Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-04-17 13:58:50

Toyota v Indii využívá behaviorální vědu pro podporu veřejné dopravy

Toyota využívá behaviorální vědu a technologie k tomu, aby dojíždějící v indickém Bengalůru přesedlali z osobních vozidel na veřejnou dopravu. The post Toyota v Indii využívá behaviorální vědu pro podporu veřejné dopravy first appeared on Hybrid.cz.

Čas načtení: 2024-10-10 13:33:00

Až třetina Čechů pociťuje symptomy úzkostí, depresí či nadměrného stresu, vyplývá z průzkumu

Praha 10. října 2024 (PROTEXT) - Prevalence úzkosti, deprese a dalších psychických potíží dosáhla v naší populaci historického maxima. Psychoterapie se ukazuje jako jedna z nejúčinnějších metod, jak tyto problémy zmírnit. Přesto však přibližně každý pátý člověk nemá jasnou představu o tom, co tato léčebná metoda zahrnuje. Tato zjištění vyplynula z letošního výzkumu realizovaného společností ResSOLUTION Group pro digitální terapii Mindwell spadající pod zdravotnický holding AKESO.Výsledky průzkumu, kterého se zúčastnilo přes 500 respondentů starších 18 let z Českého národního panelu, zveřejnil Mindwell v rámci Světového dne duševního zdraví, který připadá na dnešní den."Třetina z dotázaných respondentů u sebe v posledním půlroce zaznamenala jak symptomy úzkosti a deprese, tak i nadměrný stres. A více jak polovina dotázaných na sobě vnímala jednu nebo dvě z těchto obtíží. Dalším zásadním zjištěním je, že stres a deprese ve dvou ze tří případů trápí ženy. Výskyt úzkosti je pak u obou pohlaví dle výzkumu vyrovnaný, ale týká se spíše mladších lidí ve věkovém rozmezí 18–34 let," upřesňuje získaná data Jelena Holomany, CEO a spoluzakladatelka Mindwell.Nicméně ochota zahájit psychoterapii se liší napříč jednotlivými generacemi. Zejména starší generace často věří, že psychoterapie je určena pouze pro lidi s vážnými duševními problémy (30 %), a má odmítavý postoj ke sdílení svých problémů s cizí osobou (38 %)."Důležitou roli při vyhledání psychoterapie je úhrada od zdravotní pojišťovny. Tři čtvrtiny těch, kteří by rádi vyhledali pomoc, preferují finanční podporu ze strany své pojišťovny. Mindwell má plnou nebo částečnou úhradu od VoZP, ČPZP, ZP MV ČR," dodává k průzkumu Jelena Holomany.Průzkum ukázal, že nejčastěji využívané metody ke zmírnění psychických obtíží zahrnují úpravu životního stylu, jako je zvýšení fyzické aktivity, důraz na zdravou stravu a dodržování zásad spánkové hygieny. "Kromě změn životního stylu může být velmi prospěšné zkusit psychoterapii a pracovat s vlastními myšlenkami, přesvědčeními, emocemi. Kognitivně-behaviorální terapie je jeden z přístupných typů terapie. Učí, jak rozpoznat a změnit negativní myšlenkové vzorce, které přispívají k psychickým obtížím," dodává Kryštof Kantor, psychiatr a psychoterapeut.Postoj ke kognitivně-behaviorální terapiiS kognitivně-behaviorální terapií se setkalo 59 procent respondentů, ale zbylých 41 procent se s ní nikdy nesetkalo. Její účinnost však potvrzují desítky let využívání v terapeutické praxi. "Několik desítek kvalitních studií dospělo k závěru, že kognitivně-behaviorální terapie je vysoce účinná nejen při řešení úzkosti a deprese, ale i fobií a nespavosti nebo při snižování prožívaného stresu," doplňuje profesor Ján Praško, autor terapeutických programů Mindwell.Právě Mindwell je postaven na principech kognitivně-behaviorální terapie. Nabízí digitální terapeutické programy zaměřené na řešení deprese, úzkosti nebo syndromu vyhoření. Programy mohou být plně, nebo částečně hrazeny zdravotní pojišťovnou. O MindwellMindwell je digitální terapie založena na postupech kognitivně-behaviorální terapie, která pečuje o duševní zdraví a nabízí systematické řešení nejčastějších psychických poruch. Aktuálně nabízí terapeutické programy deprese, úzkost a syndrom vyhoření. Autorem terapeutických programů je přední český psychiatr a psychoterapeut profesor Ján Praško, spoluautorkou a odbornou garantkou je klinická psycholožka Marie Ocisková. Mindwell je strategickou investicí zdravotnického holdingu AKESO, mimo jiné provozovatele Nemocnice Hořovice, AKESO Polikliniky v Praze, Rehabilitační nemocnice Beroun a Centra duševní rehabilitace v Berouně.O ResSOLUTION GroupResSOLUTION Group má v oblasti průzkumu trhu bohaté zkušenosti. Její nabídka zahrnuje marketingové a mediální výzkumy, které mají mnohdy mezinárodní přesah. Také je výhradním dodavatelem společnosti Nielsen Admosphere.  Zdroj: PP Partners Prague  

Čas načtení: 2024-06-24 11:11:00

Mindwell používá zdravotnický prostředek třídy I.

Praha 24. června 2024 (PROTEXT) - Služba Mindwell, která umožňuje systematickou péči pro nejčastější psychické poruchy a prevenci širokého spektra psychických potíží, používá zdravotnický prostředek (ZP) třídy I. Jedná se o jedinou platformu s kognitivně-behaviorální terapií (KBT) zaměřenou na duševní zdraví v České republice, která zdravotnický prostředek používá.Mindwell je služba, která používá zdravotnický prostředek třídy I. s názvem MW DP (Mindwell Digital Platform). "Zařazení MW DP mezi zdravotnické prostředky považuje Mindwell za důležitý krok, který reflektuje kvalitu služby Mindwell a pomáhá nám profilovat se směrem do zdravotnictví. Je to u nás jediná platforma s kognitivně-behaviorální terapií (KBT) na duševní zdraví, která používá ZP a která může pomoci se zlepšením dostupnosti terapie indikovaným pacientům," uvádí František Vlček, ředitel rozvoje a inovací zdravotnického holdingu AKESO a odpovědná osoba za dodržování předpisů (PRRC) v souvislosti se zdravotnickým prostředkem MW DP.Už nyní však má služba Mindwell podporu zdravotních pojišťoven ČPZP, ZP MV ČR a VoZP, které vybrané programy částečně nebo dokonce plně hradí. „Našim cílem je, aby Mindwell byl dostupný všem, kteří se rozhodnou s terapií začít,“ uvádí spoluzakladatelka a CEO Mindwell Jelena Holomany. Mindwell nabízí systematickou péči o duševní zdraví, nesnaží se však nahradit osobní terapii, ale chce pomoct jak přetíženému systému, tak klientovi s dostupností kvalitní péče.V platformě klient prochází několika moduly, které mu pomohou získat lepší pochopení svého stavu. Naučí se různé terapeutické metody a vyzkouší si je použít v terapeutických interaktivních cvičeních. Každý modul kromě cvičení obsahuje vzdělávací texty, audiostopy a videa, příběhy a dotazníky. Interaktivní cvičení pomůžou aplikovat nové znalosti na životní situace klienta. Výhodou je, že modul lze procházet vlastním tempem a klient ho může vyplňovat i během několika dní. Programem klienta provází odborník na kognitivně-behaviorální terapii. Terapeut klienta povzbuzuje, pomáhá mu s programem a pravidelně poskytuje písemnou zpětnou vazbu na každý dokončený modul do 7 dní.„Zvyšování dostupnosti terapie je klíčové pro zlepšení duševního zdraví jednotlivců i celé společnosti, neboť může vést k nižšímu výskytu závažnějších duševních poruch a k lepšímu zvládání životních obtíží. Krokem vpřed je odstranění finančních překážek a umožnění, aby terapie byla přístupná pro každého, kdo ji potřebuje. Otevření dveří k terapii a zajištění její dostupnosti pro všechny vysílá jasný signál, že mluvit o duševním zdraví není tabu, ale důležitá součást lidského života,“ dodává Jelena Holomany. O službě MindwellMindwell je digitální terapie, která nabízí systematickou péči pro nejčastější psychické poruchy a prevenci širokého spektra psychických potíží. Aktuálně nabízí terapeutické programy zaměřené na řešení deprese, úzkosti a syndromu vyhoření. Díky terapeutickým programům je péče o duševní zdraví pacientům dostupná ihned z pohodlí a soukromí domova. Mindwell, který je poskytovatelem zdravotních služeb v oborech psychiatrie a klinická psychologie, vytvořili nejlepší odborníci z řad psychiatrů a psychoterapeutů pro kognitivně-behaviorální terapii v České republice. Službu Mindwell plně hradí VoZP, ČPZP a částečně ZP MV ČR.MW DP je zdravotnický prostředek I. třídy, který je určený pro pacienty starší 18 let, u kterých slouží jako prevence rozvoje závažných psychiatrických onemocnění, a tudíž pomáhá při zvládání mírných až středně závažných psychických potíží. Před použitím některého Programu je nutné si pečlivě přečíst informace k bezpečnému používání MW DP na https://mindwell.cz/zdravotnicky-prostredek.Mindwell je strategickou investicí zdravotnického holdingu AKESO, mimo jiné provozovatele Nemocnice Hořovice, AKESO Polikliniky v Praze, Rehabilitační nemocnice Beroun a Centra duševní rehabilitace v Berouně. Zdroj: Mindwell  

Čas načtení: 2025-01-24 15:00:39

Proměňte svou značku v magnet na zákazníky

Vědět, co přesně uživatele vede ke kliknutí na reklamu, otevření e-mailu nebo koupi produktu, je svatý grál každého obchodníka. Není nedosažitelný, ale klasické přístupy na něj nestačí. Proto existuje disciplína, která zkoumá, jak lidské chování, emoce a rozhodování ovlivňují úspěch marketingových kampaní. Nazývá se behaviorální marketing. Co je behaviorální marketing Behaviorální marketing je přístup, který… The post Proměňte svou značku v magnet na zákazníky appeared first on Včeliště.

Čas načtení: 2025-04-17 13:58:50

Toyota v Indii využívá behaviorální vědu pro podporu veřejné dopravy

Toyota využívá behaviorální vědu a technologie k tomu, aby dojíždějící v indickém Bengalůru přesedlali z osobních vozidel na veřejnou dopravu. The post Toyota v Indii využívá behaviorální vědu pro podporu veřejné dopravy first appeared on Hybrid.cz.

