Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2022-03-01 09:08:15

Mír Ukrajině!

Necelý týden po útoku Ruska na Ukrajinu je na věcnou veřejnou diskusi brzy. Ve válce totiž více než múzy mlčí rozum. Přesto můžeme učinit tento drobný krok na cestě nalézt příčiny současné situace. Jejich poznání by časem mohlo pomoci vyhnout se obdobným tragédiím, jako je ta právě probíhající na Ukrajině. Tak tedy – ponechme emoce politikům a davu… Omyly strany míru Špatná prognóza zpravidla vyrůstá z chybné analýzy. V čem byly základní analytické chyby obránců míru? * Ti, kteří věřili, že Rusko na Ukrajinu nezaútočí, do svých analýz vkládali přání. Přesvědčení to bylo chybné, vždy tu byla varianta, že Kreml dá povel k útoku. Válka je sice ultima ratio, až ten poslední z nástrojů, ale poslední neznamená neexistující. * Nedůvěra vůči mainstreamovým sdělovacím prostředkům a informacím zpravodajských služeb byla a je oprávněná. Nelze si však bez analýzy myslet, že opak sdělení České televize je vždy pravdou. * Nelze tvrdit, že jádrem mezinárodních vztahů je poměr sil, a zároveň použití síly nekriticky vylučovat. Politologové, zvláště ti, kteří popisují geopolitiku, nesmí nikdy zapomínat, že čím delší je hluboká krize, tím pravděpodobnější je použití síly. Také v 21. století. * Víra v informace o tom, že se útok nechystá, které šířila Moskva, byla založena na prostoduchém předpokladu, že Kreml nemůže lhát. Pravdou ale je, že slovní kamufláž k válce patří a je naivní kterémukoliv politikovi v krizové situaci bezvýhradně věřit. Je nutné mít na paměti klasickou definici, kterou na počátku 17. století pronesl anglický diplomat Henry Wotton: „Vyslanec je čestný gentleman poslaný do zahraničí, aby lhal pro dobro své země.“ * Argument, že obsazení Ukrajiny by bylo pro Rusko příliš ekonomicky nákladné, byl správný. Byl však nadhodnocen ze dvou důvodů. Předně nad významem ekonomiky zvítězila vize vojenského ohrožení Ruska, které napojením Ukrajiny na infrastrukturu NATO dramaticky naroste. Zároveň svoji roli sehrála ničím nezdůvodnitelná představa, že úspěšní státníci vždy jednají racionálně. * Ani lidé, kteří vědí, že analýzu nelze nahradit analogiemi, nesmějí zapomínat, že historie je učebnicí politiky. V některých dějinných událostech jsou skryty zákonitosti, které politickým rozhodnutím vnucuje prostor či sebeobrana etnika. Sbírání ruských zemí Rusko několikrát ve svých dějinách provádělo to, čemu se říká „sbírání ruských zemí“. Ten nejznámější případ začal poté, kdy se Rurikovci v Moskevském knížectví zbavili tatarského jha. Začali tehdy pod svou vládu připojovat ruská knížectví, v nichž vládli Rurikovci. Pak nastalo „sbírání ruských zemí“, které kdysi byly součástí rurikovské Kyjevské Rusi, ale spadaly dílem pod Polsko-litevskou unii, dílem tou či onou formou pod Osmanskou říši. Až v 60. a 80. letech 18. století vojáci a diplomaté Kateřiny Veliké připojili Kyjev k Ruskému impériu. Přibližně v téže době Rusko získalo vítězstvím nad Osmanskou říší celé severní pobřeží Černého moře včetně Krymu. Ruští panovníci se při „sbírání ruských zemí“ dovolávali rodinného dědictví i pravoslavného charakteru Rusi. Vnímali ale také logiku otevřeného území. I dnešní politici v Moskvě vědí, jak snadno do tohoto prostoru ve 13. století pronikli Švédové, Němci a Estonci – dokud je Alexandr Něvský nezastavil. Na přelomu 16. a 17. století to byli Poláci, kteří se probojovali až do Moskvy. V 16. století Moskvu vypálili krymští Tataři. Švédského krále zastavil Petr Veliký u Poltavy, města ležícího v dnešní Ukrajině. Otevřeným prostorem z dnešní Litvy a Běloruska zamířil začátkem 19. století do Moskvy Napoleon. Ve 40. letech obdobnou cestou k Moskvě vyrazil Hitler. S ohledem na tyto skutečnosti přerostlo „sbírání ruských zemí“ nejen v imperiální ambice, ale i v hledání bezpečné západní hranice Ruska. Jeho součástí se stalo obsazení Pobaltí, ale i čtveré dělení Polska. To poslední v podobě smlouvy Molotov–Ribbentrop pracovalo s hraniční čárou navrženou Brity, která byla potvrzena Jaltskou konferencí; dodnes je západní hranicí Litvy, Běloruska i části Ukrajiny. Ukrajinská sebeidentifikace Ukrajinci jsou etnikum, které se utvářelo ze stejného základu jako Rusové, ovšem po pádu Kyjevské Rusi v jiném politickém, částečně náboženském a kulturním prostředí. Etnogeneze ukrajinského národa je nepopiratelná, byť tomu někteří politici nevěří. Občanství dnešní Ukrajiny má ale jinou povahu. Týká se státu, jehož hranice jsou nepřirozené, stejně jako je umělý fakt, že Ukrajinská sovětská socialistická republika patřila k zakládajícím členům OSN. Patří k povaze současného konfliktu na Ukrajině, že čím větší nenávist k sovětskému dědictví, tím posvátnější vztah k hranicím Ukrajiny, které vznikly až díky Sovětskému svazu. Mnohokrát bylo napsáno, že východní a jižní hranice Ukrajiny nemá historické kořeny, že se nekryje s etnickým rozhraním – nejde po linii, která se alespoň pokouší respektovat, kde je více etnických Ukrajinců a kde je více etnických Rusů. Nemluvě o osudu smíšených rodin. Ukrajinské etnikum bylo politicky rozpolceno vztahem k Západu a Rusku snad od prvního okamžiku své sebeidentifikace. Tradičně, přesněji od druhé poloviny 17. století, bývá ukrajinská politická scéna vnímána jako rozdělená na levobřežní a pravobřežní – na východ od řeky Dněpru je prý promoskevská, na západ probruselská, dříve propolská nebo prošvédská. Toto štěpení mohou symbolizovat dvě historické postavy: * Bohdan Chmelnický (1595–1657). Proces sjednocování jádra dnešní Ukrajiny s Ruskem začal sérií povstání kozáků proti nadvládě Polsko-litevské unie na levobřežní Ukrajině. Vzpoury vyvrcholily zvolením Chmelnického hetmanem a připojením zemí záporožského vojska k Rusku. Záporožské kozáctvo spojoval z jedné strany odpor k jakékoliv nadvládě, z dru­hé pak oddanost pravoslaví. Válečná štěstěna v boji s katolickým Polskem byla vrtkavá, a tak Chmelnický požádal ruského cara o ochranu. Pro­tože Moskevské carství mělo tehdy své starosti, odpověděl car až na třetí žádost. Ne náhodou Arsen Jaceňuk, který po svržení prezidenta Viktora Janukovyče zastával funkci premiéra, spojil asociační dohodu Ukrajiny a Evropské unie s potřebou napravit chybu, kterou prý spáchal ataman Bohdan Chmelnický připojením Ukrajiny k Rusku – a hovořil o