Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2022-03-01 09:57:04

Střípky z bojiště

Oči z orbitu vidí všechno. Válečný konflikt na Ukrajině je za dlouhé desítky let první, kdy mají obě bojující strany přístup k přílivu špionážních dat ze satelitů na oběžné dráze: Rusové napřímo, Ukrajinci skrze západní státy. Kromě toho se využívá letecká technika jako AWACS, E-8 atd., která „dohlédne” stovky kilometrů daleko a užitečné informace může dodávat i z polského nebo rumunského vzdušného prostoru. Samozřejmě do toho zasahuje počasí a podobné vlivy, ale i tak se nejspíš vyvinula situace, kdy je víceméně nemožné utajit před nepřítelem jakékoliv plány zahrnující větší množství těžké techniky. Moment překvapení byl ve válečných dějinách jedním z nejdůležitějších prvků, kterými vojevůdci dosahovali vítězství. Bez něj máte k dispozici v podstatě jenom attrition čili pomalé opotřebování (extrémní příklad: západní fronta za první světové války, ale i různé městské guerrilly, například bitva o Groznyj), nebo, – můžete-li jí ovšem vůbec dosáhnout – naprosto drtivou převahu, shock and awe. Zatím se zdá, že k tomu druhému schází Rusům vybavení a o to první se snaží spíše Ukrajinci proti nim. (Z kabinetu civilizačních absurdit: afghánský Tálibán vyzval Rusy a Ukrajince k mírovým jednáním. Vypadá to, že i islámští fanatici mohou občas projevit záblesky smyslu pro černý humor.) Soumrak tanků? Tanky, symbol moderní války, u nás také okupace Československa roku 1968. Vypadá to, že v momentálních bojích na Ukrajině hrají spíše roli pohyblivého terče a ne zbraně, jejíž nasazení vyhrává bitvy. Fotek a videí zničených konvojů koluje po internetu dost, i když pozor na to, že některé jsou z jiných konfliktů (narazil jsem například na videa z roku 2014). Pokud je ale zničená technika označena bílým písmenem Z, V nebo O, mělo by jít o aktuální záběry. Může jít o chyby v taktice, ale hlavním rozdílem od Guderianových dob je asi hlavně to, že jakákoliv obrněná technika se stala nesmírně zranitelnou vůči inteligentním střelám nové generace, jako jsou americký FGM-148 Javelin a britsko-švédská NLAW, jejichž elektronické mozky se snaží zasáhnout nejslabší místo cíle (typicky tak, že si jej nadletí a pak to vezmou kolmo do věže). Tyto střely fungují na principu fire-and-forget a navíc na vzdálenost několika set metrů. Jinými slovy, ten pěšák, který je odpaluje z ramene, se nemusí příliš přibližovat k nepřátelské koloně, a po jejich odpálení může vzít nohy na ramena, pardon, zaujmout výhodnou krycí pozici někde opodál. Také jsou poměrně levné (NLAW stojí jen asi půl milionu korun), zejména pak ve srovnání s tím zasaženým a zničeným tankem. Škoda na vozidle totiž vesměs bývá totální. Tanky byly vždycky zranitelné ze strany letectva nebo dělostřelectva, ale existence takových zbraní mezi řadovou pěchotou dost zásadně mění rovnováhu sil v neprospěch těžké techniky. Javelinů a NLAW mají Ukrajinci stovky a od západních zemí průběžně dostávají další. Obtíže zásobování Logistika, logistika, logistika. Napoleon Bonaparte kdysi slavně prohlásil, že „amatéři mluví o strategii, profesionálové o logistice“. Dnes je jeho výrok ještě důležitější než dřív. Ukrajina je obrovský kus země, podstatně větší než Francie. Ovládnout byť jen část takového území znamená neskutečné nároky na logistiku. Bojující jednotky musejí dostávat neustálý přísun munice a paliva, musejí být podporovány mechaniky atd., protože každá technika se občas kazí. Čím těžší stroj, tím více žere pohonných hmot. Tank T-72, jehož modernizovanou verzi provozuje česká armáda, váží necelých 50 tun a v těžkém terénu spotřebuje až 800 litrů na 100 kilometrů, na silnici zhruba polovinu. Vezená zásoba paliva je přitom „jen” něco kolem 300 litrů, což znamená, že dojezd takového tanku na jednu nádrž je ještě o mnoho horší než u proklínaných elektromobilů. A tím pádem musí být tankové jednotky neustále zásobovány palivem, jinak se prostě někde zastaví. (K velké radosti nějakého střelce s Javelinem, který se skrývá v ostružiní o tři sta metrů dále.) Ale posílat zásobovací konvoje napříč rozsáhlým teritoriem o desítkách tisíc kilometrů čtverečních, které ještě není vyčištěno a kde se v křoví, bažinách a lesích pohybuje nepřátelská pěchota, to znamená koledovat si o velké problémy. Dokonce už v časech mušket a kyrysníků to bylo nebezpečné; rakouský generál Ernst Gideon von Laudon zaskočil roku 1758 pruskou válečnou mašinerii u Olomouce tím, že v bitvě u Domašova přepadl a zničil pruský trén, roztahaný skoro na padesát kilometrů. Bez zásob nezbylo Prusům než nechat pevnost Olomouc být. Dnes je to samozřejmě o to horší, že cisterny s naftou hoří, na rozdíl od volských povozů, velice dobře, a moderní Laudonové mají k dispozici „hračky” typu tureckých dronů Bayraktar. Toto by mohlo vysvětlovat, proč se všechny ruské síly nacházející se v okolí ukrajinských hranic zatím nezapojily do boje. Zásobovat takovou masu mužů a vybavení „na pochodu” je velmi obtížný úkol. Nebezpečí demoralizace Morálka. Extrémně těžko měřitelná veličina, ne nutně rozhodující (s holýma rukama by byla k ničemu), ale přesto významná. Zatím se nezdá, že by ruští vojáci projevovali nějaké velké nadšení z toho, že táhnou na sousední slovanský národ, kdežto Ukrajinci mají veškeré důvody se bránit. A ani to nevypadá, že by civilní obyvatelstvo na východě Ukrajiny masově „vítalo osvoboditele” jako v Praze roku 1945; kdyby se tak dělo, nepochybně už bychom ta videa viděli. Mezi profesionály toto nehraje takovou roli, ti mají válčení v popisu práce, ale pro devatenáctileté brance je povědomí, že byli posláni padnout kamsi k sousedům bez nějakých dobrých důvodů, docela významné. U nás v roce 1968 byli sovětští branci kontaktem s běžným obyvatelstvem, které ovládalo základy ruštiny, demoralizovaní a sovětské velení je nakonec muselo vystřídat. Další vlna už šla do uzavřených kasáren, aby neměla žádný styk s běžnými Čechoslováky. Taková izolace bude samozřejmě na Ukrajině nemožná, tam mluví rusky každý. Starlink zasahuje Starlink. Společnost SpaceX o víkendu aktivovala pro Ukrajinu systém globálního internetu Starlink, o kterém jsem se zmiňoval v článku o válkách robotů. Starlink zatím není hotov, satelitů na oběžné dráze je jenom asi 1 500 z plánovaných několika desítek tisíc kusů, ale na základní pokrytí to stačí. Slabiny jsou spíš jinde; k optimálnímu provozu jsou potřeba pozemní střediska, která na Ukrajině zatím neexistují, ale jsou v Polsku, Litvě a Turecku, což by mělo na západní půlku Ukrajiny stačit. Také je potřeba dodat koncové pozemní stanice (antény) pro každé místo připojení. Ty už jsou prý na cestě. Z dosavadních zpráv mi není patrné, jestli Starlink bude na Ukrajině sloužit jen civilním nebo i vojenským účelům. Každopádně je to první test systému „v akci”, protože se dá čekat minimálně nějaký hackerský souboj o jeho funkčnost. Také to znamená, že pro Rusy bude daleko obtížnější nějakým způsobem „vypnout” datové sítě a proudění obrazového materiálu do světa. Starlinkové terminály se dají napájet i z dieselagregátu a jsou nenápadné. A zničit flotilu satelitů na oběžné dráze by bylo faktické vyhlášení války NATO (nemluvě o tom, že 1 500 satelitů ani tak jednoduše nezničíte). Ruská propaganda bez šance Poslední poznámka, která se vůbec nebude líbit panu ministru Rakušanovi: z dosavadního průběhu konfliktu nemám vůbec pocit, že by celá ta slavná ruská propagandistická / dezinformační kampaň něčeho reálného dosáhla. Dokonce bych řekl, že její konkrétní výsledky jsou chabé. Na Ukrajině samotné, která byla hlavním terčem masírky, armáda normálně bojuje a ani rusky mluvící civilisti neprojevují žádné nadšení z ruských vojáků ve svých městech. K žádnému podkopání a zhroucení morálky nedošlo. Ve zbytku Evropy a USA chodí na proruské demonstrace naprosto mizivé množství lidí. Dokonce i Čína se tváří neutrálně a s velkou radostí v tom nechá Rusy vykoupat. Oni to zas takoví geopolitičtí přátelé nejsou. Západní parlamenty vesměs schválily veškerou pomoc Ukrajině včetně vojenského materiálu, která tam taky v hojné míře proudí. Přijaté finanční sankce jsou docela tvrdé. Německý kancléř právě ohlásil, že Bundeswehr dostane dodatečných 100 miliard eur a většina Spolkového sněmu mu tleskala, čemuž bych při tradičním pacifismu německé levice ještě před týdnem nevěřil. Jestli jsou všechny ty Sputniky, Aeronety a spol. tak mocné a oblbující nástroje, kde mají nějaké skutečné výsledky? Vyvadila a jeho prťavý spolek? Řetězové e-maily v mailboxech důchodců? To kurňa přeci nemá žádnou vojenskou ani politickou hodnotu. Hodnotu by mělo, kdyby měli na své straně třeba čtvrtinu poslanců v parlamentech apod., nebo kdyby se jim podařilo vybudovat organizaci podobnou britské Campaign for Nuclear Disarmament, která kdysi opravdu dokázala mobilizovat do ulic statisíce lidí a zablokovat vojenské transporty apod. Kdyby pod jejich vlivem západní parlamenty odmítly Ukrajině pomoci a omezily se na přání všeho dobrého. Kdyby Elon Musk prohlásil, že žádný Starlink Ukrajincům nezapne atd. Ale nic z toho se jim v okamžiku, kdy jim jde o opravdu zásadní věc, zjevně nedaří. Ještě jednou: kecy na internetu se nepočítají, těch dokáže i zanedbatelná menšina vygenerovat neskutečné množství. Ale při ovlivňování konkrétní činnosti západních států, vlád, armád, firem atd. se Rusům nepodařilo dosáhnout žádných úspěchů. Největší vliv na situaci měl nakonec, jak se dalo očekávat, klasický kšeft (ropa, plyn, investice na cizím území), protože kvůli němu se pár dní váhalo, jestli Rusy vykopnout ze systému SWIFT, nebo ne. Ale to není úspěch propagandy, to jsou prachy, ty fungovaly úplně stejně už v renesanční Itálii. Ona je ta válka opravdu nesmyslná až blbá. Proto jsem si do poslední chvíle taky myslel, že nebude. Ale když už teď je, tak to vyžaduje opravdu velmi specifický typ člověka, aby ty Putinovy teorie o neonacistickém ukrajinském státě, který nemá právo na existenci, „sežral”. A lidé, kteří je opravdu „sežerou”, vesměs nejsou v pozici, aby něco ovlivnili. Tuto poznámku činím hlavně proto, abychom nepropadali pocitu, že máme na krku něco jako novou Sudetoněmeckou stranu, kterou podporuje 30 procent obyvatelstva a která má za cíl rozbití a uchvácení našeho státu. To by bylo velké ohrožení (a popravdě už neřešitelné, ČSR v roce 1938 měla prostě smůlu), ale tam zkrátka nejsme. Ani nikde poblíž. Kdyby ta pátá kolona byla opravdu početná, bylo by to vidět i někde jinde než internetových diskusích: v novinách, v parlamentech, na radnicích atd. Znám zhruba deset echt přesvědčených rusofilů a odhadem dvacet dalších lidí, kteří si s tou kremelskou linií občas zakoketují, ale nikoliv smrtelně vážně. Ale v těch stovkách lidí, které jsem za život blíže poznal, je to titěrná menšina. Většina českého obyvatelstva je k plechové hubě Kremlu minimálně stejně skeptická jako na konci komunismu. To, že jsme skeptičtí i vůči vlastním politikům nebo fungování EU, to se s tím nijak nevylučuje. To je naše národní povaha. Proto také nevidím důvod, proč se kvůli ruské propagandě vzdávat vlastních občanských svobod. Jestli tu Rusové za posledních dvacet let nedokázali zverbovat významnou pátou kolonu, která by jim dokázala v kritickém okamžiku (a tohle je kritický okamžik Putinovy vlády, kam se na tuhle válku hrabou nějaké české prezidentské volby) reálně pomoci, po tomhle přepadu Ukrajiny se jim to už tuplem nepodaří. Tahle akce znechutila i řadu těch lidí, kteří až dosud seděli na postranní čáře. Ruská „soft power” ve střední Evropě na tom v nejbližších letech bude hodně špatně.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2022-02-19 13:20:33

O budoucích válkách robotů – II.

