EUR 25,145 
|| 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Vítejte na inovovaném portálu Unie českých pěveckých sborů České sbory.cz, který od 9. prosince 2014 běží nově na adrese ceskesbory.cz, tedy tentokrát bez pomlčky! Web Unie před nedávnem oslavil deset let od svého založení a to je dobrá příležitost k modernizaci a inovaci.
Čas načtení: 2020-02-13 16:13:29
Oslňující Carmen na jevišti Divadla J. K. Tyla v Plzni
V únoru loňského roku přinesly Literární noviny velký rozhovor s Martinem Otavou, ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni. Hovořilo se i o výjimečném projektu plzeňského divadla s pražským Hudebním divadlem v Karlíně, společném nastudování jedné z nejslavnějších a nejhranějších operet všech dob od Franze Lehára Veselé vdovy. Inscenace je velkým úspěchem nejen iniciátora a režiséra tohoto projektu Martina Otavy, ale i celého společného realizačního týmu. Dodnes se hraje a bude se hrát ještě dlouho, protože má i rok po premiéře 94procentní návštěvnost v Plzni a v Praze je vyprodaná zcela. Světově uznávaný režisér mezitím stihl nastudovat v létě loňského roku operetu Oskara Nedbala Polská krev v Oděse. Bylo to vůbec její první uvedení na Ukrajině. V sobotu 25. ledna měla v plzeňském divadle premiéru nejúspěšnější a dodnes vůbec jedna z nejhranějších oper, opera Georgese Bizeta Carmen, která byla zároveň jeho operou poslední. Premiéru měla v Paříži v březnu roku 1875. V tom samém roce v červnu autor zemřel. Na plzeňské jeviště se Carmen vrací po dvaceti letech. Inscenovat tuto operu není nic jednoduchého už proto, že ji všichni znají a mají v sobě vytvořenu svoji vlastní představu. V jeho dlouholeté režisérské dráze Martina Otavy je to první Carmen na divadle, i když jich, ale jako open air nejen u nás, ale i v zahraničí, režíroval téměř deset. Díky tomu, že režíruje doslova po celém světě, má výborné kontakty, a tak dokáže do svých inscenací vždy obsadit vedle předních českých interpretů, z nichž mnozí jsou nositeli Thálií, i přední zahraniční operní sólisty. V roli strhující Carmen se vystřídají sólistka domácího souboru Jana Foff Tetourová, hostující Václava Krejčí Housková a teprve třiadvacetiletá Ruska Nina Gracheva. V roli Dona Joseho alternují Kanaďan Philipe Gastageier a Ital Paolo Lardizzone. Vedle českých pěvců zpívají hlavní role ještě vynikající umělci ze Slovenska, Kuby a Ukrajiny. Obsazení rolí je pro Otavu rozhodující, je si vědom, že to je výchozím momentem pro jeho další práci na inscenaci. Obsazuje nejen podle kvalit pěveckých, ale i věku odpovídajícímu věku postav, schopností hereckých a pohybových. Martin Otava je znám svým osobitým inscenačním přístupem, který mimo jiné charakterizuje i to, že není příznivcem šokujících aktualizací operetního, ani operního žánru. Myslím tím extravagance, se kterými se můžeme setkávat i na operních jevištích. On se snaží k předloze, k originálu, přistupovat s respektem. Důvěřuje žánru i dílu samotnému, je k němu uctivý a pozorný. To ale neznamená, že nedokáže přiblížit dílo dnešnímu divákovi moderními formami divadelní komunikace tak, aby si ho zařadil nejen do kontextu doby, ve které se příběh odehrává, ale i do portfolia svých krásných zážitků. Plzeňská inscenace má velkolepou výpravu, elegantní kostýmy, mnohačlenný sbor, orchestr a balet, který „protančí“ celou operou v plném lesku a velikosti. Snad nejvíce mu režisér dává prostor k výraznému vyniknutí na začátku čtvrtého aktu výstupem toreadorů. Navíc jsou všechny taneční vstupy začleněny do děje tak, že pomáhají umocnit napětí. Znalci díla jistě ocení i to, jak koncepčně byly vytvořeny hudební úpravy. Zvláště na začátku čtvrtého aktu. Inscenační tým si dobře uvědomil, že po třetím aktu Bizet exportuje doslova ohňostroj rytmů a melodií, aby se divák cítil svátečně a že v tom momentu končí radost a následuje tragédie. Pamatuji si, že právě tento začátek byl v minulé inscenaci zásadně zkrácen, a tak plasticita závěru opery nebyla zachována v potřebné míře. Martin Otava dokáže i u klasické opery bezezbytku využít nejmodernější prvky světelného designu, který se stává nedílnou součástí scénografie. Je tomu tak i u Carmen, kde od druhého dějství přebírá