EUR 25,010 || 
JPY 15,447 || 
USD 22,024 || Děsivý příběh vražd a údajného kanibalismu v Kohnově mlýně, kde lidský život ztratil hodnotu a vrazi bezcitně likvidovali své oběti.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-07-03 16:30:56
Nejděsivější díl Resident Evil právě vyšel na iPhone, iPad a macOS
Resident Evil 7 z roku 2017 nyní nativně vychází i na zařízeních Applu Úvodní část hry je zadarmo, odemčení celé hry pak stojí cca 500 Kč Sérii se díky kombinaci remaků a regulérních nových dílů pořád nadmíru naří Herní velikán Capcom vydal svůj zatím poslední díl populární série Resident Evil, předloňskou sedmičku, nově i pro iPhone 15 Pro, iPhone 15 Pro Max a všechny iPady a počítače Mac s čipy Apple řady M. Přečtěte si celý článek Nejděsivější díl Resident Evil právě vyšel na iPhone, iPad a macOS
Čas načtení: 2023-05-10 10:14:28
Nejstrašidelnější horory: výběr z více i méně známých podžánrů
Různých typů hororových filmů existuje celá řada. Jsou tu extra krvavé gore horory, precizně budované psychologické horory, sci-fi horory, duchařiny i staré dobré „lekačky“. Podívejte se na náš výběr z mnoha různých podžánrů hororů. Už jste slyšeli třeba o folk hororech nebo Nové francouzské extrémnosti? Nejděsivější horor bez nadpřirozených prvků Již dávné legendy, kterými se... The post Nejstrašidelnější horory: výběr z více i méně známých podžánrů appeared first on TOPZINE.cz.
Čas načtení: 2020-04-29 14:00:19
Podle všeho, co nám předkládají mainstreamová média, jsou nepřáteli Evropy nepochybně Čína a Rusko. Čína zlovolně rozšířila po světě covid-19, lhala o počtech nakažených i mrtvých, Rusko pak svou propagandou oslabovalo víru Evropanů v jejich zdravotnický systém. Jenže skutečné nebezpečí hrozí ze strany Turecka. O tom, jak a proč se covid-19 rozšířil zrovna z Číny, se bude spekulovat ještě dlouho. A každý bude tvrdit to své. Nepochybně tam, kde žijí lidé našlapáni na sebe, je riziko vzniku epidemie velké. Jestli vir vznikl v laboratoři či se přenesl ze zvířat, jestli byl rozšířen omylem nebo záměrně – pochybuji, že se to kdy dozvíme. O tom, že k pochybám Evropanů a Američanů ohledně zdravotnického systému jejich zemí byla nutná ruská propaganda, lze pak s úspěchem pochybovat. Zažili to na vlastní kůži – zvládnuté situace a bohužel i ty nezvládnuté. Podotýkám, že všechny údaje jsou dosavadní a týkají se, jak předvídají mnozí virologové a imunologové, pouze první vlny pandemie. K zemím, které to zatím zvládají dobře, patříme nepochybně i my. Až se zdá, že to některé politiky z opozice mrzí. Dále země v našem prostoru – Rakousko, Německo. Ty ovšem mají daleko vyšší kapacity v nemocnicích, než máme my. Na druhém konci škály jsou země jako Belgie, Švédsko, Velká Británie, USA. Belgie a Švédsko podle některých zvládají dobře, pouze s takovým drobným posteskem, že mezi oběťmi, kterých mají při srovnatelném počtu obyvatel násobně více než my, jsou převážně staří a nemocní. Tomu neříkám zvládnutí situace, ale obětování části populace, aby se nemusela uzavřít ekonomika. V USA pak se takový průběh epidemie – desetitisíce mrtvých – dal při stavu jejich zdravotnictví, mimochodem nejdražším na světě, čekat. Na 30 milionů lidí tam nemá vůbec žádné zdravotní pojištění a i ti, co mají, musí při ošetření a pobytu v nemocnici stejně doplácet. Je jasné, že mnozí obyvatelé New Yorku, kde je stav nejděsivější, se při prvních příznacích k lékaři zrovna nehrnuli – a roznášeli nákazu dál. Ruská propaganda ovlivňuje po prezidentských volbách i víru ve zdravotnický systém? Opravdu tomu někdo věří? Všechny tyto mediální hry mají zřejmě zastřít jedno skutečné nebezpečí, hrozící Evropě ze strany váženého spojence v NATO, tedy Turecka. To rozjelo nepřátelskou kampaň proti Evropě naplno na konci února, kdy otevřelo své hranice vůči Řecku a zároveň začalo vysílat lodě s migranty přímo na řecké ostrovy. Po odmlce, draze zaplacené, shromažďuje migranty, mezi nimiž jsou i propuštění kriminální vězni a zasloužilí džihádisté, na západním pobřeží Malé Asie, dokonce si dováží další ze Somálska, kde má své výcvikové tábory. Narušování řeckých pobřežních vod a řeckého vzdušného prostoru ze strany tureckých válečných lodí a stíhaček F-16 je pak každodenní rutinou. Turecko také ve velkém pašuje zbraně a syrské džihádisty „oficiálně uznané“ vládě Libye v Tripolisu na podporu proti armádě maršála Chalífy Haftara. To vše za situace, kdy je na dovoz zbraní do Libye vyhlášeno embargo Rady bezpečnosti OSN. Lodě EU, které ve Středozemním moři z tohoto důvodu hlídkují, jsou však vždy na turecké oko slepé. Podobně jako celá EU. Z oblastí pod tureckým „protektorátem“ v Libyi pak už také vyplouvají čluny s migranty směr Itálie. Turecko má také dohodu s Albánií, podle které tam usadí minimálně 30 tisíc „syrských uprchlíků“. Albánii dodává Turecko i zbraně. Další útok na Řecko už tedy může být vedený ze tří stran – z moře, přes hraniční řeku Evros a ze severní hranice s