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:57

Kvalitní spánek je důležitější, než si myslíme

Světová spánková společnost zvyšuje povědomí o poruchách spánku a prevenci těchto poruch a usiluje o snížení dopadu problémů se spánkem, jehož význam zejména v současné době koronavirové pandemie, kterou provází i vyšší incidence duševních poruch, narůstá. Problémy se spánkem ohrožují zdraví nebo kvalitu života až 45 procent světové populace. Projevy špatného spánku jsou široké, od únavy, svalového napětí, palpitací, bolesti hlavy až po poruchy nálad, podrážděnost, poruchy sociálních profesních aktivit a celkové snížení kvality života. V dětství jsou pak typické poruchy školní výkonnosti, pozornosti a behaviorální poruchy. Ačkoli pravidla správné spánkové hygieny jsou většině populace známa, zdaleka ne každý, kdo trpí problémy se spánkem, je dodržuje. Přitom důsledky mají jednak dopad zdravotní (kardiovaskulární, metabolická a psychiatrická onemocnění), jednak sociálně‑ekonomický, který je spojen s nižší pracovní produktivitou a třikrát až pětkrát delší rekonvalescencí. Např. v USA jde 20 procent dopravních nehod na vrub právě špatného spánku. Přes to všechno, jak ukazují průzkumy, zejména v mladším věku zhruba polovina populace doporučený čas spánku nedodržuje. „Podle výsledků vědeckých studií bychom měli spát ideálně sedm až osm hodin denně. Spíme‑li výrazně méně nebo více, je většinou něco špatně. Prováděné studie dokazují, že lidé, kteří spí pravidelně mezi sedmi a osmi hodinami denně, mají podstatně nižší riziko výskytu onemocnění, která nám zkracují věk (hlavně kardiovaskulární a metabolická onemocnění). Naopak ve vyšším riziku jsou ti, kteří spali méně než šest hodin, ale i ti, kteří spali déle než osm hodin denně. Nejdůležitější ale je spát tak dlouho, abychom byli odpočatí a vyspalí,“ uvedl ve své přednášce neurolog MUDr. Martin Pretl, CSc., z Neurologické ambulance a Spánkové poradny Inspamed v Praze. Jak vysvětluje, chronická nevyspalost např. zvyšuje chuť na jídlo, zejména sladkosti, což je spojeno s vyšším kalorickým příjmem a narůstajícím rizikem obezity, kardiovaskulárních onemocnění a diabetu 2. typu. V souvislosti se zdravým spánkem odborníci zdůrazňují pravidla spánkové hygieny. Pokud ani jejich dodržování problémy s nespavostí nevyřeší, je třeba vyhledat odbornou pomoc. Tou může být v první linii praktický lékař, poté somnolog, ev. jiný specialista. Poruchy dýchání ve spánku Jak vysvětluje MUDr. Samuel Genzor z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, za zásadní narušení kvality spánku může být zodpovědná i některá z poruch dýchání ve spánku. K nejčastějším patří syndrom obstrukční spánkové apnoe (OSA), kdy dochází k přerušení toku vydechovaného vzduchu na více než deset sekund. Je‑li počet zástav dechu mezi pěti a patnácti za hodinu, jedná se o lehkou OSA, při 15–30 jde o středně těžké onemocnění vyžadující léčbu např. přetlakovou ventilací. Překročení 30 a více zástav dechu za hodinu spánku znamená těžký syndrom OSA. Jak lékař varuje, toto onemocnění má vliv na téměř celý organismus, ovlivňuje srážlivost krve, krvetvorbu, fungování CNS, kardiovaskulárního systému, metabolismu, urogenitálního systému a samozřejmě s sebou nese i sociální důsledky. Spánková apnoe výrazně narušuje strukturu spánku, který, ač může být i poměrně dlouhý, není dostatečný. Nedostatek spánku, obezita a spánková apnoe jsou rizikové faktory pro: 1. Poruchy CNS Repetitivní hypoxémie a četná mikroprobuzení, ke kterým při OSA dochází, vedou ke zvýšené spavosti a únavě, což má za následek více úrazů, zejména dopravních nehod. Důsledkem je také zvýšená incidence cévních mozkových příhod, častější a časnější nástup demence a zvýšená prevalence deprese. 2. Kardiovaskulární systém Většina pacientů s OSA má arteriální hypertenzi, častá je ale také farmakorezistentní hypertenze, vyšší je i incidence ischemické choroby srdeční a arytmií, např. fibrilace síní. 3. Metabolismus Častěji dochází k hyperglykémii (a diabetu 2. typu), hyperlipidémii a hyperurikémii. 4. Urogenitální systém Vyšší je prevalence nykturie (noční močení), častěji dochází ke snížení libida a erektilní dysfunkci. Počet pacientů se spánkovou apnoe se odhaduje na dvě až čtyři procenta dospělé populace. Tomu bohužel neodpovídá počet spánkových laboratoří v ČR, kde se tímto problémem primárně zabývají. Proto je snahou posílat na tato pracoviště jen takové pacienty, u nichž se OSA velmi pravděpodobně vyskytuje. K tomu pomáhá screening a zaměření se na cílové skupiny, kde typickým pacientem je starší obézní muž. Využíván je mezinárodní dotazník Epworthské škály spavosti (hodnotí pouze spavost) nebo dotazník STOP‑BANG, hodnotící typické příznaky a faktory spojené se zvýšenou incidencí OSA (chrápání, únava, pozorovaná zástava dechu, vysoký TK, vysoké BMI, vyšší věk, široký krk a mužské pohlaví). Další možností screeningu je limitovaná ambulantní noční monitorace spánku. Ve spánkové laboratoři je pak diagnostika upřesněna za pomoci např. polygrafie nebo polysomnografie, kdy je současně měřena i aktivita mozku. „Nejčastěji indikujeme konzervativní léčbu, kdy na prvním místě pacienty s nadváhou povzbuzujeme ke snížení hmotnosti a úpravě životního stylu, zejména omezení alkoholu a hypnotik. V neposlední řadě je zde ale i léčba pozitivním přetlakem, kdy je vzduch vháněn do dýchacích cest. Přetlaková ventilace zlepšuje kvalitu spánku, denní pozornost a celkovou kvalitu života. Zároveň snižuje krevní tlak a některé studie potvrzují i snížení kardiovaskulárního rizika,“ popisuje MUDr. Genzor. Jak však dodává, nedojde‑li zejména u obézních pacientů k výrazné redukci hmotnosti, tuto léčbu, která podstatu problému neléčí, jen v době užívání odstraňuje zástavy dechu, je nutno považovat za celoživotní. Kolem deseti procent pacientů tuto terapii ale netoleruje. V případě neobézních pacientů při anatomické překážce v dýchacích cestách je někdy možná i chirurgická léčba (septoplastika, adenotomie nebo uvuloplastika). Častým problémem je i chrápání, které je způsobeno zúžením dýchacích cest. Více se objevuje u obézních, zhoršuje se s věkem a negativní vliv má např. požití alkoholu. Chrápání může nejen obtěžovat okolí, ale časem se může zhoršit až do obstrukční spánkové apnoe. Prevencí je i zde správná spánková hygiena a v případě nadváhy redukce hmotnosti. Při obtěžujícím chrápání je vždy vhodné doplnit i ORL vyšetření. MĚLI BYSTE VĚDĚT... Pravidla spánkové hygieny Nepít kávu, černý, zelený čaj, kolu apod. nejlépe 4–6 hodin před ulehnutím Večer vynechat těžká jídla, poslední jídlo konzumovat optimálně 3–4 hodiny před ulehnutím Po večeři neřešit důležité věci, zaměřit se na příjemnou, relaxační činnost Lehká procházka po večeři může přispět k usínání, náročnější cvičení zařadit již před večeří a vyhnout se mu 3–4 hodiny před spánkem Nepít večer alkohol, sice usnadní usnutí, ale zabraňuje hlubokému spánku Před usnutím nekouřit, nikotin stimuluje V místnosti na spaní minimalizovat hluk a světlo a upravit teplotu na 18–20 °C Uléhat a vstávat každý den ve stejnou dobu, u toho, kdo má potíže se spánkem, by se doba neměla lišit o více než 15 minut Postel a ložnici užívat pouze ke spánku a pohlavnímu životu, odstranit z ložnice televizi, v posteli nejíst atd. Pobyt v posteli omezit na nezbytně nutnou dobu, v posteli se zbytečně nepřevalovat, postel neslouží k přemýšlení   Nespavost očima psychiatra I podle MUDr. Jakuba Vaňka z Kliniky psychiatrie LF UP a FN Olomouc je spánek nezbytný pro lidský organismus, který jej potřebuje k integraci všech procesů mozku. Z pohledu somnologa se toho totiž ve spánku děje více než v průběhu celého dne. Dochází během něj nejen ke kontrole tělesných funkcí a systémů, ale také k ukládání paměťové stopy. Přesto jeho průměrná doba klesá. Zatímco ještě v 60. letech jsme spali v průměru 7,5–8 hodin, dnes je to 6,5–7 hodin. „Podílejí se na tom různé sociologické a psychologické fenomény. Jedna z jednodušších teorií je, že dnes máme mnohem více podnětů, kterým se můžeme věnovat, a tudíž často aktivně odkládáme spánek a snažíme se víc vyplnit čas a žít život naplno. To ale často vede k tomu, že si můžeme poškodit zdraví,“ varuje MUDr. Vaněk. Spánek je aktivně řízen dvěma procesy, cirkadiánním rytmem a homeostatickým procesem. U průměrného českého člověka, který vstává cca mezi šestou a osmou hodinou, se tyto dva procesy setkávají mezi desátou a jedenáctou hodinou večer a v tu dobu bychom měli být schopni přirozeně usnout. Jak MUDr. Vaněk vysvětluje, u jižních národů zvyklých na polední siestu se homeostatický proces přeruší, dojde k doplnění části energie během dne a následně se pak posouvá i doba nočního spánku. V lidské kultuře je typický monofázický spánek, dvou‑ nebo trojfázový spánek je běžný spíše pro vývoj, tedy dětství a dospívání. Současné výzkumy ukazují, že mozek v průběhu spánku, zejména v REM fázi, cíleně prochází veškeré informace uplynulého dne a z nich selektivně vybere cca 25 procent, které uloží. Co a proč si pamatujeme, je cílem dalšího bádání. Jisté však je, že v průběhu spánku klesá koncentrace odpadních látek v mozku, což je dáno např. tím, že se zvětšují prostory mezi buňkami, což umožňuje plynulejší odstranění odpadních látek z mozkomíšního moku a jejich vylučování např. močí. V průběhu spánku dochází i u dospělého člověka k nárůstu koncentrace růstového hormonu, což má vliv na svalovou a buněčnou regeneraci. Spánek také podporuje neuroplasticitu mozku a tvorbu learning synapsí. V průběhu roku zažije epizodu přechodné nespavosti na 50 procent populace, přitom primární nespavostí bez vazby na jiné onemocnění trpí cca šest procent lidí. Častější je nespavost u lidí starších 65 let, i když pro přibývající věk je typický kratší a přerušovaný spánek. K příznakům nespavosti patří: únava, nedostatek energie, poruchy paměti, zpomalenost, snížená pozornost, napětí, úzkost, podrážděnost, pozdní usínání, brzké probouzení, mikrospánky, usínání při jednotvárných činnostech. Objektivní známky nespavosti lékař určuje na základě anamnézy, spánkového deníku, dotazníkového šetření a polysomnografie. Nejčastější příčiny nespavosti: stres, nadměrná psychická zátěž, nepravidelný spánkový režim, změna přirozeného biologického rytmu, psychické poruchy, špatné prostředí pro spánek, léky a návykové látky, nemoc a zvláště bolest, nedostatek pohybu během dne, naučená psychofyziologická nespavost, paradoxní nespavost. Léčba nespavosti spočívá vždy především v odstranění její příčiny, tedy tlumení bolesti, úpravě návyku, léčbě duševního onemocnění (úzkost, deprese). Důležité je naučit se pracovat se stresem (relaxace), upravit životosprávu, životní styl a omezit konzumaci stimulujících a návykových látek. Léky jsou až na výjimky pouze přechodné řešení a pomoc k překonání nejakutnějších obtíží. Jak doporučují i odborné guidelines Psychiatrické společnosti ČLS JEP pro léčbu insomnie, první léčebnou modalitou je kognitivně behaviorální terapie (KBT). „Například i britský NICE (National Institute for Health and Care Excellence) doporučuje v první linii léčby jednoznačně KBT. Praktický lékař pošle pacienta k psychologovi nebo doporučí aplikaci se státem garantovaným kursem pro nespavost. Teprve pokud nic z toho nezabere, jsou předepisovány léky,“ říká MUDr. Vaněk s tím, že KBT je zaměřena na chování a pracuje s návyky a zlozvyky jedince. Psychoterapeutické postupy jsou účinné u 70–80 procent pacientů v péči praktického lékaře. Ve farmakoterapii se k léčbě nespavosti předepisují hypnotika 3. generace, jejichž užívání je ale přechodné (max. 4 týdny), mají řadu nežádoucích účinků a jsou spojena se vznikem závislosti. Další možností jsou anxiolytika a antihistaminika 1. generace, která jsou předepisována především u nespavosti s úzkostnou složkou. „Lepší volbou, která je zvláště v psychiatrii preferována, je léčba antidepresivy, kde pro nespavost stačí velmi nízká, a tudíž bezpečná dávka. Výhodou je, že zde nevzniká závislost a je možné jejich dlouhodobé užívání, včetně užívání podle potřeby. Předepisována mohou být i praktickým lékařem,“ říká MUDr. Vaněk. Alternativní možností je i léčba melatoninem, syntetickým hormonem účastnícím se cirkadiánních rytmů, který je vhodný zejména u lidí nad 55 let, je nenávykový a velmi bezpečný i u pacientů s dalšími civilizačními chorobami. Hodnocení efektu této terapie ale nastává až po 13 týdnech léčby. Jak se odborníci shodují, správný spánek je nedílnou součástí zdravého fungování našeho organismu a podle toho by mu měla být věnována i patřičná pozornost.   K VĚCI... Co možná o spánku nevíte Po 16 hodinách vzhůru je reakční doba a funkčnost mozku rovna 0,5 promile v krvi. 12 % lidí sní černobíle. Před vynálezem televize byl poměr opačný, jen 1/3 lidí snila barevně. Žirafa spí necelé dvě hodiny denně, oproti tomu netopýr hnědý téměř 20 hodin. Delfíni a velryby spí jen napůl – jedna hemisféra je vždy vzhůru. Organismus dříve zemře na spánkovou deprivaci než nedostatkem jídla. Člověk je jediný savec, který vědomě oddaluje spánek. Zdroj: MT

Čas načtení: 2021-09-06 10:50:11

Lhaní o lži, aneb Co „víme“, aniž by to byla pravda?

