Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-12 16:17:59

Stavba dálnice D35 ze Džbánova do Litomyšle pokračuje. Dokončují se přeložky sítí a zpevňuje se podloží

Pracovníci společnosti Budimex úspěšně postupují v realizaci úseku dálnice D35 mezi Džbánovem a Litomyšlí. Stavaři nedávno dokončili překládku plynovodu, která byla klíčová pro zahájení navazujících činností. Probíhají rovněž sanace podloží v hlavní trase a práce na dvojici mostů. Celý projekt tak pokračuje podle stanoveného harmonogramu. Realizace úseku dálnice D35 ze Džbánova do Litomyšle pokračuje podle plánu. Zaměstnanci […]

Čas načtení: 2021-08-10 23:11:40

Slovenská WY Group pokračuje v nákupech hostingů, další akvizicí je ONEbit

Koncem května jsem psal článek, že WY Group koupila Savana a teď společnost vydala zprávu o další úspěšné akvizici. Tentokrát se jí podařilo získat ONEsolution s.r.o., hostingovou společnost, kterou známe pod značkou ONEbit. WY Group Slovenská společnost WY Group vznikla v roce 2014 spojením slovenských hostingů Webglobe a Yegon. Na český trh vstoupila v roce… Pokračovat ve čtení Slovenská WY Group pokračuje v nákupech hostingů, další akvizicí je ONEbit The post Slovenská WY Group pokračuje v nákupech hostingů, další akvizicí je ONEbit appeared first on cn130.com.

Čas načtení: 2024-09-20 07:53:13

Šestý ročník festivalu SPACE X 2024 pokračuje v přehlídce tvorby umělců současné alternativní hudební scény

Festival alternativní, elektronické a ambientní hudby Space X 2024 nabídne ve dnech 27.–28. 9. 2024 v Divadle X10 v Praze prezentaci umělců z okruhu akustické i elektronické hudby. Hlavními účinkujícími letošního ročníku jsou hráč na didgeridoo a elektroniku Ondřej Smeykal, meditativní Irena a Vojtěch Havlovi, uhrančivá violistka, skladatelka, herečka a performerka Zhilee či hypnotický kytarista a hráč na elektroniku Ladbuch. Doplní je Jaroslav Kořán na zvukovou instalaci Orloj snivců, improvizující dvojice Mazoch & Libánský, duo TomAlex, které na festivalu pokřtí své nové album Red Alert, […] Zobrazit celý článek Šestý ročník festivalu SPACE X 2024 pokračuje v přehlídce tvorby umělců současné alternativní hudební scény

Čas načtení: 2025-04-07 14:30:25

Triumph Praha pokračuje na stejné adrese a nabízí nové možnosti

Od 1. dubna 2025 se oficiálním importérem legendární britské značky Triumph Motorcycles v České republice stala společnost Meteor Motor Tech CR, s.r.o. Prodejna Triumph Praha [...]

Čas načtení: 2018-10-19 10:00:48

The Walking Dead: Our World – vyrazte na zombie ve skutečném světě

Pokud máte zájem o technologický svět, jistě vás v poslední době napadá, kam že se to poděla ta neustále protěžovaná virtuální realita. Jestliže si dobře vzpomínám, tak pět let nazpátek byla virtuální realita považována za úplnou revoluci, která měla nastat na poli videoher, ale i v dalších odvětvích jako je cestování nebo lékařství. Jenže sešel se rok […] Příspěvek The Walking Dead: Our World – vyrazte na zombie ve skutečném světě pochází z androidtip.cz Další zajímavé TIPy: Akční 3D FPS hra Dead Effect je jako kdyby slavný Dead Trigger potkal ještě slavnější Dead Space Fear the Walking Dead: Dead Run – Běž, co nejdále dovedeš! (Recenze) Dead Trigger 2 – zombie apokalypsa na Androidu pokračuje Dead Trigger 2 – uvolněné screenshoty z chystané 3D zombie akční hry ukazují sílu Tegry 4 (Nová hra) Dead Ahead je netradiční „endless runner“ hra na Android z prostředí zombie apokalypsy

Čas načtení: 2024-03-13 09:36:54

Ukrajina pokračuje s útoky dronů na kritickou infrastrukturu

Ukrajina pokračuje v nejnovější kampani úderů drony na kritickou infrastrukturu v Rusku. (Foto: X) Před několika hodinami ukrajinské bezpilotní letouny zasáhly největší ropné rafinerie... Článek Ukrajina pokračuje s útoky dronů na kritickou infrastrukturu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-21 07:08:13

Škoda Fabia RS Rally2: I když vyhrává závody, její vývoj stále pokračuje

Škoda Fabia RS Rally2 získala homologaci Mezinárodní automobilové federace (FIA) 1. září 2022. Zatímco vývoj hlavních komponentů vozu je od tohoto data zmrazen, na technických detailech je možné stále pracovat. Vývojový tým Škoda Motorsport proto vůz Škoda Fabia RS Rally2 dále vylepšuje, takže zákazníci získají ještě konkurenceschopnější a spolehlivější vůz. Jakmile se v motorsportu zastavíte, […]

Čas načtení: 2024-06-04 12:42:51

Oprava průtahu Aše pokračuje, silnici hojně využívají i kamiony

Ve městě Aš na Karlovarsku, pokračuje oprava silničního průtahu, který hojně využívají i kamiony. Pro řidiče to představuje značná omezení. Dopravu na třech místech řídí semafory. „V loňském roce v březnu byla zahájena rekonstrukce silnice průtah Aš s tím, že nyní jsou již provedeny veškeré odvodňovací propustky, kanalizace a v rámci dopravních omezení na tři […]

Čas načtení: 2024-06-05 17:51:35

Ukrajinská matka padlého syna pokračuje v jeho misi. Za státní odškodné nakoupila desítky dronů pro armádu

Ukrajinská matka padlého syna pokračuje v jeho misi. Za státní odškodné nakoupila desítky dronů pro armádu The post Ukrajinská matka padlého syna pokračuje v jeho misi. Za státní odškodné nakoupila desítky dronů pro armádu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-13 11:46:00

Mezinárodní strojírenský veletrh 2024 s novou technologickou expozicí i rozšířenou prezentací 3D tisku

Brno 13. června 2024 (PROTEXT) - Mezinárodní strojírenský veletrh opět soustředí na jednom místě inovace, které posouvají průmyslovou výrobu do nové éry. Největší středoevropská přehlídka průmyslových technologií se letos uskuteční na brněnském výstavišti od 8. do 11. října 2024.MSV je dlouhodobě jedničkou mezi průmyslovými veletrhy v celém regionu. Jeho popularitu potvrzuje i zájem vystavovatelů o letošní 65. ročník. „Máme přihlášeno o 12 procent více firem než ve stejné době v loňském roce. Řada vystavovatelů se na letošním MSV představí úplně poprvé, ale samozřejmě nechybí ani tradiční účastníci a lídři jednotlivých oborů. Pozitivní je také vysoký zájem ze zahraničí. Už teď jsou přihlášeni vystavovatelé z 21 zemí, včetně zastoupených firem dokonce z 39 států a regionů,“ informoval ředitel veletrhu Michalis Busios.Aby byl letošní MSV pro návštěvníky ještě atraktivnější, chystají pořadatelé několik zajímavých novinek. Technologická expozice v pavilonu P ukáže na konkrétních příkladech z praxe, jak se v českých strojírenských podnicích daří nasazovat nové produktivní technologie. Na pódiu se formou případových studií představí různé subjekty spolupracující na zajímavých projektech – výrobní podniky, dodavatelé technologií i výzkumné organizace. Zcela novým průřezovým tématem je průmyslový design, který u výrobků podtrhne význam estetiky, ergonomie a uživatelské přívětivosti. Větší prostor dostane téma využití umělé inteligence v průmyslu jako součást 5. ročníku Digitální továrny 2.0. A rozšíří se také prezentace 3D technologií. Všechno důležité se tentokrát odehraje pod názvem 3D EXPO v jednom kompaktním prostoru haly A1. Tradiční veletržní konference věnovaná aditivním technologiím se bude poprvé konat v krásném prostředí Rotundy pavilonu A, která pojme 400 posluchačů.„Z průzkumu víme, že na minulém MSV návštěvníci strávili v průměru šest hodin. To nás samozřejmě těší, ale jsme přesvědčeni, že náš potenciál je ještě vyšší. Letos tady bude v expozicích i doprovodném programu tolik zajímavých věcí, že na návštěvu možná nebude stačit ani celý den,“ věří Busios.Šest technologických veletrhů v jednomSpolečně s 65. ročníkem MSV se uskuteční dalších pět specializovaných veletrhů, které se na brněnské výstaviště vracejí vždy v sudých letech. IMT bude přehlídkou obráběcích a tvářecích strojů, FOND-EX se zaměří na slévárenství, WELDING na svařovací techniku, PROFINTECH představí technologie pro povrchové úpravy a PLASTEX je veletrhem plastů, pryže a kompozitů. Podle počtu přihlášených vystavovatelů budou k největším oborům letošního ročníku patřit právě ty, které spadají pod veletrhy IMT, PLASTEX a WELDING, a spolu s nimi elektronika, automatizace, měřicí technika, doprava a logistika, materiály a komponenty pro strojírenství.Stejně jako na minulých ročnících bude přibližně polovina vystavovatelů ze zahraničí. Vůbec nejvíc jich přijede z Německa a početné zastoupení budou mít také Slovensko a Itálie, z Asie pak zejména Čína. Po třech letech se na MSV vrací oficiální účast Japonska pod hlavičkou agentury JETRO, a to v rozšířené podobě s prezentací 18 firem. Pokračuje také zájem o spolupráci ze strany amerických společností, což dokládá avizovaná obchodní delegace ze státu Louisiana. Z doprovodných akcí zaměřených na zahraniční obchod pokračuje například tradiční matchmakingový Kontakt-Kontrakt pořádaný ve spolupráci s Regionální hospodářskou komorou. Už potřetí se uskuteční projekt Contact Ukraine, který propojuje české a ukrajinské partnery. Projekt měl premiéru na MSV 2023 a úspěšnou reprízu na červnovém veletrhu URBIS The Smart Cities Meetup.Řešení pro efektivnější výrobuProjekt Digitální továrna 2.0 se na MSV uskuteční už popáté a opět ukáže nejen to, jak pokračuje digitalizace výrobních procesů, ale i jaké další možnosti otevírá do budoucna. Zvláštní pozornost se letos zaměří na využívání umělé inteligence pro zefektivnění klíčových procesů a připravenost českých podniků na její nasazení. Tradičním dějištěm Digitální továrny bude pavilon F, kde návštěvníci najdou tematicky strukturovanou expozici transformačních technologií, digitální stage i prostor pro doplňující rozhovory. Projekt opět podpořilo Národní centrum Průmyslu 4.0 jako zlatý partner.Nová vizuální identita MSV: Spojení tradice a inovaceJubilejní 65. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu přináší novou grafickou identitu, která bude provázet i budoucí ročníky. Cílem nového vizuální konceptu je vytvořit nadčasový a flexibilní design, který obstojí i s příchodem nových trendů.Nový vizuál spojuje minulost s budoucností a odráží vývoj strojírenství. Dynamiku barev a geometrických tvarů propojuje s průmyslovými motivy, které reprezentují oblasti jako automatizace, digitalizace a inovace. Tato kombinace podtrhuje technologický pokrok a zároveň poskytuje prostor pro komunikaci různorodých aktivit, které MSV pod jednou střechou nabízí. „MSV je platformou pro navazování obchodních kontaktů a sdílení nejnovějších trendů a inovací nejen ve strojírenství. Nový vizuální koncept je navržen tak, aby podporoval všechny tyto aktivity a zdůrazňoval význam veletrhu jako klíčového místa pro setkávání odborníků z oboru,“ zakončil vedoucí marketingu společnosti Veletrhy Brno Michal Svoboda.Více informací o přípravách MSV 2024 najdete na www.msvbrno.cz.Kontakt:Michal SvobodaVedoucí marketingu a komunikaceVeletrhy Brno, a.s.e-mail: msvoboda@bvv.czwww.linkedin.com/in/svobodamichal1 

