Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-04-11 10:00:00

Trumpova vláda vyrazila velitelku americké vojenské základny v Grónsku

V Grónsku byla  propuštěna vedoucí americké vojenské základny, kterou navštívil viceprezident JD Vance, protože kritizovala program Washingtonu pro tento arktický ostrov, informovala agentura AFP.Plukovnice Susannah Meyersová, která od července zastávala funkci velitelky americké vojenské "vesmírné" základny Pituffik v Grónsku, byla odvolána na základě zpráv, že se distancovala od Vanceovy kritiky Dánska a jeho dohledu nad územím během jeho návštěvy základny před dvěma týdny.„Od velitelů se očekává, že budou dodržovat nejvyšší standardy chování, zejména pokud jde o to, aby při výkonu svých povinností zůstali nestranní,“ uvedly americké vesmírné síly ve svém prohlášení z konce čtvrtka.Agentura AFP poznamenala, že prohlášení nebylo dále rozvedeno, ale americká webová stránka Military.com uvedla, že Meyers 31. března zaslal všem pracovníkům na Pituffiku e-mail, „jehož cílem bylo zřejmě vytvořit jednotu mezi letci a strážci, jakož i Kanaďany, Dány a Gróňany, kteří tam pracují, po Vanceově vystoupení“.Ve svém e-mailu, předaném serveru Military.com, Meyersová napsala: „Netroufám si rozumět současné politice, ale vím, že obavy americké administrativy, o kterých v pátek hovořil viceprezident Vance, neodrážejí situaci na vesmírné základně Pituffik.“Zdroj v angličtině ZDE

Čas načtení: 2024-10-11 12:03:09

Americké vesmírne sily sa už čoskoro pokúsia s raketoplánom X-37B o náročný manéver. Pôjde o prvý manéver svojho druhu

Vesmírne sily Spojených štátov oznamujú, že ich testovacia kozmická loď X-37B už čoskoro začne so sériou manévrov, ktoré sa nazývajú aerobraking. V preklade ... The post Americké vesmírne sily sa už čoskoro pokúsia s raketoplánom X-37B o náročný manéver. Pôjde o prvý manéver svojho druhu appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2019-12-18 15:48:35

Poutník z Mohameda: Alláhův hněv (ukázka z knihy)