Dan Ariely je slavný izraelský psycholog studující lidské chování, autor několika bestsellerů a nefalšovaný sympaťák, jehož videa (třeba tohle) snadno nasbírala miliony shlédnutí. Jako mladík přežil velmi těžký úraz, při kterém utrpěl popáleniny třetího stupně na většině těla; je to dodnes vidět na jeho tváři a také trochu na jeho vystupování. Několik jeho knih mám také staženo ve čtečce a nenudil jsem se u nich. Opravdu zajímavý vypravěč, možná až příliš. (Nejen) slavný psycholog ovšem nyní problém s kvalitou práce, kterou zaštítil. A jak to vše souvisí s Afghánistánem? Ariely je jednou z čelních světových postav behaviorální psychologie. Proto také zapůsobilo poněkud explozivním dojmem, když jej webová stránka Datacolada v srpnu 2021 obvinila z vědeckého podvodu. Ironií osudu jde o poměrně známý pokus, který studoval ochotu lidí lhát o tom, kolik má jejich auto skutečně najeto kilometrů. Ariely a jeho kolegové dospěli v tomto pokusu k závěru, že jsou-li lidé požádáni o slib upřímnosti hned na začátku formuláře, lžou méně, než když je příslušná kolonka přesunuta až na jeho konec. Jenže jejich výsledky se dalším vědcům nezdařilo zopakovat a autoři Datacolady tvrdí, že je to tím, že samotná měření byla „cinknutá“. Dokládají to podezřelým statistickým profilem nasbíraných údajů (například rozložení ujetých kilometrů neodpovídá tomu, jak se řidiči v reálném světě chovají), tak i anomáliemi v tabulkách – nezvyklými změnami použitých druhů písma počínaje a neočekávanými, extrémně těsnými korelacemi mezi určitými údaji konče. Jinými slovy, vypadá to, že článek o lidském lhaní je sám vylhaný, a že podklady, na kterých je založen, byly upraveny nebo úplně vymyšleny tak, aby to „pěkně vyšlo“. Statistické anomálie objevené Datacoladou skutečně smrdí až do nebes. Sám Ariely se je ani nesnaží nějak vysvětlit a tvrdí, že vadná data mu dodala pojišťovna a on se zkrátka spolehl na jejich integritu; je to jedno z možných vysvětlení, jenže jiný jeho kolega upozorňuje, že poslední zásahy v datových souborech provedl právě Ariely. Je dost možné, že podobnému nepříliš přátelskému zkoumání teď budou podrobeny i jiné články, na nichž se Dan Ariely podílel. Proč opakované pokusy selhávají? Kdyby byla tato situace ojedinělá, asi by se o ní nevyplatilo psát článek, jenže jde jen o specifický případ daleko většího, přímo globálního jevu, kterému se říká replikační krize. Na to, že jde o problém, který ohrožuje samotné kořeny důvěryhodnosti některých oborů, se o něm na veřejnosti mluví poměrně málo. Podstatou replikační krize je to, že mnoho výsledků vědeckých studií, které byly uznány za platné, publikovány v prestižních časopisech a na které navazuje další práce dalších lidí, se při opakování pokusu nedaří ověřit. Prostě to, co původní autoři naměřili a považovali za prokázané, další tým neuvidí a nenaměří. A přitom nejde jen o „nejměkčí“ obory typu psychologie a sociologie. Svoji replikační krizi má i medicína, včetně tak kritických oborů, jako je studium rakoviny. Nedá-li se nějaká studie replikovat, znamená to, že jsme kolektivně spoléhali na něco, co nejspíš vůbec není pravda. Přitom v některých zemích se na základě výsledků takových studií zřizovaly úřady a měnily zákony. Bývalý stanfordský behavioralista s roztomile anglicko-rusínským jménem Jason Hreha věnoval loni dlouhý a místy trochu jízlivý článek právě tématu replikační krize v behaviorální ekonomii, kteroužto diagnostikuje jako de facto mrtvou a zabitou právě nemožností replikovat své nejdůležitější teoretické pilíře. Co k tak bídným výsledkům vede? Proč opakované pokusy selhávají? Příčin bohužel může být mnoho. Úmyslných podvodů, na jaký to vypadá v Arielyho případě, není zase až tolik, ale hodně paseky se dá natropit i špatným použitím matematických nástrojů, odfláknutím všelijaké nevděčné drobné práce (neumytá zkumavka, kontaminace vzorků), zanedbáním úvah o alternativních vysvětleních jevu atd. Překvapivě destruktivní může být i to, že studie, která „nevyšla“, se založí do šuplíku s nepovedenými projekty a zbytek světa se o ní nedozví. Abychom použili trochu ujeté přirovnání: nikdo nechce publikovat články o tom, že vařením švestek zlato nevzniká. Jenže pokud pak jednomu člověku z tisíce do těch povidel omylem spadne zlatá náušnice, může být výsledkem článek pojednávající o pravém opaku, protože těch 999 jeho kolegů, kteří ve svých švestkách žádné zlato nenašli, o svých zkušenostech raději pomlčelo. (Toto je ale aspoň řešitelné tím, že se plánované studie registrují dopředu a autoři se zavážou vydat jejich výsledek i v případě, že je „zklamal“.) Hluboká hniloba v akademické sféře Americký spisovatel Mark Twain je u nás známý hlavně jako autor knih o Tomu Sawyerovi a Huckleberrym Finnovi. Za naprosto úžasný ale považuji jeden jeho citát, který se na situaci kolem replikační krize velmi dobře hodí: „Do problémů tě nedostane to, co nevíš, ale to, co víš s jistotou – jenomže to není pravda.“ Teď se konečně dostaneme k tomu Afghánistánu, o kterém jsem se zmiňoval na začátku celého článku. Vojenství je zrovna oblast, která replikační krizí zase tolik netrpí. Kdyby někdo vyráběl bomby a pušky, které by na reálném bojišti nevybuchovaly a nestřílely, velice rychle by přišel o zákazníky; buď by utekli ke konkurenci, nebo by prostě přestali existovat. A západní armády také skutečně v boji nad Tálibánem triumfovaly, kdykoliv k němu došlo. Tam byla převaha vědy nad nevěděním zjevná. Jenže celé to budování nového státu pod Hindúkušem, reconstruction, to už nebylo vojenství. To řídili různí civilní odborníci, z nichž mnozí si za jméno psali PhD. a měli za sebou ty nejlepší vysoké školy vyspělého světa. Nepochybně přitom používali poznatky, se kterými se při svém studiu seznámili a které odpovídají současnému stavu poznání v sociologii, politologii, antropologii, různých etnických studiích atd. Všechny ty instituce byly stavěny na základě nějakých teoretických zdůvodnění, proč jsou k fungování nového Afghánistánu potřeba. Extra pikantním případem takového odborníka je právě uprchlý prezident Ašraf Ghání, vysokoškolský profesor, který získal své PhD. na Kolumbijské univerzitě a mimo jiné je autorem knihy o tom, jak rekonstruovat rozpadlé státy (Fixing Failed States, 2009, Oxford University Press). Ani není drahá, za pouhých deset dolarů si můžete počíst, jak se to dělá. Bohužel ten samý Ašraf Ghání, PhD., teď musel utéci ze své země před tlupou negramotů, kteří nejspíš knihu v životě nedrželi v ruce, ale přesto dokázali během pár dnů zbořit režim, který „naši“ PhD. dávali dohromady dvacet let. Co to? Nečekali bychom od Tálibánu, že vyrobí lepší zbraně nebo třeba počítače než vyspělý svět. Jak to, že měl úspěch zrovna v tomto? Napadá mě možná odpověď: replikační krize je příznakem skutečně hluboké hniloby v akademické sféře a ti naši PhD., od prezidenta Gháního až po posledního amerického úředníka v Kábulu, se při snaze vybudovat nový Afghánistán opírali o teorie a poznatky, které ve skutečnosti neplatí. Přesně podle toho, co říkal Mark Twain, je do problémů dostalo to, co věděli s jistotou, jenomže to nebyla pravda. Kdežto Tálibán věřil jenom koránu – a na islámském právu se rozhodně funkční stát vybudovat dá, i když zaostalý a krutý; je to takříkajíc prakticky osvědčený model už od dob Mohameda, který s jeho pomocí ovládl celou Arábii. Nevím, jestli mám v tomto pravdu, ale „selhavší studie“ jménem demokratický Afghánistán stála tolik peněz, času a krve, že se ji nejspíš nikdo ani replikovat nepokusí.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-06-05 11:17:00

Mindwell spouští digitální terapeutický program Syndrom vyhoření

Praha 5. června 2024 (PROTEXT) - Digitální terapie Mindwell, která je určena pro péči o duševní zdraví a umožňuje systematickou péči nejčastějších psychických poruch, jakými jsou úzkosti a deprese, nově nabízí program Syndrom vyhoření.„Syndrom vyhoření je stav celkového vyčerpání organismu v důsledku dlouhodobého intenzivního stresu. Příčiny nejčastěji nacházíme v pracovní oblasti, ale také v osobním životě, jako jsou existenční těžkosti, nesoulad ve vztahu, dlouhodobá péče o členy rodiny. Dalším nezanedbatelným faktorem vzniku syndromu vyhoření je naše osobnost, především to, jak zvládáme stres, naše přesvědčení o sobě a světě, smyslu toho, co děláme, a v neposlední řadě také genetické dispozice,“ uvádí terapeutka Jiřina Maršálková.Charakteristické pro syndrom vyhoření je vyčerpání a únava, ke které se přidávají pocity ztráty smyslu veškerého počínání, neefektivity a zvýšeného cynismu. Podle kvalifikovaných odhadů odborníků se v České republice s tímto problémem potýká zhruba až 20 procent populace.„Zajištění pohody zaměstnanců a poskytování příležitostí k péči o jejich fyzické i duševní zdraví by mělo být klíčovou prioritou každé organizace. Lidé tráví průměrně třetinu života v práci, což představuje až 90 tisíc hodin v zaměstnání. Vytvoření podpůrného a zdravého pracovního prostředí může významně přispět nejen k jejich celkové spokojenosti a produktivitě,“ dodává k problematice spoluzakladatelka a výkonná ředitelka projektu Mindwell Jelena Holomany.Výzkumy ukazují, že syndrom vyhoření má kvantifikovatelné negativní dopady na pracovní výkon zaměstnanců. Například zdravotní sestry s vysokou mírou vyhoření měly až 3,2krát větší pravděpodobnost špatného hodnocení pracovního výkonu svými nadřízenými v porovnání s těmi, které nevykazovaly známky vyhoření (BioMed Central). Data z dalších výzkumů uvádějí, že pracovní výkon zaměstnanců trpících vyhořením může klesnout až o 30 procent. „Když člověk dosáhne poslední fáze syndromu vyhoření, doporučuje se mu nejen nevracet se do práce, kde vyhořel, ale také změnit odvětví, ve kterém se pohybuje,“ upozorňuje profesor Ján Praško, autor terapeutických programů Mindwell.„Na program Syndrom vyhoření přispívá ZP MV ČR, ale rádi bychom, aby v budoucnu přispívali i další pojišťovny. Program je především určený pro firmy, které ho mohou svým zaměstnancům nabízet v rámci benefitů a předcházet tak vyhoření svých zaměstnanců. Péče o duševní zdraví totiž může snižovat fluktuaci zaměstnanců až o 50 procent,“ doplňuje Jelena Holomany.Terapeutický program Syndrom vyhoření je dostupný online, tedy odkudkoliv, kde je možné připojit se na internet. Program obsahuje 7 modulů (+ nultý jako tutoriál), které se postupně otevírají a tematicky na sebe navazují. Každý modul zahrnuje psychoedukaci (texty, videa, audionahrávky, kazuistiky), techniku kognitivně-behaviorální terapie a interaktivní cvičení, kde klient uplatňuje naučené dovednosti. Tuto část (modul) terapie podstupuje klient samostatně, což mu dává prostor na zamyšlení, pocit soukromí a možnost rozdělení si modulu dle svých časových možností. Klient má v modulu prostor na popis své aktuální situace nebo na jakýkoliv dotaz, na který mu odpoví terapeut. Terapeut přichází v poslední fázi každého modulu, a to vzdáleně s písemní zpětnou do 7 dní. O službě MindwellMindwell je digitální terapie založena na postupech kognitivně-behaviorální terapii, která pečuje o duševní zdraví a nabízí systematické řešení nejčastějších psychických poruch. Aktuálně nabízí terapeutické programy deprese, úzkost a syndrom vyhoření. Autorem terapeutických programů je přední český psychiatr a psychoterapeut profesor Ján Praško, spoluautorkou a odbornou garantkou je klinická psycholožka Marie Ocisková. Mindwell je strategickou investicí zdravotnického holdingu AKESO, mimo jiné provozovatele Nemocnice Hořovice, AKESO Polikliniky v Praze, Rehabilitační nemocnice Beroun a Centra duševní rehabilitace v Berouně. Zdroj: tiskový servis Mindwell ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2025-02-05 09:08:56

Aplikovaná behaviorální analýza [John Cooper, Timothy Heron, William Heward / Masarykova univerzita Brno]

Kniha „Aplikovaná behaviorální analýza“ je základním textem a první ucelenou učebnicí pro studium vědního oboru aplikovaná behaviorální analýza (ABA) přeloženou do českého jazyka.