sovětské intervenci na Ukrajině a v Německu roku 1945. * Ivan Mazepa (1639–1709). Pocházel z pravoslavné rodiny, studoval ale mimo jiné na jezuitské koleji ve Varšavě, hlásil se k pravoslaví a k Pravoslavné katolické a apoštolské církvi. Určitý čas pracoval na polském královském dvoře. Jako kozácký hetman vládl levobřežní Ukrajině i Kyjevu, během protipolského povstání i pravobřežní Ukrajině. Při útoku Švédů na Rusko se přidal na stranu švédského krále. Bitvu u Poltavy ale Švédové prohráli – a Mazepa uprchl do Moldavského knížectví. Ukrajinský nacionalismus se radikalizoval ve 20. letech minulého století. Události 2. světové války využili banderovci k vlastním brutálním etnickým čistkám, masakrům tisíců Židů, Rusů, Poláků. Ukrajinská jednotka SS se účastnila i potlačení Slovenského národního povstání. Od léta 1945 až do poloviny roku 1948 pronikali banderovci i do Československa, kde docházelo ke krvavým ozbrojeným střetům. V roce 2010 obdržel Stepan Bandera titul Hrdina Ukrajiny; v roce 2011 bylo toto rozhodnutí zrušeno. Rozbitím Sovětského svazu rozpor mezi východní hranicí Ukrajiny a etnickým předělem dostal politické vyjádření. Ukrajinsky mluvící západ země povětšině hlasoval pro kandidáty na prezidenta, kteří byli orientováni na Západ; rusky mluvící voliči z východu a černomořského pobřeží hlasovali pro východní orientaci. Názorně to přibližují informace z posledních prezidentských voleb, které nebyly pod vlivem násilí – voleb prezidenta v roce 2010. Právě druhé kolo svým bipolárním charakterem nejvýrazněji ukazuje rozdílnou orientaci. Nikdo, kdo alespoň trochu zná dějiny Ukrajiny a umí číst volební výsledky, nemohl podléhat iluzi, že jen prozápadní nebo jen provýchodní orientace přinese Ukrajině stabilitu. Po celých třicet let ukrajinské samostatnosti byl pro Ukrajinu nejlepším řešením neutrální status. Ovšem i nestabilní Ukrajina se může někomu jevit jako výhoda. Preventivní válka V době vlády prezidenta Viktora Juščenka došlo v letech 2006 a 2009 k pokusům uspořádat na Krymu společné vojenské cvičení ukrajinských vojáků s vojáky USA. Protesty místních obyvatel zablokovaly auta s americkými vojáky na silnicích a ti se museli vrátit na lodě. Nakonec situace vyústila ve zvolení ne právě schopného prorusky orientovaného prezidenta Viktora Janukovyče – a jeho svržení. Situace se zradikalizovala na domácím i zahraničním poli. Krym byl Ruskem anektován. Na východě Ukrajiny začalo ozbrojené povstání těch, kdo se odmítli podřídit nové vládě v Kyjevě. Mezinárodní postavení Ruska se ještě více zkomplikovalo. * Občanská válka na Donbasu dostala rozměr tzv. proxy war – války mocností v zastoupení, a to především USA a Ruska. Dohoda Minsk II z roku 2015 sice nabídla řešení především v podobě požadavku přímých jednání Kyjeva s povstalci a příslibem autonomie etnicky specifických oblastí, ale nikdy nebyla naplněna. I když nelze upřít Paříži a Berlínu občasnou snahu tlačit na Kyjev, aby dodržel své závazky, vždy se po chvíli vedení Ukrajiny znovu vrátilo k hledání vojenského řešení boje s „teroristy“. Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, zpočátku na mír orientovaný, podlehl tlaku nacionalistů a zájmům Washingtonu. Osm let zabíjení na východě Ukrajiny nebralo konce… * Roztahování NATO, tedy vojenské infastruktury USA, směrem k ruské hranici pokračovalo. Dokonce i poté, kdy Rusko předložilo USA návrhy na dohodu o bezpečnostních zárukách, propachtovala si armáda USA dvě letiště na Slovensku. V Rusku převládl pocit, že dohoda se Západem není možná – mnohé nasvědčovalo tomu, že i bez přijetí Ukrajiny do NATO bude Kyjev usilovat o vojenské základny USA na svém území. Požadavek neutrální Ukrajiny dostával v Kremlu existencionální rozměr. Situace se dostala na samou dřeň politiky – spor kolem Ukrajiny se týká prostoru a etnika. Když se nadměrně stlačuje ocelová pružina, posléze se vymrští. Když v politice selhávají všechny kulturní prostředky při obraně životních zájmů, může se zdát, že zbývá jen ten atavistický – válka. Etologové studující chování zvířat znají pojem „obranná agrese“: když mávnete třeba i jen na malou kočku, lekne se a sekne po vás drápem. Jenže to je reflexivní akt, ne dílo rozumu. A rozum v politice potřebujete mimo jiné proto, abyste se nenechali vlákat do pasti. Ukrajinská armáda je ve srovnání s ruskou beznadějně slabá. Zdá se ale, že Kreml podcenil výměnu kádrů v ukrajinské armádě i „pedagogické“ úspěchy nacionalistů při práci s veřejností, a to zvláště u mladé generace. Navíc asi nedocenil politické důsledky emigrace po roce 2014 do Ruska (v Rusku žije přibližně 1,9 milionu Ukrajinců; údaje o emigraci po změně režimu se velmi liší). Ta vedla ke snížení vlivu Ruska mezi ukrajinskou veřejností. V této chvíli se nabízejí tři hlavní scénáře koncovky: * Dosazení nové vlády v Kyjevě, která bude mít nesmírné problémy se stabilizací země, a to zvláště na západě. Ukrajina by se stala neutrální, ovšem hrozba, že Rusko uvízne na západní Ukrajině obdobně jako Američané v Afganistánu, je reálná. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rozdělení Ukrajiny na prozápadní západ a proruský jih a východ. Vytvoření Novoruska má tradici, bezpečnostní zisk bude ale minimalizován radikalizací protiruských nálad na Západě, a to včetně vojenských opatření. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. * Rusko se stáhne z Ukrajiny. Nastanou velké problémy se stabilizací Ruska, změna vlády není vyloučena. Začne nové kolo závodů ve zbrojení. Mnohé nasvědčuje tomu, že na této válce prodělá Rusko i Evropská unie – a zisky opět shrábne Washington. Sankce plné sebepoškozování štěpí globalizaci a vedou ke vzniku paralelních světů. Spravedlivý mír  Čím dříve starost o bezpečnost Ukrajiny od generálů převezmou diplomaté, tím lépe. Ať už válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, požadavkem všech humanistů stále zůstává spravedlivý mír. Ten vyžaduje zcela novou bezpečnostní architekturu Evropy, kde zajišťování bezpečí jednoho státu nebude na úkor bezpečí státu jiného. Jenže k tomu jsou zapotřebí kompetentní, emocím nepodléhající politické elity. A racionální chování veřejnosti, která nepodléhá davové psychóze. Jsou-li ale toto předpoklady pro spravedlivý mír, potom budoucnost nevypadá příliš nadějně.   Převzato z webu !Argument. 

