustálé opakování. Je zajímavé, že tento motiv je vlastně významným symptomem schizofrenního onemocnění. Když takovému pacientovi kladete otázky, tak on odpovídá jedním slovem nebo jednou větičkou. Ale jsou i lidé zdraví, kteří se takto projevují, proto tomu říkám koktání zdravé mysli. Zažil jsem to opravdu u mnoha případů lidí, kteří měli otevírat nějakou výstavu nebo někde vystupovat veřejně. Z toho jsem usoudil, že koktání, ty perseverace jsou vlastně z trémy a že člověk si na to zvykl jako na svůj vlastní projev. Slyšíme to mnohdy i z projevů poslanců. Dneska se objevuje vedle „jako“, jednak slovo "řešit", ale hlavně "nějakým způsobem". Když veřejnost poslouchá poslance, který říká „nějakým způsobem to vyřešíme“, tak může vsadit poslední peníz, že to nevyřeší.    Zabýval jste se fenoménem pia fraus, tedy milosrdné lži, a akcentujete její význam jako neocenitelného nástroje a zbraně proti zoufalství a depresi. Je tahle milosrdná lež prospěšná třeba i v politice? Velmi správně jste za mě odpověděli, že je to nástroj proti zoufalství. Jednou jsem se strašlivou hrůzou zjistil, že nějaká parta lékařů dávala k dobrému, že by se mělo umírajícímu říct, kdy umře, jak umře, aby se prý připravil a sbalil si kufry nebo co, ale především, aby se rozloučil. To je něco strašidelného. Naštěstí to zmizelo, protože to není možné. Nemocný člověk musí mít stále naději, tomu se nemůžou říkat takové věci. Pia fraus je už od Hippokrata způsob, jak dodávat naději. Ta lež je nutná, ale jenom jako milosrdná. Jestliže se ptáte na politiky, tak ti nás zásobují nemilosrdnými lžemi.    Existuje několik studií genderových badatelek, které jsou velmi rozhořčeny a nadávají celému hollywoodskému průmyslu. Dávají mu za vinu, že z žen pomáhal učinit předmět na civění. Používají termín „gaze“ a velmi složitě analyzují rozdíl mezi „look“ a „gaze“ a tvrdí, že to zpředmětnění ženy jako objektu, který je tady proto, aby se na něj zíralo, musí být zlikvidováno. Jaké jsou vaše názory? Můžu připustit, že badatelky mají pravdu, sám jsem se tímto problémem nikdy nezabýval. Ale zdůrazňuji, více je o tom badatelek než badatelů. U Hollywoodu může to být takhle pociťováno, jak to badatelky vysvětlují, ale nešel bych tak daleko. Našel bych jednoduchou rovnici, která platí, pokud jde o sexuální vztahy, a která platí pro Hollywood. Sex je tam problém poptávky a nabídky víc než v normální společnosti, v normální skupině v jakémkoliv jiném městě. Nabídka musí být nejprve ze strany ženy a poptávka musí být u mužů, kteří mají obrovský vliv na film. Hlavně u producentů a režisérů. Ti si vybírají, co se jim hodí, co se jim líbí, k čemu mají libidinózní vztah. Jakmile takovou ženu povýší na herečku filmovou, dokonce na hereckou star, tak se poměry převracejí. Najednou je herečka vlastně ta, která povoluje nabídky, nebo jim vyhovuje. Už se nemusí vyspat s každým režisérem, který jí pomůže, protože jí pomůžou všichni. Uvažuji často o tom, že slavné herečky, které jsou libidinózním zázrakem pro mnohé muže, jsou dokonce frigidní.    Zajímal by nás váš názor na tezi, že k tomu, aby se změnilo paradigma mužského vnímání světa, musí být odmítnuta oidipovská role, která se staví ke světu jako k otázce a bádá, jak na něj odpovědět racionálně. Volá se v okruhu gender studies po ženském rozrušování například logického vyprávění ve filmu a umění vůbec. Za pionýrku tu platí například Věra Chytilová.  