Čas načtení: 2024-01-06 10:00:53

Myšlenky nelze ignorovat a knihy nevydávat. Jenže zásadní knihy u nás často nevycházejí.

Před lety jsem se rozhodl doplnit si vzdělání a číst především knihy, které u nás nevyšly. Zejména o ekonomii a společnosti. Otevřely se mi uplně nové obzory. Jména, která jsem znal okrajově. Takový J. Stiglitz (Nobelova cena za ekonomii 2001). V češtině vyšly 3 knihy. Spíše ty okrajové. Jeho popularizační práce věnované ekonomii nerovnosti a globalizaci česky nejsou. David Harvery: vyšla jedna kniha, stěžejní díla jako Stručná historie neoliberalismu nebo Stav postmoderny nevyšly. Ano, je to moderní marxista, ale česky se nedozvíte, že jeho kritika současného vývoje neoliberální demokracie je zajímavá a pádná. Robert Reich: vyšlo Dílo národů, ale chybí Záchrana kapitalismu. Reichova analýza současného kapitalistického systému a jeho dopadu na nerovnost je často citována v diskusích o ekonomické nerovnosti a sociální spravedlnosti. Je dobré, že od jihokorejského ekonoma Ha-Joon Changa vyšly dvě knihy, ale jeho zásadní Kicking Away the Ladder: Development Strategy in Historical Perspective v češtině nevyšla. Přitom je to Changova kritika tradičních názorů na ekonomický rozvoj a politiku. Od Mariany Mazzucato nevyšlo nic. Její The Entrepreneurial State: Debunking Public vs. Private Sector Myths byla pro mě šok. Vyargumentovaná kniha, která ukazuje, jak za řadou ekonomických úspěchů stály pobídky státu. A že role státu ve stimulaci ekonomiky je důležitá. od nobelisty Paula Krugmana naštěstí česky vyšla jeho zásadní Návrat ekonomické krize. Jeho nejnovější Arguing with Zombies vyšla 2020, česky zatím není, ale to zpoždění je běžné. Krugman, i když je do leva, je u nás vcelku populární, asi proto, že je opravdu čtivý. A pojďme na další nobelisty: R. Thaller (nobelovka 2017) má vydané obě knihy, jak Šťouch, tak Neočekávané chování. Cenu dostal za behaviorální ekonomii a knihy jsou super. Pokud vás zajímá ekonomika chování a rozhodování lidí, jděte do nich, ale to už předpokládám máte i Kahnemana (Melvilové ho udělali perfektně). Robert Shiller (Nobelovka 2013 za empirickou analýzu cen aktiv) má česky tři knihy, ale staré, ne Irrational Exuberance a nebo poslední Narrative Economics: How Stories Go Viral and Drive Major Economic Events. Ale je vidět, že cenová analýza se publikuje ráda a dobře. Amartya Sen (Nobelovka 1998 za příspěvky k ekonomii blahobytu a sociální volby) má jednu knihu česky, Etika a ekonomie, což jsou tři přednášky. Její stěžejní díla česky nevyšla. Daren Acemoglu má česky druhou knihu, ta mu právě vychází, Úzký koridor (s J. Robinsonem), který navazuje na Proč státy selhávají. Asi je jasná tematika, jinak se ale v ostatních knihách věnuje teorii růstu a vlivu moderních technologií na růst. Profesor MIT, obojí čtěte. Elinor Ostrom, Nobelovka 2009 za teorii společných zdrojů. Enormně důležitá kniha Governing the Commons. Česky nevyšla žádná její práce. Mohl bych pokračovat. Od autorů, kteří mají Nobelovku za ekonomii toho u nás vyšlo málo. I z tohoto průřezu, natož z mojí tabulky knih je patrné, že vychází především věci věnované chování, trhu, oceňování. Kritcké práce o neoliberalismu podstatně méně i když od Varoufakise třeba 2 knihy a ten už je braný jako silná levice. Jeho stěžejní díla ovšem česky také nejsou. Jeho Hovory k dceři o ekonomii si ovšem dejte. Je to důležité? Je. Uniká nám velký směr ekonomie a společenských věd: nerovnost, chudoba. Neumíme o něm diskutovat, uvažovat. Díky za české “klasiky” žánru Pavla Pospěcha, Ondřeje Prokopa, Tomáše Sedláčka. Myšlenky označujeme za levicové, za fuj, za komunismus. Tak čtěte. Co je za tím? Podle mě hlavní dva důvody jsou, že v českém vnímání jde o okrajová témata (nerovnost, chudoba, rozdělená společnost, to přeci nám nehrozí), takže se tomu nikdo nevěnuje. Ve skutečnosti je to ale naše stěžejní téma pro dalších dvacet let, jenže místo toho, abychom stavěli na tom, co už někde někdo odpracoval, budeme vymýšlet kolo, až si problému všimneme. Takže zase pozdě. Čili čtenáři to nepožadují, autoři to nevydávají. Má to řešení? Má. Nějakou pobídku k vydání. Ať již státní (ano, stát podporuje řadu literatury) nebo soukromou. Pamatuju se, jak jsem nějakým drobným příspěvkem podpořil vydání jedné libertariánské ekonomické knihy a libertariáni mě pak propírali v diskusích, proč jsem to asi udělal. Důvod je pořád stejné: silné myšlenky mají zaznít a máme vědět, jak se k nim vztahujeme, jaké máme vůči nim argumenty, případně zda autor neměl v něčem pravdu. Nelze je ignorovat, neposlouchat je, protože to je právě to, na čem dneska dojíždíme a čím si rozdělujeme společnost.