světelný design (jeho autorem je režisérův dlouholetý spolupracovník Antonín Pfleger) vedoucí úlohu scénografie. Na jednoduchých, čistých, o detaily oproštěných scénách, se stává světlo v barvě hned po hudbě rytmizujícím prvkem inscenace kopírujícím rytmus i tonalitu hudby i akce, které režisér rozehrává na scéně. To všechno jsou prostředky, které Otava užívá, které dokáže propojit, prolnout tak, aby nejen zaujal, ale vytvořil oslňující harmonický zážitek. A ono se mu to zase podařilo. Díky tomu o jeho inscenacích recenzenti píšou, že „na jevišti vytváří něco pozitivního, na hraně magického okouzlení. Daří se mu vybalancovat rovnováhu mezi hudbou, příběhem, scénografií, choreografií… divák je zasažen nejen citově, ale i vizuálně.“ Když jsem se Otavy při zkouškách opery ptal s trochou nadsázky, kdože je vlastně ta „jeho“ Carmen, odpověděl: „Každý divák má svoji představu, jaká Carmen je. A já chci, aby až příběh skončí, byl spokojený, protože dostal Carmen právě takovou, jakou ji čekal, jakou si nosí v sobě. A proto mu nechávám prostor i pro jeho fantazii, emoce a představivost.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení:
STARTUJE PILOTNÍ PROVOZ NOVÉHO PORTÁLU UNIE ČESKÝCH PĚVECKÝCH SBORŮ ČESKÉ SBORY.CZ!
Vítejte na inovovaném portálu Unie českých pěveckých sborů České sbory.cz, který od 9. prosince 2014 běží nově na adrese ceskesbory.cz, tedy tentokrát bez pomlčky! Web Unie před nedávnem oslavil deset let od svého založení a to je dobrá příležitost k modernizaci a inovaci.
\nČas načtení:
Dne 11. října 2014 zemřel významný český sbormistr - profesor Lumír Pivovarský, který úspěšně vedl Vysokoškolský sbor Ostravské univerzity, Mužský pěvecký sbor Vítkovice a v posledních letech také smíšený sbor Chorus Ostrava. Za svůj přínos české hudební kultuře byl oceněn Cenou ministra kultury, Cenou Ferdinanda Vacha a nejvyšším oceněním Unie českých pěveckých sborů Cenou Bedřicha Smetany.
\nČas načtení: 2021-02-03 17:32:27
Zemřela Libuše Domanínská, dlouholetá sólistka opery Národního divadla
V úterý 2. února zemřela Libuše Domanínská, emeritní sólistka opery Národního divadla (ND). Byla nositelkou ceny Thálie za celoživotní mistrovství. Pocházela z rodiny, kde se udržovala živá tradice lidového muzikantství a ochotnického divadelnictví. Zpěv začala studovat na Konzervatoři Brno (1940-1946) u H.Pírkové, ale v roce 1944 byla totálně nasazena do továrny v Neukirchen u Vídně. Konzervatoř absolvovala až po válce u B. Soběského a v pěveckých studiích pokračovala soukromě u M. Řezníčkové. Ještě jako posluchačka konzervatoře byla v roce 1945 angažována do souboru Státního divadla Brno a působila zde do roku 1954. Od 1. ledna 1955 do 31. října 1990 byla sólistkou opery ND, od roku 1958 stálým hostem Volksoper ve Vídni. Hostovala často v cizině, též při zájezdech ND do zahraničí: 1955 Moskva, 1956 Berlín, 1958 Brusel, 1959 Amsterodam, Rotterdam, Haag, 1960 Helsinky, 1964 Edinburg, 1965 Barcelona, 1968 Buenos Aires aj. Od roku 1956 hostovala takřka každý rok ve Státním divadle Brno, v Košicích (1962), v Opavě (1964, 1969), v Olomouci (1964), v Plzni (1968), v Ostravě (1973) aj. Soustavně se věnovala koncertní činnosti. V Janáčkově Glagolské mši účinkovala v mnoha evropských zemích. Zpívala také sopránové party v klasických i moderních kantátových, oratorních a vokálně symfonických dílech (Bach, Händel, Haydn, Mozart, Beethoven, Dvořák, Martinů, Vycpálek, Havelka, Kabeláč aj.). Stejně rozsáhlý a rozmanitý byl i její písňový repertoár. Vedle písní Janáčkových a Dvořákových uvedla poprvé řadu písňových cyklů českých a slovenských skladatelů. Brzy po osvobození začala spolupracovat s Československým rozhlasem, později s Českosloveskou televizí při prvních inscenacích oper. Nazpívala řadu gramofonových snímků. V roce 1996 obdržela cenu Thálie za celoživotní mistrovství. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-09-14 18:00:00
Tři generace zpěvaček vychovala během svého života Heda Vodičková. Zpěvačka a sbormistryně dívčích pěveckých souborů působila v Třeboni a hlavně v Českých Budějovicích, na hudební škole Bohuslava Jeremiáše. A také se setkala a spolupracovala se spoustou osobností ze světa hudby.