Albánií, kde zatím žije převážně řecká menšina a kam se nyní svážejí uprchlíci. Turecko je ovšem člen NATO a pro téměř všechny evropské státy významný obchodní partner. Velké evropské koncerny tam mají své pobočky, často větší než továrny na vlastním území. Turecku prochází všechno – podpora ISIS, okupování kurdských území v severní Sýrii, bombardování pozic kurdských milic v severním Iráku, vměšování v Libyi, represe vůči domácí opozici, věznění novinářů a opozičních politiků, spisovatelů, umělců a vědců, sesazování zvolených starostů kurdských měst – a nyní i přímé útoky na Evropu. Za naprostého mlčení médií. Až to vypadá, jako by Evropa už s Řeckem ani s demokracií nepočítala. Koneckonců, na obranu evropských hranic přidělila EU Řecku dvanáctinu sumy, kterou každoročně dává tureckému prezidentu Recepu Erdoganovi na „uprchlickou politiku“. Uprchlíky před branami Evropy si tak do slova a do písmene financujeme sami. Kdo je nepřítel Evropy, je nejen podle mě dost zjevné. Nevypadá to však, že by tato skutečnost evropské vlády až na výjimky nějak znepokojovala. Mohlo by to však znepokojovat ty, kterým vládnou, proto máme denně na talíři „ruské šváby“. Agentů turecké služby MIT si ale média nevšímají vůbec… {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-12-03 12:31:18
Kdo byl předobrazem Jekylla a Hyda? Od předčasné smrti Roberta Louise Stevensona uplynulo 125 let
Při příležitosti spisovatelova úmrtí si můžeme připomenout, co jej vlastně (a vcelku prokazatelně) inspirovalo k jedinému skutečnému bestselleru, kterého se během svého života dočkal, k Podivnému případu doktora Jekylla a pana Hyda (Ostrov pokladů se začal více prodávat až po jeho smrti). „Dvě nejděsivější události v literatuře? Robinsonův objev stopy neznámé nohy v pobřežním písku a úžas doktora Jekylla, když po probuzení zjistí, že jeho ruka položená na pokrývce se změnila v chlupatou ruku pana Hyda,“ napsal Stevensonův přítel, spisovatel Marcel Schwob (1867–1905). Podle legendy pěstované spisovatelovou rodinou inspiroval Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (1886) sen. Sám autor ale přiznal, že z něj zbylo málo. Kohosi jen cpali do skříně (což textu novely neodpovídá) a honili „bledého zakrslíka“. „Působil dojmem zrůdy, zrůdy se zlem vepsaným do tváře,“ vyprávěl Stevenson manželce. „Zakrslý muž spáchal zločin a před očima pronásledovatelů spolkl prášek – a já věděl, že následkem toho změní podobu, ale ty jsi mě probudila.“ Hezká legenda, ale inspirací k příběhu bylo více a rodily se již v dětství. Soused přede dveřmi byl divný hrbáč, z něhož na hocha dýchala hrůza „i v pravé poledne“, a když malý Stevenson večer usnul, spatřil zarostlou příšeru (nepřipomínající jakoukoli lidskou bytost), která hrubě gestikulovala. Šlo o vědmu, ale vtom se stala strašlivou pradlenou. Jindy do domu zavítal uhlazený Francouz a mladý Stevenson ho kdovíproč považoval za surového vraha, který naládoval opiem sýrové topinky a chlapci je chtěl vlídně podat: „Ochutnej!“ Ale zlověstný běs nočního Londýna (z kterého je dnes archetyp) měl především reálný vzor. A byl jím politik. Ne však takový typ, jakým je třeba Pavel Novotný. Byl to politik dvojí tváře: edinburský radní William Brodie (narozen 1741), jinak schopný umělecký truhlář, ba diákon celé korporace řemeslníků a správce tamního kostela sv. Jiljí. A také eso podsvětí, což ovšem po léta nikoho nenapadlo. Bydlil v Brodieho ulici, pojmenované po jeho otci, v domě uprostřed zahrady (Brodie´s Close), a možná už tohle s jeho psychickým rozpoložením hned v mládí něco málo udělalo, kdo ví. V jedenačtyřiceti zdědil navíc i domy v High Street. Jaké měl záliby? Dvě. Ženy – a sázky na kohoutí zápasy. Ty kohouty k tomu účelu dokonce dočasně choval a trénoval. V Cantově uličce měl milenku Anne Grantovou a tři děti. V Libertonské ulici měl Jean Wattovou a dva syny. Navzájem o sobě nevěděly a netušily ani, že mu nevědomky zajištují noční alibi. Za dne starosta, za nocí lupič. Není to krásné? A ty ženy k tomu! Asi vůbec nespal. Vykrádal domy. Jako tomu bývá často, první příležitost, která z něj udělala zloděje, byla jednoduše příliš lákavá a snad i jednoduchá. Byl schopný a k první akci jej ponoukla oprava schránky v bance. Vrátil se tam prostě za tmy. Vše proběhlo s grácií. Přesnadno. Byl ohromen, fascinován, zaujat a navždy ztracen. A řádil pak dál. Po léta. Roku 1786 s kumpány dokonce uloupil stříbrné žezlo Edinburské univerzity, které úspěšně prodali do zahraničí. V radě města se nato pan Brodie opravdově rozhořčil. „Kdo to jen mohl udělat? Kdo si dovolil?