Jak to tedy bude vypadat v nejbližších letech. Začneme jednou základní výhodou, kterou robot, dokonce i neautonomní (a těch je valná většina), proti člověku má. Člověk je suchozemský živočich, který si poradí i se složitým pozemním terénem, ale jiná prostředí (pod hladinou moře, vzduch, natož vesmír) jsou pro něj značně nepřátelská. Dokáže v nich sice s použitím dostatečně vyspělé techniky přežít a dokonce i něco dělat, ale zdaleka ne tak efektivně jako stroj, který nepotřebuje kyslík, teplo, jídlo, ochranu před přílišnou akcelerací atd. Dosti podstatnou součástí hmotnosti dnešních ponorek, letadel atd. jsou jen zařízení, která mají udržet jejich posádky naživu a v dobrém zdraví; z čistě praktického pohledu by bylo výhodnější s sebou takový balast netahat a nahradit jej „užitečným nákladem“ (čidla, přístroje, zbraně, dodatečné palivo a munice…), jak to jen jde. (Toto je mimochodem faktor, který by se uplatnil, i kdyby bylo mladých vojáků k dispozici dost.) Tomu také odpovídá relativní míra robotizace. Vesmír je už dnes robotizovaný téměř kompletně, daleko více než na začátku kosmické éry. Procento pilotovaných letů a množství plavidel určených pro lidi je mnohem menší, než si autoři klasické sci-fi ještě někdy v 60. letech představovali. Tahat „tam nahoru“ veškeré vybavení nezbytné k tomu, aby tam přežil člověk z masa a kostí, se v naprosté většině situací nevyplatí – skoro všechny úkoly se dají řešit strojově a na dálku. Dokonce i loď Dragon, která nyní dopravuje astronauty na oběžnou dráhu, se dá kompletně řídit z pozemního střediska a posádka by se vlastně mohla jenom „vézt“ a kochat se výhledem na matičku Zem. Další plánované lodě jsou na tom stejně. Americký raketoplán ještě lidskou posádku potřeboval, automatizované byly jen některé systémy. Letectvo je robotizované míň než vesmír, ale je patrné, že dronů pozvolna přibývá a pilotovaných letadel ubývá. Živí piloti mají zatím stále ještě určité výhody, zvláště v určitém typu misí (lepší povědomí o situaci, nedají se „hacknout“ nebo zarušit), ale celková bilance se pomalu přesouvá na stranu dronů. Přispívá k tomu skutečnost, že poslední generace stíhaček začínají být pekelně drahé, a to jak z hlediska pořizovací ceny, tak na provozních nákladech; jedna letová hodina F-35 vyšla roku 2020 na 33 tisíc dolarů, což je skoro tři čtvrtě milionu korun, přičemž jeden vojenský pilot by měl ročně nalétat zhruba 350 hodin k tomu, aby si udržel odbornou úroveň. Ne nutně jen na F-35, ale stejně… To je hodně peněz i pro bohaté státy a extra silná motivace pro státy chudší. Poměrně vyspělé drony se vyrábějí například v Turecku, které by při současné úrovni své ekonomiky patrně větší flotilu stíhaček poslední generace ani „neuživilo“ (i kdyby si ji mělo od koho koupit!) Turecké Bayraktary se v posledních letech osvědčily při praktickém nasazení v Libyi i v Náhorním Karabachu a vzbudily zájem i u států jako Velká Británie; přitom jeden kus stojí pouhých pět milionů dolarů. Podstatně hůře se robotizuje námořnictvo, kde hlavní problém nastává v okamžiku, kdy se někde daleko na moři něco porouchá. Dokud všechny systémy fungují dobře, dokáží moderní lodě fungovat i se značně omezenou posádkou, ale jakmile vznikne porucha, začnou potíže; loď se na svoji základnu vrací podstatně déle než letadlo. To byl jeden z problémů, které pronásledovaly americký projekt Littoral Combat Ship. Optimistickou budoucnost ale nejspíš mají malé robotické ponorky jako právě vyvíjená Orca, které můžete v případě krize vypustit do nějakého strategicky důležitého průlivu apod. a hrát si s nepřítelem na explozivní schovávanou. Jedno takové místo, které by pro jejich nasazení bylo ideální, je průliv mezi Tchaj-wanem a Čínou, který by musel být v případě invaze překonán mohutnou flotilou; však také Čína vyrábí svoje vlastní stroje pro autonomní podmořský boj. Nejméně rozvinutá je, celkem nepřekvapivě, situace u pozemního vojska, kde mají lidské smysly, končetiny a schopnost orientace stále ještě nad roboty značný náskok. Hlavní výjimkou je práce pyrotechniků, do které roboti pronikají už čtyřicet let. Přibližovat se k bombě či k nevybuchlému kusu munice osobně nebo prostřednictvím stroje, to je zatracený rozdíl. Výhody a nevýhody pozemních robotů Co další výhody a nevýhody, jak to s nimi vypadá? Na straně výhod jednoznačně je, že robot nepotřebuje spát. V případě dálkově řízeného stroje se prostě vystřídají směny odpočinutých operátorů. Žádné chrnění na stráži, které občas stálo život celou jednotku, žádné duševní útlumy z dlouhodobého nevyspání. Padne-li stroj do zajetí, tedy spíše „stane se kořistí“, největší problém spočívá v tom, že by se nepřítel mohl dozvědět něco o jeho fungování (to lze ovšem řešit dobře mířenou raketou). Ale žádní vystresovaní příbuzní, bojící se o osud svého blízkého, nebudou obléhat palác prezidenta nebo krále. Na rozdíl od člověka nemá smysl robota mučit nebo zabít, natožpak natočit s ním nějaké psychopatické video, jako měl ve zvyku Islámský stát. Roboti a jejich operátoři také tak snadno neztrácejí nervy v obtížných situacích, protože prvek bezprostředního fyzického ohrožení chybí. Toto býval typický problém armád složených ze „zelených rekrutů“, kteří se poprvé v životě ocitli v reálném nebezpečí. Mohl vést k dezercím, panice, zbytečným ztrátám na životech nebo i k masakrům civilistů (podezřelých například z partyzánské činnosti). Profesionální armády dokážou tenhle problém podstatně zredukovat systematickým výcvikem, ale stroj bude k hvízdajícím kulkám vždycky netečnější než člověk. Poslední prvek na straně jednoznačných výhod: pokud je robot rozumně designovaný, lze celkem rychle doplňovat ztráty výrobou dalších robotů. Lidi zdaleka tak snadno nedoplníte, kvalifikované už vůbec ne. A v dnešní demografické situaci ještě méně. Teď ty nevýhody. Ve složitém pozemním terénu (hluboké lesy, jeskyně, obytné budovy) mají lidé pořád ještě náskok, protože je pro nás o hodně přirozenější. Toto se bude pomaličku posouvat, ale spíš ve směru různých drobných létajících strojů. Dnes už jde s dronem docela dobře manévrovat i v lese. I pozemní roboti dnes už zvládnou leccos, ale zatím v laboratorních podmínkách. Aby jim ale totéž šlo i ve větru, dešti a na namrzlých kamenech, to bude ještě nějakou dobu trvat. Dejme tomu deset let? Další nevýhoda robotů: lidské tělo je v určitém smyslu daleko odolnější než současné stroje. Máme samoopravné a sebezáchovné mechanismy, které nám pomáhají zahojit menší zranění. Můžeme nějak fungovat i nevyspaní a hladoví, byť ne donekonečna. Sneseme značné rozpětí teplot. V nouzi zkonzumujeme skoro cokoliv. V tomto jsou roboti křehčí. Pokazí-li se něco, musí nastoupit mechanici a náhradní díly. Vybije-li se baterie, musí se dobít, nelze fungovat ani deset minut na „elektrický dluh“. To znamená, že náskok v robotizaci armád budou mít ty státy, které už teď mají velmi dokonalou logistiku „od skladu až na bojiště“. Ach ano, ještě jedna nevýhoda: dálkově ovládatelné roboty lze v principu „hacknout“, takže buď přestanou fungovat, nebo se dokonce slepě obrátí proti svým pánům. „Blue on blue“ incidenty na bojišti nejsou nic nového (chcete-li drsné čtení, prostudujte si, jak proběhla ostudná rakousko-rakouská bitva u Karánsebese, tehdy ještě bez jakékoliv sdělovací techniky a s deseti tisíci padlých); ale dosud spolehlivý robot změněný v kamikaze, to je zcela specifická kategorie děsu. Samozřejmě s tím ty armády budou počítat a budou mít v takových strojích zabudované různé „kill switche“, ale i ty se vlastně dají zneužít. Toto je také asi jediný způsob, kterým se menší a slabší státy budou moci takové robotické armádě vůbec bránit. Softwarové talenty se vyskytují i v Pákistánu a nepotřebují ke své činnosti příliš rozsáhlou infrastrukturu. Rozhodne globální internet Poměrně zásadní věc, která zatím masovější nasazení robotů ve válce ztěžuje, je právě ta nutnost je na dálku nějak ovládat, což mimo jiné zahrnuje, aby se jejich operátor na tom bojišti vůbec dokázal zorientovat. Přenechat tento úkol čistě robotům samotným je nebezpečné. Umělá inteligence zatím není ani tak daleko, aby dokázala spolehlivě řídit auto ve městě, natož aby rozhodovala o tom, koho má zabít. Ne, že by se takové pokusy nedělaly, ale ani po prvním nasazení takového autonomního dronu na bojišti (Kargu-2, zase turecký výrobek) se vlastně neví, jestli v daný okamžik opravdu rozhodoval robot nebo člověk. Pokud se někdy toto změní, bude nezbytné všechny tyto úvahy přehodnotit, ale zatím to vypadá, že i ono pouhé robotické taxi popojíždějící po Starém Městě Pražském je věc vzdálenější budoucnosti. A z toho plyne, že vojenské roboty bude nutno řídit. Schopnost ovládat stroje na dálku je do značné míry určená kapacitou a spolehlivostí spojení: čím větší, tím lépe. Bohužel už nemůžu najít ten odkaz, ale vybavuji si stížnosti jednoho Američana, který přirovnával současnou kapacitu spojení v Afghánistánu ke snaze vypít kýbl vody koktejlovým brčkem. V tomto ohledu nás v nejbližších deseti letech čekají velké změny, protože začínají vznikat systémy pro globální internet, jako je například plánovaný a pozvolna budovaný Starlink. Ty mají mít naprosto masivní přenosovou kapacitu – v případě Starlinku se bavíme přinejmenším o gigabitech až desítkách gigabitů, s pingem (odezvou) daleko nižším než u geostacionárních družic, protože jde o nízké oběžné dráhy. A vskutku, projekt Starlink americkou armádu velice zajímá. S takto kapacitním a rychlým připojením by bylo možné v každém odlehlém koutě světa nasadit celou flotilu dálkově ovládaných strojů naráz a mít všechno jak na dlani. Většina těch strojů přitom ani nemusí být bojová, stačí, aby „mapovaly bojiště“: kamery, radary, infračervené detektory, akustické snímače atd. Máte-li k dispozici spolehlivý uplink o kapacitě desítek gigabitů, dokážete s jeho pomocí vytvořit tak detailní a komplexní mapu místa, kde se bojuje, že každý ten operátor řídící skutečného bojového robota může vědět zcela najisto, po čem střílí – a co, případně kdo, střílí po něm. Tím se o dost snižuje pravděpodobnost různých katastrofálních průšvihů (všelijaké vybombardované svatby atd.), o úsporách munice nemluvě. I z tohoto důvodu považuji za v podstatě jisté, že Starlink bude, i kdyby se proti původním odhadům prodražil třeba trojnásob. Tenhle druh globální výhody si nebudou chtít nechat v Pentagonu ujít. Robotický konflikt za deset let? „Globálně dostupná vysokokapacitní síť“ a „robotizace armády“ spolu souvisejí minimálně stejně těsně, jako kdysi souvisely „železnice“ a „telegraf“ (viz dvě navazující kapitoly v Zapomenutých příbězích 5). Kdo si takovou síť pod svojí kontrolou zajistí první, bude mít možnost robotizovat svoje ozbrojené síly v míře dosud nevídané. A ušetřit si tak ztráty na živých vojácích v příštím konfliktu. Dá se čekat, že minimálně USA a Čína budou o vybudování vlastních satelitních sítí velice usilovat. Oba tyto státy mají jak ekonomickou sílu do takových projektů investovat, tak i výrobní kapacitu k tomu, aby si dostatečné množství družic dokázaly vyrobit (převážně) vlastními zdroji. U takového hardwaru totiž moc nestojíte o to, aby vám kritické komponenty dodávala nějaká fabrika z druhého konce světa. Mohly by obsahovat bezpečnostní díru navíc. Důležitým prvkem tohoto závodu bude i schopnost domácích kosmických firem vynést ty družice na nízkou oběžnou dráhu. Bavíme-li se o desetitisících družic na každou konstelaci, znamená to minimálně vyšší stovky až nižší tisíce letů nosných raket. Navíc bude potřeba družice průběžně obměňovat, což znamená další stovky letů. Na nízkých oběžných dráhách totiž družice poměrně rychle ztrácejí rychlost (třením o zbytky vzduchu) a během několika let shoří v horních vrstvách atmosféry. Kdyby se družice průběžně nedoplňovaly, síť by degradovala a brzy zanikla úplně. Takové množství letů je ovšem bez znovupoužitelných raket neúměrně drahé. Kosmické závodní pole se tedy rozdělí na kategorii těch států a firem, které zvládnou sestrojit a uvést do provozu znovupoužitelné rakety za přijatelnou cenu, a těch, kterým v tomto směru ujede vlak. Tady bude zajímavé sledovat, které ty státy a firmy se dokážou „rozhoupat včas“ a které ne. Zatím si vůbec nejsem jist, zda to velké, ale zbyrokratizované struktury typu Roskosmosu, ESA nebo JAXA dokážou v horizontu zhruba10 let zvládnout. Poslední dobou se o restart svého kosmického průmyslu snaží Velká Británie, jejíž pusté skotské pobřeží je vhodné ke startům na některé polární dráhy; jestli z toho něco bude, kdo ví. (Tipoval bych, že bude, protože nejde jenom o vesmír, ale i o skotský separatismus. Vesmírný průmysl je prestižní, vytváří dobrá pracovní místa, a samostatné Skotsko by si nic podobného dovolit nemohlo. Proto jej budou v Londýně používat jako návnadu na nerozhodnuté Skoty. Kritické ovšem bude, zda se jim podaří nalákat do UK dostatek soukromých firem. Státním agenturám tento vývoj moc dobře nejde – mimo jiné přišly o řadu talentů.) Nicméně kolem roku 2030 už by mělo být patrné, jak se věci mají. Tou dobou už budou v provozu odhadem dvě tři takové globální datové sítě a vojenské vybavení příslušných velmocí se tomu začne přizpůsobovat. Někdy za deset let bychom tedy mohli vidět první převážně robotický konflikt. S trochou štěstí to snad nebude u nás v kotlince, kde slovo „robot“ vlastně vzniklo. Zatím tomu nic nenasvědčuje, daleko více bych tipoval oblast jihovýchodní Asie. Ale odhadovat budoucnost jest těžké.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-06-24 17:00:38

