Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-04-17 08:06:55

The Capitals: Meloni jedná s Trumpem o clech. Brusel doufá, že zafunguje „chemie“

The Capitals přináší jedinečný přehled událostí z evropských zemí. The post The Capitals: Meloni jedná s Trumpem o clech. Brusel doufá, že zafunguje „chemie“ appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2020-06-22 15:42:44

Český chemik rozpuštěný a vypuštěný aneb Jak zničit padesátiletou kariéru během pár dní

Aniž by to česká média příliš zaujalo – z větších novin jsem našel jen článek a komentář na Deníku – jeden šikanózní mlýn zrovna mele našeho krajana, a to ne krajana ledajakého. Je jím jednasedmdesátiletý chemik Tomáš Hudlický. Hudlický působí v Kanadě. Jeho rodiče roku 1968 utekli před sovětskými tanky za oceán, leč sovětská mentalita nakonec starého profesora dohnala. Tomáš Hudlický se stal terčem kvůli svému článku, který chtěl vydat v německém žurnálu Angewandte Chemie (Aplikovaná chemie). Je to spíš článek názorový, jako to u nestorů oboru bývá. Článek prošel oponentním řízením (peer review) a byl určen k publikaci. Pak si ovšem někdo všiml kontroverzních pasáží a předhodil autora davu. Žurnál okamžitě článek stáhnul, takže si na jeho stránkách ani nepřečtete, o co se vlastně jednalo; našel jsem ale kopii v PDF na tchaj-wanském serveru Sci-Hub (v angličtině). Zdá se, že popravčí pasáže jsou dvě. Ta první: „V posledních dvou desetiletích obdržely mnohé skupiny “preferovaný status” (a to přes to, že je přijímáno podstatně více žen a menšin). Preference pro jednu skupinu vede nevyhnutelně k nevýhodám pro jinou. Každý kandidát by měl mít stejnou příležitost získat místo, bez ohledu na to, jak se sám identifikuje. Přijímací praxe, která sleduje rovnost výsledků, je kontraproduktivní, pokud vede k diskriminaci nejvíce kvalifikovaných kandidátů. Tato praxe také vedla k zavádění povinných „tréninků“ na téma rovného zacházení, inkluze, různorodosti a diskriminace“. (Už jenom tato pasáž se rovná těžkému rouhání, za které lze ve správných teokraciích očekávat čtvrcení a lámání kolem.) A druhá pasáž je dokonce jenom citát Michaela Polanyiho: „Předávání dovedností. Výcvik a výuka nové generace profesionálů musí probíhat v rámci správných vztahů mezi “mistry a učni”, aniž by došlo k rozředění standardů. Polanyi jmenoval dvě podmínky, za kterých k tomuto předávání dojde: za prvé, nedojde-li k předání dovedností po tři generace, jsou ztraceny navěky a za druhé, musí existovat “bezpodmínečné podřízení” učně mistrovi. To platí nejen ve vědách, ale i ve výtvarnictví, hudbě a bojových uměních.” Hm. Jako osoba značně nepoddajná a svéhlavá bych s učitelem, který vyžaduje „bezpodmínečné podřízení“, asi nikterak harmonickou dvojici nevytvořil; navíc si myslím, že se občas vyplatí zpochybňovat zajeté postupy předešlých generací. Ale reakcí duševně normálního člověka na takový odstavec by mělo být nanejvýš pousmání pod fousy, pokud ty fousy má. V případě Angewandte Chemie to pousmání nebylo. Redakce po krátkém, leč nepochybně intenzivním vyšetřování stáhla Hudlického článek, rozvázala spolupráci s oběma lidmi, kteří jej revidovali a schválili, a potrestala dva editory. Inu, chcete-li důkladný Ordnung, u Němců se nezklamete. (Pokud nejde o Stuttgart v noci nebo Kolín nad Rýnem v jiné noci, nebo, nebo…) Toto je jejich obřadná omluva v angličtině. A zde je pokračování, včetně slibů o tom, že se bude více dbát na svatou diverzitu. 16 ze 44 odborných poradců časopisu odstoupilo od spolupráce s ním. Zde je jejich dopis, který odsuzuje “rasistické a sexistické názory”, mluví o potřebě “drastické změny”, včetně zajímavé a paranoidně znějící poznámky, že “toto se nestalo náhodou”. Jestliže jsem jako teenager vyrůstající v opojně svobodných 90. letech 20. století nechápal, jak mohli lidé za Stalina a Gottwalda podepisovat dopisy volající po přísném potrestání škůdců a zrádců a doprovázené požadavky zavádět sovětské postupy, scelovat lány, jarovizovat pšenici, plnit plán výroby tužek, dostavět co nejrychleji Novou huť a rekordně rubat uhlí atd., tak teď už to chápu. Bohužel máme problém, který nepůjde snadno řešit. Jako vždy ve mně hlodají pochybnosti, do jaké míry se zase jedná o teror malé, ale agresivní skupinky. Koneckonců dalších 28 členů téhož orgánu neodstoupilo a nikde není psáno, že někdo z těch šestnácti signatářů to nepodepsal ze strachu, že by jinak byl další na řadě. Předseda Mao, jehož sochy se snad také brzy dočkáme (přeci by Lenin nezůstal sám jako kůl v plotě), tuhle situaci popisoval čínským příslovím: „Zabij kuře, abys nahnal opici strach.“ Navíc jsem narazil na tenhle článek na vědeckotechnickém portálu Americké chemické společnosti, kde autor hovoří o Hudlického článku s citelným despektem, ale komentáře vypnuté nejsou. A valná většina těch komentujících straní ne-li přímo Hudlickému, tak aspoň svobodě projevu a diskuse bez touhy likvidovat ostatní. Ejhle, ona ta akademická sféra asi zas tak jednotná nebude. U nás, jak již zmíněno, se věc moc neřeší, což je škoda. Kromě Deníku jsem našel ještě tenhle komentář na stránkách Věda a výzkum, jehož autorka Marcela Linková opatrně naráží na to, že pojem „bezpodmínečné podřízení“ by taky mohl znamenat sexuální zneužívání, ale nahlas to neřekne: „Jak si vyložit výraz unconditional submission nechám na představivosti každého z nás. Určitě to ale bude vyvolávat silné reakce u osob, které v akademickém prostředí zažívají sexuální násilí včetně sexuálního obtěžování, ponižování a znásilnění. Prevalence genderově podmíněného násilí v akademickém prostředí je velice vysoká (doporučuji právě publikovanou zprávu Stálé pracovní skupiny pro gender ve vědě a inovacích a návazný policy brief k tématu genderově podmíněného násilí), včetně českého prostředí. Možná jde pouze o nešťastnou volbu slov. V současném prostředí – kdy se kromě genderových nerovností opět dostává do popředí téma rasové a etnické diskriminace a násilí v USA i jinde ve světě – je to volba fatální. Co si pomyslet o této argumentaci, nechám na představivosti každého z vás… Mám na akademiky otázku. Co myslíte, jak dlouho vůbec v dnešní atmosféře vydrží fungovat pojem „impaktovaný časopis“? Pokud začala být meritokracie považována za projev sexismu, rasismu a institucionálního útlaku, čekal bych, že jej nahradí něco jako „sociálně impaktovaný časopis“, kterému budou přidělovány bodíky podle etnického složení přispěvatelů, a ne podle toho, jaké výsledky prezentují. Aspoň ta anglosaská sféra k tomu má notně nakročeno. (Oxfordská univerzita právě prohlásila, že bude dekolonizovat matematiku. Zní to, jako by věty a důkazy těžili pod bičem bílého muže ubozí otroci někde v dolech. A to ani nemluvíme o příšerných poměrech pod generálem Trojúhelníkem, o kterém dnes někteří bigotní jedinci tvrdí, že byl Rovnostranný, ale každý správný progresivec dobře ví, že šlo o Pravoúhlého lotra.) Zároveň ale nevidím možnost, že by na tenhle druh uvažování přistoupili akademici všude na světě. I v ČR proti tomu bude odpor. (Prorektor Univerzity Karlovy Jan Konvalinka se Hudlického zastal.) Možná je v tom i příležitost. Třeba některé ty kapacity utečou sem, tedy za předpokladu, že výbor ERAC pro gender ve vědě a inovacích nezíská přílišnou moc.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-08 10:27:35

Alena Wagnerová: Cestou životem (ukázka z knihy)