Nejsem si jistý, že jsou v tomhle badatelky zrovna oprávněné takhle mluvit. Protože ten oidipský komplex, který ony přeřadí ze základního poměru matka syn a staví jej jako substrát, který stojí vůči světu, ten jde příliš daleko. Jinak jsem velmi značným a řekl bych prakticky dosti zkušeným přítelem oidipského komplexu, nikdy jsem ho nezavrhoval. Existuje dnes celá řada psychologů, kteří ho zamítají. Já nikoliv. Myslím si, že oidipský komplex je vztah, který má sice nějakou vnější podobu, ale že za tím vztahem se skrývá mnohem víc utajených jevů, které jsou rozhodující pro člověka od dětského věku.    Když bilancujete, na jaké období svého života nejraději vzpomínáte a proč? Lidé často odpovídají, že na mládí. Ale já bych k tomu ještě připojil, že tehdy hodně záleželo na kádrovacích výsledcích. Vyrůstal jsem v komunismu, a dokonce jsem i dospěl v komunismu, tak od osmačtyřicátého, kdy mi bylo dvacet, se vlastně datuje moje profesionální existence. Jestliže jsem byl mladej a nesměl jsem nic dělat, byl jsem outsider a jenom mě zastrčili někam, tak na to nemůže člověk vzpomínat v dobrém. Pro mě každé životní období mělo své výhody, ale také svá rizika. Třeba na psychiatrii jsem končil ve dvaašedesátém, když už byl tady komunismus velmi pevně zakotven. Potom přišlo období obecné úlevy s Dubčekovou reformou, která se samozřejmě nepodařila, ale byl tady náznak, kterého se ujali lidé předtím ne příliš přijímaní. Já jsem v té době byl u filmu, protože jsem nemohl nikam jinam, a tam jsem měl kamarády, kteří nedali na nějaké kádrové posuzování. Byl jsem ve filmovém ústavu na místě, říkalo se mu hlavní řešitel úkolu divák - film. Ale zase to nebyla éra, která by odpovídala pevně mým tendencím a zájmům. Pak přišla práce na klinice popálenin. Pro mnohé lidi je nemyslitelné pohybovat se mezi těmi nešťastníky, kteří umírali každý den, když byli se silným termickým úrazem, ale já jsem tam vydržel deset let jako jeden z mála na světě z těch, kteří dělali psychologii. Také jsem byl náležitě oceněn. Úžasně mě bavilo to, že to bylo snad jediné období mé klinické práce, kdy jsem cítil, že pomáhám. Že lidé zabírají a že se často i stane, že z toho nejhoršího se dostanou. Tohle byl pro mne krásný zážitek. A věděl jsem, že i kolegové to takhle chápou, a proto jsme byli velcí přátelé. V období po sametové revoluci jsem mohl být spokojen s kýženou svobodou, nebo tedy relativní svobodou, svoboda bez důsledku je nesmysl, nemůže být svobodný zloděj. No a právě že byli až příliš svobodní ti lidé, co si to dovedli zařídit a dělali tunely. Na etapě devadesátých let mě tohle přestalo zajímat. Tisknul jsem v té době věci, které jsem v předchozí době buď nemohl tisknout, nebo nechtěl. Vadilo mi to, co jsem zmínil, a byl jsem najednou velmi šťastný, že jsem v důchodu. Ještě jsem dopřednášel do svých pětasedmdesáti let, ale už jsem nebyl nikde vázán, už jsem byl penzista a začal jsem malovat, a to malování mi přineslo ohromnej požitek, zejména, když mnozí říkali, že je to dobré, a to je další období, které bych mohl označit jako šťastné.    Takže je to vlastně šťastný život. Ono se to traduje, ale také se může tradovat, že pro vězně, co dostali třeba pětadvacet let za špionáž, to byl nešťastný život.   