Muskův nový produkt má změnit svět! Starlink Mini je nový přenosný satelit

Elon Musk představil nový zajímavý produkt Starlink Mini je přenosný satelit třeba do batohu Podle Muska má doslova změnit svět Na sociální síti X okomentoval Elon Musk nový produkt SpaceX se slovy, že změní svět. Ten má stát přibližně polovinu ceny standardní verze Starlink a jejího předplatného, ale stále umožnit sledování klidně několika 4K streamů […] Celý článek si můžete přečíst na Muskův nový produkt má změnit svět! Starlink Mini je nový přenosný satelit

Čas načtení: 2024-09-07 20:00:20

Musk jako spasitel? Nabídne SOS volání přes Starlink pro všechny zdarma

SOS volání přes Starlink by mělo být určeno pro všechny chytré telefony Elon Musk by ho měl zpřístupnit zdarma Má to ale své podmínky Satelitní volání má bezesporu řadu výhod a nemusíte se u něj vůbec spoléhat na vysílače běžných mobilních operátorů. Dovoláte se uprostřed oceánu, stejně jako v džungli. Nicméně, je neskutečně drahé a […] Celý článek si můžete přečíst na Musk jako spasitel? Nabídne SOS volání přes Starlink pro všechny zdarma

Čas načtení: 2024-09-07 20:00:20

Musk jako spasitel? Nabídne SOS volání přes Starlink pro všechny zdarma

SOS volání přes Starlink by mělo být určeno pro všechny chytré telefony Elon Musk by ho měl zpřístupnit zdarma Má to ale své podmínky Satelitní volání má bezesporu řadu výhod a nemusíte se u něj vůbec spoléhat na vysílače běžných mobilních operátorů. Dovoláte se uprostřed oceánu, stejně jako v džungli. Nicméně, je neskutečně drahé a […] Celý článek si můžete přečíst na Musk jako spasitel? Nabídne SOS volání přes Starlink pro všechny zdarma

Čas načtení: 2025-03-19 14:00:00

Počet satelitů se v budoucnu bude muset snížit na třetinu. Doplatí na to Muskův Starlink i lidstvo?

O globálním oteplování si můžete myslet, co chcete. Někdo ho popírá, jiní se ho děsí. Ale většina z nás svůj úhel pohledu zaměřuje zejména na naši planetu. Změny klimatu se ale podle vědců začínají výrazně projevovat i nad našimi hlavami, konkrétně v horních vrstvách naší atmosféry. Právě v nich dochází k takzvanému skleníkovému efektu a […] Celý článek si můžete přečíst na Počet satelitů se v budoucnu bude muset snížit na třetinu. Doplatí na to Muskův Starlink i lidstvo?

Čas načtení: 2020-11-16 18:48:43

Americké volby III. – co bude dál?

Milí čtenáři, dostávám hodně dotazů na to, jak vidím aktuální vývoj v USA a co by se mohlo stát v nejbližších čtyřech letech. Zde tedy shrnutí toho, co považuji za méně či více pravděpodobné – a proč. První otázka: může se Trump vrátit v roce 2024? Další volby jsou za čtyři roky, to bude Bidenovi těsně pod 82 let (narozeniny slaví 20. listopadu) a Trumpovi 78 let. Žádná mladá kuřátka to tedy nebudou a zvlášť u Bidena pochybuji, že by kandidoval ještě jednou. Pokud se bude Trump chtít vrátit do hry, musí nejdříve získat republikánskou nominaci. Ve vrchních patrech strany nikdy moc silnou pozici neměl, jeho nejsilnějším prvkem byla podpora „odspoda“, částečně realizovaná pomocí velkých mítinků (rallies). To se teď v době covidové nedá pořádně dělat. Ale pokud poté, co ten pandemický problém pomine nebo se aspoň zmenší, začne DJT zase jezdit po Americe a pronajímat si stadiony, bude to znamení, že se chystá na další kolo. A naopak; pokud nic takového neudělá, přenechal tu vysokou hru definitivně jiným. Takže na konečný verdikt počkejte dva roky. Pracující vrstva (včetně Hispánců) je zajímavým volebním rezervoárem pro republikány Trumpova administrativa po sobě tak jako tak zanechává několik trvalých stop. Probrat bychom mohli aspoň tři. Obměněný Nejvyšší soud, kde zasedli tři relativně mladí soudci konzervativního střihu: Neil Gorsuch (53 let), Brett Kavanaugh (55 let) a Amy Coney Barrettová (48 let). Ti budou nejspíš vykonávat svůj mandát zhruba další čtvrt století, ne-li déle (Barrettové předchůdkyně Ginsburgová zemřela v 87 letech věku v úřadě), takže jejich vliv na budoucí podobu USA bude značný. U Nejvyššího soudu končí řada zásadních sporů (volební právo, různé formy diskriminace včetně té takzvaně pozitivní, držení a nošení zbraní, občanské svobody a svoboda projevu, imigrační pravidla) a jeho judikáty mají tendenci „přehazovat výhybky“ amerického práva na desítky let dopředu. Dalším trvalejším efektem je uvědomění republikánů, že pracující vrstva (včetně Hispánců) je zajímavým volebním rezervoárem pro jejich stranu. Naprostá hysterie panující dnes v USA kolem barvy pleti poněkud zakrývá skutečnost, že ty skutečně hluboké příkopy v americké společnosti jsou (pro nedostatek lepšího slova) třídního charakteru. A tím nemám ani tolik na mysli peníze, jako skutečnost, že světy pobřežních elit a vnitrozemské populace ve „flyover country“ se vzájemně vzdálily tak, že už na sebe ani nedokřiknou. Toho, že ta vnitrozemská populace se od oněch mluvících hlav v CNN cítí odcizena, budou nejspíš využívat i další republikánští politici. Třetí položka možná některé čtenáře nevěřícně pobaví, ale součástí trvalejšího dědictví Trumpovy administrativy bude podle mě vznik Space Force, vesmírných sil, coby separátní ozbrojené síly rovnocenné těm starším (Army, Navy, Marine Corps, Coast Guard, Air Force). Tohle si myslím, že Trump odhadl velmi dobře. Po letech stagnace se zase jednou rozjely závody v kosmických technologiích a jen tak se nezastaví. A dominance na oběžné dráze a případně i za ní bude mít zásadní dopad na rovnováhu sil dole na Zemi. Představte si například něco jako právě budovanou síť Starlink, ale osázenou navíc kamerami s vysokým rozlišením, které neustále chrlí ony gigapixely nasbíraných dat zpátky do centrály. To by byl špionův sen. A takové systémy se už dnes realizovat dají, jenom potřebujete dostatečně levnou dopravu na orbit, abyste ty desetitisíce družic dokázali za rozumné peníze vynést nahoru – na čemž se pracuje. Samozřejmě, že Čína a spol. nebudou chtít zůstat pozadu; ostatně do klubu zemí vysílajících lidské posádky do vesmíru se chce kvalifikovat i Indie (projekt Gaganyaan, který už značně pokročil). No, takže Space Force. Ani demokrati ji neořežou, na to je moc zajímavá pro ten silně rozrostlý vojensko-průmyslový komplex navázaný na armádní utrácení. Ještě navíc se její vznik dobře trefil do doby, kdy například klasické stíhačky začínají být poněkud zastaralé a jejich nákup těžko zdůvodnitelný. Zato oběžná dráha, Měsíc atd. působí znovu sexy. Demokraté budou muset kousnout do kyselého jablka Dobrá, zpátky z vesmíru sem dolů, k přízemnějším věcem. Jak se bude vládnout nové administrativě? Odpověď na tuto otázku silně závisí na tom, jak dopadne druhé kolo senátních voleb v Georgii, které se koná 5. ledna 2021, a také zvláštní volby rozhodující o druhém georgijském křesle, jejichž druhé kolo se koná v ten samý den. Jde tedy celkem o dva senátory. Georgia je převážně republikánský stát, ale s velmi významnou černošskou menšinou (skoro třetina obyvatel), která zase tvoří spolehlivý voličský blok demokratů. Kdyby republikáni vyhráli aspoň jedno z těchto dvou křesel, podrželi by si většinu v Senátu. Je pravděpodobné, že se republikáni pokusí maximálně mobilizovat své georgijské voliče – pod sloganem, že když už bude v Bílém domě Joe Biden, právě Senát musí sloužit jako brzda různých ambicí typu Zeleného Nového dealu. Rozdělení prezidentského úřadu, Senátu a Sněmovny reprezentantů mezi obě strany je poměrně běžné, naopak mít pod kontrolou všechny tři instituce (trifecta) se vítězné straně podaří jen občas. Zdá se, že Američanům rozdělená vláda vyhovuje; například midterm elections, konané v polovině prezidentského mandátu, obvykle vedou k oslabení prezidenta a posílení opozice (typicky k nim totiž chodí spíš opoziční voliči). Od druhé světové války se stalo jen jednou, že by prezidentova strana v midterm elections posílila v obou komorách Kongresu, za George W. Bushe roku 2002, zato však 13krát v obou komorách křesla ztratila. Pokud tedy Bidenova administrativa začne s menšinou v Senátu – což záleží právě na výsledku georgijských voleb v lednu – je to dost nevýhodná pozice, která se v roce 2022 po midterm elections může ještě zhoršit. Ve stavu rozdělené moci toho prezident zas tak moc nezmůže a jeho schopnost vládnout pak záleží na ochotě dělat kompromisy s opozicí, případně přesvědčovat jednotlivé senátory. Z republikánských senátorů je ke spolupráci s demokraty nejvíce nakloněná senátorka za Maine Susan Collinsová, která provozuje velmi samostatnou politiku a spolehnout se na ni nemůžou ani jedni, ani druzí. I proto by pro republikány bylo výhodné získat obě georgijská křesla. Collinsová je ovšem posledním republikánským senátorem z Nové Anglie, navíc doma oblíbeným; není divu, že se jí strana drží. V souvislosti s převzetím moci a jmenováním nových ministrů budou muset demokraté kousnout do kyselého jablka a dořešit otázku, jak moc prostoru chtějí přepustit Alexandře Ocasio-Cortezové a silně levicovému křídlu kolem ní. Progresivní levice má ohromnou sílu v médiích a v akademické sféře, ale v reálných volbách bývá slabá; širší americký elektorát nemá pro tenhle typ politiky, s výjimkou několika velkoměstských okrsků, pražádné sympatie. Bez fixace na Trumpa a jeho prohřešky nespojuje progresivní levici a centristy prakticky nic, takže boj o to, kdo bude mít v budoucí administrativě svoje lidi, bude asi adekvátně tvrdý. Už teď obviňují centristé Cortezovou a její melody girls z nepotěšujících výsledků v kongresových volbách. V nerozhodných okrscích, kde jsou síly obou stran vyrovnané, prý byla asociace se socialismem či s myšlenkou defundovat policii těžkou volební překážkou. Levičáci naopak vyčítají centristům nedostatek zápalu a nových myšlenek. Osobně si sice nemyslím, že opětovné ohřátí sto let starých konceptů znárodňování kdečeho se dá nazvat novými myšlenkami, ale každému jeho perspektivu… Tlak z Washingtonu, aby se evropské země více staraly o svoji vlastní obranu, nepomine Trochu volnější ruce bude mít prezident v zahraniční politice, jejíž zaměření se v posledních desetiletích pozvolna stěhuje po glóbu. Kdysi to byla Evropa, později Blízký a Střední východ, teď hlavně východní Asie. Myslím si, že naděje evropských politiků, že Bidenova administrativa k nim bude nějak zásadně přátelštější než Trumpova, jsou tak trochu sebeiluzí. Verbálně budou nepochybně jejich vztahy hladší a daleko diplomatičtější, určitě si nebudou vyměňovat ťafky po Twitteru. Sílící orientace USA na Asii ovšem není dána osobními sympatiemi, ale měnícími se poměry ve světě. První důvod je ekonomický. V širokém pásu od Indie po Japonsko a Indonésii, potažmo Austrálii, žijí přes tři miliardy lidí, asi osmkrát tolik než v EU. Jsou zatím výrazně chudší než Evropané, ale řada těch zemí silně ekonomicky roste. Masivně se tu rozrůstá střední třída a navíc jsou tamní národy vesměs v průměru mladší než národy evropské, které vzhledem ke svému stárnutí musejí čím dál větší část svého bohatství utrácet za sociální služby a nezbývá jim tedy tolik peněz k nákupu drahých hraček či služeb z ciziny. V jižní a východní Asii má tenhle charakter zestárlé mocnosti zatím jenom Japonsko. A jelikož USA je stále ještě především země velkého businessu, americkým zájmem bude vydělat na těchto rostoucích trzích co nejvíce peněz. To znamená věnovat jim pozornost – politicky, diplomaticky, ekonomicky a možná i vojensky. Čímž se dostáváme ke druhému důvodu, proč bude muset Bílý dům v následujících letech věnovat lví podíl své pozornosti právě Asii. Právě tam roste Americe skutečně velký soupeř v podobě Číny, ale zároveň i potenciálně velmi silný spojenec v podobě Indie, která je do anglosféry ekonomicky i osobně integrovaná. (Hodně indických boháčů, podnikatelů, vědců i dalších elit studovalo v Británii či v Americe.) Už přes dvě stě let, nejpozději od bitvy u Trafalgaru, vládnou světovým oceánům anglosaské mocnosti, které za ta staletí mj. nasbíraly ohromné penzum institucionálních zkušeností. Provozovat blue water navy, která dokáže operovat na opačné straně planety, není jednoduché a například Němci se k tomu nepřiblížili ani na vrcholu svého suchozemského impéria. Jenže Čína poslední dobou do svých námořních sil investovala poměrně dost peněz a vypadá to, že mít vlastní blue water navy je jejich strategickým cílem. Na to budou Američané nuceni nějak reagovat. Kdyby tak neučinili, mohli by svoje dlouhodobé investice do budování vojenských koalic a zahraničních námořních základen rovnou odepsat, protože máloco oslabí pozici dosavadního hegemona více než neochota reagovat na zjevnou výzvu. Nutnost postavit se rostoucímu čínskému vlivu je jedna z mála věcí, na které se demokrati a republikáni dokážou shodnout. (Letos se vysloveně předháněli v tom, kdo bude tvrdší.) Osobně si nemyslím, že to bylo běžné politické divadélko, ale že nám před očima vzniká pravý thukidydovský konflikt, polarizace světové scény mezi „starého hegemona“ a „nového vyzyvatele“, která v historii běžně vedla k válečným konfliktům. Nepříliš potěšující perspektiva, ale Konec historie se zkrátka nekonal a nová administrativa bude nucena podle toho jednat. Což mimo jiné pro evropské země znamená, že tlak z Washingtonu, aby se více staraly o svoji vlastní obranu a více investovaly do svých armád, nepomine. Nebude sice vyjadřován tak zjevným a tvrdým způsobem jako za Trumpa, ale na jeho podstatě se nic nezmění. Na světě přibylo potenciálních bojišť a ani Amerika nemá prostředky a chuť k tomu, udržovat svoji přítomnost všude naráz. A z pohledu takového Jihočínského moře působí Evropa jako relativně klidné závětří, které tolik pozornosti a nákladů zkrátka nepotřebuje.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-12-27 11:55:00

