Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-03-06 10:28:37

Bistro U Býka v Hybernské ulici v centru Prahy přivítalo první zákazníky

Pražská gastronomická mapa se 5. března rozrostla o nový cíl. Bistro U Býka v Hybernské ulici nedaleko Prašné brány a Masarykova nádraží na jednom místě nabízí to nejchutnější ze Slovenska. Čerstvé uzeniny, včetně vyhlášených spišských párků či nejkvalitnější oravské slaniny, ikonická košická treska, saláty, chlebíčky, ale také teplý bufet s polévkou, gulášem či burgery. Většina

Čas načtení: 2019-09-18 13:35:01

Prestižní fotografové odmítli účast v soutěži Czech Press Photo, její ředitelka kritiku odmítá

Známí čeští fotografové Michal Čížek, Milan Jaroš, Stanislav Krupař, Tomki Němec, Filip Singer a Jan Šibík se odmítli zúčastnit letošního ročníku soutěže Czech Press Photo (CPP). Její ředitelce Veronice Souralové odeslali otevřený dopis, ve kterém mimo jiné kritizují netransparentnost soutěže. Ta jejich tvrzení odmítla s tím, že transparentnost zaručuje jednak anonymní prezentace soutěžních prací, ale především mezinárodní odborná porota, která se pravidelně obměňuje. Pro většinu populace v ČR je CPP vnímaná jako soutěž nejvyšších kvalit, uvedl na svém facebookové profilu Tomki Němec, kterého ostatní fotografové pověřili funkcí „mluvčího“ „Původně byla snaha dělat soutěž především pro profesionály, tedy fotografy s jistou erudicí, garantující profesionální přístup a kvalitu. Dle názoru signatářů dopisu se soutěž v průběhu let posunula mimo rámec profesionálů a její náplň neodpovídá tomu o co se marně léta snaží – přiblížit a napodobit soutěž světového renomé – World Press Photo,“ sdělil Tomki Němec. „Po loňské epizodě s Fotografií roku, která rozdělila fotografickou obec na dvě části a po udělení Grantu Prahy tehdejší primátorky Krnáčové ve výši ca 120 tisíc Kč (z veřejných prostředků) fotografickému souboru, který svojí kvalitou nemohl přesvědčit snad nikoho soudného, natož kdo se v oboru pohybuje a vyzná, jsme iniciovali schůzku s organizátory CPP a předložili řadu návrhů, které by soutěž posunuly směrem k profesionálům, a tudíž i k jiné úrovni, než kam se v posledních letech dostala. Jedním z důležitých bodů byl požadavek na transparentnost soutěže, možnosti veřejného sledování hlasování poroty (tak, jak to v podobné soutěži již roky funguje třeba v Mad'arsku), obměně předsedy poroty apod. Bohužel, v zásadních věcech zůstalo při starém,“ zdůraznil Tomki Němec. Zmíněnou fotografií loňského roku byl snímek volného fotografa Lukáše Zemana, který podle něj zachycuje samici orangutana s umírajícím potomkem na Borneu. To ale vzbudilo debatu, zda malý orangutan opravdu umírá, nebo třeba jen odpočívá. Podle kritiků je totiž možné, že vyznění snímku bylo posunuto zavádějícím popiskem. Za snímek se ale postavil tehdejší předseda poroty Petr Josek, který působil mimo jiné v agentuře Reuters a je autorem Fotografie roku soutěže Czech Press Photo 1997. Zdůraznil, že nezaznamenal žádný pokus o „šizení či obcházení pravidel“. Několik fotografů (mezi nimiž byla i většina autorů nynějšího otevřeného dopisu) v čele a Andrejem Bánem, členem mezinárodní poroty CPP v letech 2000 až 2004, tehdy zareagovalo na zmíněné vítězství otevřeným dopisem, ve kterém mimo jiné kritizovali netransparentnost hlasování a nejasná kritéria při hodnocení fotografií. Vyslovili se také pro omezení účasti neprofesionálních fotografů: „Znepokojuje nás, kam se kvalita a úroveň původní soutěže posouvá. Namísto, aby měla vzestupnou tendenci, sklouzává v posledních letech k průměrnosti a v některých případech podprůměrnosti. Rádi bychom se pokusili otevřít diskusi, která by vedla ke změnám stávajícího stavu. Namísto vymýšlení nových kategorií bychom upřednostnili léty vyzkoušené, které jsou základem fotožurnalistiky a dokumentu. Pro Czech Press Photo byla vzorem World Press Photo a z našeho pohledu bychom tuto cestu neměli opouštět. I mezi neprofesionály, tedy těmi, které fotografie primárně neživí, jsou výborní fotografové. Czech Press Photo ale byla a podle názvu je především soutěž fotožurnalistická. Měla by proto především hodnotit fotografie určené ke zveřejnění v médiích.“ Podle Tomkiho Němce je CPP soukromá organizace s vlastníkem a je tudíž jasné, že si může pořádat a vést soutěž tak, jak chce. Sám se jí ovšem dlouhodobě neúčastní: „Osobně jsem se této soutěže za celou dobu účastnil dvakrát či třikrát, vyhrál jsem první cenu a také Grant města Prahy (který jsem v celé výši 120 tisíc Kč vrátil), ale se soutěží se před mnoha lety sám rozloučil. Rozloučil jsem se i s jinou soutěží, nesrovnatelně náročnější a z pohledu světa mimo ČR důležitější – se soutěží World Press Photo, kde jsem byl i dvakrát oceněn. Soutěžit ve fotografii mne přestalo jakkoli naplňovat. Přesto respektuji a podporuji touhy kolegů a jejich zájem o návrat ke kvalitní PRESS fotografii a o kvalitní PRESS soutěž, která byla kdysi “novinářská”.“ Veronika Souralová zveřejnila svou odpověď rovněž ve formě otevřeného dopisu, ve kterém mimo jiné zdůrazňuje, že „transparentnost posuzování soutěžních prací zcela zaručuje jednak jejich anonymní prezentace, ale především mezinárodní odborná porota, která se pravidelně obměňuje.“ Navíc podle ní letos v zájmu profesionalismu došlo ke zpřísnění pravidel účasti, stejně jako ve světové soutěži World Press Photo. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Otevřený dopis Veronice Souralové Vážená paní ředitelko, uplynul necelý rok od našeho společného setkání, kdy jsme Vám představili své návrhy, jakou cestou by se mohla soutěž Czech Press Photo (CPP) ubírat, co na ní zlepšit a jak motivovat fotožurnalisty k účasti v ní. Šlo nám zejména o to, aby fotožurnalismus v dnešní nelehké době nejen přežil, ale aby byl opět vnímán jako respektovaný obor, který pravdivě reflektuje dobu, ve které žijeme. A také o to, jak soutěž učinit transparentní. Po otevřené výměně názorů jsme odcházeli s příslibem, že naše připomínky respektujete a budete se jimi zabývat. Před několika dny byl zahájen 25. ročník soutěže. Z našich podnětů a připomínek se však do pravidel promítlo pouze omezení účasti amatérských fotografů. Snad to bylo proto, že jste si sama vědoma pochybení z loňského ročníku, kdy se Fotografií roku stal snímek, jehož důvěryhodnost nemohl autor doložit. Ani po vzrušené debatě, kterou jsme v médiích a na sociálních sítích otevřeli, porota výsledek nerevidovala. Pro nás, profesionály, to bylo velké zklamání. V době, kdy se žurnalistika nachází v krizi, demokratické státy bojují s fake news a svět se stává víc a víc nepřehledným, zvítězí v soutěži novinářské fotografie takto sporný snímek. Jsme fotožurnalisté a náš obor se řídí jasnými pravidly. Taková fotografie by se soutěží jako World Press Photo nebo Picture of the Year nemohla zúčastnit, natož je vyhrát. Ignorování řady našich dalších připomínek nás utvrdilo v přesvědčení, že nemá smysl se soutěže CPP nadále účastnit. Není pro nás důležité ocenění v soutěži, která se navenek tváří hrdě a sebejistě, mediálně se prosazuje jako etalon kvality českého fotožurnalismu, ale přitom v ní dochází k takovým zásadním selháním a pochybením. Akceptujeme skutečnost, že jste vlastníkem značky Czech Press Photo a nastavení pravidel soutěže i výběr poroty je zcela ve Vaší kompetenci. Pro nás, profesionály, však soutěž ztratila kredit, který si mnoho let budovala. Jubilejního 25. ročníku soutěže Czech Press Photo se účastnit nebudeme.   Odpověď Veroniky Souralové Soutěž Czech Press Photo slaví čtvrtstoletí od založení a přihlašování soutěžních příspěvků je v plném proudu. Uzávěrka soutěže CPP je 30. září. Jedná se o tradiční zcela dobrovolnou soutěž, která již 25 let slouží fotografům jako platforma pro jejich osobní prezentaci a formou výstav pro širokou veřejnost. Kvalita soutěže je určována kvalitou zaslaných příspěvků. Porota má za úkol vyselektovat nejlepší fotografie. Fotografie roku vždy vzbuzuje a bude vyvolávat emoce i polemiku, ale jedná se o rozhodnutí odborné renomované mezinárodní poroty. Transparentnost posuzování soutěžních prací zcela zaručuje jednak jejich anonymní prezentace, ale především mezinárodní odborná porota, která se pravidelně obměňuje. Navíc letos v zájmu profesionalismu došlo ke zpřísnění pravidel účasti, stejně jako ve světové soutěži World Press Photo. A protože nám jako organizátorům leží na srdci kvalita a hodnověrnost současného fotožurnalismu, pořádáme u příležitosti jubilejního ročníku 9. října na Novotného lávce konferenci o roli obrazového novinářství v dnešní digitální době. Konference se účastní hosté z celého světa v čele s programovým ředitelem soutěže World Press Photo Davidem Campbelem, v panelu zasedne šéfredaktor časopisu Reportgage Colin Jacobson. Za domácí vystoupí např. šéf fotobanky ČTK Petr Mlch, šéfredaktor magazínu Reportér Robert Čásenský, spisovatel a novinář Ondřej Neff a další. Věřím, že nás čeká podzim plný kvalitního fotožurnalismu a budu jen ráda, pokud se do debat zapojí co nejvíce fotografů.