Téma budoucnosti, ve které se vlády nad světem zmocní muslimové, už bylo zpracováno mnohokrát. Světovou proslulost si získal Michel Houellebecq v románu Podvolení (česky 2015). V současné době se svou troškou džihádu do mlýna přispěl autor historických detektivek a novinový alarmista Vlastimil Vondruška, který v knize Kronika zániku Evropy 1984-2054 popisuje románovou vizi rozpadu „našeho světa“. Ještě před nimi zpracoval stejné téma František Kotleta, jehož Poutník z Mohameda: Alláhův hněv je bestsellerem mezi fanoušky žánrové literatury. Kniha původně vyšla ve dvou částech v letech 2008 a 2011 pod vlastním jménem autora – Leoš Kyša. Byla napsána ještě před tím, čemu dnes říkáme uprchlická krize. Příběh samotný se odehrává v daleké budoucnosti, kdy planetu Zemi ovládnou muslimové a vyznavači konkurenčních nábožeství ji musí opustit a kolonizovat vesmír. To se ostatně daří i muslimům, a tak většinu známého vesmíru obsadí oni a na křesťany a židy zůstanou vzdálenější a nehostinnější destinace. Celý známý svět tak žije v jakési náboženské verzi studené války, kde proti muslimům stojí spojené planety Američanů a ruské vesmírné impérium. Kotletovým hrdinou v tomto světě je pašerák pornografie a alkoholu, který na zakázku provede teroristický útok proti muslimům. Koneckonců terorismus muslimové nevymysleli, šlo vždy hlavně o způsob boje slabých proti silným, jak nám ukazuje minulost a koneckonců i Kotletova smyšlená budoucnost. Jeho kniha není hystericky protiislámská nebo protináboženská. Pokud něco je, pak je to příběh o svobodě jedince, o tom, že není radno se své svobody vzdávat a že nakonec nejsvobodnější jsou ti, kdo jsou k sobě i světu upřímní – pašeráci alkoholu a pornografie, lidé, pro které není náboženství dogmatem, ale vnitřním morálním kompasem, pro které je láska a přátelství víc než formální pravidla.   Ukázka z knihy V hotelu jsem v televizi naladil hlavní zpravodajský kanál. Zatčení tří křesťanů se věnovali jenom okrajově. Neradi přiznávají, že se někdo může od pravé víry odklonit. V reportáži vedli Muneeba a jeho dva přátele k budově soudu, odkud je vyexpedovali rovnou do vazby. On i ostatní dva odhalení křesťané nesli hlavy hrdě vztyčené. Na rozdíl od Ibrahima mou identitu neznají. Nemají tedy koho prozradit. Ani o plánu na únos Mohameda nevěděli. Problém spočíval v zásilce, kterou u nich ukryli moji zaměstnavatelé. Policajti neměli šanci ji objevit, ale musím pro ni vyrazit ještě dnes. Dřív než ti tři začnou zpívat. Mohli být sebevíc odhodlaní, ale v péči náboženské policie se dřív nebo později rozmluví každý.      Hlavní zprávy se jinak nejvíce věnovaly blížícímu se slavnostnímu otevření Mohameda. Akce se má zúčastnit i pět ministrů Rady imámů a několik slavných herců i hereček. Kolem gigantického korábu už teď kroužily desítky vojenských lodí a stovky zpravodajských. Kamery jej nasnímaly snad ze všech možných úhlů. Skutečně impozantní veledílo.      Vykonal jsem večerní modlitbu a zhasl světlo. Počkám ještě hodinu a vyrazím do mešity. * * * V obchodě jsem si cestou od Ibrahima koupil levnou modrou burku. Hasan mě sjel dost opovržlivým pohledem. Dělal jsem, že si toho nevšímám, ale přidal jsem mu další plusové body. Koupil jsem i mapu města. K Černé mešitě je to dobrých sedm kilometrů. Chvíli jsem váhal, zda si nevzít taxíka. Začínám pěkně lenivět. Převlékl jsem se a vyrazil.      Po západu slunce se pěkně ochladilo. Na černé obloze se leskly tři měsíce. Jeden velký a dva vzdálené namodralé. Písečná bouře ustala. Zkřehlé prsty jsem zamotal do povlávajícího textilu burky a přidal rázně do kroku, abych se zahřál.      Před mešitou stálo jedno policejní auto. Seděli v něm tři chlápci. Dva vypadali, že spí. Ten poslední měl rozsvícené světlo a četl si Korán. Obvodovou zeď jsem přelezl zezadu. Nebyla moc vysoká. V zahradě stálo několik trnitých stromů. Naštěstí dost daleko od sebe, abych mohl v klidu projít. Okna nezabezpečená. Žádné mříže ani hlásiče pohybu. Kdo by se také na muslimské planetě chtěl vloupat do mešity? Stačilo pár úderů loktem a okno se rozletělo dokořán. Potichu.      Opatrně jsem seskočil na koberec a přivřel okno. Z ulice do hlavní místnosti dopadalo světlo. Díky tomu jsem mohl dobře vidět. Nesměl jsem se ale přiblížit k oknům, aby mě neprozradila vlastní silueta. I čtoucí policajt mohl občas vzhlédnout k budově.      Teď jen najít tu správnou knihu. V administrativní místnosti stál malý příruční trezor. Otevřený a prázdný. Snad není Muneeb takový pitomec a neschoval ji na prvním místě, kde by hledal každý policajt. Propátral jsem šuplíky i skříně. Nic. Prolezl jsem všechny místnosti. Už jsem byl vážně zoufalý. Kam bych schoval takovou věc já? Dumal jsem a pak mi to došlo: Tam, kam patří. Do knihovny!      A měl jsem pravdu. Ležela tam. Přesně uprostřed. Mezi různými vydáními Koránu byl ten můj největší a nejtěžší. Na zadní straně vytištěno poznávací znamení: Vydáno na Alcoru. Měl jsem co dělat, abych nevykřikl radostí.      V okamžiku, kdy jsem Korán zastrčil do tašky přes rameno, uslyšel jsem charakteristické pípání tlačítek elektronického zámku dveří. Namáčkl jsem se do stínu knihovny.      Ve dveřích stáli dva policajti. Doufal jsem, že byli z auta před mešitou, a ne nějaká posila. Jeden držel v ruce baterku. Kužel světla chaoticky bloudil po místnosti. Nepostřehl jsem, že by měli vytažené pistole. Zatajil jsem dech a čekal. Vešli dovnitř. Paprsek světla přejel přes knihovnu a olízl mi levou ruku. Nevšimli si mě. Přešli do kanceláře. Nechal jsem tam pěkný nepořádek. Musel jsem rychle jednat, než jim dojde, že se někdo vloupal do mešity, a informují ostatní fízly. V duchu jsem děkoval, že mají mešity všude koberce. Nemusel jsem se tolik snažit, aby nebyly slyšet moje kroky. Policajt s baterkou šmejdil vevnitř. Druhý stál ve dveřích a opíral se o rám. Nejhorší je okamžik těsně před tím, než se rozhodnete jednat. Máte chuť utéct. Jakmile se pohnete, jde to samo.      Prudce jsem zvedl pravou ruku, dlaní zakryl policajtovi ústa a zároveň pevně uchopil za bradu. Levačka přistála na temeni. Stačilo jen prudce trhnout a strážník se sesul k zemi. Ten druhý si toho vůbec nevšiml. Čerstvé mrtvole jsem vytáhl z pouzdra pistoli. Těsně předtím se chlápek s baterkou otočil a osvítil mi tvář. Zmáčkl jsem spoušť.      Dostal přímý zásah do hrudi. Odletěl asi metr. Rozložil se na stůl pokrytý rozházenými papíry. Lejstra se pomalu stávala rozházenými krvavými papíry.      Hluk výstřelu se v malé místnůstce pěkně rozlehl. Teď večer ho museli slyšet přinejmenším na ulici před mešitou. Proběhl jsem ke vchodovým dveřím. Někde by tu měl stát třetí fízl. Nestál. Pořád seděl v autě a spal. Ani rána z pistole jej nevzbudila. Zkusil jsem opatrně tlačítko otevírání. Dveře se tiše rozevřely. Chvilku jsem váhal. Jenom chvilku. Může se vzbudit každým okamžikem a zburcovat kolegy. Potřebuji alespoň hodinu na návrat do hotelu. Položil jsem mu pravou ruku pod bradu a druhou na temeno.      Doufám, že ten poslední sen alespoň stál za to.  * * *  „Alláhu Akbar,“ pozdravil mě policista kontrolující totožnost pasažérů na dopravníku číslo patnáct. „Alláhu Akbar Kabíra,“ zadeklamoval jsem poslušně. Ukázal jsem mu průkaz a přiložil otisk pravého palce. Obojí se shodovalo s mladým imámem Ali al-Borakem ze seznamu pozvaných na slavnostní uvedení mezihvězdné lodi Mohamed do provozu. Prohlídka byla rychlá. Měl jsem s sebou jen Korán. Jako většina mých spolucestujících. Prošel jsem detektorem kovů a výbušnin.      „V pořádku. Další,“ poslal mě na místo kontrolor. Sedl jsem si na vyhrazené křeslo. Většina mužů v dopravníku byla starší než já. Někteří vyplašeně nervózní, jiní očividně dychtiví. Jen málokdo vypadal klidně. Zkoušel jsem odhadnout, jestli někdo z nich patří k lidem z Hagany. Jeden měl trošku židovský profil. Četl si v Koránu a občas se polohlasem dovolával Alláha. Buď jen další fanatik, nebo vážně únosce. V tom případě ovšem dost přehrával.      Dostal jsem místo u okna. Na rozdíl od vesmírných lodí mají dopravníky létající na oběžnou dráhu okna. Mohameda visícího ve vesmírné prázdnotě nad žlutým Zakátem jsem už znal. Nyní pohled na něj clonily stovky lodí kroužících nebo parkujících okolo. Většina z nich byly výletní dopravníky. Přicestovaly sem desetitisíce lidí dychtících vidět start této úžasné lodi. Pár desítek patří televizním stanicím. Ostatní pak armádě a náboženské policii. Sevřel jsem křečovitě svůj Korán. Přistáváme.  * * * Třicet pět teroristů podzemní organizace Hagana svůj útok načasovalo celkem profesionálně. Kamery desítek televizí zrovna mířily na nejstaršího člena Rady imámů, držícího plamenný projev, když se jeho hlava efektně rozprskla do prostoru díky přesně mířené kulce. Na pódium vyskočilo pět chlapů v uniformách ochranky lodi a zbývajícím čtyřem pohlavárům přiložili pistole k hlavám. Na svých uniformách měli navíc navlečenou červeno-modro--bílou pásku.      Velitel komanda elegantně přeskočil bezhlavou mrtvolu a postavil se sám za mikrofon. Zřejmě chtěl přednést požadavky únosců. Jak zněly, se už asi nedozvím. Hlava únosce následovala osud té imámovy. Její zbytky dopadly směrem k vychládajícímu duchovnímu. V tu chvíli nastala regulérní panika. Následná přestřelka ji doplnila krásnou zvukovou kulisou. Na rozdíl od ostatních poutníků jsem ovšem neprchal bezcílně.      Než plán Ibrahima Churšída roztrhaný na milimetrové kousky skončil v toaletě, vryl jsem si jej do paměti jako buddhista mantru. Alespoň se to tak říká. Buddhisté už sto let oficiálně neexistovali. Z kongresového sálu dvakrát vlevo, vpravo, zase dvakrát vlevo a servisním výtahem do jedenatřicátého patra. Až k výtahu si mě nikdo nevšímal. Před ním stálo snad dvoumetrové plešaté monstrum se zrzavým plnovousem.      „Uklidni se, poutníku, právě jsem dostal zprávu, že všichni útočníci byli pobiti. Na lodi je znovu nastolen pořádek. Můžeš se vrátit do kongresového sálu,“ mluvil ke mně jako k malému ubrečenému dítěti. Chlapci tedy dlouho nevydrželi. Ona se v pětatřiceti lidech loď s pěti tisíci pasažéry unáší vážně blbě. I tak jsem čekal, že vydrží déle.      „Díky, opičáku.“ Vhodnější oslovení jsem pro něj nenašel. Svůj účel splnilo. Rozhodil jsem ho. Hned nato to schytal mezi nohy. Ještě než se stihl zkroutit bolestí, dostal to pravým zvedákem na bradu. Doufal jsem, že hned padne k zemi. Složil se až po dalších sedmi ranách. Z odřeného hřbetu pravé ruky mi tekla krev.      Zatáhl jsem bezvládné tělo do výtahu, odzbrojil ho, zmáčkl potřebné patro a zlomil mu vaz.      Nejjednodušší vstup do počítače lodi jsem našel v náboženském centru. Odtud se měla vést do všech reproduktorů Mohameda živá kázání. Doufal jsem, že tu nebude ani noha. Bohužel byla. A ještě další tři. Patřily dvěma technikům. Díky jejich přítomnosti zůstaly dveře do centra odemčené. S pistolí v ruce jsem je požádal, aby mi otevřeli vstup do počítače. Vytáhl jsem Korán uložený za pasem a odtrhl spodní desku obalu. Byla z umělé nekovové slitiny. Majstrštyk židovských koumáků. Měla i vhodný konektor k připojení. Abych měl jistotu, že se program uvnitř nahraje, musela deska zůstat připojená nejmíň deset minut. Čas jsem si ukrátil zastřelením obou techniků. * * * Pro jistotu jsem se vrátil jiným výtahem. Okolo kongresového sálu to bzučelo jako v úle. Pověřený velitel náboženské policie už stačil rozhodnout, že se odlet Mohameda k Zemi uskuteční. Posunuli start jen o deset hodin. Mrtvoly muslimů i útočníků už stačili odklidit. Teroristů padlo třicet. Pět se tedy musí ještě někde na lodi skrývat. Zabili všechny zástupce Rady imámů, patnáct členů ochranky a třicet poutníků. Jak znám tajnou náboženskou policii, měla je na svědomí spíš její palba než hochů z Hagany.      Prodíral jsem se policisty, ochrankou lodi a poutníky v kongresovém sále snad půl hodiny, než jsem našel televizní štáb zpravodajské agentury Jerema. Všichni měli tradiční bílé oděvy oddaných věřících, takže jsem se jen zbavil visačky návštěvníka a připnul si identifikační štítek asistenta produkce.      S opuštěním Mohameda jsme neměli nejmenší problém. Přestoupili jsme do malé, ale rychlé mezihvězdné kocábky a dali tomuhle monumentálnímu hrobu sebevražedného křesťansko-židovského komanda únosců sbohem. Zbývaly dvě hodiny, než se z něho stane hrob masový. Doslova a do písmene. Program z mého Koránu už nenápadně přebírá kontrolu nad celou lodí. Až se mu to povede, nahodí motory a odpálí ji směrem k Zakátu. Z Mohameda se stane kamikadze. Jako obrovský meteorit zasáhne povrch planety a nejmíň třetinu jí dokonale vyhladí. V té době už budeme v podprostoru.   Poutník k Zemi „A k tomu přidám sto padesát žen. Žádná z nich není starší dvaceti let, krásné, všechny dobře stavěné a hlavně zdravé. Na otrokářském trhu mají větší cenu než tvoje loď. Padesát z nich jsou ještě panny,“ odříkal pomalu Al-Amín s důrazem na poslední slovo. Díval se mi upřeně do očí, aby zjistil, jestli mě jeho velkolepá nabídka zaujala.      Bezesporu mě ohromil, ale nedal jsem to najevo.      „Kontroloval jsem je osobně, nevěřící,“ dodal po chvíli a okázale se zachechtal, aby všichni pochopili, že šlo o vtip. Za ty roky, co s ním obchoduju, ho znám natolik, že vím, že o žádnou legraci nešlo. Onu kontrolu panenství určitě prováděl osobně a velmi si ji užil. Potáhl si z vodní dýmky a po mocném šluku na chvíli zavřel oči, aby si lépe vychutnal kouř tabáku s chaynekou. Opojná a fyzicky nenávyková droga pocházela z této planety a její vývoz v podstatě živil většinu zdejší populace. Musím přiznat, že jsem na jejím prodeji překupníkům docela dobře vydělával, což byl jediný důvod, proč jsem teď seděl v obřadním stanu tohohle hrdlořeza a poslouchal jeho obchodní návrhy.      Amín vážil dobrých sto dvacet kilo. I při úctyhodné výšce přes sto devadesát centimetrů působil dojmem obtloustlého stárnoucího páprdy. Navíc plešatého páprdy. Co mu chybělo na hlavě, hravě doháněl délkou prošedivělých vousů. Kolem něj na polštářích z ovčích kůží seděli čtyři nižší klanoví vůdci. Dívali se na mě a mého společníka a zarputile mlčeli.      „Tvá nabídka je skutečně velkolepá, ale nemohu ji přijmout. Víš, že pašeráci mají svůj kodex a ten nám zakazuje prodávat atomové zbraně. Nemohu ti je obstarat ani za tisíc panen a tisíc tun drogy, stejně jako bych A-bombu nikdy neprodal Bánímu-al-Mustalíqovi. Tvá velkorysá nabídka je zbytečná, velký bojovníku. Pokud bych ji přijal, velmi brzy by má hlava poletovala vesmírem a mé orgány by posloužily lidem, kteří je potřebují a jsou ochotni za ně dobře zaplatit,“ pronesl jsem pateticky. Al-Amín si na takovém způsobu komunikace zakládal, stejně jako všichni Čečenci.      Situace na frontě musela být pro jeho klanový svaz skutečně vážná, když se rozhodl přemluvit mě k porušení kodexu. Bání se poslední dobou chlubil, že je pouze otázkou času, kdy si Amínovou hlavou ozdobí vchod do svého sídla, ale nebral jsem ho příliš vážně. Čečenci jsou chvástáním a zveličováním svých činů doslova posedlí. Myslím, že když se nějaké dítě nahlas nechlubí a dostatečně nezveličuje všechny své činy, obviní jeho matku z cizoložství a jejího potomka prodají otrokářům jako nežádoucí kukačku.      Tentokrát zřejmě Al-Amín nepřeháněl. Chtít po mně atomovou bombu místo klasického sortimentu pozemních a leteckých zbraní skutečně znamenalo, že klanům starého chlípníka teče do bot. Al-Amín mé odmítnutí zřejmě očekával. Ani neotevřel oči, jen dál rytmicky šlukoval kouř z vodní dýmky. Tvářil se, že mě vůbec neslyšel. I ostatní vůdci vypadali jako sochy z muzea voskových figurín.      „Mohu ti do týdne dodat libovolné množství T-95. Rusové zase vylepšili jejich ovládání a přidali víc zbraňových systémů. Mám v nákladním prostoru nové americké kulomety se střelami s tepelným naváděním a otrávenými kulkami, létací magnetické miny nebo nová děla typu Kaaba. Muslimská federace je zařazuje do výzbroje svých pozemních jednotek. Jsou naprosto spolehlivá, mám i…“      „Dost už!“ zařval najednou klanový vůdce a s tím výkřikem vyprskl chaynekový kouř doprostřed stanu.      „Nechci zbraně, nevěřící pse. Tvé ceny jsou nadsazené, jako bys pocházel z lůna židovské děvky. Všechno tohle zboží prodáváš Bánímu, který plundruje mé vesnice a města. Chci atomovou bombu. Chci vyhladit Nový Grozný a ty mi k tomu pomůžeš,“ ukázal na mě prstem a v jeho očích plálo šílenství jako maják, který námořníky varuje před ostrou a zrádnou skálou.      Začínal jsem chápat, proč před sto lety, nedlouho poté, co poslední nevěřící, tedy lidé, již nevyznávají islám jako své náboženství, odešli ze Země, věnovala Rada imámů Čečencům tuhle příjemnou planetu s mírným klimatem. Jejich přesun stál Muslimskou federaci astronomickou sumu, ale klid, který Země po jejich odstěhování získala, byl evidentně k nezaplacení.      Planetu si pojmenovali Basajev, po svém legendárním válečníkovi. Jen co se pořádně zabydleli, začali dělat to, co od nepaměti uměli nejlépe: vraždit se mezi sebou. Na Basajevu permanentně probíhaly desítky lokálních konfliktů mezi znesvářenými klany. Čečenci samotní se netvářili, že jim věčná válka nějak vadí. Naopak. Myslím, že byli ve svém živlu. Stejně jako my, pašeráci zbraní. Jediný problém představovala nesolventnost jednotlivých klanů. Cenné kovy se na planetě příliš netěžily. Za zbraně šlo získat jedině ženy nebo sušenou chayneku a obojí mělo své nevýhody. Ženy byly náročné na přepravu, chayneka zase na prodej. Po pašerácích drog šli nejen vojáci Muslimské federace, ale i většina policajtů ze samostatných neislámských planet. Navíc cena na trhu kolísala a občas jsem byl rád, když jsem na konci obchodu neprodělal poslední skafandr. Dlouhodobě se ovšem směna s Čečenci vyplácela, jen musel být člověk obzvlášť opatrný.      Nešlo o první cholerický Al-Amínův výstup. Za léta, co se s ním zahazuju, jsem jich už pár zažil. Existoval jenom jeden vhodný způsob, jak nyní zareagovat. Prudce jsem vstal a se mnou i můj pobočník Mohamed Majid, muslim původem, ale jinak milovník uleželé skotské a zavilý ateista.      „Odpusť mi, ctihodný Al-Amíne, že jsem tě rozčílil. Jsi čestný muž a skvělý bojovník. Pokud budeš mít ještě někdy zájem, bude mi ctí s tebou obchodovat, ale nyní již musím odejít,“ pronesl jsem úsečně.      Nad těmi frázemi jsem ani nepřemýšlel. Vypouštěl jsem je z úst automaticky jako dětskou říkanku. Čečence nikdy nesmíte poslat k šípku přímo, a už vůbec ne někoho, jako je tenhle cholerický zabiják. A rozhodně ne před dalšími klanovými vůdci. Pouhý náznak urážky by musel smýt krví. Vaší krví.      S Mohamedem jsme se Al-Amínovi hluboce uklonili a pomalu vycouvali ze stanu. Do očí mě uhodila záře červeného slunce.      Hned potom mě do čelisti uhodila černá pažba pušky.      Ztratil jsem rovnováhu a jako pytel chayneky spadl na zem. Nade mnou stáli tři ozbrojenci a mířili mi na hlavu samopaly. Dva si vzali do parády Mohameda. Jeden mu okovanou botou (z dodávky, kterou jsem jim doručil předminulý měsíc, spolu s dálkově řízenými americkými tanky) drtil krk a druhý mu do břicha strkal hlaveň samopalu. Ruská K-7. Taky moje zboží.      Čečenec vyšel ze stanu, protáhl se jako kočka po dobrém obědě a pomalu se nade mnou rozkročil.      „Mohl jsi získat sto padesát žen za jednou mizernou bombu. Teď mi ji dáš zadarmo a já tě možná nechám žít, nevěřící.“      Jeho situace musela být daleko horší, než jsem se domýšlel. Tím, co provedl, ztratil výhradního dodavatele zbraní a zároveň riskoval pomstu pašerácké gildy. Nejenže mu teklo do bot, už v tom musel být nejspíš po kolena a voda pořád prudce stoupala. Zoufalá situace plodí zoufalé činy.      „Nemám na lodi žádnou atomovou bombu. Musel bych pro ni zaletět na Tortugu. Dřív jak za dva týdny to nestihnu.“      „Nelži!“ zařval Amín a kopl mě do břicha. „Vím, že je na Jeremiášovi nejméně jedna. Při tvé poslední návštěvě mi to prozradil člen tvé vlastní posádky.“      V duchu jsem proklel anonymního užvaněného podřízeného a rozhodl se, že všechny posadím na detektor lži. Kdo neudržel jazyk na uzdě, skončil. Tedy pokud se dostanu z dostřelu Čečence a jeho bojovníků.      „Amíne, příteli, nevím, jak ti pomoci. I kdybych tu atomovku na palubě Jeremiáše měl. Chlapci s ním krouží na oběžné dráze a příkaz k bombardování Grozného ode mě neposlechnou. Znají kodex. Zvlášť když jim řeknu, že jsem zde jako zajatec. Zvolí si nového kapitána a já ti tady zůstanu jen na ozdobu.“      „Ozdobu si udělám z tvé hlavy a tvého mužství, pokud nesplníš mé podmínky, pse.“ Amín mě znovu kopl do břicha. Zřejmě ho tenhle alternativní sport – kopanec do zajatce s rozběhem – začínal bavit.      Zachytil jsem Mohamedův zoufalý pohled. Oběma nám bylo jasné, že přivést Čečence k rozumu nepůjde. Buď se ulicemi Grozného prožene radiační vítr, nebo se našimi těly proženou nože Amínových nohsledů.      „Dobře, ty zmrde. Vyhrál jsi,“ řekl jsem a místo odpovědi schytal vzteklý kopanec. Tentokrát do slabin. Bolestí mi vytryskly slzy. Slovní úcta už dávno nebyla potřeba. I když splním všechna jeho přání, těžko mě kdy pustí. Nejsem Čečenec, ale krevní msta mi není cizí. Amín mě zná a ví, že ani já nejsem v odpouštění zrovna přeborník.      „Musím do modulu k vysílačce. Telepatii kupodivu neovládám,“ zavtipkoval jsem a pomalu, aby se strážci náhodou nepolekali a nestiskli citlivé spouště svých K-7, se postavil na nohy. * * * Do dvoumístného modulu se nás nacpalo šest. Připadal jsem si jako v sauně. Ještěže jsme byli všichni oblečení. Naši hlídači páchli ovčinou, chaynekovým kouřem a strojním olejem na promazávání zbraní. Amín se posadil do sedačky pilota a rozhlížel se kolem. Předpokládám, že hledal něco, co by stálo za odcizení.      „Jeremiáši, tady modul číslo jedna.“ Výzvu jsem nemusel ani jednou opakovat. Mikrofon zapraskal a ozval se hlas navigátora.      „Zdravím vás, kapitáne. Už se vracíte?“      „Ještě ne, Pavle. Domluvili jsme s Al-Amínem skvělý obchod.“      „S Al-Amínem? Tím slizkým penetrátorem ovcí?“      Čečenec v židli nadskočil. Mít v tu chvíli Pavla Arsenije po ruce, vymlátil by z něj jeho širokou, smutnou ruskou duši.      „Ano, s ním. Získáme sto padesát mladých žen, z toho padesát panen, a pět metráků chaynekových listů nejlepší kvality za jednu drobnou službičku.“      „Službičku?“ zapraskal v mikrofonu podezřívavý navigátorův hlas.      „Ano, službičku. Shodíme na Grozný atomovku.“      „Cože!?“ vykřikl Pavel. Ozvěna jeho hlasu se prohnala reproduktorem do modulu a chvíli v něm rezonovala.      „Vy jste se zbláznil! Tarek z nás všech udělá šašlik. Nemůžeme prodávat atomovky ani se míchat do konfliktů. Jen prodáváme zbraně. Chystáte se na nejšílenější porušení kodexu, o jakém jsem kdy slyšel. Kapitáne, vy jste se musel přiotrávit kouřem z toho jejich svinstva. Váš rozkaz odmítám uposlechnout,“ rozezněl se modulem Rusův rezolutní hlas.      „Pavle Arseniji, starý vesmírný vlku, rozumím ti, ale odpovědnost za tuhle akci nesu jenom já. Jestli bude chtít Tarek na stole něčí koule v jahodové omáčce s rýží, jsou to ty moje. Vy dostanete podíl na prodeji a do konce života nemusíte hnout prstem.“      Navigátor se na chvíli odmlčel, jako by nad mým vysvětlením přemýšlel.      „Kapitáne Danieli Kalandro, naposled vás prosím, rozmyslete si to.“      „Ne, je to moje rozhodnutí a stojím si za ním. Obchod už jsme s Al-Amínem stvrdili. Kdy budete schopni bombu odpálit na místo určení?“      „Sám víte, že je to oříšek. Musíme ji nejprve složit, zaktivovat a pak vymyslet, jak se dostat do letového prostoru. Nad Grozným je skvělá obranná vzdušná síť. Sami jsme ji pomáhali budovat,“ zabručel nespokojeně.      „Nad tím jsem už přemýšlel. Spojte se s Báním, že mám pro něj skvělou nabídku nových amerických automatických vznášedel, která po mně chtěl. Až vám otevře letecký koridor, zakroužíte nad městem, odpálíte bombu a zmizíte.“      Al-Amín se rozvaloval v mém pilotním křesle a jeho úsměv se stával stále širším a širším, až jsem se bál, že si za chvíli vykloubí čelist. Jeho sen o velkém atomovém hříbku nad městem nenáviděného nepřítele se začínal uskutečňovat.      „Doufám, že se nebudete vyskytovat někde v dosahu bomby,“ nadhodil Rus.      „Kdepak. Zůstaneme v blízkosti modulu,“ zavrtěl jsem hlavou, i když mě nemohl vidět.      „Dobře. Oznámím to posádce a pak se spojím s Al-Mustalíqem. Dřív než ráno nám určitě koridor neotevře.“      „Výborně, alespoň si budeme moci užít velkolepé pohostinnosti vojenské polní základny ctihodného Al-Amína,“ řekl jsem a přerušil spojení s Jeremiášem.      Vysoký Čečenec vyskočil radostně z křesla. Tvářil se, jako by právě v loterii vyhrál vládu nad celou planetou. Až jsem se bál, že mě dojetím láskyplně obejme. „Dobře jsi to vymyslel, nevěřící. Je vidět, že nikdo se ve lhaní nevyzná tak dobře jako křesťanští psi,“ pronesl spokojeně. * * * Trochu jsem doufal, že se k nám po rozmluvě s navigátorem začne věznitel chovat trochu ohleduplněji. Pravda, už neměl potřebu do mě kopat, ale to představovalo veškerou změnu k lepšímu. S Mohamedem nám nasadili pouta a pak nás svázali dohromady nanolanem jako párek sadomasochistických homosexuálů. Problém vězel v tom, že pokud jste sebou hýbali, začalo se lano zkracovat. Dilema mezi potřebou poškrábat si svědivé místo a touhou nenechat si postupně rozřezat kůži a svaly bylo pro vězně mučivou zkušeností. Otravná moucha nebo nějaký její hmyzí příbuzný měli v kombinaci s touhle vymožeností moderní nanotechnologie na svědomí stovky životů. Lano prakticky nešlo přeřezat. Rozpojit jste jej mohli jen ve spojovacím článku a po zadání trojmístné kombinace.      „Kapitáne,“ zašeptal mi do ucha Mohamed.      Opatrně, abych nezpůsobil reakci nanolana, jsem pokýval hlavou a dal tím znamení, že jej vnímám.      „Myslíte, že vás Arsenij poslechne? Přece neshodí bombu na Grozný. Žijou v něm tři miliony lidí.“      „Arsenij není žádný pitomec a já taky ne. Neboj se a zkus chvíli spát. Hlavně se prosím nevrť. Budu vzhůru. Jestli se ti začne zdát o tancování, zkusím tě vzbudit dřív, než nás to nakrájí jak mrkev do boloňské omáčky.“ * * * Zdál se mi sen. Ležel jsem na zemi a někdo mě kopal do hlavy. Otevřel jsem oči. Moc to nepomohlo. Všude kolem byla tma a stále mě někdo bouchal do hlavy. Chtěl jsem roztáhnout ruce, když mi náhle došlo, kde ležím a čím jsem svázaný. Rány do hlavy jsem dostával od Mohameda. Bouchal mě čelem do zátylku.      „Kapitáne, vzbuďte se,“ zašeptal.      „Jsem vzhůru,“ zahuhlal jsem potichu, i když šeptání nebylo vůbec potřeba. Zvenčí k nám doléhaly výbuchy, střelba a výkřiky v čečenštině.      „Někdo zaútočil na základnu,“ oznámil zbytečně můj pobočník. Zvuky boje – výbuchy a střelba z automatů – se k nám neodvratitelně blížily. Asi patnáct minut po probuzení se rozhrnulo plátno zakrývající vchod do stanu a dovnitř jím propadlo tělo vousatého vojáka. V rukách třímal nějaký obstarožní samopal.      Kolíky s tichým ponk vyskočily ze země a náš stan odletěl pár metrů do tmy. Ozářený matným světlem tří měsíců rozložených skoro pravidelně po obloze se nad námi tyčil bojový robot T-95. Jedno ze čtyř ramen se přiblížilo na pět centimetrů a vevnitř zabudovanou kamerou zkoumalo, čím jsme svázaní. Z ramene se odklopil kulomet a místo něj se vysunula diamantová pilka. S tichým bzučením se přibližovala k elektronickému zámku a zároveň spoji nanolana. Zavřel jsem oči a tiše prosil Boha o milost.      Pila se zakousla do zámku a lano se zakouslo do nás. Cítil jsem, jak se stahuje do sebe. Vlákno mi prořízlo kůži na několika místech na nohách a rukou. Mohamed vykvikl bolestí. Lano se mi začalo utahovat kolem krku.      Snad v posledním okamžiku, kdy jsme ještě mohli přežít bez úhony, spoj praskl a nanolano se smrsklo jako jojo do dvou malinkatých kousků. „Alláhu Akbar!“ vykřikl úlevou Mohamed.      Když je nouze nejvyšší, zřejmě i ateista svou mysl obrátí k poslední naději všech zoufalců.      Protáhl jsem se jako kočka a nastavil pilce pouta.      T-95 měla opálený maskovací nátěr a v jejím krunýři se šklebilo snad přes tisíc dírek po odražených čečenských kulkách. Myslím, že tuhle mašinku budu muset prodat s pěknou slevou.      „Jeremiáš?“ spíš oznámil, než by se ptal Mohamed.      „To si kurva piš. Někde okolo ještě běhají další tři,“ obrátil jsem mrtvolu a z tuhnoucích prstů jí vyrval samopal.      T-95 jsou dálkově ovládané bojové stroje. Jeden má hodnotu desetiny vesmírné plachetnice. Nejsofistikovanější software, dva velkorážní kulomety, dva rychlopalné kanony s laserovým zaměřovačem a tělo narvané střelivem a třemi druhy bojových plynů. Nohy jsou schopny vyvinout v rovném terénu a při standardní pozemské gravitaci rychlost sto kilometrů v hodině. Stroj šel rovnou po mém navigačním čipu, který mám nastřelený v levém rameni, takže jej určitě ovládal samotný Arsenij. On jediný zná frekvenci, na které vysílám svůj signál. Usmál jsem se do jedné z mikrokamer, jejichž záběry zprostředkovávaly plastický obraz v ovládací kabině stroje na Jeremiášovi, a pomocí primitivní znakové řeči mu vysvětlil, aby nás s odstupem následoval a kryl.      Nastal čas vyřídit si účty. * * * Samopal od vousaté mrtvoly jsem brzy předal Mohamedovi. Po pár metrech chůze jsme zakopli o skrumáž roztrhaných čečenských mrtvol. Kromě hromady železného šrotu, masa, kostí a krve se u ní válel i použitelný ruční kulomet K-9 s přídavnými zásobníky.      Navigátoři T-95 se snažili obránce tábora co nejvíce zmást. Přišli z různých stran. Na přeskáčku útočili a zase se stahovali. Stále nepřestávali střílet. Naštěstí tak, aby se jejich granáty a střely zdaleka vyhnuly místu, z něhož přicházel můj signál. Ne poprvé mi ten elektronický pidišmejd v rameni zachránil život.      „K zemi!“ zařval Mohamed a podkopl mi nohy. Svalil jsem se do trávy na poslední chvíli. Nad námi prosvištěla raketa. Můj pobočník naštěstí včas spatřil jejího původního majitele krátce před odpálením.      T-95 se jí také rychlým úkrokem vlevo vyhnul a směrem, odkud přiletěla, poslal dávku tří granátů.      „Pospěšme si. Zabijme tu tlustou feťáckou svini a pryč odsud,“ zašeptal zbytečně Mohamed. Přesně tohle jsem měl totiž v úmyslu.      Jenže nejdřív toho parchanta potřebujeme najít. Určitě přespával ve svém stanu, prakticky v centru tábora. Co udělal, když začala střelba? Šel do první linie? Vzal kulomet a bojuje s některou z mých draze koupených hraček?      Těžko. Vůdcovské postavení a dlouhý život si neudržel tím, že by stál v čele svých útočících hord.      „Bude v leteckém bunkru. Jednou mi ho ukazoval. Je támhle pod kopcem,“ máchl jsem pravačkou k nízkému návrší. Mohamed na mě mrkl, vyskočil a popoběhl asi padesát metrů. Nikdo na něj nestřílel. Vzduch byl čistý. Nadechl jsem se, doběhl jej a zaryl se bradou do hlíny. Teď byla řada na mně. Napočítal jsem do tří, vstal a okamžitě zase padl k zemi. Tiskl jsem se do hlíny a doufal, že se mi pouhou silou vůle podaří zakopat se alespoň pár centimetrů pod povrch. Těsně nad našimi hlavami přelétávalo hejno olověných včeliček. Nějaký ukrytý bojovník si nás všiml. Naštěstí pro nás neměl zrovna pevné nervy a palbu zahájil příliš brzy. Kdyby pár sekund počkal, až na mě bude mít lepší výhled, mohl jsem konečně zjistit, jestli mají pravdu muslimové, nebo křesťané. Anebo ateista Mohamed.      Poslal jsem za ním jednu dávku z kulometu. Zbytečně. Neměl jsem šanci pořádně zamířit. Arsenij se rozhodl věc vyřešit za nás. V rozporu s mým rozkazem nás rychlými skoky předběhl asi o padesát metrů a do místa, z něhož se výstřely ozývaly, poslal čtyři granáty. Jejich výbuchy umlčely kulometnou střelbu.      Vítězné zvolání mi zamrzlo na rtech.      Odněkud ze tmy přiletěly s typickým svištěním skákací miny a přisály se na hruď bojového robota. Arsenij si toho všiml a rozběhl se s robotem co nejdál od nás. Zvládl asi padesát metrů, než jej série výbuchů roztrhala a rozmetala do širokého okolí. Několik kousků T-95 se proletělo nad našimi hlavami a s žuchnutím se zarylo do země pár metrů od místa úkrytu. Souběžně s létajícími troskami, které ještě před chvílí z oběžné dráhy ovládal navigátor Jeremiáše, nás ošlehl vařící vzduch. Cítil jsem, jak se mi na zátylku horkem seškvařily vlasy.   Nakladatelství Epocha, 2019, brožovaná, 110 x 180 mm, 1. vydání, 544 stran {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-04-05 10:54:51