Čas načtení: 2024-08-14 11:22:12

Nechte ho klouzat bez zánětu = Sexy Elephant Intim+ lubrikant v RECENZI

Lubrikant je pravděpodobně základem každého bezbolestného a příjemného pohlavního styku. Proto ty otřepané fráze jako např: „kdo maže, ten jede“ apod. mají své opodstatnění. Zatím jsem vyzkoušela spoustu vazelín a lubrikantů, ať už na vodní bázi, nebo ne, ale vždy jsem se vyhýbala parfémovaným nebo aromatizovaným lubrikantům kvůli svým problémům s častými infekcemi močových cest […] Článek Nechte ho klouzat bez zánětu = Sexy Elephant Intim+ lubrikant v RECENZI je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Lepší lízání a kouření bez keců? RECENZE orálního gelu s příchutí jahodového lízátka od Sexperimentátorky K dilatátorům a kliniku potřebujete vždy sterilní lubrikační gel! RECENZE ePH gelu RECENZE: Intimfitness Sexgel lubrikační gel = je neutrální až univerzální?

Čas načtení: 2024-01-22 20:34:00

Průpravná hra: 4:4 + 4 pohybliví nahrávači ve čtvercích

Průpravným hrám, do kterých zařazujeme neutrální hráče a vytváříme přečíslení hráčů držících míč v mikrosituacích 2:1, 3:2, 4:3 nebo 4:2, jsme se věnovali v tréninkových hrách 6:6 a 3 tvůrci hry, ve které je cílem držet míč s omezeným počtem doteků, využívat ke změně rytmu hry tvořivé a kreativní hráče a je zaměřena na orientaci v přehuštěném prostoru nebo hra 5:5 + 1 tvůrce hry a 4 neutrální nahrávači, určené pro patnáct až šestnáct hráčů a s důrazem na orientaci v přehuštěném prostoru, přenesení těžiště hry a schopnost kombinovat pomocí krátkých přihrávek. Tréninková hra 4:4 + 4 pohybliví nahrávači ve čtvercích, ve které vedle dvou stejně početných týmů figurují i pohybliví narážeči pohybující se však uvnitř hrací plochy, avšak pouze ve vymezených prostorech. Cílem hry je u hráčů vypěstovat schopnost držet míč pod svou kontrolou kombinací s omezeným počtem doteků a vytvářet početně výhodné situace 2:1 a 3:2 a vyhnout se tak situacím, kdy se hráč s míčem dostane pod tlak.