Čas načtení: 2024-10-05 10:00:00

Izrael zabiil velitele Hamásu, jeho manželku i jeho dvě malé dcery

Dvě mrtvé holčičky, zavražděné v sobotu Izraelem: Moderátor z Bejrútu, Channel 4 News, sobota 5. října 2024:  amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;bramp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;bramp;amp;amp;amp;amp;amp;gt; Údery v Libanonu se zintenzivňují, protože kolem výročí útoků ze 7. října se očekává slíbená izraelská odveta do Íránu. Dobrý večer z Bejrútu, kde Izrael pokračuje v leteckých útocích zaměřených na cíle Hizballáhu na jižních předměstích, přibývá náznaků, že muž, o němž si mnozí mysleli, že nahradí Hasana Nasralláha, byl zabit. Při náletech na severu Libanonu byli zabiti také vysocí představitelé Hamásu. Invaze na jihu také pokračuje, dnes bylo hlášeno 25 mrtvých a 127 zraněných a Vysoký komisař OSN pro uprchlíky varoval před hrozivou krizí, kdy jsou statisíce lidí v Libanonu vysídleny a v pohybu. Pozornost světa však nadále upoutávají útoky Izraele na Írán, jimiž Izrael vyhrožuje. Do Izraele před těmito údery údajně dorazil i generál, který vede americké centrální velení. V dnešním programu se také dozvíte o pochodu desetitisíců demonstrantů centrem Londýna, kteří požadují příměří v Gaze a ukončení války v Libanonu. Izrael rozšířil bombardování Libanonu a zasáhl nové oblasti, když se zaměřil na členy Hizballáhu i Hamásu, zatímco Hizballáh pokračuje v útocích na severní Izrael, tvrdí, že vypálil rakety na leteckou základnu poblíž města Haifa v jižním Libanonu, Izraelské obranné síly tvrdí, že v noci zasáhly velitelské centrum Hizballáhu umístěné v mešitě sousedící s nemocnicí Salah Gundur. Poprvé v tomto konfliktu Izrael zasáhl Tripolis v severním Libanonu, přičemž při útoku bezpilotního letounu údajně zabil představitele vojenského křídla Hamásu, jeho manželku a dvě malé dcery, a Izrael pokračoval v úderech na libanonské hlavní město, zde Bejrút. Jeho armáda vydala varování pro obyvatele tří jižních předměstí poblíž letiště, aby evakuovali budovy v okolí zařízení Hizballáhu, informuje o událostech dnešního dne Alex Thomson.

Čas načtení: 2024-10-05 10:00:00

Izrael zabil velitele Hamásu, jeho manželku i jeho dvě malé dcery

Dvě mrtvé holčičky, zavražděné v sobotu Izraelem: Moderátor z Bejrútu, Channel 4 News, sobota 5. října 2024:  amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;bramp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;lt;bramp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;amp;gt; Údery v Libanonu se zintenzivňují, protože kolem výročí útoků ze 7. října se očekává slíbená izraelská odveta do Íránu. Dobrý večer z Bejrútu, kde Izrael pokračuje v leteckých útocích zaměřených na cíle Hizballáhu na jižních předměstích, přibývá náznaků, že muž, o němž si mnozí mysleli, že nahradí Hasana Nasralláha, byl zabit. Při náletech na severu Libanonu byli zabiti také vysocí představitelé Hamásu. Invaze na jihu také pokračuje, dnes bylo hlášeno 25 mrtvých a 127 zraněných a Vysoký komisař OSN pro uprchlíky varoval před hrozivou krizí, kdy jsou statisíce lidí v Libanonu vysídleny a v pohybu. Pozornost světa však nadále upoutávají útoky Izraele na Írán, jimiž Izrael vyhrožuje. Do Izraele před těmito údery údajně dorazil i generál, který vede americké centrální velení. V dnešním programu se také dozvíte o pochodu desetitisíců demonstrantů centrem Londýna, kteří požadují příměří v Gaze a ukončení války v Libanonu. Izrael rozšířil bombardování Libanonu a zasáhl nové oblasti, když se zaměřil na členy Hizballáhu i Hamásu, zatímco Hizballáh pokračuje v útocích na severní Izrael, tvrdí, že vypálil rakety na leteckou základnu poblíž města Haifa v jižním Libanonu, Izraelské obranné síly tvrdí, že v noci zasáhly velitelské centrum Hizballáhu umístěné v mešitě sousedící s nemocnicí Salah Gundur. Poprvé v tomto konfliktu Izrael zasáhl Tripolis v severním Libanonu, přičemž při útoku bezpilotního letounu údajně zabil představitele vojenského křídla Hamásu, jeho manželku a dvě malé dcery, a Izrael pokračoval v úderech na libanonské hlavní město, zde Bejrút. Jeho armáda vydala varování pro obyvatele tří jižních předměstí poblíž letiště, aby evakuovali budovy v okolí zařízení Hizballáhu, informuje o událostech dnešního dne Alex Thomson.

Čas načtení: 2024-10-11 11:24:02

Vývoj Splinter Cell remake údajně pokračuje

Vývoj Splinter Cell remake údajně pokračuje. Sam Fisher, ikonický agent, s nímž mnozí z nás zažili nezapomenutelná dobrodružství, se snad opravdu vrací. Série byla ukončena a hozena k ledu v roce 2013 po rozhodnutí společnosti Ubisoft kvůli kritickému přijetí. Článek Vývoj Splinter Cell remake údajně pokračuje se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2025-01-08 08:23:00

Společnost Hisense představila na veletrhu CES 2025 vizi budoucnosti s umělou inteligencí