Čas načtení: 2024-02-29 07:48:00

HONOR osvětluje na MWC budoucnost umělé inteligence v chytrých zařízeních

Barcelona (Španělsko) 29. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - HONOR, Qualcomm a GSMA společně propagují umělou inteligenci zaměřenou na člověka a zdůrazňují svůj závazek k otevřené spolupráci a ochraně soukromíGenerální ředitel společnosti HONOR Device Co., Ltd., George Zhao, se na veletrhu MWC Barcelona 2024 zúčastnil společně s dalšími špičkami v oboru podnětné panelové diskuse. Panelu s názvem „S člověkem na prvním místě: Hlavní zásady vývoje umělé inteligence pro chytrá zařízení" (Putting Humans First in AI Development: Key Considerations for Creating AI for Smart Devices) se zúčastnil také John Hoffman, výkonný ředitel organizace GSMA Ltd., a Alex Katouzian, generální manažer skupiny pro mobilní a výpočetní technologie a rozšířenou realitu ve společnosti Qualcomm Technologies, Inc.. Diskutující zde společně zdůraznili význam vytváření zařízení s umělou inteligencí, jejíž intuitivní fungování se zaměřuje na zkušenost uživatele a chrání jeho soukromí.„Věříme, že umělá inteligence v budoucnu přetvoří operační systémy a změní naše vztahy s chytrými telefony. Společnost HONOR hodlá rozvíjet svou AI strategii integrací umělé inteligence do systému MagicOS a všech zařízení HONOR, čímž vytvoří uživatelsky orientované prostředí přinášející potěšení s každou interakcí," popsal Zhao plány společnosti HONOR na vývoj zařízení s umělou inteligencí, která staví lidské potřeby na první místo.Důkazem odbornosti značky HONOR na poli umělé inteligence v zařízeních je uvedení operačního systému MagicOS 8.0, který plně integruje platformovou AI a jako první na trhu také uživatelské rozhraní založené na záměrech (IUI, intent-based user interface). MagicOS 8.0 se může dále pochlubit také funkcí doporučování zkratek na základě záměru Magic Portal, která uživatelům umožňuje snadné přepínání a využívání služeb mezi jednotlivými aplikacemi pomocí jediného přetažení. Funkce nyní podporuje 100 hlavních aplikací z celého světa.Společnost HONOR také ve spolupráci se společností Qualcomm demonstrovala využití open-source modelu Llama 2 na novém zařízení HONOR Magic6 Pro, které je ukázkou přínosů AI v zařízení i při offline fungování.Přijetí otevřeného ekosystémuSpolečnost HONOR je průkopníkem otevřeného ekosystému, do něhož zve ke spolupráci globální partnery, jako jsou právě Qualcomm a GSMA. „Rozvíjení otevřené spolupráce je tím, co nám umožní přinášet uživatelům funkce umělé inteligence v zařízeních," konstatoval Zhao.„Chceme ostatním tvůrcům usnadnit vývoj a inovace nad našimi platformami," vysvětluje Katouzian. „V oboru, který benefituje z otevřenosti a kooperace, je pro Qualcomm spolupráce s partnery zásadně důležitá. Věříme, že inovace a technologie mohou naše svazky jen prohloubit. Dokud budeme schopni inovovat a spolupracovat ruku v ruce s našimi partnery, náš potenciál bude bez hranic."John Hoffmann k tomu dodává: „Umělá inteligence přináší revoluci na všech frontách. Těší nás, že společnosti, jako je HONOR a Qualcomm, využívají technologii AI v zařízeních k inovacím chytré elektroniky a zlepšování lidských životů. Asociace GSMA navíc představila ve spolupráci se společností HONOR bílou knihu „6G Terminal Vision", který nastiňuje velkolepou vizi vývoje terminálů 6G v éře umělé inteligence a vytyčuje směr dalšího pokroku v tomto odvětví."Strategie AI zaměřené na člověka ve všech scénáříchPodle Zhaa nemá současná vlna průlomových objevů v oblasti AI v historii obdoby a přinese s sebou zásadní změny chytrých zařízení. Strategickým záměrem společnosti HONOR je začlenit AI do systému MagicOS, přinést první uživatelské rozhraní založené na záměrech (IUI) s novým jádrem, novým uživatelským rozhraním a propojeným ekosystém využívajícím AI do zařízení od chytrých telefonů až po PC a nabídnout tak uživatelům komplexní zkušenost propojující zařízení, aplikace i ekosystémy.„Platformové AI a velké jazykové modely (LLM) umožňují společnosti HONOR vytvořit zařízení, jako jsou např. AI PC a AI smartphony, která porozumí záměrům svých uživatelů, předvídají jejich potřeby a dokonale se zapojí do jejich každodenního života," popisuje Zhao. Dodal také, že čím více spotřebitel s těmito zařízeními pracuje, tím je jejich fungování lépe adaptované na jeho potřeby a nápomocnější.Alex také vyzdvihl probíhající přesun AI výpočtů z cloudu do osobních zařízení, včetně chytrých telefonů a počítačů. „Díky lepší kvantizaci či zmenšení modelů, spolupráci s našimi partnery, jako je právě HONOR, i dalšími průmyslovými partnery, jako jsou například výrobci operačních systémů, budeme schopni vzít tyto [cloudové AI] schopnosti a data a přesunout je ve větší míře do zařízení. Potenciál pro rozvoj umělé inteligence v zařízení je prakticky neomezený."Bezpečnost: Základ umělé inteligence„Existence AI se neobejde bez zabezpečení," prohlásil Zhao s poukázáním na princip PFAST, který společnost HONOR ve vývoji AI zastává – písmeno P zastupuje ‚Privacy' (soukromí), F ‚Fairness and Justice' (spravedlnost), A ‚Accountability' (odpovědnost), S ‚Security' (bezpečnost) a T ‚Transparency' (transparentnost). „Vyzýváme náš obor ke spolupráci na regulaci umělé inteligence, která zajistí soukromí a bezpečnost jednotlivců," apeloval. Zásadními iniciativami jsou v tomto směru technologie HONOR MagicGuard a získané certifikace ochrany osobních údajů, jako je například ePrivacySeal.6G a AI utváří budoucnostTechnologie 6G, poháněná rychlým pokrokem v oblasti umělé inteligence, s sebou přinese vzrušující možnosti, ale i náročné výzvy. V této souvislosti vydaly společnosti HONOR a GSMA během veletrhu MWC svou bílou knihu „6G Terminal Vision", tedy Vize terminálů pro 6G.Tento výhledový dokument, který byl vypracován s přispěním partnerů China Unicom, China Mobile, China Telecom, Du, Telstra a Inmarsat, nastiňuje vizi inteligentního světa s člověkem na prvním místě, zformovaného transformativními schopnostmi technologií 6G a AI. Dokument podrobně popisuje devět potenciálních scénářů, pět klíčových směrů výzkumu a čtyři typické funkce pro terminály 6G. Více informací o bílé knize najdete [zde].Zveřejněním této bílé knihy učinily společnosti HONOR a GSMA první krok v průzkumu budoucnosti 6G. Společnost HONOR apeluje na partnery z odvětví, aby spojili své síly, podíleli se na společném výzkumu a směřovali k průmyslovému konsenzu ohledně terminálů 6G.O společnosti HONORSpolečnost HONOR je předním světovým dodavatelem chytrých zařízení. Jejím cílem je stát se ikonickou globální technologickou značkou a prostřednictvím svých výkonných produktů a služeb vytvořit nový inteligentní svět pro každého. S neochvějným zaměřením na výzkum a vývoj vytváří technologie, které lidem po celém světě umožňují překonávat hranice a přináší jim svobodu dosáhnout a vykonat více. Značka HONOR nabízí celou řadu vysoce kvalitních chytrých telefonů, tabletů, notebooků a nositelných zařízení ve všech cenových kategoriích. Její inovativní a spolehlivé špičkové produkty pomáhají uživatelům stát se dokonalejšími verzemi sebe samých.Další informace získáte na webových stránkách společnosti HONOR www.hiHONOR.com nebo prostřednictvím e-mailu na adrese newsroom@hiHONOR.com.https://community.hiHONOR.com/https://www.facebook.com/HONORglobal/https://twitter.com/HONORglobalhttps://www.instagram.com/HONORglobal/https://www.youtube.com/c/HONOROfficialFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2348665/1.jpgKONTAKT: Yuteng Li, liyuteng@hihonor.com 

Čas načtení: 2024-06-20 07:41:00

Společnost Bitget zaznamenala v květnu nejvyšší příliv kapitálu a nárůst otevřeného zájmu o 39,2 % na hodnotu 9,74 miliardy dolarů