Online Plus: Evropa plánuje vlastní satelitní síť. Nezbývá nám nic jiného, Starlink není spolehlivý, míní Koubský

Evropská unie hodlá vybudovat vlastní satelitní síť, která bude poskytovat připojení k internetu pro úřady i soukromé osoby. Roj IRIS² má vzniknout na základě spolupráce Evropské komise s konsorciem soukromých firem, se kterým Komise aktuálně podepsala smlouvu. „Dnes dostupné komerční komunikační sítě, což je zejména Starlink, se nedají pokládat za stoprocentně spolehlivé z hlediska budoucí dostupnosti,“ říká v pořadu Online Plus vědecký redaktor Deníku N Petr Koubský.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2022-03-01 09:57:04

Střípky z bojiště

Oči z orbitu vidí všechno. Válečný konflikt na Ukrajině je za dlouhé desítky let první, kdy mají obě bojující strany přístup k přílivu špionážních dat ze satelitů na oběžné dráze: Rusové napřímo, Ukrajinci skrze západní státy. Kromě toho se využívá letecká technika jako AWACS, E-8 atd., která „dohlédne” stovky kilometrů daleko a užitečné informace může dodávat i z polského nebo rumunského vzdušného prostoru. Samozřejmě do toho zasahuje počasí a podobné vlivy, ale i tak se nejspíš vyvinula situace, kdy je víceméně nemožné utajit před nepřítelem jakékoliv plány zahrnující větší množství těžké techniky. Moment překvapení byl ve válečných dějinách jedním z nejdůležitějších prvků, kterými vojevůdci dosahovali vítězství. Bez něj máte k dispozici v podstatě jenom attrition čili pomalé opotřebování (extrémní příklad: západní fronta za první světové války, ale i různé městské guerrilly, například bitva o Groznyj), nebo, – můžete-li jí ovšem vůbec dosáhnout – naprosto drtivou převahu, shock and awe. Zatím se zdá, že k tomu druhému schází Rusům vybavení a o to první se snaží spíše Ukrajinci proti nim. (Z kabinetu civilizačních absurdit: afghánský Tálibán vyzval Rusy a Ukrajince k mírovým jednáním. Vypadá to, že i islámští fanatici mohou občas projevit záblesky smyslu pro černý humor.) Soumrak tanků? Tanky, symbol moderní války, u nás také okupace Československa roku 1968. Vypadá to, že v momentálních bojích na Ukrajině hrají spíše roli pohyblivého terče a ne zbraně, jejíž nasazení vyhrává bitvy. Fotek a videí zničených konvojů koluje po internetu dost, i když pozor na to, že některé jsou z jiných konfliktů (narazil jsem například na videa z roku 2014). Pokud je ale zničená technika označena bílým písmenem Z, V nebo O, mělo by jít o aktuální záběry. Může jít o chyby v taktice, ale hlavním rozdílem od Guderianových dob je asi hlavně to, že jakákoliv obrněná technika se stala nesmírně zranitelnou vůči inteligentním střelám nové generace, jako jsou americký FGM-148 Javelin a britsko-švédská NLAW, jejichž elektronické mozky se snaží zasáhnout nejslabší místo cíle (typicky tak, že si jej nadletí a pak to vezmou kolmo do věže). Tyto střely fungují na principu fire-and-forget a navíc na vzdálenost několika set metrů. Jinými slovy, ten pěšák, který je odpaluje z ramene, se nemusí příliš přibližovat k nepřátelské koloně, a po jejich odpálení může vzít nohy na ramena, pardon, zaujmout výhodnou krycí pozici někde opodál. Také jsou poměrně levné (NLAW stojí jen asi půl milionu korun), zejména pak ve srovnání s tím zasaženým a zničeným tankem. Škoda na vozidle totiž vesměs bývá totální. Tanky byly vždycky zranitelné ze strany letectva nebo dělostřelectva, ale existence takových zbraní mezi řadovou pěchotou dost zásadně mění rovnováhu sil v neprospěch těžké techniky. Javelinů a NLAW mají Ukrajinci stovky a od západních zemí průběžně dostávají další. Obtíže zásobování Logistika, logistika, logistika. Napoleon Bonaparte kdysi slavně prohlásil, že „amatéři mluví o strategii, profesionálové o logistice“. Dnes je jeho výrok ještě důležitější než dřív. Ukrajina je obrovský kus země, podstatně větší než Francie. Ovládnout byť jen část takového území znamená neskutečné nároky na logistiku. Bojující jednotky musejí dostávat neustálý přísun munice a paliva, musejí být podporovány mechaniky atd., protože každá technika se občas kazí. Čím těžší stroj, tím více žere pohonných hmot. Tank T-72, jehož modernizovanou verzi provozuje česká armáda, váží necelých 50 tun a v těžkém terénu spotřebuje až 800 litrů na 100 kilometrů, na silnici zhruba polovinu. Vezená zásoba paliva je přitom „jen” něco kolem 300 litrů, což znamená, že dojezd takového tanku na jednu nádrž je ještě o mnoho horší než u proklínaných elektromobilů. A tím pádem musí být tankové jednotky neustále zásobovány palivem, jinak se prostě někde zastaví. (K velké radosti nějakého střelce s Javelinem, který se skrývá v ostružiní o tři sta metrů dále.) Ale posílat zásobovací konvoje napříč rozsáhlým teritoriem o desítkách tisíc kilometrů čtverečních, které ještě není vyčištěno a kde se v křoví, bažinách a lesích pohybuje nepřátelská pěchota, to znamená koledovat si o velké problémy. Dokonce už v časech mušket a kyrysníků to bylo nebezpečné; rakouský generál Ernst Gideon von Laudon zaskočil roku 1758 pruskou válečnou mašinerii u Olomouce tím, že v bitvě u Domašova přepadl a zničil pruský trén, roztahaný skoro na padesát kilometrů. Bez zásob nezbylo Prusům než nechat pevnost Olomouc být. Dnes je to samozřejmě o to horší, že cisterny s naftou hoří, na rozdíl od volských povozů, velice dobře, a moderní Laudonové mají k dispozici „hračky” typu tureckých dronů Bayraktar. Toto by mohlo vysvětlovat, proč se všechny ruské síly nacházející se v okolí ukrajinských hranic zatím nezapojily do boje. Zásobovat takovou masu mužů a vybavení „na pochodu” je velmi obtížný úkol. Nebezpečí demoralizace Morálka. Extrémně těžko měřitelná veličina, ne nutně rozhodující (s holýma rukama by byla k ničemu), ale přesto významná. Zatím se nezdá, že by ruští vojáci projevovali nějaké velké nadšení z toho, že táhnou na sousední slovanský národ, kdežto Ukrajinci mají veškeré důvody se bránit. A ani to nevypadá, že by civilní obyvatelstvo na východě Ukrajiny masově „vítalo osvoboditele” jako v Praze roku 1945; kdyby se tak dělo, nepochybně už bychom ta videa viděli. Mezi profesionály toto nehraje takovou roli, ti mají válčení v popisu práce, ale pro devatenáctileté brance je povědomí, že byli posláni padnout kamsi k sousedům bez nějakých dobrých důvodů, docela významné. U nás v roce 1968 byli sovětští branci kontaktem s běžným obyvatelstvem, které ovládalo základy ruštiny, demoralizovaní a sovětské velení je nakonec muselo vystřídat. Další vlna už šla do uzavřených kasáren, aby neměla žádný styk s běžnými Čechoslováky. Taková izolace bude samozřejmě na Ukrajině nemožná, tam mluví rusky každý. Starlink zasahuje Starlink. Společnost SpaceX o víkendu aktivovala pro Ukrajinu systém globálního internetu Starlink, o kterém jsem se zmiňoval v článku o válkách robotů. Starlink zatím není hotov, satelitů na oběžné dráze je jenom asi 1 500 z plánovaných několika desítek tisíc kusů, ale na základní pokrytí to stačí. Slabiny jsou spíš jinde; k optimálnímu provozu jsou potřeba pozemní střediska, která na Ukrajině zatím neexistují, ale jsou v Polsku, Litvě a Turecku, což by mělo na západní půlku Ukrajiny stačit. Také je potřeba dodat koncové pozemní stanice (antény) pro každé místo připojení. Ty už jsou prý na cestě. Z dosavadních zpráv mi není patrné, jestli Starlink bude na Ukrajině sloužit jen civilním nebo i vojenským účelům. Každopádně je to první test systému „v akci”, protože se dá čekat minimálně nějaký hackerský souboj o jeho funkčnost. Také to znamená, že pro Rusy bude daleko obtížnější nějakým způsobem „vypnout” datové sítě a proudění obrazového materiálu do světa. Starlinkové terminály se dají napájet i z dieselagregátu a jsou nenápadné. A zničit flotilu satelitů na oběžné dráze by bylo faktické vyhlášení války NATO (nemluvě o tom, že 1 500 satelitů ani tak jednoduše nezničíte). Ruská propaganda bez šance Poslední poznámka, která se vůbec nebude líbit panu ministru Rakušanovi: z dosavadního průběhu konfliktu nemám vůbec pocit, že by celá ta slavná ruská propagandistická / dezinformační kampaň něčeho reálného dosáhla. Dokonce bych řekl, že její konkrétní výsledky jsou chabé. Na Ukrajině samotné, která byla hlavním terčem masírky, armáda normálně bojuje a ani rusky mluvící civilisti neprojevují žádné nadšení z ruských vojáků ve svých městech. K žádnému podkopání a zhroucení morálky nedošlo. Ve zbytku Evropy a USA chodí na proruské demonstrace naprosto mizivé množství lidí. Dokonce i Čína se tváří neutrálně a s velkou radostí v tom nechá Rusy vykoupat. Oni to zas takoví geopolitičtí přátelé nejsou. Západní parlamenty vesměs schválily veškerou pomoc Ukrajině včetně vojenského materiálu, která tam taky v hojné míře proudí. Přijaté finanční sankce jsou docela tvrdé. Německý kancléř právě ohlásil, že Bundeswehr dostane dodatečných 100 miliard eur a většina Spolkového sněmu mu tleskala, čemuž bych při tradičním pacifismu německé levice ještě před týdnem nevěřil. Jestli jsou všechny ty Sputniky, Aeronety a spol. tak mocné a oblbující nástroje, kde mají nějaké skutečné výsledky? Vyvadila a jeho prťavý spolek? Řetězové e-maily v mailboxech důchodců? To kurňa přeci nemá žádnou vojenskou ani politickou hodnotu. Hodnotu by mělo, kdyby měli na své straně třeba čtvrtinu poslanců v parlamentech apod., nebo kdyby se jim podařilo vybudovat organizaci podobnou britské Campaign for Nuclear Disarmament, která kdysi opravdu dokázala mobilizovat do ulic statisíce lidí a zablokovat vojenské transporty apod. Kdyby pod jejich vlivem západní parlamenty odmítly Ukrajině pomoci a omezily se na přání všeho dobrého. Kdyby Elon Musk prohlásil, že žádný Starlink Ukrajincům nezapne atd. Ale nic z toho se jim v okamžiku, kdy jim jde o opravdu zásadní věc, zjevně nedaří. Ještě jednou: kecy na internetu se nepočítají, těch dokáže i zanedbatelná menšina vygenerovat neskutečné množství. Ale při ovlivňování konkrétní činnosti západních států, vlád, armád, firem atd. se Rusům nepodařilo dosáhnout žádných úspěchů. Největší vliv na situaci měl nakonec, jak se dalo očekávat, klasický kšeft (ropa, plyn, investice na cizím území), protože kvůli němu se pár dní váhalo, jestli Rusy vykopnout ze systému SWIFT, nebo ne. Ale to není úspěch propagandy, to jsou prachy, ty fungovaly úplně stejně už v renesanční Itálii. Ona je ta válka opravdu nesmyslná až blbá. Proto jsem si do poslední chvíle taky myslel, že nebude. Ale když už teď je, tak to vyžaduje opravdu velmi specifický typ člověka, aby ty Putinovy teorie o neonacistickém ukrajinském státě, který nemá právo na existenci, „sežral”. A lidé, kteří je opravdu „sežerou”, vesměs nejsou v pozici, aby něco ovlivnili. Tuto poznámku činím hlavně proto, abychom nepropadali pocitu, že máme na krku něco jako novou Sudetoněmeckou stranu, kterou podporuje 30 procent obyvatelstva a která má za cíl rozbití a uchvácení našeho státu. To by bylo velké ohrožení (a popravdě už neřešitelné, ČSR v roce 1938 měla prostě smůlu), ale tam zkrátka nejsme. Ani nikde poblíž. Kdyby ta pátá kolona byla opravdu početná, bylo by to vidět i někde jinde než internetových diskusích: v novinách, v parlamentech, na radnicích atd. Znám zhruba deset echt přesvědčených rusofilů a odhadem dvacet dalších lidí, kteří si s tou kremelskou linií občas zakoketují, ale nikoliv smrtelně vážně. Ale v těch stovkách lidí, které jsem za život blíže poznal, je to titěrná menšina. Většina českého obyvatelstva je k plechové hubě Kremlu minimálně stejně skeptická jako na konci komunismu. To, že jsme skeptičtí i vůči vlastním politikům nebo fungování EU, to se s tím nijak nevylučuje. To je naše národní povaha. Proto také nevidím důvod, proč se kvůli ruské propagandě vzdávat vlastních občanských svobod. Jestli tu Rusové za posledních dvacet let nedokázali zverbovat významnou pátou kolonu, která by jim dokázala v kritickém okamžiku (a tohle je kritický okamžik Putinovy vlády, kam se na tuhle válku hrabou nějaké české prezidentské volby) reálně pomoci, po tomhle přepadu Ukrajiny se jim to už tuplem nepodaří. Tahle akce znechutila i řadu těch lidí, kteří až dosud seděli na postranní čáře. Ruská „soft power” ve střední Evropě na tom v nejbližších letech bude hodně špatně.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2025-01-16 14:29:14

Muskův internet budou využívat i České dráhy. Dočkáme se už na jaře

České dráhy začnou testovat satelitní internet Starlink ve vlacích InterPanter. Novinka slibuje lepší připojení díky speciální anténě od Elona Muska.Přečtěte si celý článek: Muskův internet budou využívat i České dráhy. Dočkáme se už na jaře

Čas načtení: 2024-12-22 11:40:20

Starlink ve vašem telefonu! Americký operátor spouští revoluční projekt

Operátora T-Mobile v USA umožňuje komunikovat zákazníkům přes Starlink Unikátní telekomunikační projekt spouští zatím pouze v rámci beta verze Signál díky tomu rozšíří na plochu skoro 1,3 milionu km² Americký T-Mobile ve spolupráci s firmou SpaceX oznámil v roce 2022, že chce svým zákazníkům nabídnout možnost připojit se k satelitům Starlink přímo z jejich mobilního telefonu. Mělo jít o ultimátní řešení pro místa nepokrytá signálem, kterých je na území Spojených států stále dost. A obě společnosti konečně spouští beta test. Přečtěte si celý článek Starlink ve vašem telefonu! Americký operátor spouští revoluční projekt

Čas načtení: 2025-01-31 09:00:05

iPhony v USA už se umí připojit na Starlink. V plánu je i řešení pro Česko

Americký T-Mobile ve spolupráci se SpaceX spustil možnost mobilního signálu přes Starlink Technologii mají k dispozici uživatelé iPhonů s iOS 18.3 a majitelé vlajkových telefonů Samsung Operátoři T-Mobile a Deutsche Telekom prokopávají cestu non-terestriálního připojení i pro Evropu, včetně Česka Satelitní komunikace se stala v posledních letech novým trendem. Průkopníkem je v tomto ohledu americký Apple, který už v roce 2022 představil možnost nouzové volání přes satelity Globalstar na území Spojených států, umí to všechny smartphony výrobce počínaje iPhonem 14. V lednu pak Apple ve spolupráci s T-Mobilem spustil podporu pro satelitní SMS přes Starlink. Přečtěte si celý článek iPhony v USA už se umí připojit na Starlink. V plánu je i řešení pro Česko

Čas načtení: 2024-02-25 23:05:55

SpaceX Falcon 9 Starlink 6-39 - Kennedy Space Center

SpaceX Falcon 9 Starlink 6-39  Kennedy Space CenterSpaceX launch: Live updates from Starlink Falcon 9 launch at Cape Canaveral, Florida  Florida TodaySpaceX to launch 24 Starlink satellites from Florida today  Space.comLive coverage: SpaceX to launch 24 Starlink satellites on Falcon 9 rocket from Cape Canaveral – Spaceflight Now  Spaceflight NowLaunch Roundup: SpaceX to launch two Starlink missions; China to launch Chang Zheng 5 - NASASpaceFlight.com  NASASpaceflight.com

Čas načtení: 2024-05-07 19:12:06

RUS - 14C227 Tobol (systém ochrany satelitů před elektonickým útokem)