Čching-tao (Čína) 8. ledna 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Hisense, přední světová značka v oblasti spotřební elektroniky a domácích spotřebičů, představila na veletrhu spotřební elektroniky CES 2025 odvážnou vizi budoucnosti poháněnou umělou inteligencí. Prezentovala převratný pokrok v oblasti zobrazovacích technologií s novým televizorem TriChroma LED a úžasným stotřicetišestipalcovým displejem MicroLED a řešeními pro inteligentní bydlení.Vedoucí postavení na globálním televizním trhuNa základě více než 55 let inovací společnost Hisense pokračuje v prezentování nových možností v různých odvětvích, od domácí zábavy až po inteligentní bydlení. Posiluje tak svůj závazek vybudovat přední technologickou společnost a zároveň poskytovat reálná řešení, která zlepšují každodenní život.Rok 2024 byl pro společnost Hisense přelomový a upevnil její vedoucí postavení na globálním trhu s televizory. Ve třetím čtvrtletí dosáhla společnost ohromujícího podílu 63,4 % na celosvětovém objemu dodávek televizorů v kategorii 100 palců a více. To odráží její dominanci na trhu s velkými displeji. Společnost Hisense také sklízí plody své strategie prvotřídních televizorů, když se ve třetím čtvrtletí umístila na druhém místě s podílem 24 % na celosvětovém trhu s televizory vyšší třídy. Kromě toho si výrobky Hisense zajistily vedoucí postavení na několika zahraničních trzích a dostaly se do první trojice. Za tímto úspěchem stojí strategické investice do špičkových technologií.Vize budoucnosti s umělou inteligencíUmělá inteligence je jádrem strategie společnosti Hisense, jejímž cílem je zvýšit intuitivnost a působivost technologií. Vlastní technologie Hi-View AI Engine zajišťuje optimalizaci kvality obrazu a zvuku v reálném čase. Tato pokročilá funkce umožňuje uživatelům komunikovat se svými televizory novými způsoby, od personalizovaného nastavení obsahu až po bezproblémové dotazy a vyhledávání zábavy.Toto zaměření na inteligentní design pohání inovace napříč celou domácností, od displejů až po spotřebiče, a zajišťuje tak výjimečné zážitky spotřebitelů. Od spotřebičů, které navrhují recepty, až po klimatizace, které se integrují do ekosystémů inteligentní domácnosti, společnost vytváří chytřejší a efektivnější prostředí pro spotřebitele po celém světě.Revoluční technologie zobrazeníSpolečnost Hisense pokračuje v inovaci, přizpůsobování a dodávání produktů, které překonávají očekávání zákazníků, a nově stanovuje, co zákazníci očekávají od budoucnosti displejů. Tato nová technologie displeje s lokálním stmíváním RGB využívá nezávislé červené, zelené a modré LED čipy pro bezkonkurenční jas, kontrast a přesnost barev, čímž dosahuje až 97 % barevného prostoru BT.2020.Doplňuje ji nový stotřicetišestipalcový displej MicroLED, který poskytuje samočinnou přesnost na úrovni pixelů a kombinuje jas až 10.000 nitů s živým a realistickým obrazem. Tato inovace nejenže překonává stávající standardy, ale také vytváří předpoklady pro další desetiletí pokroku v oblasti displejů.Budování důvěry prostřednictvím partnerstvíPartnerství zůstává ústředním bodem globální strategie růstu společnosti Hisense. Ta pokračuje ve svém celosvětovém závazku přiblížit lidem sportovní okamžiky, které mají rádi, prostřednictvím svého dlouholetého partnerství s FIFA a nejnovějšího sponzorství mistrovství světa klubů FIFA 2025™.Ve spolupráci s FIFA společnost Hisense také oznámila první globální kampaň značky pro tento vzrušující turnaj s tématem „Ovládněte tento okamžik". Inspiruje každého, aby si plně užíval života tím, že převezme kontrolu nad okamžikem a sebevědomě a rozhodně si vychutná prožitek, ať už jde o výzvu, výkon nebo jakýkoli významný okamžik na životní cestě. Společnost Hisense se věnuje vytváření smysluplnějších a příjemnějších okamžiků pro fanoušky z celého světa a upevňuje postavení Hisense jako vedoucí podnik v poskytování technologické dokonalosti. Společnost Hisense bude první značkou, která 7. ledna 2025 na stánku CES 2025 představí trofej FIFA Club World Cup 2025™.Společnost Hisense plní svůj slib inovací, které zlepšují život, od úžasného realismu svých zobrazovacích technologií až po spotřebiče poháněné umělou inteligencí a energetická řešení.Prohlédněte si nejnovější inovace společnosti Hisense na veletrhu CES 2025, který se koná od 7. do 10. ledna v LVCC, Central Hall-Booth 16625. Další informace naleznete na globálních webových stránkách společnosti Hisense.O společnosti HisenseHisense je přední světová značka domácích spotřebičů a spotřební elektroniky. Podle společnosti Omdia se Hisense umístila na druhém místě v celosvětovém žebříčku celkových dodávek televizorů a na prvním místě v kategorii televizorů s úhlopříčkou 100'' a více. Společnost rychle expanduje a působí ve více než 160 zemích. Specializuje se na multimediální zboží, domácí spotřebiče a inteligentní informační technologie.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2592122/image_1.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2592121/image_2.jpgFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2592123/image_3.jpgKONTAKT: patrick.chen@bluecurrentgroup.com 

Čas načtení: 2025-02-05 09:42:15

Operace Dědek pokračuje! Vyzvedni si 1 FS v hodnotě 30 Kč a 100 Kč bonus!

Čteš správně! Operace Dědek pokračuje v plném proudu a dnes si můžeš v Herně u Dědka získat 100 Kč bonus a otočku zdarma v hodnotě 30 Kč! V tomto článku se dočteš jak získat obě tyto odměny bez starostí, hezky krok za krokem jak má být. The post Operace Dědek pokračuje! Vyzvedni si 1 FS v hodnotě 30 Kč a 100 Kč bonus! appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2025-03-13 09:24:49

Rybářské slevy a akce k 13.3.2025

Sleduji pro vás slevy a akce vybraných rybářských eshopů. Nepromeškejte svoji šanci a nakupujte výhodně na těchto skvělých e-shopech s rybářskými potřebami. Zde jsou vybrané akce: čtvrtek 13.3.2025. Shimano v Chyť a pusť Aktuální akce v eshopu Chytapust.cz pokračuje. Parys zimní výprodej Aktuální akce v rybářském eshopu Parys.cz pokračuje. Akce v AZ Fishing pokračuje Aktuální... The post Rybářské slevy a akce k 13.3.2025 appeared first on Rybo.cz.

Čas načtení: 2012-01-29 15:30:00

Porsche 911 Carrera - legenda pokračuje

Porsche 911 je v motoristickém světě velkým pojmem a již téměř padesát let trvajícím příběhem. Příběh pokračuje a světlo světa spatřila nová generace 911 Carrera. Hned z počátku prodeje jsou k dispozici verze Carrera, Carrera S a k obou verzím také varianty Cabriolet. Porsche tvrdí, že 90% všech díl ...