Americké vesmírne sily pripravujú niečo, čo tu ešte nebolo. Na obežnú dráhu chcú dostať „vesmírnu lietadlovú loď“

Spoločnosť Gravitics, Inc je vedúcim inovátorom v oblasti vesmírnej infraštruktúry a nedávno bola táto spoločnosť vybraná americkými vesmírnymi silami na vytvorenie inovatívnej platformy, ... The post Americké vesmírne sily pripravujú niečo, čo tu ešte nebolo. Na obežnú dráhu chcú dostať „vesmírnu lietadlovú loď“ appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2022-08-19 19:44:32

NASA zveřejnila místa na Měsíci, kde by mohli přistát astronauti mise Artemis III

NASA v pátek večer v osm hodin našeho času zveřejnila kandidátské regiony pro přistání vesmírné lodi Orion při misi Artemis III. Pozornost americké vesmírné agentury se pro lety na Měsíc s posádkou soustředí na jižní pól, kde se předpokládá přítomnost vody. Každý z představených 13 regionů má několik možných přistávacích míst, mezi kterými budou nyní vědci vybírat celkového vítěze.

Čas načtení: 2024-09-26 15:00:14

Satellite Control Network

Americké vesmírné síly postupují vpřed s plány na rozšíření své stárnoucí Satellite Control Network (SCN) využitím komerčních satelitních antén. Vesmírné síly čelí nedostatku kapacity, kdy se roční vypouštění družic podporovaných SCN od roku 2012 ztrojnásobilo.

Čas načtení: 2024-12-11 08:00:58

U.S. Space Force

Americké vesmírné síly posilují své partnerství s Japonskem ve snaze čelit rostoucí dominanci Číny ve vesmírné oblasti. Spolupráce zahrnuje zdokonalení sdílených schopností v oblasti sledování vesmírných objektů.

Čas načtení: 2025-01-27 10:00:33

Americká astronomická společnost

Během 245. zasedání Americké astronomické společnosti zveřejnila organizace prohlášení vyzývající k zákazu rušivé vesmírné reklamy, která by mohla způsobit rušení pro pozemní astronomii. Zákaz vesmírné reklamy platí v USA, ale astronomové se obávají zahraničních společností. Se

Čas načtení: 2024-05-22 08:30:00

Rusko vypustilo družici schopnou sledovat a ničit jiné satelity, míní Američané

Rusko 16. května vypustilo satelit, o němž se americké zpravodajské služby domnívají, že je to zbraň schopná sledovat a útočit na jiné satelity. V úterý to uvedlo americké vesmírné velitelství (U.S. Space Command ) s tím, že ruská sonda bude obíhat poblíž amerického špionážního satelitu USA 314 vypuštěného v dubnu 2021.