“ Když to říkal, tak byl Jekyll. Když kradl, tak byl Hyde. Po dalším vloupání vypsala již vláda raději odměnu sto padesát liber, a to pro jakéhokoli komplice, který všechny ostatní udá. Slíbila mu svobodu. Brodieho ale nezastavili. Nedokázal to ani městský šerif, ani sto dvacet mužů edinburské stráže. A policie? Samo sebou ještě neexistovala. A démon se bavil. Zjara 1788 chtěl dokonce drze vykrást Ústřední berní úřad pro Skotsko v Chessel´s Court, kde se shromažďovaly daně. Banda vešla dovnitř, ale nenašla bohužel tajnou zásuvku v pokladníkově stole, takže ostrouhali. A to byl problém. Komplicové mlčeli, dokud vše šlapalo. Ale teď jeden zklamaný komplic promluvil. Brodie ovšem nebyl včerejší a včas prchl do Londýna. Ale vypsali dalších dvě stě liber šterlinků na jeho hlavu. To již plul do Ostende jako jistý John Dixon. Bohužel udělal chybu – bohorovně napsal tři dopisy přátelům a navíc je poslal po jistém obchodníku tabákem Geddesovi. Nepočítal ovšem s denním tiskem: Geddes jej poznal v novinách – a dopisy otevřel. Z textů identifikoval cíl Brodieho plavby, zpravil nejvyššího soudce a ptáčka lapili v Amsterdamu, odkud chtěl fouknout do Států. A pozor, soukromý detektiv ho načapal ve skříni. To už se podobá Stevensonově snu. Brodieho soudil lord Braxfield zvaný Šibenice, jenž právě Stevensona později inspiroval k Weirovi z Hermistonu. Rozsudek zněl SMRT, ale v žaláři navštívil Willa jakýsi Degravers, muž z Francie, že prý ho po smrti vzkřísí. Uvěřil tomu diákon? Možná. Před popravou 1. října 1788 mu tento felčar udělal na spánek a ruku znamínka, což na vlastní oči vidělo čtyřicet tisíc diváků. Brodie katovi ještě pomohl s oprátkou! Ničeho se opravdu nebál. Oběšen byl, ale teprve napotřetí; i tak to chodilo. Ale podle pověsti došlo brzy nato v Brodieho skladu dřeva k resuscitaci a posléze byl viděn v Paříži. To je ovšem jen další legenda. Ve skutečnosti Brodieho dopravili do šarlatánovy laboratoře se zlomeným vazem. Do krku si patrně před popravou vsunul felčarovu stříbrnou trubičku. Nepomohlo to. Není pak moc pravděpodobné, že měl při věšení okolo těla dráty, aby zmírnil škubnutí při otevření propadla. Ale tradovalo se to a ještě za Stevensonova dětství (narodil se roku 1850) se vykládalo, že šibeničníkův duch nemá pokoj, bloudí a bloumá ulicemi (jako později Hyde) a škemrá uboze za odpuštění. Stevensonova chůva, kterou spisovatel později označil za svou „druhou matku a první manželku", pak chlapci říkávala: „Přijde na tě Brodie a bude to čert!" O truhle ve svém dětském pokoji, kterou obdivoval, zase slýchal, že je Brodieho uměleckým dílem. A když jej chůva brávala do Muzea spolku starožitníků, vídal běsovu zlodějskou lampičku a pětadvacet jeho paklíčů. „Ale byly Brodieho hlavním cílem peníze?“ ptal se již autor článku uveřejněného po exekuci. „Nelákalo jej spíše samo zlodějské umění?“ Vypadá to tak. A Brodie byl nožná i jakýsi skutečný Meckie Messer (Macheatch), protože život někdy skutečně napodobuje umění, jak řekl Oscar Wilde. Žebrácká opera (1728) byla tenkrát nesmírně populární a hle, také Meckie uniká popravě do kolonií. On ovšem úspěšně. Přesto lze zjednodušeně říct, že za Hydem stojí jako vzor vlastně i „Meckie Nůž“. Brodie sice nikdy nikoho nezabil, ale dvě tváře rozhodně měl a vyměňoval je jako masky vždy se „smrknutím“. Denní maskou byl gentlemana z klubu, do něhož chodil i spisovatel Samuel Johnson a jeho životopisec Boswell. Noční maskou byl dobrodruh se šperhákem a dvěma milenkami. Legenda se v Edinburghu tradovala a Stevensonův otec sice popravu nemohl vidět (narodil se roku 1818), ale velmi rád synkovi líčil její chmurné detaily, zvlášť když prý měl dobrou náladu, což ovšem nebylo na denním pořádku. Byl totiž rozpolcený – a čas od času explodoval radostí, z níž ovšem trčely ostny sarkasmu. Jakmile energie vyprchala, stával se Thomas Stevensonopět laxním „Jekyllem“ a také notně bigotním puritánem. A melancholikem, děsícím se ďábla v sobě. V záchvatech snad přísný, ale jinak se dopustil fatálního rozmazlení jedináčka. On a jeho žena se o syna velmi báli, a tak jej hýčkali a co nejdéle izolovali od světa. O Brodiem sepsal Stevenson i hru – už ve čtrnácti – a přepracoval ji spolu s vlastním literárním agentem (a částečným vzorem Silvera) Williamem Ernestem Henleym (1849–1903) do rozsáhlejšího dramatu o pěti dějstvích s titulem Diákon Brodie. Edinburská premiéra se uskutečnila roku 1884 a drama bylo uvedeno také v Londýně, New Yorku, Chicagu a Montrealu. Hra všude propadla. „Nevěrojatný kus s pomíjivými výjevy i charaktery,“ napsal G. B. Shaw. „Vnitřní mravní rozpolcenost“ jednoduše měla ve Stevensonově životě svou roli. Nejen otec, ale i syn neovládal výkyvy nálad a měnil se prý před zraky okolí. Obyčejně pak jeho oči jiskrně zářily a tvář „se čeřila ustavičnými změnami výrazu“. Až podivně životné, hubené a dlouhé tělo se ani nechtělo bránit setrvalému pohybu, který byl projevem nervozity, ale i chorobnou, psychickou křečí a „vnitřním démonem“. Trpěl disociativní poruchou, jak bychom dnes řekli. „Jeho nejtypičtější vlastností zůstala zvláštní až čarovná vitalita, pro kterou byl obdivovaným a velmi vítaným společníkem,“ shrnula to nejpůvabněji Andrea Poláčková v doslovu k jeho eseji Obrana zahalečů (1881). {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-19 06:25:00