Victoria (Seychely) 20. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Bitget, přední světová burza s kryptoměnami a společnost v oblasti Web3 technologií, se podařilo úspěšně vyrovnat s květnovou situací a udržet si pozici špičkové derivátové burzy s nejvyšším přílivem kapitálu mezi centralizovanými burzami a trvalým růstem otevřeného zájmu.Podle zprávy společnosti CCData klesl v květnu v důsledku „půlení" Bitcoinu a akce BTC ETF kombinovaný objem spotových a derivátových obchodů na centralizovaných burzách o 20,1 % na 5,27 bilionu dolarů. Otevřený zájem na derivátových burzách však vzrostl o 30,5 % na úroveň 55,2 miliardy USD. V této situaci zaznamenala společnost Bitget pozoruhodný nárůst otevřeného zájmu o 39,2 % na hodnotu 9,74 miliardy USD, čímž se jí podařilo dále upevnit svou pozici přední derivátové burzy.Společnost Bitget v měsíci také zaznamenala nejvyšší jednoměsíční příliv kapitálu ze všech centralizovaných burz. Podle údajů z řetězce DeFiLlama do platformy Bitget přiteklo 975,4 milionu dolarů. Tento významný příliv kapitálu jednoznačně potvrzuje pozici společnosti Bitget coby oborového lídra.V květnu společnost Bitget také výrazně rozšířila nabídku aktiv a uvedla na trh celkem 62 nových tokenů, což vyvolalo na trhu značný zájem a podpořilo navýšení objemu obchodování. Mezi nejúspěšnější nové kryptoměny patřily $TURBO, $MNTC, $CEL, $LIFEFORM a $WOJAK, které zaznamenaly pozoruhodný nárůst zisků v rozmezí od 260 % do 1430 %. Tyto úspěchy jsou důkazem proaktivního přístupu společnosti Bitget k uspokojování vyvíjejících se požadavků trhu a zdůrazňují značný potenciál lukrativních výnosů v rámci jejího ekosystému.Kromě toho společnost Bitget na webu PoolX uvedla v průběhu května celkem 19 nových tokenů, které upoutaly pozornost celkem 120.381 účastníků s transakcemi v hodnotě 427 milionů USDT. Web PoolX uvedl na trh celkem 21 tokenů, mezi kterými na sebe upoutaly pozornost zejména UDS (86 %) a DOGEMOB (26 %), spolu s výrazným nárůstem tržní kapitalizace ATS (46 %) a APRS (17 %). K rostoucí poptávce a úspěchu produktu dále přispívá průměrná roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 10-45 %.Tento měsíc se nesl také ve znamení zásadních událostí ve společnosti Bitget, včetně jmenování Gracyho Chena novým generálním ředitelem společnosti , uvedení tokenu BWB , spuštění služby Signal Bot, která má revolučním způsobem změnit šíření informací o obchodování s kryptoměnami na Telegramu, spuštění kampaně Elite Trader nebo celosvětové oslavy Dne pizzy.Další informace o zprávě za tento měsíc naleznete zde .O společnosti BitgetSpolečnost Bitget byla založena v roce 2018 a je přední světovou burzou s kryptoměnami a společností v oblasti Web3 technologií. Cílem burzy Bitget, kterou využívá více než 25 milionů uživatelů ve více než 100 zemích a regionech, je pomáhat uživatelům s inteligentnějším obchodováním za pomoci revoluční funkce kopírování obchodů, ale i dalších obchodních řešení. Bitget Wallet , dříve známá jako BitKeep, je špičková víceřetězcová peněženka kryptoměn, která nabízí řadu komplexních řešení a funkcí technologií Web3, jako je funkce peněženky, swap, tržiště NFT, prohlížeč DApp a další. Společnost Bitget inspiruje jednotlivce k využívání kryptoměn prostřednictvím své aktivní spolupráce s důvěryhodnými partnery, včetně legendárního argentinského fotbalisty Lionela Messiho a tureckých národních sportovců Buse Tosun Çavuşoğlu (zápasnice), Sameta Gümüşe (boxer) a İlkina Aydına (volejbalista).KONTAKT: media@bitget.com 

Čas načtení: 2025-04-05 13:59:00

Otevřený dopis vydavatelských asociací na ochranu autorských práv vydavatelů

Praha 5. dubna 2025 (PROTEXT) - Evropské vydavatelské asociace EMMA, ENPA, NME a EFJ vyzvaly prostřednictvím národních vydavatelských organizací, aby tituly jejich členů publikovali dne 5. dubna 2025 otevřený dopis, který upozorňuje na potřebu zajištění ochrany autorských práv vydavatelů ve vztahu k systémům umělé inteligence všeobecného užití (GPAI). Časopisy mohou dopis otisknout nebo na něj upozornit i později, až do 19. 4. 2025 v souladu se svými edičními plány. Dopis si klade za cíl:• Zvýšit při příležitosti zahájení činnosti nového Evropského parlamentu a Evropské komise povědomí občanů EU a politiků o dopadu umělé inteligence na duševní vlastnictví.• Zdůraznit současnou nespravedlnost: Velké jazykové modely a generativní umělá inteligence profitují z tisku a kulturního obsahu bez souhlasu nebo spravedlivé kompenzace pro autory a vydavatele.• Zasazovat se o závazná pravidla týkající se umělé inteligence a duševního vlastnictví, která jsou také prioritou současného polského předsednictví Rady EU a nadcházejících prací Evropské komise. Zveřejnění dopisu předchází konferenci polského předsednictví o AI a kreativním průmyslu, která proběhne ve dnech 24. – 25. dubna 2025 v Lodži.Česká unie vydavatelů, která je členem EMMA a ENPA, se připojila k této iniciativě a vyzvala své členy, aby zveřejnili ve svých titulech či na svých webových stránkách text otevřeného dopisu nebo jinak upozornili na téma autorských práv a umělé inteligence, například svými vlastními články. K publikování dopisu, který představuje obecnou výzvu, se mohou připojit i vydavatelé, kteří přímo nezakazují prohledávání svého obsahu pro trénink systémů GPAI. Text otevřeného dopisu v české verzi zde:Vážený čtenáři,lidská kreativita a kultura je zdrojem inovací, mezi něž patří také umělá inteligence. Inovace se ale nemohou dít na úkor lidské kreativity a kultury. Když systémy umělé inteligence využívají on-linový kreativní a kulturní obsah – včetně obsahu tisku – k podpoře svých vlastních služeb, nepatřičně profitují z lidské práce.Umělá inteligence představuje dvojí společenskou výzvu: pro ochranu základních práv občanů a pro propojení mezi obsahem vytvořeným lidmi a stroji, které jej používají. Když generativní umělá inteligence používá bez povolení nebo odměny, s minimálními náklady a bez redakčního dohledu žurnalistické a redakční materiály zejména k výrobě parazitního obsahu podobného tisku, všichni prohrávají.Současně jsme svědky znepokojivého nárůstu online dezinformací vytvářených umělou inteligencí prostřednictvím generování realistického, ale zavádějícího obsahu, který se šíří rychleji, než jej lze ověřit.Současné národní zákony i legislativa EU postrádají pevné mantinely, které by zajistily, že tvůrci i občané budou mít prospěch z vývoje umělé inteligence z hlediska transparentnosti, odpovědnosti a spravedlivé odměny – což je klíčové.Pevně věříme, že z umělé inteligence by měl mít prospěch každý, včetně občanů a poskytovatelů obsahu. Profesionální kulturní a kreativní obsah je totiž nepostradatelnou surovinou pohánějící revoluci umělé inteligence, bez které kvalitní umělá inteligence nemůže existovat.Umělá inteligence může být silou dobra, pokud se vypořádáme s konkrétními riziky. Vyzýváme nyní novou Evropskou komisi, aby svým jednáním podpořila prosperitu a udržitelný rozvoj evropských médií, kultury, informací a zdravý demokratický vývoj našich společností. O autorech: European Federation of Journalists (EFJ), European Magazine Media Association (EMMA), European Newspaper Publishers’ Association (ENPA) a News Media Europe (NME) společně zastupují vydavatele a desítky tisíc novinářů a novinových a časopiseckých publikací v celé Evropě. Jako přední představitelé vydavatelského odvětví obhajují mimo jiné svobodu tisku, udržitelnost médií a rozmanité prostředí pro nezávislou žurnalistiku, usilují o zajištění spravedlivého přístupu na digitální platformy, prosazují transparentnost při distribuci obsahu tiskových médií pomocí algoritmů a prosazují vyvážená regulační pravidla, která v digitálním věku podporují profesionální tisk a žurnalistiku. Česká unie vydavatelů (ČUV) je profesní asociace vydavatelů České republiky, která zastupuje 44 členů s přibližně 420 tištěnými a více než 200 online tituly. Členové ČUV ve svých společnostech zaměstnávají na 5000 pracovníků. ČUV je členem EMMA a ENPA a plně se hlásí k jejich hodnotám a cílům. Proto podporuje toto jejich prohlášení. Česká unie vydavatelů (ČUV) je profesní asociace vydavatelů České republiky, která zastupuje 44 členů se 420 tištěnými a více než 200 online tituly. Tištěné tituly členů ČUV mají zásah 77 % populace České republiky, online tituly tvoří převážnou většinu online obsahu vytvářeného v České republice. Členové ČUV zaměstnávají na 5000 pracovníků ve svých společnostech a podílejí se zásadně na reklamním trhu ČR. ČUV je členem evropských vydavatelských asociací EMMA - ENPA a světových vydavatelských asociací WAN IFRA a FIPP. Zdroj: Česká unie vydavatelů ČTK Connect ke zprávě vydává přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2025-04-12 11:00:56

Máte klasické Porsche a potřebuje renovaci? Můžete přímo ke zdroji do nově otevřeného Porsche Classic Centra

S klasickými vozy je to někdy dost náročné. Jakmile se totiž něco pokazí, může být někdy opravdu těžké sehnat náhradní díl. Navíc řada servisů už s takovými auty neumí (nebo nechce) pracovat. Jenomže Porsche si na svých klasických modelech dost zakládá, protože velká většina z nich pořád jezdí. I proto otevřelo další centrum Porsche Classic, […]

Čas načtení: 2024-02-14 00:00:05

Softwarová sklizeň (14. 2. 2024): prohlížejte dokumenty mnoha formátů

Sonda do světa otevřeného softwaru. Dnes si představíme prohlížeč dokumentů, vyzkoušíme průzkumník souborů, který umí spojit lokální úložiště s cloudem, přidáme si na plochu plovoucí hodiny a vyzkoušíme si, jakou zátěž vydrží náš procesor.

Čas načtení: 2024-02-15 10:28:18

Nový model placení parkovného může ušetřit desítky milionů

Česká města by díky zavedení modelu otevřeného trhu a transparentního servisního poplatku za parkování mohla ušetřit desítky milionů. The post Nový model placení parkovného může ušetřit desítky milionů first appeared on Hybrid.cz.

Čas načtení: 2011-08-27 19:00:00

Představujeme: Nový Wanted Store z Teplic!

Z každého nově otevřeného obchodu, který se specializuje na street wear a urban fashion, máme pochopitelně upřímnou radost. Nejinak je tomu v případě shopu Wanted Store, sídlícího na severu Čech, v Teplicích. V tomto článku se podíváme na jeho sortiment a vypíchneme ty nejzajímavější značky, které ...