Jak nezapomínat a jak obstát sám před sebou. To jsou dvě základní otázky, které předkládá kniha Cestou životem spisovatelky Aleny Wagnerové. Je však nutno dodat: ve 20. století. Toto století bylo nejen velmi dlouhé, ale také přinášelo spoustu nebezpečí, strašných chvil, včetně svodů typu: Když půjdeš s námi, budeš se mít líp… Alena Wagnerová je známa svými knihami o životě Mileny Jesenské, Sidonie Nádherné či Franze Kafky. Povídková sbírka Cestou životem se dá považovat za autorčino celoživotní ohlédnutí V těchto povídkách najdeme autobiografické prvky, stejně jako příběhy, které odkazují k autorčinu zájmu o velkou literaturu a česko-německé vztahy – je tu hned několik textů vyprávějících o příbuzných Franze Kafky, jedna povídka se zas týká šumavského Adalberta Stiftera. Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má charakter dokumentárního záznamu. V povídce A kohout třikrát zazpíval je jednou z hlavních postav velitel terezínské Malé pevnosti Jöckel, jenž se marně snaží zachránit jemu tak sympatickou vězenkyni, která se stala hospodyní v jeho domě. Na to, aby změnil rozsudek smrti této komunistky, je však příliš malý pán: „Podepsán Karl Hermann Frank. Jak se pak v táboře rozneslo, napřed tomu nikdo nechtěl věřit, Jöckela ta zpráva zdrtila. Ale nebylo zbytí, rozkaz splnit musel. Sám toho ale nebyl schopen a vymyslel si, že budou předstírat její propuštění a rozsudek přitom na ní vykonají tak, aby si toho nebyla vědoma. Provedením pověřil svého zástupce Schmidta. Ten jí propuštění druhý den ráno přišel oznámit, a když pak se svými věcmi šla po schodech dolů k východu z domu, on za ní, zastřelil ji na posledním schodě ranou do týla.“ Ukázka z knihy Zahrada se spisovateli      Bylo to někdy v polovině šedesátých let, v době, která se už otvírala k pražskému jaru, aniž jsme to tehdy věděli, když jsem dostala své první literární stipendium. Po takovém uznání své práce jsem už sice dávno toužila, když jsem jej ale konečně dosáhla, způsobilo mi víc starosti než radosti, protože jsem je cítila jako závazek do budoucna. Psaní, které bylo dosud jen mou osobní záležitostí, z níž jsem nemusela nikomu skládat účty, se teď stalo činností tak říkajíc s právem veřejnosti, kdy mne kdekdo mohl volat k zodpovědnosti za to, co jsem napsala a zda jsem tím splnila to, co ode mne bylo očekáváno. A toho jsem se bála.      Patřila jsem tehdy do kruhu mladých takzvaných začínajících autorů, kteří byli občas svoláváni k setkáním, kde se organizovanými diskusemi, vzájemným předčítáním svých prací a jejich kritikou připravovali na své spisovatelské povolání. Za začínající autorku se ovšem považuji i dnes, přestože už nejsem mladá a uveřejnila jsem už řadu knih. Ale jako autorka, jen zřídka se odvažuji označit se jako spisovatelka, přestože neustále něco spisuji, se cítím být stále ještě začátečnicí. Protože s každou novou knihou se i já sama ocitám znovu na začátku, vydána na milost a nemilost všem nejistotám psaní.      A nikdy nevím, zda se mi větu, kterou jsem právě začala, podaří také dokončit.      Stipendium, které jsem dostala, mi zajistilo obživu na dva měsíce a bylo spojeno s pobytem v domově spisovatelů. To bylo pro mne ještě daleko důležitější než samotné stipendium, protože jsem tehdy v Praze neměla kde bydlet.      Domov spisovatelů, kde jsem měla strávit dva měsíce, se nacházel v zámku nedaleko Prahy a patřil před válkou šlechtické rodině Colloredo-Mannsfeld. O zámku a spisovatelích, kteří tu bydleli, kolovalo mnoho historek, které jsem samozřejmě znala i já. Povídalo se, že spisovatelé si tam za státní peníze žijí na vysoké noze a nemusí za své pobyty nic platit, jen když píší takové knihy, jaké se od nich očekávají. Kdykoliv mohou dostat zálohy na práce, které ještě nenapsali, a jestliže své literární plány nakonec neuskuteční, nemusejí poskytnuté zálohy ani vracet. Dluhy některých tak jdou už do milionů.      Spisovatelé žijící na zámku se sice v kulturní obci netěšili zvlášť dobré pověsti, větší roli než morální odsudek v tom ale hrála závist. Právě ti, kteří jejich údajně zkorumpovaný způsob života nejvíc odsuzovali, tím spíš projevovali své rozhořčení nad tím, že jim se podobných výhod nedostalo.      Protože zámek platil za svého druhu spisovatelské nebe. Ačkoliv spisovatelští obyvatelé zámku nebyli nijak zvlášť oblíbeni, byli nicméně respektováni jako lidé, kteří byli nahoře a měli úspěch, ať už jej dosáhli jakýmkoliv způsobem. Jako kdyby úspěch sám je dělal hodnými úcty. Byli prostě nahoře, a tím měli na své straně právo i morálku.      A tak především pro začínající autory bylo otázkou prestiže mít přístup do zámku, což ovšem nevylučovalo, aby obyvatele zámku zároveň nekritizovali a neodsuzovali pro jejich způsob života. Ale přístup do zámku, kterého se autorům dostávalo teprve od určitého stupně jejich proniknutí do literárního světa, znamenal, že se s člověkem jako s autorem vážně počítá a je na nejlepší cestě do klubu vyvolených. Kromě toho umožňoval dostat se k dalším historkám a klepům o zámeckých prominentech, které mohl rozšiřovat dál a demonstrovat tak jak svou zasvěcenost, tak svoji distanci od toho, co se v zámku dělo.      Tak jako mnozí, byla jsem i já ve svých pocitech vůči zámku rozpolcená. Na jedné straně jsem ve stipendiu s pobytem v domově spisovatelů viděla své zhodnocení jako autorky, na druhé straně mne znepokojovalo pomyšlení, že bych tím mohla být počítána k tamější společnosti. Protože to jsem v žádném případě nechtěla.      Po uznání a úspěchu jsem samozřejmě toužila i já. Chtěla jsem se někým stát, něco znamenat, být slyšena, podílet se na vytváření světa, v němž jsem žila. Chtěla jsem psát dobré knihy, zaujímat postoj k věcem veřejným, mít vliv na jejich uspořádání. Chtěla jsem, aby můj hlas byl slyšen, působit ve společnosti, do níž jsem patřila, a přispívat k jejím proměnám. To všechno jsem chtěla. Má potíž spočívala v tom, že to bylo možné jen v rámci daném státem, který jsem odmítala. To bylo mé dilema a můj problém.      Jistě, byla bych se potřebovala jen poněkud přizpůsobit, potlačit své výhrady, nebo je aspoň neříkat nahlas, a byla bych mohla beze všeho dosáhnout úspěchu. Takových případů byla kolem mne celá řada.      V mé představě bylo ale povolání spisovatele něčím zvláštním, nesrovnatelným s jinými povoláními. Bylo to něco výjimečného, poslání, které člověka zavazovalo k pravdě podřízené zvlášť přísným etickým zásadám. Jestliže se jim člověk zpronevěřil, mohlo to pro něho mít nedozírné důsledky. Ne snad navenek, ale vnitřně. Mohlo to znamenat ztrátu schopnosti psát, pro spisovatele ten nejtěžší možný trest. Protože talent, i když se zdál být něčím vrozeným, byl člověku jen propůjčen a mohl mu být kdykoliv zase odňat. O tom jsem alespoň byla pevně přesvědčena.      Přísně vzato, v dané situaci by bylo bývalo jedině správné nechtít mít žádný úspěch, stáhnout se do soukromí a psát knihy jen pro sebe. Jenomže bylo tak nesmírně těžké se onomu vnitřnímu puzení po veřejnosti, potřebě se vyslovit a dojít sluchu ubránit a nehledat skulinu, která člověka mohla z této úžiny vyvést, neohlížet se, ba zoufale nehledat možnost, která by člověka z této tísně vyvedla. Třeba přece jen existovala možnost, řešení, cesta, jak vysokým morálním nárokům spisovatelského povolání dostát, uspokojit svou potřebu tvořit, a přitom neuškodit své duši.      To byly otázky, které mne zaměstnávaly. Odpověď na ně jsem si slibovala i od svého pobytu v domově spisovatelů. Kde jinde, když ne zde, v místě s nejvyšší možnou hustotou spisovatelů na čtvereční metr, jsem ji také měla hledat?      Plna naděje i obav jsem tak jednoho dne stanula ve vrátnici zámku, a protože mne zde nikdo neznal, představila jsem se jako nová stipendistka. Od správy zámku jsem dostala přidělen pokoj v druhém patře čtyřhranné zámecké věže. Byl to nevelký pokoj, jehož zařízení sestávalo ze široké postele zřejmě ze zámeckého inventáře, starodávného vyřezávaného šatníku, umývadla a psacího stolu, umístěného v hlubokém výklenku okna vedoucího do dvora. Ve věži byly, jak jsem snadno zjistila, kromě mého ještě další tři pokoje různé velikosti, obývané píšícími kolegy. Můj byl zřejmě ten nejmenší. K pokoji příslušející koupelna a toaleta byly přístupné přes chodbu. Zpočátku mi to připadalo nepohodlné, ale cesta na toaletu se pro mne rychle ukázala jako pravé dobrodiní, když jsem nevěděla jak dál a nechtěla to ani sama sobě přiznat.      V přízemí zámku byla jídelna, která byla celý den otevřena a v níž se zámečtí hosté scházeli k snídaním, obědům a večeřím. Byla vybavena malými stolky pro čtyři osoby s volným zasedacím pořádkem, takže si mimo dobu oběda každý mohl sednout, kam chtěl, nebo kde bylo právě místo. To platilo s výjimkou velkého podlouhlého stolu stojícího vlevo od vchodu do jídelny. Ten byl vyhrazen skupině prominentů, starousedlíků, kteří na zámku buď stále bydleli, nebo zde měli své dlouhodobě pronajaté pokoje. Většina z nich začala mít úspěchy a publikovat v době, kdy mnozí jiní autoři svá díla vydávat nemohli, a někteří z nich byli navíc jen pro své přesvědčení odsouzeni k dlouholetým žalářům, jeden dokonce k trestu smrti.      Tyto doby sice už patřily minulosti, takže u stolů v jídelně teď sedali i někteří z odsouzených, kteří byli mezitím propuštěni a rehabilitováni, zatímco někdejší prominenti ztratili mnoho ze svého dřívějšího postavení. Přesto ale ještě stále patřili k mocným a chovali se zde se samozřejmostí domácích pánů, kdežto ti druzí zůstávali i teď jen hosty. Proto také někteří autoři žádostivě hleděli ke stolu prominentů a velmi se snažili zaujmout u něj místo, aby si tím dodali významu. Protože kdo zde seděl, měl své místo v literatuře zaručeno.      