Ještě bychom vás poprosili, kdybyste se zastavil u některých zajímavých osobností, se kterými jste měl štěstí se potkat, a kdybyste je mohl nějakým způsobem charakterizovat, nebo spíše poopravit některé obecné mínění o nich. Tohle je krásná otázka, protože jsem přišel na lidi, co byli odstrkávaní do stínu. Ale pokud jde o to, abych jmenoval lidi, kteří za něco stáli, tím, že udělali velké dílo, bál bych se je tady jmenovat, abych neublížil těm jiným, ale opravdu jsem se setkal ve svém životě s řadou lidí, kteří platí za výrazné osobnosti s významným dílem. Mám je nakonec ve své knize Outsiderova zpověď, kde jsem měl možnost o nich mluvit. Ale teď důležitější nebo zajímavější je to, jestli jsem se setkal s lidmi, kteří si zasluhovali mnohem víc, než co jim společnost dovolovala. A byli to nejméně dva lidé, o kterých mohu mluvit otevřeně. Bohužel už jsou mrtví, oba byli starší a oba se jmenovali stejným příjmením, ač nebyli vůbec příbuzní a vůbec se neznali. To příjmení je Havlíček.  Mohu jmenovat toho staršího, který byl asi o dvacet let starší než já a kterého jsem náhodou poznal jako psycholog v karlovarské nemocnici. Poslal mi ho neurolog s tím, že mi říkal, dostaneš tam člověka, kterej výborně maluje, a ty se zabejváš malováním. A skutečně Karel Havlíček, on nemaloval, on kreslil, ale co mně ukázal, já byl nadšený. A nadšený jsem byl už i proto, že mi zároveň řekl, že měl v devětačtyřicátém roce už vystavovat, protože předtím měl s tím jakési potíže, a že mu napsal dvanáctistránkový katalog k té výstavě Karel Teige. Já si tím víc uvědomil, že jsem tady u člověka, který má mimořádné schopnosti. Přimluvil jsem se mu za několik výstav, on byl obrovsky přijímán, dodatečně, ale bylo to už jen pár let do jeho smrti, a nejvíc byl uznávaný po své smrti. To byl jeden člověk, který byl ve stínu skoro celý život.  Druhý Havlíček je Zbyněk. Což je asi známější jméno, přestože byl stejně tak utlačovaný a stejně tak odříznutý od svého kumštu, to jest od poezie, a brzy zemřel, v necelých padesáti letech. Za jeho života, pokud vím, nevyšla žádná jeho sbírka, teď snad vyšly tři, jedna z nich mi byla věnována. Zbyněk byl můj kolega v dobřanské léčebně – Dobřany, veliký blázinec, veliká psychiatrická léčebna, dva tisíce lůžek. Zbyněk byl jeden z vůbec nejlepších básníků své generace. Tu současnou generaci tak neznám, co jsem četl, bylo strašidelné. Jedinou výjimkou pro mě byl kupodivu Magor, který aspoň poezii nějak zažil. Se Zbyňkem jsme byli blízcí přátelé, dovedli jsme se bavit o svých intimních věcech. Na rozdíl od Karla, který žil ve spořádané rodině, dvě děti, manželka, obrovská jeho podporovatelka, děti vystudované, Zbyněk žil mezi dvěma ženami, mezi manželkou a přítelkyní, nicméně spořádaně.    Pak je tu taková zkušební otázka. Jak chápete pojem elita národa a proč si myslíte, že se třeba zrovna tohle slovo dnes používá s určitým despektem? Nelze se divit, já sám to slovo nerad používám v kladném smyslu. Protože ho nemohu naplnit. Nemohu ho obsadit lidma. Ještě bych pochopil, že elita národa v pozitivním smyslu byla za první republiky znatelná. Teď už ne. Možná že existuje, ale já o ní nevím. A protože o ní nevím a nejsem o ní přesvědčen, tak to slovo elita opravdu používám spíš v pejorativním smyslu. Mrázek byl pro mě elita zločinců a veksláků. Ale abych jmenoval jednoho člověka, příslušníka elity, tak bude námitka, a kdo jsou další, a tam už budu brzy u konce. Na to mám odpověď, že já sám se snažím to slovo příliš nepoužívat a jestliže, tak spíše ironicky.    Jestli to také nesouvisí s tím, že hierarchické uspořádání společnosti, se kterým pojem elita souvisí, protože elita je vršek pyramidy, jestli to hierarchické uspořádání společnosti není postupně nahrazováno síťovým, kde hierarchie přestává hrát roli a je tam už jen otázka vzájemné závislosti.  To je pravděpodobné. Nepřišel jsem na to, ale tuto ideu bych bral. Ale já do těch síťových systémů tak nevidím, abych mohl posuzovat, jaké mají možnosti a jaké nevýhody. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-25 09:01:48