PODCAST: Dějiny temné i tajemné. Bílá smrt v Galtüru
Přesně čtvrt století uplyne 23. února od nejděsivější sněhové katastrofy v rakouských Alpách za posledních padesát let. Tyrolskou oblast se dvěma horskými středisky zavalily dvě obří laviny, které za sebou zanechaly 38 mrtvých. A třebaže Rakousko od té doby výrazně zvýšilo bezpečnostní opatření, riziko, že se podobné neštěstí bude opakovat, hrozí dál.
Čas načtení: 2024-02-27 10:04:48
Muzeum 3 je konečně tady. Nejděsivější případ detektiva Sawamury se blíží ke svému vyvrcholení. Nakladatelství CREW vydalo třetí a zároveň poslední díl hororové trilogie Muzeum. Dnešní článek se proto zaměří na otázku, zda se jedná o kvalitní závěr, či nikoliv. Článek Muzeum 3 — recenze se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.
Čas načtení: 2024-03-12 23:25:00
Nejděsivější obavy a sny se týkají našich nejbližších. Yves Rénier v hlavní roli francouzského kriminálního cyklu (2004). Dále hrají: S. Rénierová, B. Rosselli, A. Béatová a další. Režie Hervé Renoh[online]
Čas načtení: 2024-03-19 09:30:01
Služky se zbavily svých zaměstnavatelů. Jejich čin však našel i zastánce
Tak hrozný pohled! Něco takového nelze vymazat z paměti. Madam Lancelin a její dcera neměly oči, ty ležely opodál zabalené do šátku. Služebné použily ostrý nůž, kterým jim oči vydloubaly. Oběti v té době podle všeho ještě žily. Vražedkyně pak vzaly kladivo a své hrůzné dílo dokonaly. Poté odešly do svých pokojů a lehly si do postele. Policisté je tam našli celé zkrvavené. „Noviny o tom psaly jako o nejděsivější události v historii země. Paradoxně byly vražedkyně oslavovány, protože se podle mnohých lidí pomstily svým utlačovatelům. V té době nebyly vraždy panstva služebnictvem zase tak neobvyklé, i když toto byl extrém pro svoji brutalitu,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz David Konopásek. Žena náhle vzplála a uhořela. Plameny šířil její vlastní tuk, okolí bylo téměř nedotčené Číst více Sedm let bez jediného slova Pan Lancelin se měl setkat s manželkou a dcerou na večeři v domě svého přítele. Když se neobjevily, bál se o ně a vrátil se domů. Nedokázal se dostat do domu, protože dveře byly zevnitř zamčené, ale oknem pokoje pro služebné viděl zářit svíčky. Zavolal policii, jeden ze strážníků se nakonec dostal dovnitř a našel zohavená těla. Služebné se přiznaly okamžitě. Jmenovaly se Christine Papin a Léa Papin a 2. února 1933 se zapsaly do historie jako jedny z nejbrutálnějších vražedkyň Francie. Ale co za tím bylo, proč to udělaly? „V bohaté rodině pracovaly jako služky. Byly pracovité, ale zvláštní. Povídalo se, že zaměstnavatelé se sestrami nikdy nepromluvili za celých sedm let ani slovo. Rozkazy dostávaly formou dopisů od paní domu, s Reném Lancelinem nikdy nepřišly do styku,“ uvedl Konopásek. A madam Léonie byla ženou, která vyžadovala dokonalost. Běžně prý prováděla na nábytku testy bílými rukavicemi, aby se přesvědčila, že je čistota dokonalá. „Právě tohle zřejmě sestry dopálilo. Navíc rodina se k nim sice chovala dobře, zároveň ale odtažitě. Byly pro ně pouze služky, podřadní lidé, pokud jde o společenské postavení.“ Za osm let byla z vězení veku Sestry se dostaly k soudu v září 1933, tedy půl roku po svém činu. Před budovou soudu v Le Mans se shromáždily davy a musela být přivolána policie, aby zabránila rvačkám a dalším násilnostem. „Ženy uvedly, že se pohádaly s paní domu. Ale proč pak obětem znetvořily obličej a proč do nich mlátily kladivem, to vysvětlit nedokázaly. Objevila se i verze, že si ze svého běsnění moc nepamatovaly. To se ale nakonec podařilo vyvrátit,“ přidal detaily Konopásek. Obrovské poklady stále někde čekají, některé možná v Česku. Najít je nemusí být až tak složité Číst více Obě dívky byly dle očekávání shledány vinnými a Christine byla odsouzena k smrti. Léa dostala deset let vězení, podle soudu byla ovládána starší sestrou. Christinin trest smrti byl později změněn na doživotí, což bylo v případě žen běžné. „Ve vězení zešílela, skoro nejedla a trpěla depresemi a steskem po sestře. Nakonec ji odvezli do psychiatrické léčebny v Rennes, kde 18. května 1937 zemřela na kachexii,“ dodal pro Čtidoma.cz Konopásek. Pokud jde o Léu, ta byla z vězení propuštěna v roce 1941, tedy po osmi letech. Trest byl snížen, protože se chovala vzorně. Žila v Nantes, kde pracovala jako pokojská. Živá, nebo mrtvá? Předpokládalo se, že zemřela v roce 1982, ale v roce 2000 to zpochybnil francouzský filmový režisér Claude Ventura. Natočil dokumentární film En Quête des Soeurs Papin (Hledání sester Papinových), ve kterém tvrdil, že našel Léu živou v hospici ve Francii. Podle něj byla částečně ochrnutá v důsledku mrtvice a nemohla mluvit. Tato žena pak zemřela v roce 2001. Dodnes není jasné, zda měl Ventura pravdu, nebo šlo jen o jeho bujnou fantazii. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Kofein je droga a může způsobit vážné zdravotní problémy. Týká se to hlavně některých skupin lidí.
