Aktuální Zprávy

Partnerka odešla po osmi letech vztahu za jiným

Jak se mám vyrovnat se ztrátou, když ji pořád miluji?

---=1=---

Čas načtení: 2020-01-24 18:51:22

V hlubokém bezpečí žijí jen duše lhostejných. Vyšlo souborné dílo Ivo Vodseďálka

Básník a milovník balónového létání Ivo Vodseďálek (1931–2017) se jistě vznosně, ale jen volně přimyká k osobnostem seskupeným pomyslně okolo Bohumila Hrabala. Především k Vladimíru Boudníkovi a Egonu Bondymu, jakkoli byl každý jiný. Podstaty děl těch dvou či Karla Maryska se neprolínají, shodně se nicméně jedná o persony známé řadě vnímatelů zprvu jen z Hrabalových děl, nebo v souvislosti s Hrabalem. V padesátých letech spolupracovali Ivo Vodseďálek a jeho první partnerka Dana Prchlíková (*1931) s Bondym na samizdatové „Edici Půlnoc“, ale oficiální první knihy mu vyšly teprve roku 1992, když mu bylo již přes šedesát let. Jmenují se Zuření, Snění, Bloudění, Probouzení a Nalézání a nejde jen o verše, ale také – v menší míře – o prózu. Zhruba dva roky po autorově smrti se tyto publikace staly základem objemného svazku Dílo 1949–1998. Má úctyhodných tisíc sedmdesát šest stran a připravil jej Martin Machovec. Navíc kniha obsahuje i šestý „oddíl“ Blouznění a v dodatcích na konci najdete pozoruhodná faksimile dvou knih Vodseďálkových koláží Hle, „čarovný politický román“ (1950) a Jsem šťasten, Sylvie bude rodit (1951), jen druhá je ryze výtvarná. Přítomný svazek rovněž obsahuje čtyři básně z let 1991–1993 vyňaté z Vodseďálkovy vzpomínkové knihy Felixír života (2000), cyklus mystifikačně budovatelských veršů pro děti O Toníkovi (asi 1949), tři nejstarší známé Vodseďálkovy juvenilie (1948), psané už však ve stylu „gramatického automatismu“ vynalezeného Karlem Hynkem, a konečně verše Pět stonů Vodseďálkových z února 1965. Navzdory svému rozsahu svazek v nejmenším nepopírá, že Ivo Vodseďálek především žil, ne psal, a psaní pro něj nebylo nikdy podstatnějším než život. Doplněná verze jeho děl vrátila do samizdatů i sekvence vyškrtané autorem pro vydání v Pražské imaginaci, Machovec tyto pasáže vyznačil graficky či závorkami. Nově také evidoval textové varianty a různočtení. Machovec píše, že užívat pojmu samizdat je ve Vodseďálkově případě často diskutabilní. S výjimkou času zmiňované Edice Půlnoc rukopisy totiž takřka nešířil, otázkou je i statut sbírek z let osmdesátých. Strojopisy sice mají jednotnou vnější úpravu, ale prošly minimem čtenářských rukou, takže samizdaty to jsou i nejsou. Úvodní oddíl knihy s názvem Zuření obsahuje sbírky let 1949–1953 a nejznámější z nich je Trapná poesie. Objevila se v říjnu 1950 a roku 1952 podruhé, to navíc ilustrovaná Adolfem Bornem. Ještě starší je sbírka Oidipova břitva a následují Kvetoucí Ukrajina včetně básně Snědl jsem mapu Sovětského svazu, další Politováníhodný sebevrah (1951) a Smrt vtipu (včetně sbíreček Impertinence, Socialistické Vánoce 1950 a Progresivní automatismus). Impertinence sestávají z textů Hácha, Tomáš, André Brepton, Nohy Hitlera a Stalin. A dál? Přišly Americké básně (1951–1953) a Cesta na Rivieru (1951–1953). Z posledně jmenované citujme text z 22. 11. 1951: Viděl jsem Znojmo dvojmo přes všechnu snahu vidět tak Prahu stále více vidím Budějovice Trapná poesie jako sbírka a hlavně jako taková byla inspirována jednou větou z Bretonovy Nadji (1928): „Buď bude poesie křečovitá, nebo vůbec nebude.“ Druhý oddíl Snění vyrašil v letech 1952–1955 a zahrnuje vedle sbírek Krajina a mravnost a Osamění i dvě prózy: Kalvarie a Kompensace. Na Krajinu a mravnost (z níž je následující úryvek) reagoval Egon Bondy v únoru 1954 poněkud ironicky, a to strohou sbírkou Krajina a nemravnost (naposled vydanou roku 2016). Ivo Vodseďálek píše: Postavil jsem doma malé jeviště temně zelené kulisy představují děsivou atmosféru pralesa Mezi pokroucenými lianami svítí oči tygrů a pardálů Usednul jsem do pohodlné lenošky žena ke klavíru a má dvanáctiletá dcera vrhla se na jeviště v nevázaném tanci Když skončila a odešla s matkou opustil jsem dům i já a odjel do horské chaty Válel jsem se po zasněžených stráních očima klouzal po temné obloze Chtěl bych zmrznout pod ohromnými kmeny smrků jejichž větve zdobí tuny bílého sněhu II. 1953 Třetí oddíl Bloudění (1962–1968) tvoří čtyři sbírky básní. Mezi nimi jsou Karetní hra a Povolené experimenty. Zcela ojedinělým zůstal v autorově díle soubor jedenácti experimentálně grafických básní s titulem INRI (1966). Souborem šesti povídek je Ďábelský čin (1962–1963). Titulní příběh vylíčil hrdinův pokus o kamuflovanou sebevraždu pádem se střechy v pražských Vršovicích, kterému jako ve snu zabránil nesnový, zcela hmotný anděl. Majitel Země je regulérní sci-fi a Řetěz neštěstí líčí vztah s jistou Sylvií, která však existuje dvakrát. Čtvrtý oddíl Probouzení (1975–1984) obsahuje hned šest sbírek (mj. Podezření a Manželé tančete spolu) a k tomu i dva básnické cykly (Poprava, Vlny). Pátý díl knihy Nalézání (1985–1989) je trojicí dalších sbírek veršů včetně té nejrozsáhlejší Ztracená opatrnost aneb Totem a maskot (1986–1988), uvedené básní Odkud přicházím. Obsahuje například i verše o říkankách s Marbulínkem od Otakara Haeringa a poslední báseň ze sbírky Protistátní zvyknutí (1987–1989) je datována 19. listopadu 1989 (byť knížka byla dotvářena ještě později). Ze 7. dubna 1989 pak pochází báseň Chata v Jezerní kotlině (Dětská existenciální touha). Začíná: Rád jsem čítával Foglarovy romány... Ale autor nevzpomíná na autora pro chlapce, nýbrž na ilustraci z (dosud neidentifikované) knihy. Na tom obrázku je objektem zájmu „roztomilé dívky s konvičkou“ deseti až dvanáctiletý hoch: Jak jsem mu záviděl jeho situaci Již v tomto věku jsem totiž intenzivně toužil po trvalé životní partnerce která by na mne hleděla s obdivem Nevynechal jsem jedinou příležitost abych se podobným způsobem neposadil i když jsem byl zcela sám. Tituly Zuření, Snění, Bloudění, Probouzení a Nalézání volil Vodseďálek až pro patero knížek vydaných Pražskou imaginací roku 1992, ale totéž se už netýká oddílu-sbírky Blouznění s texty z let 1970–1998, kterou sice plánoval, ale kompletně nikdy nevydal. Je proto rekonstruována bona fide a navzdory autorově dataci jde především anebo jenom o verše z osmdesátých a devadesátých let. Závěrem už jen upozorněme na velice podstatný zvukový nosič Ivo Vodseďálek čte ze svých básní a próz z padesátých až devadesátých let (2014), i když s touto knihou přímo nesouvisí. A nelze se než těšit i na souborné vydání tvůrcových úvah a vzpomínek Felixír života, Třetí zdvojení a Zcela obličejně. Doposud z nich vyšla jen první část. V hlubokém bezpečí žijí jen duše lhostejných, končí Vodseďálkova báseň Chvála lhostejných z 21. 2. 1988. Ivo Vodseďálek: Dílo 1949–1990. Část fotografií Václav Chochola. K vydání připravil, ediční zprávu a komentář napsal Martin Machovec. Argo. Praha 2019. 1076 stran {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-26 15:37:31