ANO podle tvrzení Hradu podpořilo zvýšení věku pro odchod do důchodu. Havlíček to popírá

Na záznamu jednání týkající se důchodové reformy, kterou zveřejnili představitelé Hradu, se zástupci vlády, ANO i kanceláře prezidenta republiky shodli, že je nutné reformovat současné nastavení penzí. Karel Havlíček i celé hnutí ANO však shodu s vládou popírají. The post ANO podle tvrzení Hradu podpořilo zvýšení věku pro odchod do důchodu. Havlíček to popírá first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-05 12:33:00

Hádka Havlíčka a Rakušana na Primě: Hrozba masivní migrace a konec pomoci Ukrajině?

Billboard "Rusko, pro tebe všecko" nebo pomoc pro Ukrajinu, o tom diskutovali v Partii Terezie Tománkové ministr vnitra a předseda hnutí STAN Vít Rakušan a místopředseda Poslanecké sněmovny a hnutí ANO Karel Havlíček. „Bohužel jsme dnes v situaci, kdy Ukrajina je v kritické situaci a nebudou stačit ty ekonomické a vojenské podpory, které tam jdou,“ míní Havlíček. Podle Rakušana je potřeba pomoc posílit. 

Čas načtení: 2024-09-19 06:01:01

Česko řeší povodně, Babiš se ve sněmovně rozčiluje, že není čočka na kyselo

Andrej Babiš si nevidí do úst. To není žádná novinka a z některých jeho projevů v Poslanecké sněmovně je to hodně znát. Ve svých projevech také dokáže propojit věci, se kterými by měli problém i ti nejlepší řečníci. Zatímco jeho nohsledi Karel Havlíček a Alena Schillerová vytrvale rýpou do vlády kvůli povodním, stavebnímu řízení nebo zaměření českého eurokomisaře, Andreje Babiše se tyto přízemní problémy příliš nedotkly. Co se ho ale dotklo velmi, je zřejmě to, že ve sněmovní jídelně už neservírují jeho oblíbené jídlo. Jal se tedy vyšetřovat, co za tím stojí. Okamura, Ukrajinci, ryby, důchodci a novodobý Hitler Číst více Babišovi zrušili čočku na kyselo Jen chvilku potom, co sněmovna uctila oběti povodní minutou ticha, začal Babiš mluvit o poměrech ve sněmovní kantýně. „Já dneska chci tady mluvit, paní předsedkyně, a možná budete překvapena, o tom, jak chodím tady do Besedy na čočku na kyselo. Já jsem se na ni těšil a pan kuchař mi řekl, že už nikdy nebude. A víte proč? Nevím, jestli vy víte vůbec, jaká je situace v gastru tady ve sněmovně. A jako bývalý podnikatel a toho času politik, bohužel politik, vím, že to nejcennější, co je, jsou zaměstnanci,“ prohlásil Babiš a začal obšírně řešit platy sněmovních kuchařů a pomocné síly s tím, že jsou ve sněmovně tyto pozice silně podhodnocené. Po Babišově projevu zazněl sálem potlesk. Samozřejmě, že poslanců hnutí ANO. Pekarová: Babiš je odtržený od reality Jakkoliv vám nemusí být ohodnocení sněmovních zaměstnanců lhostejné, není zcela vhodné řešit je veřejně u řečnického pultíku jako Andrej Babiš. A to obzvláště v momentě, kdy v Moravskoslezském kraji ještě neopadla voda a řada lidí ve vaší zemi bojuje se smrtícím živlem už několikátým dnem. Pak můžete totiž riskovat to, že se nad vašimi stížnostmi mohou pozastavovat nejen obyčejní lidé, ale hlavně vaši koaliční partneři. Šéfka TOP-09 Markéta Pekarová Adamová se takové šance hned chytila. „Zatímco Jesenicko a Opavsko řeší nedostatek pitné vody, poslanec Babiš se ve Sněmovně zabývá nemožností dát si ve sněmovní jídelně čočku a kritizuje nízké platy v gastru. Míra jeho odtržení od reality evidentně dosáhla maxima,“ uvedla na síti X. Babišův projev podobně okomentoval i poslanec STAN Petr Letocha zvolený za nejvíce postižený Moravskoslezský kraj. Úderka Havlíček a Schillerová nepolevují Zbytek hnutí ANO však na rozdíl od Babiše nekouká do talíře, ale hledí na blížící se krajské volby a snaží se přesvědčit nerozhodnuté voliče, že Česko povodně nezvládlo tak dobře vlivem neschopných koaličních politiků. Nejvíce na této frontě bojuje zřejmě Karel Havlíček, který tváří v tvář blížící se přírodní katastrofě shazoval jihomoravského hejtmana Jana Grolicha slovy, že u nedávného tornáda působil jako „juniorní pučmidrátek, který se díval zpovzdálí“. S tím, že Grolich má velmi slušnou šanci na znovuzvolení, to zcela určitě souvisí jen pramálo. Dvojí metr Andreje Babiše: Když byl obviněný, držel se zuby nehty, svoje lidi ale v průšvihu potopí hned Číst více Podobnou rétoriku zvolila i první žena hnutí ANO Alena Schillerová. „Je mi líto, že musím konstatovat, že postižení povodněmi mají velkou smůlu, že neštěstí je potkalo za vlády Petra Fialy,“ napsala exministryně financí, která ještě několik dní zpět psala, že „stojíme před výzvou, která nezná barvy politických stran“. Jistě, ale jen do té doby, než zjistíme, že se blíží volby. KAM DÁL: Chtěla si šplhnout, nevyšlo to. Babiš v přímém přenosu u Xavera zpražil svoji poslankyni