\nČas načtení: 2024-10-02 15:06:00
Monika Absolonová se přestala stydět: Opilá, zfetovaná i zvracející na jevišti
Monika Absolonová (47), známá hvězda českých muzikálů a divadelních představení, se v Show Jana Krause podělila o příběhy ze svých pěveckých začátků. Také prozradila, jak si splnila svůj sen. Dále se svěřila s aktuálnějšími informacemi ze svého života, jako například proč nedávno věnovala pozornost chování lidí, kteří jsou závislí na drogách.
\nČas načtení: 2024-11-05 10:15:00
Vychází zpěvník EU: Poslechněte si, jak zní Modlitba pro Martu v angličtině
Po devíti letech příprav vychází první zpěvník Evropské unie. Obsahuje 164 písní. Za Česko je v něm třeba husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, lidová Černé oči, jděte spát, dětská Není nutno a Modlitba pro Martu spojovaná nyní nejčastěji se sametovou revolucí, kdy ji Marta Kubišová zazpívala z balkonu Melantrichu protikomunistickým demonstrantům na pražském Václavském náměstí. Informoval o tom editor zpěvníku pro Česko Lukáš Prchal z Unie českých pěveckých sborů.
\nČas načtení:
Již tento týden proběhne 6. ročník Opava cantat
Ve dnech od 13. do 16. listopadu 2014 proběhne 6. celostátní přehlídka středoškolských pěveckých sborů Opava cantat 2014. Letošní ročník bude hostit 15 pěveckých sborů z celé ČR.
Čas načtení:
Ohlédnutí za 8. ročníkem Jirkovského Písňovaru
Zdálo by se, že pěveckých sborů na světě ubývá, soudě podle bohatosti účastníků některých i velmi tradičních národních a mezinárodních sborových festivalů a soutěží. Mohlo by to být i tím, že podobných sborových akcí v celém světě naopak přibývá. Lákají na specifický charakter nového sborového setkání nebo jeho atraktivní novinky, a zájem pěveckých sborů, které se opakovaně týchž festivalů obvykle neúčastní, se pak rozmělňuje, a vede bohužel dokonce k nutnosti některé akce rušit.
Čas načtení:
STARTUJE PILOTNÍ PROVOZ NOVÉHO PORTÁLU UNIE ČESKÝCH PĚVECKÝCH SBORŮ ČESKÉ SBORY.CZ!
Vítejte na inovovaném portálu Unie českých pěveckých sborů České sbory.cz, který od 9. prosince 2014 běží nově na adrese ceskesbory.cz, tedy tentokrát bez pomlčky! Web Unie před nedávnem oslavil deset let od svého založení a to je dobrá příležitost k modernizaci a inovaci.
Čas načtení:
V Příbrami se uskuteční další ročník sborového festivalu
Komorní sbor Mistra Jakoubka ze Stříbra z Příbrami srdečně zve všechny milovníky hudby, zpěvu a tance na sobotu 25. října 2014 ve 14 hodin do Waldorfské školy v Příbrami na již 11. ročník Festivalu pěveckých sborů Příbram 2014, který se uskuteční za finanční podpory města Příbram.
Čas načtení:
Dne 11. října 2014 zemřel významný český sbormistr - profesor Lumír Pivovarský, který úspěšně vedl Vysokoškolský sbor Ostravské univerzity, Mužský pěvecký sbor Vítkovice a v posledních letech také smíšený sbor Chorus Ostrava. Za svůj přínos české hudební kultuře byl oceněn Cenou ministra kultury, Cenou Ferdinanda Vacha a nejvyšším oceněním Unie českých pěveckých sborů Cenou Bedřicha Smetany.