Čas načtení: 2022-03-02 08:55:07

Proč je válka

Následující text vyšel v Literárních novinách 38/2011 pod názvem Proč bude válka: I když většina lidí na Západě stále žije v domnění, že pohodu posledních desetiletí ruší pouze nahodilosti a vzdálené bouře, pod mírovým povrchem doutnají čtyři nálože. Přestože každá z nich se může jevit jako dílčí problém, ve své kombinaci vytvářejí prohlubující se tendenci k velké válce. Tedy válce, kdy na obou stranách fronty budou mocnosti schopné zasáhnout území protivníka. Tato nebezpečí lze pojmenovat: výměna světového hegemona, zbrojení, způsob života středních vrstev, úroveň politických elit Západu. Výměna hegemona Krize je dána tím, že staré umírá a nové se ještě nerodí, nebo se rodí pomalu. Takto je střídán hegemon světové ekonomiky: pomalu, ale jistě se blíží den, kdy čínský hrubý domácí produkt (HDP) bude větší než HDP Spojených států. Podle posledních propočtů Mezinárodního měnového fondu by se tak mělo stát v roce 2016: HDP Číny byl odhadnut na 19,0 bilionů dolarů, zatímco HDP Spojených států na 18,8 bilionů. V té době by mělo dosáhnout, alespoň podle tohoto zdroje, zadlužení USA úrovně přes 110 procent HDP, zatímco čínské by se mělo pohybovat na úrovni 10 procent HDP. Podle posledních odhadů Goldman Sachs se v roce 2030 bude Čína podílet na světovém HDP plnými 23 procenty, zatímco USA devíti procenty. Zároveň lze předpokládat, že Peking bude mít i nadále největší devizové rezervy na světě, zatímco Washington bude největším světovým dlužníkem. Proti Západu se obrací to, co se celá desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu, zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což právě končí. Ekonomika představuje výchozí základnu či limit moci státu, a proto lze tuto situaci vnímat jako omezení suverenity v rozhodování Washingtonu. Svět se tak dostává do situace, kterou před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: „Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce.“ Tento první zákon světové politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka. Vojenská síla Světové vojenské výdaje neustále rostou. Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) činily loni 1 630 miliard dolarů. To představuje růst o 50,3 procent ve srovnání s rokem 2001. Výdaje tzv. demokratického Západu, tedy států Severní Ameriky a západní a střední Evropy, činily loni 1 037 miliard, tedy 63,6 procent globálních vojenských výdajů. Ze 43 procent se v roce 2010 na celosvětových vojenských výdajích podílely samy Spojené státy. Za první dekádu 21. století vzrostly vojenské výdaje USA o 81,3 procenta a dosahují dnes 4,8 procenta HDP. I když vývoj výdajů v Rusku je obdobný – růst o 82,4 procenta a dosažení úrovně čtyř procent HDP – v absolutních hodnotách se jedná o výdaje v jiných řádech: výdaje Spojených států jsou téměř dvanáctkrát vyšší než výdaje Ruska. Z těchto údajů vyplývá, že sice ekonomická hegemonie USA končí, ale vojenská hegemonie, kterou Spojené státy získaly po skončení studené války, trvá. A sázka na udržení vojenské převahy se též nemění: informace Bílého domu uvádějí, že v letošním fiskálním roce bude na výzkum, vývoj, testy a vyhodnocování nových zbraní vydáno 77,1 miliardy dolarů – což je více, než podle SIPRI činí celý vojenský rozpočet Ruska. Přestože Spojené státy oficiálně zastavily vývoj nových jaderných zbraní, pokračuje vývoj, testy a výstavba nových strategických systémů. To platí také o unitárně pojaté protiraketové obraně, byť krásná slova o restartu vztahů s Ruskem či formulace o kooperaci s Ruskem v nové doktríně NATO slibovaly něco jiného. Výdaje na zbrojení v této úrovni nejsou ničím jiným než bezuzdným plýtváním, a to dokonce v době ekonomických problémů. Jenže omezit je nelze, právě proto, že jsou hospodářské problémy: vojensko-průmyslový komplex je jedním z mála odvětví, které v USA výborně funguje. Steven Hook v knize U.S. Foreign Policy odhaduje, že vojensko-průmyslový komplex dává ve Spojených státech práci dvěma milionům lidí. I když jsou Spojené státy největším vývozcem zbraní – na globálním obchodu se podílejí ze 30 procent, následovány Ruskem (23 %), Německem (11 %), Francií (7 %), a Velkou Británií (4 %) - je tu problém: nejmodernější konvenční zbraně a strategické zbraně obecně nelze prodávat, neboť nikdy nelze zcela vyloučit jejich využití proti dodavateli či kopírování. Když jsou jich plné sklady, pak lze buď zastavit vývoj a výrobu, nebo je zničit – nebo je použít. Proto mají moderní zbraně zakódovanou nebezpečnou vlastnost, že budou použity. Třeba proti stále mohutnějšímu ekonomickému konkurentovi, Číně, jehož výdaje na obranu byly podle odhadů SIPRI přibližně 5,9krát menší než výdaje USA. A 8,7krát menší než demokratického Západu. Střední vrstvy To, co se ekonomům nejdříve jevilo jako krize hypoteční, potom jako finanční a dnes jako dluhová krize otřásající tu dolarem, jindy eurem či librou, je ze sociologického hlediska krize životního způsobu středních vrstev. Zpravidla se v této souvislosti hovoří o federálním dluhu ve výši přes 14 bilionů dolarů. Tady je viník jasný. Zadlužení ústřední vlády, které vzniklo během 2. světové války, klesalo až do roku 1980. Pak přišel Ronald Reagan se svojí ekonomikou nabídky, tedy reformou ve prospěch bohatých. Reaganomika, pěstovaná jak v dobách Reagana, tak i za vlády obou Bushů, se na celkovém federálním dluhu podílí 9,2 biliony dolarů. Spojené státy nejsou chápány jako nejzadluženější země světa jenom z tohoto důvodu. Letošní nervozita, kdy ratingová agentura Standard & Poor's snížila USA dlouhodobý úvěrový rating na AA+, je spojena s faktem, že federální dluh převýšil HDP. To ale není nikterak dramatická informace: nad 100 procent HDP má dluh šest států, přičemž zadlužení Japonska je 200 procent, Řecka a Itálie 130 procent, Velké Británie 94 procent, Německa 85 procent. V zásadě nikdo neví, co to znamená, jen se říká, že hranice dluhu 90 procent HDP je problém. Jenže Spojené státy mají ještě další problémy. Předně je to skutečnost, že podle oficiálních údajů přibližně 4,5 bilionů z tohoto dluhu je v zahraničí. Z této částky 26 procent drží kontinentální Čína (Hongkong další 3 %), Japonsko 20 procent, Velká Británie 5,5 procenta, ropní exportéři 4,6 procenta, Brazílie 4,3 procenta atd.; Rusko „jen“ 3,8 procenta. A pak jsou to dluhy amerických domácností. Podle agentury Bloomberg jsou největší od Velké deprese a už v roce 2007 vzrostly na úroveň současného federálního dluhu, tedy 14 bilionů. Tehdy se dluhy domácností přiblížily 140 procentům disponibilních příjmů, přičemž tyto dluhy tvořily více než dvojnásobek úspor amerických domácností. Střední vrstvy nejen USA, ale celého Západu žijí na dluh. Na dluh státu doma i v zahraničí a na svůj osobní dluh. Těm americkým v tom pomáhá FED, Federální rezervní systém, který se změnil na globálního alchymistu: vyrábí z papíru zlato. Podle některých odhadů je ve světě 50krát více dolarů než zboží. Nikdo to pořádně neví. Celá tato hra funguje díky dvěma skutečnostem: zvyku a množství dolarů. Zvyk je dán tím, že si nikdo zatím pořádně neumí představit jinou situaci. A dolarů je tolik, že je nelze vyměnit za jinou, hodnotnější měnu. A tak jsou stále reálná práce a suroviny směňovány za voodoo dolary. Ale opět: takto to může fungovat, jen pokud bude trvat globální rozdělení na centrum a periferii. Blíží se čas, kdy na udržení životní úrovně amerických středních vrstev nikdo nepůjčí. A nastane problém. Velký politický problém. Spokojenost středních vrstev je základem legitimity západní demokracie. Jsou základnou liberálně-konzervativního konsensu ať již jako aktivní voliči, nebo svou pasivitou. Cítí se svobodné, neboť mají prostředky na realizaci často uměle vytvořených potřeb. Když se prohloubí rozklad jejich životního způsobu, koho budou volit? Zvýšená volební účast v reakci na krizi ve Výmarské republice přivedla