Čas načtení: 2024-09-25 06:00:00

Jana Bendová: Havlíček je bůh, ale premiérem nebude. Babiš šťourá do ODS, aby jím příště nebyl ani Fiala

Karel Havlíček se svým pejskem objeli střední Čechy a vyhráli zde Babišovu hnutí volby. Rozjásaný šéf poté řekl, že Havlíček je bůh. ANO poslední dobou vůbec rádo zabrušuje do náboženství. Andrej Babiš před prezidentskými volbami nosil Jezulátko v kapse, na Čapím hnízdě nechal vysvětit kapličku, u níž se modlila Alena Schillerová. Po krajských volbách tu tak máme dvě nezásadní otázky: Stačí Havlíčkova boží kompetence na post příštího premiéra? A je-li Havlíček bůh, co je paní Schillerová? Anděl? Vzhledem k tomu, že se jí volby v domovském Jihomoravském kraji nevydařily, tak spíš padlý anděl ANO.

Čas načtení: 2024-09-26 13:17:00

Havlíček pro Blesk: Fiala se potápí! Popravu Bartoše zpackal, vláda je v křeči a rozkladu

Popravu Ivana Bartoše premiér Petr Fiala (ODS) zpackal, sám se potápí, hlásil ve čtvrtek ve studiu Blesku první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček. Opozice si po krajských volbách mne ruce, vládní krize po triumfu ANO v krajských volbách je vodou na její mlýn. Havlíček míní, že vláda je v křeči a rozkladu - měla by po odchodu Pirátů žádat znovu o důvěru? Podívejte se na záznam celého pořadu Epicentrum na Blesk.cz.

Čas načtení: 2025-01-22 15:52:00

Havlíčka velebí v Rusku: „Rudá hvězda Moskvy,“ rýpla si ODS. Sedí v Putinově fanclubu, míní Fiala

„Rudá hvězda Moskvy - Karel Havlíček!“ Vládní ODS si rýpe do prvního místopředsedy ANO Karla Havlíčka, který vzbudil rozruch slovy o případném zastavení muniční aktivity na podporu Ukrajiny. Za muniční aktivitu výrazně bojoval Petr Fiala (ODS), dle kterého nyní ANO sedí v Putinově fanclubu. Havlíček to nyní v četných komentářích schytává od představitelů vládní koalice. Sám se pustil do protiútoku a premiéra a představitele ODS označuje za pokrytce.

Čas načtení: 2025-02-03 06:54:46

K premiérskému křeslu by Havlíčkovi mohl pomoci prezident

Místopředseda a stínový premiér ANO Karel Havlíček je vedle svého šéfa Andreje Babiše jedním ze dvou kandidátů hnutí na příštího předsedu vlády. Jak ANO vysvětluje, Havlíček má zvýšit koaliční potenciál, tedy přilákat k jednacímu stolu i strany, které přímo s Babišem vládu odmítají. Významnou roli by tak Havlíček mohl sehrát ve chvíli, kdy bude premiéra hledat prezident Petr Pavel. Ten může pověřit sestavením vlády prakticky kohokoliv.

Čas načtení: 2025-02-23 15:33:00

Spor o platy: „Megachaos! Když je zle, nemůže si politik přidat,“ zuřil Havlíček. Vystrčil má návrh

Megachaos, nechali to vyhnít. Těmito slovy útočil na vládní koalici v nedělních Otázkách Václava Moravce Karel Havlíček (ANO). Senátoři se pokusí připravit návrh zákona s automatickým nastavením platů politiků, předají ho pak nové povolební Sněmovně, uvedl v ČT šéf Senátu Miloš Vystrčil (ODS). Vládní novelu s letošním zvýšením platů ústavních činitelů o 6,9 % vetoval na začátku týdne prezident Petr Pavel. Vystrčil míní, že ve Sněmovně k přehlasování veta není dost hlasů. Senátor Václav Láska pak v OVM Havlíčkovi vytkl, že ANO si počíná populisticky a jde mu jen o předvolební body.