Čas načtení: 2021-04-24 09:41:26

Mystérium života a smrti. Indiáni a Einstein

Víme, že vše souvisí se vším. Je nám přirozená soudržnost dualit, z kterých je vlastně postaven náš svět. Hezký a ošklivý, vysoký a nízký, domácí a cizí, černý a bílý či základní dualismus příroda a kultura nebo mýtus a rituál. Chápeme to, když porovnáváme, toto je hezké, ale tamto je ošklivé. Jinými slovy musí být věci ošklivé, abychom věděli, jaké jsou hezké. Neradi si však připouštíme, že to funguje třeba u dualit zlý a dobrý či v případě živý a mrtvý. Rádi bychom měli vše jen dobré a ne zlé, vše živé a ne mrtvé. Jenže zlo nejde zcela vykořenit ze světa, i kdybychom se sebevíce snažili a chtěli. Kdyby nebylo zlo, nevěděli bychom, co je dobro. Zlo tu je navždy, i sám Ježíš to řekl: „Není možné, aby nepřišla pokušení (rozuměj zlo), ale běda tomu, skrze koho přicházejí“ (Lukáš 17.1). A proto asi muselo dojít k pádu části andělů z nebeských výšin do pekelných nížin včetně Světlonoše Lucifera. Když se božstva oddělila od lidí, jak říkají indiáni ve svých mýtech, lidé teprve tehdy začali umírat a teprve tehdy přišlo zlo. Jedno tak bez druhého nemůže existovat. Hezkou věc bychom nemohli tak nazvat, kdybychom neměli věc ošklivou. Z toho jasně vyplývá, že dobro nemůže existovat bez zla a život bez smrti. Zapomeňme na filozofii mysli, na nejrůznější teorie kognitivní vědy. Ponechme stranou všechny–ismy, kterých se během lidských dějin filozofie nashromáždilo na „mraky“. Zapomeňme na ně, tak jako indiáni ani netuší, co je to dualismus Descarta, mentalismus, fyzikalismus, behaviorismus, paralelismus, idealismus, materialismus či substanční dualismus postulující nesmrtelnou duši obývající smrtelné tělo. Ostatně ten poslední by jim byl asi nejbližší, protože navazuje na jejich svobodu mysli i těla. Na jeho přípravu k životu a k smrti vlastně již od dětství. Tehdy jim šaman v jejich i několikaleté klausuře prezentuje svět mysli, duše a těla. Šaman Mašakuri u Kofánů na ekvádorské řece Aguarico děti od pěti let uvádí pomocí „yagé“ (druhy ayahuasky) do jiných světů prostřednictvím halucinací barevných obrazců, pak i zvířat, obrů, děsivých tvorů a vysvětluje jim, kde je dobro, zlo, nebezpečí, domov. Ten neznámý jiný svět je vlastně jejich podvědomí, nevědomí. Poznávají sami sebe, své druhé já a nejvyšší poznání je setkání s vlastní smrtí, do které upadají, aby je šaman zase přivolal zpět. A tak je budoucí člověk přichystán do života i k smrti, protože vědí a věří, že život a smrt jedno jest a jedno nelze odloučit od druhého. Ostatně se říká, tedy říkají to jistí mudrci, že tři velké knihy lidstva, talmud, bible a korán nejsou tak přípravou člověka na život, jako spíš na smrt. Z toho všeho plyne, jako by smrt byla vstupem někam jinam, do dalšího světa. Mnozí se z nich na smrt i těší, ale všichni zcela jasně cítí, že smrt je cílem jejich života, jakož i naším, a každým krokem se k ní blíží. A z toho logicky plyne, že pohřby jsou u původních populací světa nejdůležitějším přechodovým rituálem. Indián jako si bere do rukou svůj život, tak si bere i svou smrt. Indián je totiž člověk zcela svobodný, přesto nepřemýšlí o sebevraždě, jak by se mohlo naivně zdát. Ne, on rád žije, jenže také rád umírá. Důležité, že ví, kdy má umřít. Nechce trápit své okolí, nechce být svým blízkým na obtíž, a proto se do konce svého života snaží neustále něčím na kmenový život přispívat. Viděl jsem, jak moje adoptivní matka Ayrika z kmene Yawalapiti ve svých téměř 90 letech občas pracuje na poli. Viděl jsem poloslepého starce Biaeju z kmene Ece´je, jak se o holi trmácí k piroze, aby přeplul řeku Madre de Dios a šel si tam useknout velkou palici banánů k jídlu. Pozoroval jsem mého náčelníka Ramaya, jak v téměř 70 letech měl ještě dítě a staral se o něj, pracoval na poli, sázel maniok, rybařil. Fotografoval jsem stařešinu Yekwanů Sedewanada a jeho manželku, která ještě nesla na boku malého vnuku, jak při společném rybolovu jedem barbasko sbírají v proudu řeky Nicharé leklé ryby do košíků. Nenapadlo je sedět doma a čekat, až jim jejich děti přinesou k jídlu ryby, i kdyby mohli a nikdo by jim nic neřekl. Prostě nemají to v krvi, v genech. Nejde o to život si vzít, zabít se, ale svobodně se rozhodnout, že už jsem vykonal, co jsem měl, postavil dům, zasadil strom, udělal a vychoval hromadu dětí či ulovil jaguára či rukama chytil živého orla. A tak odcházím, abych netrápil okolí, nebyl na obtíž. Dokud mohu sám své věci zastat, ano, jsem tu k něčemu. Ale když už nejsem k ničemu, nemá cenu to natahovat a jdu za svými rodiči a prarodiči. Tak nějak to lidově cítí indiáni, ať ti na pláních dalekého západu v dávných časech anebo i dnes ještě kdesi v zapadlé části Amazonie. Tak se chovají praví chlapi. Není to nádhera zažít si svůj vlastní pohřeb, jako třeba indiáni kmene Bororo, který viděl náš vzácný krajan a velký znalec amazonských indiánů Vladimír Kozák? Pohřeb u Borodů netrvá jako u nás pár hodin či tu půlhodinku v krematoriu, ale víc než celý měsíc. A právě z toho hlediska duality, dualismu fyzického a duchovního těla mají všichni indiáni duální pohřby. Nejdřív se loučí s fyzickou schránkou, jak jsem byl svědkem u Yawalapitiů v roce 1989, což trvá jen několik hodin a pak za pár let s jeho duší, aby konečně odešla do svého zásvětí k ostatním. Tehdy takový pohřeb trvá celý týden s tanci, písněmi, hudbou, ohni, plačkami, dary na cestu, zápasy. Je to slavnost veskrze veselá, protože ten člověk odešel z vlastní vůle. Ale vraťme se k Bororům. Starý indián cítil ubývající síly a rozhodl se, že již odejde. Nejde o žádnou sebevraždu či eutanásii, ale pomalu umírající člověk chce být vlastním svědkem svého pohřbu. Není to nádherné? A tak, jak byl svědkem své iniciace při rituálu dospívání, tak je i svědkem rituálu odcházení. Celé jeho nahé tělo natřou červeným barvivem urucú (Bixa orellana) a posypou drobnými bílými peříčky krahujců, mimo jeho penisu, aby bylo vidět o koho jde. Sedí na zkřížených nohou nebo leží, zatímco za ním sedící šaman „bari“ zpívá pohřební hymny. K tělu mu položí jeho osobní věci, hlavně zbraně, které s ním budou spáleny. Umírající se ještě z posledních sil pozvedne, chytí svůj luk a přelomí jej. Obrovská symbolika! To je síla! Pak k němu přicházejí jeho příbuzní a blízcí, rozřezávají si nad ním ruce a prsa a krví zkrápějí bílá peříčka, až zrudnou v tomto propojení života a smrti. To je jejich prezentace úcty a smutku. To je jejich propojení současnosti s budoucností a minulosti. „Bari“ se s ním ještě poradil, kdeže se asi toulá jaguár, ztělesnění jejich zla. Ten je totiž podle jejich víry příčinou nemocí a smrti, a proto nejsilnější lovec z jeho příbuzných jej musí zabitím pomstít. Zatímco již zemřelého zahrabávají uprostřed osady do mělkého hrobu, lovec loví jaguára a pozůstalí hrob zalévají vodou, aby se maso rychle rozložilo. Ulovený jaguár je vyvrhnut a vnitřnosti a maso jsou rozděleny mezi pozůstalé, vyčiněná kůže slouží šamanovi k dalším pohřebním rituálům a tancům celý následující měsíc. Pak dojde k druhému pohřbu. K exhumaci pozůstatků, očištění kostí od zbytků masa, pomalování červenou barvou, symbolikou cesty k dalšímu životu. Lebku dostávají pozůstalí, kteří se jí s laskavostí dotýkají. Mají ji u sebe v obydlí a mohou se s ní polaskat a vracet k vzpomínkám na něj. Ostatní kosti uloží do koše a hluboko v lese jej zakopají do země nebo pustí na malém plavidle po řece. Není to nádhera? K neporovnání s tím, jak se u nás snažíme mrtvého zbavit co nejrychleji. Bororo ví, kam po smrti kráčí, v klidu a v rozvaze. Do nesmrtelnosti? Jen to tak neříká, nemudruje nad tím. Kofán to ví také, i Yawalapiti, všichni indiáni to vědí a tajemné mystérium smrti a života si tak uchovávají. Pro ně život a smrt jedno jest. Smrt je součástí života, a proto naši velcí znalci tří velkých knih, talmudu, bible a koránu asi správně usuzují, že tyto knihy nejsou přípravou na život, ale spíš na smrt, kdy přichází něco jiného, co my, běžní lidé-laici, můžeme nazývat věčný život. Protože vlastně smrt je naším jediným a společným cílem. Do protržení cílové pásky se řítíme každým krokem. Život a Smrt je jako Ano a Ne. Je totiž zapotřebí obého. Asi tak jako dobra a zla. A tak, kdyby nebylo smrti, nebylo by ani života. Jedno se neobejde bez druhého. A jako nejde smrt zlikvidovat a porazit, tak ani zlo nelze nadobro zničit, i kdybychom to asi všichni rádi udělali. Ale je to asi tak správně Někým nastaveno. Naše vědomá mysl soustřeďující se na neustálý strach ze smrti, může vyústit až v tzv. behaviorální dysfunkci, kdy pociťujeme úzkost, že přestaneme být, píše Bruce H. Lipton. Pro indiána, který je duchovně propojen s minulostí a přes současno i s budoucností svými mýty nebo jen třeba tím, jak si stovky a stovky let předává jména z dědů a prapradědů na vnuky a prapravnuky, se vlastně dostává na stejnou platformu jako Albert Einstein. Ten věří, jako indiáni, že rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností je naše tvrdošíjně přetrvávající iluze. Tedy iluze času, kdy neexistuje jediný, speciální „současný“ okamžik a že všechny okamžiky v čase jsou stejně reálné. Alias když není rozdílu mezi časy, logicky je smrt jen naší iluzí a naše existence sídlí mimo čas. Anebo je naše existence, čili nesmrtelnost, věčná v čase bez konce? Einstein také řekl: “Ta nejkrásnější a nejhlubší emoce, jakou můžeme zažít, je pocit tajemství. V tom je síla veškeré vědy.“ Ale také říkal něco, jakože věda bez náboženství pokulhává. Vždyť on, idol všech vědců, byl hluboce věřící osoba. Pochopil opět tu provázanost dualismů, vědy a náboženství, asi tak jako ducha a hmoty, objektivity a subjektivity, racionality a iracionality. Dovedete si představit, kdybychom uměli oba protipóly chápat a ovládat? Ostatně zase to pochopil velký mág Einstein: „Kdyby se duch a věda znovu spojily, dostaly bychom prostředky k vytvoření lepšího světa.“ My jsme se však učili v našem kulturním kontextu hájit vždy jen jednu stranu: vědu, hmotu, objektivitu, racionalitu. Chceme poznávat své okolí jen objektivními způsoby, měřením, hodnocením, porovnáváním. A v tomto kontextu i dělit přírodu na živou a neživou. Toho se indiánský šaman, vlastně každý indián, zhrozí. Jako Einstein. Pro indiána je vše prostoupeno duchy, jaguár, strom i kameny či voda jsou pro ně živé, vše vydává energii, vlnění a lze s nimi komunikovat. Vše je propojeno, což nám nyní potvrzuje sama kvantová fyzika, která náhle přírodu vidí jako indiáni. Energie a hmota je smíšena dohromady, tak, jak to indián cítí tisíce let anebo svého času Einstein. A podobně objektivním chápáním světa dojdeme k stejně špatným výsledkům. Bez osobního vztahu, bez pochopení vlastními smysly, které má každý jiný. Každý indián poznává přírodu kolem sebe subjektivně. Šaman Takuma mi říkal, že jedině tak přírodu pochopíme. Měl určitě pravdu, časem jsem pochopil, že objektivně poznávat své okolí je pěkná hloupost. Je to poznávání chladné jako ocel, bez citu a bez vzrušení, takové neslané nemastné jakoby sterilní. Vždyť takový trpasličí černoch z tropické asiatské džungle chápe přírodu jinak než Eskymák v Grónsku, nebo Samojed za polárním kruhem v Sibiři nebo Yawalapiti či Kamayurá na horním Xingú. Každý je ve své podstatě jedinečný vůči všem na světě, a proto i jeho chápání přírody a kosmu je jedinečné. Objekty a věci existují pouze ve vztahu, do něhož jsou zařazeny, lokalizovány, definovány, plozeny a ničeny a jak se tyto vztahy vytvářejí a mění. Tato perspektivistická doktrína má své základy v mytologii čili v prapůvodní ideji společného původu lidí a zvířat. „Jsme subjektivní,“ řekl mi šaman Ece´jů Yohahé a dodal: „Jinak nic nepochopíme.“ Indián chce určit objekt poznáním jako subjekt. Čím déle jezdím do Amazonie k „mým“ indiánům jsem stále více iracionální, protože vidím, že to funguje. A jak se od nich učím, že smrt je součást života a že bych měl vědět sám, kdy prostě odejít na druhý břeh, tak věřím na všechna ta mystéria komunikací s jinými světy či světem rostlin a zvířat. První zvláštnosti subjektivního chápání našeho okolí jsem zažil s mou matkou, která mi jako by jen tak říkala, že si povídá s květinami, které pěstuje, aby se jim pak lépe dařilo a hezky kvetly. Můj otec, sadař, celý život se věnoval stromům na zahradě, zvlášť dvěma šeříkům před domem, a tak se jim dařilo a nádherně kvetly. Když otec onehdy na jaře zemřel, nevykvetl ani jeden z nich. Můj synovec žil 30 let v USA a vlastně jsem jej pořádně ani neznal, nikdy jsme spolu nekomunikovali ani před jeho útěkem do Ameriky, ani nikdy potom. Netušil jsem, co dělá a kde žije, ale náhle, když mi zemřela matka, na druhý den mi volal, jestli se něco neděje s babičkou. Mimo jiné jsme propadli darwinismu, kde vše jde cestou boje o přežití, alias vzájemného požírání. Kdy násilí a agrese je cestou evoluce. Našli jsme v tom oprávnění pro naše chamtivé predátorství, pro naši agresi. Tedy kdo je nejsilnější, třeba tygr, má právo, aby přežil, alias ti nejtvrdší lidé nehledící vlevo vpravo, mající právo svého silného bankovního konta ostatní zničit. Právo džungle? Jenže tak tvrdá a nelítostná džungle nefunguje. To už by zde žili jen samí predátoři, jako ti nejsilnější na potravním řetězci, kteří by všechny ostatní sežrali. A jak vidno, žijí zde stále i ti, kteří jsou jim potravou a žijí si v klidu a v pohodě vedle nich. Často můžeme sledovat, když se lev či jiný predátor nažere, klidně se s ním jde napít k napajedlu i pár antilop bez obav o svůj život. V té divoké kruté džungle nepřežívají jen ti nejsilnější, ale i ti nejslabší, prostě všechny druhy. Každý z nich má své místo na slunci a svůj úkol, ale jen my lidé, tzv. civilizovaní, likviduje jejich životy šmahem predátora, který oproti těm přírodním je nekonečně nenažraný. A právě ta vědou, která nám, pravda, mnohde pomáhá, ale jinde svými závěry přírodu pokořuje, zneužívá, tedy vlastně ji záměrně ničí v náš utilitární prospěch. V tomto šíleném pekle, které jsme si vytvořili na základě vědy, nás v tomto ďábelském činění podporuje dodáváním svých vědeckých pomůcek, zákonů a vynálezů. Dodává nám technologie, jak přírodu ještě víc zneužít a pokořit, což vede k sebedestrukci místo toho, abychom Zemi opečovávali a starali se o ni, aby nás přežila ku prospěchu budoucích generací. My, lidé s našimi stále rostoucími potřebami, likvidujeme svět a sami sebe, a navíc s pocitem, že si myslíme, že tu budeme navždy. My však byli „navrženi“ Přírodou-Bohem, čemuž se vehementně bráníme a chceme pradávné zákony existence předělat k svému obrazu. To však nejde, tady velí Příroda-Bůh a ne my. Alias my se jí musíme buď podřídit, jak to činí a cítí amazonští indiáni a jiné přírodní národy, či jak to činil a cítil Albert Einstein, nebo jinak jednoduše nebudeme. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-16 05:11:01

Maryanne Wolfová: Čtenáři, vrať se. Mozek a čtení v digitálním světě (ukázka z knihy)