Čas načtení: 2024-04-03 07:06:53
Ruiny hradu Buben: Časová smyčka dávných tragických událostí?
Zříceninu hradu Buben najdeme na Plzeňsku, na skalnaté ostrožně nad soutokem Plešnického potoka a řeky Mže. První písemná zmínka o historii nevelkého hradu pochází z roku 1349. Jeho původní jméno bylo Hrádek a dnešní jméno získal až po svých prvních majitelích, Bubnech z Hrádku. K této zřícenině se váže celá řada pověstí, z nichž nejděsivější
Čas načtení: 2024-04-22 16:15:01
„Komunikace z říše duchů natolik zapůsobila na ruského cara Alexandra v roce 1861, že osvobodil 60 000 000 nevolníků a učinil z nich svobodné lidi. Toto je historický fakt a lze jej dokázat. Přibližně v téže době přijal Abraham Lincoln poselství z říše duchů, které způsobilo, že se rozhodl setřást okovy z údů 6 000 000 otroků. To je další fakt, o který se nelze přít. Když tato spojení učinila tolik pro vládce světa, co vše neudělají pro obecnou humanitu?“ Tento smělý projev, který citujeme podle jedné z prací Jona Klima, pronesl na konci 19. století významný spiritista Harrison D. Barrett. Mnoho z jeho souvěrců je dodnes přesvědčeno, že moudří duchové inspirovali mocné tohoto světa k rozhodnutím, která zásadním způsobem přispěla k tomu, aby se jimi řízené národy rozvíjely v duchu svobody a pokroku. Existují však pro toto tvrzení seriózní důkazy? Nebo náleží do oblasti povídaček, jako jsou ty, podle nichž Lincolnův duch dodnes straší v Bílém domě? Nejděsivější duchové: Některé z nich lze údajně vyvolat. Dejte si pozor na to, co říkáte Číst více Útěcha nové víry V polovině 19. století se v Americe objevilo spiritistické hnutí a rychle se začalo šířit. Komunikovat s obyvateli záhrobí se stalo oblíbenou zábavou, které se se stejným zaujetím věnovali prostí lidé i vybraná společnost ve svých salonech. K popularitě nového náboženství významně přispívala i skutečnost, že v době, kdy takřka v každé rodině měli alespoň jedno zesnulé dítě, dokázala spiritistická média poskytnout pozůstalým útěchu a vědomí, že se jejich blízcí na onom světě mají dobře. Touha setkat se se zesnulým dítětem měla být též hlavním důvodem, proč prezidentova žena Mary Todd Lincoln začala v Bílém domě pořádat spiritistické seance, které údajně navštěvoval i její manžel. Láska k synu až za hrob Willie byl třetím synem manželů Lincolnových. Julia Taft Bayne, která ve svém teenagerovském věku rodinu Lincolnových navštěvovala, na něj vzpomínala jako na „nejroztomilejšího chlapce, jakého kdy poznala, byl bystrý, rozumný, milý a jemně vychovaný“. V únoru 1862 chlapec zemřel ve věku 11 let na břišní tyfus. Není divu, že rodiče nesli jeho smrt velmi těžce. Elizabeth Keckly vzpomínala, že když při pohřbu pan prezident naposled pohlédl na chlapcovo zesnulé tělo, posmutněl: „Chudáček můj, byl příliš dobrý pro tuto zemi. Bůh ho povolal domů. Vím, že je mu v nebi mnohem lépe, ale tehdy jsme ho měli tak rádi. Je to těžké, těžké, že zemřel!“ Lincoln si poté zabořil hlavu do dlaní a „jeho vysoká postava se zmítala v emocích“. Duchové nade mnou převzali vládu I když pomineme tyto nezaručené zprávy o tom, že Lincolnovi hovořili s duchem svého syna, dlouho po zavraždění prezidenta bylo odhaleno, že hlava státu při rozhodování o zájmech národa opravdu využívala přinejmenším jedno médium. Byla jím Nettie Colburn Maynard a o své zkušenosti napsala knihu. Líčí v ní, že ji duchovní průvodci přiměli, aby prezidenta navštívila. První setkání s hlavou státu popisuje následovně: „Paní Lincoln mi sdělila, že si přeje vidět médium. (…) Nějaké nové a mocné entity získaly vládu nad mou bytostí a promlouvaly k paní Lincoln; zdá se, že s velkou jasností a silou o záležitostech Států. Paní Lincoln řekla: ‚Tato mladá paní nesmí opustit Washington. Mám pocit, že zde musí zůstat a pan Lincoln musí slyšet, co my jsme slyšely…‘ Později s prezidentem: ‚Takže tohle je naše malá Nettie?‘ Začal mi vlídně klást otázky, jež se týkaly mé schopnosti média. ‚Nu, jak to děláte?