k moci Hitlera. Nejsnáze se zvýší práh bolestivosti při restrukturalizaci životního způsobu, když jsou střední vrstvy vystrašené nebezpečím zvenku. Pak se dá ze vznešené Deklarace nezávislosti USA udělat zakládací listina věznice v Guantánamu. To bylo už mnohokrát v dějinách odzkoušeno. Vystrašení lidé podruhé hlasují pro Bushe ml., hlasují pro vyšší vojenské výdaje, pro válku. Za války lze téměř bez odporu životní způsob upravit. A při troše štěstí i zbavit se zahraničního věřitele. Kvalita elit Každý z těchto faktorů sám o sobě nepředstavuje bezprostřední ohrožení míru. Fakt, že se z Číny stává ekonomicky nejmocnější stát, nevylučuje, že při vzájemné závislosti na tom Spojené státy mohou vydělat. Zbrojení lze omezit a dát vojensko-průmyslovému komplexu třeba ziskové státní zakázky v oblasti ekologie. Restrukturalizaci životního způsobu středních vrstev lze možná rozložit do delšího času a část zátěže z této změny přenést i na bohaté. Jenže je tu ještě jeden velký problém: Západ prožívá hlubokou krizi strategického myšlení elit. Stačí se podívat na poslední čtyři války: bombardování Jugoslávie (1999), intervence v Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), letos Libye. Lze započítat i útok Izraele na Libanon (2006). Všechny začaly – mírně řečeno – bez jasného politického zadání, věcné politické, sociální a vojenské analýzy. S výjimkou začátku války v Afghánistánu také arogantně, bez přípravy dostatečného diplomatického krytí. Ač byly zpočátku vedeny pod propagandistickým příkrovem ve stylu hollywoodské Hvězdné pěchoty, jádrem propagandy se postupem času stalo embargo, které se nejdůležitější západní sdělovací prostředky ani nepokoušejí prorazit. A vojenský výsledek je zcela nejasný. Politické důsledky posilují chaos ve světě. Koncepce práce provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu a Iráku byla dovedena téměř do dokonalosti. Je obtížné jim cokoliv vytknout, při realizaci je to snad jen nedostatek financí. Jejich práce má ale minimální naději na úspěch, protože působí v prostředí, kde je značná část veřejnosti vnímá jako vraždící křižáky. I když tyto týmy odvádějí dobrou práci, politické zadání je špatné. Krize strategického myšlení západních politických elit jen na první pohled vyrůstá ze špatné zpravodajské analýzy. To byl především problém intervence v Iráku. Tehdy docházelo k úpravám zpravodajských výsledků v duchu potřeb administrativy, což nakonec vyústilo v programový volební požadavek demokratů na odpolitizování zpravodajských služeb. Jenže to není celý problém. Proč politici chtěli upravené analýzy? Vždyť bez dobré analýzy lze přijmout dobré rozhodnutí jen náhodou... Rozklad strategického myšlení je dán už tím, co by se dalo nazvat amerikanizací školství: zbavme se memorování, žáky a studenty je třeba učit tvořivě uvažovat. Tento líbivý slogan je typický propagandistický produkt. Výraz „memorovat" má pejorativní zbarvení, které sděluje, že je něco špatně. Ve skutečnosti ale ono „bezduché memorování" může být prosté učení se faktům či slovíčkům. A nad čím lze tvořivě uvažovat, když ne nad fakty? Po internetu běhá moudrá věta, která kdesi v kyberprostoru ztratila svého autora: „Věda je fantazie spoutaná fakty." Nemůže to být jinak. Tvořivost, zvláště v sociálních vědách, se musí opírat o vědění, mnohdy pohříchu nadřené. Uvolňovat fantazii bez znalostí, to je v nejlepším případě cesta k umění, nikoliv k analýze. Potkáváme je denně: koukají na nás z obrazovky České televize, připraveni kdykoliv k čemukoliv zaujmout zásadní stanovisko – aniž často vůbec tuší, o čem mluví. Takto vzniká situace, kdy není nutný základní výzkum, stačí ideologické think tanks, třetí sektor. Také v Česku se nevybírají ministryně obrany podle pěveckého talentu či ministři podle věrnosti firmě PromoPro. Jejich hlavní kvalita je ideologická oddanost, tedy schopnost přijímat rozhodnutí bez věcné analýzy. V kapitalismu nejsou odděleni jen chudí a bohatí, ale i bohatí a mocní od vzdělaných. Hledat jejich propojení je obtížné mimo jiné proto, že mocní a bohatí se domnívají, že vzdělané nepotřebují – kdyby byli důležití, přece by byli bohatí nebo mocní... Indiánská demokracie Politika ale potřebuje analýzu. Analýzu opřenou o relevantní fakta, což jsou fakta nejen pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá – tedy vybraná podle určitých kritérií. Tato kritéria opět potřebují znalosti. A talent. Specifický talent. Slabost tedy není jen ve znalostech věcných faktů, ale i ve filosofii, která má pomoci fakta analyzovat. Tato filosofie chybí z celé řady důvodů. Jedním z nich je liberální demokracie. Volební systém na Západě má v sobě zabudovány dvě bariéry, které brání rozvoji strategického přístupu: volební marketink a časování. Marketing je bezprostředně spojen s degenerací voleb na soutěž mediálních agentur. Rozvoj komunikací vedl postupně k tomu, že volby vyžadují prodej jednoduchých hesel co největšímu množství občanů. Tedy marketingovou kampaň, která prodává stranické vůdce v podobě balíčku oblíbených očekávání. Jen někteří, jako TOP 09, se soustřeďují na vybraný segment a radikalizují svůj heslář. Povětšině se heslář snaží postihnout potřeby co nejvíce lidí. Krátkodobé potřeby hedonistických středních vrstev. Časování voleb je dalším zdrojem krize strategického myšlení západních elit. Je zřejmé, že objednávka na politického vůdce je limitována dvěma (poslanec Kongresu USA) až pěti lety (prezident Francie). To znamená, že případná strategie je časově limitována na dva roky až pět let. Jenže skutečná sociální tvořivá koncepce vyžaduje alespoň střednědobé plánování. Řádově deset let. Liberální systém, který má chránit před diktátory svou častou výměnou jednotlivců – byť v rámci jedné skupiny – vyžaduje změnu: tváří, hesel, přístupu. To je všechno, jen ne vhodné prostředí pro rozvoj skutečného strategického myšlení. Tak vzniká sen o tom, že z chybných dílčích rozhodnutí uhněte neviditelná ruka trhu správný celek. Pravdou je, že politik v liberální demokracii nemá k dispozici nástroje na plnění střednědobých až dlouhodobých záměrů. Ze sociální tvořivosti mu zbyl jen zápas o rozpočet. A zápas o rozpočet byl zúžen na dohadování účetních. Tak trochu to vypadá jako indiánská vojenská demokracie. Tam si také v době míru mohl každý dělat, co chtěl, a náčelník mohl jen mluvit; ovšem v době války všichni museli náčelníka poslouchat. Tedy opět válka jako svůdná vábnička. Jak bez války Ačkoli válka hrozí stále víc, nemusí být. Je však nutné o tomto narůstajícím nebezpečí hovořit. Prorážet manipulaci jako je ta, která dnes provází válku v Libyi. Vědět, že s rostoucí hrozbou války bude manipulace narůstat. A využívat všechny demokratické instituce k boji proti militarismu, malování obrazu nepřítele tu na východě, jindy na jihu, proti pěstování patologického strachu, který ospravedlňuje násilí. Západ nutně potřebuje rozvíjet kritické myšlení. To neznamená pouze v akademické obci pěstovat to, čemu se dříve říkalo „ostrůvky pozitivní deviace". I v podmínkách svobody slova rozhodující roli při formování politické kultury sehrávají mainstreamová média. Ta ovšem, jak ukazuje čerstvá zkušenost, v době války ochotně přenášejí záběry neznámých filmových štábů ukazující posuzující povstalce, kteří mávají neznámo kde vyrobenými novými vlajkami starého režimu. A ze zpravodajství ochotně vyloučí informace z Jemenu či Bahrajnu, aby demokratický lid nebyl zmaten v době, kdy je přece nutné vidět jen jednoho, libyjského nepřítele. Takto se otvírá prostor pro svévoli politiků a vojáků. Zdá se, že je ještě spousta času. Státníci se přece na sebe usmívají. Jenže nadále pokračuje výstavba obrovské základny na Guamu, znovuvyzbrojování Gruzie, zbrojení v Ázerbájdžánu, výstavba černomořských základen USA v Bulharsku a Rumunsku, další v Polsku... A veřejnou diskusi o válce nepostrádáme. Jenže chybí. Nebezpečně chybí.