Autor: Janko PALIGA Datum: 07.05.2024 19:12:06 Pozemný komplex 14C227 Tobol (14Ц227 Тобол) bol pôvodne vytvorený najmä ako prostriedok ochrany ruského satelitného zoskupenia pred elektronickým vplyvom nepriateľa. Podľa správy zverejnenej nadáciou Bezpečný svet (Secure World Foundation (SWF)), súkromnou skupinou zaoberajúcou sa vesmírnou bezpečnosťou a stabilitou, našli analytici v Rusku najmenej sedem komplexov Tobol, pričom všetky sa nachádzali v blízkosti objektov používaných na sledovanie satelitov. Podľa analytikov sú niektoré z týchto zariadení centrami mobilných rušiacich vysielačov. Podľa nadácie sa satelitné rušenie môže vyskytovať v dvoch prostrediach: vo vesmíre, keď je namierené priamo na satelity, a na Zemi, kde sa rušenie môže zamerať na prijímače [vesmírnej komunikácie]. Rušenie vytvorené vo vesmíre, známe ako rušenie vzostupného spojenia, mieša svoje signály s pôvodným vysielaním, čo skresľuje informácie, ktoré prijímajú všetci používatelia konkrétneho satelitu. Podľa Barta Hendricksa, výskumníka, ktorý program pozorne sledoval, komplex Tobol takmer určite funguje týmto spôsobom.Pozemná metóda, známa ako downlink jamming, vysiela signál na rovnakej frekvencii ako satelit, čo bráni pripojeným zariadeniam prijímať štandardný signál. Táto metóda má kratší dosah, pretože závisí od toho, ako blízko je zdroj rušenia k systémom, ktorých prevádzku chce narušiť.Hoci rozmiestnenie ruských komplexov Tobol po celej krajine môže naznačovať, že sa používajú na obranné účely, tri objekty zverejnené v hodnotení amerických spravodajských služieb - jeden pri Moskve, zariadenie pri Kryme a ďalší v západnej ruskej exkláve Kaliningrad - sú najbližšie k Ukrajine, čo ich robí vhodnými na útočné operácie. Zdá sa, že oblasť ich pôsobenia pokrýva celú Ukrajinu, uviedol Brian Weeden, riaditeľ programového plánovania v Nadácii pre bezpečný svet. "Verejne dostupná dokumentácia, ktorú máme k dispozícii, hovorí, že ide o obranný komplex, pretože Tobol by mal slúžiť na odhaľovanie vonkajších zdrojov, ktoré sa snažia rušiť alebo zasahovať do ruských satelitov. Má analyzovať tieto rušivé signály a potom vysielať protisignál, ktorý sa bude snažiť rušenie negovať," povedal Weeden."Ale ak to dokážete," dodal, "pravdepodobne budete môcť využiť rovnaké schopnosti na agresívne zasahovanie do cudzích satelitov."O programe komplexu Tobol, ktorý sa v ruských dokumentoch označuje ako 14C227, existujú na verejnosti len slabé náznaky a úniky informácií a jeho schopnosti zostávajú už dlhé roky záhadou. Výskumníci tvrdia, že program sa začal približne pred desiatimi rokmi (pozn. článok vyšiel 24.04.2023).Belgický amatérsky výskumník Bart Hendricks, ktorému štúdium ruských dokumentov o verejnom obstarávaní a súdnych dokumentov umožnilo získať väčšinu z obmedzených verejne dostupných informácií o programe Tobol, pôvodne dospel k záveru, že systém mal obranný charakter, ako uvádza jeho analýza z roku 2020, ktorú uverejnila internetová publikácia The Space Review. Ale ďalšia analýza, podporená súdnymi dokumentmi opisujúcimi "špecializované komplexy na elektronický útok na vesmírne prostriedky", viedla k novým odhaleniam a minulý rok predpovedal, že Tobol by sa mohol používať na útočné účely.Hendricks v rozhovore uviedol, že satelity Starlink prelietavajú dostatočne nízko nad Zemou, takže Tobol na nich pravdepodobne môže vysielať rušivé signály. Problémy však pretrvávajú. Analytik ruských vojenských vesmírnych systémov Bart Hendrix venoval časť svojho rozsiahleho materiálu "Rusko sa pripravuje na elektronický boj vo vesmíre" komplexu 14C227 Tobol, ktorý v novembri 2020 uverejnila internetová publikácia "The Space Review". Ruský preklad tohto materiálu bol zároveň zverejnený na zdroji Habr. Uvádzame fragment tohto prekladu týkajúci sa komplexu Tobol (všimnite si, že na niektorých miestach tento preklad nevyzerá celkom technicky gramotne, pôvodné odkazy Hendrixa sme z dôvodu zníženia objemu odstránili).Tobol: ochrana ruských satelitov pred elektronickým útokomĎalší projekt súvisiaci s ruským programom elektronického boja [vo vesmíre] sa nazýva "Tobol" (názov rieky pretekajúcej Ruskom a Kazachstanom), tiež s označením 14C227.Infraštruktúra pre tento projekt s kódovým označením "8282" sa vytvára vo viacerých zariadeniach na sledovanie satelitov patriacich do ruského takzvaného veliteľského a meracieho komplexu (Command and Measurement Complex, CIC), ktorý je v pôsobnosti ruského ministerstva obrany. Vo verejne dostupnej dokumentácii sa uvádzajú tieto zariadenia Tobol (uvádzajú sa čísla zariadení na sledovanie satelitov (NIP), v ktorých sa nachádzajú, ako aj vojenské jednotky, ktoré tieto zariadenia prevádzkujú):8282/1: v oblasti Ščolkovo (Moskovská oblasť) (NIP-14) (v/č 26178)8282/3: v blízkosti Ulan-Ude (Republika Burjatsko) (NIP-13) (v/č 14129)8282/4: pri Ussurijsku (Primorský kraj) NIP-15) (v/č 14038)8282/5: pri Jenisejsku (Sibír, ) (NIP-4) (v/č 14058)8282/6: v Pionerskij (Kaliningradská oblasť, ) (číslo NIP nie je známe) (v/č 92626)8282/7: pri Armavire (Krasnodarský kraj) (číslo NIP nie je známe) (v/č 20608)V dokumentácii objektu 8282/2 sa nenachádza žiadna značka. V niektorých dokumentoch sa však spomína výstavba infraštruktúry pre "Tobol" v oblasti Krasnozmenska (Moskovská oblasť, ) a Malojaroslavca (Kalužská oblasť, ), označovaná ako 8282/OKR. V Krasnoznamensku sa nachádza Hlavné riadiace centrum pre testovacie a vesmírne systémy pomenované po Titovovi, hlavné riadiace centrum pre ruskú flotilu bezpilotných satelitov. V Malojaroslavci (presnejšie v neďalekom meste Kudinovo, ) sa nachádza stanica na sledovanie družíc NIP-8 (prevádzkuje ju v/ č 34122).Žiadny z verejne dostupných dokumentov neuvádza nič o presnom účele "Tobolu". Skutočnosť, že infraštruktúra je kombinovaná s prostriedkami na sledovanie satelitov, však naznačuje, že je zameraná na ochranu ruských satelitov pred elektronickými útokmi, a nie na elektronické útoky na cudzie satelity.V oficiálnom dokumente obsahujúcom zoznam vojenských stavebných projektov sa 8282/7 označuje ako jeden zo série "komplexov elektronického boja na vesmírne účely". Generálnym dodávateľom "Tobolu" je spoločnosť "Ruské vesmírne systémy" (RKS) z Moskvy - hlavná spoločnosť, ktorá zohráva vedúcu úlohu vo vývoji zariadení pre satelitné sledovacie stanice [JSC "Ruská korporácia raketových a vesmírnych prístrojov a informačných systémov"]. Štátna zmluva na projekt, ktorý sa nazýva "Tobol-1", bola podpísaná medzi ministerstvom obrany a RKS 3. mája 2012, ale existujú určité náznaky, že projekt sa mohol začať už skôr. V niektorých súdnych dokumentoch sa Tobol spája aj s dvoma štátnymi zmluvami, ktoré obe strany podpísali 30. decembra 2013. Hoci sa zdá, že prinajmenšom jedna z nich sa týkala všeobecných prác na ruskej sieti pozemnej kontroly satelitov v období rokov 2014 - 2016 a netýkala sa konkrétne spoločnosti Tobol. Ako vyplýva z rôznych výročných správ spoločností, subdodávateľmi RCS pre Tobol sú Vladimírska konštrukčná kancelária rádiokomunikácií (generálny dodávateľ komplexu Tirada-2), Centrum špeciálnych technológií (STC) a mimovládna organizácia PM-Razvitie, ktoré sa všetky tri podieľajú na ruskom programe elektronického boja.Zmluvy o výstavbe väčšiny lokalít Tobol umožňujú určiť, že práce zahŕňajú úpravu existujúcich budov aj výstavbu novej infraštruktúry. Tá druhá zahŕňa takzvané "rádiotechnické stanoviská" (RTP), ktoré sú súčasťou "stacionárnych špecializovaných komplexov" (SSC). Pozostávajú z niekoľkých parabolických antén, pričom v dokumentácii pre stanice 8282/3 a 8282/5 sú uvedené priemery antén 2, 7,3 a 9,1 metra. Súčasťou novej infraštruktúry sú aj trafostanice a dieselové elektrocentrály, pravdepodobne na napájanie RTU. Nedávna prezentácia v programe PowerPoint, ktorá sa nejakým spôsobom dostala na internet, obsahuje aktualizované informácie o výstavbe 8282/3 pri Ulan-Ude a zobrazuje plán lokality, ktorý umožňuje nájsť komplex v programe Google Earth.Na fotografiách iných lokalít nie sú zjavné žiadne známky stavebných prác na "Tobole". To môže naznačovať oneskorenie, ale je tiež možné, že v niektorých oblastiach sa práce vo veľkej miere obmedzujú na úpravu existujúcej infraštruktúry, a preto je ich ťažké zachytiť na satelitných snímkach. V dokumentoch pre lokality v blízkosti Pionerského a Armaviru (8282/6 a 8282/7) sa opisuje, že zariadenie "Tobol" je mobilné, zatiaľ čo v niektorých z nich sa uvádza, že zariadenie pre lokalitu 8282/6 bude rozmiestnené spolu s lokalitami Bažant a Monitor Lizard. Ide o názvy satelitných sledovacích systémov inštalovaných na nákladných vozidlách, o ktorých je známe, že sa nachádzajú na oboch miestach. Lokalita v Pionerskom sa nachádza v bezprostrednej blízkosti rádiového spravodajského komplexu Pathfinder s rozsahom 1511/2 a v Armavire - v bezprostrednej blízkosti rádiolokačného komplexu diaľkového prieskumu typu Voronež-DM.Žiadny z verejne dostupných dokumentov neuvádza nič o presnom účele "Tobolu". Skutočnosť, že infraštruktúra je kombinovaná s prostriedkami na sledovanie satelitov, však naznačuje, že je zameraná na ochranu ruských satelitov pred elektronickými útokmi, a nie na elektronické útoky na cudzie satelity. Keďže elektronická ochrana sa považuje za neoddeliteľnú súčasť elektronického boja, takýto cieľ stále zodpovedá opisu Tobolu ako siete "komplexov elektronického boja". V Hlavnom riadiacom centre pre testovacie a vesmírne systémy pomenovanom po Titovovi pri Krasnoznamensku, ktoré, súdiac podľa uvedenej prezentácie v PowerPointe, zohráva koordinačnú úlohu v projekte Tobol, sa nachádza jednotka elektronického boja, ktorá sa zaoberá elektronickou ochranou sledovacích staníc aj satelitov na obežnej dráhe.Jeden z náznakov o cieľoch projektu je obsiahnutý v posudku doktorandskej práce uverejnenej v roku 2013. Píše sa v nej, že 14C227 má zariadenie na monitorovanie signálov navigačných satelitov s cieľom chrániť ich pred "úzkopásmovým rušením". Konkrétne dokáže určiť "moduláciu navigačných signálov s presnosťou 90 % pri odstupe signálu od šumu 30 decibelov". Recenziu napísal Vladimir Vatutin, ktorý vedie oddelenie v RCS a v prezentácii PowerPoint o lokalite 8282/3 je uvedený ako hlavný konštruktér Tobolu.Vatutin je už mnoho rokov spoluautorom niekoľkých článkov a patentov, ktoré zjavne súvisia s ochranou satelitov pred elektronickými útokmi. Niektoré patenty opisujú súbor pozemných antén, ktoré sa budú používať na prijímanie a potláčanie takzvaných "neautorizovaných signálov" vysielaných do satelitov alebo prenášaných prostredníctvom satelitov na Zem. Mohli by využívať efekt známy ako troposférický rozptyl, pri ktorom sa časť energie signálu prechádzajúceho troposférou odráža späť na Zem. V jednom z návrhov budú neautorizované signály vysielané do satelitu zachytené takzvanou "troposférickou stanicou" a okamžite analyzované na vytvorenie rušivých signálov, ktoré budú vysielané do satelitu na potlačenie neautorizovaných signálov.V inom scenári budú neoprávnené signály vysielané zo satelitu na Zem identifikované "monitorovacími stanicami", po ktorých budú troposférické stanice vysielať rušivé signály, ktoré sa po odraze od troposféry dostanú k prijímačom a neutralizujú vplyv neoprávnených signálov. Výhodou týchto zdanlivo ťažkopádnych metód je, že eliminujú potrebu inštalácie systémov proti rušeniu na samotných satelitoch. Na schematických obrázkoch navrhovaných systémov sú ako ciele neautorizovaných signálov zobrazené navigačné satelity GLONASS, ktoré však nie sú v priložených opisoch patentov konkrétne uvedené a môžu slúžiť len ako príklad. Nie je však jasné, či existuje nejaká súvislosť medzi Tobolom a systémami uvedenými v týchto patentoch.Ďalším znakom toho, že Tobol má niečo spoločné s elektronickou ochranou, je plán obstarávania RCS na rok 2015, kde je ruská skratka "elektronická ochrana" (REZ) spojená s "rádiotechnickými pozíciami" pre niečo, čo sa nazýva 14C225, čo je zrejme súčasťou 14C227.Ak sú zariadenia Tobol skutočne určené na ochranu ruských satelitov pred elektronickým útokom, budú musieť túto úlohu plniť len pre satelity, ktoré sú v zornom poli ruských pozemných staníc, ale stále budú zraniteľné elektronickým útokom z vonkajšieho prostredia. Preto sú navigačné satelity GLONASS na vysokej obežnej dráhe, ako aj geostacionárne komunikačné satelity jedinými pravdepodobnými kandidátmi na úlohu elektronickej ochrany. Najmä ruské komunikačné satelity sa môžu stať cieľom prísne tajného amerického systému CCS (Counter Communication System), mobilného vesmírneho systému elektronického boja, ktorý môže byť rozmiestnený po celom svete na potlačenie nepriateľskej satelitnej komunikácie. Predpokladá sa, že prvé dva varianty ("bloky") CCS boli dodané v roku 2004. Najnovšia aktualizácia, nazvaná Block 10.2, bola oficiálne oznámená ako "prvý útočný zbraňový systém dodaný americkým vesmírnym silám". Spojené štáty pravdepodobne disponujú aj pokročilými systémami na rušenie alebo manipuláciu so signálmi satelitnej navigácie v určitej geografickej oblasti.Hoci sa zdá, že Tobol zohráva skôr obrannú ako útočnú úlohu, ruské vesmírne systémy skúmajú aj systémy elektronického útoku. V článku uverejnenom v podnikovom časopise spoločnosti v minulom roku [2019] (spoluautor Vatutin) sa diskutuje o možnosti využitia metód elektronického boja na zabránenie optickým a radarovým prieskumným satelitom v odosielaní snímok do satelitov na prenos dát počas ich letu nad cudzím územím. Tento návrh odráža rastúci záujem o využívanie systémov elektronického boja na boj proti zahraničným spravodajským prostriedkom. Publikácia vzbudila dostatočnú pozornosť, aby ju začiatkom tohto roka prevzali viaceré ruské médiá, po čom bola z webovej stránky RCC odstránená.Noviny The Washington Post v článku Alexa Hortona "Russia tests secret weapon to target SpaceX's Starlink in Ukraine. Moscow's bid to sever Ukrainian forces' internet access is more sophisticated than previously known, leaked document shows" ("Rusko testuje tajnú zbraň proti systému SpaceX Starlink na Ukrajine. Z uniknutých dokumentov vyplýva, že pokus Moskvy zablokovať prístup ukrajinských ozbrojených síl k internetu je sofistikovanejší, než bolo doteraz známe"), pokračujúc v téme štúdia informačných brífingov americkej vojenskej rozviedky uniknutých prostredníctvom sociálnej siete Discord, uvádza, že podľa jedného z týchto spravodajských dokumentov sa Rusko snaží využiť satelit, ktorý používajú ozbrojené sily Ukrajiny na rušenie internetovej služby SpaceX Starlink.Zdroj:vpk.nametwitter.com