První dny po příjezdu pro mne nebylo snadné překročit práh jídelny. Bála jsem se, že na mne jako na nováčka všichni upřou oči a na první pohled ve mně poznají začátečnici. Když jsem ale zjistila, že si mne kromě číšníka, který mne pozdravil a vybídl, abych si vybrala místo, nikdo nevšiml, nebylo to pro mne méně deprimující. Nikoho jsem tu neznala, protože jsem ještě sama byla naprosto neznámá a nevýznamná. Abych překlenula svou nejistotu, zvykla jsem si rychle projít sálem a sednout si ke stolu v rohu jídelny, záda chráněná zdí. Brzy jsem ale zjistila, že mé místo v rohu místnosti je prvotřídní pozorovatelna. A protože jsem nebyla pro nikoho zajímavá, takže nikdo necítil potřebu se přede mnou přetvařovat, mohla jsem, kryta svou nevýznamností, všechny hosty v jídelně naprosto nerušeně pozorovat, jako bych byla neviditelná. Spisovatelé přicházeli a odcházeli, a protože mne neviděli, vydávali se mi všanc takoví, jací byli.      Zatímco společnost u malých stolků se neustále střídala, osazenstvo velkého stolu se prakticky neměnilo. Jak jsem brzy zjistila, podařilo se pouze jednomu mladému autorovi získat u stolu prominentů stálé místo. Byl to inženýr chemie z průmyslového města v severočeském pohraničí, který měl se svými romány o lidech z chemického kombinátu, v němž pracoval, velký úspěch jak u čtenářů, tak u kritiky. Aby dostál své čerstvé slávě, snažil se chovat jako člověk, který všechno ví, všemu rozumí a je o všem informován. Mně ale připadal jako velký černý mravenec, který je neustále zaměstnán tím, aby ovládl svých šest noh. Jeho knihy se mi příliš nelíbily, ale tím víc mne znepokojoval jeho úspěch. Byl jen o čtyři roky starší než já, a už známý a uznaný spisovatel. Jak jsem brzy zjistila, bydlel také on ve věži, v pokoji naproti mému.      Víc než úspěšný inženýr chemie mne ale znepokojoval a zajímal jiný spisovatel, kterého bylo možno téměř v kterékoliv denní době vidět, jak osaměle sedí na čelní straně stolu prominentů, jako by hledal společnost a zároveň se jí chtěl vyhnout. Byl to bezpochyby nejen ten nejznámější, ale i nejvýznamnější spisovatel mezi obyvateli zámku a já sama jsem znala jeho jméno od té doby, co jsem uměla slabikovat písmena na hřbetech knih v knihovně svých rodičů. Malý, podsaditý, s kulatou hlavou končící v mohutném podbradku měl tělesné formy spokojeného člověka. A přesto jako by byl obklopen aurou smutku a melancholie. Když tak osaměle seděl u velikého stolu, mohl se člověk domnívat, že právě vstal od psacího stolu, aby si udělal malou přestávku. Všeobecně se ale vědělo, že psát nemůže, řadu let už nenapsal ani řádku a žije na dluh fondu spisovatelů, který mu vyplácí stále nové zálohy na neexistující díla. Byl to právě on, kdo nejvíc přispěl ke špatné pověsti spisovatelů na zámku. A byl to on, kdo byl míněn, když se šuškalo o spisovatelích, kteří se nechají vydržovat státem.      Nebylo to ještě tak dávno, kdy byl jako předseda svazu spisovatelů a člen ústředního výboru mocným, obávaným, mnohými nenáviděným mužem. Na svědomí sice nikoho neměl, ale nikdy se taky nezastal nikoho z odsouzených kolegů ani se nepokusil v jejich prospěch intervenovat. Místo na čelní straně stolu prominentů bylo ale teď všechno, co zbylo z jeho dřívější slávy. A nebylo nikoho, kdo skutečnost, že nemohl psát, nespojoval s jeho dřívější pozicí na straně moci. Choval se sice stejně jako ostatní lidé, chodil, jedl, pil, bavil se s druhými, a dokonce se někdy i smál, ale člověk měl přesto pocit, že všechny tyto úkony provádí jen prázdná slupka člověka, kterým kdysi byl.      Jistě že mnozí z jeho kolegů cítili uspokojení nad jeho pádem a v duchu se z toho těšili. Ve mně ale pohled na něj, jak tu seděl až do morku kostí obnažený ve své autorské nemohoucnosti, vzbuzoval jen soucit a strach. Protože jeho příběh se mohl stát i příběhem mým, kdybych se někdy zpronevěřila zásadám spisovatelského povolání.      Často jsem se sama sebe ptala, proč právě on byl tak tvrdě potrestán. U stolu prominentů seděli přece i jiní, kteří se stejně jako on nezastali ohrožených kolegů a nevystoupili na jejich obranu a stejně tak podepsali prohlášení, která vyžadovala přísné a ještě přísnější tresty pro domnělé viníky. Ti ale psali a publikovali dál bez jakékoliv vnitřní překážky. Mělo to snad znamenat, že tvrdost trestu odpovídala míře talentu? Nebo to byl výraz jeho přece jen citlivého svědomí, které nakonec nevydrželo tlak, kterému se sám vystavil? Takže spíš, než že byl svržen, se propadl sám do sebe, jako by se i v tom nakonec projevila síla jeho spisovatelského obdaření.      Odvahu zasazovat se o ohrožené spisovatele měl ze spisovatelů, kteří žili na zámku, jen jediný. Byl to už nemladý člověk spíš drobné postavy a neklidných pohybů, s hlavou ne nepodobnou čertům z pohádek, nohama fotbalisty a srdcem dítěte. Po úrazu nemohl ani on už psát, to ale nebylo důležité, protože on sám každým svým slovem svět kolem sebe proměňoval v báseň, přestože v životě nenapsal jedinou strofu.      Jeho dílo stejně jako on sám už náleželo minulému času. Ještě si ji ale stále nesl v sobě, tu vizi lepšího světa, o který se ve svém mládí zasazoval a který se mezitím stal neblahou skutečností. Snad právě proto tolik pil, aby unesl dějiny a zklamání, které mu připravily.      Ačkoliv to byl významný spisovatel, nepatřil mezi prominenty a ze svého přesvědčení neměl nikdy žádné výhody. Každé ráno prošel jako čistý bloud jídelnou a sledován posměšnými pohledy prominentů rozhazoval od stolu ke stolu drobná čtyřverší a laskavá slova, jako by tím chtěl něco napravit. Když jednoho dne obdařil jedním ze svých ranních pozdravů i mne, byla jsem nejen překvapena, ale nedovedla si to ani vysvětlit. Že jsem sice nevýznamná, ale nicméně mladá žena, mne nenapadlo.      Ze svého pozorovacího stanoviště v rohu jídelny jsem nenabyla dojmu, že by na pověstech, které o životě v zámku kolovaly na veřejnosti, bylo něco pravdy. Nekonaly se tu žádné pitky ani hlučné zábavy, slavilo se jen zřídka a nikdy se, pokud jsem to mohla posoudit, nepilo přes míru. Spíš než bohémy zdál se být zámek obydlen měšťáky. Hodně se tu sice klábosilo, ale téměř nediskutovalo a už vůbec ne, jak jsem očekávala, o literatuře. Jak se zdálo, literatura spisovatele na zámku nijak zvlášť nezajímala. {loadmodule mod_tags_similar,Související}      Jediné, o čem se pravidelně diskutovalo, byly televizní pořady, jejichž sledování bylo jakýmsi každovečerním rituálem, jemuž v obrovském křesle stojícím přímo před televizorem předsedala zasloužilá a všeobecně uznávaná překladatelka z francouzštiny, která s elegantním gestem, jako by v ruce držela pero, kouřila jednu cigaretu za druhou, až se zdálo, že z nich saje úsudek o tom, co právě viděla na obrazovce.      Jak jsem ale brzy zjistila, na zámku přece jen existovalo něco jako intimní život a odehrával se dokonce v mém nejbližším okolí. Přibližně dvakrát v týdnu, když jsem šla odpoledne na procházku, stála na prádelníku vedle dveří pokoje proti mně, v němž bydlel onen spisovatelsky úspěšný inženýr chemie, na stříbrném podnose pečlivě aranžovaná studená mísa. Pak jsem si mohla být jista, že na schodech, ve dvoře, nebo nejpozději u vrátnice v průjezdu potkám vyparáděnou mladou ženu, která nejistě, ale odhodlaně směřuje ke vchodu do věže. Byla to pokaždé jiná mladá žena, ale všechny si byly k nerozeznání podobné svým krokem plným dychtivého očekávání stejně jako bílými pečlivě vyžehlenými blůzami s mnoha volánky, nakadeřenými vlasy a svou očividnou snahou zalíbit se a udělat dojem. Člověk si je mohl snadno splést s kuchyňskými pomocnicemi, které sem přišly hledat práci, kdyby v jejich obličejích nebylo vepsáno tolik naděje, s níž by se nikdo neucházel o místo v kuchyni.      Když jsem se pak po dvou hodinách vracela zpátky, téměř vždycky jsem v bráně potkala tutéž mladou ženu, pomačkanou blůzu se zplihlými volánky nedbale zastrčenou do sukně, rozcuchané vlasy nepozorně stažené do uzlu a obličej, z něhož jako by bylo vymazáno očekávání, se kterým sem přede dvěma hodinami směřovala. A na prádelníku vedle dveří do inženýrova pokoje ležela stříbrná mísa, na níž se válelo několik unavených listů salátu a zbytků petržele.       Samozřejmě že jsem si předsevzala, že dva měsíce v domově spisovatelů využiji ke psaní. Čas k práci tu byl také bohatě vyměřen. Nejvíc času a úsilí mě ale stálo překonávání pocitu mé vlastní nedostatečnosti. Každá věta, kterou jsem napsala, a já jsem psala po větách, ne v odstavcích, se mi dřív či později přestala líbit, některá spojení mi připadala nesmyslná hned. A když mi napadla vhodná formulace, ukázalo se nejpozději při jejím napsání, že se ve větě dvakrát opakuje totéž slovo. Co mi připadalo dobré večer, bylo ráno k ničemu, co se mi líbilo ráno, neobstálo večer, jako by záleželo i na tom, z které strany na popsanou stránku dopadne denní světlo.      Hodiny jsem tak často seděla jako ochromená strachem z prázdného papíru a čekala na první větu. Lépe se mi dařilo, když jsem psala mezi řádky na už popsané stránky. Ze všeho nejraději jsem ale popisovala útržky papíru, pomačkané obálky z dopisů nebo umolousané malé kartičky, které se už dlouho válely někde na mém psacím stole, na nichž se zřejmě časem a stupněm jejich ušmudlanosti odpor prázdné plochy snížil na minimum.   Alena Wagnerová (1936), spisovatelka, orální historička a editorka, se narodila v Brně a od roku 1969 žije v Německu. Publikuje od šedesátých let, zejména sociologické studie, eseje a prózu. Píše česky i německy. Je autorkou biografií Sidonie Nádherné (2010), české a evropské osobnosti, jejíž život se odehrával na pozadí první poloviny 20. století, jejího bratra Johannese (2014) pohybujícího se v okruhu Franze Kafky a české novinářky Mileny Jesenské (1996). Kniha V ohnisku nepokoje (2003) obohacuje kafkovskou literaturu o pohled na spisovatelovu rodinu. Próza Dvojitá kaple (1991) je autorčiným osobním vyznáním a popisuje její cestu sebepoznání. V textu Co by dělal Čech v Alsasku? (2011) sleduje alsaskou stopu Jiřího Weila. Žena za socialismu (2017) je překladem sociologické monografie vydané původně v Německu. Dlouhodobě a systematicky se zabývá česko-německými vztahy. Připomeňme rozhovory s Němci a Čechy ze Sudet – Odsunuté vzpomínky (1993) a Neodsunuté vzpomínky (2001) nebo publikaci o německých odpůrcích nacismu v Československu A zapomenuti vejdeme do dějin (2010).   Nakladatelství PROSTOR, 2019, 224 stran, 1. vydání