Čas načtení: 2020-10-02 11:23:24

Román Narine Abgarjanové Tři jablka spadlá z nebe je arménskou odpovědí na Sto roků samoty

Jak dát tragédii smysl – to je jedno ze sdělení románu Narine Abgarjanové Tři jablka spadlá z nebe. Ona tragédie není okamžikem ani mimořádnou událostí, ale dědičným prokletím, o němž se obyvatelé horské vesničky Maran domnívají, že jim přineslo utrpení a smrt. Kletba se během staletí stala jakýmsi přijímaným zvykem – nestříhané, dlouhé vlasy žen jsou údajně jedinou ochranou proti jejím škodlivým účinkům. Jedna z ústředních postav, Anatolie Sevojancova, o svou ochranu přijde, když jí násilnický manžel utne copy sekyrou. Otřesení obyvatelé Maranu strnou v úzkostném očekávání, jak to s Anatolií dopadne.  Narine Abgarjanová (1971) má již za sebou povícero titulů. Za Tři jablka spadlá z nebe obdržela v roce 2016 mimo jiné literární ocenění Jasná Poljana. Název románu odkazuje na říši pohádek a kouzel, přitom nás zavádí do drsné reality chudé horské vesnice Maran. Poznáváme její stárnoucí obyvatele a historii, sahající několik generací zpátky. Maran se však na mapě Arménie najít nedá, vlastně ani o Arménii není nikde ani zmínka. Přitom osud vesnice ovlivňují skutečné dějinné události, jako byla arménská genocida Turky, hladomor či válka o Náhorní Karabach. „Příběh Maranu tak může fungovat stejně dobře jako obraz tragické arménské historie i nadčasové podobenství o tradičním životním řádu vzdorujícím tlaku modernity,“ píše v doslovu překladatelka Kateřina Šimová.V tomto ohledu má text blízko k Márquezovu románu Sto roků samoty, k němuž jako k inspiračnímu zdroji se Abgarjanová přímo hlásí a s nímž její text pojí přímé paralely a aluze. „Macondo i Maran jsou fiktivní vesnice odloučené od vnějšího světa, stojící mimo konkrétní časoprostor, přesto se v nich zrcadlí tragické dějiny dvacátého století, ať už toho jihoamerického, nebo arménského. K Márquezovi vede také žánrová charakteristika románu – magického realismu, pro nějž je typická přirozená koexistence realistických a fantaskních motivů,“ pokračuje Šimová.    Ukázka z knihy Kapitola první V pátek krátce po poledni, když se slunce ladně přehouplo přes zenit a spořádaně se vydalo k západnímu okraji údolí, se Anatolie Sevojancova přichystala na smrt.      Před odchodem na onen svět ještě důkladně zalila zahradu a nasypala slepicím do zásoby krmení. Kdo ví, kdy sousedé objeví její bezvládné tělo, přece do té doby nezůstane drůbež hlady. Potom sundala víka ze sudů na dešťovou vodu, které stály pod okapovou rourou, aby chlístající proudy vody nepodemlely základy domu, kdyby náhle přišla bouřka. Pak prohledala police v kuchyni, posbírala všechny nedojedené zbytky – talířky s máslem, sýrem a medem, krajíc chleba a půlku vařené slepice – a odnesla to do sklepa do chladu. Vytáhla ze skříně věci na poslední cestu: pletené šaty ke krku s bílým krajkovým límečkem, dlouhou zástěru s vyšívanými kapsami, boty s plochou podrážkou, tlusté vlněné gulpy (celý život ji zábly nohy), pečlivě vyprané a vyžehlené prádlo a prababiččin růženec se stříbrným křížkem. Jasaman se dovtípí, že jí ho má vložit do rukou.      Oblečení položila na nejviditelnější místo ve světnici – na těžký dubový stůl pokrytý ubrusem z režného plátna (kdyby ho člověk nadzvedl, uviděl by dvě výrazné, hluboké rýhy od sekery). Na kupičku oblečení položila obálku s penězi na pohřeb, vytáhla z prádelníku starý voskovaný ubrus a odešla do ložnice. Tam rozestlala postel, ubrus rozřízla napůl, jednu polovinu rozložila na prostěradlo, lehla si, druhou polovinou se přikryla, přehodila přes sebe peřinu, sepjala ruce na hrudi, hlavou se pohodlně zavrtala do polštáře, zhluboka vydechla a zavřela oči. Vzápětí rychle vstala, otevřela dokořán obě křídla okna, zapřela je květináči s muškáty, aby se nezabouchla, a znovu si lehla. Teď už se nemusí bát, že by duše bezradně bloudila po pokoji, až opustí její smrtelné tělo. Jen co bude volná, vyletí z otevřeného okna rovnou do nebe.      Tyto zevrubné a pečlivé přípravy měly velmi závažný a smutný důvod – Anatolie Sevojancova už druhý den silně krvácela. Když objevila na spodním prádle divné hnědé skvrny, nejprve jí zatrnulo, pak si je ale pozorně prohlédla, ujistila se, že je to opravdu krev, a hořce se rozplakala. Hned se ale za svůj strach zastyděla, sebrala se a rychle si cípem šátku otřela slzy. Pláčem si nepomůže, co je jí souzeno, to ji stejně nemine. Na každého čeká nějaká smrt. Jednomu zastaví srdce, druhému s výsměchem sebere rozum a ona holt vykrvácí.      Anatolie ani na chvíli nezapochybovala, že je to nevyléčitelná nemoc a že to s ní půjde rychle. Není přece náhoda, že zasáhla tu nejzbytečnější a nejnanicovatější část jejího těla – dělohu. Jako by jí tím dávala najevo, že je to trest za to, že nikdy nedokázala naplnit své hlavní poslání – porodit děti.      Když si zakázala pláč a nářek, smířila se s osudem a překvapivě rychle se uklidnila. Prohledala truhlu s prádlem, vytáhla z ní staré prostěradlo, rozřezala ho na kusy a vyrobila si něco na způsob vložek. Ale k večeru už krvácela tak silně, že to vypadalo, jako by jí někde uvnitř praskla velká, nikdy nevysychající céva. Musela použít tu malou zásobu vaty, kterou měla doma schovanou. A protože hrozilo, že brzy dojde, rozpárala okraj pokrývky, vytáhla z ní několik chomáčů ovčí vlny, důkladně ji proprala a pak ji rozložila na parapet, aby uschla. Mohla si samozřejmě zaskočit k Jasaman Šlapkancové, která žila v sousedství, a půjčit si vatu od ní, ale to Anatolie nechtěla. Co kdyby se neudržela, rozplakala se a řekla jí o své smrtelné nemoci. Přítelkyně by se vylekala a okamžitě by vyrazila k Satenik, aby zatelegrafovala do údolí pro sanitku… Jenže Anatolie se nechtěla vláčet po doktorech, aby ji trápili bolestivými a zbytečnými procedurami. Rozhodla se umřít důstojně a smířeně, v klidu a pokoji, v domě, kde prožila celý svůj těžký a zbytečný život.      Šla si lehnout pozdě, protože si dlouho prohlížela rodinné album. Tváře dávno mrtvých příbuzných vypadaly ve slabém světle petrolejky obzvlášť smutně a zádumčivě. Brzy na viděnou, šeptala Anatolie a každý obrázek pohladila prsty zhrublými těžkou venkovskou prací, brzy na viděnou. I když byla hodně zesláblá a rozrušená, usnula rychle a spala až do rána. Vzbudilo ji rozčílené kokrhání kohouta. Slepice se bezcílně štrachaly po kurníku a netrpělivě čekaly, až je někdo vypustí ven, aby se mohly projít po zeleninových záhonech. Anatolie pozorně naslouchala svému tělu. Přišlo jí, že se cítí celkem snesitelně a že ji kromě bolesti v kříži a lehké závratě nic moc netrápí. Opatrně se zvedla, došla si odskočit a s jistým zlomyslným zadostiučiněním se přesvědčila, že krvácí ještě víc než předtím. Vrátila se do domu a udělala si z chomáče vlny a ústřižku látky vložku. Jestli to takhle půjde dál, tak z ní do zítřejšího rána všechna krev vyteče. A dalšího východu slunce už se možná ani nedožije.      Chvíli postála na verandě a každou buňkou těla vstřebávala tápavé ranní světlo. Zašla k sousedce, aby se s ní pozdravila a optala se, jak se daří. Jasaman se pustila do velkého prádla a zrovna stavěla na kamna těžký lavor s vodou. Zatímco se voda ohřívala, poklábosily spolu a probraly všední záležitosti. Brzy dozrají moruše, budou se muset setřást ze stromu, posbírat, z části navařit sirup, část nasušit a zbytek nechat dozrát v dřevěném sudu a pak vypálit morušovici. Taky už je na čase začít sbírat šťovík, za týden, za dva už bude pozdě – na horkém červnovém slunci rostlina rychle hrubne a už se na jídlo nehodí. Když se voda v lavoru začala vařit, Anatolie od přítelkyně odešla. Teď může být v klidu, Jasaman si na ni do zítřka ani nevzpomene. Než vypere prádlo, naškrobí ho, vybělí, rozvěsí na sluníčko, sesbírá a vyžehlí, má dlouho do večera co dělat. Takže Anatolie bude mít dost času na to, aby v klidu umřela.      To ji uklidnilo, celé dopoledne strávila poklidnou všednodenní prací a teprve odpoledne, když slunce oběhlo nebeskou klenbu a spořádaně se vydalo k západnímu okraji údolí, přichystala se na smrt.      Anatolie byla nejmladší ze tří dcer Kapitona Sevojance a jako jediná z celé jeho rodiny se dožila vyššího věku. V únoru oslavila padesáté osmé narozeniny, kdo by se toho nadál, to byl na její rodinu nebývalý věk.      