Kniha měsíce podle Literárních novin – Jan Němec: Možnosti milostného románu

Tak jako se v milostném duetu v Pucciniho Bohémě snaží Rolando Villazón přeznít Annu Netrebko, Jan Němec ve své panychidě za mrtvou lásku až dětinsky upíravě nechce uvolnit prostor pro partnerčinu verzi příběhu. Autor se neskrývá za fiktivního vypravěče, naopak přeskoky a jiskření mezi autobiografií a fikcí ho baví a rád si s nimi hraje, dokonce z nich buduje jedno z hlavních výpovědních pásem knihy. Proto se dá bez rizika konstatovat, že od okamžiku, kdy se partnerka vypřáhla ze vztahu, ocitá se vypravěč v šoku, sebelítostně brouzdá vzpomínkami a není s to přes veškerou snahu pochopit, co se to vlastně stalo. Po úspěchu své třetí knihy, románu o Františku Drtilokovi nazvaném Dějiny světla, se Němec, povzbuzen cenami a překlady, nadechl k dalšímu ambicióznímu projektu. Uvědomoval si, na jak ošidný terén se pouští, když chce napsat milostný román. „A přesto jsem se do toho pochybného podniku pustil, protože v neustálém sporu exprese a sebekritiky musí mít poslední slovo to první, podobně jako poslední hexagram čínské věštecké Knihy proměn není ukončení, ale před ukončením.“ Příběhy lásky a o lásce jsou stále stejné, a přesto lidi baví vyprávět si je stále znovu. Láska je život na druhou a tahle nikdy dokončená kvadratura kruhu vábí k opakování, protože co kdyby se to povedlo. Každé takové smlouvání s osudem se vznáší v plodové vodě konkrétního času a rázy historických dějů pronikají do bublin zamilovaných. Nina a Jan žijí české jednadvacáté století, surfařské a mobilní, jejich nezaseknuté kotvy pročesávají svět fakult, redakcí, barů a krajin, jejich brněnské, olomoucké nebo pražské postele na čas střídají lože toskánská, krakovská nebo bratislavská, vztahy jejich přátel se svíjejí v krizích a nikdo pořádně neví, čeho se chytit. Jan je sice přisát k mateřskému prsu literatury, ale Nina osciluje mezi studiem, modelingem, barmanstvím a kavárničením. Němec má inteligentní styl a osvědčuje kompoziční vytříbenost na menších plochách jednotlivých kapitol. V závěru mu však text uniká mezi prsty a třeba kapitola Kabinet odložených odstavců svědčí o tom, jak nerad se loučí s větami, které se mu povedly, ale které přetékají přes okraj románu jako svébytného tvaru. Místo tečky konce nabízí autor roztřepený okraj a potvrzuje tak názor známý z poetiky románu, že tento žánr ve skutečnosti konec nemá nikdy, protože ve vyprávění se vždy dá pokračovat, neboť čas plyne a s ním i životy postav a autora. Podtržená písmena na obálce knihy (nino) oslovují ztracenou lásku a podtrhují dojem adresnosti výčitky, kterou se kniha obrací k té, která odešla a ublížila. Hrdina i vypravěč se při pohledu zpět, kdy vyvanula magie milosti, začínají stydět, protože se vydali všanc, a teď jsou nazí všem na očích. Němcovým záměrem je vplést román do žitého světa. Vtahuje do knihy například citace reálných příběhů ze serveru Novinky.cz nebo naopak nabízí na YouTube a Spotify skladby, o kterých se zmiňuje v románu. Do závěru knihy umístil autor rozhovor sám se sebou a tam příznačně praví: „Ale je pravda, že milostné vztahy jsou tak trochu poslední věc, která zbyla, a proto jsou ta očekávání občas nesmyslně vyšponovaná.“ Ano, o to tu jde. Čtenáře Biblia a Literárních novin zveme na debatu nad knihou Možnosti milostného románu, a to 27. 11. od 18 hodin v prostoru naučné literatury Ústřední knihovny v Praze, Mariánské nám. 98/1. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-28 09:55:00

Za brutální vraždu seniorky dostali milenci 25 a 17 let. Použili k ní i vrtačku

Za brutální vraždu seniorky v Libišanech na Pardubicku poslal soud Davida Kučeru na pětadvacet let za mříže. O výjimečném trestu dnes rozhodla pardubická pobočka Krajského soudu v Hradci Králové. Obžalovaná dcera zavražděné seniorky a tehdejší Kučerova partnerka Nelly Baráková odešla od soudu se sedmnáctiletým vězením.

Čas načtení: 2024-03-28 10:52:00

Za brutální vraždu seniorky dostali milenci 25 a 17 let. Použili k ní i vrtačku

Na pětadvacet let za mříže poslal soud Davida Kučeru za brutální vraždu sedmdesátileté ženy v Libišanech na Pardubicku. O výjimečném trestu dnes rozhodla pardubická pobočka Krajského soudu v Hradci Králové. Obžalovaná dcera zavražděné seniorky a tehdejší Kučerova partnerka Nelly Baráková odešla od soudu se sedmnáctiletým vězením.