Čas načtení: 2024-05-14 08:04:30

Péče o květiny: Zn. bez chemie!

Péče o květiny nemusí být nutně jen chemického rázu. Přemýšlíte-li nad vhodným, šetrným a zároveň i dostačujícím způsobem, jak vaše rostliny podpořit, aby vám na zahradě dělaly parádu, nenechte si ujít následující řádky, které vám prozradí, jak květinám pomoci i bez nutnosti použití chemie. V hlavní roli dnešního článku jsou zbytky. Ano, čtete správně a pokud […] The post Péče o květiny: Zn. bez chemie! appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2023-12-07 18:34:20

7 ingrediencí, které v kosmetice nechcete

Klasická kosmetika, kterou si pořídíte v drogerii, může být voňavá, k pokožce příjemná, mít lákavý obal a přitom bude i celkem levná. Má ale jedno velké ALE. A to je obsažená chemie. Z velké většiny v ní převažují syntetické látky z ropy a minerálních olejů, které na sebe určitě mazat nechceme. Výrobci však často mohou klasickou kosmetiku zatraktivnit tím, že do ní přidají pár přírodních složek, třeba rostlinných esenciálních olejů, aby pak na obal mohli uvést, že produkt obsahuje přírodní složky. Bohužel ten zbytek je z 95 % zase jenom chemie nevhodná pro naše zdraví. Syntetika, parabeny, silikony, ftaláty, umělé konzervanty a umělá barviva obsažená v tělové i dekorativní kosmetice mohou být pro náš organismus potenciálně i toxická. Na jaké látky je tedy potřeba si dát pozor? Zde je jejich seznam, vybrali jsme jen ty, které se používají nejčastěji a se kterými se také nejčastěji setkáte: Ropné deriváty Jedná se o látky, které vznikají jako vedlejší produkt při těžbě a zpracování ropy. V INCI produktu je najdete pod názvy minerální olej, parafín, vazelína, propylenglykol, petrolatum či paraffinum liquidum. Tyto látky nejsou vyloženě zdraví škodlivé, pokud tedy překousnete fakt, že si na obličej „mažete ropu“.  Ovšem jejich hlavní nevýhodou je, že samy o sobě v sobě nemají žádné vyživující látky, respektive nic, čím by naší pleti mohli prospět. Používají se často v krémech nebo balzámech na rty. Bohužel substance na bázi minerálních olejů utváří na pleti neproniknutelnou vrstvu. Sice ji tím chrání před mrazem a větrem, ale na druhou stranu ucpává póry a nedovolí pleti dýchat. Silikony Jedná se o syntetické vosky, které se hojně používají třeba v šamponech na vlasy. Jejich efekt je takový, že obalí vlasy neproniknutelnou vrstvičkou. Vlasy se pak sice pěkně lesknou a dobře se rozčesávají, ale při dlouhodobém používání šampónů se silikony bohužel kvalitu vlasu zhoršují, vysušují je a mohou být příčinou i jejich vypadávání nebo podráždění pokožky hlavy. Navíc nejdou z vlasů ani vymýt a také nejsou biologicky odbouratelné.  Jejich používání je proto velmi nešetrné k přírodě. Ve složení je najdete pod koncovkou – cone, – conol, – siloxane. Patří sem Amodimethicone, Cyclopenthasiloxane, Dimethicone, Dimethiconol nebo Triphenyl Trimethicone. Parabeny Ve složení produktu najdete pod názvy metylparaben, ethylparaben, propylparaben, butylparaben. Jsou obsaženy ve většině levné kosmetiky. Mají totiž antimikrobiální účinky, proto se v kosmetice hojně užívají se jako osvědčený konzervant, aby přípravky opravdu hoodně dlouho vydržely. Jsou dosud považovány za netoxické látky, ale zároveň vysoce alergenní. Zejména citliví jedinci mohou mít na parabeny v kosmetice alergické reakce. Najdeme je nejvíce ve sprchových gelech, šamponech a deodorantech. Existuje také podezření, že parabeny obsažené v deodorantech a antiperspirantech jsou potenciálně karcinogenní a ovlivňují vznik rakoviny prsu. Mohou mít také vliv na plodnost a hormonální rovnováhu v těle.   SLS a SLES Povrchově aktivní látky Sodium Lauryl Sulfát (SLS) a Sodium Laureth Sulfát (SLES) najdete nejvíce v šamponech, mýdlech, sprchových gelech, v pěnách do koupele, ale třeba i zubních pastách. Přidává se sem z důvodu jeho pěnicích a čisticích schopností. Jedná se však o agresivní tenzidy, dráždivé látky, které způsobují svědivost pokožky, při častém používání zapříčiňují i tvorbu lupů nebo dokonce vypadávání vlasů. SLS a SLES v zubních pastách zase zvyšuje riziko výskytu aftů. Navíc jsou špatně biologicky odbouratelné, takže přípravky se SLS a SLES nejsou nevhodné jen pro naši pokožku, ale také pro naši přírodu. Ftaláty Ftaláty se obecně užívají jako změkčovadlo při výrobě plastů. V kosmetice zase jako rozpouštědlo či ke zvýraznění vůně. Najdete je v deodorantech, antiperspirantech, parfémech a toaletních vodách, v lacích na nehty i šamponech. Jejich nebezpečí spočívá v tom, že jsou pro náš organismus toxické. Negativně ovlivňují žlázy s vnitřní sekrecí. Mají škodlivý účinek na ledviny i reprodukční orgány, narušují hormonální systém, snižují kvalitu spermií a produkci testosteronu a zejména u mladých lidí mohou vést až k neplodnosti. Dále přispívají ke vzniku alergií a astmatu. V ISCI budou ftaláty figurovat pod označením např. DBP, DEP, DMP. Problém u kosmetických přípravků je však ten, že přítomnost ftalátů často není ve složení uvedeno přímo. Pokud byl ftalát použit pro zvýraznění a fixaci vůně, může být ve složení uvedeno pouze „fragrance“ (parfém). Jestliže se chcete vyhnout kosmetice s obsahem ftalátů, zkuste se dívat po takové, u které se uvádí, že neobsahuje umělé parfemační látky, respektive že pro parfemaci byly použity přírodní esenciální oleje. Formaldehyd Formaldehyd je běžnou součástí konvenčních laků na nehty a přípravků pro péči o nehty. V kombinaci s vodou působí i jako konzervant a dezinfekční prostředek. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že je dráždivý a poškozuje sliznice. Existuje i podezření, že může být rakovinotvorný. Umělá barviva Syntetických barviv je celá řada. Mezi nejvíc nebezpečná patří azobarviva a aromatické aminy pocházející z ropy nebo uhelného dehtu. Jsou pravděpodobně karcinogenní a neurotoxické. V EU je jejich používání zakázané, takže pokud zvolíte kosmetiku vyrobenou v rámci EU, nemusíte se toxických umělých barviv obávat. Toto rozhodně není kompletní výčet. Nevhodných látek používaných v kosmetice existuje mnohem větší množství. Mezi dalšími můžeme jmenovat např.: propylenglykol (PG), který může poškodit ledviny, játra i mozek a najdeme ho snad v každé konvenční rtěnce, krému i šamponech, akrylamid, který pomáhá vytvořit požadovanou krémovou a gelovou konzistenci v krémech, bohužel je ale karcinogenní, hliník, u kterého existuje souvislost s nervovým poškozením a Alzheimerovou chorobou, dále se stále řeší jeho vliv na rakovinu prsu při používání deodorantů s obsahem hliníku, kolagen, který sice není toxický, ale jedná se o protein, který pokožka nedokáže vstřebat. Kolagen tedy ucpává póry v kůži podobně jako vazelína. Přidává se zejména do pleťové kosmetiky, ale bohužel jeho používání může vést z dlouhodobého hlediska ke stárnutí pleti a tvorbě vrásek. Pokud chcete mít jistotu, že vaší pokožce i vlasům poskytujete jen to nejlepší, možná bude lepší rovnou se podívat po ověřené, kvalitní přírodní kosmetice, u které nemusíte trávit hodiny luštěním podezřelého složení a zjišťovat, zda neobsahuje nějakou nebezpečnou škodlivinu.