Čas načtení: 2009-11-24 13:00:00

Architekt Hála pokřtí v DEZZIGN pointu svou novou knihu o tvorbě interiérů

Novou knihu Interiér – tvorba obytného prostoru pokřtí ve čtvrtek 26. listopadu v prostorách nedávno otevřeného DEZZIGN pointu známý brněnský architekt Boris Hála. Kniha nabízí pestré množství informací a fotografií jak pro studenty architektury a tvorby interiérů, tak i pro všechny milovníky kvalit ...

Čas načtení: 2010-03-12 05:00:00

Comodo Dragon: Surfujte bezpečněji!

Společnost Comodo má nemalé zastoupení v oblasti počítačové bezpečnosti. Nyní se snaží prosadit i v segmentu internetových prohlížečů. Prohlížeč Comodo Dragon využívá otevřeného kódu Google Chrome, což přináší množství různých výhod. Co navíc nabízí Comodo Dragon oproti klasickému Google Chromu a ja ...

Čas načtení: 2024-02-14 06:51:39

Duchovní shromáždění na Řípu

Společenství Josefa Zezulky vás zve na slavnost Dne otevřeného nebe u... | Říp - (2024-03-30 12:00:00 - 2024-03-30 00:00:00)

Čas načtení: 2013-09-03 05:00:00

Far Cry 3: Blood Dragon - pocta akčním filmům

Far Cry 3 zklidil minulý rok zasloužené ovace od fanoušků i kritiků. Hře se povedlo aplikovat do otevřeného světa v žánru stříleček řadu mechanismů – od RPG prvků, rozdílných možných stylů hraní po funkční a zábavný způsob odemykání různých předmětů. Blood Dragoon je stand-alone DLC, chcete-li expan ...

Čas načtení: 2012-11-13 16:18:00

Olympijský dům bude i v Soči otevřený veřejnosti, plánuje Kejval

Praha – Nově zvolený předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval zahajuje svou pouť za sjednocením českého sportu. To, že byl jediným kandidátem na post předsedy, vnímá jako závazek. Nejlepšími hrami byly z jeho pohledu ty v Londýně, kde byl strůjcem odvážného projektu českého domu, otevřeného poprvé i veřejnosti. Ideu by chtěl zopakovat i v Soči. Šéf ČOV na chatu zodpovídal otázky týkající se financování, budoucnosti sportu i příštích olympiád.

Čas načtení: 2022-06-11 08:13:34

Seznamte se v Národopisném muzeu s romskou kulturou

Národní muzeum společně s brněnským Muzeem romské kultury otevírá od 3. června novou výstavu s názvem Otevřená cesta. Ta je k vidění v Národopisném muzeu Národního muzea. Jejím realizátorem je brněnské Muzeum romské kultury, konkrétně specializované pracoviště Centrum Romů a Sintů v Praze. Výstava Otevřená cesta / The road is open / Phundrado drom představuje hlavně výtvarné sbírky Muzea romské kultury a podtrhuje význam samotného muzea jakožto unikátní instituce, jediné svého druhu v širším evropském kontextu. K vidění jsou také například kromě obrazů i malované talíře, dřevořezby, ručně vyráběné hudební nástroje, nejrůznější nádoby či dokonce originální sošky a plastiky vyrobené ze zátek od piva. Projekt Phundrado drom kombinuje galerijní prezentaci s muzejním konceptem takzvaného otevřeného depozitáře. Výstava představuje prostřednictvím vybraných sbírkových předmětů několik nejpozoruhodnějších umělců s osobitým stylem. K vidění jsou například díla Jána Berkyho, Rudolfa Dzurka, Daniela Kováče, Júlia Lakatoše nebo Markéty Šestákové. Výstavní projekt je součástí budování Centra Romů a Sintů v Praze, jež je finančně podpořeno Norskými fondy. V současné době ještě nemá zpřístupněno sídlo (vila ve Velvarské ulici čeká na rekonstrukci), přesto už nyní nabízí široké veřejnosti spektrum vzdělávacích a kulturních aktivit včetně výstavy Otevřená cesta / The Road is Open / Phundrado Drom. „Jedná se o jedinečnou příležitost nahlédnout do vzorku z obsáhlých výtvarných sbírek Muzea romské kultury, seznámit se s pozoruhodnými příběhy vesměs neškolených umělců – Romů a Romek – stejně jako představit jejich díla v kontextu současnosti,“ říká o výstavě ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Celá výstava je výsledkem tvůrčí spolupráce dvou výjimečných osobností uměleckého světa, hostujících kurátorek Petry Hanákové a Emílie Rigové – držitelka prestižní slovenské ceny Oskara Čepana, v roce 2021 získala také Cenu Muzea romské kultury za reflexi romské identity a komplexní kritiku stereotypizace Romů prostřednictvím špičkové a široce oceňované umělecké tvorby stejně jako za dlouhodobou spolupráci a účast na projektech Muzea romské kultury. Výstava bude k vidění do 31. května 2024.

Čas načtení: 2022-03-01 09:08:15

Mír Ukrajině!