Spolu s rozšiřováním digitálních technologií se v posledních třiceti letech proměnil způsob, jakým konzumujeme média, včetně toho nejstaršího: textu. Dnes se čtení přelévá z platformy na platformu, mezi internetovým prohlížečem a e-knihou, odehrává se především na obrazovkách a stimuluje mozek úplně jiným způsobem než soustředěná četba papírových knih nebo novin. Řada odborníků i laiků se obává důsledků, jaké budou nová média mít na naše intelektuální a kognitivní schopnosti. Neuroložka a odbornice na proces čtení Maryanne Wolfová v knize Čtenáři, vrať se shrnuje dosavadní vědecké poznání o vlivu digitálních médií na proces čtení a lidský mozek. Nová média nechápe jako ohrožení, nýbrž jako výzvu: už tu s námi jsou, takže se s nimi musíme naučit zacházet tak, aby nám dobře sloužila.   Ukázka z knihy:   DOPIS SEDMÝ   Není nic, čemu by věda nedokázala pomoct. Rodiče i učitelé musejí lépe pochopit, jak se čtením mění mozek dítěte. […] Jsem přesvědčen, že zvýšené povědomí o čtecí dráze mozku učitelům jejich úkol velice usnadní. – Stanislas Dehaene   A co si odnášíme od Dr. Seusse? Samozřejmě radost z hravých slov a obrázků, ale také ty nejlepší a nejlidštější hodnoty, které chce každý z nás mít: kuráž, odhodlání, toleranci, úctu k zemi, náznak bojového ducha, umění ocenit představivost.             Proto na čtení v raném věku záleží. –Michael Dirda   Milí čtenáři, děti ve věku pěti až deseti let se po celém světě začínají učit číst a začíná pro ně největší čtenářské dobrodružství jejich mladého života. Trefně to popsal William James: „Děti, které se učí číst […] se rozletí do úplně nových světů tak snadno jako ptáčata,“ a jejich první zastávka bude v Dinotopii, Narnii nebo v Bradavicích. Cestou se budou muset utkat s mnoha podivnými stvořeními, od draků po tyrany, objeví různé druhy „jiných lidí“, budou upadat do mdlob ze svých hrdinů nebo přísahat, že nikdy v životě do mdlob neupadnou. Ale hlavně opustí svůj psací stůl, křeslo nebo postel a zjistí, kým vším se samy mohou stát. Jak napsal Billy Collins ve své krásné básni „On Turning Ten“ (Jak se stát desetiletým), ve čtyřech letech byl arabským kouzelníkem, v sedmi odvážným vojákem a v devíti z něj byl princ.             Ovšem pro příliš mnoho dětí nic z toho neplatí. Pro ně znamená projít dveřmi mateřské školy začátek neustále se vracející noční můry, kterou skoro nikdo jiný nevidí. Podle toho, jaký scénář jim život přichystal, budou mít děti šanci na svůj vlastní, nepolapitelný americký sen, nebo ne, s dalekosáhlými důsledky pro celou společnost.             Každý národní i mezinárodní žebříček výkonů ve čtení ukazuje, že navzdory veškerému bohatství země americké děti ve velkém zaostávají a vedou si podstatně hůř než děti ze západních i východních zemí. Nemůžeme ignorovat, co to věstí pro naši zemi. Jsou věci, které musíme znát, ať už máme vlastní děti, nebo ne, a týkají se hlavně toho, co každý z nás může udělat pro to, abychom napravili potenciál dětí této země.             Konkrétně Národní hodnocení úrovně vzdělávání (NAEP) přineslo informaci, že celé dvě třetiny amerických dětí ve čtvrtých třídách nejsou ve čtení dostatečně „zdatné“, to znamená, že nečtou plynule ani s dostatečnou úrovní porozumění. Ještě střízlivěji vyjádřeno, pouhá jedna třetina amerických dětí jednadvacátého století umí číst dostatečně rychle a uspokojivě chápe čtený text, to vše ve věku klíčovém pro jejich další učení. Čtvrtá třída představuje Maginotovu linii mezi učením se číst a učením se používat čtení jako nástroj myšlení a učení.             A co je ještě mnohem horší, téměř polovina afroamerických nebo latinoamerických dětí neumí ve čtvrté třídě číst ani na základní úrovni, natož aby se dalo mluvit o nějaké „zdatnosti“. To znamená, že nedokážou dostatečně dekódovat a pochopit čtený text, což následně ovlivňuje téměř vše, co by se dál měly učit, včetně matematiky a dalších předmětů. Čtvrtá třída, tedy věk devět až deset let, je pro mě „černá díra amerického vzdělávání“, protože jestli se děti v tomto období nenaučí plynule číst, pro všechny vzdělávací účely jako by zmizely. Řada z těchto dětí skutečně ze vzdělávacího systému postupně odpadá a existuje jen mizivá šance, že v dospělosti dosáhnou svého amerického snu.             Věznice napříč Spojenými státy tohle dobře znají – řada z nich projektuje budoucí počet lůžek na základě statistik o výkonech žáků třetích a čtvrtých tříd ve čtení. Jak napsala bývalá výkonná ředitelka a filantropka CinthiaColettiová, vztah mezi úrovní čtení ve čtvrté třídě a nedokončeným vzděláním je trpká a velice významná skutečnost. Snaží se prosadit myšlenku, že pokud tak velký počet dětí nepodává ve škole dostatečný výkon, Amerika si nemůže udržet vedoucí ekonomickou pozici ve světě. Rada pro mezinárodní vztahy závěry Colettiové podpořila ve své zprávě, kde bez jakýchkoli nejasností uvedla: „Rozsáhlé části nevzdělané populace ničí schopnost Spojených států fyzicky se bránit, chránit svoje informace, diplomaticky vyjednávat a podporovat růst hospodářství.“             Jedině vysoká úroveň čtení zajistí, aby jednotlivci mohli rozvíjet a uplatňovat sofistikované čtenářské dovednosti, díky kterým lze udržet intelektuální, sociální, fyzické i ekonomické zdraví Spojených států. Více než dvě třetiny budoucích amerických občanů jsou zcela bez šance.   Kde začít?   Prvních pět let života těchto dětí ani zdaleka nepřipomíná ideální život, jak jsem ho popsala v předchozím dopise. Už mě unavuje citovat staré i nové studie dokládající víc než třicet milionů slov, která děti z chudých rodin ve svém prostřední nikdy neuslyší, nebo počet knih či tiskovin, jež neuvidí a které jim do věku čtyř pěti let nikdo nepřečte. Peníze mají v raném jazykovém a kognitivním rozvoji dětí doslova hlavní slovo, jak ukázala rozsáhlá analýza ekonoma Jamese Heckmana a jeho týmu z Chicagské univerzity. Zjednodušeně řečeno, peníze, které do dítěte investujeme v průběhu prvních let jeho života, mají vyšší návratnost než peníze investované kdykoli jindy. Závěry všech možných typů výzkumu na téma vývoje dítěte nelze pochopit lepším způsobem: společnost musí začít investovat do komplexnějších předškolních vzdělávacích programů, do většího počtu vysoce kvalifikovaných odborníků a jejich zapojení ještě předtím, než se první velké mezery v jazyce a učení natrvalo usadí v životě milionů dětí.             Varování: jazykovědkyně z Pedagogické fakulty Harvardovy univerzity Nonie Lesauxová odmítá výraz mezera, protože naznačuje, že to jediné, co musíme udělat, je nějak ji vyplnit a naše práce tím končí. Má pravdu. Většina dětí, které v prvních pěti letech života nedostanou kvalitní péči, v dalších pěti letech nepodává dostatečné výkony, a pak v dalších, a nakonec nedisponuje dostatečnými prostředky po zbytek života. Tedy pokud celou rovnici neopravíme: musíme změnit náš přístup k dětem od narození do pěti let, první dva tisíce dnů života, kdy se pokládají základy čtecí dráhy mozku, jak jsme si řekli už dříve. Musíme znovu promyslet, jak má vypadat doba od mateřské školy po pátou třídu, tedy další dva tisíce dní. V tomto období, což je hlavní téma tohoto dopisu, se děti učí číst a myslet způsobem, který staví základy pro zbytek jejich života. Během těchto let formálně přebírá štafetový kolík škola, a pokud chceme, aby naše děti dosáhly svého potenciálu coby platní členové společnosti, musíme v ní investovat do tří oblastí: všestranné průběžné hodnocení od samého počátku, vynikající a odborně vystavěné metody výuky a koordinované úsilí všech pedagogů o rozvíjení čtenářských a jazykových dovedností na všech stupních. Každá z těchto oblastí vyžaduje jinou formu investice.   Investice do raného a průběžného hodnocení studentů   Z mateřských škol přicházejí menší i větší děti všech schopností, jazyků, dialektů i kultur. Škola má v první řadě za úkol zjistit, kdo je připraven se učit, kdo ne a co je s tím potřeba udělat. Škola musí být od prvního dne připravena pomoct dětem, jimž se nedostalo kvalitní předškolní přípravy, a které tím pádem můžou být pozadu s rozvojem jazykových schopností a dalších předstupňů čtení. Od druhého dne musejí učitelé znát silné a slabé stránky dětí, které naopak měly kvalitní předškolní přípravu, a než se s nimi pustí do formální výuky čtení, měli by se na tyto stránky zaměřit. Všichni, kdo jsou zapojeni do výuky, by měli znát důležité poznatky z nových i zavedených starších výzkumů, které zatím v mnoha školách nejsou ani dobře známé, ani zavedené do praxe.             Ustálené postupy pro první dva dny školy by mohla změnit velmi zajímavá nová studie. Moje současné i bývalé studentky doktorského programu Ola Ozernov-Palchiková a Elizabeth Nortonová společně s Johnem Gabrielim a jeho kolegy z McGovernova institutu pro výzkum mozku při Massachusettském technologickém institutu a Nadine Gaabovou z Bostonské dětské nemocnice právě dokončili jednu z nejrozsáhlejších studií na téma predikce čtenářských schopností. Tento typ studií nám pomáhá předpovědět, kdo a proč si povede dobře v důležitých předmětech, jako je čtení a matematika, a kdo bude potřebovat pomocnou ruku.             Naše skupina studovala více než tisíc předškoláků vyrůstajících v různých ekonomických prostředích po celé Nové Anglii. Každé z dětí prošlo velkou baterií pedagogických testů. Výsledky vyzdvihly dvě skutečnosti, jednu nijak překvapivou a druhou s transformačním potenciálem. Za prvé, americké děti přicházejí do škol s podstatnými kognitivními a jazykovými rozdíly, to není žádné překvapení. Za druhé, tyto rozdíly spadají do samostatných skupin, které předvídají, jak si děti později ve škole povedou ve čtení. Něco takového by mohlo mít vliv na životní dráhu mnoha dětí.             Z výsledků studie konkrétně vyplynulo šest vývojových profilů, které můžou rodičům i učitelům pomoct pochopit, jaké přesně jsou potřeby konkrétního dítěte a jak každého z nich od začátku co nejlépe naučit číst. Dva profily platí na děti, které jsou buď průměrné, nebo nadprůměrné a k dobrému výkonu jim stačí kvalitní výuka. Děti z další skupiny mají problém s písmeny a zvuky a je možné, že pocházejí z prostředí, kde se příliš nesetkávaly s abecedou nebo anglickou literaturou. Tyto problémy lze celkem snadno napravit. Ovšem je možné, že některé děti z této skupiny vykazují vzácnější potíže související se zrakem a je potřeba dalších testů.             Tři z profilů zahrnují děti, o nichž předem víme, že budou diagnostikovány s nějakou formou poruchy čtení nebo dyslexie. Uspořádání mozku, které pro děti s dyslexií představuje zásadní výhodu v pozdějším věku — v oblastech jako umění, architektura, rozpoznání vystupujících vzorů, například v radiologii nebo finanční sféře, či podnikání —, je pro ně v prvních letech života velkou nevýhodou. Pro ty z nás, kdo studujeme dyslexii, existuje jen málo důležitějších objevů než ten, který nám umožňuje tuto poruchu předpovědět dříve, než musí dítě začít snášet každodenní potupné selhávání před učiteli, vrstevníky a rodiči. Pro šestileté děti není nic horšího, než když si začne myslet, že je hloupé, protože všichni až na něj umějí číst, ať už má jeho porucha biologický, či environmentální důvod, nebo v některých případech obojí.             Včasným posouzením dětí, které se potýkají se čtením, můžeme předejít emočním troskám, v nichž se často ocitají při svých prvních zkušenostech s knihou. V průběhu celého procesu také ušetříme společnosti obrovské sumy peněz, jež by jinak vynaložila na lůžka ve věznicích, a také tím, že když u dětí s dyslexií udržíme čtenářského ducha, můžou se z nich v budoucnu stát nejtvořivější členové společnosti a úspěšní podnikatelé.             Kritickým bodem je v tuto chvíli fakt, že stojíme na prahu možnosti předpovědět vysoce specifické životní dráhy mladých čtenářů ještě dříve, než se čtením vůbec začnou. Na vylepšení testové baterie i profilů už pracuje i další skupina vědců z Lékařské fakulty Kalifornské univerzity v San Francisku, vedená Fumiko Hoeftovou a Marií Luisou Gorno-Tempiniovou. Kvalifikovaní pedagogové by však i za stávajících informací měli dokázat předejít některým problémům se čtením, jiné zlepšit a posloužit jako raná intenzivní intervence pro děti s vysokým rizikem rozvoje dyslexie. Při učení se číst není nic důležitějšího než co nejranější počátek systematické a cílené intervence.             Tento výzkum pomůže všem dětem, nejen těm, které mají viditelnější problémy s učením. Baterie prediktivních testů také ukázala v tomto věku ohromnou vývojovou variabilitu ve skupině spíše typicky se rozvíjejících dětí. Některé děti, obzvlášť chlapci, nevykazují žádné zjevné oblasti, v nichž by podávaly slabší výkon, prostě jen ještě nejsou připraveny. Abychom tuto skupinu plně pochopili, je nutné podrobnější hodnocení, protože je třeba vyloučit možné skryté slabiny. V některých případech je také nutné rozumnější očekávání z naší strany. Vedení škol je příliš často pod takovým tlakem, aby jejich žáci podávali v pozdějších ročnících dobré výkony ve veřejně sledovaných státních testech, že nutí učitele, aby s výukou čtení začínali stále dřív a stalo se součástí kurikula mateřských škol. Pediatrická neuroložka z Nemocnice Johnse Hopkinse Martha Dencklaová vehementně argumentuje, že pokud budeme děti nutit číst ještě před koncem mateřské školy, můžeme způsobit víc poruch čtení, než kolika předejdeme.             Britská neurovědkyně zabývající se čtením Usha Goswamiová tyto závěry potvrdila studií čtecích praktik v Evropě a stanovila, kdy by se v ideálním případě mělo začít s výukou čtení. Zjistila, že v zemích, kde děti se čtením začínají později, probíhá jeho další rozvoj s menšími potížemi. Jinými slovy, v evropských zemích, kde s výukou čtení začínají v první třídě, se mu děti naučily s větší lehkostí než tam, kde začínají o rok dřív.             Tyto výsledky jsou nepochybně zkreslené, protože jazyky zemí, které zavádějí výuku čtení o rok později než v USA, mají pravidelnější pravopis. Každopádně existují řádné fyziologické i behaviorální důvody, proč některé děti ve školce jednoduše nejsou dostatečně vyvinuté. Podstatné je, že strach z výsledků státních testů žáků třetích tříd ve Spojených státech by neměl být důvodem pro rozhodnutí, kdy se ve všech mateřských školách začne vyučovat čtení. Některé děti nutí ke čtení příliš nekompromisně a příliš brzy, kdy ještě nejsou po vývojové stránce připravené. Některé děti umějí dobře číst ještě před koncem mateřské školy, nebo dokonce aniž do ní kdy chodily. Jiné jsou v první třídě základní školy se všemi ostatními dětmi vystaveny „intervenci du jour“, která je ovšem pro jejich konkrétní profil žáka zcela nevhodná. Naší nejlepší obranou proti až příliš častým a běžným chybám, jež narušují vývoj dítěte, jsou jednak citliví a kvalifikovaní učitelé, dále vynikající prediktivní nástroje a nakonec cílená intervence založená na průkazných informacích.             Investice do učitelů   Naše společnost posledních padesát let postupně přenechává učitelům, pravděpodobně svým nejidealističtějším členům, k řešení všechny neduhy, které sama neumí vyřešit, zejména zhoubný vliv chudoby a stresového prostředí na raný vývoj dítěte. Každá škola by měla povinně zhlédnout dokument The Raising of America (Vychováváme Ameriku) filmařky Christine Herbes-Sommersové, jenž přináší upřímný a trpký obraz toho, jak tento vliv přetrvává po celý život. Nicméně většinu učitelů dostatečně nepřipraví ani studium, ani následný profesní vývoj, aby dokázali tváří v tvář obstát stále se rozšiřující škále problémů, které je čekají ve školních třídách – od narůstajícího počtu potíží s pozorností a učením přes specifické potřeby zvyšujícího se počtu dvojjazyčných či vícejazyčných žáků až po využití technologií při výuce.             Umět v dnešní době představit různým dětem čtení, není snadný úkol. Je to složitý soubor znalostí, za něž by se nemusel stydět inženýr, raketový vědec ani svatý. Dnešní učitelé musejí být vybaveni novými znalostmi, zejména o čtecí schopnosti mozku a jak na jejím základě učit kantory i děti. Jak zdůrazňuje Stanislas Dehaene, vše, co víme o čtecí dráze mozku, může pomoct učitelům pochopit výhody různých forem výuky čtení. A nakonec tím můžeme překonat i jednu z nejnekompromisnějších debat ohledně výukových metody, takzvanou válku o čtení.             (…)   Maryanne Wolfová vystudovala psychologii a pedagogiku na Harvardu. Zaměřuje se na neuro-vědy, především na zkoumání procesu čtení a dyslexie. Na toto téma napsala několik knih, z nichž nejznámější je bestseller Proust and the Squid (Proust a oliheň, 2007) o důležitosti čtení pro lidský mozek a evoluci lidské inteligence. Její zatím poslední kniha, soubor dopisů Čtenáři, vrať se. Mozek a čtení v digitálním světě, vyšla v roce 2018. Přeložila Romana Hegedüsová, nakladatelství Host, Brno, 2020, 1. vydání, brož., 264 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-01 14:36:00