Čas načtení: 2024-12-20 13:30:05

Starlink má za sebou důležitý milník. První stát skrze něj může posílat zprávy

Satelity Starlink v první zemi na světě umožňují posílání textových zpráv Služba je k dispozici bohužel jen na velmi omezeném počtu zařízení V některých případech může doručení zprávy trvat i více než 10 minut Satelitní služba Starlink miliardáře Elona Muska slibuje dostupný rychlý internet i na místech, kde zcela chybí pokrytí telefonním signálem. Ačkoli v našich podmínkách takových míst mnoho není, v rámci světa bychom jich našli více než dost. Starlink ale není jen o internetu, ale o komunikaci jako takové. Nyní se první stát na světě dočkal možnosti posílat skrze něj zprávy, takže i když se budete nacházet v „divočině“, budete mít pokaždé možnost se dorozumět se světem. Má to ale několik háčků. Přečtěte si celý článek Starlink má za sebou důležitý milník. První stát skrze něj může posílat zprávy

Čas načtení: 2025-03-12 10:30:51

Ukrajina hledá alternativu za Starlink. Obává se vypnutí, nahradit by jej mohl evropský Eutelsat

Evropa si uvědomuje závislost na Starlinku a Elonu Muskovi Hledá tak pro Ukrajinu záložní plán pro satelitní komunikaci Zatím se vedou diskuse se čtyřmi společnostmi Od roku 2022, kdy začala válka na Ukrajině, byl Starlink nezbytnou součástí ukrajinské armádní komunikace. Musk jej tehdy poskytl, aby byla ukrajinská armáda schopná koordinovat údery bezpilotních letounů, identifikovat cíle a v reálném čase přenášet data z bojiště. Přečtěte si celý článek Ukrajina hledá alternativu za Starlink. Obává se vypnutí, nahradit by jej mohl evropský Eutelsat

Čas načtení: 2022-02-19 13:20:33

O budoucích válkách robotů – II.

Jak to tedy bude vypadat v nejbližších letech. Začneme jednou základní výhodou, kterou robot, dokonce i neautonomní (a těch je valná většina), proti člověku má. Člověk je suchozemský živočich, který si poradí i se složitým pozemním terénem, ale jiná prostředí (pod hladinou moře, vzduch, natož vesmír) jsou pro něj značně nepřátelská. Dokáže v nich sice s použitím dostatečně vyspělé techniky přežít a dokonce i něco dělat, ale zdaleka ne tak efektivně jako stroj, který nepotřebuje kyslík, teplo, jídlo, ochranu před přílišnou akcelerací atd. Dosti podstatnou součástí hmotnosti dnešních ponorek, letadel atd. jsou jen zařízení, která mají udržet jejich posádky naživu a v dobrém zdraví; z čistě praktického pohledu by bylo výhodnější s sebou takový balast netahat a nahradit jej „užitečným nákladem“ (čidla, přístroje, zbraně, dodatečné palivo a munice…), jak to jen jde. (Toto je mimochodem faktor, který by se uplatnil, i kdyby bylo mladých vojáků k dispozici dost.) Tomu také odpovídá relativní míra robotizace. Vesmír je už dnes robotizovaný téměř kompletně, daleko více než na začátku kosmické éry. Procento pilotovaných letů a množství plavidel určených pro lidi je mnohem menší, než si autoři klasické sci-fi ještě někdy v 60. letech představovali. Tahat „tam nahoru“ veškeré vybavení nezbytné k tomu, aby tam přežil člověk z masa a kostí, se v naprosté většině situací nevyplatí – skoro všechny úkoly se dají řešit strojově a na dálku. Dokonce i loď Dragon, která nyní dopravuje astronauty na oběžnou dráhu, se dá kompletně řídit z pozemního střediska a posádka by se vlastně mohla jenom „vézt“ a kochat se výhledem na matičku Zem. Další plánované lodě jsou na tom stejně. Americký raketoplán ještě lidskou posádku potřeboval, automatizované byly jen některé systémy. Letectvo je robotizované míň než vesmír, ale je patrné, že dronů pozvolna přibývá a pilotovaných letadel ubývá. Živí piloti mají zatím stále ještě určité výhody, zvláště v určitém typu misí (lepší povědomí o situaci, nedají se „hacknout“ nebo zarušit), ale celková bilance se pomalu přesouvá na stranu dronů. Přispívá k tomu skutečnost, že poslední generace stíhaček začínají být pekelně drahé, a to jak z hlediska pořizovací ceny, tak na provozních nákladech; jedna letová hodina F-35 vyšla roku 2020 na 33 tisíc dolarů, což je skoro tři čtvrtě milionu korun, přičemž jeden vojenský pilot by měl ročně nalétat zhruba 350 hodin k tomu, aby si udržel odbornou úroveň. Ne nutně jen na F-35, ale stejně… To je hodně peněz i pro bohaté státy a extra silná motivace pro státy chudší. Poměrně vyspělé drony se vyrábějí například v Turecku, které by při současné úrovni své ekonomiky patrně větší flotilu stíhaček poslední generace ani „neuživilo“ (i kdyby si ji mělo od koho koupit!) Turecké Bayraktary se v posledních letech osvědčily při praktickém nasazení v Libyi i v Náhorním Karabachu a vzbudily zájem i u států jako Velká Británie; přitom jeden kus stojí pouhých pět milionů dolarů. Podstatně hůře se robotizuje námořnictvo, kde hlavní problém nastává v okamžiku, kdy se někde daleko na moři něco porouchá. Dokud všechny systémy fungují dobře, dokáží moderní lodě fungovat i se značně omezenou posádkou, ale jakmile vznikne porucha, začnou potíže; loď se na svoji základnu vrací podstatně déle než letadlo. To byl jeden z problémů, které pronásledovaly americký projekt Littoral Combat Ship. Optimistickou budoucnost ale nejspíš mají malé robotické ponorky jako právě vyvíjená Orca, které můžete v případě krize vypustit do nějakého strategicky důležitého průlivu apod. a hrát si s nepřítelem na explozivní schovávanou. Jedno takové místo, které by pro jejich nasazení bylo ideální, je průliv mezi Tchaj-wanem a Čínou, který by musel být v případě invaze překonán mohutnou flotilou; však také Čína vyrábí svoje vlastní stroje pro autonomní podmořský boj. Nejméně rozvinutá je, celkem nepřekvapivě, situace u pozemního vojska, kde mají lidské smysly, končetiny a schopnost orientace stále ještě nad roboty značný náskok. Hlavní výjimkou je práce pyrotechniků, do které roboti pronikají už čtyřicet let. Přibližovat se k bombě či k nevybuchlému kusu munice osobně nebo prostřednictvím stroje, to je zatracený rozdíl. Výhody a nevýhody pozemních robotů Co další výhody a nevýhody, jak to s nimi vypadá? Na straně výhod jednoznačně je, že robot nepotřebuje spát. V případě dálkově řízeného stroje se prostě vystřídají směny odpočinutých operátorů. Žádné chrnění na stráži, které občas stálo život celou jednotku, žádné duševní útlumy z dlouhodobého nevyspání. Padne-li stroj do zajetí, tedy spíše „stane se kořistí“, největší problém spočívá v tom, že by se nepřítel mohl dozvědět něco o jeho fungování (to lze ovšem řešit dobře mířenou raketou). Ale žádní vystresovaní příbuzní, bojící se o osud svého blízkého, nebudou obléhat palác prezidenta nebo krále. Na rozdíl od člověka nemá smysl robota mučit nebo zabít, natožpak natočit s ním nějaké psychopatické video, jako měl ve zvyku Islámský stát. Roboti a jejich operátoři také tak snadno neztrácejí nervy v obtížných situacích, protože prvek bezprostředního fyzického ohrožení chybí. Toto býval typický problém armád složených ze „zelených rekrutů“, kteří se poprvé v životě ocitli v reálném nebezpečí. Mohl vést k dezercím, panice, zbytečným ztrátám na životech nebo i k masakrům civilistů (podezřelých například z partyzánské činnosti). Profesionální armády dokážou tenhle problém podstatně zredukovat systematickým výcvikem, ale stroj bude k hvízdajícím kulkám vždycky netečnější než člověk. Poslední prvek na straně jednoznačných výhod: pokud je robot rozumně designovaný, lze celkem rychle doplňovat ztráty výrobou dalších robotů. Lidi zdaleka tak snadno nedoplníte, kvalifikované už vůbec ne. A v dnešní demografické situaci ještě méně. Teď ty nevýhody. Ve složitém pozemním terénu (hluboké lesy, jeskyně, obytné budovy) mají lidé pořád ještě