Čas načtení: 2024-01-22 20:34:00

Průpravná hra: 4:4 + 4 pohybliví nahrávači ve čtvercích

Průpravným hrám, do kterých zařazujeme neutrální hráče a vytváříme přečíslení hráčů držících míč v mikrosituacích 2:1, 3:2, 4:3 nebo 4:2, jsme se věnovali v tréninkových hrách 6:6 a 3 tvůrci hry, ve které je cílem držet míč s omezeným počtem doteků, využívat ke změně rytmu hry tvořivé a kreativní hráče a je zaměřena na orientaci v přehuštěném prostoru nebo hra 5:5 + 1 tvůrce hry a 4 neutrální nahrávači, určené pro patnáct až šestnáct hráčů a s důrazem na orientaci v přehuštěném prostoru, přenesení těžiště hry a schopnost kombinovat pomocí krátkých přihrávek. Tréninková hra 4:4 + 4 pohybliví nahrávači ve čtvercích, ve které vedle dvou stejně početných týmů figurují i pohybliví narážeči pohybující se však uvnitř hrací plochy, avšak pouze ve vymezených prostorech. Cílem hry je u hráčů vypěstovat schopnost držet míč pod svou kontrolou kombinací s omezeným počtem doteků a vytvářet početně výhodné situace 2:1 a 3:2 a vyhnout se tak situacím, kdy se hráč s míčem dostane pod tlak.

Čas načtení: 2012-09-05 00:00:00

Kožené bundy patří mezi velké trendy podzimní sezóny

Někteří z nás považují kvalitní koženou bundu za základ šatníku. Neutrální model bundy může v šatníku přežít i desítky let. Stačí vybrat vhodnou barvu, střih a věnovat kožené bundě náležitou péči. Vyžaduje ale dnešní doba neutrální modely? Je pravdou, že v současné době se originalitě meze neklad ...

Čas načtení: 2022-02-16 22:23:44

Bude? Nebude?