Čas načtení: 2024-02-15 18:15:00

Já budu premiér a Havlíček zůstane stínovým premiérem, plánuje Babiš. Ale já už mám vizitky, smutní Havlíček

Stínový premiér za ANO Karel Havlíček v případném vítězství ANO ve volbách zůstane i nadále stínovým premiérem. Rozhodl tak předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který se tak rozhodl, protože se mu chtělo.

Čas načtení: 2020-07-26 17:41:02

Erben. Poznámky ke knize Otomar Dvořák Vřeteno osudu

Název knihy je pochopitelný, jen bych rád věděl, kolik lidí ví, co to takové vřeteno je a jak vypadá. Díky muzeím snad někdo odliší to vřeteno kolovratu od vřeten jiných. I jinak jsou básnické obrazy v knize rozmístěny pečlivě, a ladí s dobou knihy, vybavuju si věčně bijící srdce hluboko pod zemí, stačí přitisknout dlaň a ucítíme ho… Co když je to naše srdce? – Četl jsem před časem Dvořákovu knihu o Janu Nerudovi a překvapilo mě, jak se autorovi podařilo odlišit atmosféru obou knih! Vyjádřit změnu doby. – Erben ještě zažil pozůstatky krutostí a mučení, šibenic, mučících oslů a jiných hnusných věcí… Musel s nimi být obeznámen. To všechno do jeho Kytice prosakuje a jen poezie to umí zmírnit. (Nevím, jestli Kytici ještě vezmu do ruky) – Co všechno si lidi pouští do hlavy – když se pocit člověka slušného, který není hrdina, začne zamotávat, to musí být černota. Peklo, pojem hříchu, výčitky. A ještě zemřelý bratříček – dvojče! Bílé ticho sněhu je Erbenovi tichem smrti. Já pamatuji a mám v sobě zimy veselé! Zimy, kde na sníh svítí slunce. Tohle je velký rozdíl mezi dobou Karla Jaromíra Erbena a dobou dnešní – my se snažíme říkat svým dětem, že jsou báječné, jedinečné, milované! Žijeme krásný život a snažíme se radost z něj předávat i druhým. Většina má co k snědku a střechu nad hlavou. Chceme být slušní a dobří sami ze sebe, zevnitř, protože je to dobré… Každá doba ovšem má svoje vlastní přechody. I dnes si mnozí myslí, že musejí padat na kolena a prosit za odpuštění „hříchů“ a přitom už v roce 1926 u nás vyšla osvícená kniha pana O. S. Mardena o síle správného myšlení… – Slova ze strany 325: Čím jsem starší, tím víc váhám nad vinou a trestem. Ale příběhy z Kytice jsou tím vším prosáklé, od Pokladu, přes Záhořovo lože, trest je mnohdy stejně neúměrně krutý jako v pohádkách bří Grimmů. Jako by si křesťanství ještě nezvyklo na Nový zákon. A přece v sobě Erben nezapře pohana: Stovky světel (svíček) vzplanou, aby přivolaly zpátky z temnot nové slunce! – Strana 356: Jen na díle záleží, které přetrvá – no, někdo tomu pořád věří, já už ne. – Asi největší přínos Vřetena osudu je (alespoň pro mě) oživení těch časů, doby. Jaké bylo obecné povědomí? Znovu si to můžu zkusit představovat…Vlastenectví… Někteří mysleli, že je třeba vzkřísit češtinu – křísili bychom ji dnes? Kolik lidí tehdy bylo bilingvní? Jaký podíl měl císař na vztazích Čechů s Němci? Začínalo české divadlo, noviny. A vrací se spousta reálií… Ostatně, nebude dlouho trvat a H. G. Schauer vznese Naše dvě otázky – převyprávěno – ptá se, zda to vzkříšení češtiny – z hlediska okolního světa – vůbec stálo za to. Jistě, neměli bychom třeba Máchův Máj, ale kdo z ciziny si ho přečte a ocení? V knize pochopitelně kromě jiných slavných postav najdeme například Havlíčka, je tu dostatečně zmíněna jeho cesta do Ruska. Když se z ní vrátil, zavrhl naivitu panslavismu a snažil se národ vyléčit z