Necelý týden po útoku Ruska na Ukrajinu je na věcnou veřejnou diskusi brzy. Ve válce totiž více než múzy mlčí rozum. Přesto můžeme učinit tento drobný krok na cestě nalézt příčiny současné situace. Jejich poznání by časem mohlo pomoci vyhnout se obdobným tragédiím, jako je ta právě probíhající na Ukrajině. Tak tedy – ponechme emoce politikům a davu… Omyly strany míru Špatná prognóza zpravidla vyrůstá z chybné analýzy. V čem byly základní analytické chyby obránců míru? * Ti, kteří věřili, že Rusko na Ukrajinu nezaútočí, do svých analýz vkládali přání. Přesvědčení to bylo chybné, vždy tu byla varianta, že Kreml dá povel k útoku. Válka je sice ultima ratio, až ten poslední z nástrojů, ale poslední neznamená neexistující. * Nedůvěra vůči mainstreamovým sdělovacím prostředkům a informacím zpravodajských služeb byla a je oprávněná. Nelze si však bez analýzy myslet, že opak sdělení České televize je vždy pravdou. * Nelze tvrdit, že jádrem mezinárodních vztahů je poměr sil, a zároveň použití síly nekriticky vylučovat. Politologové, zvláště ti, kteří popisují geopolitiku, nesmí nikdy zapomínat, že čím delší je hluboká krize, tím pravděpodobnější je použití síly. Také v 21. století. * Víra v informace o tom, že se útok nechystá, které šířila Moskva, byla založena na prostoduchém předpokladu, že Kreml nemůže lhát. Pravdou ale je, že slovní kamufláž k válce patří a je naivní kterémukoliv politikovi v krizové situaci bezvýhradně věřit. Je nutné mít na paměti klasickou definici, kterou na počátku 17. století pronesl anglický diplomat Henry Wotton: „Vyslanec je čestný gentleman poslaný do zahraničí, aby lhal pro dobro své země.“ * Argument, že obsazení Ukrajiny by bylo pro Rusko příliš ekonomicky nákladné, byl správný. Byl však nadhodnocen ze dvou důvodů. Předně nad významem ekonomiky zvítězila vize vojenského ohrožení Ruska, které napojením Ukrajiny na infrastrukturu NATO dramaticky naroste. Zároveň svoji roli sehrála ničím nezdůvodnitelná představa, že úspěšní státníci vždy jednají racionálně. * Ani lidé, kteří vědí, že analýzu nelze nahradit analogiemi, nesmějí zapomínat, že historie je učebnicí politiky. V některých dějinných událostech jsou skryty zákonitosti, které politickým rozhodnutím vnucuje prostor či sebeobrana etnika. Sbírání ruských zemí Rusko několikrát ve svých dějinách provádělo to, čemu se říká „sbírání ruských zemí“. Ten nejznámější případ začal poté, kdy se Rurikovci v Moskevském knížectví zbavili tatarského jha. Začali tehdy pod svou vládu připojovat ruská knížectví, v nichž vládli Rurikovci. Pak nastalo „sbírání ruských zemí“, které kdysi byly součástí rurikovské Kyjevské Rusi, ale spadaly dílem pod Polsko-litevskou unii, dílem tou či onou formou pod Osmanskou říši. Až v 60. a 80. letech 18. století vojáci a diplomaté Kateřiny Veliké připojili Kyjev k Ruskému impériu. Přibližně v téže době Rusko získalo vítězstvím nad Osmanskou říší celé severní pobřeží Černého moře včetně Krymu. Ruští panovníci se při „sbírání ruských zemí“ dovolávali rodinného dědictví i pravoslavného charakteru Rusi. Vnímali ale také logiku otevřeného území. I dnešní politici v Moskvě vědí, jak snadno do tohoto prostoru ve 13. století pronikli Švédové, Němci a Estonci – dokud je Alexandr Něvský nezastavil. Na přelomu 16. a 17. století to byli Poláci, kteří se probojovali až do Moskvy. V 16. století Moskvu vypálili krymští Tataři. Švédského krále zastavil Petr Veliký u Poltavy, města ležícího v dnešní Ukrajině. Otevřeným prostorem z dnešní Litvy a Běloruska zamířil začátkem 19. století do Moskvy Napoleon. Ve 40. letech obdobnou cestou k Moskvě vyrazil Hitler. S ohledem na tyto skutečnosti přerostlo „sbírání ruských zemí“ nejen v imperiální ambice, ale i v hledání bezpečné západní hranice Ruska. Jeho součástí se stalo obsazení Pobaltí, ale i čtveré dělení Polska. To poslední v podobě smlouvy Molotov–Ribbentrop pracovalo s hraniční čárou navrženou Brity, která byla potvrzena Jaltskou konferencí; dodnes je západní hranicí Litvy, Běloruska i části Ukrajiny. Ukrajinská sebeidentifikace Ukrajinci jsou etnikum, které se utvářelo ze stejného základu jako Rusové, ovšem po pádu Kyjevské Rusi v jiném politickém, částečně náboženském a kulturním prostředí. Etnogeneze ukrajinského národa je nepopiratelná, byť tomu někteří politici nevěří. Občanství dnešní Ukrajiny má ale jinou povahu. Týká se státu, jehož hranice jsou nepřirozené, stejně jako je umělý fakt, že Ukrajinská sovětská socialistická republika patřila k zakládajícím členům OSN. Patří k povaze současného konfliktu na Ukrajině, že čím větší nenávist k sovětskému dědictví, tím posvátnější vztah k hranicím Ukrajiny, které vznikly až díky Sovětskému svazu. Mnohokrát bylo napsáno, že východní a jižní hranice Ukrajiny nemá historické kořeny, že se nekryje s etnickým rozhraním – nejde po linii, která se alespoň pokouší respektovat, kde je více etnických Ukrajinců a kde je více etnických Rusů. Nemluvě o osudu smíšených rodin. Ukrajinské etnikum bylo politicky rozpolceno vztahem k Západu a Rusku snad od prvního okamžiku své sebeidentifikace. Tradičně, přesněji od druhé poloviny 17. století, bývá ukrajinská politická scéna vnímána jako rozdělená na levobřežní a pravobřežní – na východ od řeky Dněpru je prý promoskevská, na západ probruselská, dříve propolská nebo prošvédská. Toto štěpení mohou symbolizovat dvě historické postavy: * Bohdan Chmelnický (1595–1657). Proces sjednocování jádra dnešní Ukrajiny s Ruskem začal sérií povstání kozáků proti nadvládě Polsko-litevské unie na levobřežní Ukrajině. Vzpoury vyvrcholily zvolením Chmelnického hetmanem a připojením zemí záporožského vojska k Rusku. Záporožské kozáctvo spojoval z jedné strany odpor k jakékoliv nadvládě, z dru­hé pak oddanost pravoslaví. Válečná štěstěna v boji s katolickým Polskem byla vrtkavá, a tak Chmelnický požádal ruského cara o ochranu. Pro­tože Moskevské carství mělo tehdy své starosti, odpověděl car až na třetí žádost. Ne náhodou Arsen Jaceňuk, který po svržení prezidenta Viktora Janukovyče zastával funkci premiéra, spojil asociační dohodu Ukrajiny a Evropské unie s potřebou napravit chybu, kterou prý spáchal ataman Bohdan Chmelnický připojením Ukrajiny k Rusku – a hovořil o sovětské intervenci na Ukrajině a v Německu roku 1945. * Ivan Mazepa (1639–1709). Pocházel z pravoslavné rodiny, studoval ale mimo jiné na jezuitské koleji ve Varšavě, hlásil se k pravoslaví a k Pravoslavné katolické a apoštolské církvi. Určitý čas pracoval na polském královském dvoře. Jako kozácký hetman vládl levobřežní Ukrajině i Kyjevu, během protipolského povstání i pravobřežní Ukrajině. Při útoku Švédů na Rusko se přidal na stranu švédského krále. Bitvu u Poltavy ale Švédové prohráli – a Mazepa uprchl do Moldavského knížectví. Ukrajinský nacionalismus se radikalizoval ve 20. letech minulého století. Události 2. světové války využili banderovci k vlastním brutálním etnickým čistkám, masakrům tisíců Židů, Rusů, Poláků. Ukrajinská jednotka SS se účastnila i potlačení Slovenského národního povstání. Od léta 1945 až do poloviny roku 1948 pronikali banderovci i do Československa, kde docházelo ke krvavým ozbrojeným střetům. V roce 2010 obdržel Stepan Bandera titul Hrdina Ukrajiny; v roce 2011 bylo toto rozhodnutí zrušeno. Rozbitím Sovětského svazu rozpor mezi východní hranicí Ukrajiny a etnickým předělem dostal politické vyjádření. Ukrajinsky mluvící západ země povětšině hlasoval pro kandidáty na prezidenta, kteří byli orientováni na Západ; rusky mluvící voliči z východu a černomořského pobřeží hlasovali pro východní orientaci. Názorně to přibližují informace z posledních prezidentských voleb, které nebyly pod vlivem násilí – voleb prezidenta v roce 2010. Právě druhé kolo svým bipolárním charakterem nejvýrazněji ukazuje rozdílnou orientaci. Nikdo, kdo alespoň trochu zná dějiny Ukrajiny a umí číst volební výsledky, nemohl podléhat iluzi, že jen prozápadní nebo jen provýchodní orientace přinese Ukrajině stabilitu. Po celých třicet let ukrajinské samostatnosti byl pro Ukrajinu nejlepším řešením neutrální status. Ovšem i nestabilní Ukrajina se může někomu jevit jako výhoda. Preventivní válka V době vlády prezidenta Viktora Juščenka došlo v letech 2006 a 2009 k pokusům uspořádat na Krymu společné vojenské cvičení ukrajinských vojáků s vojáky USA. Protesty místních obyvatel zablokovaly auta s americkými vojáky na silnicích a ti se museli vrátit na lodě. Nakonec situace vyústila ve zvolení ne právě schopného prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče – a jeho svržení. Situace se zradikalizovala na domácím i zahraničním poli. Krym byl Ruskem anektován. Na východě Ukrajiny začalo ozbrojené povstání těch, kdo se odmítli podřídit nové vládě v Kyjevě. Mezinárodní postavení Ruska se ještě více zkomplikovalo. * Občanská válka na Donbasu dostala rozměr tzv. proxy war – války mocností v zastoupení, a to především USA a Ruska. Dohoda Minsk II z roku 2015 sice nabídla řešení především v podobě požadavku přímých jednání Kyjeva s povstalci a příslibem autonomie etnicky specifických oblastí, ale nikdy nebyla naplněna. I když nelze upřít Paříži a Berlínu občasnou snahu tlačit na Kyjev, aby dodržel své závazky, vždy se po chvíli vedení Ukrajiny znovu vrátilo k hledání vojenského řešení boje s „teroristy“. Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, zpočátku na mír orientovaný, podlehl tlaku nacionalistů a zájmům Washingtonu. Osm let zabíjení na východě Ukrajiny nebralo konce… * Roztahování NATO, tedy vojenské infastruktury USA, směrem k ruské hranici pokračovalo. Dokonce i poté, kdy Rusko předložilo USA návrhy na dohodu o bezpečnostních zárukách, propachtovala si armáda USA dvě letiště na Slovensku. V Rusku převládl pocit, že dohoda se Západem není možná – mnohé nasvědčovalo tomu, že i bez přijetí Ukrajiny do NATO bude Kyjev usilovat o vojenské základny USA na svém území. Požadavek neutrální Ukrajiny dostával v Kremlu existencionální rozměr. Situace se dostala na samou dřeň politiky – spor kolem Ukrajiny se týká prostoru a etnika. Když se nadměrně stlačuje ocelová pružina, posléze se vymrští. Když v politice selhávají všechny kulturní prostředky při obraně životních zájmů, může se zdát, že zbývá jen ten atavistický – válka. Etologové studující chování zvířat znají pojem „obranná agrese“: když mávnete třeba i jen na malou kočku, lekne se a sekne po vás drápem. Jenže to je reflexivní akt, ne dílo rozumu. A rozum v politice potřebujete mimo jiné proto, abyste se nenechali vlákat do pasti. Ukrajinská armáda je ve srovnání s ruskou beznadějně slabá. Zdá se ale, že Kreml podcenil výměnu kádrů v ukrajinské armádě i „pedagogické“ úspěchy nacionalistů při práci s veřejností, a to zvláště u mladé generace. Navíc asi nedocenil politické důsledky emigrace po roce 2014 do Ruska (v Rusku žije přibližně 1,9 milionu Ukrajinců; údaje o emigraci po změně režimu se velmi liší). Ta vedla ke snížení vlivu Ruska mezi ukrajinskou veřejností. V této chvíli se nabízejí tři hlavní scénáře koncovky: * Dosazení nové vlády v Kyjevě, která bude mít nesmírné problémy se stabilizací země, a to zvláště na západě. Ukrajina by se stala neutrální, ovšem hrozba, že Rusko uvízne na západní Ukrajině obdobně jako Američané v Afganistánu, je reálná. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rozdělení Ukrajiny na prozápadní západ a proruský jih a východ. Vytvoření Novoruska má tradici, bezpečnostní zisk bude ale minimalizován radikalizací protiruských nálad na Západě, a to včetně vojenských opatření. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rusko se stáhne z Ukrajiny. Nastanou velké problémy se stabilizací Ruska, změna vlády není vyloučena. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. Mnohé nasvědčuje tomu, že na této válce prodělá Rusko i Evropská unie – a zisky opět shrábne Washington. Sankce plné sebepoškozování štěpí globalizaci a vedou ke vzniku paralelních světů. Spravedlivý mír  Čím dříve starost o bezpečnost Ukrajiny od generálů převezmou diplomaté, tím lépe. Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, požadavkem všech humanistů stále zůstává spravedlivý mír. Ten vyžaduje zcela novou bezpečnostní architekturu Evropy, kde zajišťování bezpečí jednoho státu nebude na úkor bezpečí státu jiného. Jenže k tomu jsou zapotřebí kompetentní, emocím nepodléhající politické elity. A racionální chování veřejnosti, která nepodléhá davové psychóze. Jsou-li ale toto předpoklady pro spravedlivý mír, potom budoucnost nevypadá příliš nadějně.   Převzato z webu !Argument. 