Milí čtenáři, občas si někdo stěžuje, že nevěnuji žádnou pozornost Rusku a dění kolem něj, a v posledním týdnu jsem takových dotazů dostal opravdu hodně. Původně se mi nechtělo o harašení zbraněmi na ukrajinské hranici psát, protože nemám dostatek „tvrdých, a přitom nezaujatých zdrojů”; ale snad to dokážu aspoň částečně vykompenzovat obecnými znalostmi. Opakovaně se vyskytují hlavně dvě otázky, tak se na ně podíváme. První světovou válku lidé také nečekali První otázka: bude velká válka? Můj odhad: tak na 80 procent ne. Tady samozřejmě neexistuje žádná jistota. Jinak rozumní lidé se ve svých názorech liší na značně širokém spektru, a to od „Už jsou dohodnutí v zákulisí a teď se jenom předvádějí pro veřejnost” až po „Zítra to začne”. Ono zítra ovšem bylo dnes a zatím nic nezačalo. Abych parafrázoval nedávno zesnulého blogera Yanka (ani jeho hlavní web už neexistuje a musíte na něj přes webový archiv – tak rychle mizí digitální stopa po lidech, kteří ještě před rokem a půl vesele tweetovali), lidé, kteří takové věci vědí s jistotou, jsou buď velmi bohatí, nebo velmi mrtví. Nejsem ani jedno, proto jen těch 80 procent pravděpodobnosti. Důvod mého odhadu? Nemyslím si, že by dnešní světoví lídři byli o něco lepší než někdy za Napoleona, kdy si šli po krku neustále a krvavě. Ale celková ekonomika války a míru se od té doby pozvolna posouvala, až se nakonec dostala do stavu, kdy velký pozemní konflikt začíná být neúnosným luxusem. Technické vybavení armád je čím dál dražší a prostý kanónenfutr dnes už taky války nevyhrává; k válčení je potřeba dobře školených specialistů, kteří se v případě smrti těžko nahrazují. A ani toho kanónenfutru už není dost – jednak obyvatelstvo vyspělých zemí pozvolna stárne a rodiče si svoje jedináčky hlídají, jednak epidemie obezity, alergií, krátkozrakosti apod. postihuje čím dál mladší ročníky, takže bojeschopných jedinců mají i velmoci k dispozici jen značně omezené množství. Jestli má velká pozemní válka nějakou budoucnost, bude to válka robotů, ale tam zatím ještě úplně nejsme, tato situace dozraje až někdy kolem roku 2030. (A rozložení sil by v takovém případě vypadalo úplně jinak!) Dokonce ani značný mocenský nepoměr mezi protivníky dnes neznamená, že ten silnější z té války odejde jako vítěz. Konflikty v Iráku a Afghánistánu se táhly enormně dlouho, aniž by se zpětně vzato dalo říci, že jejich geopolitický výsledek k něčemu byl. Australský odborník na guerrillovou válku David Kilcullen odhadoval ve své knize, že už do roku 2009 utratily USA za Irák a Afghánistán zhruba milionkrát více peněz než původní al-Kajdá za svoje útoky proti Americe, a to přitom afghánské angažmá nebylo ještě ani v polovině svého trvání. (Samozřejmě, zbrojařské firmy na tom vydělají tak jako tak, ale jejich zájmy se úplně nekryjí se zájmem vlád, které pomocí těch válek chtěly něčeho dosáhnout.) Když toto vše vezmu v úvahu, mám za to, že pouze vyhrožovat invazí a doprovodit to nějakou hackerskou strkanicí v kyberprostoru má z hlediska Moskvy daleko lepší poměr cena/výkon, než se do té invaze skutečně pustit a riskovat, že zažijí to, čemu válečný teoretik von Clausewitz říká tření, navíc za cenu enormních nákladů. Oněch dvacet procent nejistoty, které moje předpověď obsahuje, je dáno hlavně tím, že bohužel máme precedenty, kdy se státy pustily i do válek zcela nesmyslných. Hlavním příkladem je první světová válka, protože původní incident, vražda Franze Ferdinanda v Sarajevu, upřímně nestál ani za regionální střílečku mezi (nepříliš dobře vojensky připraveným) Rakouskem-Uherskem a (dobře připraveným, leč daleko menším) Srbskem, natož pak za zapojení všech světových velmocí a masakr jejich mladých generací. Monarchisté mi nyní prominou, ale R.-U. bylo z hlediska tehdejšího světa druhořadá lokální mocnost, jejíž problémy vlastně vůbec neměly mít vliv na vztahy mezi skutečnými imperiálními entitami, nad nimiž slunce nezapadalo. Oni to tehdy lidé taky nečekali, protože daleko závažnější přímé konflikty mezi skutečnými velmocemi (Fašódský incident 1898, První marocká krize 1905, Agadirská krize 1911 a Závody v námořním zbrojení před začátkem války) se vždycky zdařilo nějak urovnat nebo aspoň zmírnit dohodami diplomatů v zahulených vyjednávacích salonech a generálové přišli zkrátka. Ani v létě 1914 se nezdálo, že by ze sarajevského atentátu mohlo být něco vážnějšího, a noviny věnovaly pozornost zcela jiným tématům. Leč nakonec bylo. Proto tedy jen těch 80 procent, nikoliv sto. Tři možné scénáře neutrality Druhá otázka: dávala by smysl neutralita čili „finlandizace” Ukrajiny? To je pojem, který se vynořil v souvislosti s návštěvou francouzského prezidenta Macrona v Kyjevě a který odkazuje na nelehkou pozici Finska za studené války. Finský kreslíř Kari Suomalainen ji charakterizoval jako „umění klanět se východu, aniž bychom vystrkovali zadky na západ”. Podle mého názoru by to byl status k ničemu, protože je v dané situaci v podstatě negarantovatelný. Existují tři možné scénáře neutrality, přičemž všechny mají značné praktické mouchy: varianta zvaná „o nás bez nás”. Nějaká množina západních velmocí a Rusko se dohodnou, i bez účasti Ukrajiny, že Ukrajina bude nárazníkovým pásmem bez jasné příslušnosti k mocenským blokům. Klasická hra o trůny v moderní podobě. V praxi to znamená, že vlivový boj se posune do zákulisí a zapojí se do něj i potenciálně nečekaní hráči (Turecko? Čína?), využívající znechucení a resentimentů domácího obyvatelstva k tomu, aby prosazovali různé třetí cesty a vlastní vliv. Nezapomeňme také na to, že ta země bude někam tíhnout ekonomicky, bude mít určitou preferenci při navazování obchodních vztahů. To je dneska minimálně stejně důležité jako vojenská příslušnost, protože válčí se vzácně, kdežto kšeftuje se furt. Tenhle scénář může nastat i „sám od sebe”, bez formální papírové dohody, ale zároveň je plný všelijakých překvapení ze strany oněch zmíněných třetích hráčů. Má tedy potenciál vést k opakovaným krizím podobného druhu. Pokud tedy nastane, můžeme čekat podobné problémy co několik let. varianta „jednostranné prohlášení”. Ukrajinská vláda by sama od sebe deklarovala neutralitu a nezapojení do mocenských bloků. Základní nevýhoda: jednostranné prohlášení se dá kdykoliv odvolat. Ve velmocenské historii se proto na jednostranná prohlášení nikdy moc nehrálo a vyžadovaly se garance. Neumím si představit, jak by takové garance vypadaly v případě ukrajinské neutrality. varianta „dohoda všech stran”, kdy by neutrální statut země včetně všech práv a povinností byl zakotven mezinárodní smlouvou podobnou londýnské smlouvě z roku 1839, která tvořila základ existence Belgie. Taková dohoda je nepravděpodobná, protože Rusové by patrně požadovali uznání ruské vlády na Krymu a v těch východních separatistických republikách, což momentálně žádný ukrajinský politik nemůže podepsat. Další problém s tímto scénářem je, že může fungovat jen mezi mocnostmi, které si aspoň do nějaké míry důvěřují – a to není aktuální stav světa. Onu belgickou neutralitu porušili Němci roku 1914 a od té doby už pojem „neutralita” není tak silný, jako dřív býval. Na případu Belgie roku 1914 je také vidět, jak těžko se neutralita garantuje, když jde opravdu „do tuhého”, a že to nemusí být vždycky výhoda. Německý vpád do Belgie přiměl Brity k tomu, aby vyhlásili Německé říši válku (předtím bylo mínění liberálů spíš na straně nezapojování se). Belgie byla ale za této války, která z velké části probíhala na území Flander, zdevastována velmi těžce, možná hůře než v nějaké alternativní linii dějin, kdy Německo osamělou Francii porazilo a Britové se na to jen dívali zpoza kanálu La Manche. Válka bude. Na internetu Hlavní důvod, proč by ta neutralita nebyla dlouhodobě funkční, je ale geografický. Státy neutrální během studené války (Finsko, Rakousko, Švýcarsko) vesměs ležely stranou od hlavních potenciálních bojišť a Kremlu i Bílému domu mohlo být téměř jedno, jestli někde v Helsinkách vládnou rudí nebo nějaká poslepovaná koalice demokratických stran; úplně jedno to nebylo, ale byl to problém druhého až třetího řádu. Ukrajina ovšem, už ze své geografické polohy, sama o sobě je jedním z potenciálních bojišť, podobně jako jím byl Západní Berlín. Všimněte si, že v případě tehdejšího rozděleného Berlína k žádné dohodě o neutralitě města nedošlo – logika mocenských poměrů to vylučovala. Byl příliš centrálně položený ve velké středoevropské nížině (dobrý terén na rychlé přesuny těžké techniky) a navíc v příliš důležitém státě na to, aby od něj hlavní hráči byli ochotni dát ruce pryč. Jak tedy zní moje předpověď? Zamrzlý konflikt pohybující se po roztřesené sinusovce mezi občasnou eskalací a občasným uvolněním, do kterého se ale všechny zúčastněné mocnosti budou bát příliš razantně „hrábnout” a budou raději čekat opodál, jestli protivníkovu pozornost neodvede nějaká akutnější krize na druhé straně světa, případně u něj doma. Pokud ano, tak se otevře příležitost na nějaké ty fait accompli; ale dokud se tak nestane, valná většina negativní energie vyvolané konfliktem se vyzuří … na internetu.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-21 10:00:01