Čas načtení: 2023-12-07 18:06:18

6 tipů pro správnou letní péči o pleť a pokožku

Známe to všechny. Extrémy počasí nemá naše pleť ani trochu ráda. V zimě póry trpí pod studeným mrazem, větrem a v přetopených místnostech, v létě naopak pleť dostává zabrat kvůli ostrému slunci, vysušenému vzduchu z klimatizace a přechlorovaným bazénům. V obou případech dochází k nadměrnému přesušení pokožky, která pak časem ztrácí elasticitu a rychleji stárne. A docílit nepružné, nezdravě vypadající kůže určitě nechceme. Co tedy s tím? Je potřeba se o naši pleť s láskou starat a denně jí věnovat alespoň minimální péči. A v létě obzvlášť! 1) Vsaďte na kvalitní kosmetiku Pokud při péči o tělo dáváte přednost přírodním přípravkům bez zbytečné chemie, škodlivých parabenů a silikonů, děláte jedině dobře. Protože přes vlasy a kůži se do těla vstřebají stejně rychle živiny, jako i nežádoucí chemické látky.  A nezdravé chemie je kolem nás už tak nadbytek, proto není potřeba tělo zatěžovat víc, než je nutné. Skvělé a k organismu šetrné jsou například přípravky od české značky SALOOS. Kvalitní kosmetika od tohoto oblíbeného českého výrobce totiž obsahuje výtažky z rostlin a zejména blahodárné esenciální oleje z kontrolovaného ekologického hospodaření. Saloos pečlivě dbá na původ a kvalitu surovin, na kterou klade zásadní důraz, pravidelně ji testuje a kontroluje. Při výrobě přípravků používá prvotřídní, za studena lisované oleje s nejvyšším obsahem přírodních látek. Díky své BIO kvalitě a příznivým cenám se tato značka u svých zákazníků těší velké oblibě. 2) Obrušujte Ano, ač se vám tento krok může zdát na první pohled zbytečný, opak je pravdou. Kvalitní peeling je skutečně základ. Pokožku je totiž v prvé řadě třeba dobře prokrvit a zároveň zbavit odumřelých buněk a šupinek. Teprve takto ošetřená kůže pak dokáže výborně vstřebat výživné látky z krému či pleťové masky. Samotný tělový peeling pokožku přirozeně hydratuje, zvláčňuje a časem porazí všechny tak nepříjemně drsné lokty, kolena i paty. Saloos vyrábí luxusní peelingové směsi, vše v BIO kvalitě, stačí si jen vybrat, která je vám složením a vůní více sympatická. Až si doma uděláte pečující chvilku pro sebe, namíchejte si třeba alko či nealko vychlazené Mojito a k němu si rovnou dopřejte mojitový peeling, který bude stejně osvěžující, jako váš koktejl. Pokud máte jemnou a citlivou pleť a bojíte se, že peeling bude příliš agresivní, vyzkoušejte zajímavou alternativu ve formě francouzského jílu. Jako jediný z jílů je totiž 100% francouzský jíl hypoalergenní, má antibakteriální účinky a na pokožku navíc zafunguje jako naprostá minerální bomba. Francouzský jíl je totiž velmi bohatý např. na železo, hořčík, vápník, křemík či stopové prvky.  Zanesené póry vám šetrně vyčistí a pokožku zároveň detoxikuje. Po aplikaci jílu pak bude pokožka celého těla prozářená, vyživená a svěží. 3) Vyživujte Vrátily jste se krásně opálené od moře, ale zjišťujete, že kromě bronzu se na vašich nohou blýská i nějak moc suchých šupinek, i když jste je poctivě mazaly? Může vás uklidnit fakt, že v tom nejste sama. V létě opravdu může suchá kůže na nohou, lýtkách i chodidlech potrápit mnohem víc, než v ostatních ročních obdobích. Bosé nohy obrušuje a vysušuje písek, slaná voda i chlór v bazénu. A na to je jediná rada. Nejprve důkladný peeling a pak každé ráno i večer pořádně mazat, mazat, mazat. Mastné krémy však v horkém létě nejsou pro pokožku zrovna příjemné. Vyzkoušejte proto třeba některý z voňavých tělových olejů Saloos. Ty jsou čistě přírodní, obsahují esenciální oleje a výtažky z bylin a rostlin a tím pádem velké množství bioaktivních látek, vitamínů a minerálů v jejich přirozené podobě, které dokážou předat našemu tělu. Oleje jsou velice příjemné k pokožce, krásně se vtírají a kůže po nich zůstane nejen krásně provoněná, ale zároveň vyživená a bez pocitu mastnoty. Pro dokonalé promazání a odstranění pocitu suché pokožky můžete vyzkoušet například kokosový olej v exoticky lákavých variantách pomeranče, kávy, čokolády či vanilky. Horký favorit letošního léta: pleťové oleje! Pleť potřebuje šetrnější péči než zbytek těla. I na to Saloos myslel, a proto ani váš obličej se jemné olejové péče nemusí vzdávat. Na ošetření větrem a sluncem ošlehané pleti můžete vyzkoušet BIO regenerační obličejový olej v praktickém malém balení s rozprašovačem. Tyto malé, ale úžasně účinné lahvičky s dary přírody se staly hitem letošního léta. Obličejový olej je praktickou alternativou denního i nočního krému. Základem pleťových olejů Saloos jsou nejkvalitnější bio oleje lisované za studena. Jojobový olej významně pomáhá regulovat vlhkost pokožky. Brutnákový je díky vysokému obsahu kyseliny gama-linolenové mimořádně vhodný na problematickou pokožku a šípkový zase ideálně bojuje proti vráskám a podporuje vitalitu zralé pleti. Dále mohou oleje obsahovat i žádaný bio arganový olej nebo olej z granátového jablka. Rozprašovač se vám pohodlně vejde do kabelky, takže ho můžete mít kdykoli při sobě a při sebemenším náznaku pnutí pokožky okamžitě použít. 4) Hydratujte Vaše tělo potřebuje ke správnému fungování vodu a v létě je zejména namáhaná pleť po hydrataci hladová jak vlk. Je nutné pleť cíleně zvlhčovat, i když trávíme celé léto v klimatizované kanceláři? Rozhodně ano. Klimatizace totiž sice zchladí vzduch, ale zároveň z něj i z vaší kůže vysaje všechny molekuly vody. Klimatizace tedy naší pleti škodí snad ještě více než krátký pobyt na sluníčku. Na to je dobré myslet nejen při pobytu v kanceláři, ale taky na dlouhé cestě letadlem při cestě do našeho dovolenkového cíle. Na léto je proto vhodné pořídit si nejen nějaký lehký hydratační krém či pleťový olej, ale k němu jako skvělý doplněk třeba ještě pleťovou vodu v rozprašovači, která dodá pleti tolik potřebnou vláhu. Květinové pleťové vody jsou skvělé v tom, že zvládnou pleť krásně čistit a hydratovat zároveň. Přirozeně zvyšují vlhkost pleti, příjemně ji osvěžují a tonizují. Květinová vůně je navíc velice jemná, nevtíravá a čistě přírodního původu. Určitě by tedy v létě neměla chybět v žádné dámské kabelce. 5) Dodržujte pitný režim Vodu je potřeba tělu dodat nejen zvenku, ale hlavně zevnitř. Jak je pitný režim důležitý, víme všichni. Je však potřeba dbát na to, co pijeme. Pleti škodí alkohol i slazené nápoje. Je proto lepší se jim vyvarovat. V horkých letních dnech je proto ideální čistá voda bez bublinek, přírodní (uměle neslazené) domácí limonády či vlažné bylinné čaje. Abyste na pití nezapomínaly, noste si vždy malou lahev vody s sebou! 6) Odlehčete stravu V létě si tělo o lehčí stravu říká samo. Šťavnaté hrozny, melouny, zralé jahody a zelenina ze zahrádky. Ideální volba. Jasně, k létu neodmyslitelně patří grilované maso i buřty. Netřeba se jich dobrovolně vzdávat. Ale zároveň není dobré jejich konzumaci přehánět. V horku má organismus už tak dost práce s jeho ochlazováním a není dobré ho proto zatěžovat potravinami, které se dlouho tráví. Pokud můžete, nehroťte to ani s kafíčky, dortíčky a zmrzlinami. Je v nich zbytečně mnoho cukru a často i umělých sladidel, které tělu neprospívají. Prostě nic se nemá přehánět. Vždy je dobré najít rovnováhu a maso občas vyměnit za rybu nebo grilovaný sýr a proložit ho třeba zeleninovým salátem. Uvidíte, že když se začnete stravovat zdravěji a lehčeji, vaše pokožka se vám odvděčí svým krásným, zdravým vzhledem. A jak jste na tom vy? Jakých rad se v letní péči o pokožku držíte vy?