Na matku si sotva pamatovala, umřela, když jí bylo sedm let. Měla mandlové oči neobvykle zlatavé barvy a husté medové kadeře. Jmenovala se Voske – Zlatá –, což krásně ladilo s jejím zevnějškem. Nádherné vlasy si zaplétala do pevného copu, na temeni ho upevňovala pomocí dřevěných jehlic do těžkého uzlu a pak chodila s mírně zakloněnou hlavou. Často si masírovala krk a stěžovala si, že jí tuhne šíje. Jednou do roka ji otec posadil k oknu, opatrně jí vlasy rozčesal a pečlivě je přistřihl, aby sahaly po pás, víc mu to matka nedovolila. Svým dcerám vlasy nikdy nestříhala, dlouhé vlasy je měly ochránit před prokletím, které kolem nich kroužilo už rovných dvanáct let, od toho dne, kdy se provdala za Kapitona Sevojance.      Ve skutečnosti si ho měla vzít její starší sestra Tatevik. Té bylo tehdy šestnáct let a čtrnáctiletá Voske, druhá dívka na vdávání ve velké rodině Garegina Agulisance, se na přípravách slavnostního dne velmi činorodě podílela. Podle prastaré tradice, která se v Maranu ctila po celou řadu pokolení, se po církevním obřadu odehrávala svatební oslava nejprve v domě nevěsty a potom v domě ženicha. Ale hlavy Tatevičiny a Kapitonovy rodiny, dvou bohatých a vážených maranských rodů, se rozhodly spojit síly a uspořádat jednu velkou svatební oslavu na majdanu, rozlehlé návsi uprostřed vesnice. Měla to být slavnost, jakou Maran ještě neviděl. Kapitonův otec hodlal početné hosty ohromit, a tak poslal dva švagry do údolí, aby na svatební oslavu pozvali hudebníky z komorního divadla. Vrátili se unavení, ale spokojení, a hlásili, že odměření hudebníci (kdo to kdy viděl, zvát na vesnici divadelní orchestr!) rychle obrátili, když se dozvěděli o velkorysém honoráři čítajícím dvě zlaté mince pro každého a týdenní zásoby jídla, které jim Kapitonovi švagři slíbili přivézt po oslavě povozem do divadla. Tatevičin otec chystal vlastní překvapení: na svatební oslavu pozval nejproslulejšího vykladače snů z celého údolí. Za deset zlatých byl ochoten provozovat své řemeslo po celý den a jediné, co požadoval, byla pomoc s dopravou potřebného vybavení – stanu, křišťálové koule na masivním bronzovém podstavci, věšteckého stolu, širokého divanu, dvou velkých květináčů s nevídanými košatými, omamně vonícími rostlinami a podivných spirálovitých svící vyrobených ze zvláštních druhů drcených dřev, které hořely několik měsíců v kuse, aniž by dohořely, a šířily kolem sebe vůni zázvoru a pižma. Na svatební oslavu bylo kromě Maranských pozváno ještě několik desítek hostů z údolí, vesměs vážených a movitých lidí. Nadcházející slavnost slibovala, že bude opravdu nezapomenutelná, psalo se o ní dokonce v novinách, což byla mimořádná pocta, protože do té doby tisk nikdy neinformoval o slavnostech v rodinách, které neměly šlechtický původ.      Ale stalo se něco, co nikdo nečekal. Čtyři dny před svatebním obřadem nevěsta ulehla, celý den a celou noc problouznila v horečkách a zemřela, aniž by znovu nabyla vědomí.      V den jejího pohřbu se nad Maranem nejspíš otevřela nějaká temná brána, z níž sestoupily síly protichůdné silám nebeským, protože jinak než zatměním mysli se chování hlav obou rodin vysvětlit nedá. Oba muži se ihned po zádušní mši krátce poradili a rozhodli se, že svatbu nezruší. ¨ „Přece ty peníze nepřijdou nazmar,“ pronesl na smuteční hostině šetrný Garegin Agulisanc. „Kapiton je dobrý mládenec, zdvořilý a pracovitý, takového zetě aby pohledal. Tatevik si k sobě vzal Bůh, tak jí bylo souzeno, byl by hřích protivit se Jeho vůli. Ale máme ještě jednu dceru na vdávání. Takže jsme se s Anesem rozhodli, že si Kapitona vezme Voske.“      Nikdo si netroufl mužům odporovat, a tak Voske, ztrápené ztrátou milované sestry, nezbylo nic jiného než se pokorně vdát za Kapitona. Smutek za Tatevik o týden odložili a oslavili velikou, hlučnou a bohatou svatbu. Víno a morušovice tekly proudem, stoly prostřené pod širým nebem se prohýbaly pod rozmanitými pokrmy, orchestr v tmavých oblecích a vyleštěných botách vyhrával polku a menuety, Maranští chvíli soustředěně naslouchali nezvyklé klasické hudbě, ale když se pořádně připili, hodili způsobné chování za hlavu a pustili se do prostého vesnického tance.      Do stanu vykladače snů nahlédl málokdo. Svatebčané, rozjaření vydatným jídlem a pitím, měli jiné starosti. Voske k němu dotáhla za ruku vyplašená teta, které dívka ve volné chvilce pár slovy popsala sen, co se jí zdál v předvečer svatby. Vykladač snů byl drobný, vyzáblý a neuvěřitelně, skoro strašidelně ošklivý stařec. Ukázal Voske, kam si má sednout, a dívka strnula, když zahlédla malíček jeho pravé ruky. Dlouhý, zčernalý, řadu let nestříhaný nehet se ohýbal jako skoba, stáčel se okolo bříška prstu a táhl se podél celé dlaně až ke křivému zápěstí, takže bránil ruce v pohybu. Tetu stařec bez okolků vyprovodil ze stanu a poručil jí, aby hlídala vchod, sám se usadil se široce rozkročenýma nohama v podivných širokých šarovarech naproti Voske, svěsil tenké dlouhé ruce mezi kolena a mlčky se na ni zahleděl.      „Zdálo se mi o sestře,“ odpověděla dívka na nevyřčenou otázku. „Stála ke mně zády, v nádherných šatech, se šňůrou perel vpletenou do vlasů. Chtěla jsem ji obejmout, ale nedovolila mi to. Otočila se ke mně a tvář měla takovou starou a vrásčitou. A ústa vypadala… jako by se jí jazyk nemohl vejít dovnitř. Rozplakala jsem se a ona poodešla do kouta, vyplivla do dlaně jakousi temnou tekutinu, natáhla ke mně ruku a říká: ‚Nikdy tě nepotká štěstí, Voske.‘ Vylekala jsem se a vzbudila se. Ale to nejhorší přišlo až pak, když jsem otevřela oči a uvědomila si, že sen pokračuje. Bylo pozdě v noci, ještě před enbašti, kohouti ještě nekokrhali, šla jsem se napít vody, kdovíproč jsem vzhlédla ke stropu a ve střešním okně, v erdyke, jsem uviděla Tatevičinu smutnou tvář. Hodila mi pod nohy svou čelenku se závojem a zmizela. A ta čelenka se závojem se rozpadly v prach, jakmile dopadly na podlahu.      Voske se usedavě rozplakala, až se jí po tvářích roztekla černá řasenka – jediná kosmetika, kterou maranské ženy používaly. Z průstřihů hedvábné mintany zdobené drahými krajkami a stříbrnými penízky vykukovala křehká dětská zápěstí, na spánku jí nervózně tepala bezmocná modrá žilka.      Vykladač snů hlasitě vydechl a vydal přitom táhlý, dráždivý zvuk. Voske se zarazila a vylekaně na něj upřela oči.      „Dobře mě poslouchej, děvče,“ zaskřehotal stařec. „Sen ti vykládat nebudu, to by nemělo cenu, stejně už se s tím nedá nic dělat. Ale nikdy si nestříhej vlasy. Ať ti vždycky zakrývají záda. To je jediné, co ti můžu poradit. Každý z nás má nějaké místo, kde se ukrývá jeho síla a ochrana. To moje,“ máchl dívce před očima pravou rukou, „je v nehtu na malíčku. A ty ho máš, jak se zdá, ve vlasech.“      „Dobře,“ špitla Voske. Chvilku vyčkala, doufala, že dostane ještě nějakou radu, ale vykladač snů zachmuřeně mlčel. Tak se zvedla k odchodu, pak ale sebrala odvahu a přiměla se zeptat: „A víte, proč zrovna ve vlasech?“      „To netuším. Ale když ti hodila pokrývku hlavy, tak to znamená, že chtěla schovat to, co tě může ochránit před prokletím,“ odpověděl stařec, aniž zvedl oči od doutnající svíce.      Voske vyšla ze stanu se smíšenými pocity. Na jednu stranu se trochu uklidnila, protože část svých obav zanechala u vykladače snů. Zároveň ji však neopouštěla myšlenka, že musela, byť bez zlého úmyslu, udělat ze zesnulé sestry před cizím člověkem skoro nějakou vědmu. Teta, která netrpělivě přešlapovala vedle stanu, se kdovíproč ohromně zaradovala, když jí Voske starcovu věštbu odvyprávěla.      „Hlavně, že už se nemusíme ničeho bát. Udělej, co ti poradil, a všechno bude dobré. A Tatevičina duše čtyřicátý den opustí naši hříšnou zemi a nechá tě na pokoji.“   Z ruského originálu С неба упали три яблока, vydaného nakladatelstvím Astrel imprint v Petrohradě roku 2015, přeložila Kateřina Šimová, 264 stran, nakladatelství Prostor, 2020   Narine Jurjevna Abgarjanová (1971) se narodila v arménském městečku Berd. Od roku 1993 sice žije v Moskvě a píše rusky, ale ve svých prózách se do Arménie a ke svému arménskému dětství a mládí stále vrací. V roce 2010 ji proslavila dětská novela Maňuňa o veselých příhodách dvou malých rozpustilých kamarádek v kulisách arménského maloměsta osmdesátých let, které díky velkému úspěchu přibyla v následujících letech další dvě pokračování. Dětské literatuře se Abgarjanová věnuje i nadále. Autobiografickou trilogii o arménském dětství doplnila v roce 2011 kniha Náplava (Ponajechavšaja), tragikomická historie mladé dívky, která v divokých devadesátých letech přijede z malé horské republiky dobývat Moskvu. S Arménií a jejím prostým, nehybným a poetickým světem jsou neoddělitelně spjaty i autorčiny prózy psané na vážnější notu, sborníky povídek Lidé, kteří jsou vždy se mnou (Ljudi, kotoryje vsegda so mnoj, 2014) a Zuzali (2016) i román Tři jablka spadlá z nebe. Zatím poslední autorčinou knihou je drásavý soubor krátkých povídek o lidských osudech poznamenaných válkou o Náhorní Karabach Žít dál (Daleje žiť, 2018).