Čas načtení: 2022-01-13 23:05:21

„Doba“ není člověk a nemá žádné svědomí

Ještě, než se pustím do konkrétních bodů článku Petra Bittnera v Deníku Referendum Pár vlídných slov k českým bílým, heterosexuálním mužům, co jedí maso: dost mě fascinuje, jak se část našich intelektuálů snaží urputně až otrocky importovat do zdejší kotlinky pojmosloví z americké kulturní války, což je například ten „bílý heterosexuální muž“. Nedělá to jenom progresivní levice, i když s tím začala. Na pravici se začínají ty samé pojmy používat sice ironicky, ale přece. To je podle mého názoru zásadní chyba. Akceptací slovníku protivníka akceptujete i základní princip schovaný za ním, což je v tomto případě rozdělení populace do těsných identitárních škatulek, jejichž hranice je verboten překračovat. To je přitom asi vůbec nejzhoubnější atribut „woke“ levice, která se jinak ráda zaštiťuje individuálním sebeurčením – samozřejmě jen do chvíle, kdy jako gay, muslim nebo černoch začnete podporovat nějakou tu nesprávnou politickou myšlenku. Zrovna Deník Referendum občas pojem „bílý muž“ používá, i když ne systematicky; Google na vás vysype nějaký ten tucet odkazů. Deník Referendum byl svého času vnímán jako médium pro mladé intelektuály blízké ČSSD. Jestli je občasné rýpání do „bílých mužů“ součástí nějaké strategie, jak pro ČSSD dosáhnout stejných volebních úspěchů, jaké slaví Strana zelených, dá se říci, že je to strategie úspěšná. Z hlediska Středoevropana středního věku je tento import zajímavý hlavně proto, že jej nezažívá poprvé. Když v polovině osmdesátých let nastoupil Gorbačov a tehdejší silně zkostnatělá KSČ shledala, že poměry v bloku se změnily, televize a noviny se náhle zaplnily slovy jako perestrojka, chozrasčot a glasnost. („Perestrojka“ se překládala jako „přestavba“, druhé dva pojmy se ani nepřekládaly.) Běžné obyvatelstvo z toho mělo tichou srandu, protože bylo patrné, že staří soudruzi se snaží navléknout nový kabát, aby zůstali u koryta a podrželi si nějakou relevanci. Naštěstí se doba změnila, což znamená, že něčím takovým určitě nebudou přispěvatelé Deníku Referendum motivováni, že ano. Křiklouni bez mandátu Tím se volně dostáváme k prvnímu bodu, což je celé zarámování článku ve stylu „menšiny versus (nechápavý a plačtivý) heterosexuální bílý muž“. Echo24, kam také píšu, je prezentováno jako médium mužů (není to pravda), snaha o osekávání svobody projevu je požadavkem mladých, kterému se staví zpátečnická a ignorantská střední a starší generace. Milý čtenáři, ať jsi gay, žena, černoch nebo muslim: toto zarámování je manipulace, jejímž cílem je použít tě jako kanónenfutr v kulturní válce, které by ses třeba nejradši ani neúčastnil. Na tlak ve stylu „ženy a mladí si myslí X, takže ty musíš taky“ se dá odpovědět třeba tak, že jsi svobodný člověk a budeš si myslet a říkat, co chceš. Na myšlence svobody projevu a otevřeného souboje myšlenek na veřejné scéně bez nějakého „vylučování“ není nic mužského, starého ani bělošského, a budeš-li chvíli hledat, najdeš protipříkladů dost. Jednou z největších osobností v boji za svobodu slova je například černá somálská ex-muslimka Ayaan Hirsi Ali, která kvůli svým názorům dlouhodobě riskuje život, což se o většině veřejně činných intelektuálů říci nedá (ti mají leckdy strach riskovat i dotace). A ve vězeních celého světa sedí novináři, karikaturisté a komici všech barev, věků a vyznání, které tam dovedl nějaký ten pokus vysmát se místním politickým či společenským tabu. Povšimni si, že základní slabinou, kterou všichni ti křiklouni mluvící jménem „mladých“, „žen“ či kohokoliv jiného, trpí, je ta, že k tomu nemají žádný mandát. Takový druh voleb se prostě nekoná a doporučil bych brát s rezervou každého, kdo se snaží mluvit jménem jiných lidí, než je on sám, aniž by měl v ruce jejich souhlas. Mlčení může být zbabělost Druhý bod: článek přistupuje k odpůrcům jako k lidem, kterým ujel vlak dějin a nechápou, proti čemu protestují. Jejich námitky jsou „pláč“ nedůstojný chlapů (najednou se ten pojem hodí). To je zase zarámování s nějakým cílem; má vzbudit ve čtenáři jakousi pohrdavou lítost nad těmi ubožáky a rovněž vágní obavu, aby si někdo něco takového náhodou nepomyslel o něm samotném. Tudíž: držet hubu. Dovolím si přistoupit k věci z jiné strany. Prezentovat odpůrce jako nechápavé, novým vývojem zmatené a rozčilené lidi, je podpásovka prozrazující značné množství arogance. Naštěstí je svým způsobem sebepoškozující, protože při téhle nadutosti začnete nutně dělat chyby. (On tuto chybu ovšem dělá kdekdo, nejen progresivci. Mnohokrát jsem se například mezi odpůrci islámu setkal s názorem, že ten systém je hloupý, i když přitom samotný fakt, že dokázal ovládnout pořádný kus planety a drží si jej pod kontrolou dodnes i přes těžké vojenské porážky v 19. století, naznačuje, že je ve skutečnosti docela dobře vymyšlen. Podobně si například lidi myslí, že Ruholláh Chomejní byl nějaký negramotný fanatik, i když to v reálu byl vysoce vzdělaný a inteligentní fanatik – právě proto se mu podařilo ten Írán v chaosu protišáhovské revoluce strhnout na svoji stranu.) Konkurenční perspektivou k onomu pohrdavému pohledu na „pláč v médiích“ je ta, že mlčet k něčemu, co považuji za nesprávné, je v podstatě zbabělost, a upozorňovat na problém dříve, než se rozroste do nezvladatelných rozměrů, je naopak celkem prozíravé jednání. Pokud vám v nějakém kancelářském domě hoří „jenom“ místnost 201, je to důvod volat hasiče a nečekat, až budou v plamenech aspoň tři patra, aby snad člověk nebyl za plačtivce. V České republice skutečně zatím není situace tak hrozná, ale záleží na nás, jestli si tento stav dokážeme udržet, a to se nedá dělat pasivně. Zároveň je znalost angličtiny dost rozšířená na to, aby mnozí z nás dokázali posoudit, jak daleko už to v anglosféře zašlo, a že třeba takové poměry importovat nechtějí. Máte-li chuť si prostudovat konkrétní příklad, můžete se pokochat například tímto soudním rozsudkem (PDF) z kanadského státu Ontario, který zrušil povinnost budoucích učitelů podrobit se standardizovanému testu z matematiky, protože v něm rasové menšiny (patrně ne východoasiati; ti tento druh problémů nemívají ani tady, ani tam) byly disproporčně neúspěšné. Nahlédnete-li do rozsudku, najdete v něm výroky jako „rasově odlišným žákům je prospěšné, když mají rasově odlišné učitele“, prezentované jako zjevná a samozřejmá pravda. (Opravdu to platí i v případě, že ti učitelé nedokáží složit standardizovanou zkoušku?) No, tak nechcete-li, aby podobná neorasistická ideologie jednoho dne pronikla i do našeho práva a k našim soudům, nabyla váhu zákona a naše instituce byly povinny se jí řídit, musíte „plakat“ v médiích včas a neohlížet se příliš na to, že se vás za to někdo snaží zesměšnit. Doba je nástroj tyranů Poslední bod. Následující Bittnerova věta by mohla být perfektním manifestem autoritářství v praxi: „Máte-li názory, které doba překonala a v otevřené diskusi rozpoznala jako represivní, pak není nic nemístného, jste-li s nimi vykázáni mimo veřejný prostor.“ Doba ve smyslu inteligentní bytosti, která by dokázala něco rozpoznat, překonat a měla právo vynášet rozsudky vyhnanství, vůbec neexistuje. Existují jenom konkrétní jedinci, kteří se takovým aktivitám věnují a kteří se „dobou” zaštiťují, částečně možná proto, aby nebylo vidět, jak málo jich ve skutečnosti je. Ono zní daleko mocněji, říci „Drž hubu, protože ti to přikazuje doba“, než „Drž hubu, protože ti to přikazuje Bc. Franta Vokurka, který by případě tvého nesouhlasu dokázal svolat demonstraci skoro třiceti lidí“. Doba ve smyslu trendů pošťuchovaných konkrétními osobami, ta, pravda, existuje, ale zato nemá žádné svědomí. Taková „doba“ je dokonalý psychopat podléhající aktuální módě a politickým potřebám. Posuďme například různé doby 20. století a jejich napojení na mládež. Doba roku 1914 diktovala, že musíte poslat své syny do blátivých zákopů a na cestu jim popřát, ať zabijí co nejvíc friců nebo žabožroutů, se kterými ještě před pár lety házeli žabky do rybníka na letním táboře. Pacifisti byli vykázáni mimo veřejný prostor. Důraz na hrdinnou mládež, která nesla břímě bojů za lepší svět i proti námitkám měšťáků, defétistů, zrádců a zbabělců, byl velký. Doba roku 1939 diktovala, že budoucnost Evropy má podobu naleštěných holínek a zástupů mužů oblečených ve stejnokrojích, mašírujících ve jménu Velkého Něčeho (Polska, Německa, SSSR, Maďarska, Bulharska, Rumunska, Itálie…) do sousední země. Demokracie byl přežitek předválečné doby, případně židovský vynález, a anomálie typu ČSR neměly v novém uspořádání Evropy místo. Zastánci míru a diplomacie byli vykázáni mimo veřejný prostor. Důraz na hrdinnou mládež, která nesla břímě bojů za lepší svět i proti námitkám měšťáků, defétistů, zrádců a zbabělců, byl velký. Doba roku 1950 si žádala věšet kapitalisty a jejich přisluhovače, doktorku Horákovou nevyjímaje. Podepisovaly se petice, kdo všechno má jít na šibenici, a připojovaly se k nim celé pracovní kolektivy. Hrdinná mládež budovala za Ostravou Novou huť Klementa Gottwalda a buržousti byli vykázáni mimo veřejný prostor, často i do velmi neveřejných prostorů jménem gulag. A z doby roku 1995 by Deník Referendum měl noční můru. Tam byla aktivní „nová kapitalistická“ mládež, která s velkou radostí demontovala dílo předešlých socialistických mládeží a po nevyhnutelném zbohatnutí si stavěla takové ty zvláštní domy, kterým se dnes říká podnikatelské baroko. Proti předešlým třem dobám byla o hodně benignější a nevykazovala lidi rutinně mimo veřejný prostor, ale stejně jste z toho zápalu některých jedinců museli mít bžundu, hlavně když jste věděli, že jejich otecko byl prominentním členem KSČ. (A syn je možná dneska v Bruselu, tak to u těch přizpůsobivých rodin chodí.) Zkrátka: nikomu, kdo si chce zachovat aspoň špetku osobní integrity, bych nedoporučoval řídit se dobou. Doba je nástroj tyranů a výborné prostředí pro ohebné páteře, v socialismu i v korporátní sféře. Všichni ostatní by si od ní měli držet skeptický distanc.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-07-06 13:16:12

Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže…

Epidemie koronaviru zaskočila všechny a všude. Nikdo o covidu nic nevěděl a proto se množily protichůdné informace, které však byly pouze zčásti pravdivé a v naprosté většině případů se jednalo o ničím nepodložené bludné představy anebo přímo lži, motivované především patologickou záští vůči bohatým a USA. Každý náš občan zajisté četl fantasmagorické teorie o rafinovaném spiknutí amerických boháčů za účelem snížení lidské populace, o úmyslném vytvoření koronaviru v USA a předem připravených vakcínách na jeho léčení atd. atd. Nejrůznější média pak chrlila na své čtenáře nejrůznější polopravdy i lži, protože střízlivým hodnocením odborníků (byť mnohdy též protichůdným) by jejich čtenáři ani nerozuměli. Tisíce zmatených lidí proto nevěděly, komu a čemu mají věřit a snadno proto podlehly dezinformacím, které šířili nejrůznější samozvaní odborníci, „zasvěcenci“ i (ne)zodpovědní redaktoři a novináři. Konspirační tvzení jsou lživá Nejvíce však podlomila úspěšnost boje s koronavirem občanská nekázeň, záměrně podporovaná „antirouškaři“ a pokryteckými bojovníky za svobodu a lidská práva. Je sice pravdou, že nejrůznější vládní opatření byla nekoncepční a zmatená, avšak pouze nezodpovědní političtí dobrodruzi této situace využili k tomu, aby si na tomto chaosu „přihřáli svoji polívčičku“. I z hlediska zdravého rozumu je totiž nutno konstatovat, že veškerá jejich konspirační tvrzení o programovém omezování občanských práv a svobod byla a jsou lživá. Do tohoto tažení proti vládním opatřením se bohužel zapojily i soudy, přičemž zejména Nejvyšší správní soud zaujal stanovisko, že „ani za pandemického rizika nenabývá ministr zdravotnictví pravomoci římkého diktátora a nemůže si dělat co chce.“ Tento názor soudců Nejvyššího správního soudu je o to politováníhodnější, neboť z prosté neznalosti institutu římského diktátora vytváří u občanů nejen mylnou představu, že římští diktátoři byli jakýmisi uzurpátory moci a zlovolně potlačovali práva a svobody Římanů, ale že i cílem všech dosavadních opatření proti koronaviru bylo totéž. Je to naprostý nesmysl a je na pováženou, že se soudci Nejvyššího správního soudu propůjčili k takové manipulaci. Římský institut diktátora totiž nelze ztotožňovat s takovým pojetím diktatury, kterou nám v minulém století v hrůzné podobě předvedli vůdci nejrozličnějších „ismů“. Soudci si tedy zřetelně spletli pojmy s dojmy, protože institut římské diktatury nepochopili. Římský diktátor nebyl žádný orientální despota ani starořecký tyran, kterých známe z historie bezpočet. Byl volen senátem v krajní nouzi na přesně stanovené období, ve kterém musel zajistit zachování pořádku a odvrátit hrozící nebezpečí. Kritická doba si totiž vyžadovala rychlá a operativní řešení, ke kterým se těžko docházelo při zdlouhavém senátním hlasování. Zpravidla se jednalo o dobu šesti měsíců a po této době musel diktátor složit svoji funkci. Římští diktátoři si nemohli dělat, co chtěli Prvním zvoleným diktátorem byl roku 501 př.n.l. bývalý konzul Titus Larcius, neboť bylo nutno uklidnit vnitřní nepokoje v Římě a odvrátit válku se sousedními etruskými kmeny. Od té doby bylo zvoleno mnoho dalších diktátorů, z nichž mnozí se o Řím významně zasloužili a nikoho ze Římanů by tehdy ani nenapadlo označit je za despoty anebo tyrany. Výslovně lze uvést například Lucia Quinctina Cincinnata, který byl zvolen diktátorem 448 př. n. l. a jehož legendární „povolání k vládě od pluhu“ se dokonce stalo i předlohou naší pověsti o Přemyslu Oráčovi. Dále lze uvést legendárního diktátora Quinta Fabia Maxima Cunctatora (Loudala), který za druhé války punské zvolil proti Hannibalovi taktiku menších půtek namísto otevřeného boje. Tato zdržovací taktika byla nakonec tak úspěšná, že byla římským senátem oceněna těmito slovy: „Jediný člověk nám svým váháním zachránil stát.“ Vyjma Lucia Cornelia Sully (138-78 př. n. l.) také nebyl žádný jiný Říman zvolen diktátorem na neurčito. Římský senát tedy nikdy nevolil diktátora v úmyslu omezit práva a svobody římských občanů, neboť Římané by jakýkoliv náznak návratu ke kralovládě nesnesli (případy zavražděných populistů Marka Manlia Capitolina, Spuria Maelia a koneckonců i Caesara jsou toho důkazem). Proto volbu diktátora vždycky odůvodňoval formulí „aby římský národ neutrpěl škodu.“ Dnes jde v podstatě o totéž. Římští diktátoři si tedy nemohli dělat, co by chtěli, jak tvrdí někteří soudci Nejvyššího správního soudu a tímto zcela nevhodným příměrem matou veřejnost. Byli to demokraticky volení státní úředníci, kteří měli vyřešit konkrétní obtížnou situaci, zejména početné války, kdy již nepřátelé mnohdy stáli před samými branami Říma (Etruskové, Galové, Hannibal aj.). Není tedy diktatura jako diktatura, protože vždy záleží na tom, proč, kdo a jak ji vykonává. Povaha úmyslu určuje povahu činu. Ostatně lze spolehlivě prokázat, že pokud se někdo v tomto státě opravdu chová jako svéhlavý a zpupný diktátor, jsou to zejména někteří soudci, kteří si v soudních síních dělají co chtějí. Výčet projevů soudcovské diktatury by byl velice obsáhlý – počínaje manipulací s důkazy a nerespektováním zásady materiální pravdy, až po vytváření mimoprávních a tudíž i nezákonných judikátů. Nadarmo se neříká „zloděj křičí – chyťte zloděje!“ Vláda a ministr zdravotnictví neměli nepoctivé úmysly Vláda i ministr zdravotnictví sice učinili celou řadu chybných rozhodnutí, avšak nikdo nemůže prokázat nepoctivost jejich úmyslů anebo dokonce totalitní diktátorské sklony. Základní a seznatelnou motivací (úmyslem) členů vlády bylo ochránit obyvatelstvo, omezit možnost nákazy a zabránit panice. Kdyby totiž v tomto domněle „diktátorském“ úmyslu byla vláda stoprocentně úspěšná, bez ohledu na dočasné omezení občanských svobod by získala uznání občanů, celosvětovou chválu a nepochybně (což nelze zamlčet) by i před nastávajícími volbami měla v ruce „těžké karty“, které by jí oponenti mohli pouze závidět. Myslí si snad někdo, že by vládní politici úmyslně podkopávali svoji budoucí politickou pozici tím, že by úmyslně omezovali základní lidská práva a občanské svobody s vědomím, že v boji s coronavirem to bude stejně zbytečné? Vždyť všechny celosvětově nařízené lockdowny byly ve své podstatě „diktátorské“. Mnohé vládní činy se opravdu nepovedly, ale nepovedly by se ani nikomu z opozičních politiků (natož zasvěcených radilů), protože veškerá jejich tvrzení typu „co oni by všechno dokázali, kdyby mohli“ a „co by bylo kdyby bylo“ mají nulovou průkazní váhu. Ostatně pro vládní oponenty byla všechna vládní opatření špatná, ať již již šlo o přísná omezení pohybu anebo jeho uvolnění – vždycky totiž tvrdili, že se měl učinit pravý opak, i když tím popřeli i svá předchozí tvrzení. Faktem je, že soudy mnohá vládní opatření zrušily, aniž však jasně řekly, jak mělo být správně postupováno. Kdyby totiž již v odůvodnění prvního zrušovacího rozhodnutí byl jasně stanoven správný postup, mohla se vláda i ministerstvo zdravotnictví svých chyb vyvarovat. Nestalo se tak a právě proto se ony chyby znovu opakovaly – a soudci přitom klidně seděli v závětří a v klidu svých kanceláří bádali nad žalobami, obsahujícími četná nepoctivá osočení vlády z diktátorských praktik a z potlačování práv a svobod občanů. Nehledě na to, s jakým zpožděním v této extrémně vypjaté situaci rozhodovali a jaký neklid tím ve společnosti zaseli, ani jediný soudce nepovstal a jasně neřekl: „Takto to udělejte a bude to v pořádku!“ Takové vědomosti a odvahu totiž ani jediný soudce v tomto státě nemá, protože náš právní řád je nepřehledný a křivolaký a jak je známo, „když se sejdou tři právníci, mají pět právních názorů.“ Jak lze tedy poctivě říci: „Takto je to špatně!“ a přitom neříci: „Pouze takto je to dobře!“? Koronavirus se nechová podle zákona „Po bitvě je každý generál.“ Existují tisíce mudrlantů (včetně některých ambiciózních advokátů anebo soudců), kterým je okamžitě vše jasné a pouze oni přesně vědí, jak se mělo správně postupovat, aby se epidemie covidu zarazila. Je to lež, protože nevědí o nic více než epidemiologové, virologové a mnozí další zdravotničtí odborníci. Svými osobními útoky, podáními, stížnostmi, žalobami ani rozsudky totiž vůbec nic neřeší a pouze zvýrazňují svoji domnělou důležitost, neboť striktním dodržením zákonů epidemii nezastaví a pouze zvýší občanskou nejistotu a nespokojenost. Koronavirus se přece nechová podle zákona, nelze mu nic nařídit a nelze jej ani odsoudit! Na vzedmuté vlně emocí se však všem populistům, demagogům a právním pozitivistům tak dobře plave! Ani jeden z nich se přitom neodváží říci, že podle jejich mínění dodržení zákona je důležitější než lidské životy. Takovou odvahu a argumentační schopnost totiž také nemají, neboť i když se považují za géniální, nechtějí vypadat jako úplní hlupáci. Zmatení, nerozumní a nevědomí lidé chtějí na vládě zázraky. Zázraky se však nedějí a proto se dosud ani jedinému knězi, advokátovi ani soudci nepodařilo (a ani nepodaří) vymýtit koronavirus modlitbami, žalobami ani rozsudky. Rozumně uvažující občané by však měli oprávněně požadovat, aby v této tíživé situaci všechny státní orgány (včetně soudů) „táhly za jeden provaz“. Není tomu tak, protože advokáti si vymýšlejí argumenty, kterými by se zviditelnili, a soudci se zase odvolávají na svoji nezávislost a neučiní ani o píď více, než jim výslovně ukládá zákon. Ještě ani jednoho z nejvyšších představitelů justice totiž nenapadlo, aby inicioval vznik mezirezortního poradního orgánu, který by za jejich účasti i účasti politiků a odborníků zvolil jediný vhodný a časově omezený postup a poté by okamžitě inicioval jeho uzákonění, včetně sankce za jeho porušení. Jsou lidé, kteří mají snahu problémy řešit i za cenu nesmírných potíží a stresů, a lidé, kteří mají snahu jejich řešení mařit a ještě z toho mají zvrácené potěšení. Je na pováženou, když v naší „demokracii“ výrazně přibývají právě ti druzí – posměváčci, rejpalové, manipulátoři, lháři, provokatéři, závistivci, populisté, demagogové, programoví kritici, samolibí ješitové až po naprosté hlupáky. Tím by se už měli spíše zabývat psychologové a psychiatři, protože značná část naší dospělé populace je vážně psychicky narušena a tento stav se stále zhoršuje. Když si totiž přečteme díla starověkých autorů a porovnáme jejich slova s naší každodenní realitou, musíme s politováním konstatovat, že celá naše společnost stojí v intelektuálním i mravním bahně – někdo jen po kotníky, někdo po kolena, někdo až po ramena a někomu už z bahna koukají jenom vlasy. Historie je učitelkou života Nikdo totiž nezvedne lampu, aby bloudícím posvítil na cestu, a nikdo jim ani nedá poctivou radu. Nemáme žádného „světlonoše“, za všechno se platí a pokud i zvednutí lampy nebude dobře zaplaceno, nikdo z „povolaných“ neudělá nic nad rámec svých zákonných povinností. Je to hanba, že jsme se za uplynulých 31 let propadli až tak hluboko. „Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže, toť jak by mu světlo o své světlo zapálil: nic míň mu nesvítí, zapálí-li jinému.“ (Quintus Ennius – 239-169 př. n. l.) „Obecně platné zásady: nikomu nebránit v přístupu k prameni, dovolit každému, aby si od našeho ohně zapálil, radí-li se kdo s námi, dát mu poctivou radu – to vše jsou věci prospěšné lidem, kterým se jich dostává, a přitom nejsou obtížné tomu, kdo je poskytuje.“ (Marcus Tullius Cicero – 106-43 př. n. l.; O povinnostech;) „Protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, tomuť jest to hříchem.“ (Epištola sv. Jakuba, kap. 4/17) Až tedy znovu uslyšíme radikálně kritická a samolibá slova o tom, jak se správně mělo v boji s koronavirem postupovat a kdyby se to již před rokem udělalo, byl by s ním definitivní konec, vězte, že to jsou pouhé žvásty. Historie zná takový bludařů bezpočet. Pokud se totiž do historie představ, fantasmagorií a bludů začtete, s účasem zjistíte, jak si jsou všichni ti bludaři napříč věky podobní. Historie je učitelkou života (Historia magistra vitae est).   JUDr. Oldřich Hein je členem spolku Chamurappi, z. s. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-06-24 08:45:57