Eshopista: Jak psychologie ovlivňuje reklamu a e-commerce?

Praha 1. března 2024 (PROTEXT) - Jak psychologie ovlivňuje reklamu a e-commerce? Na její etické využití se zaměří březnový Eshopista Co uživatele motivuje ke kliknutí na digitální reklamu? Jak se potenciálním zákazníkům zapsat do podvědomí? Čím vším může e-shop ovlivnit nákupní chování svých návštěvníků? A nakolik dokáže font ovlivnit volbu? Na etické využití psychologie v reklamě se zaměří konference Eshopista, která proběhne v úterý 5. března 2024 v pražském kině Přítomnost. Vystoupí na ní psychologové, influencer Kovy i zástupci z firem Alza, Behavio Labs, Blueglue, Niceboy či Trenýrkárna. Vstupenky jsou k dostání na www.eshopista.cz. „V moderní digitální době je pro firmy klíčové rozumět psychologickým procesům, které ovlivňují chování a rozhodování jejich zákazníků. Propojením psychologie a reklamy se jim otevírají nové cesty k efektivní komunikaci, vyšší angažovanosti i loajalitě nakupujících. Nejnovější Eshopista proto otevírá diskusi, jak eticky a efektivně využít dostupné nástroje a přístupy, vytvářet smysluplné vztahy se zákazníky a dosáhnout skutečného úspěchu v digitálně propojeném světě,“ říká David Vurma, CEO přední české marketingové agentury Acomware, která setkání se špičkami české e-commerce pořádá. Behaviorální vědy mluví jasně – existuje několik pravidel, kterými je důležité se řídit, aby reklama zaujala a lidé si ji zapamatovali. Jak se však potenciálním zákazníkům propsat do podvědomí? Je to vůbec důležité? A co udělat pro to, aby byla reklamní kampaň efektivní? Na konkrétních příkladech a ukázkách z praxe to vysvětlí spoluzakladatel a šéf výzkumu Behavio Labs Vojtěch Prokeš. Jedním ze zdánlivě nepodstatných, přesto vlivných aspektů marketingu je font. Ten může nejen vylepšit statistiky spokojenosti zákazníků, ale i ovlivnit cenu jídla v restauraci, nebo dokonce pomoci vyhrát volby. Zda na fontu záleží, jestli lidé na e-shopu nakoupí, promluví autorka projektu Psychologie fontů® a fontoložka Andrea Grigerová. Forma textu je totiž podle ní stejně důležitá jako jeho obsah. Aby však byl e-shop úspěšný, je důležité vědět, jak zákazníci uvažují. Na přednášce Jak využít psychologii v budování e-shopu představí psycholožka PhDr. Romana Mazalová, Ph.D., která se zabývá výzkumem UX v e-commerce, principy nákupní psychologie. Prozradí například, proč se zákazníci rozhodují – z pohledu majitele – někdy nelogicky a jak těmto předvídatelně nepředvídatelným projevům přizpůsobit e-shop a zvýšit tak konverze. Proměny digitálu a etika Oči jsou nejdůležitějším smyslovým orgánem, vizuál proto představuje stěžejní formát marketingu. O ovlivňování pozornosti a nákupního chování zákazníků i klíčových strategiích pro efektivní komunikaci zapamatovatelného prodejního sdělení promluví Pavel Paradýs, šéf kreativní agentury Blueglue. Představí konkrétní příklady a situace, které ilustrují, proč je při navrhování prodejních strategií důležité vizuálu věnovat zvláštní pozornost. Chameleon na steroidech. Tak by se dala popsat rychlost transformace sociálních sítí, která nevyhnutelně působí i na ty, kteří je používají – uživatele i tvůrce. Na proměny influencer marketingu a novou dobu obsahových tvůrců se podívá do hloubky přední český influencer Karel „Kovy“ Kovář. V panelové diskusi k tématu psychologie v reklamě dále vystoupí Jiří Zima, zakladatel a spolumajitel výrobce osobní elektroniky Niceboy, CEO e-shopu se spodním prádlem Trenýrkárna Ruslan Skopal a Eva Šípková, Head of Customer Experience v největším tuzemském internetovém obchodu Alza.cz. Generálními partnery akce jsou přepravní společnost Zásilkovna a Mailstep zaměřený na logistiku e-shopů. Konferenci podporují i kreativní agentura Blueglue, reklamní společnost Criteo, ponákupní platforma Foxdeli, osobní online nákupní asistent Smartsupp, specialista na expanzi e-shopů Expandeco a nástroj pro datový výzkum BizMachine. Mediálními partnery jsou Marketing & Media, zpravodajský portál komoraplus.cz, Asociace pro elektronickou komunikaci APEK a e-commerce týdeník pro manažery EXEC. Poslední volné vstupenky jsou dostupné na www.eshopista.cz. O společnosti Acomware Acomware je 360° marketingová agentura pro oblast e-commerce a digitální marketing. Na trhu působí 20 let a pomáhá firmám, aby v jeho prostředí dosahovaly co nejlepších výsledků. Zvyšuje prodeje, buduje nové značky nebo zlepšuje péči o zákazníky. Připravuje personalizované kampaně zákazníkům přímo na míru, vytváří obsah, který zaujme, natáčí videospoty, stará se klientům o sociální sítě a zajišťuje nákup mediálního prostoru. Služby společnosti využívají obchodní řetězce, e-shopy i výrobní firmy. Česká e-commerce scéna je pro Acomware domovem, který se snaží aktivně rozvíjet a kultivovat. Podílí se na vývoji a implementaci nových nástrojů a technologií, školí odborníky i nadšence. Je pořadatelem cyklu diskuzí Eshopista. Více na www.acomware.cz. Kontakt pro média: Michal Šenkeřík e-mail: michal.senkerik@acomware.cz>¨¨ ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2024-03-06 09:43:57

Agonisté GLP-1 pro léčbu obezity - nový recept na úspěch?