Nostradamus varuje před světovou válkou, odborníci radí, kam se schovat. Bezpečí bude jen málokde

Co se vlastně může stát, pokud jedna země neudrží jaderné zbraně (a nejen ty jaderné) v jejich relativně bezpečném úkrytu? Odpověď je nasnadě. I přes veškerý pud sebezáchovy by s největší pravděpodobností došlo k dalšímu globálnímu konfliktu, zvláště jednalo-li by se o boj mezi Ruskem a NATO, případně za připojení dalších velmocí, jako je Čína. Světová válka by byla nevyhnutelná.  Nostradamus viděl katastrofu, která se týká i Česka. Potvrdil to generál Šedivý a další Číst více Nejsme tak daleko od války Nikdo si takový scénář raději nepředstavuje, on je však bohužel reálnější, než si přejeme. Na změny, které může posun politické situace přinést, by se měly připravovat nejen celé státy, ale i samotní lidé. Alespoň tak hovoří odborníci. Například britský ministr obrany Grant Shapps v lednu konstatoval, že se svět nachází na prahu třetí světové války.  Kam utéct před světovou válkou v Evropě?  Odborníci tedy raději předem dali hlavy dohromady, aby se zamysleli nad tím, kde by bylo možné takovou katastrofu s největší pravděpodobností přežít. Asi se nikdo nebude divit, že jde hlavně o území značně vzdálená centru všeho dění, jako jsou tropické ostrovy nebo naopak ta nejchladnější místa naší planety. Kdybychom se chtěli co nejúspěšněji „schovat“ přímo v Evropě, mnoho míst na výběr nám nezbývá. Podle deníku The Sun by se jednalo v podstatě jen o Grónsko a pak také možná o tradičně neutrální Švýcarsko. Je však otázkou, zda by někdo v případě skutečně globálního válečného konfliktu na tuto švýcarskou opatrnost bral ohledy. Malý a mírumilovný Dobrou možností je také Island, tedy ostrov mezi Velkou Británií a Grónskem, o němž je známo, že jde o jedno z nejmírumilovnějších území na celém světě. Jeho velkou výhodou je také relativní soběstačnost v podobě dostatku přírodních zdrojů. Je tedy z velké části nezávislý na okolních státech a nemusel by se stát terčem útoku. To je ale z těch stále ještě relativně blízkých útočišť patrně vše.  Zima, ale bezpečí?  Ti z Evropanů, kteří by se rozhodli za bezpečím cestovat daleko a nevadí jim ani neobyčejně chladné počasí, by mohli podle Daily Mail snad boje přečkat na Antarktidě nebo v neobydlených částech severu Ruska či Kanady. Jde ale o to, jakou možnost by jim tamní podmínky nabízely a o kolik by si polepšili.  Exotický ráj plný uprchlíků Teplomilní uprchlíci by mohli mít trochu větší výběr, ale i tak by jistě v označených místech byla brzy hlava na hlavě. Stejně jako Island také Indonésie je neutrální a dlouhodobě zalitá mírem a má shodně s dříve jmenovaným ostrovem možnost zásobit své obyvatele z vlastních zdrojů. To by se ale při možné invazi uprchlíků jistě brzy změnilo. Jak by to vypadalo potom? Raději si to ani nepředstavujme.  Atentát na Putina rozpoutá světovou katastrofu: Věštec Irlmaier vidí světovou válku a zničenou Prahu Číst více Ostrovy daleko v oceánu Podobně by na tom mohly být také ostrovy Tuvalu, Fidži nebo Nový Zéland, uvádí server Visit World, a z pevninských států jde o jihoamerické státy Chile a Argentina. Jak by na tom byla třeba taková Austrálie? Druhá světová válka se jí sice z velké části vyhnula, v té případné budoucí jí už ale vědci takovou naději nedávají. Přece jen je součástí Commonwealthu.  Teorie je to zajímavá, praxe by jistě byla jiná Otázkou samozřejmě zůstává, jak by bylo možné se v případě vypuknutí světového konfliktu přesouvat z místa na místo a nakolik by zmiňované státy byly ochotny přijímat přívaly uprchlíků. Sami víme, jak velké problémy dělá některým Čechům přítomnost lidí z válkou týraných států. Dalším problémem hlavně na zmiňovaných ostrovech by se jistě brzy stal nedostatek zdrojů, které sice tamnímu obyvatelstvu stačí, ale několikanásobek lidí by jistě neuživily.  I když jsou tedy vytipována relativně nejbezpečnější místa na zemi, patrně nám nezbývá nic jiného než si přát a dělat vše pro to, abychom nikdy nemuseli o takových možnostech ani uvažovat.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Novodobý Nostradamus: Předpověděl smrt královny, nyní varuje před "nukleární apokalypsou".

Čas načtení: 2024-03-27 18:00:00

Bartkovský: Ruský tanec na olympiádě bez vlastní muziky

Už v polovině prosince jsme k účasti Rusů či Bělorusů na olympijských hrách v Paříži zaujali jasný postoj. Žádní neutrální atleti ne­existují. Každý sportovec, který reprezentuje diktátorské režimy obou zemí, přímo propaguje jejich krvavou válku vůči Ukrajině a přispívá k dalším ztrátám na lidských životech. Navrhli jsme tedy pro sportovce speciální bílou sportovní kolekci politou krví. „Neutrální“ ruský atlet se tehdy dostal dokonce na obálku a z ní udělané plakáty jsme nakonec vydražili za více než 80 tisíc, které putovaly na ukrajinské zbraně a humanitární pomoc. Nyní se Rusové, Bělorusové a olympiáda řeší znovu.