Čas načtení: 2019-09-05 06:37:09

Martin Hudec: Česko-německá literární výměna je zatím dost jednostranná

Před více než dvaceti lety se zrodila instituce, která se rozhodla prohlubovat vzájemné porozumění mezi Čechy a Němci. O dosavadních aktivitách Česko-německého fondu budoucnosti, jeho aktuálních projektech i plánech do budoucna jsme hovořili s germanistou Martinem Hudcem.   Česko-německý fond budoucnosti, založený v roce 1997, si klade za cíl „stavět mosty mezi Čechy a Němci“. Co konkrétně si pod tím máme představit?  Zcela konkrétně ve třech číslech: za 20 let jsme částkou přes 60 milionů eur podpořili na 11 000 česko-německých projektů. Podporujeme především školní a kulturní výměnu a spolupráci na úrovni občanské společnosti včetně nejrůznějších setkávání. Jde nám o to, aby díky naší podpoře bylo možné realizovat projekty, které spojují lidi z obou zemí a umožňují jim se vzájemně poznat a respektovat. Fond budoucnosti přispívá i na obnovu památek, vysokoškolská stipendia a vědecké a publikační záměry.   V čele fondu stojí český ředitel Tomáš Jelínek a německá ředitelka Petra Ernstberger, znamená to, že o aktivitách nadace v té které zemi rozhoduje vždy pouze jeden z nich? Fond budoucnosti je sice bilaterální instituce s českým a německým ředitelem, a stejně tak jsou Češi a Němci zastoupeni ve správní radě i mezi zaměstnanci, ale naše poslání je jednotné a agendu si podle státní hranice nedělíme. Sídlo fondu a celé jeho exekutivy je v Praze, zde jsou zpracovávány a hodnoceny všechny grantové žádosti a odtud jsou řízeny i další aktivity fondu směřující do obou zemí.   Vy máte na starost podporu kulturních a vědeckých projektů a také vydávání tištěných publikací. Jaký druh projektů mezi (úspěšnými) žádostmi převažuje a kam obvykle jde nejvíce peněz? Úspěšné jsou především takové žádosti, které přispívají k česko-německému porozumění, a projekty založené na česko-německé spolupráci, důležitý je i inovativní přístup, kreativita a přínos podpořených projektů. Konkrétně pak záleží na té které projektové oblasti: u kulturních projektů nám jde především o vzájemné zprostředkování kulturních fenoménů obou zemí i prezentaci zástupců současné kultury, od amatérských hudebních souborů až po špičkové německé divadlo. U vědeckých a publikačních projektů je pro nás zásadní zdokumentování myšlenkového světa, vědeckého výzkumu a kulturních aktivit lidí z Německa a Česka, stejně jako náhled do literatury sousední země a jejích nejrůznějších žánrů. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Když zůstaneme u literatury, které faktory mají největší vliv na výsledné rozhodnutí ohledně vaší případné podpory? A kdo všechno o ni vlastně může žádat? Žádat mohou jak nakladatelé či nejrůznější – například vědecké – organizace, tak i fyzické osoby, tedy například samotní autoři z obou zemí. Nejzásadnější kritérium pro naši podporu jsem už zmínil v předešlé odpovědi, určitě ale platí, že chceme především přispět ke zprostředkování současné literatury, zásadní je pro nás přitom nejen kvalita textu a překladu, ale i to, že tak přispějeme k bližšímu porozumění života v sousední zemi.   Letos jste byli jedním z partnerů prezentace České republiky jako hostující země na lipském knižním veletrhu. V čem konkrétně vaše přítomnost na veletrhu, popřípadě spoluúčast na českém programu spočívala? České hostování v Lipsku jsme vnímali jako velkou šanci pro českou kulturu a pro prohloubení česko-německého dialogu nejen v oblasti literatury, což je jedním z našich důležitých cílů. Proto jsme se také hned od počátku snažili přispět k jeho úspěšné realizaci – rád jsem se v této souvislosti podílel na práci dramaturgické rady, která měla hostování ČR v Lipsku na starosti –, i k posílení česko-německé literární výměny. Již v březnu 2018 jsme vypsali mimořádnou podporu projektům, které měly přispět k lepšímu poznání a posílení role české literatury a českého jazyka v Německu.  To vše i s ohledem na fakt, že česko-německá literární výměna na rozdíl od velmi rozvinuté kulturní spolupráce lidí z obou zemí probíhá dost jednostranně a současná česká literatura se v konkurenci se silnou nabídkou zahraničních titulů na německém knižním trhu prosazuje jen s velkými obtížemi. Mimořádná podpora se týkala nejen překladů do němčiny, ale i čtení českých autorů a dalších literárních projektů, cílili jsme též na podporu německé bohemistiky. Celkem jsme v rámci naší výzvy podpořili na 20 projektů celkovou částkou 150 000 eur. V průběhu veletrhu v Lipsku jsme pak měli tři velmi úspěšné, různorodé akce: kontaktní setkání pro všechny ty, kteří mají nápady, jak česko-německé vztahy v oblasti kultury dále rozvíjet, pódiovou diskusi s Jaroslavem Rudišem přímo na veletrhu a především „Večer s Vladimírem Holanem“ – česko-německou edici, která patří k našim nejzásadnějším literárním projektům, představil její spoluvydavatel, profesor slavistiky Urs Heftrich (rozhovor s ním přinesly Literární noviny 4/2019; pozn. PN) a překladatelka Věra Koubová. Čtení básní pak hudebně doprovodil izraelský pianista Gilead Mishory.    Mezi aktuálně schválenými projekty čistě literární akce ani publikace příliš nefigurují, zaujala mě však akce s názvem Reality Czech. Německo-české literární setkání. O co se jedná? Z tohoto projektu mám obzvláštní radost, ukazuje totiž to, co pro nás bylo a je po hostování v Lipsku zásadní: tedy kontinuitu i rozšíření česko-německých aktivit na literárním poli. V případě „Reality Czech“ se jedná o řadu čtení a diskusí se 12 českými a německými spisovateli v Berlíně. V rámci třídenního setkání budou autoři z Prahy a Berlína spolu s publikem diskutovat o aktuálních podmínkách pro psaní i roli literatury v kulturně-politickém a společenském diskursu a poznají také nové performance a publikační formáty z Prahy a Berlína. Program bude sestávat z panelové diskuse v kooperaci s fakultou slavistiky na Humboldtově univerzitě, dvou večerů autorských čtení, několika moderovaných diskusí / open talks a výstavy nezávislých literárních časopisů vydávaných v uplynulých 30 letech. Z mého pohledu je přitom nejzásadnější pestrý mix různých setkávacích a prezentačních formátů: dojde zde nejen ke klasickým čtením, která širší veřejnosti umožní vhled do současné české literatury, ale i k následným diskusím o nových cestách a možnostech zprostředkovávání a šíření literatury.   Podpoříte také vznik a následné vydání německého překladu knihy Petra Balajky Ottla, která česky vyšla loni zásluhou Nakladatelství Franze Kafky. Co vás přimělo k finanční podpoře v tomto konkrétním případě? Je to svým způsobem logický protipól k naší podpoře českého vydání všech tří svazků Stachovy kafkovské biografie v nakladatelství Argo. Přišlo nám vhodné pomoci zprostředkovat knihu českého autora německým čtenářům, nadto pojednávající o osobě a tematice, o které se dosud příliš nevědělo. Tím mám na mysli nejen Ottlu jako Kafkovu „nejmilejší sestru“, ale i tematizaci posledního roku jejího života v Terezíně, následnou deportaci do Osvětimi a její dobrovolné rozhodnutí spojit svůj osud s dětmi z Białystoku, které jako zdravotní ošetřovatelka provázela, i když pravděpodobně tušila, že to znamená cestu na smrt.   Když se podíváme na rok 2017, podpory se dočkalo 40 publikací, ovšem beletrie mezi nimi příliš zastoupena nebyla (6x próza, 2x poezie) a převažovaly tituly odborné. Jedná se o tradiční poměr? A čím je to způsobeno?  Ten poměr se lehce mění, dosud ale platilo, že převažují žádosti o podporu vědeckých publikací, což je dáno tím, že tyto projekty jsou často navázány na vědeckou česko-německou spolupráci v nejrůznějších oblastech – většinou se jedná o podporu vydání česko-německých sborníků z akcí podpořených fondem. O nelehké cestě českých autorů na německý knižní trh jsem již hovořil, sám jistě dobře víte, že ani u nás není mnoho nakladatelů, kteří by se na náročnější německou beletrii či poezii zaměřovali. Chci ovšem zmínit i to, že v roce 2018, tedy již během příprav na Lipsko, bylo mezi 50 podpořenými publikacemi 8 knih beletristických a 8 titulů z oblasti poezie. V tomto smyslu doufám a věřím, že impulsy vzešlé z našeho hostování v Lipsku budou mít delší trvání, naše podpora v této oblasti samozřejmě pokračuje i nadále.   V loňském roce mezi podpořenými projekty figurovala řada akcí či děl vztahujících se k tzv. osmičkovým rokům, letos jistě nebude nouze o projekty spjaté s třicetiletým výročím sametové revoluce.  Je to tak, už v prvním pololetí letošního roku fond podpořil celou řadu projektů, které tematizují 30. výročí politického převratu v roce 1989, a to v obou zemích. Těší nás, že aktéři občanské společnosti chápou toto výročí i jako příležitost lépe si uvědomit, co nás v Evropě spojuje, a soustředit na to pozornost. Tak například pražská Asociace pro mezinárodní otázky a Evropská akademie Berlín chtějí v rámci „Evropských týdnů svobody“ prostřednictvím nejrůznějších inovativních formátů zprostředkovat širší veřejnosti v Německu, Česku a Polsku povědomí, že události roku 1989 byly významné nejenom v národním nebo bilaterálním kontextu, ale že je třeba je zároveň vnímat jako součást příběhu celoevropského úspěchu. Řada projektových partnerů hledá v souvislosti s výročím pádu železné opony i možnosti intenzivního dialogu s pamětníky. Jako například drážďanské Mitteleuropa-Zentrum při Technické univerzitě a spolek Veřejný sál Hraničář z Ústí nad Labem, kteří hodlají provést řadu rozhovorů s pamětníky z oblasti Drážďan a Ústí a tematizovat při tom jejich životní situaci před a po roce 1989. Dalším příkladem projektu, který se zabývá třicetiletým výročím politického převratu roku 1989, je česko-německý kabaret, založený v roce 2018 v Praze jako první svého druhu. Ve svém novém programu „Téma 2.0“ se bude zabývat tématem pádu železné opony a následného období politické transformace až do současnosti.    Již čtvrtým ročníkem letos pokračuje vámi pořádaná soutěž o Česko-německou novinářskou cenu. Co vás vedlo k jejímu založení a jakou prestiž si za dobu své existence toto ocenění získalo u nás a v Německu? Smyslem této ceny je podpora jednak kvalitní a nezávislé žurnalistiky, jednak česko-německých vztahů nezatížených předsudky. Během posledních dvaceti let od podpisu Česko-německé deklarace a vzniku Fondu budoucnosti se vztahy mezi Čechy a Němci sice významně zlepšily, ovšem bez kvalitní žurnalistiky by vzájemné poznání a pochopení toho druhého bylo zajisté na nižší úrovni.  Česko-německou novinářskou cenou proto oceníme novinářky a novináře, kteří jdou proti trendu rychlého, povrchního zpravodajství a nespokojují se s jednoduchými odpověďmi a populistickou zkratkovitostí. V době narůstající manipulace s fakty a názory je zodpovědná žurnalistika tohoto typu obzvlášť důležitá.  Naštěstí existuje na obou stranách hranice značný počet novinářek a novinářů, kterým stojí za to se intenzivně a dlouhodobě tématy sousední země zabývat. Myslím, že si cena za dobu své existence vybudovala dobré renomé. Od počátku jsme kladli důraz na její nezávislost: o vítězích rozhoduje porota složená z předních žurnalistů z obou zemí, které nominují naše partnerské organizace Deutscher Journalistenverband a Syndikát novinářů ČR. Vyhlášení vítězů je vždy velkou a podnětnou podívanou. Letos předání cen plánujeme na 1. listopadu do Lipska a jako hlavní řečník vystoupí bývalý německý novinář a disident a současný šéf úřadu pro dokumentaci Stasi Roland Jahn. Mezi soutěžícími i vítězi byli dosud vždy zastoupeni jak žurnalisti z nejvýznamnějších médií z obou zemí, tak i novináři na volné noze a nezávislé produkce a my věříme, že to tak bude i nadále. Cíle naší ceny jsou totiž stále aktuálnější.  {/mprestriction}  Martin Hudec (*1974) absolvoval magisterské i doktorské studium germanistiky na Johann Wolfgang Goethe-Universität ve Frankfurtu na Mohanem. V Česko-německém fondu budoucnosti, kde je zodpovědný za oblast publikací a stipendií, působí od roku 2003.