Čas načtení: 2024-05-14 09:00:01

Justiční omyl! John Lennon s Yoko Ono měli jasno, a co vy?

Milenci byli vyděšeni. Cizinec se zbraní, podivně dobře oblečený v obleku, se posadil na zadní sedadlo. V klidu jim sdělil, že uprchl před spravedlností, a stěžoval si, že má hlad. Vědec Michael Gregsten a jeho laboratorní asistentka Valerie Storie se s ním snažili komunikovat a uvažovali, proč si muž nevzal jejich auto a neodjel. Místo toho jim nařídil, aby ho bezcílně vozili, pokusy dvojice zbavit se ho nevyšly. O několik hodin později skončili na A6, v oblasti se zlověstným názvem Deadman’s Hill. Přestože muž tvrdil, že si chtěl jen odpočinout, náhle střelil Michaela do hlavy. Ten byl na místě mrtev. Poté v autě několikrát znásilnil Valerii, kterou nakonec postřelil. Jako zázrakem přežila, ale zůstala trvale ochrnutá od pasu dolů. Patnáctiletá dívka odešla bosá z domu po záhadném telefonátu. Za pár dní ji našli mrtvou Číst více Byl oběšen, otázky však zůstaly Případ „Vraha A6“ se stal mediální senzací a následný soud s 25letým Jamesem Hanrattym se ukázal být v té době nejdelším v anglické právní historii. Hanratty byl známý drobný zločinec s pohnutou minulostí, který byl popisován jako „mentálně defektní“ a „potenciální psychopat“. Ale důrazně popíral, že by byl Vrahem A6, a tvrdil, že byl v noci únosu ve velšském pobřežním městě Rhyl. Případ byl vysoce kontroverzní kvůli nedostatku spolehlivých důkazů a znepokojivým signálům, že porota měla problém dospět k jednoznačnému závěru – v jednu chvíli během jednání dokonce požádala soudce, aby objasnil, co vlastně znamená pojem „důvodná pochybnost“. Verdikt viny následně vyvolal celonárodní pobouření, petici protestující proti Hanrattyho vině podepsalo více než 90 000 lidí. Bylo to k ničemu. Hanratty byl oběšen v dubnu 1962. Stal se jedním z posledních, kdo byl popraven před zrušením trestu smrti. Vražda s posvěcením státu? Těsně předtím, než zemřel, Hanratty prohlásil, že je nevinný. Skupina novinářů a poslanců vytvořila ‚„Obranný výbor A6“, aby jeho slova potvrdila. Jedním z podporovatelů organizace nebyl nikdo jiný než John Lennon. On a jeho partnerka Yoko Ono považovali Hanrattyho osud za neoprávněnou státní vraždu a stali se nejznámějšími jmény spojenými s případem. Kromě pózování s velkým transparentem s nápisem „Británie zavraždila Hanrattyho“ uspořádali John Lennon a Yoko Ono dokonce tichý protest ve Speakers’ Corner v londýnském Hyde Parku. Dvojice celebrit se během protestu zabalila do velkého bílého prostěradla, zatímco Hanrattyho otec promluvil k davu. Dopad případu na britský duch doby byl zdůrazněn skutečností, že Lennon podpořil dokument s názvem „Zabila Británie Hanrattyho?“, zatímco Yoko Ono v živém přenosu křičela „Británie, zabila jsi Hanrattyho, ty vrahu!“. Takhle si jdou po krku šimpanzi. Neskutečná podoba s člověkem Číst více DNA jako důkaz! Nebo ne? Velký milník v případu přišel o mnoho desetiletí později, na počátku 21. století, kdy se objevila analýza DNA. Ta potvrdila, že Hanratty byl skutečně Vrahem A6. V roce 2002 soudci odvolacího soudu uznali, že forenzní důkazy získané z oblečení a kapesníku nalezeného se zbraní spojovaly Hanrattyho s místem činu. Valerie Storie, které tehdy bylo necelých 60 let, tuto zprávu uvítala. Někteří lidé se však domnívali, že důkazy DNA byly kontaminovány, a zájem o případ znovu vzplanul v roce 2023 vydáním knihy Popraven: Byl James Hanratty nevinný? Její autor Robert Harriman poukázal na to, že policie jednala špatně, pochybilo státní zastupitelství a některé důkazy nebyly vůbec zveřejněny. Dodal, že DNA bylo odebráno amatérsky. Ale ať už byl James Hanratty krutým vrahem, nebo obětí monstrózního justičního omylu, případ vraždy A6 zůstává nerozlučně spjatý s Británií 60. let. Zdroje: bedfordshirelive.co.uk, bbc.com, independent.co.uk, theguardian.com KAM DÁL: Po stopách psance Robina Hooda: Historik vysvětlil, jak to s ním doopravdy bylo.

Čas načtení: 2024-07-10 20:45:54

White Shark SHURIKEN – hardware recenze

Nepochybně každý z nás zažil situaci, při které odešla nejvěrnější gamingová partnerka, díky níž jste v CS:GO dokázali ladně zasahovat jednu hlavu za druhou. Jakmile tato situace nastane, přichází doba chaosu. Článek White Shark SHURIKEN – hardware recenze se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

---===---

Čas načtení: 2024-02-28 09:09:00

„Pipka! Magorko! Mešuge!“ Kandidáti na prezidenta si na Slovensku uráželi i partnerky

„Magorko!“ „Chudáčku!“ „Mešuge!“ Slovenským parlamentem létaly nadávky, kandidáti na prezidenta Igor Matovič a Andrej Danko uráželi partnerky rivala i sebe navzájem. Před březnovým 1. kolem voleb začíná na Slovensku houstnout atmosféra. Za „pipky“ byly označeny Dankova partnerka Sylvia Šulíková, bývalá 1. vicemiss, a Matovičova manželka Pavlína.

Čas načtení: 2024-03-23 16:28:17

Pět let od smrti Dana Nekonečného. Je to, jako by tu byl pořád s námi, říká umělcova životní partnerka

V sobotu uběhlo přesně pět let od smutného data, kdy zemřel »král rozkoše« Daniel Nekonečný. Showman a milovník života, který měl dar šířit dobrou náladu, skonal ve svém domě v Řeporyjích 23.3.2019. Na Dana vzpomíná neustále jeho životní partnerka Zuzana Kardová s dcerou Terezou, která umělce vnímala jako svého pravého otce, i když byl nevlastní. "Vzpomínáme na něho, jako by tu byl pořád s námi," sdělila pro ŽivotvČesku.cz zpěvákova partnerka při příležitosti pětiletého výročí od jeho smrti.