jakéhokoliv tulení k medvědům či dubiskům… (vzpomeňme Křest sv. Vladimíra) a ještě se mi chce jedna věta z Vřetena citovat: Čím víc byl Havlíček zahlcen hořkostí, tím byl vtipnější. (Líbila se mi kniha Jiřího Moravy C. K. disident Karel Havlíček, která u nás po sameťáku vyšla. To C a K znamená císařsko – královský, bylo mi řečeno kdysi…) Na Boženu Němcovou se názory různily a různí. Nebudu psát, že přerostla svou dobu, ona byla prostě svoje. Každý máme tu svou BN, Erben, Dvořák i já. (Za okupace (Němci) byla našimi básníky svatořečena a postavena na piedestal, až se stala nudnou, BN a nuda!) A díky nakladatelství Lidové noviny, které vydalo její obsáhlou korespondenci, si můžete tu ženu představit i vy. Taky díky jejím knížkám… A váš názor na ni se s věkem může měnit. Jako se to stalo mně. Hanka Václav a jeho „objevené“ rukopisy…Kolik odvahy bylo třeba, aby někdo ta díla označil za plagiát! A ustál to… A co Sabina Karel a národní soud nad ním… Kdo si chce udělat hlubší a přesnější obrázek, lze snad ještě koupit výbornou knihu o něm z pera pana Charypara. Ano, Sabina byl odsouzen k smrti a zcela jistě nevěděl, že on i ostatní dostanou milost! Nic nechci omlouvat, ani udavače, jen si tak říkám – koho by to nezlomilo? – My, kdo jsme se na gymnáziu učili literaturu z Balajkovy knihy, pamatujeme na stránkách o Erbenovi jeden podnadpis: Erbenův nadosobní řád. A právě tohle je pro mě silné téma a možná i původní důvod, proč jsem knihu pana Dvořáka uvítal a přečetl. Zajímalo mě, jak se s tímhle vyrovnal. Nemám rád nadosobní řády, u každého se ihned ptám, kdopak ho vymyslel, kdo jaký pořádek prosazuje, komu je dobrý a proč ho všichni tak bez odmluvy poslouchají. Autor Vřetena osudu čtenáři nechává dost místa k vlastnímu přemýšlení, a i když jsou názory autora zřejmé, necpou se do prvního plánu. A mám chuť po přečtení otevřít znovu i jiné knihy a nerozumím tomu, že za časů mých studentských let bylo právě „obrození“ nejméně oblíbenou probíranou látkou. A ještě jedna věc se mi zdá v životopisech a literatuře o Erbenovi divná – poměrně málo zmínek o „teplu mladé roby“. Měl ten pán štěstí už na první manželku, dle svědectví hezkou a příjemnou, o sedm let mladší. A co teprve druhá, Žofie, 25 let rozdíl věku! Opravdu byla její nejdůležitější funkcí hospodyně a vychovatelka? Nedostal K. J. E krásné a lehké spočinutí už za života? Nejsou k jeho pochopení důležité fotografie jeho žen (a dětí)? – Kytice je bezesporu věčné básnické dílo. Vyhověla by dokonce i úvaze J. L. Borgese o tom, že poezie nutně potřebuje, aby se do ní vrátil děj, drama. Ani nevím, do kolika jazyků byla přeložena – pokud vůbec. Ne, drama v ní nechybí. A žije! Kytice žije. Vezměte si třeba stejnojmenný film režiséra Brabce! V Suchého (a Havlíkově) Kytici, kterou dělal Semafor, se například v Polednici šťastně sešel komik intelektuál s komikem živelným a podařilo se jim předat divákům úžasný pocit srandy. A ten byl tehdy, kolem roku 1975 potřeba skoro zoufale! Záznam vydal Supraphon na deskách. Srandu si z Kytice dokázal dělat i Rada – Žák v první půli dvacátého století. Jaroslava Adamová z Kytice recitovala na CD poměrně nedávno. Mám doma. Jen pro silné povahy. Báseň Vrba cituji ve své knize Tajemství dřeva. {loadmodule mod_tags_similar,Související} A u dobrých knihkupců je k mání kniha Vřeteno osudu. Napsal, vyprávěl, Otomar Dvořák.