Čas načtení: 2021-11-18 09:54:52
Zpěvačka Viktorie Dugranpere přezpívala do češtiny písně Edith Piaf či Marilyn Monroe
Francouzské šansony Edith Piaf nebo Jacquese Brela a americké hity Elly Fitzgerald či Marilyn Monroe přezpívala česká zpěvačka Viktorie Dugranpere. Písně nahrála s kapelou Viktorie & František Band v čele s akordeonistou Františkem Tomáškem. Ze spolupráce vzešlo dvojalbum Francouzské šansony a Šlágry mrakodrapů, které vychází v druhé půlce listopadu a představuje hity staré Francie a Ameriky přeložené písničkářem, básníkem a textařem Jiřím Dědečkem. První deska francouzských hitů z dvojalba nabízí celkem třináct cover verzí šansonů z repertoáru Edith Piaf, Jacquese Brela, Borise Viana, Serge Gainsbourga a šansoniérky Barbary. Druhá deska nabízí rovněž třináct skladeb, ale tentokrát amerických jazzových a swingových songů, tzv. standardů, známých například z repertoáru Marilyn Monroe, Elly Fitzgerald, Elvise Presleyho nebo z pera amerického skladatele George Gershwina. Booklet k dvojalbu obsahuje řadu fotografií a všechny české texty jako tištěné básně, některé z překladů byly zhudebněny vůbec poprvé. Posluchači tak mohou na novém dvojalbu najít například legendární song I Wanna Be Loved By You herečky a zpěvačky Marilyn Monroe s českým názvem Já toužím jen po tobě, píseň Only You neboli Jsou-li můj v originále známou v podání Elvise Presleyho, šanson La Vie En Rose Edith Piaf nazvaný Jako růže, Amsterdam Jacquese Brela či Anamour alias Láska a led Serge Gainsbourga a řadu dalších šansonů a songů. České texty v podání spisovatele Jiřího Dědečka v sobě snoubí jak autorův charakteristický vtip, tak jeho písničkářskou poetiku a trefně si zahrávají se slovy. V českém textu písně I Wanna Be Loved By You tak například zazní: „Já toužím jen po tobě, ach jo, když kráčím po chodbě.“, skladba z repertoáru Elly Fitzgerald Moonlight In Vermont se zase v české verzi jmenuje Vermut po nocích a přebásněný šanson Jako růže nabízí teskně poetické: „Má mě zkrátka v zajetí, když se ptá, jak je ti? Zašeptám, jako růži.“ Zpěvačka Viktorie Dugranpere vystudovala na Univerzitě Karlově obor sbormistrovství chrámové hudby a hudební vědu se zaměřením na českou hudbu osmnáctého století. Část studií strávila na pařížské Sorbonně, kde se věnovala především francouzské hudbě období renesance a baroka. Sólový zpěv studovala u operní pěvkyně Daniely Šounové Broukové, profesora Jiřího Kotouče a Pavly Zumrové. Absolvovala celou řadu interpretačních pěveckých kurzů z oblasti barokní komorní hudby, opery a divadla, v Čechách i zahraničí. Od roku 2009 intenzivně věnuje koncertní činnosti v oblasti staré hudby. Tento zájem ji přivedl k založení souboru Victoria Ensemble, jehož ideou je znovuobjevování hudby zapadlé v dějinách a její přínos dnešní době. Se souborem vystupuje jako sólistka, ansámblová pěvkyně a jeho umělecká vedoucí. V roce 2010 započala Viktorie spolupráci s akordeonistou a skladatelem Františkem Tomáškem, s pod názvem Viktorie & František Band koncertuje jako interpretka francouzských šansonů, jazzu a swingu.
Čas načtení: 2021-10-05 13:53:02
A studio Rubín zdramatizovalo román Smrtholka Lucie Faulerové
Pražské divadlo A studio Rubín představilo 30. září první premiéru 54. sezony. Na divadelním zpracování románu Smrtholka Lucie Faulerové, který se věnuje problematickému vztahování se ke smrti a sebevraždě, spolupracovalo s divadelním spolkem Kolonie. Druhý román Lucie Faulerové na sebe strhl pozornost literární scény v roce 2020. Spisovatelka za něj obdržela nominaci na cenu Magnesia Litera a získala Cenu Evropské unie za literaturu. V té době jej objevila i autorka dramaturgického nápadu herečka a členka spolku Kolonie Anita Krausová. „Bezmála před rokem a půl se mi do rukou dostala Smrtholka. Je to příběh sester, příběh ztráty, je to velká lovestory, ale i příběh velký touhy po životě a velký snahy to všechno zvládnout přežít a prožít,“ říká Krausová, která hraje jednu z hlavních rolí. Samotná autorka literární předlohy Lucie Faulerová s divadelním zpracováním souhlasila, přestože neměla ani s jedním z divadel osobní zkušenost. Samotné zpracování viděla poprvé až na premiéře a vyjádřila se následovně: „Nějak pořád nedokážu přijít na to, co bych k tomu všechno řekla, protože se mi na to žádný slova nějak nehoděj.... Tak mám jen to, že mi to přišlo skvělý (i když jsem se trošku bála) a že jsem moc ráda, že podle reakcí publika to nepřišlo skvělý jen mně.