Čas načtení: 2024-06-12 10:00:00

Pozor, elektrokola způsobují smrtící požáry! Otrávíte se plynem z lithia

Muž, který přežil požár elektrokola, při němž zahynula jeho rodina, bojuje za změnu britských zákonůScott Peden, jehož partnerka a dvě děti zemřely po výbuchu baterie, požaduje povinnou regulaciMuž, který jen o vlásek přežil požár baterie elektrokola, při němž zahynula jeho partnerka a dvě děti, říká, že ho trápí smutek a pocit viny, ale je odhodlán bojovat za změnu zákona, aby se podobným tragédiím předešlo.Jednatřicetiletý Scott Peden byl měsíc v umělém spánku poté, co utrpěl 15 % vnitřních popálenin, když se loni v červnu snažil vyprostit hořící ebike ze svého bytu v Cambridge. Při skoku z ložnice po výbuchu baterie si také na třech místech rozbil patu.

Čas načtení: 2024-07-27 21:31:00

Život ohrožující stav. Novinář byl za svá slova odsouzen, zaplatil zdravím. Teď ministru Blažkovi přišel dopis

Partnerka šéfredaktora Svobodného rádia Vladimíra Kapala – kterému společně s bývalým místopředsedou KSČM Josefem Skálou soud uložil osmiměsíční podmíněný trest za popírání válečného zločinu, jehož se měli dopustit v debatě o masakru polských zajatců v Katyni – se obrací na ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) a Soudcovskou unii ČR a vyzývá je, aby zabránili podobným případům „povrchnosti a bezpráví“. Kapalova partnerka Soňa Zikmundová uvádí, že „mučivé deprese z kriminalizace novinářské práce“ vyvrcholily v to, že novinář aktuálně bojuje po těžké mozkové mrtvici o život. „Bolestně prožíval, že je obětí justičních praktik, nechvalně známých z dřívějšího režimu,“ píše.

Čas načtení: 2024-09-29 08:44:00

Egyptolog Bárta bude senátorem: Pusa a láskyplný vzkaz od Olgy Menzelové

Senátorem ve volebním obvodu Praha 2 bude egyptolog Miroslav Bárta (STAN). Ve druhém kole senátních voleb získal 54,52 procenta hlasů a porazil tak stávajícího senátora a neúspěšného kandidáta prezidentských voleb Marka Hilšera. Láskyplný dojemný vzkaz Bártovi poslala jeho partnerka Olga Menzelová, vdova po režiséru Jiřím Menzelovi. „Lásko, moc blahopřeji,“ napsala na sociálních sítích. S Bártou se zapojila i do volební kampaně.

Čas načtení: 2024-10-22 07:00:01

Blažek ze StarDance měl Benešovou. Ale koukněte na jeho Jolanu, to je kus

Třináctý ročník StarDance je v plném proudu, dva večery pod taktovkou moderátorů Terezy Kostkové a Marka Ebena už jsou minulostí. Jako první si balil kufry Ondřej Ruml, ostatní soutěžící čeká další vyřazovací bitva už v sobotu. Filip Blažek a jeho taneční partnerka Adriana Mašková budou samozřejmě také u toho. Zdá se však, že oblíbený herec ze seriálu Jedna rodina to nemá vůbec jednoduché ani z jiné stránky. O jeho manželce Jolaně Blažkové totiž kolují nejrůznější informace, tu o její žárlivosti přitom potvrdil sám herec. „Uvidím ještě, jak se moje paní popere se svou vnitřní žárlivostí. Já bych žárlil taky, pochopitelně. Lidi se na sebe budou lepit a podobně a musí spolu fungovat,“ prohlásil nedávno. Geny se zkrátka nezapřou, paní Blažková je totiž původem z Makedonie a tam temperament a jistý druh touhy „vlastnit“ druhého snad nosí sudičky už do kolébky. StarDance není o tanci! A je to venku, tohle prostě není fér Číst více Manželka, která má ráda úpravy Přitom Blažek má zřejmě pro energické a hlavně krásné ženy slabost. „Jolana je kočka, o tom není sporu. Ovšem jeho bývalka, herečka Lucie Benešová, to je také moc pěkná žena. Zkrátka Blažek je klikař,“ smál se Pavel Rousek. Jedním dechem však dodal, že i na herce se ženy lepí minimálně už od pohádek Princezna ze mlejna či Nesmrtelná teta. „Faktem ale je, že tam měl ještě krásné a dlouhé kudrnaté vlasy. Vlastně tak trochu jako má dnes jeho manželka.“ S Benešovou se Blažek seznámil po odvysílání Nesmrtelné tety. Tenkrát byl hodně „v kurzu“. Přesto, že spolu měli syna, neklapalo to. „Rozešli se tenkrát úplně v pohodě, bez hádek a výčitek. Asi oba cítili, že to nemá smysl. Navíc oba své osudové partnery nakonec potkali.“ V případě Benešové šlo o moderátora Tomáše Matonohu, Blažek zase na jedné společenské akci narazil na půvabnou Jolanu. „Možná to bylo tím, že se živila jako kosmetička, takže dbala na svůj vzhled. Hodně dlouho se pak mělo za to, že jsou svoji. Vzali se však až v roce 2019, předtím se zasnoubili v Římě. Zkrátka romantika jako hrom,“ vzpomínal Rousek. S Jolanou zatím nemají větší skandály, snad i proto, že si paní Blažková potrpí na úpravy, přiznala vylepšená víčka, břicho i ňadra. Blažek u toho manželce nesvítil Paradoxně právě poprsí bylo nedávno jádrem sporu mezi Jolanou a herečkou Veronikou Arichtevou, který přerostl v poměrně nepěknou kauzu. Jolana tehdy napsala Arichtevě zprávu, v níž velmi nelichotivě zhodnotila její poprsí. „Tvl ty kozy – hrůza, děs. Cvičení ti nepomůže.“ Herečka ale konverzaci zveřejnila a dala jasně najevo, že si nenechá takové věci líbit. Na její stranu se postavila celá řada známých tváří jako Mahulena Bočanová nebo David Gránský. Babiš, Schillerová i Havlíček jako hollywoodské hvězdy. Setkání zalitá sluncem? Realita je jinde Číst více Nepříjemné to asi bylo i pro Blažka. „Proslýchalo se, že se kvůli tomu doma několikrát chytli. Samozřejmě on musel poslouchat, koho že to má doma a co si jeho partnerka dovoluje. Na druhou stranu, ať to bylo jakkoli, byl v tom celkem nevinně, Jolaně u toho psaní nesvítil,“ doplnil pro Čtidoma.cz Rousek. Jestli však panovaly obavy, že by Blažek mohl od diváků v hlasování dostat „bídu“ a ti by ho za názory manželky poslali v prvním vyřazovacím kole domů, ty se nepotvrdily. Která z Blažkových partnerek je větší kočka? Možnosti výběru Jolana Blažková Lucie Benešová Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Brzobohatý by skončil v zaplivaném vězení. Stačilo žít o pár let dřív.