Vzhledem ke stále rostoucí globální nadváze mění agonisté glukagonu podobného peptidu 1 (GLP-1) způsob léčby. Ve studiích dosahují léky s agonisty GLP-1 v závislosti na placebu úbytku hmotnosti 12 až 18 % - což překonává jakoukoli předchozí farmakologickou léčbu a vyvolává obrovskou pozornost a využití. V letech 2021-2023 se cena akcií 2 výrobců, společností Novo Nordisk a Eli Lilly, více než ztrojnásobila a jejich celková hodnota nyní přesahuje 1 bilion dolarů.Přesto panují v klinické praxi i na veřejnosti nejasnosti ohledně reálných nákladů, snášenlivosti a dostupnosti. Polovina dospělých v USA má zájem o užívání léku na hubnutí na předpis a 93 milionů splňuje kritéria pro zařazení GLP-1. Ceníkové ceny v USA jsou 12 000 až 16 000 USD ročně; i při maximálních vyjednaných slevách náklady pravděpodobně přesáhnou 6500 USD ročně. Pokud by všichni způsobilí dospělí v USA dostávali agonisty GLP-1 se slevou, roční náklady by činily 600 miliard dolarů - což se rovná všem ostatním výdajům na léky na předpis v USA dohromady. Existuje naděje, že konkurence sníží ceny, ale každý GLP-1 agonista je chráněn přibližně 20 patenty, mnohé z nich až do roku 2040 nebo i déle. I kdyby se současné ceny snížily, zkušenosti s jinými hlavními třídami léků naznačují, že budou zavedeny novější přípravky v této třídě, které budou mít další přínosy, ale budou mít nadále vysoké ceny a agresivní marketing, takže je nepravděpodobné, že se celkové náklady brzy významně sníží.Ve studiích, které prokázaly účinnost látek agonistů GLP-1, se úbytek hmotnosti zastaví do 12 až 18 měsíců. A pokud je lék vysazen, pacienti obvykle do jednoho roku znovu ztracenou hmotnost získají, což vede k doporučenému chronickému užívání. Pro plátce to vytváří nákladově nevýhodný scénář. K úbytku hmotnosti dochází na počátku, ale pak se zastaví a k udržení počátečního přínosu je třeba léta pokračovat v léčbě. To vysvětluje, proč i při zohlednění zdravotních přínosů a zvýhodněných cen nejsou tyto přípravky nákladově efektivní, s přírůstkovými náklady 237 000 až 483 000 USD na rok života s ohledem na kvalitu. V důsledku toho i při zohlednění zdravotních přínosů agonisté GLP-1 podstatně zvyšují náklady. V jedné analýze se celkové roční náklady na zdravotní péči u pacientů adherujících k léčbě zdvojnásobily, a to z přibližně 13 000 USD na osobu před zahájením léčby na 26 000 USD po jejím ukončení.Reálná dlouhodobá snášenlivost je rovněž nízká. V jedné rozsáhlé analýze bylo po jednom roce adherentních pouze 27 % pacientů, kterým byli předepsáni agonisté GLP-1. Protože se ztracená hmotnost po vysazení léku běžně znovu navrací, vzniká tím pro plátce další zapeklitý problém: velká počáteční investice do léčby může být neopodstatněná, pokud většina pacientů nakonec přestane lék užívat a jednoduše znovu přibere. Přístup k přípravkům GLP-1 je navíc stále nerovný podle rasy a etnické příslušnosti, příjmu a plátce.Tyto problémy s vysokou cenou, nízkou nákladovou efektivitou a špatnou dlouhodobou adherencí jsou pro plátce, lékaře i pacienty velmi závažné. Rozsáhlé snahy směřují k nalezení alternativ,7 jako je příděl agonistů GLP-1 (nebo jejich nehrazení). Některé programy kombinují starší, levnější léky na hubnutí (jako je fentermin/topiramát nebo bupropion/naltrexon, které dosahují placebem upraveného úbytku hmotnosti 4-5 %) s dietním koučinkem, vzhledem k základní roli výživy. Takové programy snižují náklady, ale mohou přinést nedostatečné výsledky. Starší léky mají malý vliv na hmotnost a samotný koučink často vede jen k mírným změnám ve stravování, zejména pokud jsou přítomny strukturální překážky, jako jsou nedostatečné finance, omezená doprava nebo jiné sociální potřeby.Pacienti, lékaři a plátci stojí před dilematem: zpočátku účinný, ale nákladný a obtížně udržitelný program chronického užívání agonistů GLP-1 vs. méně nákladná, ale méně účinná strategie starších léků a behaviorálního koučinku. Kombinace léčby agonisty GLP-1 s životním stylem může přinést větší výhody než kterákoli z nich samostatně,8 kombinovaný přístup však nemění ani dlouhodobé problémy spojené s náklady na GLP-1 nebo adherencí, ani strukturální nerovnosti přístupů poradenství v oblasti životního stylu. A zatímco příděly agonistů GLP-1 snižují náklady, mnoha pacientům upírají podstatný krátkodobý úbytek hmotnosti, kterého lze s těmito přípravky dosáhnout.Tváří v tvář tomuto dilematu lze zvážit alternativní řešení: nové paradigma počáteční, postupné léčby agonisty GLP-1 podporované dlouhodobým programováním životního stylu, které řeší strukturální překážky. Vzhledem ke kritické roli výživy to znamená nejen poskytovat rady, ale také zdravé potraviny: přístup Food Is Medicine (FIM) využívající medicínsky vhodné potraviny nebo jídla. Takový program by měl zahrnovat účinné poradenství a sledování v oblasti výživy, vaření, cvičení a spánku s využitím telezdraví, aplikací, vzájemné podpory, umělé inteligence a gamifikace. V tomto navrhovaném paradigmatu by všichni způsobilí pacienti dostávali agonisty GLP-1 a program FIM. Po 12 až 18 měsících by došlo k plánovanému ukončení podávání agonistů GLP-1 a pokračování programu FIM pro udržení hmotnosti.Dlouhodobé studie, jako je Program prevence diabetu, PREDIMED a CORDIOPREV, prokazují klinickou účinnost správné výživy. Kontrolované studie dále potvrzují klinický přínos strukturovaného výživového poradenství.9 Přesto může být udržení zdravých návyků obtížné, zejména pro marginalizované skupiny obyvatelstva, které se potýkají se strukturálními překážkami. Klíčovou inovací a poznatkem je proto řešení strukturálních překážek dlouhodobého udržování hmotnosti pomocí klinicky předepsaných, lékařsky vhodných potravin. Tím se zlepšuje dodržování pravidel pacienty a rovnost v oblasti zdraví a snižují se překážky týkající se nákladů, přístupu, znalostí a (v případě dodávky domů) času a dopravy. Kvaziexperimentální studie a některé, i když ne všechny, randomizované studie potvrzují přínosy FIM na kvalitu stravy, potravinovou bezpečnost, kardiometabolická rizika, sebeřízení nemocí a vlastní fyzické a duševní zdraví.10 Některé programy FIM se spojují s mírným snížením indexu tělesné hmotnosti o 0,4 až 0,6.10 Tyto programy se obecně nezaměřovaly na hubnutí nebo cvičení: program FIM integrující tyto prvky a navržený výslovně pro udržení hmotnosti by mohl být poměrně účinný.Kombinovaný program s agonisty GLP-1 a FIM by měl být individualizovaný (obrázek). U některých pacientů může být počáteční úbytek hmotnosti dlouhodobě udržován pomocí FIM a s ním spojené podpory životního stylu. U jiných může program pouze zpomalit opětovné nabývání hmotnosti a vyžadovat epizodické "posilovací období" s agonistou GLP-1. Pro ostatní bude nepochybně trvalý úbytek hmotnosti i nadále výzvou - v ideálním případě se bude jednat o zmenšující se podskupinu s tím, jak budou přibývat zkušenosti s kombinací agonistů GLP-1 a FIM.Současné důkazy ze studií výživy, behaviorálního poradenství a FIM spolu s rostoucími náklady na agonisty GLP-1 ospravedlňují investice do testování tohoto navrhovaného programu. Potravinové programy FIM obvykle stojí 50 až 150 dolarů měsíčně a programy stravování 250 až 350 dolarů měsíčně; optimální kombinace potravin a/nebo stravování by vyžadovala objasnění. Dokonce i s telezdravotnickou nebo digitální behaviorální podporou by čisté úspory, snášenlivost a účinnost stupňovitého programu GLP-1 agonista/FIM mohly být mnohem vyšší než samotné užívání GLP-1 agonisty, což by přineslo nákladovou efektivitu - nebo dokonce úsporu nákladů. Pokud by například tato léčba udržovala úbytek hmotnosti u 500 pacientů, kteří přestali užívat agonisty GLP-1, úspory na lécích by přesáhly 4 miliony dolarů ročně. Tento program by také mohl podpořit zdravotní rovnost v léčbě obezity tím, že by řešil finanční, vzdělávací a přístupové bariéry v oblasti výživy.Mohla by být s rozvojem programů agonistů GLP-1/FIM účinná, nákladově efektivní a spravedlivá léčba obezity na dosah? Nebo je naděje příliš velká a výzva příliš velká? Na tyto otázky lze odpovědět pouze prostřednictvím důkladného testování postupných přístupů využívajících agonisty GLP-1/FIM. V době, kdy klinický i veřejný pohled na agonisty GLP-1 osciluje mezi pozitivní a negativní hyperbolou, ale se skutečnými výzvami v oblasti nákladů, dlouhodobé snášenlivosti a spravedlivého přístupu - a kdy FIM vykazuje první příslib zlepšení rozdílů souvisejících s výživou - je čas spojit a otestovat tyto pokroky v novém paradigmatu, které by mohlo začít omezovat zdravotní, spravedlivou a nákladovou zátěž obezity. Zdroj: JAMA

Čas načtení: 2024-03-28 11:54:46

Zemřel nobelista a průkopník behaviorální ekonomie Daniel Kahneman

Ve věku 90 let zemřel izraelsko-americký psycholog Daniel Kahneman, který získal Nobelovu cenu za své průkopnické teorie v behaviorální ekonomii. Informovala o tom dnes agentura AP s odkazem na prohlášení Princetonské univerzity, kde Kahneman působil. Jeho poznatky o lidském úsudku a rozhodování za nejistoty ovlivnily většinu společenských věd, ale i lékařství či politiku.

Čas načtení: 2024-03-28 11:32:00

Zemřel nobelista a průkopník behaviorální ekonomie Daniel Kahneman

Ve věku 90 let zemřel izraelsko-americký psycholog Daniel Kahneman, který získal Nobelovu cenu za své průkopnické teorie v behaviorální ekonomii. Informovala o tom dnes agentura AP s odkazem na prohlášení Princetonské univerzity, kde Kahneman působil. Jeho poznatky o lidském úsudku a rozhodování za nejistoty ovlivnily většinu společenských věd, ale i lékařství či politiku.

Čas načtení: 2024-03-28 14:18:37

Zemřel nobelista Daniel Kahneman

Ve věku 90 let zemřel izraelsko-americký psycholog Daniel Kahneman, který získal Nobelovu cenu za své průkopnické teorie v behaviorální ekonomii. Ve čtvrtek o tom informovala agentura AP s odkazem na prohlášení Princetonské univerzity, kde Kahneman působil. Jeho poznatky o lidském úsudku a rozhodování za nejistoty ovlivnily většinu společenských věd, ale i lékařství či politiku.

Čas načtení: 2024-04-09 14:18:15

V jádru dobří [Mladá fronta]

Autorku této knihy nazval TIME Magazine „zaříkávačkou dětí pro mileniály“ - na svém obrovsky populárním profilu „doktorka Becky“ promlouvá ke generaci rodičů, jimž nevyhovují klasické behaviorální metody ani výchovné rady, které buď nefungují, nebo se při jejich praktikování zkrátka necítí dobře.

Čas načtení: 2024-04-10 20:13:21

V jádru dobří [Betty Kennedyová / Mladá fronta]

Autorku této knihy nazval TIME Magazine „zaříkávačkou dětí pro mileniály“ - na svém obrovsky populárním profilu „doktorka Becky“ promlouvá ke generaci rodičů, jimž nevyhovují klasické behaviorální metody ani výchovné rady, které buď nefungují, nebo se při jejich praktikování zkrátka necítí dobře.

Čas načtení: 2024-05-15 16:52:00

Binance pomohla nizozemským úřadům získat zpět miliony eur ukradených při podvodu na hazardní platformě

Praha 15. května 2024 (PROTEXT) - Hazardní platforma ZKasino slibovala vysokou investiční návratnost. Namísto toho se vložené prostředky investorů pokusili její představitelé ukrást. Vložené investice se ale podařilo částečně zachránit díky nizozemské Fiskální informační a vyšetřovací službě, která ve spolupráci s největší kryptoměnovou burzou Binance dokázala podvodné schéma v hodnotě několika milionů eur rozkrýt a získat finanční prostře dky zpět.Po několika úspěšných spolupracích s Interpolem i Policií České republiky nyní Binance pomáhá potírat kriminalitu na blockchainu nizozemským úřadům. V úzké spolupráci s Fiskální informační a vyšetřovací službou (FIOD) se Binance podařilo odhalit pachatele rozsáhlého podvodu na platformě ZKasino, a pomohla tak získat zpět miliony eur.ZKasino byl podvodný projekt, který se vydával za legitimní hazardní platformu, slibující uživatelům vysoké návratnosti jejich investic do 30 dnů. Ve skutečnosti se však jednalo o tzv. „rug pull“ podvod, známý také jako "exit scam“. Podvodníci využili tzv. „smart kontrakty“ k nalákání investorů, podle Binance však od začátku neměli v úmyslu vložené prostředky vrátit. Místo vrácení těchto finančních prostředků podvodníci s digitálními aktivy v hodnotě nejméně 30 milionů eur zmizeli. Celková hodnota ukradených prostředků dosáhla 10 515 ETH (700 mil. korun). Tento podvod vyvolal rozsáhlé rozhořčení kryptoměnové komunity a vedl k intenzivnímu vyšetřování, které nakonec díky úsilí Binance a nizozemských úřadů přineslo výsledky.Výzkumníci z řad Binance použili k nalezení útočníka metody open-source zpravodajských informací (OSINT) i sledování aktivit na blockchainu. „V rámci behaviorální studie sítě jsme prozkoumali všechny chytré smlouvy pro ZKasino, abychom zjistili, kdo za smlouvami stojí, ale také kdo jsou signatáři za podvodnými adresami.“ uvedl vyšetřovací tým společnosti Binance. Po identifikaci prvního podezřelého společnost Binance upozornila orgány činné v trestním řízení na totožnost majitele účtu. To vedlo Fiskální informační a vyšetřovací službu k tomu, že 29. dubna 26letého podezřelého zatkla a následně zabavila kryptoměny, nemovitosti a luxusní automobily v hodnotě více než 11,4 milionu eur. (282 mil. korun)„Společnost Binance úspěšně zmrazila kryptoměny v hodnotě milionů eur ukradené prostřednictvím podvodu poté, co orgány činné v trestním řízení vydaly zatykač na účty útočníka. Společně s orgány činnými v trestním řízení jsme lokalizovali účet jednoho z podezřelých. Od nizozemských orgánů jsme rovněž získali příkaz k zabavení, a tak jsme mohli rychle jednat a získat finanční prostředky zpět. Další aktéři tohoto podvodu jsou však stále na svobodě,“ doplňuje Binance. Ta nadále pomáhá úřadům ve vyšetřování a usiluje o dopadení všech aktérů podvodu i navrácení ukradených prostředků v plné výši.V minulém roce tým pro sledování transakcí společnosti Binance zpracoval 677 772 podobných upozornění na podezřelou aktivitu na blockchainu. Právě díky spolupráci s orgány činnými v trestním řízení Binance aktivně přispívá k transformaci celého kryptotrhu jako bezpečného místa pro investování.Zdroj: Punchline ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-05-20 11:55:28

Tajný život našich tajemství [Michael Slepian / Audiolibrix]

Přemýšlejte o tajemství, které před ostatními skrýváte. Nemělo by to trvat dlouho; behaviorální vědec Michael Slepian zjistil, že v průměru máme v každém okamžiku až 13 tajemství.