Čas načtení: 2024-04-17 10:00:31

Volvo bude mít díky bioplynu první čínskou klimaticky neutrální továrnu

Volvácký výrobní závod v čínském Tchaj-čou přechází na bioplyn, díky čemuž se stává první klimaticky neutrální továrnou v Číně značky. Využívání bioplynu namísto zemního plynu povede ke snížení emisí uhlíku této továrny až o 7 000 tun ročně. Přestože se …

Čas načtení: 2024-05-20 15:00:00

Kuchyním vládnou přírodní a zemité tóny

Praha 20. května 2024 (PROTEXT) - Mat, vytříbené barvy, čisté linie i zajímavý detail. Trendy pro rok 2024 ukazují, že se kuchyně stává prostorem, kde se snoubí estetika, funkčnost a pohoda. A také místem, které odráží osobní preference a životní styl svých uživatelů.Barvy jako vyjádření styluLesklé povrchy už před nějakým časem ustoupily matným. I podle odborníků sítě studií KUCHYNĚ gorenje převládají v realizacích kuchyně v matném provedení a v tmavých barvách – dodávají prostoru hloubku a jedinečnost.Pozvolna je už ale vidět nástup kuchyní v přírodních a zemitých odstínech – v šalvějové, pískové, béžové a Greige, což je neutrální béžovo-šedá barva, která působí velmi měkce a hřejivě a přitom se snadno integruje do jakéhokoliv interiéru. Obecně neutrální tóny dodávají kuchyni eleganci a zároveň opticky zvětšují prostor.Začíná opět narůstat zájem i o celodřevěné kuchyně. Pro velmi útulný, a přitom minimalistický vzhled kombinujte dřevěné dekory se sněhově bílou nebo elegantní šedou. Dřevo je ale univerzálním spoluhráčem, který si skvěle rozumí i se širokou škálu pastelových odstínů, s výraznými černými kovovými prvky nebo s jasnými barvami, s nimiž dokáže vytvořit hravý kontrastní vzhled.Čisté linieSamostatné téma představuje stylová čistota. Tím, že se obytný prostor stále více otevírá a jednotlivé zóny se propojují, vystupuje do popředí potřeba jednoduchých a čistých linií, které dokážou vnést do multifunkčního prostoru řád a klid.V té nejčistší podobě ji představují kuchyně s hladkými dvířky bez úchytek. Dávají vyniknout kvalitním materiálům, funkčnosti a nápadům – například v podobě otevírání výklopů, výsuvů a sorterů jemným zatlačením nebo pomocí elektrického pohonu.Těmto kuchyním sluší pracovní desky, případně i obklady stěn z přírodního kamene nebo velmi odolného tvrzeného materiálu TechniStone. Kromě vysoké estetické hodnoty umožňují instalaci téměř bez viditelných spár i u nelineárních kuchyní.ExtravaganceTen, kdo chce spojit bydlení a vaření s moderním životním stylem a trochou extravagance, si může dopřát neobyčejné akcenty. Při návrzích kuchyní se hodně uplatňují stylové úchyty v černé nebo mosazné barvě. Návrat zažívají kuchyně s prosklenými dvířky - často s vnitřním osvětlením, které dává vyniknout vystaveným pokladům.Plovoucí police, otevřené regálySamonosné police, které jako by se vznášely na stěnách, vnesou do kuchyní moderní a vzdušný vzhled. Zajímavým prvkem je podle designérů KUCHYNĚ gorenje i regálový systém Smart Cube z lakovaných kovových profilů. Do profilů se vkládají police, které mohou být i osvětlené.Moderní i starší vedle sebeVe starších městských bytech a domech je patrná také obliba eklekticismu – ke kuchyním s profilovanými dvířky v provensálském stylu se pořizuje odlehčené, moderní sezení a naopak k minimalistickým kuchyním se lidé nebojí nakombinovat starší stůl a židle, které vyprávějí svůj jedinečný příběh a celek přitom působí harmonicky a zabydleně.Více informací: gorenjekuchyne.czFotogalerie zde: https://1drv.ms/f/s!AlDUuB6kZhh4gYxTOmBJu0AJCSB5sg?e=atDBQK Zdroj: KUCHYNĚ gorenjeČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-07-26 17:40:00

Rusové na Hrách: patnáctka bez vlajek, pro judisty by byla účast prý ponižující

Po dlouhých debatách budících kontroverze napříč sportovní a politickou scénou se na Hry nakonec vydá skupina ruských zástupců. Pod neutrální vlajkou v Paříži nastoupí patnáctičlenná výprava v čele s tenisovou hvězdou Daniilem Medveděvem. Účast nakonec odřekli judisté, poté co Mezinárodní olympijský výbor schválil účast čtyř ze sedmnácti kvalifikovaných závodníků. Sankce dopadly i na Bělorusko. To nakonec pod neutrální vlajkou vyšle dvacet čtyři zástupců.

Čas načtení: 2024-08-14 18:09:32

ČT hledá „hoststvo“ do sexuálně výchovného pořadu. Shání se po dětech, které prochází tranzici

Hodně netradiční inzerát se objevil na sociálních sítích České televize. Ta hledá „hoststvo“ pro natáčení druhé série sexuálně edukačního pořadu Na záchodcích, přičemž zvolila genderově neutrální označení, které se stává populární v komunitě LGBTQ+, zejména mezi nebinárními osobami. Pořad Na záchodcích připravuje duo Terézia Ferjančeková a Zuzana Kašparová, autorky podcastu s názvem Vyhonit ďábla. Česká televize, konkrétně internetová sekce iVysílání, se tak rozhodla pro genderově neutrální označení, které je populární hlavně u nebinárních osob, ale také u některých žen. Těm se totiž nepozdává, že množná čísla nadržují mužům. V diskuzi například zaznělo, že označovat ženu mužskou variantou je vyloženě urážka a že přeci nežijeme v minulém století a čeština je ohebná. Podobně se v trans komunitě používá například označení „kamarádstvo“ nebo třeba „partnerstvo“. ...