Čas načtení: 2025-03-09 11:15:00

Oběť údajného tyrana Karla z Lounska: Omotal mě fólií a udělal si dobře

Případ čtyřicetiletého Karla N., obviněného z věznění, mučení a znásilňování ženy ve sklepě domu v Siřemi na Lounsku, má další vývoj. Po zveřejnění kauzy se přihlásily další tři ženy, které tvrdí, že se staly jeho oběťmi. Mezi nimi je i jeho bývalá partnerka, která s ním má syna. Popsala hrůzy, jež zažívala během těhotenství, kdy ji měl mučit a svazovat. Muž byl už dříve za podobné činy souzen, avšak na podmínku ho soud propustil na svobodu.

Čas načtení: 2025-03-20 13:07:11

Proklatě svůdný výstřih: Zhublý Miroslav Etzler se na premiéře objevil i s partnerkou. Nadupaný dekolt sotva uhlídala

Nejodvážnější výstřih večera tentokrát předvedla partnerka Miroslava Etzlera. Na premiéru nového představení, ve kterém herec exceluje spolu se Simonou Stašovou, ho dorazila podpořit i jeho partnerka Helena. Díky nadupanému dekoltu byla rozhodně nepřehlédnutelná.

Čas načtení: 2008-01-13 16:50:11

Zlatý klíček k dobrému vztahu s přítelkyní

Plno mužů v momentě, kdy mají vztah jistý, začne polevovat a uchylovat se k stereotypu. Stávalo se to dříve i mně. Například jsem byl zvyklý chodit k přítelkyni každý večer, prostě se pomilovat a ráno zase hurá do práce. Stačilo mi to a maximálně vyhovovalo, byl jsem spokojený. Partnerka však ne. Vzpomínám si, jak mi jednou jedna v posteli taktně naznačila, že by se mnou chtěla prožít taky nějaké rande. Tenkrát mi to došlo. Zatímco mně stačilo jen milovat se každý večer, ona se mnou chtěla trávit více času i jinak, aby se ujistila, že mně na ní záleží. Noční radovánky ji ke spokojenosti nestačily, protože pro ženu je ve vztahu skvělé milování erupcí krásných okamžiků a emocí, které k partnerovi cítí, ne však automatickým důkazem lásky! pokračování ->

Čas načtení:

Reklama týdne: Magnum — Stick to the Original

Snesete, když vám partner či partnerka koupí levnější náhražku originálu? Falešné Magnum značí faleš v životě, říká s humornou nadsázkou značka nanuků.

Čas načtení: 2011-11-08 00:00:00

Udělejte si radost! - Roztomilé spodní prádlo

Spodní prádlo nemusí být pokaždé působivé a svůdné, aby mu váš partner či partnerka nemohli odolat. Spodním prádlem můžete udělat radost i sami sobě. Roztomilé spodní prádlo se většinou vyrábí z bavlny a jedná se o jednoduché střihy. V takovémto přepychu se budete cítit skvěle a pohodlně a o to tady ...

Čas načtení: 2023-11-06 14:18:00

Rozhovor s Petrem Odo Macháčkem o inscenaci Můj bratr Mesiáš

Divadlo Kámen od června pravidelně reprízuje hru Můj bratr mesiáš s podtitulem Co všechno může bratr mesiáše? Co může milenka mesiáše, jeho partnerka, jeho punkerka? Co může mesiáš? Co když někomu skočí za krk štěstí?. Ve spojitosti s podtitulem inscenace odpovídá na...

Čas načtení: 2022-09-25 12:33:09

Jak je mužům bez erekce?

Jestli si muži na něčem zakládají, je to jejich potence. Možná to vypadá poněkud divně, když jde někomu hlavně o to, co u něj většina lidí kolem něj nikdy nepostřehne, co si užívá vlastně jenom dotyčný sám plus jeho partnerka nebo partnerky, ale taková už skutečnost je. Kdybychom dali mužům na výběr, co by ze […] Článek Jak je mužům bez erekce? se nejdříve objevil na Newsy.

Čas načtení: 2019-03-24 20:00:00

Problémy s erekcí? Už ne!

Problémy s erekcí mohou potkat každého muže. Někdy je tento problém pouze občasný, ale bohužel se může stát i trvalým. Muž, který není schopen dosáhnout kvalitní erekce, bývá často frustrovaný a mnohdy i jeho partnerka, která klade na toto téma větší nároky. Problémy s erekcí se vyskytují zejména u ...

Čas načtení: 2024-02-14 11:12:00

Slavní, kteří se narodili na Valentýna. Tyto celebrity budou dnes slavit dvakrát

Svátek svatého Valentýna se rozšířil i u nás, i když rozhodně nepatří k našim tradicím. A pokud zrovna nejste jeho odpůrci a nevysmíváte se všudypřítomným srdíčkům, kýčovitým andělíčkům, červeným růžím a přeslazené atmosféře celého dne, možná si užijete překrásný romantický večer se svou drahou polovičkou. Navíc mít tento den narozeniny je docela výhra, protože i když váš partner či partnerka Valentýna neuznávají, kytku a dárek, oblíbenou sladkost či pozvání na večeři jistě dostanete tak jako tak. Které ze známých osobností se přímo na Valentýna narodily, a mohou si tak užít hned dvojitou oslavu?

Čas načtení: 2024-02-16 08:00:00

S úctou k Novému Zélandu vytváří originální šperky. Seznamte se s nimi

Honzu učaroval Nový Zéland a pustil se do výroby přívěsků, které mají jak dlouholetou tradici, tak důležitou symboliku. Nejen s prodejem mu pomáhá partnerka Petra.

Čas načtení: 2021-07-01 06:56:55

Demoverze najíždí na Prahu aneb Holky na tahu

Jmenuju se Terka. Píšu, studuju, pracuju, dobrovolničím. Moje partnerka ve zločinu, Nikča, taky píše, studuje a pracuje. Jsme už delší dobu spolužačky. Za malou chvíli zjistíte, v čem jsme si podobné, v čem ne, a na čem společně pracujeme. Jste připraveni?