Čas načtení: 2024-12-18 20:13:46

Whiting, Stephen N.

Autor: Jirka Cooper Datum: 18.12.2024 20:13:46 Příjmení:Surname:WhitingWhitingJméno:Given Name:Stephen NewmanStephen NewmanJméno v originále:Original Name:Stephen Newman WhitingFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:generálGeneralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:MAMAŠlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:14.09.1967 Ocean Springs, Okres Jackson, Mississippi / 14.09.1967 Ocean Springs, Jackson County, Mississippi / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:--Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel Kosmického velitelství Spojených států- velitel Velitelství kosmických operací- velitel Velitelství vesmírné složky kombinované síly- commander of the United States Space Command- commander of the Space Operations Command- commander of the Combined Force Space Component CommandJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)--Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Whitingwww.spaceforce.mil

Čas načtení: 2024-10-15 10:00:54

Neobyčejné vesmírné experimenty

Lidé se snaží zkoumat zákonitosti fungování vesmíru už od počátku svých prvních letů do kosmu. K tomu jim pomáhají nejrůznější, někdy i dost šokující, experimenty. Díky tomu dnes víme, jak působí mikrogravitace na lidské tělo či na tekutiny. Všechny tyto poznatky posouvají naše znalosti o vesmírném prostředí, které chce člověk do budoucna obývat dlouhodobě, stejně

Čas načtení: 2024-05-07 19:12:06

RUS - 14C227 Tobol (systém ochrany satelitů před elektonickým útokem)

Autor: Janko PALIGA Datum: 07.05.2024 19:12:06 Pozemný komplex 14C227 Tobol (14Ц227 Тобол) bol pôvodne vytvorený najmä ako prostriedok ochrany ruského satelitného zoskupenia pred elektronickým vplyvom nepriateľa. Podľa správy zverejnenej nadáciou Bezpečný svet (Secure World Foundation (SWF)), súkromnou skupinou zaoberajúcou sa vesmírnou bezpečnosťou a stabilitou, našli analytici v Rusku najmenej sedem komplexov Tobol, pričom všetky sa nachádzali v blízkosti objektov používaných na sledovanie satelitov. Podľa analytikov sú niektoré z týchto zariadení centrami mobilných rušiacich vysielačov. Podľa nadácie sa satelitné rušenie môže vyskytovať v dvoch prostrediach: vo vesmíre, keď je namierené priamo na satelity, a na Zemi, kde sa rušenie môže zamerať na prijímače [vesmírnej komunikácie]. Rušenie vytvorené vo vesmíre, známe ako rušenie vzostupného spojenia, mieša svoje signály s pôvodným vysielaním, čo skresľuje informácie, ktoré prijímajú všetci používatelia konkrétneho satelitu. Podľa Barta Hendricksa, výskumníka, ktorý program pozorne sledoval, komplex Tobol takmer určite funguje týmto spôsobom.Pozemná metóda, známa ako downlink jamming, vysiela signál na rovnakej frekvencii ako satelit, čo bráni pripojeným zariadeniam prijímať štandardný signál. Táto metóda má kratší dosah, pretože závisí od toho, ako blízko je zdroj rušenia k systémom, ktorých prevádzku chce narušiť.Hoci rozmiestnenie ruských komplexov Tobol po celej krajine môže naznačovať, že sa používajú na obranné účely, tri objekty zverejnené v hodnotení amerických spravodajských služieb - jeden pri Moskve, zariadenie pri Kryme a ďalší v západnej ruskej exkláve Kaliningrad - sú najbližšie k Ukrajine, čo ich robí vhodnými na útočné operácie. Zdá sa, že oblasť ich pôsobenia pokrýva celú Ukrajinu, uviedol Brian Weeden, riaditeľ programového plánovania v Nadácii pre bezpečný svet. "Verejne dostupná dokumentácia, ktorú máme k dispozícii, hovorí, že ide o obranný komplex, pretože Tobol by mal slúžiť na odhaľovanie vonkajších zdrojov, ktoré sa snažia rušiť alebo zasahovať do ruských satelitov. Má analyzovať tieto rušivé signály a potom vysielať protisignál, ktorý sa bude snažiť rušenie negovať," povedal Weeden."Ale ak to dokážete," dodal, "pravdepodobne budete môcť využiť rovnaké schopnosti na agresívne zasahovanie do cudzích satelitov."O programe komplexu Tobol, ktorý sa v ruských dokumentoch označuje ako 14C227, existujú na verejnosti len slabé náznaky a úniky informácií a jeho schopnosti zostávajú už dlhé roky záhadou. Výskumníci tvrdia, že program sa začal približne pred desiatimi rokmi (pozn. článok vyšiel 24.04.2023).Belgický amatérsky výskumník Bart Hendricks, ktorému štúdium ruských dokumentov o verejnom obstarávaní a súdnych dokumentov umožnilo získať väčšinu z obmedzených verejne dostupných informácií o programe Tobol, pôvodne dospel k záveru, že systém mal obranný charakter, ako uvádza jeho analýza z roku 2020, ktorú uverejnila internetová publikácia The Space Review. Ale ďalšia analýza, podporená súdnymi dokumentmi opisujúcimi "špecializované komplexy na elektronický útok na vesmírne prostriedky", viedla k novým odhaleniam a minulý rok predpovedal, že Tobol by sa mohol používať na útočné účely.Hendricks v rozhovore uviedol, že satelity Starlink prelietavajú dostatočne nízko nad Zemou, takže Tobol na nich pravdepodobne môže vysielať rušivé signály. Problémy však pretrvávajú. Analytik ruských vojenských vesmírnych systémov Bart Hendrix venoval časť svojho rozsiahleho materiálu "Rusko sa pripravuje na elektronický boj vo vesmíre" komplexu 14C227 Tobol, ktorý v novembri 2020 uverejnila internetová publikácia "The Space Review". Ruský preklad tohto materiálu bol zároveň zverejnený na zdroji Habr. Uvádzame fragment tohto prekladu týkajúci sa komplexu Tobol (všimnite si, že na niektorých miestach tento preklad nevyzerá celkom technicky gramotne, pôvodné odkazy Hendrixa sme z dôvodu zníženia objemu odstránili).Tobol: ochrana ruských satelitov pred elektronickým útokomĎalší projekt súvisiaci s ruským programom elektronického boja [vo vesmíre] sa nazýva "Tobol" (názov rieky pretekajúcej Ruskom a Kazachstanom), tiež s označením 14C227.Infraštruktúra pre tento projekt s kódovým označením "8282" sa vytvára vo viacerých zariadeniach na sledovanie satelitov patriacich do ruského takzvaného veliteľského a meracieho komplexu (Command and Measurement Complex, CIC), ktorý je v pôsobnosti ruského ministerstva obrany. Vo verejne dostupnej dokumentácii sa uvádzajú tieto zariadenia Tobol (uvádzajú sa čísla zariadení na sledovanie satelitov (NIP), v ktorých sa nachádzajú, ako aj vojenské jednotky, ktoré tieto zariadenia prevádzkujú):8282/1: v oblasti Ščolkovo (Moskovská oblasť) (NIP-14) (v/č 26178)8282/3: v blízkosti Ulan-Ude (Republika Burjatsko) (NIP-13) (v/č 14129)8282/4: pri Ussurijsku (Primorský kraj) NIP-15) (v/č 14038)8282/5: pri Jenisejsku (Sibír, ) (NIP-4) (v/č 14058)8282/6: v Pionerskij (Kaliningradská oblasť, ) (číslo NIP nie je známe) (v/č 92626)8282/7: pri Armavire (Krasnodarský kraj) (číslo NIP nie je známe) (v/č 20608)V dokumentácii objektu 8282/2 sa nenachádza žiadna značka. V niektorých dokumentoch sa však spomína výstavba infraštruktúry pre "Tobol" v oblasti Krasnozmenska (Moskovská oblasť, ) a Malojaroslavca (Kalužská oblasť, ), označovaná ako 8282/OKR. V Krasnoznamensku sa nachádza Hlavné riadiace centrum pre testovacie a vesmírne systémy pomenované po Titovovi, hlavné riadiace centrum pre ruskú flotilu bezpilotných satelitov. V Malojaroslavci (presnejšie v neďalekom meste Kudinovo, ) sa nachádza stanica na sledovanie družíc NIP-8 (prevádzkuje ju v/ č 34122).Žiadny z verejne dostupných dokumentov neuvádza nič o presnom účele "Tobolu". Skutočnosť, že infraštruktúra je kombinovaná s prostriedkami na sledovanie satelitov, však naznačuje, že je zameraná na ochranu ruských satelitov pred elektronickými útokmi, a nie na elektronické útoky na cudzie satelity.V oficiálnom dokumente obsahujúcom zoznam vojenských stavebných projektov sa 8282/7 označuje ako jeden zo série "komplexov elektronického boja na vesmírne účely". Generálnym dodávateľom "Tobolu" je spoločnosť "Ruské vesmírne systémy" (RKS) z Moskvy - hlavná spoločnosť, ktorá zohráva vedúcu úlohu vo vývoji zariadení pre satelitné sledovacie stanice [JSC "Ruská korporácia raketových a vesmírnych prístrojov a informačných systémov"]. Štátna zmluva na projekt, ktorý sa nazýva "Tobol-1", bola podpísaná medzi ministerstvom obrany a RKS 3. mája 2012, ale existujú určité náznaky, že projekt sa mohol začať už skôr. V niektorých súdnych dokumentoch sa Tobol spája aj s dvoma štátnymi zmluvami, ktoré obe strany podpísali 30. decembra 2013. Hoci sa zdá, že prinajmenšom jedna z nich sa týkala všeobecných prác na ruskej sieti pozemnej kontroly satelitov v období rokov 2014 - 2016 a netýkala sa konkrétne spoločnosti Tobol. Ako vyplýva z rôznych výročných správ spoločností, subdodávateľmi RCS pre Tobol sú Vladimírska konštrukčná kancelária rádiokomunikácií (generálny dodávateľ komplexu Tirada-2), Centrum špeciálnych technológií (STC) a mimovládna organizácia PM-Razvitie, ktoré sa všetky tri podieľajú na ruskom programe elektronického boja.Zmluvy o výstavbe väčšiny lokalít Tobol umožňujú určiť, že práce zahŕňajú úpravu existujúcich budov aj výstavbu novej infraštruktúry. Tá druhá zahŕňa takzvané "rádiotechnické stanoviská" (RTP), ktoré sú súčasťou "stacionárnych špecializovaných komplexov" (SSC). Pozostávajú z niekoľkých parabolických antén, pričom v dokumentácii pre stanice 8282/3 a 8282/5 sú uvedené priemery antén 2, 7,3 a 9,1 metra. Súčasťou novej infraštruktúry sú aj trafostanice a dieselové elektrocentrály, pravdepodobne na napájanie RTU. Nedávna prezentácia v programe PowerPoint, ktorá sa nejakým spôsobom dostala na internet, obsahuje aktualizované informácie o výstavbe 8282/3 pri Ulan-Ude a zobrazuje plán lokality, ktorý umožňuje nájsť komplex v programe Google Earth.Na fotografiách iných lokalít nie sú zjavné žiadne známky stavebných prác na "Tobole". To môže naznačovať oneskorenie, ale je tiež možné, že v niektorých oblastiach sa práce vo veľkej miere obmedzujú na úpravu existujúcej infraštruktúry, a preto je ich ťažké zachytiť na satelitných snímkach. V dokumentoch pre lokality v blízkosti Pionerského a Armaviru (8282/6 a 8282/7) sa opisuje, že zariadenie "Tobol" je mobilné, zatiaľ čo v niektorých z nich sa uvádza, že zariadenie pre lokalitu 8282/6 bude rozmiestnené spolu s lokalitami Bažant a Monitor Lizard. Ide o názvy satelitných sledovacích systémov inštalovaných na nákladných vozidlách, o ktorých je známe, že sa nachádzajú na oboch miestach. Lokalita v Pionerskom sa nachádza v bezprostrednej blízkosti rádiového spravodajského komplexu Pathfinder s rozsahom 1511/2 a v Armavire - v bezprostrednej blízkosti rádiolokačného komplexu diaľkového prieskumu typu Voronež-DM.Žiadny z verejne dostupných dokumentov neuvádza nič o presnom účele "Tobolu". Skutočnosť, že infraštruktúra je kombinovaná s prostriedkami na sledovanie satelitov, však naznačuje, že je zameraná na ochranu ruských satelitov pred elektronickými útokmi, a nie na elektronické útoky na cudzie satelity. Keďže elektronická ochrana sa považuje za neoddeliteľnú súčasť elektronického boja, takýto cieľ stále zodpovedá opisu Tobolu ako siete "komplexov elektronického boja". V Hlavnom riadiacom centre pre testovacie a vesmírne systémy pomenovanom po Titovovi pri Krasnoznamensku, ktoré, súdiac podľa uvedenej prezentácie v PowerPointe, zohráva koordinačnú úlohu v projekte Tobol, sa nachádza jednotka elektronického boja, ktorá sa zaoberá elektronickou ochranou sledovacích staníc aj satelitov na obežnej dráhe.Jeden z náznakov o cieľoch projektu je obsiahnutý v posudku doktorandskej práce uverejnenej v roku 2013. Píše sa v nej, že 14C227 má zariadenie na monitorovanie signálov navigačných satelitov s cieľom chrániť ich pred "úzkopásmovým rušením". Konkrétne dokáže určiť "moduláciu navigačných signálov s presnosťou 90 % pri odstupe signálu od šumu 30 decibelov". Recenziu napísal Vladimir Vatutin, ktorý vedie oddelenie v RCS a v prezentácii PowerPoint o lokalite 8282/3 je uvedený ako hlavný konštruktér Tobolu.Vatutin je už mnoho rokov spoluautorom niekoľkých článkov a patentov, ktoré zjavne súvisia s ochranou satelitov pred elektronickými útokmi. Niektoré patenty opisujú súbor pozemných antén, ktoré sa budú používať na prijímanie a potláčanie takzvaných "neautorizovaných signálov" vysielaných do satelitov alebo prenášaných prostredníctvom satelitov na Zem. Mohli by využívať efekt známy ako troposférický rozptyl, pri ktorom sa časť energie signálu prechádzajúceho troposférou odráža späť na Zem. V jednom z návrhov budú neautorizované signály vysielané do satelitu zachytené takzvanou "troposférickou stanicou" a okamžite analyzované na vytvorenie rušivých signálov, ktoré budú vysielané do satelitu na potlačenie neautorizovaných signálov.V inom scenári budú neoprávnené signály vysielané zo satelitu na Zem identifikované "monitorovacími stanicami", po ktorých budú troposférické stanice vysielať rušivé signály, ktoré sa po odraze od troposféry dostanú k prijímačom a neutralizujú vplyv neoprávnených signálov. Výhodou týchto zdanlivo ťažkopádnych metód je, že eliminujú potrebu inštalácie systémov proti rušeniu na samotných satelitoch. Na schematických obrázkoch navrhovaných systémov sú ako ciele neautorizovaných signálov zobrazené navigačné satelity GLONASS, ktoré však nie sú v priložených opisoch patentov konkrétne uvedené a môžu slúžiť len ako príklad. Nie je však jasné, či existuje nejaká súvislosť medzi Tobolom a systémami uvedenými v týchto patentoch.Ďalším znakom toho, že Tobol má niečo spoločné s elektronickou ochranou, je plán obstarávania RCS na rok 2015, kde je ruská skratka "elektronická ochrana" (REZ) spojená s "rádiotechnickými pozíciami" pre niečo, čo sa nazýva 14C225, čo je zrejme súčasťou 14C227.Ak sú zariadenia Tobol skutočne určené na ochranu ruských satelitov pred elektronickým útokom, budú musieť túto úlohu plniť len pre satelity, ktoré sú v zornom poli ruských pozemných staníc, ale stále budú zraniteľné elektronickým útokom z vonkajšieho prostredia. Preto sú navigačné satelity GLONASS na vysokej obežnej dráhe, ako aj geostacionárne komunikačné satelity jedinými pravdepodobnými kandidátmi na úlohu elektronickej ochrany. Najmä ruské komunikačné satelity sa môžu stať cieľom prísne tajného amerického systému CCS (Counter Communication System), mobilného vesmírneho systému elektronického boja, ktorý môže byť rozmiestnený po celom svete na potlačenie nepriateľskej satelitnej komunikácie. Predpokladá sa, že prvé dva varianty ("bloky") CCS boli dodané v roku 2004. Najnovšia aktualizácia, nazvaná Block 10.2, bola oficiálne oznámená ako "prvý útočný zbraňový systém dodaný americkým vesmírnym silám". Spojené štáty pravdepodobne disponujú aj pokročilými systémami na rušenie alebo manipuláciu so signálmi satelitnej navigácie v určitej geografickej oblasti.Hoci sa zdá, že Tobol zohráva skôr obrannú ako útočnú úlohu, ruské vesmírne systémy skúmajú aj systémy elektronického útoku. V článku uverejnenom v podnikovom časopise spoločnosti v minulom roku [2019] (spoluautor Vatutin) sa diskutuje o možnosti využitia metód elektronického boja na zabránenie optickým a radarovým prieskumným satelitom v odosielaní snímok do satelitov na prenos dát počas ich letu nad cudzím územím. Tento návrh odráža rastúci záujem o využívanie systémov elektronického boja na boj proti zahraničným spravodajským prostriedkom. Publikácia vzbudila dostatočnú pozornosť, aby ju začiatkom tohto roka prevzali viaceré ruské médiá, po čom bola z webovej stránky RCC odstránená.Noviny The Washington Post v článku Alexa Hortona "Russia tests secret weapon to target SpaceX's Starlink in Ukraine. Moscow's bid to sever Ukrainian forces' internet access is more sophisticated than previously known, leaked document shows" ("Rusko testuje tajnú zbraň proti systému SpaceX Starlink na Ukrajine. Z uniknutých dokumentov vyplýva, že pokus Moskvy zablokovať prístup ukrajinských ozbrojených síl k internetu je sofistikovanejší, než bolo doteraz známe"), pokračujúc v téme štúdia informačných brífingov americkej vojenskej rozviedky uniknutých prostredníctvom sociálnej siete Discord, uvádza, že podľa jedného z týchto spravodajských dokumentov sa Rusko snaží využiť satelit, ktorý používajú ozbrojené sily Ukrajiny na rušenie internetovej služby SpaceX Starlink.Zdroj:vpk.nametwitter.com