“ Inscenace Smrtholka vznikla opětovnou spoluprací A studia Rubín se spolkem Kolonie, který se dlouhodobě věnuje společensky angažovaným tématům. Jejich nynějším cílem je citlivě a s nadhledem komunikovat téma sebevraždy, a skrze divadelní inscenaci nechat vyznít i emotivní stránky problému, podnítit společenskou debatu a vytvořit platformu pro sdílení. K danému tématu chystají divadla díky spolupráci s psychosociální poradnou pro pozůstalé Luctus a SOS centrem Diakonie Českobratrské církve evangelické odborné diskuse a minimalistickou kampaň na vlastních sociálních sítích. „Pracujeme s motivy knihy, ale od její formy a literárnosti se odpoutáváme, čímž vzniká svébytné scénické dílo. Stejně jako kniha je i náš scénář několikavrstevnatý. Najdeme v něm cestu do minulosti, do dospívání dvou sester na maloměstě, do statistik sebevražd i příběh o hledání smyslu života. Stejně jako kniha je naše inscenace prošpikována tématikou umírání, sebevraždy a smrti, ale je to i o vůli k životu,“ popisuje scénář režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Nejvíc je ovšem naše inscenace o svobodě: o svobodě rozhodnout se vzít si život, ale právě i o svobodě rozhodnout se žít – překonat naše pocity a uvědomit si, že to, co se mi děje, je jen a jen moje volba, žádný osud či předurčení.“ Scénografie Jany Hauskrechtové spolu s živou hudbou (autorkou je Markéta Ptáčníková z kapely LO/VE či Zdivočelí koně) vytváří prostor magického realismu, kde se dá volně přecházet z minulosti do přítomnosti a komentovat děj. Výrazná část imaginace zůstává ovšem na divácích, kteří s herci mají možnost aktivně spolupracovat. V průběhu děje se tak ocitnou v holčičím pokoji, na ezokurzech v sokolovně, ale i v temném nočním lese, v němž hrdinka hledá utopenou Moranu. Inscenace též pracuje s výrazným vizuálním prostředkem – maskou a využívá hudebních a pěveckých schopností hereckého obsazení. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-04-25 15:49:02
Příští koncertní sezóna FOK bude gestem podpory domácím hudebníkům
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK zveřejní 1. června program nové koncertní sezóny 2021/2022. Od tohoto dne bude také možné si zakoupit předplatné abonentních cyklů. Vstupenky na jednotlivé koncerty budou v prodeji od 23. června 2021. Program na novou koncertní sezónu letos FOK zveřejňuje o dva měsíce později než obvykle. Reaguje tak na vývoj pandemie, rychlost očkování a předpoklad obnovení koncertů s publikem. „Snažíme se pro zveřejnění 87. koncertní sezóny a zahájení předprodeje vystihnout ten správný moment. Na jedné straně se my i naše publikum na další sezónu – v živém provedení – nesmírně těšíme, na druhou stranu průběžně vyhodnocujeme vývoj situace a předpokládané podmínky obnovení koncertů. Jde nám především o zdraví návštěvníků i účinkujících, proto jsme chtěli mít v momentě zveřejnění co nejjasnější představu, za jakých podmínek budou moci koncerty probíhat,“ popisuje situaci ředitel FOK Daniel Sobotka a dodává: „Příští sezóna je vymodleným signálem návratu k normálnímu životu, a především její zahajovací část gestem podpory domácím sólistům i ansámblům.“ „Už nyní mohu prozradit, že v první, tedy podzimní části 87. sezóny, dáme prostor především českým hostům, čímž navážeme na své aktivity podporující domácí umělce na volné noze v období pandemie. Samozřejmě zásadní roli má v sezóně šéfdirigent Tomáš Brauner, jehož loňská inaugurační sezóna byla o mnoho ochuzena. Do třetice mohu slíbit, že uskutečníme řadu pandemií zrušených programů, po nichž naše publikum nejvíce volalo. Do Prahy se také vrátí řada světových pěveckých, hráčských a dirigentských hvězd,“ uvedl dramaturg FOK Martin Rudovský. Prodej abonentních cyklů bude spuštěn společně se zveřejněním programu 1. června 2021. Rezervace stávajícím předplatitelům budou platné do konce srpna. Vstupenky na jednotlivé koncerty bude možné zakoupit od 23. června 2021. Kromě toho je opět možnost sestavit si vlastní abonentní cyklus v rámci sdružené vstupenky Moje řada. Další novinkou je, že pokladna FOK zůstane letos otevřena i přes léto a posluchači si tak budou moci zakoupit vstupenky během celého července a srpna. Pravidelně bude také aktualizována webová stránka hygienických opatření, která reaguje na současnou epidemiologickou situaci. Cílem je, aby každý návštěvník koncertu našel přehledné a ucelené a vždy aktuální informace ke své návštěvě akcí FOK na jednom místě.