náskok, protože je pro nás o hodně přirozenější. Toto se bude pomaličku posouvat, ale spíš ve směru různých drobných létajících strojů. Dnes už jde s dronem docela dobře manévrovat i v lese. I pozemní roboti dnes už zvládnou leccos, ale zatím v laboratorních podmínkách. Aby jim ale totéž šlo i ve větru, dešti a na namrzlých kamenech, to bude ještě nějakou dobu trvat. Dejme tomu deset let? Další nevýhoda robotů: lidské tělo je v určitém smyslu daleko odolnější než současné stroje. Máme samoopravné a sebezáchovné mechanismy, které nám pomáhají zahojit menší zranění. Můžeme nějak fungovat i nevyspaní a hladoví, byť ne donekonečna. Sneseme značné rozpětí teplot. V nouzi zkonzumujeme skoro cokoliv. V tomto jsou roboti křehčí. Pokazí-li se něco, musí nastoupit mechanici a náhradní díly. Vybije-li se baterie, musí se dobít, nelze fungovat ani deset minut na „elektrický dluh“. To znamená, že náskok v robotizaci armád budou mít ty státy, které už teď mají velmi dokonalou logistiku „od skladu až na bojiště“. Ach ano, ještě jedna nevýhoda: dálkově ovládatelné roboty lze v principu „hacknout“, takže buď přestanou fungovat, nebo se dokonce slepě obrátí proti svým pánům. „Blue on blue“ incidenty na bojišti nejsou nic nového (chcete-li drsné čtení, prostudujte si, jak proběhla ostudná rakousko-rakouská bitva u Karánsebese, tehdy ještě bez jakékoliv sdělovací techniky a s deseti tisíci padlých); ale dosud spolehlivý robot změněný v kamikaze, to je zcela specifická kategorie děsu. Samozřejmě s tím ty armády budou počítat a budou mít v takových strojích zabudované různé „kill switche“, ale i ty se vlastně dají zneužít. Toto je také asi jediný způsob, kterým se menší a slabší státy budou moci takové robotické armádě vůbec bránit. Softwarové talenty se vyskytují i v Pákistánu a nepotřebují ke své činnosti příliš rozsáhlou infrastrukturu. Rozhodne globální internet Poměrně zásadní věc, která zatím masovější nasazení robotů ve válce ztěžuje, je právě ta nutnost je na dálku nějak ovládat, což mimo jiné zahrnuje, aby se jejich operátor na tom bojišti vůbec dokázal zorientovat. Přenechat tento úkol čistě robotům samotným je nebezpečné. Umělá inteligence zatím není ani tak daleko, aby dokázala spolehlivě řídit auto ve městě, natož aby rozhodovala o tom, koho má zabít. Ne, že by se takové pokusy nedělaly, ale ani po prvním nasazení takového autonomního dronu na bojišti (Kargu-2, zase turecký výrobek) se vlastně neví, jestli v daný okamžik opravdu rozhodoval robot nebo člověk. Pokud se někdy toto změní, bude nezbytné všechny tyto úvahy přehodnotit, ale zatím to vypadá, že i ono pouhé robotické taxi popojíždějící po Starém Městě Pražském je věc vzdálenější budoucnosti. A z toho plyne, že vojenské roboty bude nutno řídit. Schopnost ovládat stroje na dálku je do značné míry určená kapacitou a spolehlivostí spojení: čím větší, tím lépe. Bohužel už nemůžu najít ten odkaz, ale vybavuji si stížnosti jednoho Američana, který přirovnával současnou kapacitu spojení v Afghánistánu ke snaze vypít kýbl vody koktejlovým brčkem. V tomto ohledu nás v nejbližších deseti letech čekají velké změny, protože začínají vznikat systémy pro globální internet, jako je například plánovaný a pozvolna budovaný Starlink. Ty mají mít naprosto masivní přenosovou kapacitu – v případě Starlinku se bavíme přinejmenším o gigabitech až desítkách gigabitů, s pingem (odezvou) daleko nižším než u geostacionárních družic, protože jde o nízké oběžné dráhy. A vskutku, projekt Starlink americkou armádu velice zajímá. S takto kapacitním a rychlým připojením by bylo možné v každém odlehlém koutě světa nasadit celou flotilu dálkově ovládaných strojů naráz a mít všechno jak na dlani. Většina těch strojů přitom ani nemusí být bojová, stačí, aby „mapovaly bojiště“: kamery, radary, infračervené detektory, akustické snímače atd. Máte-li k dispozici spolehlivý uplink o kapacitě desítek gigabitů, dokážete s jeho pomocí vytvořit tak detailní a komplexní mapu místa, kde se bojuje, že každý ten operátor řídící skutečného bojového robota může vědět zcela najisto, po čem střílí – a co, případně kdo, střílí po něm. Tím se o dost snižuje pravděpodobnost různých katastrofálních průšvihů (všelijaké vybombardované svatby atd.), o úsporách munice nemluvě. I z tohoto důvodu považuji za v podstatě jisté, že Starlink bude, i kdyby se proti původním odhadům prodražil třeba trojnásob. Tenhle druh globální výhody si nebudou chtít nechat v Pentagonu ujít. Robotický konflikt za deset let? „Globálně dostupná vysokokapacitní síť“ a „robotizace armády“ spolu souvisejí minimálně stejně těsně, jako kdysi souvisely „železnice“ a „telegraf“ (viz dvě navazující kapitoly v Zapomenutých příbězích 5). Kdo si takovou síť pod svojí kontrolou zajistí první, bude mít možnost robotizovat svoje ozbrojené síly v míře dosud nevídané. A ušetřit si tak ztráty na živých vojácích v příštím konfliktu. Dá se čekat, že minimálně USA a Čína budou o vybudování vlastních satelitních sítí velice usilovat. Oba tyto státy mají jak ekonomickou sílu do takových projektů investovat, tak i výrobní kapacitu k tomu, aby si dostatečné množství družic dokázaly vyrobit (převážně) vlastními zdroji. U takového hardwaru totiž moc nestojíte o to, aby vám kritické komponenty dodávala nějaká fabrika z druhého konce světa. Mohly by obsahovat bezpečnostní díru navíc. Důležitým prvkem tohoto závodu bude i schopnost domácích kosmických firem vynést ty družice na nízkou oběžnou dráhu. Bavíme-li se o desetitisících družic na každou konstelaci, znamená to minimálně vyšší stovky až nižší tisíce letů nosných raket. Navíc bude potřeba družice průběžně obměňovat, což znamená další stovky letů. Na nízkých oběžných dráhách totiž družice poměrně rychle ztrácejí rychlost (třením o zbytky vzduchu) a během několika let shoří v horních vrstvách atmosféry. Kdyby se družice průběžně nedoplňovaly, síť by degradovala a brzy zanikla úplně. Takové množství letů je ovšem bez znovupoužitelných raket neúměrně drahé. Kosmické závodní pole se tedy rozdělí na kategorii těch států a firem, které zvládnou sestrojit a uvést do provozu znovupoužitelné rakety za přijatelnou cenu, a těch, kterým v tomto směru ujede vlak. Tady bude zajímavé sledovat, které ty státy a firmy se dokážou „rozhoupat včas“ a které ne. Zatím si vůbec nejsem jist, zda to velké, ale zbyrokratizované struktury typu Roskosmosu, ESA nebo JAXA dokážou v horizontu zhruba10 let zvládnout. Poslední dobou se o restart svého kosmického průmyslu snaží Velká Británie, jejíž pusté skotské pobřeží je vhodné ke startům na některé polární dráhy; jestli z toho něco bude, kdo ví. (Tipoval bych, že bude, protože nejde jenom o vesmír, ale i o skotský separatismus. Vesmírný průmysl je prestižní, vytváří dobrá pracovní místa, a samostatné Skotsko by si nic podobného dovolit nemohlo. Proto jej budou v Londýně používat jako návnadu na nerozhodnuté Skoty. Kritické ovšem bude, zda se jim podaří nalákat do UK dostatek soukromých firem. Státním agenturám tento vývoj moc dobře nejde – mimo jiné přišly o řadu talentů.) Nicméně kolem roku 2030 už by mělo být patrné, jak se věci mají. Tou dobou už budou v provozu odhadem dvě tři takové globální datové sítě a vojenské vybavení příslušných velmocí se tomu začne přizpůsobovat. Někdy za deset let bychom tedy mohli vidět první převážně robotický konflikt. S trochou štěstí to snad nebude u nás v kotlince, kde slovo „robot“ vlastně vzniklo. Zatím tomu nic nenasvědčuje, daleko více bych tipoval oblast jihovýchodní Asie. Ale odhadovat budoucnost jest těžké.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-04-15 16:26:02