Čas načtení: 2024-10-17 16:10:16

Luxus v kosmu. Americký start-up představil koncept první soukromé vesmírné stanice

Představovali jste si někdy luxus ve vesmíru, kdy si vychutnáváte výhled naši krásnou planetu s šálkem horké kávy v ruce? Společnost Vast takový nezapomenutelný zážitek brzy umožní zájemcům tučným kontem. Firma představila koncept své první soukromé vesmírné stanice pro vesmírné turisty i programy. Koncept chystané vesmírné stanice amerického start-upu Vast ukázal válcovitý modul Haven-1 o délce asi 10,1 metru určený pro čtyřčlennou posádku. Na 30 dní si ho budou moci pronajmout soukromí turisté užívající si vesmírný luxus, ale i astronauti, píše web Futurism. Bílé a krémově hnědé zdi prosvětlují interiér a oproti depresivně a chladně působící Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) působí až

Čas načtení: 2024-04-01 12:20:20

Čo je vesmírne počasie a ako nás ovplyvňuje? Takéto prejavy spôsobuje vesmírne počasie na Zemi!

Vrtochy počasia mnohí z nás dobre poznajú, no vedeli ste, že počasie nie je fenoménom len na Zemi, ale objavuje sa aj vo vesmíre. Popravde, búrky sú v tomto gigantickom tmavom priestore na pravidelnom poriadku. Vesmírne búrky nie sú zo snehu alebo vody, no ako vysvetľuje portál NOAA, tvoria ich magnetické vlny šíriace sa priestorom. … The post Čo je vesmírne počasie a ako nás ovplyvňuje? Takéto prejavy spôsobuje vesmírne počasie na Zemi! appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-02-12 08:03:00

Astronauti z mise Ax-3 zakončili první čistě evropskou komerční misi na ISS přistáním v oceánu

Houston 12. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Po odpojení od Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) ve středu 7. února přistála posádka mise Axiom 3 (Ax-3) v lodi Dragon společnosti SpaceX 9. února 2024 v 8:30 SEČ na hladinu oceánu poblíž Floridy. Návrat posádky oficiálně uzavírá první plně evropskou komerční vesmírnou misi a zároveň třetí misi společnosti Axiom Space na ISS s lidskou posádkou.Posádku mise Ax-3 tvoří na pozici velitele Michael López-Alegría (USA/Španělsko), na pozici pilota plukovník italského letectva Walter Villadei a jako letoví specialisté Alper Gezeravcı z Turecka a astronaut Evropské kosmické agentury (ESA) Marcus Wandt ze Švédska.„Úspěšný návrat astronautů z mise Ax-3 znamená víc, než jen zakončení jednoho letu člověka do vesmíru; představuje klíčový okamžik pro komerční výzkum vesmíru a významný milník evropského působení na nízké oběžné dráze," říká generální ředitel společnosti Axiom Space Michael Suffredini. „První tři komerční mise společnosti Axiom Space k ISS jsou se svými rozmanitými posádkami, zastupujícími osm národů – a v rámci Ax-3 poprvé také Evropskou kosmickou agenturu – dokladem rozvoje mezinárodního výzkumu vesmíru. Úspěch těchto misí představuje významný krok na naší cestě ke stanici Axiom Station a dokládá naše kontinuální úsilí o rozšíření přístupu na nízkou oběžnou dráhu Země."Během své 18denní mise s připojením k ISS posádka Ax-3 žila a pracovala na palubě orbitální laboratoře a provedla více než 30 různých experimentů a více než 50 popularizačních akcí. Údaje z výzkumu člověka shromážděné na zemi před misí a po ní, stejně jako během letu, zlepší porozumění fyziologii člověka na Zemi a v mikrogravitaci.Mise Ax-3 dokazuje, že evropské společenství zemí, které létají do vesmíru, je průkopníkem v rozvíjejícím se komerčním vesmírném průmyslu. Posádka a vlády, které její členové zastupují, odvážně směřují do nové éry vedoucího postavení na nízké oběžné dráze Země.Ax-3 se také může pochlubit řadou prvenství: jednalo se o první komerční misi složenou z astronautů sponzorovaných národními vládami nebo ESA, letový specialista Alper Gezeravcı se stal vůbec prvním astronautem z Turecka a letový specialista Marcus Wandt byl prvním projektovým astronautem ESA, který se zúčastnil komerční mise do vesmíru.Jako třetí ze série navrhovaných misí společnosti Axiom Space pro vesmírné lety s lidskou posádkou přinesla mise Ax-3 zásadní milník na cestě k realizaci první komerční vesmírné stanice Axiom Station.Společnost Axiom Space je významným aktérem v nabídce příležitostí letů do vesmíru s lidskou posádkou pro širší mezinárodní komunitu. Tyto mise umožňují vládám, jednotlivcům, výzkumníkům, akademickým institucím a organizacím po celém světě provádět komplexní vědecký výzkum, demonstrace technologií a osvětové aktivity v jedinečném prostředí mikrogravitace.Prvních tří misí společnosti Axiom Space na ISS se zúčastnili členové posádek z USA, Španělska, Izraele, Kanady, Saúdské Arábie, Itálie, Turecka a Švédska za podpory ESA. V loňském roce navíc společnost Axiom Space podepsala memorandum o porozumění s ESA a britskou kosmickou agenturou UKSA (UK Space Agency) s cílem prozkoumat možnosti budoucích letů s lidskou posádkou do vesmíru.Svou čtvrtou misi k ISS, Axiom Mission 4 (Ax-4), plánuje společnost Axiom Space vyslat z Kennedyho vesmírného střediska NASA na Floridě nejdříve v říjnu 2024.Záznam přistání můžete shlédnout na www.axiomspace.com.O společnosti Axiom SpaceSpolečnost Axiom Space staví pro budoucnost, vedena vizí prosperujícího domova ve vesmíru, přinášejícího prospěch všem lidským bytostem. Tento přední poskytovatel osobních kosmických letů a konstruktér obyvatelné vesmírné infrastruktury v současnosti organizuje komplexní mise na Mezinárodní vesmírnou stanici a současně vyvíjí její nástupkyni, první komerční vesmírnou stanici na nízké oběžné dráze Země, která podpoří rozvoj lidstva mimo planetu a zároveň jeho domovské planetě poskytne nedozírné přínosy. www.axiomspace.com.Kontakt: media@axiomspace.comFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2337907/Ax3_CrewISS_Axiom_Space.jpg  

Čas načtení: 2024-05-21 20:15:41

Bakterie na Mezinárodní vesmírné stanici zmutovala způsobem, jaký jsme na Zemi ještě neviděli

Bakterie Enterobacter bugandensis přežívá v drsném prostředí ISS Tyto bakterie na ISS mění svoji expresi genů, aby se staly odolnější vůči vesmírným podmínkám E. bugandensis na vesmírné stanici mutuje, čímž získává nové vlastnosti pro přežití v kosmu Způsob, jakým zde zmutovala, jsme na Zemi ještě neviděli Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) se nacházejí bakterie Enterobacter bugandensis, které jsou známé svou odolností vůči antibiotikům. Vědci nyní zjistili, že se kmeny E. bugandensis na ISS liší od svých pozemských protějšků v několika důležitých aspektech, včetně mechanismů rezistence a genetického profilu. Přečtěte si celý článek Bakterie na Mezinárodní vesmírné stanici zmutovala způsobem, jaký jsme na Zemi ještě neviděli

Čas načtení: 2024-06-18 12:00:18

Čína pošle na vesmírnou stanici humanoidního robota. Pohání jej sluneční energie a pracuje nonstop

Čínská vesmírná stanice Tiangong brzy přivítá humanoidního robota Taikobota Taikobot je vysoký 1,6 metru a a pohání jej pouze sluneční energie Robot se může pohybovat po celé vesmírné stanici a manipulovat se základními předměty Čínská vesmírná stanice Tiangong se brzy dočká nového člena posádky, humanoidního robota jménem Taikobot. Tento inovativní robot, vyvinutý Národní univerzitou obranných technologií v Čchang-ša, bude sloužit jako pomocník posádce na vesmírné stanici. Díky senzorům, jako je kamera RGB-D, teploměr a čtečka RFID, bude provádět autonomní inspekce, inventarizaci a dokumentaci. Přečtěte si celý článek Čína pošle na vesmírnou stanici humanoidního robota. Pohání jej sluneční energie a pracuje nonstop

Čas načtení: 2024-06-24 14:32:00

Ukrajinci zasáhli ruské vesmírné komunikační centrum na Krymu

V noci na 24. června bylo zasaženo vesmírné komunikační centrum ruských okupantů na dočasně okupovaném Krymu. Jde o druhý úder do nepřátelské vesmírné infrastruktury Ruské federace.  The post Ukrajinci zasáhli ruské vesmírné komunikační centrum na Krymu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2019-12-18 15:48:35

Poutník z Mohameda: Alláhův hněv (ukázka z knihy)