Čas načtení: 2024-09-15 17:13:34

Americká armáda představila první genderově neutrální ponorku

Americké námořnictvo v sobotu uvedlo do provozu novou ponorku, první plavidlo ve své flotile, které je navrženo tak, aby plně integrovalo námořníky a námořnice. (Foto:... Článek Americká armáda představila první genderově neutrální ponorku se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-02-10 09:04:47

Co dává ECB prostor pro nižší sazby a Trump volá po dalších vyšších clech - Rozbřesk

Odborný aparát ECB v pátek publikoval ostře sledovanou aktualizaci odhadu neutrální úrokové sazby pro eurozónu. Neutrální nebo taktéž rovnovážná úroková sazba je zjednodušeně taková, při které měnová politika není ani příliš přísná, ani příliš uvolněná...

Čas načtení: 2025-03-05 12:00:00

Nad mírou restrikce měnové politiky visí velký otazník

Výraznou pozornost finančních trhů v poslední době opět dostávají úvahy o tom, kde se nachází takzvaná neutrální úroková sazba. Důvod je vcelku jednoduchý, inflační tlaky již značně oslabily a úrokové sazby centrálních bank se dostaly „na dostřel“ úrovním, které v minulosti byly za neutrální považovány. Ukazuje se však, že samotné centrální banky jsou v současné době poměrně nejisté ohledně míry restriktivnosti své měnové politiky.

Čas načtení: 2025-04-02 12:02:55

Měnový pár AUD/USD se v posledních seancích propadl

Propadl se pod 20- i 50denní klouzavý průměr (SMA), protože krátkodobá tendence se změnila z neutrální na medvědí. Index RSI klesl pod neutrální úroveň 50, i když je nyní stabilnější, zatímco MACD nadále klesá pod nulu a svou červenou signální linii.

Čas načtení: 2023-12-31 18:00:00

Hergot!: Letem náboženským světem. Neobjektivní ohlédnutí po událostech roku 2023

Konec roku přirozeně vybízí k bilancování. K této tradici se připojil i pořad Hergot!, který sleduje náboženské dění, trendy na duchovní scéně i neobvyklé osobní příběhy spjaté se spiritualitou. Moderátorské trio Fatima Rahimi, Petr Wagner a Dominik Čejka na chvíli opustilo čistě neutrální pozorovací pozici a s přiznanou dávkou subjektivity se chopilo výběru zajímavých událostí a jejich hodnocení.Všechno z tématu Náboženství můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2023-11-10 16:23:00

České firmy vytvořily alianci, jejím cílem je zefektivnit dekarbonizaci průmyslu

Praha 9. listopadu (ČTK) - České firmy v energetice, financích, průmyslu, stavebnictví i dalších odvětvích vytvořily společnou platformu. Firmy budou společně prosazovat přechod na klimaticky neutrální technologie a sdílet své znalosti a zkušenosti. Hlavním cílem Aliance pro bezemisní budoucnost (ApBB) je urychlení a usnadnění dekarbonizace, aby české ekonomice a firmám nehrozila ztráta konkurenceschopnosti. Alianci dnes v Praze představili zástupci společností, které jsou jejími hlavními partnery. Patří mezi ně společnost ČEZ, Komerční banka, McKinsey, Moneta Money bank, Onsemi, Orlen Unipetrol, PWC a Wienerberger.

Čas načtení: 2024-02-09 00:00:00

Na obranu proti ruské Baltské flotě mají Švédové neviditelné korvety Visby

Švédsko bylo neutrální, ale to vůbec neznamenalo, že mohlo zanedbávat svou obranu. Výsledkem je moderní zbrojní průmysl schopný vyrábět konkurenceschopná letadla, lodě, řízené střely a další techniku. Podívejme se na korvety Visby, které posunuly etalon obtížné zjistitelnosti plavidel na novou úroveň. Konec studené války však způsobil, že potenciál těchto plavidel se dlouho nedařilo plně využít.

Čas načtení: 2014-12-31 14:26:00

Domácí matesy ze sleďů

Domácí matesy naservírované na misce 3 pláty vykostěných a naložených slaných poloviček sleďů (případně si vykostíme a připravíme pláty ze slanečků), 2 cibule, 1/2 citronu, nové koření, bobkové listy, celý pepř, olej (měl by být chuťově neutrální, například slunečnicový bývá velmi slušný) Recept na domácí matesy ze sleďů Sledě na tři hodiny namočíme do studené vody, kterou přibližně v dvacetiminutových intervalech vyměňujeme. Jde o to, aby se zbavily nadměrné slanosti. Pokud někomu hodně slané rybí maso nevadí, může proces zkrátit (ochutnat ždibec a když je vše v pořádku, tak proplachování ukončit). Déle než tři hodiny by se močit neměly, ztrácely by pak chuť a byly by rozbahněné. Nakrájíme je na přibližně stejně velké kostky. Cibuli nakrájíme tak, jak nám vyhovuje - někdo má rád matesy s tenkými kroužky, jiný zase s nasekanou cibulkou na kostičky. Citron pořádně omyjeme, spaříme a nakrájíme na co nejtenčí plátky, které ještě rozpůlíme. Na dno sklenice dáme trochu cibule, kuličku nového koření, půl bobkového listu (nebo jeden malý), tři kuličky pepře, půl plátku citronu a na to vrstvu nakrájených slanečků. Vše opakujeme až do naplnění sklenice, kterou pak zalijeme olejem, zavíčkujeme a uložíme někam do chladu. Domácí matesy by měly být za dva dny hotové, ale lepší je ještě den počkat. Chutné jsou pak ještě týden až deset dní.