‘ Když ještě mluvil, ztratila jsem sebevládu. V tomto stavu jsem k němu hovořila déle než hodinu. (…) Nikdy nezapomenu, co jsem kolem sebe viděla, když jsem znovu nabyla vědomí. Stála jsem před panem Lincolnem a on seděl hluboce usazený v židli, ruce měl složené na prsou a upřeně na mě pohlížel. ‚Drahé dítě, vlastníte velice výjimečný dar, ale nemám pochyb, že je to od Boha. Myslím, že má větší význam, než kdokoliv z přítomných může pochopit.‘“ Tyto schůzky pokračovaly v letech 1861–1863 a na každém setkání údajně byla přítomna řada svědků. Neviditelní rádci Lincolna mimo jiné nabádali, aby neodkládal vypracování Deklarace nezávislosti. Duchové rovněž Lincolna přesvědčili, že nejlépe pozvedne ochabující morálku svých unijních vojáků tím, že je pošle do předních linií Fredericksburgu. Lincoln poslechl a jasně se ukázalo, že toto rozhodnutí přineslo jeho oddílům a jejich úsilí pozoruhodné výsledky. Po atentátu na svého muže se Mary Lincoln ještě více přimkla k spiritismu, v němž nalézala tolik útěchy. Nettie Colburn Maynard o svých setkáních s prezidentem třicet let mlčela. Když vše prozradila, byl již Lincoln dávno po smrti a ona nemocnou ženou, upoutanou na lůžko. Lincolnovi předpověděl smrt jeho vlastní sen. Amerického prezidenta zastřelil slavný herec Číst více Zavilý odpůrce otrokářství? – Ale kdepak! A je zde ještě jedna skutečnost, která posiluje domněnku, že to opravdu byli duchové, kdo Lincolna přesvědčil, aby horlivě bojoval proti otrokářství, protože lidské duše jsou si rovny, až již dlí v černém, či bílém těle. Lincoln totiž zdaleka nebyl takovým odpůrcem otrokářství, jak si dnes lidé představují. Jak se můžete dočíst v jeho sebraných spisech, tak například v diskusi se senátorem Stephenem A. Douglasem v roce 1858 Lincoln prohlásil: „Dnes se, stejně jako kdy předtím, zasazuji proti tomu, aby mezi bílou a černou rasou byla nastolena jakákoliv forma sociální a politické rovnosti. Dnes se, stejně jako kdy předtím, zasazuji proti tomu, aby se z černochů stali voliči nebo spřízněnci, aby byli prohlašováni za schopné vést úřady nebo mít sňatky s bílými lidmi; dodám k tomu, že existuje fyzická různost mezi bílou a černou rasou, která jak věřím, provždy vyloučí, aby spolu obě rasy žily na bázi sociální a politické rovnosti. A protože nemohou žít v rovnosti, ale přesto zůstávají spolu, musí existovat nadřazení a podřazení a já se zasazuji jako každý jiný o to, aby nadřazené postavení bylo přisouzeno bílé rase.“ Duch se zjevil carovi a vybídl ho, aby zrušil nevolnictví Lincolnův případ není jediným příkladem toho, jak zjevení duchů mohlo významně urychlit společenský pokrok. Následující informace čerpám ze své knihy, kterou bych doporučil každému, koho zajímají dějiny spiritismu a jejich přínos pokroku. Svědectví o tom, proč bylo v Rusku zrušeno nevolnictví, přináší Helena Petrovna Blavatská (1831–1891). Tato proslulá okultistka a spoluzakladatelka Teosofické společnosti pocházela z významné ruské šlechtické rodiny. V raných 70. letech 19. století se Blavatská aktivně angažovala ve spiritistickém hnutí. Následující interview pochází z roku 1874: „Je ve vaší zemi mnoho spiritistů?“ „Ano. Byl byste překvapen, kdybyste věděl, jak veliký počet spiritistů je v Rusku. Car Alexandr je spiritista. Věřil byste tomu? – Osvobození nevolníků bylo zapříčiněno zjevením cara Mikuláše caru Alexandrovi.“ „To je velice pozoruhodný výrok.“ „Je to pravda. Carevič o tom jednou pověděl knížeti Bariatinskému. On na to: ‚Ach, Vaše carská Výsosti, nemohu tomu uvěřit.‘ Car přistoupil a zeptal se, o čem mluvili. Kníže Bariatinský mu sdělil, co carevič řekl o zjevení ducha cara Mikuláše. Alexandr zbledl, jako by sám byl duchem, a řekl: ‚Je to pravda.‘“ Dost možná by se i dnešní svět stal lepším místem, kdyby se současným vládcům Ruska a USA zjevili duchové a pořádně jim promluvili do duše. Nemyslíte? Zdroj: autorský článek. Autor se tématem spiritismu zabývá dlouhodobě, napsal o něm knihu KAM DÁL: Mohl být Masaryk synem císaře Františka Josefa? Velké tajemství měla skrýt rychlá svatba.