Téma budoucnosti, ve které se vlády nad světem zmocní muslimové, už bylo zpracováno mnohokrát. Světovou proslulost si získal Michel Houellebecq v románu Podvolení (česky 2015). V současné době se svou troškou džihádu do mlýna přispěl autor historických detektivek a novinový alarmista Vlastimil Vondruška, který v knize Kronika zániku Evropy 1984-2054 popisuje románovou vizi rozpadu „našeho světa“. Ještě před nimi zpracoval stejné téma František Kotleta, jehož Poutník z Mohameda: Alláhův hněv je bestsellerem mezi fanoušky žánrové literatury. Kniha původně vyšla ve dvou částech v letech 2008 a 2011 pod vlastním jménem autora – Leoš Kyša. Byla napsána ještě před tím, čemu dnes říkáme uprchlická krize. Příběh samotný se odehrává v daleké budoucnosti, kdy planetu Zemi ovládnou muslimové a vyznavači konkurenčních nábožeství ji musí opustit a kolonizovat vesmír. To se ostatně daří i muslimům, a tak většinu známého vesmíru obsadí oni a na křesťany a židy zůstanou vzdálenější a nehostinnější destinace. Celý známý svět tak žije v jakési náboženské verzi studené války, kde proti muslimům stojí spojené planety Američanů a ruské vesmírné impérium. Kotletovým hrdinou v tomto světě je pašerák pornografie a alkoholu, který na zakázku provede teroristický útok proti muslimům. Koneckonců terorismus muslimové nevymysleli, šlo vždy hlavně o způsob boje slabých proti silným, jak nám ukazuje minulost a koneckonců i Kotletova smyšlená budoucnost. Jeho kniha není hystericky protiislámská nebo protináboženská. Pokud něco je, pak je to příběh o svobodě jedince, o tom, že není radno se své svobody vzdávat a že nakonec nejsvobodnější jsou ti, kdo jsou k sobě i světu upřímní – pašeráci alkoholu a pornografie, lidé, pro které není náboženství dogmatem, ale vnitřním morálním kompasem, pro které je láska a přátelství víc než formální pravidla.   Ukázka z knihy V hotelu jsem v televizi naladil hlavní zpravodajský kanál. Zatčení tří křesťanů se věnovali jenom okrajově. Neradi přiznávají, že se někdo může od pravé víry odklonit. V reportáži vedli Muneeba a jeho dva přátele k budově soudu, odkud je vyexpedovali rovnou do vazby. On i ostatní dva odhalení křesťané nesli hlavy hrdě vztyčené. Na rozdíl od Ibrahima mou identitu neznají. Nemají tedy koho prozradit. Ani o plánu na únos Mohameda nevěděli. Problém spočíval v zásilce, kterou u nich ukryli moji zaměstnavatelé. Policajti neměli šanci ji objevit, ale musím pro ni vyrazit ještě dnes. Dřív než ti tři začnou zpívat. Mohli být sebevíc odhodlaní, ale v péči náboženské policie se dřív nebo později rozmluví každý.      Hlavní zprávy se jinak nejvíce věnovaly blížícímu se slavnostnímu otevření Mohameda. Akce se má zúčastnit i pět ministrů Rady imámů a několik slavných herců i hereček. Kolem gigantického korábu už teď kroužily desítky vojenských lodí a stovky zpravodajských. Kamery jej nasnímaly snad ze všech možných úhlů. Skutečně impozantní veledílo.      Vykonal jsem večerní modlitbu a zhasl světlo. Počkám ještě hodinu a vyrazím do mešity. * * * V obchodě jsem si cestou od Ibrahima koupil levnou modrou burku. Hasan mě sjel dost opovržlivým pohledem. Dělal jsem, že si toho nevšímám, ale přidal jsem mu další plusové body. Koupil jsem i mapu města. K Černé mešitě je to dobrých sedm kilometrů. Chvíli jsem váhal, zda si nevzít taxíka. Začínám pěkně lenivět. Převlékl jsem se a vyrazil.      Po západu slunce se pěkně ochladilo. Na černé obloze se leskly tři měsíce. Jeden velký a dva vzdálené namodralé. Písečná bouře ustala. Zkřehlé prsty jsem zamotal do povlávajícího textilu burky a přidal rázně do kroku, abych se zahřál.      Před mešitou stálo jedno policejní auto. Seděli v něm tři chlápci. Dva vypadali, že spí. Ten poslední měl rozsvícené světlo a četl si Korán. Obvodovou zeď jsem přelezl zezadu. Nebyla moc vysoká. V zahradě stálo několik trnitých stromů. Naštěstí dost daleko od sebe, abych mohl v klidu projít. Okna nezabezpečená. Žádné mříže ani hlásiče pohybu. Kdo by se také na muslimské planetě chtěl vloupat do mešity? Stačilo pár úderů loktem a okno se rozletělo dokořán. Potichu.      Opatrně jsem seskočil na koberec a přivřel okno. Z ulice do hlavní místnosti dopadalo světlo. Díky tomu jsem mohl dobře vidět. Nesměl jsem se ale přiblížit k oknům, aby mě neprozradila vlastní silueta. I čtoucí policajt mohl občas vzhlédnout k budově.      Teď jen najít tu správnou knihu. V administrativní místnosti stál malý příruční trezor. Otevřený a prázdný. Snad není Muneeb takový pitomec a neschoval ji na prvním místě, kde by hledal každý policajt. Propátral jsem šuplíky i skříně. Nic. Prolezl jsem všechny místnosti. Už jsem byl vážně zoufalý. Kam bych schoval takovou věc já? Dumal jsem a pak mi to došlo: Tam, kam patří. Do knihovny!      A měl jsem pravdu. Ležela tam. Přesně uprostřed. Mezi různými vydáními Koránu byl ten můj největší a nejtěžší. Na zadní straně vytištěno poznávací znamení: Vydáno na Alcoru. Měl jsem co dělat, abych nevykřikl radostí.      V okamžiku, kdy jsem Korán zastrčil do tašky přes rameno, uslyšel jsem charakteristické pípání tlačítek elektronického zámku dveří. Namáčkl jsem se do stínu knihovny.      Ve dveřích stáli dva policajti. Doufal jsem, že byli z auta před mešitou, a ne nějaká posila. Jeden držel v ruce baterku. Kužel světla chaoticky bloudil po místnosti. Nepostřehl jsem, že by měli vytažené pistole. Zatajil jsem dech a čekal. Vešli dovnitř. Paprsek světla přejel přes knihovnu a olízl mi levou ruku. Nevšimli si mě. Přešli do kanceláře. Nechal jsem tam pěkný nepořádek. Musel jsem rychle jednat, než jim dojde, že se někdo vloupal do mešity, a informují ostatní fízly. V duchu jsem děkoval, že mají mešity všude koberce. Nemusel jsem se tolik snažit, aby nebyly slyšet moje kroky. Policajt s baterkou šmejdil vevnitř. Druhý stál ve dveřích a opíral se o rám. Nejhorší je okamžik těsně před tím, než se rozhodnete jednat. Máte chuť utéct. Jakmile se pohnete, jde to samo.      Prudce jsem zvedl pravou ruku, dlaní zakryl policajtovi ústa a zároveň pevně uchopil za bradu. Levačka přistála na temeni. Stačilo jen prudce trhnout a strážník se sesul k zemi. Ten druhý si toho vůbec nevšiml. Čerstvé mrtvole jsem vytáhl z pouzdra pistoli. Těsně předtím se chlápek s baterkou otočil a osvítil mi tvář. Zmáčkl jsem spoušť.      Dostal přímý zásah do hrudi. Odletěl asi metr. Rozložil se na stůl pokrytý rozházenými papíry. Lejstra se pomalu stávala rozházenými krvavými papíry.      Hluk výstřelu se v malé místnůstce pěkně rozlehl. Teď večer ho museli slyšet přinejmenším na ulici před mešitou. Proběhl jsem ke vchodovým dveřím. Někde by tu měl stát třetí fízl. Nestál. Pořád seděl v autě a spal. Ani rána z pistole jej nevzbudila. Zkusil jsem opatrně tlačítko otevírání. Dveře se tiše rozevřely. Chvilku jsem váhal. Jenom chvilku. Může se vzbudit každým okamžikem a zburcovat kolegy. Potřebuji alespoň hodinu na návrat do hotelu. Položil jsem mu pravou ruku pod bradu a druhou na temeno.      Doufám, že ten poslední sen alespoň stál za to.  * * *  „Alláhu Akbar,“ pozdravil mě policista kontrolující totožnost pasažérů na dopravníku číslo patnáct. „Alláhu Akbar Kabíra,“ zadeklamoval jsem poslušně. Ukázal jsem mu průkaz a přiložil otisk pravého palce. Obojí se shodovalo s mladým imámem Ali al-Borakem ze seznamu pozvaných na slavnostní uvedení mezihvězdné lodi Mohamed do provozu. Prohlídka byla rychlá. Měl jsem s sebou jen Korán. Jako většina mých spolucestujících. Prošel jsem detektorem kovů a výbušnin.      „V pořádku. Další,“ poslal mě na místo kontrolor. Sedl jsem si na vyhrazené křeslo. Většina mužů v dopravníku byla starší než já. Někteří vyplašeně nervózní, jiní očividně dychtiví. Jen málokdo vypadal klidně. Zkoušel jsem odhadnout, jestli někdo z nich patří k lidem z Hagany. Jeden měl trošku židovský profil. Četl si v Koránu a občas se polohlasem dovolával Alláha. Buď jen další fanatik, nebo vážně únosce. V tom případě ovšem dost přehrával.      Dostal jsem místo u okna. Na rozdíl od vesmírných lodí mají dopravníky létající na oběžnou dráhu okna. Mohameda visícího ve vesmírné prázdnotě nad žlutým Zakátem jsem už znal. Nyní pohled na něj clonily stovky lodí kroužících nebo parkujících okolo. Většina z nich byly výletní dopravníky. Přicestovaly sem desetitisíce lidí dychtících vidět start této úžasné lodi. Pár desítek patří televizním stanicím. Ostatní pak armádě a náboženské policii. Sevřel jsem křečovitě svůj Korán. Přistáváme.  * * * Třicet pět teroristů podzemní organizace Hagana svůj útok načasovalo celkem profesionálně. Kamery desítek televizí zrovna mířily na nejstaršího člena Rady imámů, držícího plamenný projev, když se jeho hlava efektně rozprskla do prostoru díky přesně mířené kulce. Na pódium vyskočilo pět chlapů v uniformách ochranky lodi a zbývajícím čtyřem pohlavárům přiložili pistole k hlavám. Na svých uniformách měli navíc navlečenou červeno-modro--bílou pásku.      Velitel komanda elegantně přeskočil bezhlavou mrtvolu a postavil se sám za mikrofon. Zřejmě chtěl přednést požadavky únosců. Jak zněly, se už asi nedozvím. Hlava únosce následovala osud té imámovy. Její zbytky dopadly směrem k vychládajícímu duchovnímu. V tu chvíli nastala regulérní panika. Následná přestřelka ji doplnila krásnou zvukovou kulisou. Na rozdíl od ostatních poutníků jsem ovšem neprchal bezcílně.      Než plán Ibrahima Churšída roztrhaný na milimetrové kousky skončil v toaletě, vryl jsem si jej do paměti jako buddhista mantru. Alespoň se to tak říká. Buddhisté už sto let oficiálně neexistovali. Z kongresového sálu dvakrát vlevo, vpravo, zase dvakrát vlevo a servisním výtahem do jedenatřicátého patra. Až k výtahu si mě nikdo nevšímal. Před ním stálo snad dvoumetrové plešaté monstrum se zrzavým plnovousem.      „Uklidni se, poutníku, právě jsem dostal zprávu, že všichni útočníci byli pobiti. Na lodi je znovu nastolen pořádek. Můžeš se vrátit do kongresového sálu,“ mluvil ke mně jako k malému ubrečenému dítěti. Chlapci tedy dlouho nevydrželi. Ona se v pětatřiceti lidech loď s pěti tisíci pasažéry unáší vážně blbě. I tak jsem čekal, že vydrží déle.      „Díky, opičáku.“ Vhodnější oslovení jsem pro něj nenašel. Svůj účel splnilo. Rozhodil jsem ho. Hned nato to schytal mezi nohy. Ještě než se stihl zkroutit bolestí, dostal to pravým zvedákem na bradu. Doufal jsem, že hned padne k zemi. Složil se až po dalších sedmi ranách. Z odřeného hřbetu pravé ruky mi tekla krev.      Zatáhl jsem bezvládné tělo do výtahu, odzbrojil ho, zmáčkl potřebné patro a zlomil mu vaz.      Nejjednodušší vstup do počítače lodi jsem našel v náboženském centru. Odtud se měla vést do všech reproduktorů Mohameda živá kázání. Doufal jsem, že tu nebude ani noha. Bohužel byla. A ještě další tři. Patřily dvěma technikům. Díky jejich přítomnosti zůstaly dveře do centra odemčené. S pistolí v ruce jsem je požádal, aby mi otevřeli vstup do počítače. Vytáhl jsem Korán uložený za pasem a odtrhl spodní desku obalu. Byla z umělé nekovové slitiny. Majstrštyk židovských koumáků. Měla i vhodný konektor k připojení. Abych měl jistotu, že se program uvnitř nahraje, musela deska zůstat připojená nejmíň deset minut. Čas jsem si ukrátil zastřelením obou techniků. * * * Pro jistotu jsem se vrátil jiným výtahem. Okolo kongresového sálu to bzučelo jako v úle. Pověřený velitel náboženské policie už stačil rozhodnout, že se odlet Mohameda k Zemi uskuteční. Posunuli start jen o deset hodin. Mrtvoly muslimů i útočníků už stačili odklidit. Teroristů padlo třicet. Pět se tedy musí ještě někde na lodi skrývat. Zabili všechny zástupce Rady imámů, patnáct členů ochranky a třicet poutníků. Jak znám tajnou náboženskou policii, měla je na svědomí spíš její palba než hochů z Hagany.      Prodíral jsem se policisty, ochrankou lodi a poutníky v kongresovém sále snad půl hodiny, než jsem našel televizní štáb zpravodajské agentury Jerema. Všichni měli tradiční bílé oděvy oddaných věřících, takže jsem se jen zbavil visačky návštěvníka a připnul si identifikační štítek asistenta produkce.      S opuštěním Mohameda jsme neměli nejmenší problém. Přestoupili jsme do malé, ale rychlé mezihvězdné kocábky a dali tomuhle monumentálnímu hrobu sebevražedného křesťansko-židovského komanda únosců sbohem. Zbývaly dvě hodiny, než se z něho stane hrob masový. Doslova a do písmene. Program z mého Koránu už nenápadně přebírá kontrolu nad celou lodí. Až se mu to povede, nahodí motory a odpálí ji směrem k Zakátu. Z Mohameda se stane kamikadze. Jako obrovský meteorit zasáhne povrch planety a nejmíň třetinu jí dokonale vyhladí. V té době už budeme v podprostoru.   Poutník k Zemi „A k tomu přidám sto padesát žen. Žádná z nich není starší dvaceti let, krásné, všechny dobře stavěné a hlavně zdravé. Na otrokářském trhu mají větší cenu než tvoje loď. Padesát z nich jsou ještě panny,“ odříkal pomalu Al-Amín s důrazem na poslední slovo. Díval se mi upřeně do očí, aby zjistil, jestli mě jeho velkolepá nabídka zaujala.      Bezesporu mě ohromil, ale nedal jsem to najevo.      „Kontroloval jsem je osobně, nevěřící,“ dodal po chvíli a okázale se zachechtal, aby všichni pochopili, že šlo o vtip. Za ty roky, co s ním obchoduju, ho znám natolik, že vím, že o žádnou legraci nešlo. Onu kontrolu panenství určitě prováděl osobně a velmi si ji užil. Potáhl si z vodní dýmky a po mocném šluku na chvíli zavřel oči, aby si lépe vychutnal kouř tabáku s chaynekou. Opojná a fyzicky nenávyková droga pocházela z této planety a její vývoz v podstatě živil většinu zdejší populace. Musím přiznat, že jsem na jejím prodeji překupníkům docela dobře vydělával, což byl jediný důvod, proč jsem teď seděl v obřadním stanu tohohle hrdlořeza a poslouchal jeho obchodní návrhy.      Amín vážil dobrých sto dvacet kilo. I při úctyhodné výšce přes sto devadesát centimetrů působil dojmem obtloustlého stárnoucího páprdy. Navíc plešatého páprdy. Co mu chybělo na hlavě, hravě doháněl délkou prošedivělých vousů. Kolem něj na polštářích z ovčích kůží seděli čtyři nižší klanoví vůdci. Dívali se na mě a mého společníka a zarputile mlčeli.      „Tvá nabídka je skutečně velkolepá, ale nemohu ji přijmout. Víš, že pašeráci mají svůj kodex a ten nám zakazuje prodávat atomové zbraně. Nemohu ti je obstarat ani za tisíc panen a tisíc tun drogy, stejně jako bych A-bombu nikdy neprodal Bánímu-al-Mustalíqovi. Tvá velkorysá nabídka je zbytečná, velký bojovníku. Pokud bych ji přijal, velmi brzy by má hlava poletovala vesmírem a mé orgány by posloužily lidem, kteří je potřebují a jsou ochotni za ně dobře zaplatit,“ pronesl jsem pateticky. Al-Amín si na takovém způsobu komunikace zakládal, stejně jako všichni Čečenci.      Situace na frontě musela být pro jeho klanový svaz skutečně vážná, když se rozhodl přemluvit mě k porušení kodexu. Bání se poslední dobou chlubil, že je pouze otázkou času, kdy si Amínovou hlavou ozdobí vchod do svého sídla, ale nebral jsem ho příliš vážně. Čečenci jsou chvástáním a zveličováním svých činů doslova posedlí. Myslím, že když se nějaké dítě nahlas nechlubí a dostatečně nezveličuje všechny své činy, obviní jeho matku z cizoložství a jejího potomka prodají otrokářům jako nežádoucí kukačku.      Tentokrát zřejmě Al-Amín nepřeháněl. Chtít po mně atomovou bombu místo klasického sortimentu pozemních a leteckých zbraní skutečně znamenalo, že klanům starého chlípníka teče do bot. Al-Amín mé odmítnutí zřejmě očekával. Ani neotevřel oči, jen dál rytmicky šlukoval kouř z vodní dýmky. Tvářil se, že mě vůbec neslyšel. I ostatní vůdci vypadali jako sochy z muzea voskových figurín.      „Mohu ti do týdne dodat libovolné množství T-95. Rusové zase vylepšili jejich ovládání a přidali víc zbraňových systémů. Mám v nákladním prostoru nové americké kulomety se střelami s tepelným naváděním a otrávenými kulkami, létací magnetické miny nebo nová děla typu Kaaba. Muslimská federace je zařazuje do výzbroje svých pozemních jednotek. Jsou naprosto spolehlivá, mám i…“      „Dost už!“ zařval najednou klanový vůdce a s tím výkřikem vyprskl chaynekový kouř doprostřed stanu.      „Nechci zbraně, nevěřící pse. Tvé ceny jsou nadsazené, jako bys pocházel z lůna židovské děvky. Všechno tohle zboží prodáváš Bánímu, který plundruje mé vesnice a města. Chci atomovou bombu. Chci vyhladit Nový Grozný a ty mi k tomu pomůžeš,“ ukázal na mě prstem a v jeho očích plálo šílenství jako maják, který námořníky varuje před ostrou a zrádnou skálou.      Začínal jsem chápat, proč před sto lety, nedlouho poté, co poslední nevěřící, tedy lidé, již nevyznávají islám jako své náboženství, odešli ze Země, věnovala Rada imámů Čečencům tuhle příjemnou planetu s mírným klimatem. Jejich přesun stál Muslimskou federaci astronomickou sumu, ale klid, který Země po jejich odstěhování získala, byl evidentně k nezaplacení.      Planetu si pojmenovali Basajev, po svém legendárním válečníkovi. Jen co se pořádně zabydleli, začali dělat to, co od nepaměti uměli nejlépe: vraždit se mezi sebou. Na Basajevu permanentně probíhaly desítky lokálních konfliktů mezi znesvářenými klany. Čečenci samotní se netvářili, že jim věčná válka nějak vadí. Naopak. Myslím, že byli ve svém živlu. Stejně jako my, pašeráci zbraní. Jediný problém představovala nesolventnost jednotlivých klanů. Cenné kovy se na planetě příliš netěžily. Za zbraně šlo získat jedině ženy nebo sušenou chayneku a obojí mělo své nevýhody. Ženy byly náročné na přepravu, chayneka zase na prodej. Po pašerácích drog šli nejen vojáci Muslimské federace, ale i většina policajtů ze samostatných neislámských planet. Navíc cena na trhu kolísala a občas jsem byl rád, když jsem na konci obchodu neprodělal poslední skafandr. Dlouhodobě se ovšem směna s Čečenci vyplácela, jen musel být člověk obzvlášť opatrný.      Nešlo o první cholerický Al-Amínův výstup. Za léta, co se s ním zahazuju, jsem jich už pár zažil. Existoval jenom jeden vhodný způsob, jak nyní zareagovat. Prudce jsem vstal a se mnou i můj pobočník Mohamed Majid, muslim původem, ale jinak milovník uleželé skotské a zavilý ateista.      „Odpusť mi, ctihodný Al-Amíne, že jsem tě rozčílil. Jsi čestný muž a skvělý bojovník. Pokud budeš mít ještě někdy zájem, bude mi ctí s tebou obchodovat, ale nyní již musím odejít,“ pronesl jsem úsečně.      Nad těmi frázemi jsem ani nepřemýšlel. Vypouštěl jsem je z úst automaticky jako dětskou říkanku. Čečence nikdy nesmíte poslat k šípku přímo, a už vůbec ne někoho, jako je tenhle cholerický zabiják. A rozhodně ne před dalšími klanovými vůdci. Pouhý náznak urážky by musel smýt krví. Vaší krví.      S Mohamedem jsme se Al-Amínovi hluboce uklonili a pomalu vycouvali ze stanu. Do očí mě uhodila záře červeného slunce.      Hned potom mě do čelisti uhodila černá pažba pušky.      Ztratil jsem rovnováhu a jako pytel chayneky spadl na zem. Nade mnou stáli tři ozbrojenci a mířili mi na hlavu samopaly. Dva si vzali do parády Mohameda. Jeden mu okovanou botou (z dodávky, kterou jsem jim doručil předminulý měsíc, spolu s dálkově řízenými americkými tanky) drtil krk a druhý mu do břicha strkal hlaveň samopalu. Ruská K-7. Taky moje zboží.      Čečenec vyšel ze stanu, protáhl se jako kočka po dobrém obědě a pomalu se nade mnou rozkročil.      „Mohl jsi získat sto padesát žen za jednou mizernou bombu. Teď mi ji dáš zadarmo a já tě možná nechám žít, nevěřící.“      Jeho situace musela být daleko horší, než jsem se domýšlel. Tím, co provedl, ztratil výhradního dodavatele zbraní a zároveň riskoval pomstu pašerácké gildy. Nejenže mu teklo do bot, už v tom musel být nejspíš po kolena a voda pořád prudce stoupala. Zoufalá situace plodí zoufalé činy.      „Nemám na lodi žádnou atomovou bombu. Musel bych pro ni zaletět na Tortugu. Dřív jak za dva týdny to nestihnu.“      „Nelži!“ zařval Amín a kopl mě do břicha. „Vím, že je na Jeremiášovi nejméně jedna. Při tvé poslední návštěvě mi to prozradil člen tvé vlastní posádky.“      V duchu jsem proklel anonymního užvaněného podřízeného a rozhodl se, že všechny posadím na detektor lži. Kdo neudržel jazyk na uzdě, skončil. Tedy pokud se dostanu z dostřelu Čečence a jeho bojovníků.      „Amíne, příteli, nevím, jak ti pomoci. I kdybych tu atomovku na palubě Jeremiáše měl. Chlapci s ním krouží na oběžné dráze a příkaz k bombardování Grozného ode mě neposlechnou. Znají kodex. Zvlášť když jim řeknu, že jsem zde jako zajatec. Zvolí si nového kapitána a já ti tady zůstanu jen na ozdobu.“      „Ozdobu si udělám z tvé hlavy a tvého mužství, pokud nesplníš mé podmínky, pse.“ Amín mě znovu kopl do břicha. Zřejmě ho tenhle alternativní sport – kopanec do zajatce s rozběhem – začínal bavit.      Zachytil jsem Mohamedův zoufalý pohled. Oběma nám bylo jasné, že přivést Čečence k rozumu nepůjde. Buď se ulicemi Grozného prožene radiační vítr, nebo se našimi těly proženou nože Amínových nohsledů.      „Dobře, ty zmrde. Vyhrál jsi,“ řekl jsem a místo odpovědi schytal vzteklý kopanec. Tentokrát do slabin. Bolestí mi vytryskly slzy. Slovní úcta už dávno nebyla potřeba. I když splním všechna jeho přání, těžko mě kdy pustí. Nejsem Čečenec, ale krevní msta mi není cizí. Amín mě zná a ví, že ani já nejsem v odpouštění zrovna přeborník.      „Musím do modulu k vysílačce. Telepatii kupodivu neovládám,“ zavtipkoval jsem a pomalu, aby se strážci náhodou nepolekali a nestiskli citlivé spouště svých K-7, se postavil na nohy. * * * Do dvoumístného modulu se nás nacpalo šest. Připadal jsem si jako v sauně. Ještěže jsme byli všichni oblečení. Naši hlídači páchli ovčinou, chaynekovým kouřem a strojním olejem na promazávání zbraní. Amín se posadil do sedačky pilota a rozhlížel se kolem. Předpokládám, že hledal něco, co by stálo za odcizení.      „Jeremiáši, tady modul číslo jedna.“ Výzvu jsem nemusel ani jednou opakovat. Mikrofon zapraskal a ozval se hlas navigátora.      „Zdravím vás, kapitáne. Už se vracíte?“      „Ještě ne, Pavle. Domluvili jsme s Al-Amínem skvělý obchod.“      „S Al-Amínem? Tím slizkým penetrátorem ovcí?“      Čečenec v židli nadskočil. Mít v tu chvíli Pavla Arsenije po ruce, vymlátil by z něj jeho širokou, smutnou ruskou duši.      „Ano, s ním. Získáme sto padesát mladých žen, z toho padesát panen, a pět metráků chaynekových listů nejlepší kvality za jednu drobnou službičku.“      „Službičku?“ zapraskal v mikrofonu podezřívavý navigátorův hlas.      „Ano, službičku. Shodíme na Grozný atomovku.“      „Cože!?“ vykřikl Pavel. Ozvěna jeho hlasu se prohnala reproduktorem do modulu a chvíli v něm rezonovala.      „Vy jste se zbláznil! Tarek z nás všech udělá šašlik. Nemůžeme prodávat atomovky ani se míchat do konfliktů. Jen prodáváme zbraně. Chystáte se na nejšílenější porušení kodexu, o jakém jsem kdy slyšel. Kapitáne, vy jste se musel přiotrávit kouřem z toho jejich svinstva. Váš rozkaz odmítám uposlechnout,“ rozezněl se modulem Rusův rezolutní hlas.      „Pavle Arseniji, starý vesmírný vlku, rozumím ti, ale odpovědnost za tuhle akci nesu jenom já. Jestli bude chtít Tarek na stole něčí koule v jahodové omáčce s rýží, jsou to ty moje. Vy dostanete podíl na prodeji a do konce života nemusíte hnout prstem.“      Navigátor se na chvíli odmlčel, jako by nad mým vysvětlením přemýšlel.      „Kapitáne Danieli Kalandro, naposled vás prosím, rozmyslete si to.“      „Ne, je to moje rozhodnutí a stojím si za ním. Obchod už jsme s Al-Amínem stvrdili. Kdy budete schopni bombu odpálit na místo určení?“      „Sám víte, že je to oříšek. Musíme ji nejprve složit, zaktivovat a pak vymyslet, jak se dostat do letového prostoru. Nad Grozným je skvělá obranná vzdušná síť. Sami jsme ji pomáhali budovat,“ zabručel nespokojeně.      „Nad tím jsem už přemýšlel. Spojte se s Báním, že mám pro něj skvělou nabídku nových amerických automatických vznášedel, která po mně chtěl. Až vám otevře letecký koridor, zakroužíte nad městem, odpálíte bombu a zmizíte.“      Al-Amín se rozvaloval v mém pilotním křesle a jeho úsměv se stával stále širším a širším, až jsem se bál, že si za chvíli vykloubí čelist. Jeho sen o velkém atomovém hříbku nad městem nenáviděného nepřítele se začínal uskutečňovat.      „Doufám, že se nebudete vyskytovat někde v dosahu bomby,“ nadhodil Rus.      „Kdepak. Zůstaneme v blízkosti modulu,“ zavrtěl jsem hlavou, i když mě nemohl vidět.      „Dobře. Oznámím to posádce a pak se spojím s Al-Mustalíqem. Dřív než ráno nám určitě koridor neotevře.“      „Výborně, alespoň si budeme moci užít velkolepé pohostinnosti vojenské polní základny ctihodného Al-Amína,“ řekl jsem a přerušil spojení s Jeremiášem.      Vysoký Čečenec vyskočil radostně z křesla. Tvářil se, jako by právě v loterii vyhrál vládu nad celou planetou. Až jsem se bál, že mě dojetím láskyplně obejme. „Dobře jsi to vymyslel, nevěřící. Je vidět, že nikdo se ve lhaní nevyzná tak dobře jako křesťanští psi,“ pronesl spokojeně. * * * Trochu jsem doufal, že se k nám po rozmluvě s navigátorem začne věznitel chovat trochu ohleduplněji. Pravda, už neměl potřebu do mě kopat, ale to představovalo veškerou změnu k lepšímu. S Mohamedem nám nasadili pouta a pak nás svázali dohromady nanolanem jako párek sadomasochistických homosexuálů. Problém vězel v tom, že pokud jste sebou hýbali, začalo se lano zkracovat. Dilema mezi potřebou poškrábat si svědivé místo a touhou nenechat si postupně rozřezat kůži a svaly bylo pro vězně mučivou zkušeností. Otravná moucha nebo nějaký její hmyzí příbuzný měli v kombinaci s touhle vymožeností moderní nanotechnologie na svědomí stovky životů. Lano prakticky nešlo přeřezat. Rozpojit jste jej mohli jen ve spojovacím článku a po zadání trojmístné kombinace.      „Kapitáne,“ zašeptal mi do ucha Mohamed.      Opatrně, abych nezpůsobil reakci nanolana, jsem pokýval hlavou a dal tím znamení, že jej vnímám.      „Myslíte, že vás Arsenij poslechne? Přece neshodí bombu na Grozný. Žijou v něm tři miliony lidí.“      „Arsenij není žádný pitomec a já taky ne. Neboj se a zkus chvíli spát. Hlavně se prosím nevrť. Budu vzhůru. Jestli se ti začne zdát o tancování, zkusím tě vzbudit dřív, než nás to nakrájí jak mrkev do boloňské omáčky.“ * * * Zdál se mi sen. Ležel jsem na zemi a někdo mě kopal do hlavy. Otevřel jsem oči. Moc to nepomohlo. Všude kolem byla tma a stále mě někdo bouchal do hlavy. Chtěl jsem roztáhnout ruce, když mi náhle došlo, kde ležím a čím jsem svázaný. Rány do hlavy jsem dostával od Mohameda. Bouchal mě čelem do zátylku.      „Kapitáne, vzbuďte se,“ zašeptal.      „Jsem vzhůru,“ zahuhlal jsem potichu, i když šeptání nebylo vůbec potřeba. Zvenčí k nám doléhaly výbuchy, střelba a výkřiky v čečenštině.      „Někdo zaútočil na základnu,“ oznámil zbytečně můj pobočník. Zvuky boje – výbuchy a střelba z automatů – se k nám neodvratitelně blížily. Asi patnáct minut po probuzení se rozhrnulo plátno zakrývající vchod do stanu a dovnitř jím propadlo tělo vousatého vojáka. V rukách třímal nějaký obstarožní samopal.      Kolíky s tichým ponk vyskočily ze země a náš stan odletěl pár metrů do tmy. Ozářený matným světlem tří měsíců rozložených skoro pravidelně po obloze se nad námi tyčil bojový robot T-95. Jedno ze čtyř ramen se přiblížilo na pět centimetrů a vevnitř zabudovanou kamerou zkoumalo, čím jsme svázaní. Z ramene se odklopil kulomet a místo něj se vysunula diamantová pilka. S tichým bzučením se přibližovala k elektronickému zámku a zároveň spoji nanolana. Zavřel jsem oči a tiše prosil Boha o milost.      Pila se zakousla do zámku a lano se zakouslo do nás. Cítil jsem, jak se stahuje do sebe. Vlákno mi prořízlo kůži na několika místech na nohách a rukou. Mohamed vykvikl bolestí. Lano se mi začalo utahovat kolem krku.      Snad v posledním okamžiku, kdy jsme ještě mohli přežít bez úhony, spoj praskl a nanolano se smrsklo jako jojo do dvou malinkatých kousků. „Alláhu Akbar!“ vykřikl úlevou Mohamed.      Když je nouze nejvyšší, zřejmě i ateista svou mysl obrátí k poslední naději všech zoufalců.      Protáhl jsem se jako kočka a nastavil pilce pouta.      T-95 měla opálený maskovací nátěr a v jejím krunýři se šklebilo snad přes tisíc dírek po odražených čečenských kulkách. Myslím, že tuhle mašinku budu muset prodat s pěknou slevou.      „Jeremiáš?“ spíš oznámil, než by se ptal Mohamed.      „To si kurva piš. Někde okolo ještě běhají další tři,“ obrátil jsem mrtvolu a z tuhnoucích prstů jí vyrval samopal.      T-95 jsou dálkově ovládané bojové stroje. Jeden má hodnotu desetiny vesmírné plachetnice. Nejsofistikovanější software, dva velkorážní kulomety, dva rychlopalné kanony s laserovým zaměřovačem a tělo narvané střelivem a třemi druhy bojových plynů. Nohy jsou schopny vyvinout v rovném terénu a při standardní pozemské gravitaci rychlost sto kilometrů v hodině. Stroj šel rovnou po mém navigačním čipu, který mám nastřelený v levém rameni, takže jej určitě ovládal samotný Arsenij. On jediný zná frekvenci, na které vysílám svůj signál. Usmál jsem se do jedné z mikrokamer, jejichž záběry zprostředkovávaly plastický obraz v ovládací kabině stroje na Jeremiášovi, a pomocí primitivní znakové řeči mu vysvětlil, aby nás s odstupem následoval a kryl.      Nastal čas vyřídit si účty. * * * Samopal od vousaté mrtvoly jsem brzy předal Mohamedovi. Po pár metrech chůze jsme zakopli o skrumáž roztrhaných čečenských mrtvol. Kromě hromady železného šrotu, masa, kostí a krve se u ní válel i použitelný ruční kulomet K-9 s přídavnými zásobníky.      Navigátoři T-95 se snažili obránce tábora co nejvíce zmást. Přišli z různých stran. Na přeskáčku útočili a zase se stahovali. Stále nepřestávali střílet. Naštěstí tak, aby se jejich granáty a střely zdaleka vyhnuly místu, z něhož přicházel můj signál. Ne poprvé mi ten elektronický pidišmejd v rameni zachránil život.      „K zemi!“ zařval Mohamed a podkopl mi nohy. Svalil jsem se do trávy na poslední chvíli. Nad námi prosvištěla raketa. Můj pobočník naštěstí včas spatřil jejího původního majitele krátce před odpálením.      T-95 se jí také rychlým úkrokem vlevo vyhnul a směrem, odkud přiletěla, poslal dávku tří granátů.      „Pospěšme si. Zabijme tu tlustou feťáckou svini a pryč odsud,“ zašeptal zbytečně Mohamed. Přesně tohle jsem měl totiž v úmyslu.      Jenže nejdřív toho parchanta potřebujeme najít. Určitě přespával ve svém stanu, prakticky v centru tábora. Co udělal, když začala střelba? Šel do první linie? Vzal kulomet a bojuje s některou z mých draze koupených hraček?      Těžko. Vůdcovské postavení a dlouhý život si neudržel tím, že by stál v čele svých útočících hord.      „Bude v leteckém bunkru. Jednou mi ho ukazoval. Je támhle pod kopcem,“ máchl jsem pravačkou k nízkému návrší. Mohamed na mě mrkl, vyskočil a popoběhl asi padesát metrů. Nikdo na něj nestřílel. Vzduch byl čistý. Nadechl jsem se, doběhl jej a zaryl se bradou do hlíny. Teď byla řada na mně. Napočítal jsem do tří, vstal a okamžitě zase padl k zemi. Tiskl jsem se do hlíny a doufal, že se mi pouhou silou vůle podaří zakopat se alespoň pár centimetrů pod povrch. Těsně nad našimi hlavami přelétávalo hejno olověných včeliček. Nějaký ukrytý bojovník si nás všiml. Naštěstí pro nás neměl zrovna pevné nervy a palbu zahájil příliš brzy. Kdyby pár sekund počkal, až na mě bude mít lepší výhled, mohl jsem konečně zjistit, jestli mají pravdu muslimové, nebo křesťané. Anebo ateista Mohamed.      Poslal jsem za ním jednu dávku z kulometu. Zbytečně. Neměl jsem šanci pořádně zamířit. Arsenij se rozhodl věc vyřešit za nás. V rozporu s mým rozkazem nás rychlými skoky předběhl asi o padesát metrů a do místa, z něhož se výstřely ozývaly, poslal čtyři granáty. Jejich výbuchy umlčely kulometnou střelbu.      Vítězné zvolání mi zamrzlo na rtech.      Odněkud ze tmy přiletěly s typickým svištěním skákací miny a přisály se na hruď bojového robota. Arsenij si toho všiml a rozběhl se s robotem co nejdál od nás. Zvládl asi padesát metrů, než jej série výbuchů roztrhala a rozmetala do širokého okolí. Několik kousků T-95 se proletělo nad našimi hlavami a s žuchnutím se zarylo do země pár metrů od místa úkrytu. Souběžně s létajícími troskami, které ještě před chvílí z oběžné dráhy ovládal navigátor Jeremiáše, nás ošlehl vařící vzduch. Cítil jsem, jak se mi na zátylku horkem seškvařily vlasy.   Nakladatelství Epocha, 2019, brožovaná, 110 x 180 mm, 1. vydání, 544 stran {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-07 05:39:00