Čas načtení: 2021-09-25 07:54:28

Láďa Hruška: Psaním prostě odpočívám a léčím si nějaké ty menší rány na duši

Jako vystudovaný učitel učil dva roky. Pak jej zlákala publicistika a začínal jako reportér v Nymburském deníku. Poté byl v Českém rozhlase a na Frekvence 1. Působil v TV Nova a od roku 2015 má na Primě oblíbený „kutilský“ pořad Vychytávky Ládi Hrušky. V roce 2014 se poprvé představil jako autor, a to kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou a kniha se stala Českým bestsellerem. Od té doby vydal ještě několik kuchařek, a právě dopsal další Fit krabičky Ládi Hrušky – hubneme zdravě a žravě. Je autorem také knížek pro děti, třetí z nich Průšvihy drzého (zá)školáka: Trapné hlášky (pro)rodiče vyšla letos. A jak přiznává, už se mu honí hlavou další nápad s pracovním názvem Šílené pohádky pod lavici.   Pocházíte z Městce Králové, kde se podle pověsti narodil český král Přemysl Otakar II. Jak jste prožíval své dětství a jaký jste byl kluk? Prožíval jsem normální dětství jako maloměstský kluk z bytovky. Pravda, možná jsem byl trochu divný. Protože místo hraní na vojáky jsem zachraňoval vyhozené kytky u popelnic v provizorním skleníku ze staré telefonní budky. Nějak jsem v tom asi viděl větší smysl, než běhat po lese a házet po sobě šišky.   Co vás přivedlo ke studiu chemie a biologie na pedagogické fakultě? Chtěl jste být učitelem? Jasně. Učitele a školu jako budovu jsem vždy vnímal jako takovou zvláštní autoritu. Budova i to povolání mě odjakživa něčím přitahovaly. Snil jsem o tom, že budu mít jednou červenou propisku a psát zlobivým dětem poznámky. A protože mě přírodopis a později chemie bavila, byla volba jasná.   Profesi učitele jste si na dva roky vyzkoušel. Jak na ten čas vzpomínáte? Pamatujete si první den coby učitel před žáky ve škole? Samozřejmě. Paradoxně jsem vystudoval své oblíbené předměty, ale realita byla jiná. Učil jsem hlavně dílny a fyziku, kterou jsem přímo nesnášel. Vzal jsem to ale jako profesní výzvu a snažil ji učit tak, abych ji žákům nezhnusil a aby je bavila a mě taky. Nikdy jsem nikoho nenechal propadnout. Vnímal bych to jako svou neschopnost zanechat v dětech alespoň zrnko nějakých vědomostí.   V roce 1998 jste se vydal na dráhu publicisty. Začínal jste jako reportér v Nymburském deníku. Pak přišel ČRo, Frekvence 1. Působil jste v TV Nova a od roku 2015 máte na Primě oblíbený „kutilský“ pořad Vychytávky Ládi Hrušky. Co vás na práci na tomto projektu nejvíce baví a na co se v něm můžeme těšit? Baví a fascinuje mě na své práci vlastně všechno. Svou práci vlastně neberu jako práci. Ale jako jeden velký sen, ze kterého bych se nechtěl probudit. Komu se poštěstí, že jezdí po výletech, kde se na něj všichni těší. Dají mu najíst, napít, většinou si odnese ještě nějakou tu výslužku, a ještě za to vše dostane zaplaceno? (smích) Teď vážně. Cítím se nepopsatelně poctěn, že mě lidé zvou k sobě domů a hrdě mi ukazují, co vše dokázali, vykutili nebo vymysleli. Baví mě dokazovat, že heslo „zlaté české ručičky“ stále platí a že světu máme stále co ukázat. Protože to, co lecjaký český kutil „Honza“ dokáže vymyslet, na to by asi opravdu nikdo jiný na světě buňky neměl. Své práci jsem tedy bytostně oddán natolik, až mě někdy děsí, že kdybych se z tohoto snu někdy probral, tak nemám žádná zadní vrátka svého živobytí. Ale tak to mám holt nastavené. Nezaobírat se zbytečnostmi a neodvádět myšlenky a pozornost jinam, než je právě potřeba.   V roce 2014 jste se poprvé představil jako autor, a to kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou. Jaký to byl pocit, první knížka a hned bestseller? Paradoxně jsem to nějak zvláštně neprožíval. Že knížka bude žádaná, jsem tak nějak tušil. Diváci a fanoušci si o recepty, které jsem v televizi prezentoval, masivně psali. Když mě tenkrát v nakladatelství řekli, že zkusí vydat dva tisíce kusů a uvidí se, jen jsem se pousmál a řekl, že to bude tak pro mou rodinu a známé. Byl jsem nakonec rád, že kuchařka přes všechno kolem jejího zrodu tenkrát vyšla a tím pro mě skončil jeden velký úkol a dluh vůči mým příznivcům. Spadl ze mne prostě jeden velký balvan a já se cítil volný a šťastný zároveň.    Co vás přivedlo k psaní knížek pro děti? Na svém kontě máte již tři ze série Průšvihy drzého záškoláka. Poslední Průšvihy drzého (zá)školáka: Trapné hlášky (pro)rodiče vyšla letos. Pracujete na dalším příběhu? Zatím ne. Teď jsem po letech dopsal další svou kuchařku Fit krabičky Ládi Hrušky – hubneme zdravě a žravě. Jsem na ni pyšný, protože jde o další takový dluh vůči fanouškům a divákům, kteří po mně léta žadoní o další recepty jako dárek pro své blízké. A tak jsem jako zapřisáhlý odpůrce veškerých diet sepsal na papír desítky „vychytaných” receptů, které jsem za ta léta na sobě vyzkoušel a které mi pomáhají hlídat kila pod kontrolou, aniž bych se musel trápit někde ve fitku nebo nedejbože hlady. Kniha má vyjít na sklonku roku a moc se na ni těším. Nebudou tam samozřejmě chybět i recepty z Vychytávek na Primě. Neumím psát na povel nebo na zakázku. To nemá smysl ani hodnotu. Ale už se mi honí hlavou další nápad s pracovním názvem Šílené pohádky pod lavici. Uvidíme…   Co vás na psaní baví? Je psaní pro vás více práce nebo koníček? Ani tak, ani tak. Je to taková terapie, únik od reality, od starostí všedního dne do bubliny fantazie, kde se meze nekladou. To mě strašně nabijí, osvobozuje a motivuje. U psaní prostě odpočívám a léčím si nějaké ty menší rány na duši.    A jaký jste čtenář? Co rád čtete? Máte oblíbený žánr nebo autora? Moc nečtu. Jen to, co potřebuji ke své práci. Jsem asi exot, co? Ale víc mě prostě baví psát, a ještě to umocňuje pocit, že knížky pro děti malí čtenáři opravdu čtou a píšou si o další pokračování. To je hezký pocit pro autora, kterého by dříve ani ve snu nenapadlo, že sesmolí nějakou knížku, natož pro tak náročného a nevyzpytatelného čtenáře, jako jsou právě děti.   A co čas na odpočinek? Jak rád trávíte chvíle volna? Uteču z Prahy domů do Městce Králové a užívám si naplno rodiny, pár přátel, psa a postele. A je mně všechno ostatní ukradené.   Láďa Hruška se narodil 13. února 1978 v Městci Králové. Vystudoval pedagogickou fakultu (chemii a biologii). Dva roky učil a od roku 1998 působí v médiích. Začínal jako reportér v Nymburském deníku, působil v ČRo, Frekvenci 1, TV Nova a TV Prima. Na TV Prima od roku 2015 natáčí pořad Vychytávky Ládi Hrušky. Napsal kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou (2014), Láďa Hruška se vrací – kuchařka pro samouky (2015), Revoluce v grilování – nejlepší recepty a nápady pro gril k letní pohodě (2017). Je autorem knih pro děti Průšvihy drzého záškoláka: Miky pátrá, radí, zachraňuje (2019), Průšvihy drzého záškoláka: Prázdniny skoro na rok (2020), Průšvihy drzého (zá)školáka: Trapné hlášky (pro)rodiče (2021). Dostal cenu Český bestseller za kuchařku Vaříme s Láďou Hruškou. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-02 08:00:01

Podlehl Štáfek krásné Ferencové z Policie Hvar? S dotazem na Slovenky si neuměl poradit