Čas načtení: 2024-04-29 20:24:17
Domeček krve a bolesti – panenka dítěte v klaunovském kostýmu
Nedávno jsme s kamarády v jednom zařízení v pět ráno řešili jednu z největších otázek všech dob: Co je nejděsivější na světě? Po dlouhých a úmorných debatách jsme došli k následujícímu listu: panenky, učitelky, děti v maskách, ječící mámy, nemluvící tátové, Freddy Krueger a klaunové. Článek Domeček krve a bolesti – panenka dítěte v klaunovském kostýmu se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.
Čas načtení: 2024-05-08 17:44:32
Jak by vypadal pád do černé díry? Děsivý zážitek vám v simulaci umožní okusit NASA
Co by se stalo, kdybyste spadli do černé díry? Nikdo to přesně neví, ale americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA) s pomocí superpočítače vytvořil simulaci, jež ukazuje, jak by takový pád vypadal. To, co by obyčejnému notebooku trvalo nejméně deset let, vytvořil superpočítač za pět dní. Černé díry fascinují vědeckou i laickou obec jako nejdepresivnější a nejděsivější objekty ve vesmíru. Snad každého fanouška sci-fi alespoň jednou za život napadla otázka: Jaké by to bylo padat do černé díry? Překročit horizont událostí? Vědci mají jen teorie o tom, co by se s námi po překročení horizontu událostí stalo. Tým z
Čas načtení: 2024-06-20 12:29:00
Časy se mění, a to i v politice. Někdejší americký prezident Ronald Reagan v osmdesátých letech zabodoval bonmotem o tom, jaká jsou nejděsivější slova v angličtině: „Jsem z vlády a přišel jsem pomoct.“ Vymezil se tím proti státním...
Čas načtení: 2024-06-26 00:00:00
On je snad mrtvý! Vstaň, Dorando, zkus ještě běžet. Přece nevyhraje Američan
„Nejdramatičtější, nejděsivější a nejdůležitější maraton v historii se konal v Londýně 24. července 1908. Toho horkého dne odvážný italský cukrář a chladný irsko-americký stavební dělník navždy změnili atletiku,“ napsal sportovní historik Roger Robinson. Události, k nimž v britské metropoli toho dne došlo, přibližuje také další díl našeho seriálu Slavné fotografie.
Čas načtení: 2024-07-08 10:00:00
Tisíce Palestinců prchají před těžkým izraelským útokem na město Gaza
Civilní záchranná služba uvádí, že při úderech zahájených poté, co izraelská armáda vydala příkaz k evakuaci, zahynuly desítky lidíLidé ve městě Gaza hlásí jeden z nejtěžších útoků izraelských sil od 7. října, kvůli kterému tisíce Palestinců prchají z oblasti zpustošené již v prvních týdnech devítiměsíční války.Nejnovější izraelský vpád do východního sektoru města Gazy přišel v době, kdy izraelské krajně pravicové koaliční strany opět pohrozily, že zastaví v Kataru probíhající jednání o příměří, a tvrdily, že zastavit boje nyní by byla obrovská chyba. Nejděsivější noc na severu Gazy: “The most terrifying night in the North of Gaza.”Palestinian content creator Yahya Mahmoud, who is besieged in northern Gaza, described the Israeli attack on Sunday night as the most terrifying he has endured since the war began in October last year. pic.twitter.com/ank5nNEBSt— Middle East Eye (@MiddleEastEye) July 8, 2024
Čas načtení: 2024-07-27 07:00:01
Nejhorší akce Berdychova zločineckého gangu. Zlatník Toman trpěl hodiny
Vilová čtvrť v Praze 4, všední den večer. Paní Tomanová vyhlíží luxusní auto svého manžela, zlatníka Václava Tomana. To se v ulici objevuje a po chvilce už zajíždí do garáže. Z té však její muž nevystupuje a začínají se dít podivné věci. Před manželčinýma očima se do garáže plíží lidé a auto znova odjíždí. Paní Tomanová se zděsí a okamžitě volá bezpečnostní agenturu, kterou měli manželé najatou. Ta zjišťuje, že zlatníkovo auto míří jižně od Prahy, a místo toho, aby zavolala policii, posílá za vozem jeden ze svých zásahových automobilů. Tyto informace zaznívají u soudu s gangem v roce 2006. Berdych nebyl šéf gangu vyděračů. Skutečný boss Prokop začal jako Jonákův účetní, šla po něm i FBI Číst více Nesmyslná brutalita Agentura auto zaměřuje poblíž Velké Chuchle. Odtud se příběh, který vede k jediné vraždě, odvíjí od tehdejšího policejního vyšetřování, protože se výpovědi členů gangu liší. Tomanovu výpověď už nikdo zaznamenat nemohl, zlatník totiž zemřel. „Členové gangu neměli žádný strop, co se týče násilí. Tělo mělo frakturu lebky, nadvakrát páteř, hrudní kost i žebra. Měl i roztržené plíce, dokonce se říkalo, že po něm jezdili autem,“ vyjmenovává novinář Jakub Kvasnička, který se praktikami gangu zabýval v podcastu Hlasy zločinu. Chtěli peníze za každou cenu Podle zjištění policie odvezli