Čas načtení: 2021-02-03 17:32:27
Zemřela Libuše Domanínská, dlouholetá sólistka opery Národního divadla
V úterý 2. února zemřela Libuše Domanínská, emeritní sólistka opery Národního divadla (ND). Byla nositelkou ceny Thálie za celoživotní mistrovství. Pocházela z rodiny, kde se udržovala živá tradice lidového muzikantství a ochotnického divadelnictví. Zpěv začala studovat na Konzervatoři Brno (1940-1946) u H.Pírkové, ale v roce 1944 byla totálně nasazena do továrny v Neukirchen u Vídně. Konzervatoř absolvovala až po válce u B. Soběského a v pěveckých studiích pokračovala soukromě u M. Řezníčkové. Ještě jako posluchačka konzervatoře byla v roce 1945 angažována do souboru Státního divadla Brno a působila zde do roku 1954. Od 1. ledna 1955 do 31. října 1990 byla sólistkou opery ND, od roku 1958 stálým hostem Volksoper ve Vídni. Hostovala často v cizině, též při zájezdech ND do zahraničí: 1955 Moskva, 1956 Berlín, 1958 Brusel, 1959 Amsterodam, Rotterdam, Haag, 1960 Helsinky, 1964 Edinburg, 1965 Barcelona, 1968 Buenos Aires aj. Od roku 1956 hostovala takřka každý rok ve Státním divadle Brno, v Košicích (1962), v Opavě (1964, 1969), v Olomouci (1964), v Plzni (1968), v Ostravě (1973) aj. Soustavně se věnovala koncertní činnosti. V Janáčkově Glagolské mši účinkovala v mnoha evropských zemích. Zpívala také sopránové party v klasických i moderních kantátových, oratorních a vokálně symfonických dílech (Bach, Händel, Haydn, Mozart, Beethoven, Dvořák, Martinů, Vycpálek, Havelka, Kabeláč aj.). Stejně rozsáhlý a rozmanitý byl i její písňový repertoár. Vedle písní Janáčkových a Dvořákových uvedla poprvé řadu písňových cyklů českých a slovenských skladatelů. Brzy po osvobození začala spolupracovat s Československým rozhlasem, později s Českosloveskou televizí při prvních inscenacích oper. Nazpívala řadu gramofonových snímků. V roce 1996 obdržela cenu Thálie za celoživotní mistrovství. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-02-13 16:13:29
Oslňující Carmen na jevišti Divadla J. K. Tyla v Plzni
V únoru loňského roku přinesly Literární noviny velký rozhovor s Martinem Otavou, ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni. Hovořilo se i o výjimečném projektu plzeňského divadla s pražským Hudebním divadlem v Karlíně, společném nastudování jedné z nejslavnějších a nejhranějších operet všech dob od Franze Lehára Veselé vdovy. Inscenace je velkým úspěchem nejen iniciátora a režiséra tohoto projektu Martina Otavy, ale i celého společného realizačního týmu. Dodnes se hraje a bude se hrát ještě dlouho, protože má i rok po premiéře 94procentní návštěvnost v Plzni a v Praze je vyprodaná zcela. Světově uznávaný režisér mezitím stihl nastudovat v létě loňského roku operetu Oskara Nedbala Polská krev v Oděse. Bylo to vůbec její první uvedení na Ukrajině. V sobotu 25. ledna měla v plzeňském divadle premiéru nejúspěšnější a dodnes vůbec jedna z nejhranějších oper, opera Georgese Bizeta Carmen, která byla zároveň jeho operou poslední. Premiéru měla v Paříži v březnu roku 1875. V tom samém roce v červnu autor zemřel. Na plzeňské jeviště se Carmen vrací po dvaceti letech. Inscenovat tuto operu není nic jednoduchého už proto, že ji všichni znají a mají v sobě vytvořenu svoji vlastní představu. V jeho dlouholeté režisérské dráze Martina Otavy je to první Carmen na divadle, i když jich, ale jako open air nejen u nás, ale i v zahraničí, režíroval téměř deset. Díky tomu, že režíruje doslova po celém světě, má výborné kontakty, a tak dokáže do svých inscenací vždy obsadit vedle předních českých interpretů, z nichž mnozí jsou nositeli Thálií, i přední zahraniční operní sólisty. V roli strhující Carmen se vystřídají sólistka domácího souboru Jana Foff Tetourová, hostující Václava Krejčí Housková a teprve třiadvacetiletá Ruska Nina Gracheva. V roli Dona Joseho alternují Kanaďan Philipe Gastageier a Ital Paolo Lardizzone. Vedle českých pěvců zpívají hlavní role ještě vynikající umělci ze Slovenska, Kuby a Ukrajiny. Obsazení rolí je pro Otavu rozhodující, je si vědom, že to je výchozím momentem pro jeho další práci na inscenaci. Obsazuje nejen podle kvalit pěveckých, ale i věku odpovídajícímu věku postav, schopností hereckých a pohybových. Martin Otava je znám svým osobitým inscenačním přístupem, který mimo jiné charakterizuje i to, že není příznivcem šokujících aktualizací operetního, ani operního žánru. Myslím tím extravagance, se kterými se můžeme setkávat i na operních jevištích. On se snaží k předloze, k originálu, přistupovat s respektem. Důvěřuje žánru i dílu samotnému, je k němu uctivý a pozorný. To ale neznamená, že nedokáže přiblížit dílo dnešnímu divákovi moderními formami divadelní