Čas načtení: 2021-07-13 10:09:28

Festival MikuLOVE naváže na tradici Eurotrialogu. Uvede Tata Bojs, Dunaj nebo Už jsme doma

Ve dnech 27. a 28. srpna proběhne v areálu letního kina v Mikulově hudební festival MikuLOVE. Svojí dramaturgií, podtitulem Festival nepopulární hudby i označením jako 20. ＋ 1. ročník naváže na dvacetiletou tradici festivalu Eurotrialog, který do své smrti v roce 2019 pořádal na stejném místě hudebník, promotér, fotograf a dobrá duše alternativní hudby Romek Hanzlík. Dramaturgem letošního programu se stal Romkův dlouholetý přítel a kolega z kapel FPB a Už jsme doma Miroslav Wanek. Festival pod jeho „taktovkou” nabídne během dvou dnů na několika scénách v příjemném parkovém prostředí amfiteátru a na dalších místech ve městě přes několik desítek kapel a hudebníků. Vystoupí například Tata Bojs, Khoiba, Už jsme doma, The Atavists, Jiří Schmitzer, Dunaj, Tornádo Lue, Vladivojna La Chia a Petr Uvira, Zuby nehty, Kalle, Cermaque, Ponk, Houpací koně, Budoár staré dámy a další. „Festival MikuLOVE navazuje na dvacetiletou tradici festivalu nepopulární hudby Eurotrialog, který byl spjat s Romkem Hanzlíkem a jeho snahou dávat prostor nekomerční – nemainstreamové hudbě. Romek Hanzlík bohužel v roce 2019 zemřel, ale v jeho snaze bychom rádi pokračovali,” vysvětlují Petr Pošvic a Radim Svatoň, přátelé a kolegové Romka Hanzlíka, kteří pokračují v pořádání tohoto festivalu. „Chceme pokračovat jednak kvůli Romkově památce a jednak proto, že takových akcí, jako byl Eurotrialog, je i v rámci Evropy málo. Jsme přesvědčeni, že platforma, kde se mohou představit soubory a umělci ´okrajových´ žánrů, je zde potřebná a nesmírně užitečná,” dodávají. A Romkova životní partnerka Lada Kuruczová k tomu sama říká: „Jsem si jistá, že Romkovým přáním by bylo, aby festival v Mikulově pokračoval. Proto jsem s touto nabídkou oslovila jeho nejbližšího přítele a další spolupracovníky a kamarády, se kterými pořádal dvacet let zahraniční koncerty – Míru Waneka, Radima Svatoně a Petra Pošvice, kteří tuto nabídku bez váhání přijali a hned se pustili do organizace dalšího ročníku. Moc jim za to děkuji.” Festival MikuLOVE má ve svém názvu zvýrazněno slovo LOVE (láska) a nejde jen o slovní hříčku. „Je to symbolické vyjádření ducha celého festivalu, který je o lásce k hudbě, ale i o lásce mezi lidmi, o toleranci, hledačství, o respektu k ostatním, a hlavně o fantazii bez limitů, o nekonečném objevování,” dodávají oba současní pořadatelé. „Festival MikuLOVE nebude jen o zvučných jménech. Chceme také vyhledávat, podporovat a motivovat mladé talenty, bez kterých by jakýkoli hudební styl brzy vyschnul. Právě těmto umělcům se festival MikuLOVE může stát odrazovým můstkem a vstupenkou do světa profesionální hudby,” říká k dramaturgii Miroslav Wanek. Festival Eurotrialog Mikulov založil Romek Hanzlík v roce 1999. Zatím poslední, dvacátý ročník, proběhl v roce 2018. Další léto se festival neuskutečnil z důvodu Romkova úmrtí, v roce 2020 pak neproběhl z důvodu koronavirové pandemie. Proto se letošní ročník dá označit jako 20. ＋ 1. – jako symbol pokračování i začátku s novými pořadateli. Dějištěm festivalu MikoLOVE se stane nově zrekonstruovaný amfiteátr letního kina v Mikulově, přilehlý park a další místa v tomto historickém jihomoravském městě. Návštěvníkům bude k dispozici stanové městečko a veškerý festivalový servis včetně bohatého občerstvení. Areál amfiteátru je bezbariérový. Více informací na www.miku-love.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-24 18:51:22