zlatníka do obce Hradišťko, kde měli rodiče jednoho z gangsterů chatu. Tam začalo výše popisované peklo. Důvod mučení? Chtěli kód od trezoru, který měl Toman v Karlíně, zlato i peníze v hotovosti. Toman to samozřejmě napoprvé odmítl, a tak začalo mučení plné nesmyslné brutality. Tou byl Berdychův gang, kde měl velké slovo i bývalý spolupracovník Ivana Jonáka Jaromír Prokop, proslulý. „Chtěli majetek a byli ochotni překročit jakoukoliv hranici lidskosti,“ říká ve výše zmíněném pořadu Václav Janata. Navštívili jsme to, co zbylo z Discolandu Sylvie. Hnízdo neřesti, které vydělávalo milion za noc Číst více Vraha soud nikdy neurčil Zabíjet ale zřejmě nechtěli a smrt zlatníka Tomana byla v podstatě nežádoucí výsledek jejich mučení. Jakkoliv soud věděl, že Toman zemřel rukou berdychovců, nikdo nedokázal určit, čí rukou vlastně zemřel, a tak jeho smrt zůstala nepotrestaná. David Berdych třeba řekl, že se pouze podílel na nakládání těla do auta. „Pak jsem u toho nebyl. Pak jsem byl postavený před hotovou věc, že Toman umřel,“ řekl Berdych u soudu v roce 2006. Opravdový šéf měl být Prokop Zločinecká skupina sice nesla Berdychovo jméno, je ale nutné podotknout, že poněkud neprávem. Podle mnoha zdrojů byl totiž jeho opravdovou hlavou alespoň v počátku výše zmíněný zaměstnanec Discolandu – jeho provozní ředitel Jaromír Prokop, jedna z nejzáhadnějších postav českého podsvětí. Prokop byl rodinný známý Ivana Jonáka od dětství. Když Jonák otevřel Discoland, mazaný Jaromír Prokop u něj začal pracovat jako účetní. Po uvěznění Ivana Jonáka založili s Berdychem onen nechvalně proslulý gang – potřebovali totiž novou obživu. Gang tvořilo osmdesát lidí včetně policistů Berdychův gang byl nejděsivější právě kvůli spojení zločinců s vysoko postavenými policisty, kteří dokonce vedli útvar určený pro boj s organizovaným zločinem. Nejhorším příkladem klasického zkorumpovaného policisty byl elitní detektiv Josef Opava. Ten odešel od soudu za napomáhání zločincům z dvanáctiletým trestem, jen o málo méně než hlavní postavy gangu. Celkem bylo v kauze obviněno na osmdesát lidí, šlo tak o jedno z největších zločinných spolčení v české historii.
Čas načtení: 2024-09-09 05:00:00
Kostnatění, syndrom autopivovaru nebo sloní vzhled: Toto jsou nejšílenější nemoci!
Určitě znáte cukrovku nebo astma. Ale co třeba Syndrom autopivovaru? Existují mnohem vzácnější a bizarnější nemoci, které posouvají hranice toho, co si dokážeme představit. Toto jsou ta nejděsivější onemocnění, na které můžete narazit.
Čas načtení: 2024-09-30 10:33:53
Horor ve skalách. Příběh českých trampů připomíná děsivý osud Ďatlovovy výpravy
Podcast Podivné zločiny: Roku 1987 zmizeli v Hřensku tři lidé. Následné události se zařadily mezi nejzáhadnější a nejděsivější případy dějin.
Čas načtení: 2024-10-12 10:00:00
Izrael chce odsoudit Američana k trestu smrti za novinářskou činnost
Foto: Jeremy Loffredo Musí být potrestán za to, že řekl pravdu o IzraeliIronický komentář britské autorky Laury K. který je bohužel, jako obvykle, nepříjemně blízko faktům. Tentokrát jde ale o opravdu závažnou věc. Izraelská armáda zatkla amerického novináře Jeremyho Loffreda. Jeho poslední video, zveřejněné na Twitteru, informuje o škodách, které Írán způsobil strategickým lokacím Izraele, p nichž mainstreamová média neinformovala. Nyní Musk zablokoval jeho účet.(Podle nejnovějších zpráv byl Loffredo propuštěn, ale nesmí opustit Izrael.) 🚨🇮🇱Military arrested journalist Jeremy Loffredo @loffredojeremy 🚨His last video posted on X reports the damage Iran did to Israel’s strategic locations. Damages the mainstream media did not report. Now @X has locked his acct from repost. pic.twitter.com/YKM2wzWDUi— GenXGirl (@GenXGirl1994) October 9, 2024 Bude to pro vás nepříjemná zpráva, ale musím vás informovat, že se v Izraeli pokouší dělat novinařinu řada teroristů. To vyvolalo obavy, že by se pravda mohla dostat k veřejnosti a ta by mohla být informována o tom, co se skutečně děje. Vím, že se nad tím nedá přemýšlet...Po nedávném raketovém útoku Íránu, který byl nejděsivější věcí v dějinách, ale také trapně ubohý a obrovsky neúspěšný, Izrael rozumně rozhodl, že nikdo nesmí informovat o pravdě. Bohužel se několik jedinců rozhodlo, že je jejich právem zamořit vám mysl fakty a důkazy.
Čas načtení: 2024-10-14 12:41:41
Halloweenská diskotéka v Třebíči!
Halloweenská diskotéka v Třebíči! Nejděsivější diskotéka roku je... | Třebíč - (2024-10-25 20:30:00 - 2024-10-26 00:00:00)