První let vesmírné lodi Starliner s posádkou musel být odložen

Kennedyho vesmírné středisko (USA) - Boeing kvůli technické závadě odložil první let vesmírné lodi Starliner se dvěma americkými astronauty k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), oznámily tiskové agentury....

Čas načtení: 2024-05-07 05:39:00

První let vesmírné lodi Starliner s posádkou musel být odložen

Kennedyho vesmírné středisko (USA) - Boeing kvůli technické závadě odložil první let vesmírné lodi Starliner se dvěma americkými astronauty k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), oznámily tiskové agentury....

Čas načtení: 2024-05-10 13:30:45

Aktuální akce v App Store: akční hra ze staré školy, jednoduchý deník či epické vesmírné RPG

Pátek je jako již tradičně vyhrazen pro náš přehled těch nejzajímavějších aplikací a her, které jsou k dispozici zdarma či se slevou na App Store. Tentokrát stojí za povšimnutí kupříkladu povedená akční hra Door Kickers: Action Squad, jednoduchý deník pro každého Daygram: Daily Private Journal nebo epické vesmírné RPG Star Traders: Frontiers. Přečtěte si celý článek Aktuální akce v App Store: akční hra ze staré školy, jednoduchý deník či epické vesmírné RPG

Čas načtení: 2024-05-16 12:00:19

Aktuální akce na Google Play: temná adventura, dánská stavebnice a vesmírné RPG

Čtvrtek je opět tady a s ním i náš pravidelný výběr toho nejzajímavějšího, co je aktuálně zdarma či ve slevě na Google Play. Tentokrát můžeme doporučit skvělou temnou a atmosférickou adventuru LIMBO, netradiční zpracování dánské stavebnice LEGO: Bricktales či zajímavé vesmírné RPG zaměřující se na obchodování s názvem Galaxy Trader – Space RPG. Přečtěte si celý článek Aktuální akce na Google Play: temná adventura, dánská stavebnice a vesmírné RPG

Čas načtení: 2024-06-27 18:23:01

Starliner má technické problémy, během připojování k ISS selhaly navigační trysky. Pomůže Musk?

Američtí astronauti Butch Wilmore a Suni Williamsová měli být na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) týden, už tam jsou ale týdny tři. Důvodem jsou technické problémy vesmírné lodi Starliner společnosti Boeing, jež dvojici na stanici dopravila, a které během letu selhaly navigační trysky.  Astronauti amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Barry „Butch“ Wilmore a Sunita „Suni“ Williamsová jsou první posádkou vesmírné lodi Starliner, jež se připojila k ISS ve čtvrtek 6. června. Dvojice měla v kosmu strávit týden. Během připojování Starlineru ke stanici však přestalo fungovat pět z osmadvaceti naváděcích trysek, napsal list The Guardian. Všechny kromě jedné se podařilo restartovat

Čas načtení: 2024-08-27 15:01:00

Vesmírné akcie letí ke hvězdám: Je to příležitost dekády, nebo další bublina?

Investoři se ve velkém zaměřují na vesmírné společnosti jako Rocket Lab a Intuitive Machines, jejichž akcie v poslední době prudce rostou. Je to začátek nové éry, nebo další spekulativní bublina? Článek Vesmírné akcie letí ke hvězdám: Je to příležitost dekády, nebo další bublina? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-09-01 19:05:19

Posádka Boeingu Starliner hlásí záhadné zvuky z vesmírné lodi

Posádka na palubě Mezinárodní vesmírné stanice vyšetřuje záhadné „zvuky podobné sonaru“ vycházející z lodi Starliner společnosti Boeing, které posádka nahlásila do řídicího střediska mise.... Článek Posádka Boeingu Starliner hlásí záhadné zvuky z vesmírné lodi se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-09-22 00:52:19

NASA vesmírne lety s posádkou: kde sú raketoplány a rakety dnes?

NASA má za sebou dlhú históriu pilotovaných letov do vesmíru, ktoré zahŕňajú rakety, raketoplány a rôzne vesmírne misie. Spojené štáty... Príspevok NASA vesmírne lety s posádkou: kde sú raketoplány a rakety dnes? zobrazený najskôr ZN.SK.

Čas načtení: 2024-10-11 12:03:09

Americké vesmírne sily sa už čoskoro pokúsia s raketoplánom X-37B o náročný manéver. Pôjde o prvý manéver svojho druhu

Vesmírne sily Spojených štátov oznamujú, že ich testovacia kozmická loď X-37B už čoskoro začne so sériou manévrov, ktoré sa nazývajú aerobraking. V preklade ... The post Americké vesmírne sily sa už čoskoro pokúsia s raketoplánom X-37B o náročný manéver. Pôjde o prvý manéver svojho druhu appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2025-02-10 17:18:08

Nejtěžší fyzický test: Expertka popisuje, jak náročné je pro astronauty vystoupit do vesmíru

Američtí astronauti Butch Wilmore a Sunni Williamsová se nedávno po dlouhých měsících v klaustrofobním interiéru Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) podívali do vesmíru. My si to představujeme jako něco nádherného a skutečně, výhled na Zemi musí opravdu stát za to. Samotné výstupy do vesmíru však nejsou žádná sranda. Představte si to jako nejnáročnější fyzický test ve vašem životě, vysvětluje Kirsty Lindsayová, odborná asistentka leteckého lékařství na Northumbrijské univerzitě v Newcastlu ve Velké Británii a expertka na zdraví astronautů. Nejde o to bezstarostně poletovat a kochat se výhledem. Astronauti na sobě mají velice těžký skafandr a musí provádět složité manévry šest až

Čas načtení: 2025-02-19 05:43:45

Čínská revoluce v prozkoumávání vesmíru. Umělou fotosyntézou tam vyrobila raketové palivo a kyslík

Čínští astronauti z mise Šen-čou 19 na palubě vesmírné stanice Tchien-kung se podle čínských médií zřejmě zapíšou do historie. Dosáhli milníku nejen této mise, ale celého čínského vesmírného programu, když úspěšně vyrobili s pomocí „umělé fotosyntézy“ přímo ve vesmíru raketové palivo a kyslík. V oblasti průzkumu kosmu jde o obrovský úspěch, který ho může významně usnadnit.  Je to velký krok pro čínský vesmírný program a globální budoucí mise ve vesmíru, včetně letů ke vzdáleným světům. Čínští astronauti vyrobili ve vesmíru raketové palivo a kyslík, čímž mohou pozitivně ovlivnit návrat člověka na Měsíc ještě před rokem 2030. Kyslík je klíčový pro