V hlubokém bezpečí žijí jen duše lhostejných. Vyšlo souborné dílo Ivo Vodseďálka

Čas načtení: 2019-12-05 08:26:07

Fernando Aramburu: Mnoho Katalánců se nepoučilo z lekce, kterou zažili Baskové

Španělský spisovatel Fernando Aramburu, autor hojně překládaného a cenami ověnčeného románu Vlast, působí jako uzavřený introvert. Při rozhovoru ale ožije – pečlivě zvažuje odpovědi, snaží se precizně formulovat, zvažovat pro a proti. A před svým publikem v pražském Cervantesově institutu hýří vtipem, byť trochu suchým, sebeironickým. Vlast přitom pojednává o tragickém tématu vyrovnávání se s dědictvím atentátů páchaných organizací ETA. Oběťmi byli ti, kdo odmítli ETA přispět na vlastenecký boj (či zaplatit výpalné). Vdova po jedné z obětí se po letech vrací do baskického městečka, aby zjistila, co se vlastně stalo. Česky knihu vydalo v překladu Víta Kazmara nakladatelství Akropolis. V závěru příběhu je krátký dopis, napsaný odsouzeným teroristou, s prosbou o odpuštění. To se skutečně stalo? Ano. A v jednom případě se to stalo dokonce poté, co má kniha vyšla. Opravdu? Literatura má nesmírnou sílu, dovede dát příklad. Proto čteme romány. Protože chceme rozšířit svůj životní obzor, nejenom se pobavit, chceme také vědět, jak se žije ve vyhrocené situaci, nebo jak se cítí hlavní postava – žena. Člověk má zkrátka možnost vstoupit do všech lidských situací, které sám nezažije. A to rozšíření obzoru, to je životní zkušenost. Proto čteme romány, ne? Nicméně, viděl jsem na vlastní oči, jak se bývalý bojovník ETA a vdova po jedné z obětí, po zavražděném podnikateli, objali. Bylo to něco velice intimního. Zároveň, když se něco takového stane, účinek na společnost – myslím tím výchovný účinek – je velice pozitivní, protože ukazuje, že je možné překročit své limity a stát se lepším člověkem. Je ovšem třeba pochopit, že jste udělal něco zlého. Něco špatného, z morálního hlediska. Vztahuje se příběh z románu Vlast přímo k vašemu životu, k vaší vlastní rodině? Ne, příběh, který jsem vyprávěl ve Vlasti, jsem od nikoho neslyšel vyprávět. Je ale spousta příběhů, které se staly, které jsem znal nebo o nich od někoho slyšel. O těch jsem ovšem ve Vlasti psát nemohl. Vlast tedy vypráví o postavách – o lidech – z mé rodné země, podobajících se těm, kdo doopravdy existují. O Baskicko ale jde? Ano, o Baskicko, o mé rodiště San Sebastian a o města v jeho okolí, přesně. Jaká je dnes v Baskicku situace, co se terorismu týká? Dnes je politická situace v Baskicku velice klidná. Před osmi lety, v roce 2011, skončil terorismus a v roce 2018 se ETA rozpustila, už neexistuje. Lidé v Baskicku se teď prostě normálně věnují své práci, vynahrazují si to, co bylo předtím, a všude panuje klid. A také obecný konsenzus, že sociální problémy se řeší v institucích, a ne na ulici, že není třeba, aby se křičelo a demolovalo. Proto jsme na tom všichni daleko lépe než předtím. Žijeme bez násilí, bez obětí a bez agresorů. Dá se ten stav nějak srovnat se situací v Katalánsku? Spíš by se dalo mluvit o tom, že jsou určité souvislosti mezi obecným chováním lidí. My Baskové jsme roky žili v roztříštěné společnosti, což je přesně to, co dnes vidíme v Katalánsku. A zdá se, že mnoho Katalánců se nepoučilo z lekce, kterou zažili Baskové na vlastní kůži. A že mají chuť zopakovat si všechny ty chyby, které se staly v Baskicku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Co se týká stylu knihy, je velice průzračný, dá se jí snadno porozumět. Dal by se váš román charakterizovat jako svým způsobem populární? Pro kritiky, kteří vědí, o čem mluví, má tato kniha různé roviny. Je tam vrstva pro vzdělané čtenáře, i pro ty ostatní. Styl nespočívá jen v tom, jak autor pracuje s jazykem, a v tomto případě ano, ten jazyk je chvílemi dost lidový, ale jde tam také o práci s časem, která je hodně komplexní. Hodně spisovatelů – přátel – se mě ptalo, jak jsem to vlastně udělal. Takhle se ptali ti, které opravdu zajímá konstrukce románů. Vymyslel jsem tam i pár inovací, ale k prospěchu věci, protože tohle je román, kterému by čtenář měl porozumět, jako silnému příběhu. Samozřejmě, existují také lidé, kteří si myslí, že komplexnější romány jsou ty, kterým není úplně rozumět. A to není pokaždé pravda. Z hlediska autora je navíc často daleko náročnější psát jasně. než jakýmsi tajemným způsobem. Je styl Vlasti podobný stylu vašich dalších knih? Ne. Nebavilo by mě znovu použít něco, co už jsem si vyzkoušel jinde. Každá kniha by měla mít svůj osobitý styl, který co nejlépe ladí s obsahem. Jaká byla reakce čtenářů na román Vlast – hlavně ve Španělsku a v Baskicku? Obecně vzato – ta kniha se jednak hodně četla a jednak spustila určitou debatu. Ale mírumilovnou debatu, ve které osoby s různými názory o nich začaly mluvit, což je podle mě to nejpozitivnější, co se mohlo stát – že ta kniha posloužila jako místo setkání, kde se dá konverzovat o věcech, pro které se předtím hledala slova jen s obtížemi. Má kniha se určitě nemůže líbit těm, kdo uvažují ideologicky. To jsem věděl ještě předtím, než jsem ji začal psát. Ale nedělal jsem si s tím hlavu. Moc se mi líbilo, že názvy jednotlivých kapitol by obstály jako názvy samostatných románů. Například Průvod zabijáků, Tři týdny lásky, Baskové vraždí, Kde je můj syn?, Její nejmilovanější dítě, Dotek medúzy. Jsou velice výmluvné... Takhle jsem neuvažoval. Je pravda, že názvy mých knih nebo mých článků, básní či kapitol v mých knihách jsou pro mě velice důležité. Nenapíšu tam hned to, co mě napadne jako první, o svých titulech přemýšlím, a myslím také na čtenáře. Vlast je velmi rozsáhlý román, proto se mi zdálo, že by v něm měl být určitý řád. Věřím, že očíslovat nebo pojmenovat kapitoly pomáhá při četbě. Proto jsem je tedy pojmenoval, žádný jiný důvod v tom nebyl. Myslím, že v románu je jedno silné téma – téma mlčení. Mlčení ve společnosti, která je ideologicky silně ovlivněná. Je určitý druh mlčení typický pro společnost, v níž je spousta strachu. Když mají lidé strach, vyvinou způsoby, jak přežít. Jeden z nich – používá se, aby měl člověk klid a nedělali mu problémy – je být zticha, ukrýt se v mlčení. Neříct to, co si člověk myslí, anebo mluvit jen potichu. To není něco, co by se týkalo jen Basků. To se stane v každé společnosti, kde mluvit znamená riskovat. Je to dokonale lidské chování. Jsou i jiné druhy mlčení, například mlčení, které následuje po traumatu. Když někdo trpěl, není neobvyklé, že se snaží svou bolest ukrýt v sobě. Někdo se také takhle chová, aby chránil své malé děti, takže jim neřekne, co se stalo. Když v nějaké společnosti panuje teror, vždy se rozhostí podobné mlčení. Připadá mi to hodně podobné české zkušenosti života v totalitním režimu. Nejsem si úplně jistý, protože variabilita lidského chování je tak trochu nekonečná. Nicméně lidé vystavení stejným situacím reagují dost podobným způsobem. Má to, že žijete roky v Německu, nějaký politický důvod? Ne, v Německu žiju od roku 1985 prostě proto, že jsem se seznámil s jednou německou dívkou. Začal jsem s ní žít, máme spolu dvě děti. Nejsem tedy exulant, nejsem emigrant, do Německa jsem odešel, protože má partnerka je Němka. Kdyby se mi stalo totéž s Češkou, žil bych možná v České republice, ale můj osud mě zavedl do Německa. Živíte se