Fešák Jakub Štáfek je jedním z nejoblíbenějších mladých herců, který jde z role do role. Ačkoliv se zdálo, že se v poslední době více věnuje svým projektům a natáčení Vyšehradu, diváci jeho návrat na televizní obrazovky uvítali s nadšením. Na sociálních sítích se také objevují názory, že nebýt jeho, nový seriál by takový úspěch neměl. Díly totiž bůhvíjak silnou zápletku opravdu nemají. Není divu, že jeho kouzlu podlehlo v minulosti hned několik známých hereček. Připsal si teď na seznam i sexy kolegyni, která s ním natáčela netradiční kriminálku Policie Hvar na chorvatských březích? Ačkoliv diváci si stěžují, že jí není skoro rozumět, na place jim to báječně fungovalo. Pecháčková ze ZOO sbalila kolegu. Ten se kvůli ní vzdal starého života a musel se stěhovat Číst více Čtyřicítka i pletky s manželkou kolegy Dříve randil herec s tajemnou Magdou, která byla jeho první velkou láskou. Užil si ale také vášnivé chvíle se čtyřicetiletou ženou v dobách, kdy mu bylo sotva 23 let! Nevyšlo jim to prý proto, že on chtěl jednou děti, ona už ale dvě měla a další neplánovala. A Štáfek se na roli náhradního tatínka necítil.  Na velké ruce sbalil před 10 lety také herečku Moniku Timkovou, spekulovalo se také o pletkách s Agátou Hanychovou. To měl být důvod, proč Jakub Prachař v půlce natáčení opustil seriál Vyšehrad a nahradil ho Jaromír Nosek. Nikdo z nich se ale ani po letech nevyjádřil k tomu, co se na place vlastně stalo. Nakonec si však jeho srdce získala sexy vizážistka Dominika, kterou potkal při natáčení seriálu Specialisté. Spolu vychovávají dvě dcery a zdá se, že od chvíle, kdy došel Štáfek k oltáři, se z něj stal příkladný manžel. Seriál Jedna rodina jde ke dnu. Scénář nové série je paskvil, diváci kritikou nešetří Číst více Nepopiratelná chemie a splněný sen „Přestože v seriálu ztvárňujeme protikladné charaktery, v reálném životě toho máme spoustu společného – podobné názory i vkus. Je to parťák, kterého jsem si vymodlila,“ pěje Ferencová na Štáfka chválu. „Mezi námi je dobrá chemie. Kdyby mezi námi nefungovala, nefungoval by celý seriál. Může to znít možná hodně sebevědomě, ale na nás to stojí a s námi to padá,“ potvrdil Štáfek její slova.  Mohla snad mezi nimi přeskočit jiskra i ve skutečnosti? Když byl nedávno herec na rozhovoru v Show Jana Krause, moderátor se ho dotazoval, jakou zkušenost má se Slovenkami a zda je dobře zná. Takové ticho snad show ještě nezažila! Až se herec zasmál sám sobě a nakonec na tu otázku vůbec neodpověděl. Jako by snad chtěl něco tajit. Není přitom možná až taková náhoda, že ze Slovenska pochází jeho herecká kolegyně Ferencová. Ať už mezi nimi přeskočila jiskra, či nikoliv, nic z toho pravděpodobně nebude. Zatímco Jakub má doma dvě krásné děti a půvabnou manželku Dominiku, Alžbeta randí už nějakou dobu s Pavlem Harantem, kterého znají mladší posluchači jako rappera Paulieho Garanda. Je tak spíše nepravděpodobné, že by dvojice pro krátký románek tolik riskovala. Že si však sedli, o tom není žádných pochyb! A jak by jim to spolu slušelo… Zdroj: autorský článek KAM DÁL: V seriálu Sedm schodů k moci došlo k nedorozumění. Od té doby už se svérázný Měcháček nestydí.

Čas načtení: 2024-04-13 08:00:01

Největším playboyem Zlaté labutě je Vacula. Spadeno na něj má i manžel Krausové

Jen málokterý muž je ve Zlaté labuti takový romantik, aby za tři řady stihl tři ženy. Nejdřív se bohatý mladý podnikatel Petr Kučera zamiloval do bývalé zlodějky Báry Veselé, se kterou sice neměl před kamerou vůbec žádnou chemii, nějakým zvláštním způsobem se však tenhle pár dostal do srdcí diváků, kteří netoužili po ničem jiném, než aby jim to opravdu vyšlo. Jenže to byl jen začátek. Sokol už to přehání! Z vtipné show Na lovu se stává šikana pana Lišáka Číst více Útěk za hranice nevyšel Souhrou intrik, podvodů a nátlaku současné politické situace si však Petr vzal Markétu Dittrichovou, která s ním toužila zplodit potomka, ačkoliv měla tuberkulózu a mohla tušit, že porod nejspíš nepřežije. Petr se sice celou dobu tvářil, že sňatek s Markétou je spíše politická dohoda a nemůže se na ni ani podívat, jednou se však podíval tak důkladně, že byla Markéta záhy těhotná.  To sice Báře zlomilo srdce a chvíli nechtěla o svém kavalírovi ani slyšet, nakonec mu ale odpustila ve chvíli, kdy se dohodli, že spolu utečou za hranice a začnou tam nový život. V tom jim překvapivě pomáhal Záhoř, který do té doby viděl ve Vaculovi jen soka, který se mu snaží ukrást partnerku. Nebyl daleko od pravdy.  Drama Pavly Tomicové: Nevěrný partner ji asi totálně rozložil, pak přišla další rána Číst více Na Báru rychle zapomněl Co osud nechtěl, Markéta začala rodit právě ve chvíli, kdy měl Petr s Bárou utéct, a tak na smluvené místo mladý pan Kučera vůbec nedorazil. Bára utekla sama, ale podle toho, co se diváci doposud dozvěděli, se jí to nepovedlo a byla zastřelená na hranicích. Petr chvíli smutnil, ale rozveselila ho mladá a půvabná ředitelka Toni Adamová, která mu skočila do postele při první příležitosti. Někteří věří, že se doopravdy zamilovala, další v ní vidí skryté zlo, které nastrčili do Zlaté labutě Dittrichovi. Kde bude ve skutečnosti pravda, na to si musíme prozatím počkat.  Žárlí manžel Krausové?  Chemie mezi představiteli je však neuvěřitelná! Adam Vacula a Šárka Krausová k sobě ladí jedna báseň, a kdyby si tvůrci v prvních dílech odpustili Martu Dancingerovou, možná by udělali daleko lépe. Chemie mezi ředitelkou a majitelem Zlaté labutě si přitom ve skutečnosti všiml i Šárčin manžel, herec Ondřej Kraus! Herečka je sice přesvědčená, že na sebe vlastně nežárlí, přesto ale nevyloučila, že to není mezi ní a Vaculou jen psaný scénář. „Spíš bychom na sebe mohli žárlit, když točím ve Zlaté labuti s Adamem Vaculou, kde se tolik neznáme a může tam přeskočit nějaká jiskra neznámého okouzlujícího muže nebo ženy. Tam je to spíš nebezpečné. Ale jsme herci a víme, že k naší profesi to holt patří – hrát s někým milostné příběhy. Už se od toho umíme odstřihávat,“ řekla. Že by právě ona jiskra byla důvodem, proč se na place seriálu nedávno dokonce objevila partnerka Vaculy, kuchařka Veronika Beskydiarová? Ta také říkala, že nežárlí, ale zdá se, že ona i Kraus vědí, že pohlídat si revír zkrátka musí! Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tereza Kostková v slzách, asi nezvládá. Jeden rozvod s režisérem už přitom zažila.

Čas načtení: 2024-06-25 15:19:00

První pomoc při domácí pohromě: co dělat, když nefunguje kotel nebo vás vytopili sousedi?