Takto Starlink zachytil před pár dny zatmění Slunce

Věděli jste, že satelity Starlink mají kameru. Takto před nedávnem zachytily zatmění Slunce. View of the solar eclipse from a Starlink satellite on orbit pic.twitter.com/RAwT2uQUUh — Starlink (@Starlink) April 8, 2024

Čas načtení: 2024-05-09 16:19:49

SpaceX launching 20 Starlink satellites from California tonight - Space.com

SpaceX launching 20 Starlink satellites from California tonight  Space.comSpaceX breaks Space Shuttle pad record with Falcon 9 Starlink mission – Spaceflight Now  Spaceflight NowSpaceX launches 23 satellites from Florida on 1st leg of Starlink doubleheader (video)  Space.comSpaceX targeting Wednesday for next Starlink launch from Cape, navigational warnings show  Florida TodaySpaceX delays it's launch from Vandenberg Space Force Base to Thursday evening  KEYT

Čas načtení: 2024-06-14 22:28:04

SpaceX to launch 22 new Starlink satellites from Florida today after weather delays - Space.com

SpaceX to launch 22 new Starlink satellites from Florida today after weather delays  Space.comSpaceX launch: Live updates from Starlink Falcon 9 launch at Cape Canaveral, Florida  Florida TodayRocket launch today? Views from Daytona, New Smyrna Beach, Flagler  Daytona Beach News-JournalSpaceX launching 22 Starlink satellites from Florida June 13  Yahoo! VoicesLive coverage: SpaceX makes third attempt to launch the Starlink 10-2 mission from Cape Canaveral – Spaceflight Now  Spaceflight Now

Čas načtení: 2024-06-24 17:00:38

Muskův nový produkt má změnit svět! Starlink Mini je nový přenosný satelit

Elon Musk představil nový zajímavý produkt Starlink Mini je přenosný satelit třeba do batohu Podle Muska má doslova změnit svět Na sociální síti X okomentoval Elon Musk nový produkt SpaceX se slovy, že změní svět. Ten má stát přibližně polovinu ceny standardní verze Starlink a jejího předplatného, ale stále umožnit sledování klidně několika 4K streamů […] Celý článek si můžete přečíst na Muskův nový produkt má změnit svět! Starlink Mini je nový přenosný satelit

Čas načtení: 2024-07-04 15:48:00

SpaceX uvedlo kompaktní Starlink Mini s rozměry malého notebooku

Společnost SpaceX představila další variantu svého satelitního připojení Starlink. Jde o kompaktnější přijímač Starlink Mini, který je menší i lehčí, přesto má zvládnout obsloužit až 128 zařízení.

Čas načtení: 2024-07-15 17:26:32

Satelitní síť Starlink v ohrožení: Poslední mise SpaceX skončila neúspěchem, další lety Falcon 9 jsou pozastaveny

Nešťastná souhra náhod posledních dní ohrožuje plány SpaceX na provoz infrastruktury satelitní sítě Starlink. Po nedávném selhání rakety Falcon 9 probíhá intenzivní vyšetřování, které do značné míry omezí chod společnosti. Původně mělo jít o další ze série rutinních letů rakety Falcon 9. Mise Starlink Group 9-3 však namísto toho skončila selháním. K jejímu startu došlo minulý týden ve čtvrtek, kdy raketa vzlétla z Vandenbergovy vesmírné základny v Kalifornii. Na palubě Falconu 9 bylo tentokrát 20 satelitů, které mířily na nízkou oběžnou dráhu Země. První stupeň rakety, tzv. booster, se během letu bez problémů oddělil a vrátil se na zem. Druhému stupni se

Čas načtení: 2024-07-18 11:55:28

Alza začala prodávat satelitní internet Starlink Elona Muska. Dodá ho rychleji včetně delší záruky

Starlink si je od dnešního dne možné objednat jako kterékoliv jiné zboží na Alze. A třeba z Alzaboxu si jej vyzvednout hned druhý den. Článek Alza začala prodávat satelitní internet Starlink Elona Muska. Dodá ho rychleji včetně delší záruky se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-08-08 06:16:33

Test Starlink Mini v české divočině. Jak funguje a jaké jsou rychlosti satelitního internetu?

I v České republice stále existuje řada míst, kam signál mobilních operátorů nedosáhne. Právě zde přichází ke slovu satelitní internetová síť Starlink od společnosti SpaceX. Jeden z našich čtenářů, geek, vášnivý lovec a milovník přírody v jednom, se s námi podělil o své zkušenosti s používáním novinky Starlink Mini v odlehlých koutech České republiky. Jak probíhá objednání, kolik času zabere nastavení a jakých rychlostí a spotřeby dosáhl? Náš čtenář Tomáš Sotoniak si Starlink Mini pořídil z několika důvodů. Primárně však kvůli svým loveckým výpravám, které ho často zavedou do odlehlých oblastí bez mobilního signálu. Ačkoli oceňuje pocit odloučení od moderního

Čas načtení: 2024-09-05 10:00:00

Starlink Elona Muska couvá: vyhoví brazilskému zákazu X

Poté, co brazilský soudce zmrazil majetek miliardářova poskytovatele internetových služeb, jeho firma Starlink zablokuje podle jeho příkazu  v Brazílii Muskovu platformu  sociálních médiíSpolečnost Starlink, poskytovatel satelitních internetových služeb Elona Muska, v úterý pozdě večer couvla a uvedla, že bude akceptovat a realizuje příkaz brazilského Nejvyššího soudu k zablokování miliardářovy sociální mediální platformy X, dříve Twitter.Společnost Starlink předtím neformálně sdělila telekomunikačnímu regulátorovi Anatel, že se nepodřídí, dokud soudce Alexandre de Moraes nezmění svůj posoj. Nyní společnost Starlink v prohlášení zveřejněném na webu X uvedla, že de Moraesův příkaz splní, přestože jí zmrazil majetek.

Čas načtení: 2024-10-26 23:57:32

SpaceX launches 22 Starlink internet satellites from Florida - Space.com

SpaceX launches 22 Starlink internet satellites from Florida  Space.comRecord-breaking SpaceX launch: Live updates from Starlink Falcon 9 launch at Cape Canaveral  Florida TodayLive coverage: SpaceX to launch Starlink satellites on Falcon 9 rocket from Cape Canaveral  Spaceflight NowFalcon 9 Block 5 | Starlink Group 10-8  Everyday AstronautWeather looking good for tonight’s SpaceX launch  News 13 Orlando

Čas načtení: 2024-12-31 08:00:02

Kolik Starlink satelitů už krouží na oběžné dráze?

Máme tu Silvestr a pokud budete v noci pozorovat oblohu plnou ohňostrojů, někde za nimi budou i satelity společnosti Starlink. Kolik jich ale už na oběžné dráze reálně je? O službě Starlink jste již pravděpodobně slyšeli, ale k čemu slouží její družice Starlink? Dobrá otázka. Starlink je poskytovatel satelitního internetu, který využívá satelity LEO (Low-Earth Orbit) v obrovské konstelaci, aby mohl přenášet služby k uživatelům na vzdálených […]