učením? Praktické věci jsem musel řešit do roku 2009. Tehdy jsem si mohl dovolit nechat práce a věnovat se už pouze psaní. Předtím jsem roky psal od rána do večera, a o víkendech také. Nebylo to jednoduché, ale psal jsem pro noviny a časopisy, a díky tomu jsem si mohl vydělat trochu peněz. Dnes už nemusím psát do novin, pokud nechci. Nemusím psát třeba články o fotbalu. Ale ten sen, že bych se mohl věnovat jen psaní, jsem měl dlouho. Nakonec se mi to povedlo. Ten název vašeho románu – Vlast – je zároveň velice abstraktní a velice naléhavý, přitom se v něm skrývá určitá obtíž, přece jen zní dost romanticky… Jak působí titul Patria ve španělštině? Jsem si jistý, že to slovo vlast je ve většině jazyků problematické. Například ve Francii, v Německu a v Polsku se má kniha v překladu takhle nejmenuje. Ve španělštině má ten název také určitou armádní pachuť, připomíná trochu nacismus, fanatismus… Právě. A přesně tenhle význam mělo to slovo i v Baskicku. V době, kdy si někteří mysleli, že jménem vlasti můžou vraždit lidi. V mém románu ovšem koncept vlasti nemá jediný význam. Každý z protagonistů si jej interpretuje po svém. Ale vlast jako prostor, jako místo zahrnuje všechny ty osobnosti. Všechny ty, kteří se nacházejí v jednom geografickém prostoru. Zároveň bych chtěl zbavit to slovo emocí. Já sám nejsem žádný zvláštní vlastenec. Už třicet čtyři let žiji jako cizinec. Někdy se mě ptají, kde je má vlast, a já říkám, že má vlast – pokud potřebujete nějakou mít, což podle mě není nezbytné – by vznikla ze tří různých zemí, byla by plná přátel, neměla by uzavřené hranice a její hlavní město by byla má knihovna. Tak vypadá můj vztah k vlastenectví. A protože jsem přesvědčený humanista, nemůžu vidět druhého člověka jako cizince. A bylo snazší, nebo těžší psát tu knihu o Baskicku jako cizinec? Cizinec říkám, protože nemám německou národnost. Jsem vlastně návštěvník Německa. Líbí se mi tam žít, mám německé příbuzné, má žena je Němka. Napsat Vlast nebylo z literárního hlediska složité, také jsem měl všechen čas, který jsem potřeboval, a mohl jsem psát jen ten román. Ale z emocionálního hlediska to bylo těžké. Je to kniha plná bolesti. Vyskytuje se tam spousta trápení, které se v mé rodné zemi odehrálo. Není nic příjemného vidět, jak na ulici zapalují autobusy, není nic příjemného vidět demonstraci lidí, kteří žádají po ETA, aby vás zabila, to opravdu bolí. Pro mě tohle všechno zároveň znamenalo velké zklamání. Těší mě pocházet ze země, kde jsou dobří spisovatelé, nadaní hudebníci a zdatní sportovci. Ale nechtěl bych, aby mě někdo zvenčí onálepkoval kvůli tomu, že mám spoluobčany, kteří sestrojují bomby a chtějí útočit, kteří vyhrožují. To není nic pro mě. Měla na ten příběh nějaký vliv i španělská občanská válka? Ne, tomu nevěřím. To, že se tehdy zabíjeli lidé a že se za Franka zabíjeli lidé ve vězeních, to je jen výmluva, nic víc. Principiálním nepřítelem pro ETA byla španělská demokracie, ne frankismus. Frankismus je mrtev. A jaký má na Baskicko vliv to, že Španělsko je v Evropské unii? Zásadní. Především proto, že lidé, kteří mají politickou odpovědnost, mají určitou brzdu. Kdyby totiž Unie neexistovala, konflikty by se ve Španělsku řešily jako v minulých stoletích. A navíc, Evropská unie umožňuje i Španělům, kteří neuvažují úplně tradičně, vyjádřit své přesvědčení. Plus jsou otevřené hranice. Česká republika je v Schengenu, já jsem přijel z Německa a hranic jsem si ani nevšiml. Irský konflikt se také vyřešil díky tomu, že obyvatelé Severního Irska, kteří se považují za Iry, nemají mezi sebou a Irskem žádnou hranici. Mohou být prostě Iry, tam i tady. A to je úspěch Evropské unie, že zabraňuje válkám, včetně těch občanských. Jsem přesvědčený, že Brexit je neskutečné bláznovství. Jsou dnes ještě ve španělských věznicích baskičtí vězni? V knize je to velké téma. Ano, je jich tam docela dost. Ale všichni jsou tam kvůli tomu, co udělali. A ve všech případech se jim nabízí určitá možnost řešení, pokud litují svých činů. Odnětí svobody má různé stupně, které dovolují například trávit dny na svobodě a vracet se do vězení na noc, nebo být doma o víkendech. Musíme se na to ale také podívat z hlediska oběti. Z pohledu sirotka nebo vdovy. Pro ně není příjemné potkávat se na ulici s vrahem otce, manžela, bratra. Tyhle historické rány potřebují hodně času, aby se zahojily. Stejně si myslím, že baskická zkušenost přináší pro Českou republiku určitý příklad. Možná. Totéž mi ale řekli v Argentině. Totéž mi řekli v Itálii. Ty občanské konflikty mění státy, ale v tom, jak běžní lidé trpí uvnitř, v tom je něco univerzálního. Když jsem tu knihu psal, nemyslel jsem na cizinu, protože jsem vyprávěl ten příběh za sebe. Neuvědomoval jsem, si, že v jiných zemích prožívali něco podobného. Jak se lišily reakce na vaši knihu v různých zemích? Máte s tím zkušenost? Dost bezprostřední, protože když čtu stejnou ukázku, můžu cítit, jak na ni v různých zemích různě reagují. Může se to lišit v akcentech, v prožívání určitých pasáží nebo detailů. Co se týká knihy jako celku, obecně řečeno ji zvlášť ostře vnímali v zemích, které měly zkušenost s obdobím politického násilí, násilného režimu nebo občanského střetu. Je ale fakt, že někdy mě reakce čtenářů překvapily. V Řecku například žasli nad tím, že v románu vystupují silné ženy. Všechny ty ženy jsou vlastně velké osobnosti. Muži vedle nich působí poněkud matně. Ve Španělsku se tomu nikdo nedivil, protože nejspíš mají doma stejné matky a babičky. Ve vašem případě tomu tak také bylo? Ano. Otec měl svůj svět, pracoval v továrně, takže většinou nebyl doma, pak měl svůj bar, své prostředí sportovních fanoušků. Je ale fakt, že matka doma tradičně rozhodovala o spoustě věcí. Hospodařila třeba s otcovým platem. Když bylo třeba zaplatit účet lékaři nebo něco podobného, také to udělala ona. Vedle veškeré práce v domácnosti. A je také pravda, že podléhala určitému stupni sociální uzavřenosti. Veřejná místa byla pro ženu dost nepřátelská. Pamatuji se, že matka vycházela z domu v zásadě jen proto, aby šla do kostela. Vlast jste napsal španělsky. Připadala by v úvahu i baskičtina? Můj literární jazyk je španělština. Není to věc volby. Je to jediný jazyk, ve kterém dokážu své knihy psát. Nakonec, je to také kniha o mém dětství. A u nás doma se mluvilo španělsky. Měli jsme sousedy, kteří prokládali španělštinu baskickými výrazy, případně mluvili baskicky. V baskičtině se také kázalo v kostele. Je ale třeba říct, že v době mého dětství se baskicky ve školách neučilo. To začalo až později, dnes se baskičtina učí a prožívá díky tomu určitou renesanci. {/mprestriction} Autor je spisovatel a překladatel. Fernando Aramburu (*1959) je španělský spisovatel, básník, prozaik a esejista. Od roku 1985 trvale žije v Německu, kde se od roku 2009 plně věnuje literatuře. Napsal několik románů, z nichž například kniha s autobiografickými prvky Años lentos (Pomalé roky, 2012) je jakousi přípravou na velkou ságu Vlast. Posledním autorovým dílem je poetická autobiografie Autorretrato sin mí (Autoportrét beze mne, 2018). Vlast je první Aramburuovou knihou přeloženou do češtiny. Ve Španělsku se jí prodalo přes milion výtisků, vyšla ve více než 31 jazycích a HBO podle této knihy připravuje seriál.