komunikace tak, aby si ho zařadil nejen do kontextu doby, ve které se příběh odehrává, ale i do portfolia svých krásných zážitků. Plzeňská inscenace má velkolepou výpravu, elegantní kostýmy, mnohačlenný sbor, orchestr a balet, který „protančí“ celou operou v plném lesku a velikosti. Snad nejvíce mu režisér dává prostor k výraznému vyniknutí na začátku čtvrtého aktu výstupem toreadorů. Navíc jsou všechny taneční vstupy začleněny do děje tak, že pomáhají umocnit napětí. Znalci díla jistě ocení i to, jak koncepčně byly vytvořeny hudební úpravy. Zvláště na začátku čtvrtého aktu. Inscenační tým si dobře uvědomil, že po třetím aktu Bizet exportuje doslova ohňostroj rytmů a melodií, aby se divák cítil svátečně a že v tom momentu končí radost a následuje tragédie. Pamatuji si, že právě tento začátek byl v minulé inscenaci zásadně zkrácen, a tak plasticita závěru opery nebyla zachována v potřebné míře. Martin Otava dokáže i u klasické opery bezezbytku využít nejmodernější prvky světelného designu, který se stává nedílnou součástí scénografie. Je tomu tak i u Carmen, kde od druhého dějství přebírá světelný design (jeho autorem je režisérův dlouholetý spolupracovník Antonín Pfleger) vedoucí úlohu scénografie. Na jednoduchých, čistých, o detaily oproštěných scénách, se stává světlo v barvě hned po hudbě rytmizujícím prvkem inscenace kopírujícím rytmus i tonalitu hudby i akce, které režisér rozehrává na scéně. To všechno jsou prostředky, které Otava užívá, které dokáže propojit, prolnout tak, aby nejen zaujal, ale vytvořil oslňující harmonický zážitek. A ono se mu to zase podařilo. Díky tomu o jeho inscenacích recenzenti píšou, že „na jevišti vytváří něco pozitivního, na hraně magického okouzlení. Daří se mu vybalancovat rovnováhu mezi hudbou, příběhem, scénografií, choreografií… divák je zasažen nejen citově, ale i vizuálně.“ Když jsem se Otavy při zkouškách opery ptal s trochou nadsázky, kdože je vlastně ta „jeho“ Carmen, odpověděl: „Každý divák má svoji představu, jaká Carmen je. A já chci, aby až příběh skončí, byl spokojený, protože dostal Carmen právě takovou, jakou ji čekal, jakou si nosí v sobě. A proto mu nechávám prostor i pro jeho fantazii, emoce a představivost.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-07 18:07:22
Maiselovu synagogu 12. září rozezní árie z Händelových oratorií
Česká sopranistka Viktorie Dugranpere v doprovodu hráče na barokní housle Jiřího Sychy a cembalisty a varhaníka Ondřeje Bernovského zazpívá 12. září v pražské Maiselově synagoze. Premiéra koncertního programu s názvem G. F. Händel starozákonní (Oratoria s náměty s Hebrejské bible) začne v 19 hodin. V nestandardním komorním obsazení soprán, housle a cembalo zazní árie z vybraných oratorií velikána barokní hudby G. F. Händela, vyprávějící příběhy starozákonních postav, jako je Šalamoun, Atalja, Josef, Samson, Zuzana ad. První repríza následuje 7. listopadu v Mladé Boleslavi. „Händela jsem si zamilovala již v mých hudebních a pěveckých počátcích. Jeho hudba, nesmírně líbezná a vznešená, je zároveň velmi příznivá pro pěveckou techniku a také atraktivní pro publikum. Jsem velmi ráda, že při tomto projektu mohu spolupracovat s tak skvělými muzikanty a sólisty. V tomto komorním obsazení vytvoříme jakési malé drama obsahující skrytou linii velikých příběhů,“ říká Viktorie Kaplanová Dugranpere. Viktorie Dugranpere v roce 2009 založila profesionální vokálně instrumentální soubor Victoria Ensemble, v němž působí coby umělecká vedoucí a vystupuje jako sólistka, ansámblová zpěvačka a dirigentka. Intenzivně se věnuje koncertní činnosti a úspěšně se realizuje také jako sbormistryně a hlasová pedagožka. Soubor Victoria Ensemble poutá pozornost originálními programy, včetně novodobých premiér, a dramaturgií představení z období renesance, baroka a klasicismu. „V průběhu minulých staletí se měnil hudební vkus velice rychle a obrovské množství invenčních autorů a krásné hudby zapadlo v dějinách. Jedním z našich cílů je tyto zajímavosti znovu objevovat, oživovat, připomínat. Zakládáme si na citlivém přístupu k těmto dílům a na poučené interpretaci, zároveň však také na jejich přínosu moderní době,“ podotýká Viktorie Dugranpere. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-05 19:00:00
Alena Hron, rozená Jelínková, je stále žádanější dirigentkou nastupující generace. Úspěšně debutovala na Pražském jaru 2023 s orchestrem FOK, vedle toho spolupracovala s řadou dalších symfonických těles u nás i v zahraničí. Působí také v opeře, u pěveckých sborů, skládá, hraje na housle a klavír, zpívá. A ještě k tomu studuje ve švýcarském Curychu. Od sezóny 2024/2025 bude novou šéfdirigentkou Jihočeské filharmonie.