Choreografka Hana Machová-Jureczková dostala cenu Artis Bohemiae Amicis

Ministr kultury Lubomír Zaorálek předal 23. června medaili Artis Bohemiae Amicis významné české choreografce Haně Machové-Jureczkové. Prestižní resortní ocenění laureátka dostala za celoživotní práci a dlouhodobé šíření dobrého jména české kultury v tuzemsku i zahraničí.   Hana Machová-Jureczková byla choreografkou s výrazným, osobitým a racionálním pohybovým slovníkem, klasiku obohacovala prvky novodobých tanečních technik. Její práce se vždy vyznačovala pečlivou přípravou a vysokou muzikalitou. Dramaturgii přizpůsobovala stavu souboru, orientovala se na původní česká díla a novinky, dbala na režijní proporce a herecké dotváření rolí. Za svou uměleckou činnost byla oceněna tvůrčími prémiemi Českého literárního fondu (1967 a 1981) a Pamětní medailí ministerstva kultury (1983). „Jsem rád, že jsem měl dnes tu čest a mohl jsem předat medaili Artis Bohemiae Amicis paní Haně Machové-Jureczkové. Je to forma poděkování za její celoživotní úspěšnou uměleckou práci ve prospěch českého baletu a za dlouhodobé šíření dobrého jména české kultury,“ řekl ministr Zaorálek. Machová-Jureczková se narodila v Praze 16. září 1930. Patřila do prvého ročníku nově otevřeného tanečního oddělení Státní konzervatoře v Praze, kterou absolvovala v roce 1949. Choreografickou odbornost si doplňovala během taneční kariéry stážemi v Kolíně nad Rýnem.  Její první sólové angažmá bylo v Ústí nad Labem (1949-1958), kde prošla dráhou od lyrických partů, přes dramatické k charakterním a komickým rolím v choreografiích Laurette Hrdinové a Josefa Judla; například Smrt ve Špalíčku, Zerbinetta v Maškarádě, Čarodějka v Labutím jezeře, Zarema v Bachčisarajské fontáně, Primaballerina v.v. v Plesu kadetů, titulní role v Šeherezádě, Královna ve Sněhurce. Během dalších let se pak plně soustředila na choreografii. Nejprve jako šéfka baletu v Opavě (1958-1962), pak v Hudebním divadle Karlín (1963-1970) a opět v Ústí nad Labem (1977-1988). V letech 1970-1977 působila ve svobodném povolání. V Opavě nastudovala například Coppélii, Louskáčka, původní premiéru Nové Odysseji V. Brunse, Nikotinu, Lašské tance, Dona Juana V. Kašlíka, Prométhea. V Karlíně se věnovala, s obrovským citem pro swingový a jazzový tanec (její synkopické a rytmicky obtížné choreografie byly proslulé), především muzikálům Kiss me Kate, Hello Dolly!. V Brně uvedla například muzikál Malá noční hudba H. Macourka, v Liberci pohostinsky choreografovala Vola na střeše a Pulcinellu. Spolupracovala i s dalšími operními i činoherními divadly, například v Brně, Plzni, pražském Semaforu, a podílela se také na velké řadě televizních pořadů. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-02-03 19:28:06

Generálním ředitelem Národní knihovny ČR bude od května Tomáš Foltýn

Ministr kultury Lubomír Zaorálek vybral nového generálního ředitele Národní knihovny České republiky (NK). Stane se jím Tomáš Foltýn, který v Národní knihovně dosud zastával funkci ředitele odboru správy fondů. Do konce dubna povede knihovnu stávající generální ředitel Vít Richter. Ten řídí NK od července 2020, kdy ho dočasným generálním ředitelem jmenoval ministr Lubomír Zaorálek po odvolání Martina Kocandy z této funkce v souvislosti s netransparentními veřejnými zakázkami na IT projekty.  Během následujících tří měsíců dokončí Foltýn vědecký projekt, který v současné době v NK vede a zároveň se bude připravovat na svou novou roli, které se ujme v květnu tohoto roku. „Jsem rád, že Národní knihovnu po letech povede knihovník – odborník, který ji zná jako málokdo a má tak jasnou představu, kam a jak tuto důležitou státní instituci posunout, zmodernizovat. Nechybí mu ani manažerské zkušenosti, protože v NK řídil velký a důležitý odbor, a zároveň se podílel a vedl za Národní knihovnu řadu mezinárodních výzkumných projektů,“ řekl Zaorálek o budoucím generální řediteli jedné z hlavních příspěvkových organizací ministerstva kultury. Do otevřeného výběrového řízení se přihlásilo celkem pět kandidátů, kteří splnili všechny formální požadavky a zúčastnili se tak v prosinci minulého roku ústního pohovoru před výběrovou komisí. Ta nakonec doporučila ministru kultury dva kandidáty v pořadí: Tomáš Foltýn a Klára Rösslerová. Oba doporučení prošli v průběhu ledna 2021 ještě tzv. assessment centrem (manažersko-psychologický test). Na základě všech podkladů (koncepce, pohovor s výběrovou komisí, assessment centrum) rozhodl ministr kultury o vítězi.  Mgr. Tomáš Foltýn je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Pardubice, kde v roce 2008 zakončil svá studia magisterským titulem v oboru kulturní dějiny. Od roku 2007 je pracovníkem NK. Zde působil nejprve jako projektový manažer v oddělení digitalizace a následně jako vedoucí oddělení tvorby a správy metadat. Od února 2012 pracoval na pozici vedoucího oddělení strategického plánování digitalizace knihovních fondů. V lednu roku 2013 byl jmenován ředitelem odboru správy fondů, kterou zastává do dnešní doby. Ve své profesní dráze se dlouhodobě věnuje problematice správy, ochrany a trvalého uchování novodobých knihovních dokumentů včetně digitálních dat. V poslední době se začal zabývat i oblastí tzv. digital humanities. {loadmodule mod_tags_similar,Související}