Co dělat, když se ucpe záchod Ucpaný záchod patří k častým domácím peripetiím. Nejde o nic příjemného. Víc než kdy jindy platí, že je dobré řídit se známým rčením “kdo je připraven, není překvapen”. Proto vám poradíme, jaké vybavení mít z preventivních důvodů raději doma. Jak při řešení ucpané toalety postupovat? Nepokoušejte se splachovat znovu - další splachování může způsobit přetečení. Použijte zvon - silně s ním pumpujte, aby se uvolnilo ucpání v trubkách. Zkuste chemické čističe - Pokud zvon nepomůže, použijte chemické čističe, které usazeniny dokáží narušit a rozpustit. Kontaktujte instalatéra - Pokud ani chemie nepomohla, zavolejte odborníka. Nemá na vás čas? Přečtěte si, kdo může jeho práci zastoupit ve článku jak uvolnit ucpaný záchod.  Jak vyřešit ucpaný odpad Ucpaný odpad umyvadla v koupelně nebo v kuchyňském dřezu potká jednou za čas každého z nás. Vlasy, zbytky jídla a kosmetických přípravků mohou vytvořit špunt, který brání odtékání vody. Opět můžete využít klasický zvon a snažit se tlakem nečistoty uvolnit. Další variantou mohou být chemické prostředky, poradíte si ale i bez nebezpečné chemie. Přečtěte si naše tipy na to, jak uvolnit ucpaný odpad s pomocníky, které najdete doma v kuchyni.  Co dělat, když praskne topení S prasklým potrubím se setkáte nejčastěji v zimě. Voda v trubkách vlivem silných mrazů někdy zamrzne. Následkem prasklého topení obvykle dojde k zatečení vody a poškození omítek a podlahových krytin. Další škody způsobí voda při poškození elektroniky, nábytku a dalšího vybavení domácnosti. Uniklá voda může vytopit i sousedy pod vámi. Proto je potřeba při prasklém topení reagovat rychle: Vypněte hlavní přívod vody - okamžitě zastavte přívod vody do topného systému. Uzavírací ventil se nachází obvykle v kuchyni nebo koupelně, případně před vodoměrem.  Odpojte topení od elektrické energie - pokud je to možné, vypněte elektřinu, aby nedošlo k úrazu. Vypusťte vodu z topného systému - pomocí vypouštěcího ventilu odstraňte vodu z radiátorů. Kontaktujte odborníka - zavolejte topenáře, který provede opravu nebo výměnu poškozené části. Zdokumentujte škody - pečlivě zdokumentujte poškozené věci, abyste mohli následně nárokovat náhradu škody u své pojišťovny. Někdy se může stát, že vám pojišťovna neuhradí škodu v plné výši, a to proto, že prasklému topení šlo předcházet.  Záleží na individuálním posouzení dané pojišťovny. Pak už můžete začít s důkladným vysoušením. Vlivem zvýšené vlhkosti u vás doma dochází už po 24 hodinách k množení bakterií, které mohou způsobit dýchací potíže, astma nebo alergie. Nechte vyschnout veškeré spotřebiče a elektrické zásuvky, odstraňte namočený nábytek a koberce. Pokud to s ohledem na venkovní počasí jde, otevřete okna a větrejte. Najděte si na internetu nejbližší půjčovnu odvlhčovačů, které do sebe natáhnou přebytečnou vlhkost. Před spuštěním odvlhčovačů zavřete všechna okna.    Do budoucna si zapamatujte, že je nezbytné vždy před příchodem zimy a mrazů vypustit vodu z potrubí. Pokud to váš rozpočet dovoluje, doporučujeme investici do inteligentního systému prevence proti vytopení. Ten neustále monitoruje vlhkost u vás doma a automaticky detekuje průsaky. Tento systém prevence vás na případný únik okamžitě upozorní notifikací v mobilu.  Co dělat při havárii vody Prasklá přívodní hadička k vodovodní baterii, rozbitý pojistný ventil bojleru nebo přetékající vana může podle statistik za havárii vody nejčastěji. Napáchá stejnou škodu jako prasklé topení. Proto i postup při řešení je v podstatě stejný.    Pokud vás vytopili sousedi, hned jim volejte. Nemáte na ně číslo? Volejte správě domu.  Následně kontaktujte vaši pojišťovnu, u které jste si zřídili pojištění domácnosti. Možná vás požádají o některé detaily, které bude třeba nafotit ještě dřív, než se pustíte do vysoušení a úklidu. Co dělat, když nefunguje plynový kotel Pokud necháváte odborníky provést pravidelnou revizi kotle, jde při závadě obvykle jen o drobné poruchy, které nebudou potřebovat okamžitý havarijní zásah. K těm nejčastějším příčinám poruch patří zavřený uzávěr přívodu plynu, nefunkční baterie v prostorovém termostatu, nefunkční elektrická zásuvka u plynového kotle a nedostatečné množství vody v uzavřeném oběhu ústředního topení.  Zkontrolujte přívod plynu - ujistěte se, že plyn je zapnutý a nedošlo k výpadku. Resetujte kotel - některé kotle mají tlačítko na resetování, zkuste jej použít. Zkontrolujte termostat - ujistěte se, že termostat je nastaven na správnou teplotu. Kontaktujte servisního technika - pokud kotel stále nefunguje, zavolejte odborníka.  Jak předcházet domácím haváriím Při domácích haváriích je klíčové jednat rychle a správně. Jen tak minimalizujete škody a zabráníte dalším problémům. Připravte si po ruce kontakty na odborníky, jako jsou instalatéři, topenáři a elektrikáři ve vašem blízkém okolí, může to být zásadní pro rychlé řešení krizových situací. Pusťte se do sepisování hned, až tento článek dočtete. Jinak se k tomu dostanete až tehdy, když vás zaskočí první nemilá událost. Poraďte se s odborníky také o tom, jak provádět pravidelnou údržbu uvedených domácích systémů, která může předejít výše uvedeným situacím.

Čas načtení: 2024-09-05 07:50:47

Poprvé detekovali plynnou kyselinu siřičitou

Učebnice chemie standardně praví, že kyselina siřičitá je známá pouze v roztocích, nikoliv jako samostatná sloučenina. Vědci z Lipského institutu pro troposférický výzkum (TROPOS) nyní ale poprvé prokázali existenci kyseliny sírové (H2SO3) v atmosféře v plynné fázi. Výsledky byly publikovány v Angewandte Chemie. Přes velké úsilí s využitím různých spektroskopických metod byla experimentální detekce dokonce …

Čas načtení: 2025-01-21 06:00:00

Jakub Hruška: Za Ivanem Holoubkem

V noci na pondělí zemřel po dlouhém a velmi statečném boji s rakovinou můj přítel a kolega profesor Ivan Holoubek. Absolvent chemie na brněnské Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita) se celý svůj profesní život zabýval oborem, kterému dnes říkáme environmentální chemie.

Čas načtení: 2025-02-06 11:04:00

Návštěva Národního divadla Glaserovi kdysi dala nový směr, vrátí se jako ředitel

Brno - Když Martin Glaser přišel do pražského Národního divadla jako student chemie na představení Krále Leara, hluboký zážitek mu dal nový životní směr. Místo chemie vystudoval režii a dramaturgii....

Čas načtení: 2025-02-06 12:00:00

Ze studenta chemie režisérem: Budoucímu šéfovi Národního divadla změnil život Král Lear. Co v Praze chystá?

Když Martin Glaser přišel do pražského Národního divadla jako student chemie na představení Krále Leara, hluboký zážitek mu dal nový životní směr. Místo chemie vystudoval režii a dramaturgii. Po zkušenostech nasbíraných v Českých Budějovicích a Brně se v roce 2028 do Národního divadla (ND) vrátí jako ředitel. Divadlo nemá být muzeum, řekl v rozhovoru s ČTK. Chce podporovat současné, moderní a živé divadlo, které třeba na někoho zapůsobí tak silně, jako kdysi na něj.

Čas načtení: 2025-03-08 01:57:17

Přírodní hnojiva a kompostování – jak zlepšit kvalitu půdy bez chemie

Zdravá a úrodná půda je základem každé zahrady. Mnoho zahrádkářů se snaží vyhnout chemickým hnojivům a hledá přírodní způsoby, jak podpořit růst rostlin a zlepšit strukturu půdy. Pokud se i […] Příspěvek Přírodní hnojiva a kompostování – jak zlepšit kvalitu půdy bez chemie pochází z Príma receptář.cz

Čas načtení: 2025-04-14 05:43:00

Jak si postavit přírodní bazén bez chemie? Průvodce stavbou biotopového jezírka

Čas načtení: 2025-04-17 08:06:55

The Capitals: Meloni jedná s Trumpem o clech. Brusel doufá, že zafunguje „chemie“

The Capitals přináší jedinečný přehled událostí z evropských zemí. The post The Capitals: Meloni jedná s Trumpem o clech. Brusel doufá, že zafunguje „chemie“ appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2024-02-17 08:50:00

Meteor: Meteor o míchání genů, plavání prasat a falešných farmách

Poslechněte si:01:06 Jde smíchat buňky dvou organismů?11:40 Lze vydržet nízký tlak v horách?18:45 První odhad velikosti Slunce24:04 Doplavala prasata až na Madagaskar?32:12 Největší omyly spojované s dinosaury41:59 Jsou přírodní farmy opravdu přírodní?Hovoří genetik Jan Pačes, fyziolog Tomáš Petrásek nebo biolog Jaroslav Petr. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Fobie z chemie čte Lukáš Král.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2024-02-10 08:50:00

Meteor: Meteor o hmyzu v zimě, přežití ve vakuu a schopnosti paúhořů

Poslechněte si:01:15 Co dělá hmyz v zimě?10:13 Lze přežít ve vakuu?21:15 První objevy dinosaurů26:29 Jak dokázat Velkou Fermatovu větu?40:34 Je paúhoř genovým inženýrem?47:47 Kde se bere touha po přírodě?Hovoří zoolog Petr Šípek, fyziolog Tomáš Petrásek nebo matematik Mirko Rokyta. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Fobie z chemie čte Lukáš Král.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2024-02-03 08:50:00

Meteor: Meteor o jaderném odpadu, plavání žraloků a křížení medvědů

Poslechněte si:01:13 Kam s jaderným odpadem?15:40 Musejí žraloci neustále plavat?21:32 První obeplutí Afriky27:35 Proč se kříží lední a hnědý medvěd?36:42 Odměna za Velkou Fermatovu větu44:43 Jak vydělat na chemofobii?Hovoří fyzička Dana Drábová, zoolog Jan Andreska nebo biolog Jaroslav Petr. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Fobie z chemie čte Lukáš Král.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2024-01-27 08:50:00

Meteor: Meteor o matematickém problému, lepidlu budoucnosti a spánku tučňáků

Poslechněte si:01:13 Příběh Velké Fermatovy věty13:14 Kolikrát vyšli krabi z moře?20:53 Vysokoteplotní supravodivost26:53 Lepidlo budoucnosti34:34 Proč tučňáci nedokáží spát?41:49 Co je to chemofobie?Hovoří matematik Mirko Rokyta, genetik Jan Pačes nebo chemik Jan Havlík. Rubriku Stalo se tento den připravil Ing. František Houdek. Z knihy Fobie z chemie čte Lukáš Král.Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.