Čas načtení: 2024-03-22 06:00:37
Celosouborový pořad sestavený z tanečních, pěveckých a hudebních... | Ratiboř - (2024-06-27 19:00:00 - 2024-06-27 00:00:00)
Čas načtení: 2024-03-30 23:45:00
Červený koberec z Andělů se pořádně odvázal! Které dámy předvedly nejodvážnější modely?
33. ročník udílení cen České hudební akademie Anděl se nesl nejen na vlně talentu pěveckých es tamní scény, ale i půvabu známých krásek. Které z nich na sebe strhly tu největší pozornost svými odvážnými modely?
Čas načtení: 2024-04-17 12:05:00
„S koncertem bylo hodně starostí a shonu, ale je to už pod střechou a teď už jen zbývá držet palce, aby vše dobře dopadlo,“ přeje si, když mluví o akci k nedožitým 80. narozeninám Petra Hapky. Co soudí o pěveckých schopnostech herce Štěpána Kozuba? Zazní i ukázky filmové hudby Petra Hapky? Kdo bude provázet večerem? A jaká je oblíbená píseň Petra Maláska z Hapkovy dílny?
Čas načtení: 2024-04-29 06:20:00
Felix Slováček vzpomíná na Bartošovou: Nadšení pro muziku a radost z ní sálaly
Na Ivetu Bartošovou zavzpomínal na křtu knihy Iveta - fotografie tvořené s láskou klarinetista, saxofonista, hudební skladatel a dirigent Felix Slováček. „Byl jsem u jejích prvních profesionálních pěveckých kroků. S Pavlem Vaculíkem, tehdejším dramaturgem Československého rozhlasu, jsme ji i s Petrem Sepešim přivedli do Prahy. Oba nás v roce 1983 zaujali na festivalu Jihlavská píseň – líbilo se nám, jak jim šly dohromady barvy jejich hlasů. V karlínském studiu Českého rozhlasu jsme jim pak natočili první album Knoflíky lásky,“ říká v rozhovoru pro Deník.
Čas načtení: 2024-04-29 06:20:00
Felix Slováček vzpomíná na Bartošovou: Nadšení pro muziku a radost z ní sálaly
Na Ivetu Bartošovou zavzpomínal na křtu knihy Iveta - fotografie tvořené s láskou klarinetista, saxofonista, hudební skladatel a dirigent Felix Slováček. „Byl jsem u jejích prvních profesionálních pěveckých kroků. S Pavlem Vaculíkem, tehdejším dramaturgem Československého rozhlasu, jsme ji i s Petrem Sepešim přivedli do Prahy. Oba nás v roce 1983 zaujali na festivalu Jihlavská píseň – líbilo se nám, jak jim šly dohromady barvy jejich hlasů. V karlínském studiu Českého rozhlasu jsme jim pak natočili první album Knoflíky lásky,“ říká v rozhovoru pro Deník.
Čas načtení: 2024-05-15 03:10:00
03:10 Svátky písní Olomouc 2007
Napětí, minuty maximálního soustředění, ale i netajenou radost z úspěchu prožilo během tří soutěžních dnů více než pět tisíc účastníků mezinárodního festivalu pěveckých sborů (2007). Připravili: J. Vrlík, J. Berka a P. Všelichová[online]
Čas načtení: 2024-06-14 02:40:00
Zpěvák, muzikant, tanečník, vedoucí pěveckých souborů, lidový vypravěč a organizátor. To vše byl a je František Okénka, legenda horňáckého folkloru (2011). Režie B. Rychlík[online]
Čas načtení: 2024-06-30 09:00:00
Kdyby tisíc klarinetů slaví výročí. Pravda o incidentu Gotta, Matušky a Pilarové!
Letos je tomu šedesát let od doby, kdy filmové světlo světa spatřil československý filmový muzikál, plný pěveckých hvězd a nestárnoucích hitů. Kdyby tisíc klarinetů nám dodnes připomíná, že každý z nás v sobě může najít své dobré já.